Ahoj, mám 11 týdenní flatici a je to šílený torpédo. Do všeho kouše .. většinou se to dá usměrnit, buď jí podstrčím hračku (když třeba hlodá nábytek) nebo zakvílím au (když mě kousne při hře) a ukončím hru. Jenže ona někdy přijde a rafne a v tu chvíli jí nedokážu žádným "jemným" způsobem vysvětlit, že to nemá dělat - na au nereaguje, odchod od ní, podstrčení hračky, prostě pořád kouše do rukou, nohou, obličeje, zad - cokoli jí přijde pod čumec. Pak jí už prostě musím usměrnit, povalím ji na bok a chytím za čumec a zlobivě jí řeknu ne. Není to moc brutal? podobně ji kárá naše fena, ta jí ale drží hlavu zubama a přitom tak jako vrčobrumlá. Jenže ona se někdy zvedne a pustí se do nás zase .. to znamená co?

To znamená že to neumíte a na bok bych jí rozhodně nepovalovala, jak píšete, je to dost drsný.

Tak to úplně přesně nevím,ale důvěrně to znám ,na mojí nepomohlo nic.Šla cíleně po nás a žádná náhražka jí nezajímala.Fakt se nedala ani sundat ani zastavit,čím víc jí člověk setřásal,tím se víc se dostávala do varu.Asi to bude tedlenten drajf ..Jenže fakt je,že já to zas až tak neřešila i když byla drsná a hlavně surová..to teda zůstala dodnes oproti tý minulý.Dodnes nelze "dráždit hada bosou nohou" na čtyřech,páč když se vytočí(to je hodně rychle)je jí fuk,kam rafne i kdyby to mělo bejt do xichtu.Tak to holt nedělám,no..Myslím,že její projev byl prostě úměrnej jejímu původu.Mě přijde,že se to tady se štěndama děsně řeší (třeba se pletu),ale nakonec z toho štěně vyroste a bude klid

No ale jak to mám dělat jinak? Jinak na bok je zatím jediný způsob který ji většinou uklidní. A řeším to ze dvou důvodů, jeden je, že mám ruce plné ekzémů a opravdu strašně mě to bolí. Druhý je naše miminko, které ona kousne klidně taky, když se jí dostane pod čumec, takže jí to potřebuju trochu rozumně vysvětlit, že do nás že v žádném případě nekouše. Je mi jasný že to nebude ze dne na den, ale potřebuju aby aspoň věděla, že se mi to nelíbí když kousne.

Flatici jsou silenci, taky jednoho mame Uz jsem to tu nekde psala, ten nas taky silene kousal a pomohlo fakt jen jediny - porad vymenovat ruce za hracku. Neustale dokola, kdyz kousnul, tak jsme ho napomenuli a dali hracku, kdyz ji zkousnul, tak pochvalit. Ukoncovani hry,odstrceni nebo odchod ho vetsinou jen vic rozdovadely. Kdyz se nas pokousel lovit, tak zase napomenuti a pak pripadne hracka, i venku, porad dokola. Uz jsem si myslela, ze to snad nikdy neskonci, ale to loveni pak najednou prestalo, pochopil, ze tim zadny zabavy nedosahne a do rukou uz ted taky temer nekouse a kdyz, tak mnohem slabejc. Po tom, co zacal prezubovat, se to zlepsuje cim dal vic. Ted jsou mu 4 a pul mesice a zadny novy sramy uz nemame. Kdyz jsme mrnouse ucili jak se chovat ke kamaradcine dceri, taky se ji snazil okusovat, tak jsme sli podobnym zpusobem, jen trochu duraznejc - jakmile neco zkusil, tak napomenout a ukazat jak je to spravne a kdyz se choval dobre, tak jsme ho dost chvalili. Musi se porad hlidat, ze zacatku je to dost narocny, ale pujde to, drzim palce!

No já jí tu hračku pak podstrčím taky, ale až po chvíli co se uklidní, aby si z toho neudělala rovnici kousnu tě = budeš si se mnou hrát. Naštěstí se tenhle případ "šíleného kousání" nestává pořád. Ale spíš mě štve, že teda nevím jak jí dát vědět, že to přehání. Jinak je to miláček, trochu zubatej, trochu šílenej, ale miláček ;-).

No my pro to pouzivame 'fuj' ve chvili, kdy uz neco dela a ma s tim prestat a 'ne' ve chvili, kdyz je jasny co ma v umyslu, ale jeste se k tomu neodhodlal. A potom hned ukazeme cinnost, ktera je spravna, takze mu treba hodime hracku nebo podame zvykaci kost nebo tak neco a pak pochvalime. Vim, ze tu bylo hodne napsano, ze zakazovy povely nejsou nejlepsi, ale takhle v kombinaci nam to funguje celkem dobre, tak snad to delame spravne.

v om případě si ale ani neudělá rovnici: nekoušou se lidi ale hračka...

Aha, už asi chápu. Takže když bude rafat, tak jí místo kousnutí do ruky usměrním aby kousla do hračky a pochválím jí, ale hrát si s ní nebudu. teprve až přestane divočet, tak si jí po chvilce vezmu a budu si s ní hrát abych jí trochu vyventilovala a ona neměla nutkání rafat.
dík

Aha, ja to asi nepopsala uplne presne - zalezi na tom v jaky chvili kouse - kdyz ve chvili, kdy si s nim hrajeme, tak presmerovavame na hracku a hrajeme si dal. Kdyz ve chvili, kdy si s nim hrat nechci, jen podam nejakou jinou vec na kousani a pokracuju v tom co delam, at si pekne hraje sam.

A jak by jste usměrnili kousání do nohy?Teď momentálně to řeším,protože ten můj ,,malej´´ to dělá nějak čím dál tím víc.Vždycky venku,považuju to za výzvu ke hře,ale teď u toho začal i štěkat a vrčet a jakoby bojovat s mojí nohou,když se zastavím tak mi na ní vysí a samozřejmě,když ho setřesu je to ještě větší sranda a kouše o to víc.Někdy se dostává jakoby do transu a fakt nevnímá.Vím,že to asi není dobře,ale musím ho při tom chytnout za kůži na krku a pak jedině toho nechá.Napadá Vás něco jinýho?

Na chytnutí za kůži na krku nevidím nic špatného(tedy samozřejmě žádné třepání apd.)..ale prostě jen chytnout odstrčit a říct ne..nám to pomáhá,i když už to začne přehánět ve hře vůči jinému psu,tak jí jen chytnu a tím se velice dobře zklidní
Ale pokud ti to i přesto dělá čím dál víc,něco na tom děláš asi špatně..nebo nevím...

Za kůži ho chytám až teď poslední týden,předtím jsem se mu vždycky snažila narvat nějakej klacek,abych to kousání přesměrovala,s tím,že pochopí že kousat noha špatný-kousat klacek panička spokojená.
Určitě s ním netřepám,prostě ho jen chytnu,s té nohy ho odstraním,popř. mu řeknu aby to nepřeháněl,pokud u toho mručí doporučím mu ,, a bez keců´´.Musím na tom fakt popracovat,neb dnes si s ním hrála neteř a taky ji malinko stisknul,než jsem stačila zasáhnout.

No je to štěně,on to bere jako děsnou srandu
Já mám teď doma taky prcka a zkoušela mě chytat za lýtka apd.takže párkrát přišlo chytnutí a NE ,no a vypadá to,že už to pochopila Ale co já vím,třeba jí to zítra napadne znovu

Asi jsem si tuhle situaci způsobila sama,měla jsem mu to začít zakazovat dřív a výrazněji.Ale ze začátku to dělal je u koní,když jsme spolu běhali po výběhách a to mám na nohou kožený boty a to tak nebolí,jako když mě tedˇ chytá za sandály. Prostě mi to nedocvaklo,že to není dobrá hra,zvláštˇ když už to není úplně malý štěndo.

11 týdenní štěně je malej prcek, který kdyby byl pohromadě s ostatníma sourozencema tak budou v jednom zápasícím klubku a budou u toho dělat šílenej kravál... čím větší hluk, tím větší zapálení pro hru-ve vašem případě kousání nohou. Podotýkám, to klubko se nikdy nepokouše, pouze si hrajou.
Když mám rozjívené štěně, nezastavím ho zákazem fuj ani nesmíšš. Ono prostě neví, že má hru ukončit když do něj jdeš energickým povelem. Takového poděsa musím vzít do náruče a klidným tichým hlasem mu vysvětlit, že mne jeho kousání bolí-např: "Fifinko, počkej, tohle nemůžeš dělat, mne to bolí, ty moje sluníčko malý, pojď budeme se šimrat na bříšku a pod krčkem..." a tak podobně. Štěně si velice nahlas vzdychne a okamžitě se zklidní. Pak ho postavím na zem a ono už nekouše. Pes je velice empatický a reaguje nejen na intonaci hlasu, ale i na -jak to vysvětlit - druh energie kterou k němu vysíláš. Je pravda, že stabilnější štěně zastaví pouhý můj úsměv a pohyb ruky. Těm, které se rozjíví říkám "blondýnky" (nikoho neurážím) pouze se snažím vysvětlit že tato štěňátka pomaleji chápou a musí se na ně stejně jako na děti podobného ražení.

Nevím budu se znova opakovat asi ale mne jak u psa, tak i u dvou koček fungovalo, když jsem vykvikla AU. A když mu to nestačilo, tak jsem ho ,,kousla" taky třeba stylem, že jsem ho štípla. A jak koukal když jsem ho třeba rukama štípla do zadku nebo do boku. Stačilo párkrát a pochopil to jak pes tak i kočka. Razila jsem heslo:,, Když ubližuješ, ty mně, ublížím já tobě." Teda néééé ublížím jako ublížím, ale provedla jsem mu též něco nepříjemného. Já nevím, myslím, že tohle je ta matematika do dvou.

z toho kousání mám docela strach u tety. Ta si pořídila salašnickýho a odebrali ho v šesti týdnech nechápu jak to může "údajná" chovatelka vůbec dopustit

proc myslis,ze je v sesti tydnech moc brzo?brala jsem si vlkovou v sesti taky a jeji sourozenci sli uz v peti.je to pro vtiskavani na cloveka to nejlepsi,vzit si stene co nejdriv {samozrejme ne treba v mesice a mit ho na flasce}.

Je to sice OT, ale vstoupím ti do toho. U čévéček a saarlosů byla vynucena legální výjimka, kvůli rané socializaci na člověka z důvodu vysokého procenta vlčí krve, proto je možno tato štěňata odebrat již v pěti týdnech, jelikož imprinting je do cca osmi týdnů uzavřen a pak je socializace na lidi velmi obtížná.
U standardních štěňat je odběr na osmi týdnech. Já jsem si svou německou ovčandu Jasu, tehdejší šéfku smečky nechal u chovatelky do devátého týdne právě kvůli perfektní socializaci na psy, protože jsem chtěl, aby s nimi uměla pracovat, což také vyšlo. Samozřejmě u chovatelky zároveň probíhala i socializace na lidi.
R.D.

No popravdě rači nechám štěně dýl u čuby, pokud ta to zvládá, protože to co se nenaučí od ní a od sourozenců, já ho nenaučim...

Nevím budu se znova opakovat asi ale mne jak u psa, tak i u dvou koček fungovalo, když jsem vykvikla AU. A když mu to nestačilo, tak jsem ho ,,kousla" taky třeba stylem, že jsem ho štípla. A jak koukal když jsem ho třeba rukama štípla do zadku nebo do boku. Stačilo párkrát a pochopil to jak pes tak i kočka. Razila jsem heslo:,, Když ubližuješ, ty mně, ublížím já tobě." Teda néééé ublížím jako ublížím, ale provedla jsem mu též něco nepříjemného. Já nevím, myslím, že tohle je ta matematika do dvou. [/quote]

To jsem taky už vyzkoušela,jenže on to bere jako pokračování hry...sice ho to malinko zabolí,ale o to víc se rozdráždí a jde bojovat.Au,au funguje,ale tím mu neřeknu,že to nemá dělat vůbec,jen s větším citem.Jedu teď na 14dní na chatu,kde bude i malá neteř,která se psů bojí a jestli jí bude chytat za nohu...bude z toho pěknej rodinej konflikt.Asi ho budu muset mít pořád na vodítku,nebo někde uvázanýho.

Děkuju za radu!Asi to tak bude nejlepší,fakt bych nechtěla aby si rodina myslela,že mám nějakýho,,agresora´´ když on by si vlastně jen hrál.Ještě mám pár dnů na to,abych na něm popracovala...už se to lepší,dneska dokonce když jsme běhali po louce jen štěkal a jako útočil,ale za nohu už mne nechytal.

Je pravda že Bafču máme taky od 7mi týdnů, nýbrž, hned první den se na ni přijeli podívat brácha se svou belgičandou a padli si do oka. Vůbec socializaci měla obstojnou, spousta lidí trochu míň psů ale odmalička jsme zvykali na vše co jsme si vzpoměli. Kousání přešlo až po přezubení. Teď jí odnaučuju že mě vůbec nemá zoubkama chytat (i když jemně).

Ahoj..máme taky tentýž problém jak všichni se štěnátky...kouše co může,,ale mi jsme z počátku zhruba první týden byli dosti důrazní až příliš ,ale po týdnu konkrétně po jednom dni jsme si uvědomili že takhle ne ...mmt za každý nechtěný silnější kousnutí zakvíkáme a děláme bolest a smutek a po půl minutě či minutě neni problém našeho amstafíka znovu hladit a to i nos na nos a tak pokaždý..pokud ho hladím a on mi žužlá prstík tak ho pomalinku vyndavám a dělám jakoby nic...myslím si že zle to nemyslí..jak je tu řečeno on má tlamu a já ruce ...pokud ležim a hra se přiostří tak si obličej zakruju ale směju se u toho a on nekousne a když trochu víc doráží zvedám se do sedu a tlačim mu hlavu níž než tu moji a klidově mu domlouvám jak se mmt choval,jak s člověkem....pokud se ale o něco taháme tak se s ním nos na nos nemazlim páč j jasný že si o to přímo řikám..prostě v dané situaci bud to ruce či hlavu...
V předešlé době kousal všechno co našel ..kamínky ,dřívka,,nám nohy ,pokud jsme trajdali,ale používali jsme fuj a dosti důrazné a on si to pamatuje a slůvko fuj už jen opravdu v nutných případech..a ty už moc nenastávají stačí klidná ,ale srozumitelná domluva...
taky jsme ho vytahávali za kůži ,,podle mě to jsme uplně po***...pak na nás večer vrčel ze strachu a to i v přpadě že jsme ho ukládali...

Mé ponaučení je takové..je to mimino a zkoumá kamínky už jen málo a pokud ano zkoušim to viměnit nebo mu to pomalinku vytahuju z pusy a domlouvám..a paráda...chtěl bych se omluvit štěnátku za přehnanou drezůru v nepotřebných situacích,a za strach z mé strany že z něj bude hajzlik..nebude,má se unás moc dobře a nehodlám mu kazit dětsví všechno pochopí v klidu a za naší malé pomoci...mmt spinká dneska byl super den plný her poznávání ,čuchání ,okusování,a rozumné komunikace..nevrčí,mazlí se,a poslochá kdo mu co říká za povel a fakt se snaží a je fakt strašně učenlivej..
Americký Stafordštýrký Terier-Diego ,dnes 2 měsíce ,váha 5,7 kg,

Lidičky, taky jsme měli problém s hroznym kousáním, taky jsenm to tady řešila a přesně se vyplnilo to, co se tady píše. Prostě to přejde. Tak buďte v klidu:-)

Radku, , ještě dotaz, chování si změnil, že ti to došlo samotnému nebo že sis to přečetl tady?
Ptám se proto - jestli sis to přečetl tady, tak potom to má smysl a Rudo díky.

z části tady a z části žena....

Dobrý den. Moje babička má skoro půl ročního křížence Bígla. Vždy když přijedu je rád, že mě vidí a olizuje mě. Jenže za chvilku se to změní v kousání. (To bych brala - je to ještě hold štěně, které kouše). Ale pokaždé, když už to přehání ...např. jdu ze zahrady a kouše mě do nohy, že nemůžu ani jít, nebo mě kouše (někdy se podaří až do krve). A tak, na něj zvýším hlas (nepomáhá) - tak ho chytnu pod krk - a dám jej na záda. - začně mě po té kousat ještě víc. Připadne mi to, jako by říkal : " Mě nebudeš napomínat! Já tě budu kousat kdy chci."
Jenže babička s dědou na něj už vůbec nestačí - a nemá respekt před nikým. (To kousání se netýká jen mě - celé rodiny - jenže já se mu věnuji nejvíce) A tak chci předejít agresi - bojím se, že až vyrostě, že na něj nikdo nebude stačit - ani vlastní majitelé. A tak vás žádám o radu, jak na něj? Co udělat nebo dělat, aby měl respekt a uvědomil si, že on není pán. (Upozorňuji, že toto není jen to štěněčí kousání - je v tom něco víc) V každém případě je chyba určitě na mě - ale nevím jaká.
Děkuji za odpovědi.

Dobrý den. Určitě znáte hiperaktivní štěňata a dovedete si představit co dokáží vyvádět za lumpárny. Je pravda, že tam s nimi nebydlím, ale i přes to se jim snažím pomoci cvrčka vychovat jak to jde. Jelikož už mají hodně roků, tak na něj "nestačí a nezvládají ho" ...pro představu - (např. uteče k sousedovic psu a neodvolají ho...apod.) A tak vás prosím o konkrétní radu - jak se zachovat, když mě začne agresivně kousat. Snažím se ho krotit, ale je to těžké, obzvláště venku, kde je plno pachů - např. u lesa, protože má v sobě lovecké pudy. A jak jsem se zmínila, chci předejít zbytečné "budoucí" agresi. Děkuji za rychlou odpověď pane Desenský.

Elro, dejte jí do tlaminy něco jiného na kousání, uzel, kost, cokoliv, co může žvýkat a nahradí jí to kousání do vás. Jinak se to tu řešilo mockrát, dejte si do vyhledávače štěně kouše a tam je rad nespočet.
Jinak hodně zdaru při výchově. Moji prarodiče si také neuváženě pořídili štěně a tak vím, o čem je řeč. Bohužel se s nikým neporadili a najednou doma měli štěně NO. Tam to nedopadlo dobře, nebo vlastně možná ano. Přemluvili jsme je, že na to nemají (neměli, pes byl hyperaktiv, oni nebyli schopní ho vymlátit a tak chudák trávil dny v kotci a vztahy s nima byly na nule) a pejska dali mladším lidem. U starších lidí je s těmi štěndy většinou problém, už na tu chlupatou energii prostě nestačí.

No právě...Oni teda chtěli nějakého "punťu" jen tak na dvůr - znáte to ...na dědině je aj potřeba pes. A tak sestřenice dotáhla toť tohoto...Jenže ono je to s ním o to těžší, že je to lovečák a když chytne stopu, tak se s ním nedomluvíš. Už jen to, jak uteče k sousedům za Labrošem. No, ale pokusím se ho to odnaučovat, ale myslím si, že ho to přejde...je to ještě malý prcek. Ale jak sem říkala - chci předejít zbytečné agresi, a nebo se nechci nechat později pokousat a bát se ho, že mě pokouše když ho za něco pokářu. Ale dík.

Motivy pořízení jsou mi jasné. Teď jde o to docílit toho, aby byli lidé i pes spokojení. Je pravda, že s věkem se útěky za jinými psy většinou lepší, ale je potřeba na tom pracovat. To lovení z bíglí hlavy ale nepůjde dostat tak snadno, to tady píšou mnozí (naštěstí toto nemusím řešit, mám jiné plemeno, které není až tak lovem posedlé).
Holt naučte prarodiče používat stopku a do lesa s ní budou chodit na stopce. Přivolání pilujte společně, aby toho byli taky účastni. Třeba je to začne bavit a budou s ní o to víc pracovat (nebo je to scifi? )
Každopádně myslím, že přivolání je tady základ a bez toho se nehnete dál.

Neni to agrese, je to hra. Pokud si pročtete poradnu (hlavně témata "štěně kouše", přivolání, lovení a trestání) a budete se tak chovat, zjistíte, že budoucí agrese se bát nemusíte. Je tu pár bíglařů, kteří maj perfektně vychované psy - odvolání od zvěře je samozřejmost, ti vám poradí, jak na vaše štěndo

pravda pravda štěník kouše,protože si chce hrát a neumí to dát najevo jiným způsobem.kousání předejít únavou psychickou a fyzickou.prostě se nesmí nudit.ta dlouhá šnúrka to je ale vynález k nezaplacení.

No kolikrát si taky říkám - jestli to je to štěněčí kousání, ale kolikrát mi to tak nepříde. Kdykoli ho pokářu - např. za roztrhlé kalhoty - začne na mě vystartovávat a kouše mnohem víc než před tím. A co se týče toho, že babi s dědou budou chodit se psem na prochajdy - tomu ani já nevěřím. Řekla bych, že to nechávají spíš na mě - hlavně takovéto venčení a učení. No jo no...je to hold s nimi těžké, ale připadne mi, že si ještě nevybral pána, kterého alespoň bude respektovat. Co myslíte - vybral si už - ale zatím to nedává najevo? (nebo nevíte, jestli si vůbec může vybrat nebo ne?)

Trošku mě zaráží tvoje formulace - on si nevybral pána? Vy mu chcete umožnit, aby si vybíral? Nebo je druhá, ta horší možnost, že pejsek nemá, koho by zvolil.... . Bohužel to tipuju na tu druhou. Páníčci jsou v letech a asi ho nestíhají a ty se k němu chováš nesrozumitelně. Nemůžeš ho přece kárat za za roztržené kalhoty, měla bys ho nasměrovat k jiné, dovolené činnosti.

Elro,on Tě kousal ještě víc protože si taky nebyla klidná prostě jsi ho rozdováděla svým chováním.ale agresivní nebyl.může ale být pokud mu neumožníte hraní s jinými psy a budete se mu málo věnovat.házíte mu třeba hračky aby aportoval?a učíte ho na dlouhém vodítku přivolání?

Čau. Psa učím aportovat a k tomu samozdřejmě zákl. povely poslušnosti. A s tím určováním pána si nejsu jistá...ale jak si říkala Essi - tak asi ta druhá - nemá. Jenže já nemám možnost se psovi věnovat, tak, jak by potřeboval, jelikož tam nebydlím, a přijedu 1-2x za týden. A s pejskama se stýká - jak jsem říkala, že ho neodvolám od sousedovic psa - tak ho odvolávám, protože nejsou 2x nadšení, když jim náš pes vleze do zahrady - nebo dokonce až na dvůr. Ale jinak psy miluje - už má 2 psí lásky

Elro a ako vyzerá to odvolanie od susedovho psa?
Pes ide pomaly do puberty a ono to naozaj nemusí byť čisto len tá hra. Pokiaľ pes vie, ako presadzovať svoju vôľu dajme tomu tým, že sa zaženie, alebo zavrčí na babičku a dosiahne tým svoje, získava nesprávne návyky, postoje a reakcie a prenáša ich aj na inch ľudí, pretože to inak jednoducho nevie. Zdá sa, že tá hra pomaly nadobúda tieto črty správania. Riešením je to, že ak niečo od psa chceš, dosiahneš to svojou kľudnou a rozhodnou cestou, aj keby sa chcel pes na hlavu postaviť a jeho trucy mu nepomôžu.

Rea - Já vím, je to ještě štěndo, které jde do puberty, a proto už jej musím "krotit" (cvičit). A on je právěže takový "paličák" - Beagle. A to odvolání - nevrčí. Ale když ho přivolávám - a nejde, tak jdu pro něj - jenže on to bere jako hru a začne mi utíkat.

když bude mít stále dlouhou šnúru,tak si ho můžeš korigovat jak chceš Ty a ne jak chce on.

Bafča už sice není štěně (skoro 7měsíců) dneska byla po koupání hrozně utahaná,skočila do auta a lehla si. Potřebovala jsem ale aby si stoupla abych jí dala postroj, a naštvaně na mě zaštěkla/vrčela a kousla mě do ruky (ne moc silně, ale bolelo to) tak jsem jí vynadala co dělá jestli není hloupá a tak a postroj nasadila. Chci se zeptat jak v takové situaci jednat? Vůbec se jí nedivím že chtěla ležet a dala mi to pěkně najevo.

A co takhle přivolání nebo "ven"? Když vím, že toho má pes takhle dost, tak u něj jedu jenom přes povely, právě abych ho nedonutila k tomuhle chování. sice pochopitelnému, ale nežádoucímu.

Ten pes s vami cvičí so všetkými, nielen so starými rodičmi. Bohužiaľ je to tým, že mu naozaj neviete správne vysvetliť, čo od neho očakávate. Ak po privolaní za psom ideš ty, privolanie pre neho jednoducho znamená, že po privolaní za ním pôjdeš... Je to jedna zo základných chýb. Privolaniu je venovaná celá časť poradne, ak chceš vedieť, ak treba postupovať, prečítaj si ju. Dalo by sa takto pýtať na viac podrobností toho, ako s ním jednáte v konkrétnych situáciách a našli by sme pravdepodobne tých chýb viac, pretože už tento príklad poukazuje na to, že od psa očakávaš inú logiku, akej je pes schopný.

No jo...jenže když nepříde...tak co? Nemůžu ho hodinu volat a v povzdálí sledovat sousedy - na níž je náš pes na jejich zahradě. Ale toho přivolání se to týká jenom u sousedů, kde má svého psího kamaráda, ale když jsme v klidu na poli, tak poslechne - nebo i na píštalku.

Útěku zabrání jenom pořádný plot.

Máme dobrý plot, ale psa si také bereme sebou před barák - proč by měl být jenom doma na dvoře...Tam jde o to, že sousedi nemají žádný plot do zahrady jen mírně "OPLOCENÝ" dvůr, kde se náš snadno dostane.