|
|
Jak zvládnout strach,
plachost
a deprivační syndrom
psů

Pro ty, kteří to ještě nevědí, "léčba" strachu
a různých fobií u psů je mým největším koníčkem a nejoblíbenější oblast mé
práce se psy.
V prvé řadě nesmíte
bázlivého psa chlácholit ve stylu: "neboj se, nic se ti nestane" a podobně.
Přenesli byste na ni stresovou náladu, která by jen posílila strach.
Mám
ve smečce fenku Báju, která byla velice špatně socializovaná
vůči lidem. Mám ji u sebe v obýváku spolu s dalšími psy, kteří jsou normální
a také normálně zlobí. Občas jsem nucen ji třeba okřiknout nebo jinak
vystavit stresu-potrestat. Bája na tom byla velice špatně.
Kdykoli jsem udělal prudký pohyb, nebo vyletěl po nějakém psu, okamžitě
utekla, nebo se o to alespoň pokusila. Dnes už ví, že co se jí netýká, nemá
ani řešit a už vůbec ne strachem. K tomu dnes v klidu mohu napomenout i ji a
ustojí to. Nejde o život - nejde o nic. Systém spočívá v tom, že vyděsí-li
se čímkoli neoprávněně tím, že prožívá zbytečný strach, nechlácholím ji, ale
naopak si z ní začnu utahovat, že se zabývá zbytečnostmi. Čímž posiluji její
sebevědomí, jelikož na ni přenesu svou pozitivní náladu a pohodovou energii.
Pes totiž není schopen rozlišit radost na podkategorie jako je radost přímá
a upřímná, nebo radost nadřazená až škodolibá. Náš úsměv je prostě úsměv a
kdo se usmívá, neubližuje. Ještě k tomu mohu přidat to, že ji z legrace
nějak pošťouchnu. Důležité však je, za každou cenu zabránit tomu, aby pes od
svého strachu utekl a měl se možnost před strachem skrýt. Došlo by totiž k
tomu, že se uzavře do svého vlastního světa, který si vytvoří k tomu, aby se
nějak ubránil těmto stresovým situacím. Já těmto stavům říkám "blbuvzdornost".
Pes si často upravuje reakce na podněty tak, aby se zbavil škodlivé hladiny
adrenalinu v krvi a nevystavil se tak zdravotním potížím. Jde v podstatě o
takovou vnitřní sebeobranu. U plachých psů však často vede k chybnému
jednání, pes se spíše vnitřně ubíjí, než aby se účinně bránil. Proto psa
raději výše uvedeným způsobem přenesením nálady na psa imunizuji, než aby se
čím dál tím více stresoval a pomalu se tak vnitřně vraždil.

Československý vlčák Scape
byl jeden z těch nejhůře
napravitelných deprivantů
video z
mé smečky(20.3MB)
vlkošedá fenka, co na mne skáče
je Bája po převýchově mým stylem
založeným na důvěře

Z mého diskusního fóra:
st
15. září, 2004 8:18 Předmět: Deprivované štěně
(kopie e-mailu)
Dobrý
den pane Desenský,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc, resp. bych s Vámi ráda zkonzultovala
svůj postup při odbourávání strachu u mého pejska. Ráda bych Vám pomohla i s
Vaším cvičákem, ale bohužel momentálě odjíždím na dovolenou, ze které se
vrátím až 29.9. a hlavím problémem je doprava k Vám - bohužel nemám auto
(ani řidičák) a se Samem (můj pes) metrem zatím cestovat nemůžeme, protože
se bojí lidí - tramvaj i autobus jsme už zvládli, ale v metru je prostor
lidmi moc nahuštěný. Ale pokud by se později našel někdo z Prahy, kdo by k
Vám jel pomáhat a byl by nás ochoten někde nabrat, ráda pomůžu. Ale teď už k
mému problému. Sama jsem získala na konci června od rádobycvičitelky
slepeckých psů. Sam je rok a 3 měsíce stary labrador, kterého majitelka
nabízela s tím, že je nevhodný pro výcvik, protože je prý lekavý. To byla
informace od ní, prý žil od narozeí u ní, ale od půl roku se z ičeho nic
začal bát lidí (což je samo o sobě nesmysl). Pravda je taková, že když k nám
Sam přišel, byla to psí troska. Měl
panickou hrůzu ze všech lidí, když na něj poprvé na ulici promluvil cizí
člověk, pokálel a pomočil se strachy. Neznal hračky, schody, výtah, dopravní
prostředky, lekal se šustění listí i stínů v bytě., neznal základní povely.
Mnozí psí odborníci by určitě řekli, že jsem jí takového psa měla nechat,
ale já bych si to v životě neodpustila, což Vy jistě pochopíte. A tak u nás
začala "léčba láskou" - hodiny kartáčování, hlazení, mazlení, prostě
láskyplného doteku - Sam všechnu tuto pozornost od začátku přímo nasával.
Dnes je to už jiný pejsek - venku si v pohodě pobíhá, očuchává, i když si
zatím nehraje - to jsme zatím zvládli jen doma, ale tam už aportuje a řádí
jako šílený. Základní povely zvládá, jak už jsem psala, cesta MHD je už také
v pohodě, až na to metro, i když je ještě vyplašený. Cizích lidí se sice
ještě stále bojí, ale a procházkách už si je alespoň zezadu očichává a pokud
přijde někdo na návštěvu a nevrhá se na něj, po chvíli se osmělí a nechá se
i pohladit. Stále se více b
ojí mužů - podle jeho reakcí u bývalé majitelky i reakcí pozdějších, se
domnívám, že ho její manžel mlátil - z jeho osoby měl hrůzu a stejnou hrůzu
má spojenou s lidmi, kteří drží klacek, mop nebo něco podobného. Od září
jsme začali navštěvovat přípravku pro štěňata na cvičáku - ne ani tak vůli
výcviku samotnému, ale kvůli tomu prostředí - cesta MHD, smečka psů, cizí,
ale přátelští lidé atd. Prostě se snažím pomalu Sama seznamovat s dalšími
věcmi, zážitky, lidmi a myslím, že úspěšně. Ale ráda bych slyšela i Váš
názor na věc, určitě máte zkušenost i s bázlivými pejsky a mohl byste mi
poradit, čeho se vyvarovat a co naopak podpořit. Ještě snad dodám, že pejsek
se během pár dnů na mě přímo upnul - chodí za mnou jako ocásek, stále mě
sleduje, aby mu neunikl žádný můj pohyb .
....

st
15. září, 2004 8:20 Předmět: Jak na deprivované
pejsky
Máte pravdu bázlivost je po agresi dalším
extrémem, na které se specializuji a které mne vyloženě baví. Ve smečce mám
několik psů - deprivantů, kteří se chovají stejně, jako popisujete u vašeho
psa. Nesouhlasím s vámi, že by manžel bývalé majitelky musel bezpodmínečně
mlátit psa a ještě k tomu klackem nebo jinou nápřahovou metodou. Deprivace
je nesocializovanost nebo také neznalost ničeho. Imprinting-vtištění probíhá
do 8.týdne věku a 1.socializační fáze zhr. právě do toho půl roku. Když se
štěně v této době neseznámí s novými podněty dojde k posílení vrozených
instinktů, což se projevuje mimo jiné i nadměrnou plachostí. Stačí vzít malé
štěně, zavřít ho do prázdné místnosti, nic s ním nedělat a nerozvíjet jeho
osobnost se zamezením poznávání jakýchkoli podnětů (věci, lidi, zvířata,
nebo cokoli). To, že se bojí chlapů je způsobeno tím, že nás tito deprivanti
instinktivně považují za vyšší autoritu se schopností je ovlivňovat a tudíž
větší hrozbu.
Na toto téma bych vám mohl vypracovat obrovský elaborát nebo napsat celou
knihu (kterou se mi dofám v příštím roce povede dát s pomocí přátel
dohromady). Mnohé materiály jsem o tomto, dnes velice častém, problému již
napsal, tak je zkusím v co nejkratší době soustředit na tuto stránku.

Proč nejít na bázlivého nebo
deprimovaného psa metodou utěšování a chlácholení?
Strach a plachost je sice
založena na různých aspektech (plachost je vyšší forma strachu založena na
instinktech), ale svými důsledky je natolik podobná, že jsem si dovolil
řešení spojit do jednoho tématu. Ovládat se dá totiž téměř stejně, jen u
plachosti se musí velice jemně.
Pokud mohu doporučit nepracujte s plachostí
psa, pokud sami nejste v pohodě. Každému se stane, že někdy vstane "levou
nohou...". Z vlastní zkušenosti vím, že plachého psa pokazíte za dvě
vteřiny, ale budete to napravovat dva měsíce. A pokud si s tím nevíte rady,
raději neexperimentujte a kontaktujte mě, rád vás to naučím a
nic vás to stát nebude. Jen dobrý
pocit, že jste udělali něco pro svého psa (a pak možná za cestu).
Utěšování a chlácholení psa ve stresové
situaci je natolik mimo rovinu normálu, že toto jednání pes považuje za
varování před něčím nebezpečným. Na plachosti psů pracuji už hezky dlouho a
ještě se mi nepodařilo dát je dohromady lítostí nebo jiným abnormálním
jednáním. Naprosto spolehlivá metoda udržení plachosti pod kontrolou je
skutečně pohoda a klidné vystupování. Pokud se bázlivý nebo plachý pes
něčeho poleká, je účinná intonace spíše dotazovací ve smyslu " o co ti jde?,
vždyť je to přeci normální..." a hlavně s úsměvem. Ve finále je možno takto
dostat pod kontrolu i výrazné fobie jako je například afekční reakce na
střelbu, bouřku nebo jiné, pro laiky neodstranitelné, problémy. Je také
důležité vědět, že se nesmí psu umožnit utéci nebo se schovat. Spolehlivě
pomůže vodítko, které se nesmí napnout, raději krátce, ale důrazně jím
trhnu. Tím dostanu psa k sobě a jakoby mu zakážu se bát, pak si s ním
povídám a když je hodně rozhozený, vyloženě ho začnu škádlit (a to tak, že
velmi). Potom mu nezbude tolik prostoru na přemýšlení o útěku a pod.
Deprivovaný pes (možno též stručně přeložit jako "citlivý samorost") je více
než pes normálně socializovaný, vnímavější na podněty kolem něho. Vnímají
vše, co se kolem nich děje naplno, proto je důležité dávat si pozor na
vlastní pocity a stresové jednání. Pokud sami nejste v pohodě, asi těžko
zvládnete přesvědčit vám podřízeného jedince, pro kterého jste vzorem, že se
nic neděje. Za léta praxe s deprivanty jsem přišel na jejich nejzákladnější
schopnost. A tou je vnímat naše pocity přímo, proto se jimi nechají velmi
snadno ovládat. Bohužel je však snadné je touto formou také pokazit. Určitě
každý majitel takového psa, zná jeho reakci, když na něho někdy trochu víc
přitlačí v intonaci, anebo se na něho jen ostře podívá...
Chlácholení je pocit submisivity tj. je roven podřízení se pro psa kritické
okolnosti a to vede k vyhýbavému nebo úskočnému jednání, což se projeví
především posílením plachosti. U špatně socializovaných jedinců je velice
patrná plachost vůči lidem, neznámým předmětům nebo zátěžovým situacím,
které neumějí vyhodnotit. Proto je důležité je neutěšovat, ale poradit jim,
jak se mají chovat. A to je normálně. Pokud se váš pes něčeho lekne, bez
zaváhání nebo pozastavení se narovnejte a udělejte si ze psa legraci,
uvidíte, co se stane, když mu svůj úsměv správně předáte.
Všechny tyto
situace zvládám po letech už jen instinktivně, proto každou myšlenku, která
mne napadne napíšu do tohoto článku do následujících neseřazených odstavců:
Další problém je v jedné, pro lidi nenápadné
drobnůstce, a tou je omluva psovi za nepříjemnost při nešetrné manipulaci s
následným "pofoukáním" bolístky a možná i strnulým postojem s nejistotou ve
výrazu tváře. To totiž způsobuje u psa oprávněné obavy a nejistotu s pocitem
ohrožení.
Pokud třeba zakopnu psu nechtě o nohu, zásadně se mu neomluvím, ale jdu
normálně dál. Zní to trochu cynicky, ale viděli jste někdy psa, aby se při
honičce za balónkem, kdy srazí cestou druhého, tomuto omluvil? Kdyby to
totiž udělal, vysvětlí si to poškozený jedinec jako přímý útok. Nehledě na
to, že alfa-jedinec se nikdy níže
postavenému jedinci neomlouvá! Způsobilo by to nestabilitu a tím i
nervozitu ve smečce. A to nebudu zmiňovat,
co to udělá s dominantním psem...
Lidé dělají v komunikaci se psy mnoho chyb. Velice
často se setkávám s tím, že se neustále "přehrabují" v historii, aby si
mohli chování nějak omluvit, nebo se na něco vymlouvat. Důležité je,
nastavit styl posunu psa v chování dopředu, tudíž na přítomnost a na
budoucnost, jinak zůstanete v minulosti napořád.
Celý
princip odbourávání strachu psů spočívá v tom, že je zapotřebí vytvořit v
situaci, ve které se pes bojí, naprosto příjemnou atmosféru, kdy z vás pes
cítí naprostou pohodu, vyrovnanost a harmonii. Nikdy nedostanete psa
pocitově dál, než kde jste vy sami. To znamená, že pokud budete sami
nervózní, nebo budete mít pocit, že danou situaci nezvládáte, nikdy se vám
nemůže podařit psa dostat do pohody z jeho strachu nebo fobie. Ve
vyhodnocení situace psem by vznikl totiž zpětný efekt, kdy bude mít za to,
že svou obavu řešíte tím, že chcete po svém psu, aby dělal něco jako štít
před vámi a vaším podvědomým strachem, ať už je zdrojem cokoli, i jen
myšlenka. Tato situace vznikne už tím, že předem budete řešit situaci v modu
"to nezvládnu". Moje babička říkávala "nemaluj čerta na zeď", což se dá také
v podstatě vyjádřit "nevytvářej problém, který ještě nenastal". Už samotný
fakt, že si budete hodně věřit a půjdete do řešení problému naplno s tím, že
problém prostě vyřešíte, to samotné je jedním z nejhlavnějších klíčů k cestě
do vytyčeného cíle. To znamená, že nezáleží tolik, co děláte, ale jak se u
toho cítíte. Psí čich je natolik citlivý, že zaznamená jednu jedinou
molekulu adrenalinu na metru krychlovém. Bázliví psi jsou velice vnímaví na
pocity, které se projevují chemickými reakcemi ve vašem těle a s naprostou
přesností změří každou molekulu vašich hormonů, se kterými v danou chvíli
pracujete. Jestliže vám bude v krvi převládat adrenalin s cortisolem,
poznají velice dobře, že jste sami "v háji". Když už své nadledvinky trápíte
výrobou adrenalinu, zkuste spolu s ním ještě v těle vyrobit a poslat do krve
endorfiny signalizující pocit lásky (ne však lítosti!) a uvidíte, co se v té
chvíli začne dít, když to pes vyhodnotí jako spojitost s něčím, čeho on se
bojí. Je to zpočátku hodně složité, někdy to vyžaduje "divadelní herectví",
ale všechno jde, když se chce a když se ví jak na to, milujte situaci, ve
které se nacházíte a začne ji milovat i váš pes.
...
pá
24. září, 2004 9:44
Dobrý
den,Rudolfe,
nevím jestli se na mě pamatujete, byla jsem u Vás s Jitkou Zavadilovou jejím
mužem a jejich středoasiatkou.
Mám dotaz - něco asi dělám špatně - když jdu s tou bázlivou naháčkou ven
tváří se odevzdaně - děj se vůle boží - uši stočené do stran, hlavu nízko
nad zemí.
Když změníme směr vycházky k domovu, okamžitě ožije a začíná na vodítku
tahat. Tak jsem jí přivolala, napočítala do 3 a cukla vodítkem a vzápětí
jsem změnila směr procházky.
Když jsem to udělala poprvé, byla uražená - něčeho tak podlýho by se ode mě
nenadála.
Když jsem to udělala asi 3x začala na mě nevěřícně civět (jak někdo může
bejt tak natrvrdlej) a vyvádět. Teda jako cirkusák, stála na zadních prosila
pacičkama, dělala různé otočky a u toho dost kňučela.
Zavolala jsem jí k sobě, ona táhla na druhou stranu, tak jsem zase
napočítala do 3 trošku škubla - a naše čubís byla strašně uražená.
Koukala na mě jak na UFO (měla jsem chuť si osahat hlavu, jestli mi nerostou
zelené anténky), doma zalítla pod postel (pod stůl, pod židli, na pelech) a
nemluvila se mnou až do večera.
Moc Vás zdravím a přeji hodně brigádníků na víkend.
Mějte se sluníčkově.
Romana
...

Zaslal: pá 24. září, 2004 9:50 Předmět: Odpověď
Tvařte se, že její reakci vůbec nevidíte, je
to sice náročné (spíše pro vás), dělejte jako by normálně šla a neustále
situaci intonačně zlehčujte. Ne však lítostí nebo utěšováním. Musíte
zaujmout stejný postoj, jako když už spolupracuje a ona brzy spolupracovat
bude. Je to hrozné divadlo, ale přináší výsledky. Bohužel ne hned, přesto
však velmi brzy. Záleží, co při tahání vodítka vidíte, jestli vyplašenku,
která blokuje na vodítku (a tím z ní pořád vyplašenku budete mít), nebo v
pohodě vyšlapávající čubičku, která s úsměvem dělá, co vy chcete. Nastolení
této fikce je pro lidi naprosto mimo reál a zcela nepochopitelné, ale
garantuji vám, že s tím mám dobrých patnáct let bohaté zkušenosti a přineslo
mi to zhruba do půl roku vždy vynikající výsledky i u těch nejtěžších
případů deprimovaných psů, kdy venčení bylo na začátku více podobné
lonžování divokého koně než procházce. Nastavte kolej takovou, jakou si ji
představujete a ona se vám do ní jednoho dne dostane. Pokud budete neustále
citlivě přihlížet jejímu strachu a vyděšenosti, bude pořád jen strašpytel.
Tento systém vypadá někdy až drasticky, ale nezavedl jsem ho ve smečce ani
tak já, jako kdysi můj nejlepší vůdce smečky Zuno zvaný Čenda. A rozhodně
věděl, co dělá a já to dnes už vím také.
Hlavně trpělivost a ...vždy s úsměvem!

...
út
19. říjen, 2004 12:28 Předmět: RR
Dotaz
od Barbory:
Dobrý den,
mám doma 14 měsíční RR, která mi dělá starosti svou bojácností....už jako
štěňátko, na které jsme se jezdili dívat, byla nápadná tím, že si buď chtěla
hrát jen s jedním sourozencem a nebo byla raději sama a něco
zkoumala...líbila se nám její samostatnost...později, když jsme jí začali
brát mezi další psiska za účelem socializace se tato situace mnohokrát
opakovala....pokud potkala jednoho psa hrála si, ale pokud se objevil další
a chtěl se zapojit naše Cirda se buď odpojila a nebo si jednoho z nich
vybrala aby ho měla pro sebe...
S tímto "povahovým" rysem jsme se smířili (nevím nakolik je možno ho změnit
a jak dalece je to vůbec potřeba)...starosti mi ale dělá spíše to, že byla
několikrát napadena fenami, kterým se kořila a ony jí i přes to napadli
(většinou také RR)...díky tomu se začala více bát...jednou se jí snažila
dohonit a snad by jí i pokousala??? vlčanda...Cirilla jí sice utekla, ale
veškeré útoky proti své osobě si spojila právě s vlčáky...
Nevím jak s tím bojovat, neboť když potkáme vlčáka (a Cirda je na
volno)...vyhne se mu...pokud si jí chce ale očuchat začne před ním utíkat,
což ho zajímá ještě více...
Ještě bych chtěla podotkout, že po 1.hárání začala být "odvážnější" na
vodítku...a to jak na malé psi, což vypadá někdy velmi nebezpečně ale i na
ty, před kterými by jinak "na volno" utekla.
Já se jí samozřejmě snažím vysvětlit, že na vodítku (ani za jiných
okolností) nesmí na jiné psi vyjíždět....bojím se ale, jestli jí tím její
sebevědomí ještě nesnižuji.....(stejně tak jí nechci nechat štěkat na psiska
za plotem...možná by jí to pomohlo???)
Doufám, že se mi podařilo naší situaci srozumitelně vylíčit....
...doufám také, že nezůstane "jen" u neosobní emailové konverzace a že se mi
v nejbližší době podaří s Vámi setkat osobně...
Předem děkuji za radu a přeji krásný den
Barbora
...

Asi bych fenku na druhé
psy za plotem štěkat nenechal, oni mají právo být na svém a dělat si tam, co
chtějí včetně štěkání na toho mého. Pokousání psů jiným psem je dobré umět
zvládat a nepodporovat v napadených strach, jinak to v jejich životě nadělá
nepěkné škody. Řeším to velice často a vůbec nerozumím tomu, proč k tomu
dochází opakovaně. Vždyť první zkušenost přeci stačí, aby si člověk dával
pro příště pozor a svého psa před útočníkem uchránil. Mám ve smečce také
psy, kteří se neumí nebo nesmí bránit, ale od toho tam jsem já, abych
nedovolil kdejakému psu napadnout toho mého. Důležité je naučit si
přivolání, bez příchodu také nezvládnu psa na sto metrů ochránit, protože se
to stihnout víceméně ani nedá. Ale když si ho zavolám, mám možnost
případnému útočníkovi zastoupit cestu nebo ho rovnou vyhnat. Pravděpodobně
vás fenka nechápe v té správné pozici - ochránce smečky, což je bohužel vůči
psům naše povinnost. Proto se fenka snaží raději utéci, než se k vám jít
schovat. Tyto maléry jsou dalším důvodem k tomu, naučit si přivolání na
první povel.
Podobné situace zde řeším denně, proto se můžete přijet podívat, jak je to v
podstatě jednoduché. A nezapomeňte na to, že ochráněný pes nemá právo
zasahovat proti tomu, kterého od něho vyženete, podpořilo by to jen
zákeřnost, která do pohodového soužití naprosto nepatří.
...
Lenka
čt 09. prosinec, 2004 20:58
Už jste
si někdy všimli, jak úžasně v pohodě jsou psi bezdomovců?
Možná jsem měla jen štěstí a vždycky potkala na ulici bezdomovce se psy
naprosto bezproblémovými, ale nemůžu si pomoct, fascinuje mě to.
Jak je to možné, že já hledám v časopisech, knihách, internetových fórech
informace o tom, jak se správně chovat k mému psovi a jak ho vychovávat, aby
byl pohodovým, když pak vidím na ulici pejsky různého původu, kteří žijí s
bezdomovci a tiše závidím tu "smečkovou" pohodu a soulad. Bezdomovec jistě
nestuduje příručky o psím chování a přesto jim to spolu tak báječně klape.
Nikdy jsem si nevšimla, že by se ti pejsci chovali agresivně, obtěžovali
někoho nebo ohrožovali, spíš mi připadají jako naprosto spokojení a věrní .
Máte na to stejný názor?
...

Samozřejmě, bezdomovci
mají totiž tu skvělou vlastnost, že naprosto neřeší žádné zbytečnosti a své
psy vůbec nepozorují. Čím více totiž svým psům dávate najevo, že mají nějaký
problém, tím větší problém nakonec mají. Víceméně jim ho posílíte sami
vlastní psychikou a pohledem na jeho jednání.
...
Jandula
st 11. květen, 2005 10:53
Chtela
jsem se zeptat, vim ze se psisko nema utesovat, pokud se neceho boji. Mam
sedmimesicni retrieverku, ne ze by se bala lidi, k tem vzdycky nadsene bezi,
ale nektery zvuky ji delaji problemy. Zvykam ji na bezny rozruch. Nedavno u
nas byla bourka, akorat jsme byly na prochazce, tak jsem si z ni delala
legraci... Pri kazdym hromu se sice zastavila, prikrcila, ale pak v pohode
pokracovala.
Ziju v Chorvatsku, ted jsme s kamaradkou byly na tri dny ve Splitu, takze
pro ni vsechno novy, byt, lidi atd. Ale nejak to zvladla. V patek vecer byl
ohnostroj, snazila jsem se vypadat, ze se nic nedeje, ale cubina tam sedela
trasla se atd. Tak jsem ji zacala hladit (vim, ze to asi byla nejvetsi
chyba). V sobotu jsme se vracely nazpatek, po projeti nekolika tunelu se
zase zacala trast... To uz mi prijde, ze je velka heeeerecka...
Muzu ji nejak odnaucit tohohle strachu???
...

čt 12. květen, 2005 10:44
Odbourat jde každý strach, polovina nováčků se
mi tu při bouřce také bála, tak s tím budu mít zase dost práce. Základ je v
tom, že musím upoutat pozornost psa na sebe a ne na rušivý vliv a použiji k
tomu tak silný argument, aby mě skutečně vnímal. Důležitý je dotazovací tón,
ten není pro psa tak stereotypně zakódovaný, proto u něj často přemýšlí,
čímž nabourává myšlenkový pochod u rušivého podnětu. Jakmile mě začne pes
vnímat, naopak si s ním jdu divoce hrát a mám hroznou legraci z toho, jak je
pomalý, když ho třeba lehce chytím za ocas. Důležité je nemít sám stísněný
pocit z daného rušivého vlivu, pak by vám nepomohla ani svěcená voda a jen
by jste to celé posílili.
...
Luisa
čt
12. květen, 2005 22:48
Pane
Desensky,
chtela jsem se zeptat jak upoutat pozornost psa.
Byli jsme u vas s nasi fenkou co ma strach z delobuchu a nafukovacich
balonku. Na vasi radu, ze kterou vam moc dekuji, si ze vseho delame desnou
srandu a uz ji za zadnou cenu neutesujeme. Sem tam cvicne nafouknem nejaky
ten balonek, se kterym si hrajem a radujem se u toho. Kdyz nahodou praskne,
mame z toho jeste vetsi srandu. Cubina ze zacatku vzdy utikala a skovavala
se. Uz jsme docilili toho, ze na zavolani prijde az ke me, posadi se a sedi.
Dokonce nam i vyfouknuty balonek prinesla v hube, i kdyz velice nerada.
Jenze, kdyz je u me tak se klepe tak, ze ji az cvakaji zuby o sebe a kouka
kamkoliv jinam nez smerem kde je balonek. Zkousela jsem ji postuchovat,
sitpat do ni, ukazovat ji jeji oblibeny balonek i plysovou zabu, ale nic
nepomaha. Max. se na me po ocku podiva, ale to je vse. Bojim se aby jsme
neco nepokazili a nebylo to jeste horsi.
Venku staci, aby zahlidla u nejakeho ditete nafouknuty balonek a uz se krci
nebo ma snahu zalejzat (dite si s nim nemusi ani hrat). Pokud to jde snazim
se s ni projit na voditku co nejbliz kolem mista, kde je balonek. I kdyz
jeste prikrcena a se stazenym ocasem u nohy jde, ale opet. Zuby klepou o
sebe a pohled smeruje kamkoliv jen ne smerem, kde je balonek. Muzu se smat
jak chci, ptat se ji tazavym hlasem co ti je? Proste v tu chvili nic
nezabira. Jen co se o kousek vzdalime, cubina se narovna, vstyci otac a
vrtic s nim pokracuje v prochazce, jako kdyby se nic nestalo.
Jeste bych chtela dodat, ze jsem zjitila, ze reaguje poze na klasicke
balonky s gumy. Takove ty co vypadaji jako z alobalu ji nechavaji chladnou.
...

pá 13. květen, 2005 6:23
Především je důležitá naprostá přirozenost. Je
to prakticky to nejtěžší na hereckém výkonu, který je nezbytný ke srovnání
fenky při jejím strachu. Více než známým a prokouknutým aktivitám jako jsou
její oblíbené hračky, bych se zabýval něčím neznámým, aby u toho musela
trochu přemýšlet. Zalézání, schovávání nebo
jiná úniková aktivita psa jen posiluje tuto fóbii, protože si nad tím
pokouší získat kontrolu fenka a ztrácíte ji vy. Tudíž bych jakýkoliv
ústupový manévr fenky striktně zakázal.
...
Christie
po 06. červen, 2005 15:47
Po
přečtení celého fóra je mi už celkem jasné, jak se k Agátě, když má z něčeho
strach, chovat - přesně naopak, než jsme to až doteď dělali! Včera jsme to
zkusili, když se poblíž střílelo, a ono to fakt funguje
! Zatim teda jenom trochu - Agátka se sice celá klepala, ale nehnala se hned
do skříně. Ale hlavní je, že teď už konečně víme, že se s tim něco dá dělat.
Takže teď už vím, jak se k ní chovat, když se něčeho bojí, ale občas nevím,
proč a čeho se bojí. U petard samozřejmě ano, ale někdy začne mít z ničeho
nic strach, vůbec netuším z čeho - vypadá to skoro, jakoby viděla nebo
slyšela něco, co osatní nevidí a neslyší. Opravdu by mě zajímalo, čím to je.
Občas mě při tom napadá, jestli můžou mít i psi nějaké psychické poruchy a v
důsledku toho vidiny...
...

po 06. červen, 2005 16:45
Halucinační stavy jsem zažil jen u dvou fenek,
což je malá bilance, než aby se to bralo v patrnost. Jedna z těch fen byla
epileptička a druhá deprivantka.
Pes vnímá své okolí, prostředí a teritorium zcela jinak, než na co jsme
zvyklí. Už jsem řešil u poruchy psychiky psa problém, který byl ve
skutečnosti problémem s narušenou statikou objektu, ve kterém se psem
bydleli. Kromě toho pes vnímá silné geopatogenní zóny, cítí energii po
zemřelých (duchy) a spoustu věcí, které jsou pro vás tabu, ale o tom se vám
tu nemohu příliš veřejně rozepisovat.
...
Četla jsem na vašich stránkách
jak jedna paní nemohla dostat svého pejska do sklepa.Nakonec se jí to
podařilo díky vaší radě.Prostě ho šoupla do sklepa a dělej si tam co
chceš.Já se snažila jí dostat na ty schody do bytu,ale bohužel fenka má 50
kilo a to není zrovna hračka...A myslíte že když ji tam vtláčím a táhnu
násilím jestli v ní neprohlubuju ještě větší strach?
...

Pokud se cokoli dělá se psem silově nebo na
bázi mírného nátlaku, záleží velice na tom, jak se ten člověk na druhém
konci vodítka tváří a jak ho pes po celou dobu v reálném čase vnímá. Pes
musí cítit oporu a hlavně mít v člověka bezmeznou důvěru, v žádném případě
se nesmí používat chlácholivý, lítostivý nebo agresivní tón v hlase, ale
naopak takový, který je nejblíže dialogovému tónu při vyprávění veselých
příhod. Je totiž nutné celou dobu si se psem povídat, aby měl hlasovou
podporu (intonační navigaci) a mohl se tak orientovat v tom, co se děje v
reálném čase. Pokud dostávám psa do míst, kam by nikdy sám nešel, musím znát
přesnou dobu jeho reflexního oblouku (viz. str. přivolání) a mít plnou
důvěru psa, bez toho ani nezačínám. Pes má mít celou dobu pocit, že pokud
tam jste vy, nemůže se mu nic stát.
Teď k tomu provedení, vydám povel
(obvykle "pojď"), který pes musí už předem výborně znát, počkám cca vteřinku
na proběhnutí reflexního oblouku, vykročím a plynulým tahem vodítka přiměji
psa, aby mne následoval. Tah vodítka však nesmí trvat příliš dlouho. Čili
všeho moc škodí a je třeba dělat pauzy "na rozdýchání se" a pokud to nejde
jednorázově, raději si trasu rozložit na etapy, ale zase ne na moc etap, aby
to měl pes co možná nejdříve za sebou. Čím dříve zná pes výsledek našeho
počínání, tím méně se zvedne jeho hladina adrenalinu zapříčiněná strachem a
začne normálně dýchat. Jestliže se u psa musí vyvolat pocit úzkosti, je
nutné to nepřehnat, aby nepřešel do "zatemnění mysli" a "nepřetočil se" do
hysterickém záchvatu. Pes v úzkosti automaticky přestane dýchat, zvýší se mu
hladina adrenalinu, plíce se mu začnou kromě adrenalinu přeplňovat
kysličníkem uhličitým a dalšími zplodinami, což vede právě ke zmíněným
stavům, kdy vás nemůže vnímat. Někdy je složité udržet hranice mezi tím, kdy
vás pes ještě vnímá, přestože blokuje a mezi překročením hranice
snesitelnosti nátlaku, proto se tím raději zabývám u psů osobně a učím lidi
tu hranici intuitivně vycítit.

Bázlivost psů (další díl)
Jak už jsem zmínil na začátku tohoto tématu,
tento typ převýchovy dělám zcela intuitivně, proto mi dá docela práci
vymyslet, co jsem tu ještě nenapsal anebo zopakovat podstatné body.
V prvé řadě doporučuji si toto téma přečíst celé od začátku.
Problém většiny lidí a před lety i můj, byl chovat
se přirozeně. Učil jsem se zastírat v sobě skutečné pocity asi půl roku a
před mou tehdejší vlčicí zhruba čtyři roky. Vystrašení psi jsou velice
senzibilní a vnímají i přímé energetické pole, které z nás vyzařuje. Proto
nestačí se tak jen tvářit, ale i to tak cítit, jednoduše jde o to, ovládat
psy vlastní psychikou. Psa nepřesvědčíme, že se nemá čeho bát tím, že mu o
tom řekneme, nebo ho o klidný postoj k problému požádáme. Neměli bychom ze
sebe dělat "šašky" (v očích lidí to neplatí, ty nepřevychováváme), ale pro
psy by jsme měli být naprostými hrdiny s obrovskou duševní sílou, jež
zvládnou ustát každý jejich zdroj strachu. Nikdy nelze přesvědčit psa, že se
nebojíme tím, že mu řekneme "neboj se", naopak bychom situaci ještě
zhoršili, jelikož projevy typu ..."neboj se, nic se ti nestane"... patří u
psa jen k planým slibům a důkazem naší vlastní slabosti. Namísto toho si
prostě uděláme kafe, pustíme telku, jednoduše si navodíme vlastní pohodu,
abychom ji mohli předat dál svému psu a budeme se tvářit, že je nám naprosto
divné a nepochopitelné, jak se náš pes může něčeho bát, když my jsme v
klidu. Rozhodně zabráníme psu, aby se někam schoval a tam si zvýšil hladinu
adrenalinu úmyslnou maximalizací strachu, i kdybychom ho ze schovávačky měli
vytáhnout za ocas. Pokud vám totiž přejde pes do stavu hysterie, ztrácíte
nad ním naprosto kontrolu a bohužel nad ní ztratí kontrolu i on sám. Zde už
musí přijít donucovací prostředky k zabránění sebevražedného jednání. Mě
osobně nedělá problém si vytáhnout psa klidně i za ocas někde z pod gauče
nebo jiné jeho "nory" a aby se nebál mě (což je ovšem v daném okamžiku
žádoucí pro navodění momentálního povinného vnímání vůdce smečky), předvedu
mu, že si chci zrovna teď velice hrát. Pes obvykle vibruje a jen nás
nechápavě sleduje a to je právě nejlepší čas mu třeba zmuchlat ofinu mezi
ušima prudkým pohlazením nebo na něho mírně přitlačit při drbání kožíšku nad
ocasem. Jde o to, upoutat na sebe pozornost. Když už vím, že mě pes vnímá,
přejdu do poklidnější hry a snažím se pozornost psa si udržet. Během povinné
hry se dívám psu přímo do očí, abych v něm vzbudil respekt a mohl snáze
"přečíst" stav mé psychiky. Později, když se uklidní, už jen sleduji jeho
chování bez přímého očního kontaktu.
Na první pohled to zní velice složitě, ale ve skutečnosti je to naprosto
jednoduché, jen se to hůře popisuje. Raději to učím lidi osobně, to mi nedá
takovou práci, jelikož to mohu na některých psech i předvést s konkrétními
okamžitými výsledky.
Lekce harmonizace vlastní psychiky s vnímáním našich psů a ovládáním psa
myšlenkou vám chci zde věnovat během letního tábora a možná to naťukneme i o
tomto nebo nějakém dalším víkendu. Na závěr si pamatujte: aby byli jiní v
pohodě, musí být jejich vyšší autorita v ještě větší pohodě.

věříte tomu, že i z fotografie se dá čerpat
energie? Jistě, že dá a to téměř až do stavů podobným stavům hypnotickým
...

st
15. červen, 2005 12:40
Máme tu čas bouřek, tak doufám, že pečlivě
trénujete. Naše Snowee se hřmění také hrozně bála a už ji mám pod kontrolou.
Začíná z ní být odvážná čubinka, jako jsou ti ostatní.

...
ajka
st 29. červen, 2005 8:39
dobrý
den pane desenský- vždy všude píšete že by sme měli zabranit aby našeho psa
porafal jiný pes, ale mě se stala takoá situace byly sme vyplavit psy
nechala sem našeho Blacka- dvouletý hovawart proběhnout nikde nikdo ale v
tom se na cestě za zatáčkou objevil namšim blackem nenaviděná staford i s
paničkou- ty dva se prostě nesnesou, black si namířil přimo k němu zavolala
sem jednou po druhé- přivolání mame jinak v pohodě ale tohle bylo prostě
tech 10% z kterých ho nemáme stafík po něm jenom tak skočil zavrčel ani
nekous nic ( možná jen blackovo štěstí) black hned potomto incidentu
okamžitě přibhl lehl si zhruba metr a pul předemě s vyrazem ja už bud hodný.
moje otázka je ale taková co dělat kdyby mi nejaký pes pokousal psa v
takovéto situaci kdy já tomu zabranit nemužu.
vim že řeknete že mame mít přivolání ale podotýkám že na zahradě ho odvoláme
i do háravý feny - to i venku na procházce i od poštáka, venku se taky nechá
většinou v pohodě zavolat od většiny psů
...
ajka
st 29. červen, 2005 8:43
ještě k
těm bouřkám naší čubíci reagujou na bouřky tak že si sednou nahoru na
zahradu a čuměj na to:-)))
...

To stačí, prostě
reagujou. Když to nedostaneš
v krátké době do roviny, mužou se ve vyšším věku začít docela dost bát a
hlavně mají obrovskou šanci "okopírovat" strach z druhého, který se toho už
bojí.
K tomu nenáviděnému stafíkovi.
Víš, že mám Bakinu, také se některých psů bojí a pokouší se jim vyštěkat
"díru do hlavy". Řeším to opět po vlčím, v klídku k ní nenápadně přijdu a
pořádně silou ji kousnu zezadu do stehna. Jde to rukou, jinak budeš plivat
chlupy ještě týden
, ale skloň se tak, aby si myslel, žes' ho fakt kousla. Tím mu nezbude nic
jiného, než se podřídit a vycouvat za tebe. U vlků tohle funguje stopro a u
psů také velice dobře. Až mu dáš nějaký povel k odchodu za tebe nebo prostě
pryč, buď hlavně v klidu. Žádnou histerii z možných důsledků možného střetu
těch dvou. Jen si trvej na svém na první povel, vytlač ho nakročením směrem
do něho, jakoby jsi chtěla projít skrze něj a nespusť z něho oči (přímý
pohled z oka do oka).
Bakíšek už to také takto rychle vzdala.

...
st
29. červen, 2005 10:18
Ajko, ještě to trochu doplním. Pokud můj pes
vyvolá nějaký konflikt a dostane přes hu..., tak mu ještě přidám, udělám si
s ním nekompromisní přivolání (nejlépe několik) a pak jdu teprve kontrolovat
škody, které si tímto způsobil.
...
Jana
st 29. červen, 2005 15:26
| Artemis napsal: |
Řeším to opět po vlčím, v klídku k ní
nenápadně přijdu a pořádně silou ji kousnu zezadu do stehna.
 |
To je moc zajímavé, ale můžete upřesnit, kdy to
jde použít? V situaci, kdy vyvolá konflikt cizí pes a můj se "ohradí" ale
neperou se? A co když je rvačka a cizí pes zaútočí, nebo chce zaútočit, to
přece musím jít jednoznačně proti cizímu psovi...? Asi tomu moc nerozumím

...

st 29. červen, 2005 18:24
| Jana napsal: |
| Artemis napsal: |
...Pokud
můj pes vyvolá
nějaký konflikt... |
To je moc zajímavé, ale můžete upřesnit, kdy
to jde použít? V situaci, kdy vyvolá konflikt
cizí pes a můj se
"ohradí" ... |
Vidíš zde ten
rozdíl? Jdu proti útočníkovi, i když je to ten můj.
...
petl
čt 14. červenec, 2005 15:33
Ještě jednou oživím tohle téma dotazem: Kuli je
dost nedůvěřivá k cizím lidem. Nebojí se jich, neštěká, neútočí ani neutíká,
jen na sebe nenechá od cizího sáhnout (je tedy pár výjimek kdy k sobě
člověka pustí, ale ještě jsem nevysledovala proč někteří smějí a jiní ne)
Prostě situace je taková, že potkáme člověka, zastavíme se, bavíme se a pak
následuje nevyhnutelné Ta je tak krásná, můžu si jí pohladit? načež natáhne
ruku a Kuli doposud klidně sedící uhne hlavou pryč. Nebo když je to velký
dotěra a nedá si říct tak poodstoupí o krok dál. Zkoušela jsem jí posadit,
stoupnout si za ní a nechat toho člověka jí pohladit, ale to pak začne
kňučet a snaží se zase odběhnout. Nekňučí strachy, spíš že jí bráním v tom
odběhnutí. Mrzí mě to, protože by se v budoucnu pro uchovnění měla zúčatnit
výstav a tam na sebe musí nechat sáhnout i od cizího člověka. Co s tím?
...

čt 14. červenec, 2005 15:59
Pochopit ji. Zase se
někdy stavte.
...
petl
pá 15. červenec, 2005 8:22
Tak jsme měli včera trénink, potkali jsme se s
bandou čtyř různých a hrozně moc přátelských psů, i páníčci super, prostě
pohoda. Kuli si napřed chtěla hrát, tak se na ní vrhli že je to dobrý nápad,
ale to si zase přebrala jako moc velkou divočinu, tak ocas mezi nohy a kňou
kňou vyrazila dopředu. Psi rychle pochopili, že už o ně nestojí a začali
zase blbnout mezi sebou. Kuli stála a čekala jak za ní vyběhnu a budu jí
utěšovat a ty zlé psy odhánět, jenže já jsem se chvíli ještě bavila, pak
jsem poodešla kousek stranou ale ne směrem k ní, zavolala jsem si jí a
posadila k sobě. To už psychicky zvládla, takže jsme za chvíli šli kousek
blíž, a pak zase, až jsme byli u psů i páníčků v houfu. Kuli spokojeně
ležela mezi mými kotníky, ostražitě sledovala divočící smečku, ale byla
klidná, necukala sebou a nechala se dokonce od jednoho páníčka i podrbat pod
bradou a nikam neuhýbala. Pak jsme se asi po půl hodině konečně rozešli. A
to všechno bez vodítka, měla jsem ohromnou radost, i malý úspěch je úspěch!
...
Elza
pá 15. červenec, 2005 9:22
Hurá! Já se musím zase pochlubit s Adžulí. Chodíme teď s naším bíglím
kamarádem do Vysočan na psí hřiště, kde se většinou sejde poměrně dost
pejsků. Včera jsem tam vzala jen čubinu, abych se jí mohla plně věnovat a
musím konstatovat, že byla úžasná!
Hrála si naprosto ukázkově, vítala každého nově příchozího, po půl hodině
jsem jí mohla už bez obav sundat košík a to dodávám, že převažovaly fenky a
štěníci
Mimochodem viděli jste někdy osmitýdenní štěně viszly (doufám, že se to tak
píše)? To bylo něco tak sladkého, že nás dostalo obě
.
...
petl
pá 15. červenec, 2005 12:49
Přihodím sem ještě jeden námět: Myslíte, že to
uklidňování, a schovka se nedají vážně tolerovat ani u štěněte? Já jí to
trpím, s těmi auty a cyklisty to docela zabralo, mám pocit, že z mláděte
lidského si také nejde jen utahovat když se prostě a jednoduše něčeho
příšerně bojí. Nechránit ho přehnaně, samozřejmě, ale nechránit ho vůbec si
myslím taky nejde. Ten pocit bezpečí nic nenahradí.
...

pá 15. červenec, 2005 13:11
Každé štěně, které
se mi narodí, ještě týž den někdo z mých známých chová v náruči, čímž jistě
nedodržujeme karanténní předpisy, ale dokonale socializujeme. Všechno, čeho
se nějaký štěník lekne, se stává zdrojem naší nové zábavy.
Když má nějaký nováček tendenci se před něčím schovávat, naplazím se za ním
pod gauč hlavou k jeho čumáčku a bavím se jeho výrazem v očích. Obvykle
potom vyleze ze schovky i se mnou. Čím více se tu nějaký pes bojí, tím více
je středem pozornosti druhých psů, kteří si z něho vždy také utahují. Jen
musí mít vzájemnou důvěru, kterou si postupně tvoří (u agresí ze strachu to
však neplatí).
...

pá 15. červenec, 2005 13:02
Chcete vědět jak
jsme daleko s odstraněním fobie z bouřek u naší Snowee? Teď v létě je to
samá bouřka a my máme poměrně vysokou oplechovanou maringotku na volném
prostoru na téměř nejvyšším místě v této oblasti. Při první bouřce, která
šla daleko od nás se Snowee schovala pod křeslo a předstírala dekoraci, jež
je součástí křesla. Samozřejmě jsem si vytáhl její ocásek a potom i zbytek
ven.
Poslední bouřka, která přes nás přešla před čtyřmi dny, byla pěkně silná a
hromy blesky létaly od vesnice po rybník všude kolem nás. Jeden z blesků nám
zasáhl i naší plechovku do komínové roury. Kamna nejsou s ničím uzemněna tak
přelétl blesk uvnitř boudy na nejbližší kovový předmět. Všichni jsme byli
uvnitř a sledovali, co se stalo. Snowee se na mne tázavě podívala a čekala,
co udělám. S naprostým klidem a úsměvem jsem jí řekl "jsme bez proudu a co
jako?, jdu nahodit agregát". Rána to byla pořádná a prsknutí blesku by také
slyšel i hluchý, stejně tak světelný efekt by nám záviděl snad každý
diskjockej. Přesto jsme to všichni ustáli a Snowee už začíná věřit, že je to
fakt sranda a ne nic hrozného. Pro jistotu jsme tu však předělali zemnění a
kamna jsou už spojena s kostrou, aby jsme si podobný zážitek uvnitř
odpustili.
Prostě a jednoduše, čím víc se sami bojíte, i když máte třeba důvod, tím
dřív odepíšete psychiku svého psa. Chce to klid
a hlavně s úsměvem.
Na všem zlém, hledejte to dobré. Když nejde o život, nejde o nic. Zase jsme
o pěkný kus vepředu a bouřka se nám líbí, vždyť je to přeci nádherný
přírodní úkaz, jak pracuje příroda s nenergií... a krom toho pěkné
"technoparty" a ještě zadarmo

...
Elza
pá 15. červenec, 2005 13:29
Teda, celkem si mě Rudo rozesmál
.
Představila jsem si, jak pěkně z očí do očí vysvětluješ Snowee, že jdeš
"...nahodit agregát!" a taky, jak strkáš hlavu pod postel, aby ses mohl
dotyčnému hihňat do očí...
A na závěr si celá smečka v maríně zapaříte za zvuku přírodního techna a
strobáčů... Úplně to vidim
.
...

pá 15. červenec, 2005 13:34
...a to ani nechtěj
vědět, čím teď "trápím" Snowee z reprobeden, myslím že bouřka je proti
tomuhle nářezu mnohem mnohem měkčí.
...
pá 15. červenec, 2005 13:36
P.S.: ...a Snowee si
tu v klidu honí mouchy...
...
Mona
út 26. červenec, 2005 9:57
pane Desenský,mám dotaz.naše 7mi měsíční doga není
nijak bázlivá,je to pohodová fenečka,která má ráda lidi (pořád u nás je
někdo cizí),nijak ji neomezujeme v pohybu a když si chce někoho očichat a
ten dotyčný se nebojí tak jí to umožníme,ale... Jedeme letos na dovolenou a
já ji chci vzít sebou.Broblém je v tom, že sice chodíme na procházky a ona
se nebojí,ale bydlíme ve městě, kde nejezdí tramvaje ani metro.Přímo kolem
domu nám projíždí motorový vlak a toho se nebojí,ale chystáme se do Prahy a
mám obavy jak to zvládne.I pro nás je Praha džungle a chtěla bych jí to
nějak usnadnit nebo ji aspoň připravit.Ubytování máme zajištěno v kempu na
Želivce(i to pro ni bude nové),ale toho se až tak nebojím.
...

út 26. červenec, 2005 10:07
Stačí zůstat v
klidu. Mě také centrum Prahy nedělá dobře, ale žádný ze psů, kterého si tam
s sebou vezmu, to nepozná, jelikož se tam chovám stejně, jako by jsme tam
byli denně.
...
Rusty
po 10. říjen, 2005 9:04
Dobrý den,
mám 17. měsíčního RR. Poslední dobou mi začal štěkat na lidi, začalo to asi
před 3. měsíci. Hlavně za tmy nebo šera nebo u nás v baráku. Postupně jeho
vyštěkávání (nejdřív jen na chlapy) z cca 2 metrů přechází i ve skákání na
lidi. Ve čtvrtek ráno se Rusty honil s jednou fenečkou a srazili se s
cyklistou - takže od té doby za tmy prohání všechny cyklisty se šíleným
řevem. K vyřvávání chlapů za tmy nám už přibylo i vyřvávání chlapů za dne a
teď i nově ženských za dne. Takže už řve preventivně na všechny a furt.
Dneska ráno šel nějaký chlap do auta a jak zabouchl dveře Rusty se strašně
lekl, stáhl ocas a uši a zacouval přikrčený ke mě tohle mu taky nikdy
nevadilo. V sobotu a v neděli jsme jeli vlakem (vlakem jezdí odmalička) na
výlety a co vyváděl když přijížděl vlak. Opět přikrčil se stáhnul ocas i uši
a nacouval do křoví. Stále se to horší, je čím dál tím víc bázlivější. Již
jsme u vás jednou byli, snažím se ho upoutávat na sebe a předcházet takovým
to jeho reakcím, ale marně, vůbec nevnímá. Prosím poraďte mi co přesně v
takových situacích dělat.
Předem moc děkuji
...

po 10. říjen, 2005 11:28
Znamená to, že pro
něho nejste dostatečně silnou osobností, což je však řešitelné. Dokud ho
budete před strachem chránit v lidských citových dimenzích, bude se to
rychle zhoršovat, až nad tím ztratíte kontrolu úplně.
Pokud mě pes nevnímá, použiji klidně sílu, aby byl nucen mě vnímat. Každé
otočení se ke zdroji strachu považuji za urážku a podle toho se ke psu také
chovám. Jednoduše ho přinutím jakýmkoliv způsobem, aby vnímal mě a ne své
"bubáky". Tím mu mimo jiné dokáži, že jsem schopen ho i chránit, jelikož
tento styl mu dá jasně najevo, že dokáži uchránit i jeho samotného před
sebou samým. Jestliže se takto "vytáčí" kvůli drobnostem, je ve stavu
zesilující se strachové fobie a na tu se laskavým přístupem nemůže. Ve
vlčích smečkách i v té mé se bázlivým jedincům věnují ti psychicky silnější
a rozhodně se s nimi příliš "nepářou". Když to zobecním a vyjádřím stručně
jasně a výstižně, čím více se slabý jedinec zabývá strachem, tím více od
těch silnějších dostává do kožichu. Nakonec se i takový jedinec stává
terapeutem pro další slabé jedince, když si už on sám umí sáhnout na
skutečný strach. Odborně se to dá vyložit jako habituace vůči stresovým
podnětům.
...
Bora
po 10. říjen, 2005 12:15
Máme doma malý tmavý sklep, schody do něj jsou pod
úhlem asi 45 stupnů. Kolem tohoto sklepa se musí projít, když jdu do
koupelny. Pes tam často chodí se mnou, nicméně se té "černé díry" bojí.
Kolem se spíš plazí a vyvaleně kouká co ho sežere. Do sklepa nevleze ani za
mnou ani za míčkem či peškem. Když tam jdu já tak stojí kus nad schody, ve
vzdálenosti, abych na něj nedosáhla a vřeští, nebo se mně snaží třeba za
rukáv vytáhnout ven. (Z dosahu stojí proto, že přítel ho tam kdysi tahal za
obojek, nicméně neúspěšně a spíš psa vystresoval). Jak mám Dastyho
přesvědčit, že se bojí zbytečně a přimět ho aby slezl dolů?
...

po 10. říjen, 2005 12:54
Proč ho
přesvědčovat? Umožni mu si na svůj strach sáhnout. Jak ho dolů dostaneš, je
tvůj problém, hlavně čím dřív to bude mít za sebou, tím dřív pochopí, to co
chceš.
...
Bora
po 10. říjen, 2005 20:56
Tak po dnešním opravdu nehezkém pracovním dni se
musím přiznat, že mi náladu výborně zvednul Dasty, protože jsme společnými
silami zvítězili nad strašákem zvaným sklep! Nejprve pes vřískal jako vždy,
pak se dole plazil a nakonec si tam zašel najít mslku sám! Potěšili jsme i
páníčka!

...
Jajula
st 12. říjen, 2005 17:17
Dobrý den pane Desenský, prosím o radu s naší
fenkou.
Je to třetí měsíc, co jsme si přivezli Jáju - Portugalský vodní pes. Nemáme
jiné psy. Žila u chovatelky s několika psy - tudíž ve smečce. Při odběru jí
bylo půl roku. Už při příchodu k chovatelce něco nehrálo, byla zalezlá pod
stolem, ostatní psi se nám ale věnovali. Chovatelka řekla, že je na rozdíl
od ostatních velká citlivka.
Od příjezdu jsme se potýkali s její bázlivostí doma i na ulici. První dny
nechtěla žrát, hlavně když někdo z nás byl poblíž. Chodila kolem nás
dospělých obloukem. K dětem hned přilnula. Počůrávala se u různých zvuků,
při našich pohybech taky. Zalézala za stůl. Jednou se venku tak lekla, že se
vyvlékla z obojku a já ji musela ulovit. Nevěřila mi.
Začala jsem s ní chodit na cvičák na poslušnost. Zpočátku bylo oříškem její
přivolání, ale bohudík jsem to zvládla. Vzala mě jako pána a poslouchá mne,
ale ...
Problém je manžel, cizí lidé a ulice. Když manžel vejde do bytu, Jája se
utíká schovat a pozorně sleduje každý jeho pohyb. Dřív se při jeho
přiblížení počůrávala, teď už to přijme - ale nerada. Mám problém s jejím
přivoláním, když jsem v blízkosti manžela, příp. cizích lidí (hl. mužů).
Manžel ji začal doma přivolávat. Mnohdy se před ním ale pokálí, počůrá a
třese se. Po určité chvíli ho vždy začne poslouchat. Druhý den tu scénu dělá
znovu. Krčí se, třese se, čůrá apod. Po prvních pokusech ho kousla a on jí
dal po tlamě - už se to ale neopakovalo.
Pokud je venku tř. na cvičáku volně a něco bouchne, vyplaší ji to (s bouřkou
ale nemá problém) a začne obíhat do kruhu, když je na vodítku, tak mě
obmotá. Říkám jí ironicky, že je poseroutka a ať se klidně podělá - ona to
taky občas udělá. Třeba když praští někdo dveřmi od auta. Nebo se někdo
přibližuje po chodníku za námi, tak ona panikaří.Nechlácholím ji, spíš mám
na ni vztek, ale ona je pořád stejná. Když je pouze se mnou a s dětmi, je v
absolutní pohodě.
Taky nevím, jak to má být u nás s vůdcovstvím. Manžel bývá málo doma, ale
poslouchat ho přece musí. Podle mě je manžel nejdominantnější z naší rodiny.
Pán Jáji jsem ale já.
...

st 19. říjen, 2005 10:17
Vzhledem k tomu, co
už jsem zde popsal a přesto to nefunguje, musel bych fenku i vás vidět,
abych prohlédl konkrétní příčinu. Myslím že bude problém ve vašich vnitřních
pocitech.
...
Jajula
po 31. říjen, 2005 21:12
Děláme pokroky. Fenka není už tak vyplašená.
Byli jsme týden na dovolené, střídalo se tam u nás spousta lidí a myslím, že
to hodně pomohlo. Když se fenka chtěla schovat, šla jsem za ní a s povel ke
mně jsme se posouvali k ostatním. Vždycky po pár krocích - povel. Až se
dosunula k lidem, nechala jsem ji lehnout a hladit. Když hrozilo strachové
pobíhání (hl. na zahradě v blízkosti cizích lidí), jsem ji dala na vodítko.
S každým dnem byla o něco lepší - i vůči manželovi. Nechová se sice zcela
ideálně, ale pokrok je znát.
Můj otec si z ní dělal srandu, že prý je pes trhač. Když někdo vejde, tak
ona sebou trhne. A že prý k ní máme přivázat hrnek, abychom věděli že někdo
vešel.

...
(pokračování v aktuálních otázkách na toto téma najdete na několika stránkách
v mé psí poradně na tomto webu)
Další informace a mnohé jiné najdete
v mé knize

Další z alternativních způsobů, jak pomoci s odbouráním nepřekonatelného strachu a fóbií:



hledáte něco
speciálního pro vašeho miláčka? najdete to právě zde
nákupem po kliknutí na tuto ikonku
nám přispějete na naše pejsky
|
 |
|
Jelikož jsem se kvůli studiím psychologie a řeči vlků i psů
praxí a především práci s těmi nešťastnými psy vzdal většiny výhod civilizovaných lidí, mají mě mnozí za blázna, na což jsem ovšem hrdý.
Jen málokdo totiž ví, jaký je to skvělý život, sice v
boudě na kolečkách, ale přímo uvnitř smečky psů, koní a s vlkem, kde
nejsem bohatý penězi, ale o spoustu příhod a zcela upřímnou radost bez
zlých vlastností, jež naši civilizaci čím dál tím více ovládají.

více se o mně dozvíte zde
V září 2008 vyšla
má první kniha.

|
 |
|
Chcete-li přijet, zavolejte,
mezi 9. a 10. hodinou
dopoledne ve všední
dny, abych si na vás
mohl udělat čas
čtěte pozorně !

608-623 144
721-775 078
|
|
|
| |
|
|
|
|