Má někdo radu, jak nejlépe zabránit tomu, aby náš pes na procházkách štěkal na lidi, které potkáme? Když s ním jdeme v místech, kde jsou téměř kolony lidí, cyklistů atd., tak na ně neštěká, je jich tolik, že to už neřeší, ale jakmile jdeme někde třeba v lese, nebo kdekoliv, kde dlouho nikoho nepotkáme a pak se třeba najednou někdo objeví, tak na ně štěká. Běží až k ním a štěká na ně. Nenechá se hned přivolat, prostě si to odštěká a pak teda milostivě přiběhne. Někdy, když ty, které máme potkat vidím dříve,než on, tak když mu řeknu ticho a tak nějak ho "dopředu připravím", tak neštěká, ale jakmile se někdo objeví a já je dopředu neviděla, tak na ně štěká. Když byl úplně malinkej, tak tohle vůbec nedělal, začal tak na 4 měsících....teď je mu 8 měsíců a je to pořád stejně a k tomu se nám ještě patrně přidala puberta

Chtělo by najít někoho, kdo pozná jestli štěká ze strachu nebo z rozcapenosti. Dřív asi nemá smysl vymýšlet fígle na ztišení.

Tohle není otázka nesamostatnosti, ale strachu. Doporučuji si přečíst příslušnou sekci poradny. je to tam popsané dopodrobna. Je dobré číst od nejstarších příspěvků, tam jsou základy.

Souhlasím s Evou a doplňuju, že je to vůči nezúčastněným lidem dost nehezké, nechat ho takto "vyštěkávat".

Musím říct, že poradnu mám pročtenou docela pečlivě, ale s praktickým vyřešením tohohle problému mi zatím nepomohla. Holky to dělaj taky, hlavně teda Rika (Elí se spíš přidá). Je to strachová agrese spojená s teritorialitou (čím blíž k centru teritoria = domovu, tím víc převládá agresivní reakce = štěkání nad strachovou). Pokud je lidí hodně (městský park, autobus), pes jde podle mě do útlumu, a proto nereaguje. Netuším ale, jak na takovou situaci psa socializovat (aby mu kolemjdoucí nezvedali adrenalín a nechali ho v klidu), když hlavní roli tam hraje moment překvapení! To nelze nijak nasimulovat... Pokud by každá vyštěkaná oběť na psa vlídně promluvila případně mu dala piškot, nebo ho aspoň ignorovala, věřím, že by se to rychle vyřešilo. Jenže pak stačí jedna ječící nebo nadávající hysterka a pes je zase v nervech. Takže jediný řešení, který jsem zatím vymyslela, je mít opravdu důsledně oči na stopkách a sledovat jak okolí, tak reakce psa, a před cizíma lidma prostě přivolávat. A doufám, že si to časem osvojí a začne přibíhat automaticky. Jenže občas se prostě nepovede, a tak to jde ztuha...

Tohle jsem řešila s Rikky s Vačicí a teď i se Sigim. Chovám se stejně jako při "jakémkoli" jiném strachovém projevu. Stopnu nežádoucí chování (vylítnutí a blafání) a pak situaci uklidním intonací "ti hrabe? přestaň ze sebe dělat hlídače, stejně na to nemáš a nikdo tě nežere". A v pohodě. Zabírá to.

Stopnu nežádoucí chování (vylítnutí a blafání)

můžu se ještě zeptat, jak konkrétně stopnutí nežádoucího chování děláte? Já to dříve řešila stopovačkou, teď ji tak 1,5 měsíce nepoužívám, ale asi zase budu muset, i když je to na procházkách dost "vopruz", zamotává se to do všeho, zvlášť v lese atd. Někdy stačí ho okřiknout a přestane, ale někdy, když jsou ty lidi třeba někde dál, tak se k nim rozběhne a štěká a na zavolání hned nereaguje, až když si třeba téměř "vyřvu" hlasivky, tak pak opatrně přijde....tak bych to ráda stopla i nějak jinak, přesto účinně třeba bez stopovačky, ale to asi nehrozí. Pesan je teď už v pubertě, tak to holt někdy jde, někdy nejde.

Jakto že ne? Všechno jde, když se chce...

Tohle je utopie

Nevěřím. Takto se lidé v běžném provozu přirozeně nechovají.

Udivuje mne, že jsi na Psí poradně tak dlouho a nedokážeš si s tímhle hravě poradit. Vždyť odpovědi i na tohle tady jsou, jen je nutné je hledat v tématech týkajících se strachové agrese.
Pokud mi pes někoho takto vyštěkává, dám mu jasně najevo, co znamená "mlčeti zlato" a nedovolím psu se mnou o tom diskutovat. Co má pes co řešit nějakou vytočenou hysterku, když na případnou komunikaci s ní jsi tam ty, ne pes? Pes se má starat o to, kde je jaká značka od jiného psa, kde lítají motýli a ne se starat o nějakou "Nánu". Vždyť tohle je tak velice snadno řešitelné ovladatelností psa a znemožněním mu kecat do určitých věcí. Tvůj dosavadní, výše popisovaný způsob uvažování (být pořád ve střehu a očekávání asertivity od kolemjdoucích) vede pouze k dalším a dalším projevům asociálního chování psa. Dnes a denně se s podobnými "překvápky" setkávám a žádný pes mi je neřeší, protože ví, že od toho tam není. A jestli mi do toho začne kecat, "jdu po něm" za to, že mi do toho kecá. Má se starat o své, já se také starám o své. Třeba o ty jejich "bubáky".
Přijeď s fenou na individuálku a předvedu ti do detailů, jak se tohle řeší. Pro mne je tohle každodenní rutina.

Díky za odpověď. Ten úryvek s lesem plným vlídných lidí byl samozřejmě myšlen jako utopie - i když musím říct, že to není zas tak vzácná reakce jak bych čekala. "Být pořád ve střehu" možná zní nějak paranoidně, ale to přece musím tak jako tak - nemůžu si dovolit mít v lese (vlastně ani kdekoliv jinde) psy navolno s rozběhem okolo 20-30 metrů a nehlídat si okolí. Háček vězí spíš v tom, že to ne vždy zvládám! Ale rády někdy přijedem, Rikuna na mne docela chytrá a podívat se do té její chlupaté paličky jiným pohledem je dobrej nápad