To jsou samé nepříjemné věci pro psa. Je také možné pejska doslova uhladit do klidu, nebo ho obejmout, když kouše a trošku omezit v pohybu. Což většina pejsků zrovna nemusí. A když na kousání ubere, zase v klidu pustit.

Ahoj všichni.Jsme tu noví,já,přítelkyně a naše 4 měsíční brazilská fila.Dost jsme se na všechno připravovali,četli knížky i od p.Desenského,oba jsme měli psy dříve atd.Snažím se vžít do kůže psa,porozumět mu,komunikovat s ním....Máme spolu všichni pěkný vztah.Pes je přes den hodný.Každý večer kolem 20hod.se s ním ale něco stane a začne nás kousat do rukou.Když jdeme po bytě,kouše do nohou,ze zadu zákeřně do zatku,mezi nohy atd.Není to agresivní,chce si spíš hrát,ale jehličkama to hrozně bolí.Několikrát tekla krev (z nás samozřejmě).Přítelkyně je sním dopoledne,venčí ho,hraje si s ním.Já jsem s ním odpoledne k večeru a večer jsme všichni.Chodíme na cvičák,věnujeme se mu,mazlíme se,snažíme se být ale zároveň důslední a správně vychovávat.Když kouše,říkáme fuj,pak taháme za kůži na krku a při nejhorším kousneme do ucha.Bolí ho to,ale hned jak se otřepe,kouše dál a nedá si říct.To kousání nám poradil veterinář,chová 30let německé dogy.Je to psí řeč a pochopí to prý.Náš pes ale ne.Jak ho kousání odnaučit a zároveň na něho nebýt zlý tak,aby se nepokazil náš vztah?A ještě jedna otázka,proč je schopný se vyčůrat na svůj vlastní pelíšek? (naštěstí to není často...)Díky za odpověď Honza

Mam 3,5 mesacnu hovawartku.,
Socializujeme ju, kazdy den sme vonku na prechadzkach. Pri stretnutiach so psami socializaciu nepotrebuje, skace po hlave aj estrelskemu pastierovi, s ludmi je to tak, ze rozlisuje - komu sa da a komu neda pohladkat.

V com je problem? - Mam 2 deti - 9 r. dceru a 4 r. syna. S dcerou vychadza dobre, len po tom mojom synovi ide ako"pes po udenom". Pritom syn je kludny a viac menej k nej flegmaticky, neublizuje jej nepiští, nevyska. No ked sa zjavi na dvore (hlavne ked je rozsantena) , uz ma na nohe velku piranu. Neviem ako to brat. Je tazke ju od neho odohnat... Fujkame, vravime - "nie, nesmies!", hadzeme lopticku na odputanie pozornosti, no len co sa otocim, zas je na nom...
Chapem, ze je stena, ale krpca to dost boli...
Co s tym urobit? Vdaka za rady

Dik, knihu mam.
Je pravda, ze ked si neda povedat, mozno mam v ociach a hlase hnev. Vsimla som si, ze ked clovek na nu zvysuje hlas, akoby ju to este nabudilo. Ked menim intonaciu, ale bez zvysenia hlasu, zabera to viac. Tusim bude jednoduchsie a pre nu aj pre nas prijatelnejsie skusat prikazy s voditkom na krku aj na dvore, pre pripad jej nepozornosti a nabudenosti pre najmensieho clena rodiny. Zalezi mi na tom, aby sa jej maly nebal a ona ho nebrala ako stena. Inak je velmi vnimava, ucenliva co mozem porovnat s nasim predchadzajucim psom. Pravda vsak je, ze sa snazime vyvarovat chybam, ktore sme urcite robili pri nom.

Dobrý den,
prosím o radu. Dlouho jsme vybírali pejska k malým dětem a do malého bytu. Vše jsme načetli a zjištovali a došli k Maltézskému psíku. Byl nám doporučen ze všech stran. Štěně máme doma 2 a pů týdne a je mu 11 týdnů. Musím konstatovat, že mě velice překvapilo, jak tak chválený pejsek, hlavně tak malý po nás vyjíždí. Nemluvím o kousání při hře. Když jdeme ven a on neposlechne na přivolání, zvednu ho z pelíšku a on se po mně ožene, vrčením. Když mu chci čistit oči, ožene se vrčením i kousne. Venku utíká stále na silnici, když ho chci chytit do náruče, rafne mě i jiné členy rodiny. Toto se projevuje denně. Mezi tím je milý a mazlivý. Patří to k jeho štěněcímu věku a krátké době u nás? Nebo už to na nás zkouší?!! Nikdy jsem u takhle malého štěněte toto nezažil - navíc od Maltézáka, který má být klidný, milující a nemá vůbec znát agresivitu. Prosím poraďte, zda to již začít nějak řešit a jak? Mimo jiné tohle kilové klubíčko vrčí a kouše i veterináře. Nechci nic pokazit je to přeci jen malý pejsek s dobrým hodnocením, ale jeho chování mě překvapuje. Bojím se, abychom neměli malého agresorka od mala, dá se toto výchovou (jakou?) korigovat - dá se takový pejskem vychovat, abych se nemusel bát, že někdy tajně vyjede třeba po dětech? Je to jen dětská drzost, které se dá výchovou zbavit, nebo už je pejsek od malinka agresivnější a agresivnější vždy zůstane a bude muset mít tvrdší výchovu (to bych asi nezvládl, měli jsme vždy zlaté psíky). Děkuji moc

Už to děláte. Ale naštěstí hledáte radu včas

Vše je špatně - z vaší strany. Máte doma malé štěndo, které ještě nic neví, neumí, nezná. Přivolání ho nejdřív musíte naučit stejně tak vše ostatní. Na toto téma je tu toho napsáno víc než moc, čtěte. Je zbytečné psát to samé dokola a stejně by se na něco zapomnělo. Proč ho berete z pelíšku? Dejte mu klid. Vím, že to u štěnat a zvlášt malých plemen svádí, ale je to pes! Potřebuje mít svůj klid, své místo, kam se může uklidit. Takže když po něm něco chci, zavolám si ho (štěně nalákám na hračku, na zajímavou věc, na žrádlo...). Co se týče silnice - nechápu, jak můžete tak riskovat a štěně pouštět z vodítka u silnce. Ono ještě neví, že má na kraji chodníku čekat, že ho může přejet auto.... od toho jste tam vy, jako u všeho, abyste ho to naučili (například tak, že před každým obrubníkem zastavíte a rozejdete se až s povelem). Neberte ho do náruče, má nohy a vy vodítko. U veta se bojí, zase vaše vina, měli byste to řešit (také je tu samostatné téma).
Štenata obecně koušou a vrčej ze hry, ze strachu, z nelibosti. Ale rozhodně na vás nic "nezkoušej". Pročtěte si to tu, ať máte doma pohodového partáka.

Dobrý den, chtěla bych se poradit, naše pětiměsíční maďarská ohařka se ne a ne odnaučit kousat, nejvíc do dětí... dcery už kvůli tomu odmítají chodit na dvůr, mě i babičku( na chlapy si netroufne). Doufala jsem, že jakmile přezubí, bude to lepší, ale i když už mi připadá, že ty šíleně ostré jehly v tlamě nemá, drtí mi ruce těma tupýma, ale zase silnějšíma zubama, dnes třeba jsem neušla krok, aby mi nevisela na rukávu, ruce, nohavici, botě...bere to s výskokem a nepomůže absolutně nic. Zkoušela jsem přesměrovat, ignorovat, chytit za čumák a hnusně se podívat, lepnout proutkem, chytit za kůži, prostě nic, jen jí to ještě víc rozdráždí. Začne vrčet a poskakovat kolem a útočí. Když jí chci připnout vodítko, chce mi ruce sežrat , pak chce sežrat to vodítko...i na něm pořád vyskakuje, plantá si do něho přední tlapy, jsem zoufalá a ona to asi vycítí.Přihlásila jsem jí do psí školy, ale ta začíná až v březnu. Co do té doby? Budu ráda za každou radu.

Vzali jste si lovečáka - hyper psa, máte ho na dvoře. Šteně je šťastné jak blecha, když už za ním někdo vyjde ven, navíc někdo, kdo neví co chce, zkouší milion a jednu věc a stejně toho nakonec nechá. Tak proč by mělo přestat bavit se, když je to dovoleno? Tohle jde vyřešit během 10 minut, ani ne. Ale chce to vidět, když už jste vyzkoušeli "vše" a máte stále problém. Zítra je v Praze adopce vlků, máte šanci mít ukázku hned zítra Nebo si zajeď na Vlčáry, ať víš, jak kouše vlče. Pak budete rádi za svoji maďarku

Beru, je jasné, že vina je na mě...jako ostatně se vším... , děkuji za radu, škoda, že aspoň nenaznačíte, co během těch deseti minut dělat. Třináct let jsme měli dalmatina, absolutně neposlušného všech cviků a příkazů,ať jsme ji učili sebevíc.Přesto jsme ji měli rádi nade vše. Když jsme se pak museli rozhodnout, zda uspat nebo ještě ne, věděli jsme, že bez dalšího pejska nebudeme. Nechci tu řešit otázku výběru plemene, nebo toho, zda je náš pes venku nebo v domě...né každý může mít psa doma. Prostě teď jí máme a protože mám problém, zkusila jsem si napsat o radu. Přece teď štěně nevrátím s tím, že prostě sorry, ale omyl ve výběru. A není fér napsat, že jen občas za ní nakouknem na dvůr. Jistě, tolik času jako gaučový pes s námi netráví. A proto jsem horší majitel? Teď se s ní musím naučit pracovat. Do Prahy fakt přes celou republiku nepojedu, mladá není schopná delší cesty v autě a ani Vlčáry pro nás nejsou nejblíž, tak děkuji a zkusím to zase cestou pokus...omyl.

To bylo myšleno spíš tak,že pes se sám na dvoře neunaví!Pokud máte doma,at´na dvoře či v bytě hyperaktivního psa,je potřeba ho pořádně zaměstnat.To znamená dlouhé procházky,hry s dalšími kamarády,aportování...atd.adt.
Pracovat na ovladatelnosti.Já mám doma taky hyperaktivku,ještě k tomu trochu nerváčka (po paničce) a kousání řeším dost často.Pokud se můj pes dostane do takovéto radostné euforie,dám mu nějaký povel o kterém vím,že ho umí ( u nás k noze ),hlazením si ho sklidním a pak teprve pokračujem v další činnosti.A pořád platí rovnice unavený pes=hodný pes!!

jo, jasně, omlouvám se, prostě je toho nějak moc, navíc do mě šije manžel(taky gaučový typ), pak to slyším od tchýně, co zas zničila, potom se trochu naježím. Na procházky, chodíme co to jen jde, lítá si sama, přivolat jde, pozemek u domu je obrovský, má ho neustále celý k dispozici...poté, co se naučila přelézat plot ve výběhu, má hračky, má co zkoumat, hrajeme si s ní, co to jde...jasně, že po tmě si moc nezahrajem, už aby se zase změnil čas.Já jen myslela, že někdo řekne, zkuste třeba tohle nebo toto. Já to, co jsem vypsala, nezkoušela najednou, ale postupně. Když to selže, přece je jasné, že hledám jinou cestu,ne?

No,ono někdy méně je někdy více....tahle poradna je plná rad,někdy pořád se dokola opakujících...takže doporučuju číst a číst.Úplně konkrétní radu typu udělejte za a, toto a za b,toto Vám po netu tady asi nikdo nedá...bez osobní znalosti Vašeho psa to lze jen těžko,každý pes je jiný a co spolehlivě funguje na jednoho na druhého fungovat nemusí...

proč není pětiměsíční pes schopný cesty přes půl republiky? Mnohdy se vozí dvouměsíční prcci od chovatele z mnohem větší dálky, Barouš se mnou jel týden po odběru na festiválek - hodina a půl autem tam, víkend pod stanem, hodina autobusem a další hodina vlakem zpátky. V pěti měsících už měl sježděnou půlku republiky - můj tehdejší přítel rozvážel zboží, jezdili jsme spolu.
Máte mladého hyperaktivního psa a divíte se že se podle toho chová. Obzvlášť když je mu kontakt s lidmi vzácný a radostí by nejradši vlezl až na hlavu. Váš pes chce abyste byli s ním, chce si s vámi hrát a říká vám to jediným způsobem kterým umí. Navíc tím že má omezený kontakt s lidmi, nemůže přejímat správné chování tak rychle a tak dobře jako když je pes v těsném kontaktu se svými lidmi. A nevěřím že s ním teď toho času trávíte moc. Zkuste si schválně sepsat kolik času denně tráví pes s vámi a kolik času se nudí sám na zahradě.
A přiznávám že představa hladkosrstého štěníka v téhle zimě venku mě teda zrovna netěší

Žertuješ?
Moje karpatská vlčice Waya má 8 měsíců, auto naprosto nesnáší a už má naježděno kolem 20ti tisíc! kilometrů. 3 hodiny ze ZOO na Vlčáry v pěti dnech života, 8 hodin do Humenného v šesti dnech, o deset dní později to stejné zpátky. Potom Poprad na čtyři dny 6 hodin jedna cesta, Bánská Bystrica na víkend něco kolem 5ti hodin jedna cesta, Děčín 3 hodiny, Valašské Klobouky na otočku, dvakrát cosi za Třincem na otočku, Praha na otočku ikskrát, dneska tam jedeme taky, sem tam nějaké Brno, také něco kousek od K.Varů, Havl.Brod, minulý týden Moritzburg v Německu, ... Už ani nevím, kde všude jsem jí měl s sebou, protože některé cesty s ní tajím, aby mne každý hned nezval na kafe, kolik mám všude přátel a známých. A věř, že tahle přírodní čistokrevná šelmička vážně cestování nemiluje, protože jí vadí, jak se to s ní v tý krabici houpe. Jenže se jí nikdo neptal a znám priority. Naše samota je neskutečně nádherná, je v čisté klidné přírodě, ... Ale blbě se tu socializuje na frekvenčky. Mám kámoše v Kanadě, mají to sem daleko a přesto se sem chystají. Měl jsem tu lidi z Německa, Rakouska, Anglie, Itálie, Finska, Běloruska, Řecka, Francie, Holandska, Portugalska, i z Kanady a ze Spojenýcgh Států, ... Mám pokračovat v seznamu?
Sorry, ale kdokoli mi napíše, že to má ke mně daleko, nebo jiné podobné "..." , prozrazuje mi tím své priority a blaho psa to rozhodně nebude. Už jsem tu zažil případy, kdy ke mně přišli lidi pěšky, protože neměli ani na vlak a cesta jim trvala několik dní. Těmhle lidem rozdám svůj čas, kdykoli o to požádají, nebo jen naznačí, i kdybych ten čas zrovna neměl.
Ty máš svoje priority, já zase svoje. Každý máme nějaké

OK. Děkuju

Evo, opravdu bych navstevu na Vlcarech zvazila, ver tomu, ze ten cas, ktery tim "zabijes", se ti sakra vyplati. Stenika se na nic neptej, naloz do auta a jed. Ted 15.1. je freecko, idealni prilezitost. Aspon se ti cubisova zacne ucit na jezdeni autem. K tomu kousani - mas stene, ktere ma opravdu na kousani a blbnuti narok. Je na zahrade a ta-at je jakkoliv velka-neni plnohodnotnou nahradou zabavy. Pesan se tam nudi, kazdy pes je smeckove zvire, chce byt se svoji smeckou-tedy s vami-a pokud je sam, neuspokoji ho hracky ani velky pozemek. Je jasne, ze pak, kdykoliv cleny sve smecky vidi, dava radost najevo tak, jak to umi-tedy kousanim, skakanim apod. Rada je jednoducha-unavit, utahat, umrtvit. Na dlouhe prochazky se da chodit i po tme-samozrejme na voditku, aby ti nezdrhnul. Domluvit se s nekym z okoli, kdo ma psa, sejit se, at si hrajou. I na te zahrade mu vymyslet cinnost-schovavat hracky, aportovat, at ma zamestnanou hlavu. A opravdu bych se zamyslela nad tim, zda je idealni mit kratkosrte stene celodenne venku. Proc nemuze byt s vami doma, tedy se svou smeckou? Ver, ze by se i zkliodnil, protoze by mu kontakt s lidmi nebyl takovou vzacnosti.

Souhlasím s Aňulou.
Já, když jsem si pořídila štěně, tak jsem myslela, že se z toho zvencnu, jak do mě a do koťat pořád chtěla kousat. Nabízela jsem hračky, ale ona chtěla ruku, a to velmi neodbytně, zahrada opravdu veelmi veliká a má jí celou k dispozici, včetně bytu.... no, a já tu četla a četla a vyčetla, že unavenej pes rovná se hodnej pes. Začali jsme denně chodit na vycházky, zpravidla 2-3 hodiny v kuse, začali jsme nacházet další psí kamarády (s někým mám už i telefon, takže není problém si zavolat a domluvit se, kdy a kde). Dá se říct, že téměř denně máme nějakého psího kamaráda, s kterým se vylítá, vyřádí plus to naše chození. Od té doby je klid a já mám nejhodnější štěně na světě! Změna obrovská. Jasně, někdy, když se mazlíme, tak si tu ruku chce vzít, ale už je to hodně něžné, spíš mi to příjde, že to má něco jako dítě dudlík. Byla by schopná tu ruku jen žužlat a spát s ní . Ale i tehdy jsem to já, kdo rozhoduje o tom, zda ruku dostane a nebo ne.

Já jsem tu poměrně nová, ale za ten měsíc, dva Ti můžu říct, že jsem se tu dozvěděla opravdu cenné informace. Je radost vidět, jak z fenky roste sebevědomá slečna, která ještě před měsícem nebyla schopná projít kolem plotu se smečkou psů a dnes jde kolem, je jí jedno, že se na ten plot vrhají... ona vrtí ocasem a očmuchává si je.
Ještě musím podotknout, že jsem zpočátku panu Desenskému volala a i ten telefon mi dal velmi hodně... vlastně, od toho telefonátu plus knížky jsem se odpíchla. Pak už stačila tato diskuse.
Nehledě na to, že tohle je jediné fórum, co jsem tak objevila... jak vychovat psa bez fyzických trestů...jinak.. ať jsem se ptala vlevo, vpravo, chovatelů a "jiných znalců psů".... všude byla jen rada mlátit, nebo vám pes přeroste přes hlavu"... jsem velmi vděčná panu Desenskému a všem tady, že mi ukázali, jak se má vychovávat pes.

-- sloučení příspěvků --

I tu blbou loužičku, co dělala v bytě klidně přede mnou a měla jsem jí za to údajně mlátit novinama.... jsem díky tomuto fóru zvládla s trpělivostí a bez křiku během 14-ti dnů (přesto, že údajně to štěně budu možná učit i půl roku, rok....). Stačilo jen vysvětlení fence tím, že jsem ji dávala ven skoro co hodinu (pokud tedy nespala) a po měsíci si už říká sama. Jasně, že zpočátku to bylo hodně náročné, ale ta investice se mi maximálně vyplatila. Za to nevyspání to stálo.
Teď měla po očkování problémy, zvracela a měla průjem, většinou hodně vodovej. Byla schopna mě vzbudit během noci kolikrát potřebovala, nepustila to nikdy.
Opravdu věř, že tady jsi dobře, tady Tě naučí opravdu vše, co je třeba. Držím palce

Ne každej chce řešit svoje problémy zrovna na Vlčárech a né každej chce mít psisko doma... tak to respektujme.
To, že čuba není schopná delší cesty v autě, souvisí i s kousáním. Štěně by se od chvíle, kdy si ho přinesete, mělo setkávat s co nejvíc různými situacemi, potkávat co nejvíc psů i lidí a s pomocí páníčka poznávat svět. Čím dřív se s tím vším setká, čím dřív mu pomůžete vytvořit si "správný" názor, tím jednodušší to s ním budete později mít. Navíc takové štěně unavené jízdou autobusem, procházkou po náměstí, nákupem v pekárně a setkání s pár pejsky bude rádo, že je rádo, zaleze si do svého klídečku a nebude nikoho kousat.

-- sloučení příspěvků --

Další věc je, že máte pracovní plemeno a pejsek v tomhle věku už se může cítit nevytížený. Nečekejte co "ho naučí" v psí školce a určitě začněte s výcvikem sami - nebo napište co už umí? U takhle energického plemena bych dala důraz na co nejklidnější přístup - povely pomalu a potichu, neopakovat, jednat s rozmyslem. Dát vždy psovi čas, ať si uvědomí, co má dělat a co právě udělal, vyvarovat se zbrklých sledů typu: "pocempocem!taktedasednizůstaňstůjčekej" Prostě ho spíš jakoby brzdit. Začít cvičit "klidy" - naučit psa klidně čekat na vypuštění z vodítka, na vyslání pro aport (po hození aportu třeba 20 vteřin počkat), já to nemám ráda ale lze to cvičit i při krmení. Nevyhovět mu, když si něco vynucuje a někam se dere. Tohle mu sakramentsky zaměstná mozek, donutí ho to se soustředit a spolu s pořádným vylítáním(!) ho řádně unaví.
A co dělat v těch 10 minutách, co vás kouše? To je opravdu těžký říct, tady na každýho psa platí něco jinýho, na někoho nevlídný tón, na jiného ignorace... to musíte přece vypozorovat sami. Je to váš člen rodiny.

Moc děkuji za názor někoho, kdo mě ihned neodsuzuje za to, že nemám psa doma a prostě nemám na to, přivézt psa tak daleko. Nechci se obhajovat ani vysvětlovat proč...i když třeba někdo pochopí, že to není tak jednoduché...mám problém dovézt štěně, které kouše cokoliv a kohokoliv jenom do města k veterináři...za těch deset minut jsem měla komplet rozkousané ruce a to já ho vzadu držím a někdo musí řídit. Já nejsem řidič.Ale je mi jasné, že existuje vlak, prostě jsem to nechtěla vést touto cestou. A bylo mi vysvětleno, že mám špatně nastavené priority. Tak jo. Fenka je velice chytrá,aportuje, umí sedni, občas lehni, na přivolání reaguje absolutně i v lese, na procházkách běhá na volno. Manžela nekouše ani po něm neskáče, po mně naopak skáče jak divá a při tom kouše do všeho na co na mě dosáhne. Krmená je barfem, dvakrát denně, boudu má zateplenou desítkou polystyrenem, má předsíň a ložnici se slámou, i její matka...velice dobře hodnocená a úspěšná fenka v lovectví bydlí celoročně venku...tak to jen tak trochu na osvětlení. Ještě jednou děkuji za Váš názor, cítím se teď o něco lépe a né jako ten nejhorší pán na světě.

Tak sleduj jak se k ní chová manžel, pracujte s ní společně. Cestu k veterináři už zná, vytrhněte ji ze stereotypu a vemte ji i někam jinam.

Existují autopásy pro psy. Slušné, ze kterých se nevyvlíkne, tak od 500. Přikurtujte ji dozadu, bez diskuzí, a sedněte si dopředu jako normální člověk. Jestli bude vyvádět, je to její problém, nenechte se vystresovat, nelitujte jí - nemůžete se od ní nechat sežrat.

To jsem čekala - tohle jsme měli doma taky . Štěně-magora po mámě pracovní šampiónce. Není to s nima lehký, musíte ji prostě zaměstnat. Kontaktujte někoho, kdo dělá lovecký výcvik (Zelníčka NE). Naučte ji vyhledávat, to je náročné a bude ji to moc bavit a zkuste začít s těmi klidy. Pak ji budete moct snadněji mírnit i na tom dvoře.

Evo,nikde jsem nenašla,co se psem podnikáte,děláte (nemyslím obyč vycházky). Základem hodnýho psa je unavenej pes. Máte štěndo loveckého psa nabitého energií,které je ve věku,kdy potřebuje spoustu podnětů,potřebuje prozkoumávat,zkoumat. A vedle toho navazovat a budovat vztah se svou smečkou, potřebuje vědět,kde je jeho místo,jaká jsou pravidla. Máte psa venku - je to vaše volba - ale o to víc se mu musíte věnovat, tma netma,déšť nedéšť,sníh nesníh. Předpokládám,že chodíte do práce, takže si musíte ráno přivstat a jít na pořádnou procházku,přijít domů a vyrazit na několik hodin ven. A nejen venčit,ale i se psem pracovat,musí makat nejen fyzicky,ale i psychicky! Takže cvičit základní poslušnost,cvičit aportíky,hledání, využívat přírodních překážek,prostě vymýšlet neustále něco nového zábavného,co psa bude bavit, vybudujete si vzájemný vztah, vybudujete si u psa poslušnost, pes bude fyzicky i psychicky vyblbnutej a bude rád,že bude mít svůj klid pro odpočinek. A časem nebudou nastávat ani popisované desitiminutovky,protože pes bude spokojený a bude vědět,že ho každý den bude čekat pravidelná porce vašeho zájmu,péče,práce a zábavy

Mně je například šumák, kde máte psa. Já jsem pouze konstatovala skutečnost, že když vyjdete za hyper štěnouchem ven, kde je sám, tak se nesmíte divit, že hryže a skáče. To, že váš muž má u ní respekt, s tím vám nepomůžeme. Takhlena dálku ne. Tohle kousání a jančení a špinění a bláznění prostě ke štěňatům patří.U lovečáka, který rychlejš jedná a až za několik vteřin mu dojde, co dělá, je to více než samozřejmé. Ono tohle jde odnaučit, nebo přesměrovat, nebo umírnit během chvilky. Ale to nejde popsat po netu, to je hlavně o energii, nebo pocitech, chceteli. Napsala jste, že ste zkusila vše. Tak je asi čas vidět naživo - a za tím si musíte dojet, dojít. A co se týče cestování - když toho psa nezvládnete teď, jak ho chcete "usadit" až bude větší a bude mít dvojnásobek, minimálně, energie? Jakou nejdelší dobu jela v autě? Jenom tu k vetovi?Jedte s ní někam na hodinu dvě, uvidíte, jak se to změní. Na problémy s cestováním, jakékoli, je nejlepší lék jeden - naložit, zajistit a jet co nejdál a nejčastějš. Představte si, že máte doma ne psa, ale papiňák, pod kterým hoří, ale je ucpaný ventil na odpouštění páry, tak ho musíte "nechat ujít ručně", jinak vybuchne. Postupně se to změní, ale teď budete chodit dohryzaní, špinaví, roztrhaní. Věřte, vyplatí se to. Dejte jí do huby něco, co může kousat místo vás, ale ne že jí to strčíte a konec, ale musí o to mít zájem, musíte i s tím hrát, nechat jí to lovit... a až bude mít ucpanou hubu, pak klidně uhladit.... například.

Ale, ano, já tomu rozumím, , mně je tohle všechno jasné a je mi jasné i to, že kdyby s náma byla nonstop v domě, nebyli bychom si tak vzácní. ale protože to nejde, pak hledám další možnosti, jak to všechno eliminovat na únosnou míru. Teď jsme se vrátily z dvouhodinové procházky lesem, kdy byla navolno, lítala kam chtěla a nebyl problém, neskočila a nekousla ani jednou. Navíc úplně suprově začla na povel lehat, do včerejška jen tak někdy, dnes z ničeho nic úplně v pohodě. Potěšila mně. Nejdál jela zatím od původních majitelů...to bylo asi dvě hodiny jízdy, ale ty víceméně prospala. Teď, když jedem, vesměs jí vrazím králičí ucho a to jí tak na chvíli vydrží. Je pravda, že moc nejezdíme, tím, že já neřídím a manžel nemá příliš chuti k čemukoliv, holky jsou menší, tak prostě to tak je. Do budoucna bych se s ní chtěla věnovat některému z psích sportů, na vesnici je ale omezenější možnost, tak budu stejně muset asi chodit do města...podle toho, co jí bude nejvíc bavit, nebráním se ani loveckému výcviku, ale nejprve musí zvládnout ten základní.

Tak to je super . Teď ještě potkat někoho dalšího se štěnětem, aby si spolu mohli hrát , uvidíš tu změnu . My dneska měli prima kamarády, Issinka se vyblbla velmi, byla ráda, že došla domů . Vypadala velmi znaveně a spokojeně. Vzala to přes misku do pelíšku a už chrupká.

-- sloučení příspěvků --



Jasně, to je jediný problém, nezná to.... . U mě stačilo pár kratších cest a pak už do auta sama skákala. Fakt se tyhle věci naučí rychle. Jen je třeba pejska se vším seznámit. Co zná, toho se nebojí.
Pokud nejezdíš, tak vezmi pejska alespoň autobusem, vlakem... nebo čím se tak dopravuješ nebo myslíš, čím by jsi eventuelně mohla s pejskem někdy jet.... . Jen tak cvičně zkoušejte cokoliv, pejsek získá časem větší sebevědomí nehledě na to, že jsou to pro něj nové věci, situace, podněty, které by ho mohly zajímat.

kdybych nedělala některé věci jen protože se čuba bojí, nebo protože se jí to nelíbí...kam bych se dopracovala, mít psa doma je vééélká výhoda o to to máte složitější, ale fajn chápu to, někdy to nejde. Ale zajímalo by mě, proč jste si pořídili lovečáka?s jasnými vlohami pro práci?...nemusíte odpovídat odpovězte si sami. Pes není o tom, jak vypadá, ale o tom jak se chová a k čemu se celá staletí používal(viz seveřani - teď mi ve vlaku tvrdila slečna, že 5km procházky na vodítku mu musí denně stačit!!! ). S hyperaktivitou musíte počítat. A podle toho se chovat. Pořídili jste si psa, který má určité vlohy a předpokládané vlastnosti a vlastnosti a těm, se musíte přizpůsobit VY pes to má v sobě, s tím moc neuděláte, nemůžete si myslet, že se bude chovat jako městský "blablador" atd. To že má pejsa půl roku a neumí jezdit v autě a na lehni si občas lehne... k tomu se už vyjadřovat nebudu. Chci vám jen říct, že je více než supr, že jste si uvědomili, že někde je chyba a chcete ji řešit. jen poradím... nevytáčejte se hned, když vám někdo kritizuje vaše chvání a přístup. Zkuste sklopit hlavu a zamyslet se, jestli na tom něco není...

-- sloučení příspěvků --

Vlčáry by byly ideální, a vždycky to jde... ale je to o lidech. Pokud tomu nechcete tolik věnovat, tak si přečtětě knížky od Rudy a čtěte v poradně... a začněte pomalu učit psa to, co by měl dobře vychovaný pes zvládat. Vše je tu popsané z mnoha úhlů pohledu. Chce to číst a číst ono tady nejde jen o problém v autě. Štěník má obrovskou chuť do života a nikdo ho nenaučil, jak ji ventilovat a tak skáče, nelíbí se mu něco - kouše atd... Jinak 22. ledna je free v Brně, to tak daleko nemáte a hlavně klid! máte štěníka, co má moc energie a co si trochu začíná dělat co se mu líbí a vy mu na to přistupujete... nic neřešitelnýho ale nebude to ze dne na den a chce to oběti z vaší strany.

Já se nevytáčím, naopak jsem ráda za každý příspěvek, proto jsem s mým dotazem začala a bylo mi jasné, že tu neuslyším jen samou chválu, ale taky ne každý se narodí s předpokladem ideálního cvičitele psů a tak i to se musíme všichni učit. Někomu to jde snáz, jiný (jako já) občas tápe a pak hledá pomoc. O povaze a nárocích plemene jsem si ještě před koupí štěněte nastudovala dost a přesto mě temperament a aktivita neodradily. Věřila jsem (a nadále věřím), že i takového pejska zvládnem, ale protože se vyskytl problém s kousáním ( a to nemyslím si, že je otázka rasy), chtěla jsem se poradit. Z každého (i negativního) příspěvku čerpám a své volby nelituji, nevzdávám to a o to víc mně bude těšit každý úspěch. Navíc i onen "blabrador" a nakonec i ten náš minulý dalmatin jsou prapůvodně plemena lovecká.

Stejný "omyl" se podařil tchánovcům před 4 lety - koupili "městského blabladora z Vinohrad". Doma nastalo rodeo, jaké nikdo nezažil a nečekal, a teď mám nejlepšího psa na světě Tím chci říct, že je super že máte kvalitního vlohovýho psa, tak ho nenechte zahálet! I lovecký výcvik se dá dělat od začátku a od štěněte a je pravděpodobné, že si tam budou s ohaříkem vědět líp rady než na "klasickém cvičáku". Že budeš muset dojíždět, je jasné. Já si taky dělala řidičák kvuli psovi (zčásti).
S tím že kdyby byl s váma doma tak by nekousal, bych byla skeptická. Pokud je to fakt temperamentní dravý štěně, tak kousat bude. A POŘÁD. Naše štěňátko se nás taky jaksi nikdy dost nenabažilo
To že nekouše manžela, může souviset s tím, že se k ní chová klidně, flegmaticky až nevšímavě nebo umí dát přesvědčivě najevo nelibost. Zkrátka z toho kousání nic nemá, tak proč by to dělala. Zato vy z jejího pohledu výborně reagujete - normálně byste si jí nevšímali, ale kousáním se z vás dá vyrazit řada zajímavých a veselých reakcí (já např. když praštím svoje psy proutkem, vezmou to taky nadšeně jako super hru). Ale to samozřejmě hádám...

Dobrý den,
ještě jsem se na těchto stránkách úplně nezorientovala, ale poctivě pročítám Trápí mě však jedna věc. Nedávno jsme s přítelem jeho dědovi dovezli dvouměsíční štěně. Před několika lety mu v úctyhodném věku zemřel pes a nyní se rozhodl, že chce dalšího. Je to kříženec Bernského salašnického psa a Knírače. Je to taková hrozně živá černá koule.

Jelikož z něho má být pes převážně hlídací, tak většina rodiny zastává názor, že věnovat se mu znamená udělat z něho "pokojového mazlíčka" a jsme tak vlastně jediní, kteří se zajímají o jeho výchovu, kdo ho bere na procházky atd. Setkali jsme se například s míněním, že to, že kouše, je způsobeno naší péčí (hračky, hadr na kousání...).
Kousání se snažíme přesměrovat právě na věci, které kousat smí. Jenže se stává, že se zahryzne do ruky a nechce se pustit. Řešili jsme to zataháním za obojek a kůži na krku. Přestalo to ale účinkovat. Jak jsme zjistili, majitel psa ho ukládá na noc pomocí tahání za nohy atd. No a malej ho za to kouše, díky čemuž je tahán ještě více... (Ano, padla s ním na to řeč.) Takže teď nevíme, jak bolestivé zahryznutí ukončit.
Když se odtrhne, tak většinou zabere vzít ho do náruče, dokud se neuklidní. Jenže potom se to po chvíli opakuje. To bych snad ani tak neřešila, ale prostě nevím, jak mu sdělit, že takhle moc kousat nás prostě bolí (vyjeknutí nepomůže vždy).

Tahání za obojek nebo kůži určitě nechápe jako usměrnění - on kouše, vy "koušete"... . Vyměnit ruku za hračku, přesměrovat. A trpělivost a trpělivost. Pomáhá taky uhladit štěníka do klidu.

Já jsem u všech štěňat používala metodu, že ano přesměrovat, ale pokud začne kousat mě místo klacku, hračky apod., tak okamžitě ukončit hru a štěněte si nevšímat, pochopili to všichni a velice rychle, třeba to na to vaše malé torpédo bude fungovat...

Zdravím, nechci zakládat nové téma, tak snad nebudu úplně mimo téma. Včera, když můj 2 a půl měsíční SAO mi proklouznul mezi nohama u vchodových dveří, že chce jít dovnitř a posadil se u druhých dveří v zádveří. Tak jsem mu řekla,, ven,, samozřejmě nechtěl. Tak jsem ho chytla rukama pod ,,předníma packam,, že mu trošku pomůžu, no a tím na mě zavrčel. Nijak jsem ho netrestala(na něho se musí v klidu, jinak on situace taky řeší silou) a tak jsem ho vytlačila svým tělem, na to už nereagoval nijak, samozřejmě protestoval, ale prostě musel jít ven. Normálně když nechce jít, tak to řeším že ho nalákam na pamlsek ať nemusím používat sílu, ale zrovna pamlsek nebyl po ruce. On je zatím moc malej, takže povelům vůbec nerozumí, tak to řeším takto(myslím, třeba ten pamlsek, hračky ho nezajímají, poslední týden ho zajímá jenom jídlo). Chci se zeptat zda se to dá tak řešit nebo mě zato ukamenujete??

Dejzy ak by si pohľadala a viac čítala, našla by si o takomto vstupe do osobnej zóny psa veľa...

Zkusím to tu trochu pošťouchnout.. :)
Jak tomyslíš, že situace řeší silou?
Tohle vrčení bych moc neřešila (holt mu vadilo, jak si ho vzala) spíš bych si dala záležet na tom, aby viděl, že je mi nějaký vrčení někde a spíš mě pobavil. Lákání na pamlsky bych určitě odbourala, co nejdřív... to je cesta " do pekla" :) a taky je síla a síla

Pamlsky bych to také neřešila. Měla jsem to troch jednodušší, protože máme schody. Nejprve jsem svého psa musela nosit, dokud jsem ho unesla. Pak začal chodit sám a moc se mu nechtělo, obvzlášť když bylo hnusný počasí. Řekla jsem dolu, ukázala rukou, on nic, tak jsem ho postrčila, tak aby neupadl a on musel seběhnout i když se někdy šprajcoval. Teď když se mu nechce, tak ukážu rukou se zamračeným pohledem a on maže ven.

Přítel udělal jednu chybu a to takovou, že Gora chytl za kůži a vytahal ho, no a z toho bylo to, že Goro šel automaticky do protiútoku(a myslím, že ani nic jiného se nedalo čekat). V tom jsem příteli vynadala at to už v životě nedělá a ještě jsme se kvůli tomu pohádali a nakonec jsem z toho vyšla já jako nejhorší!!!

Jenže, když chci Gora zavolat k sobě, tak na zavolání nereaguje na hračku taky jenom na to jídlo!!!Potom jedině nechat mu vodítko a přitáhnout ho vždycky..... A pročpak jsou ty pamlsky špatné?

Špatné nejsou pamlsky, špatné je to lákání. To nikdy nefungovalo, nefunguje a fungovat nebude. Pamlsek za odměnu je fajn, s tím, že pes u mě při vyslovení povelu nikdy neví, jestli mu chci dát pamlsek nebo ho jen pohladit a pochválit. Ani když mám piškotů plnou kapsu, to není jistota. U takového telátka bych se nebála použít stopovačku k vysvětlení přivolání, i když je ještě "malej".

tak nevím ale stopka u dvouapůlměsíčního štěnda??takovej pejsa si pomalu zvyká na vodítko a ty ho budeš silou - pro něj nejspíš agresí - tahat k sobě?no nevím... já v prvních fázích taky "lákala" na pamlsek, než čuba pochopila, že má přijít, dejzy nemá povely vysvětlené tak jak může používat donucování a na štěně - dle mého názoru - nepřiměřené. To "lákání" neprobíhalo, že jsem na ho přemlouvala, aby se laskavě až bude mít čas dostavil. Prostě jsem vydala povel a čapla jsem si, aby viděl, že ten pamlsek mám, popřípadě jsem couvala nebo pelášila, pryč od štěníka atd abych byla zajímavá. Chce to fantazii Hlavně vysvětlit ten povel.
Celá ta situace, že na tebe vrčel, se dala předpokládat, nevěří ti, a tu silou nezařídíš spíš naopak, zapomeňte, že přítel něco udělala atd. Ale ražiď aby se to neopakovalo. Přijde mi, že je tam víc nedostatků a nedorozumnění. Ale ty po netu nezjistí asik nikdo.

Taky mi asi příjde zatím zbytečné ho tahat na vodítku, on zatím ani na vodítku neumí chodit. Přesně ho volám na pamlsek jak vklXY. On jinak nepříjde. A nebo ze sebe občas udělám úplného opičáka, to občas zabere a přiletí ke mně a začne mě oblizovat a žužlat ruku. Ale odvolat ho od něčeho, třeba od těch dveří, nejde(zatím) jinak než na pamlsek.

ale co po něm chceš ve dvouapůměsících?to jako po prvákovi chtít středoškolskou matematiku když víš, že určitě nepřijde nevolej na něj, kazíš si tím přivolání. Já bych poodešla a dělala, že tam mám něco moooc zajímavýho a štěně se na to dojde podívat. Jinak moc jsem nepochopila to otěch dveřích - on tam nesmí, kde je problém?

přes týden když jsem v práci, tak je venku s Dejzynou a jak příjdu tak si ho vemu i s Dejzynou dovnitř, ale na noc jde opět ven, a trávíme společné chvíle, ho sice zase a opět zajímá jenom jídlo, ale budiž. A jak se to stalo s těmi ,,dveřmi,, to byla neděle a o víkendu je pořád venku. A zrovna jsme se vrátili i s ním z návštěvy u jeho přímé sestry a on mi proklouznul mezi nohama a posadil se u druhých dveří, evidentně chtěl jít nutně dovnitř. A já mu řekla ,, nene ven,, . A to z jednoho prostého důvodu, potřebovala jsem si uklidit, hlavně vytřít a dát to všechno do kupy po něm. A zaas mít doma konečně jako u normálních lidí.....

Nevím jak má chudák 2,5 měsíční pejsek pochopit, že jednou tam smí a pak zase ne? Myslím, že jdete na všechno moc rychle a děláte mu v hlavě hrozný zmatek. Zvolni a uvidíš, že to bude v pohodě. Já jsem ve 2,5 měsících si s nima fakticky jen hrála a při té příležitosti jsme se také vychovávali, ale necvičili.

Už je to dýl, když jsem tu psala příhody s výchovou stejně starého prcka asiata. Zbytek smečky o cca 6ti psech, z toho i několik štěnat a i nějaké stejně straé jako on, na zavolání mastilo zvenčí domu. Jen on to napral šílenou rychlostí naopačnou stranu. Tak se pro něj došlo, obrátil se do směru domu a počkalo se se. On šel jako domu, ale za chvíli to otočil a zase zdrhal pryč. Tak ho zase otočíš, zase otočíš... když to uděláš asi po páté, tak máš v ruce dirku od jehliček, tak ho zase otočíš... a až to uděláš asi popatnácté, tak rezignuje a jde domu, znechuceně, ale dojde domu. To je výchova štěněte asiata. Trpělivost a vytrvalost větší - než má on. A když se budeš rozčilovat, věř, že on ví, že tě dostal a bude si to pamatovat a vychutná si to.

Já to měla podobné s Aikou. A popis u asiátka mi přišel hodně povědomý. Na tu mou potvůrku nic jiného než dlouhá šňůra nepomáhalo cca od třech měsíců, kdy poprvé zjistila, že když se rozběhne opačným směrem, tak mi snadno uteče a ještě pak následuje několik dlouhých minut báječné honičky. Takže přišla šňůra, aby ji to přešlo. Kdepak nějaká zajímavá panička, nic nebylo tak zajímavé, jako paničku donutit k pobíhání a nadávání.

Ahoj. Snažila jsem se probrat celou diskuzí, ale nedala mi odpověď na mé dotazy. Šestým dnem máme fenku – matka Tosa Inu, otec labrador. Je jí 7 týdnů, váží 7 kg, zdá se, že z ní vyroste Tosa. Jsme s ní doma buď manžel, já nebo dočasně sestra. Bydlíme v domě, máme zahradu, výhledově by měla být přes den venku v boudě. Momentálně je kvůli počasí doma a bohužel jsme ji naučili spát v posteli s námi nebo přes den na gauči. Gauč mi ani výhledově nevadí, ale postel ano.
--- sloučení příspěvků ---
Dotazy:
1) Jak dlouhé pro začátek vykonávat procházky, má-li v sobě víc Tosy? Bojím se, abych ji nepřetížila. Prý mají kvůli kloubům podnikat procházky max do 500m.
2) Malá nás kouše, do rukou nejen při hře. Předpokládám, že to je kvůli zubům, hraček má dostatek. Nedostatkem pozornosti trpět nemůže. Jak ji tomu odnaučit? Zatím říkám ostře "Ne" nebo Fuj a nahrazuji svoji ruku/nábytek hračkou.
3) Ráno po mě vyjela, když jsem ji zakázala pojídání hovínka, a vzala do náruče, že jdeme domů. Začala vrčet a kousla mne do rtu. Proč pojídá hovínka? S tím vrčením a vyjetím po mě – jsem jen přespříliš ostražitá, abych něco nezanedbala, nebo jak to mám řešit, abych se vyhnula budoucí dominanci a agresivitě? Nechci ji bít ani jinak trestat, jen vychovávat.
4) Začali jsme ji seznamovat se psy - středně velký voříšek a Bernský salašnický. Hrají si spolu. Pouze pokud hladím ty ostatní psy, naše fenka je ode mne odhání. Znovu, říkám si, zda je to projev její dominance nebo žárlivosti?
5) Včera jsme na procházce potkali 3 feny Anatolského pasteveckého a naše mrně (byla u mne v náručí, byla už unavená po procházce) začala na jednu fenu vrčet a vyjíždět. Docela mne toto chování zaskočilo, nevím zda to byl strach nebo přirozená agresivita, ale ani jedno se mi nelíbí. Dá se to nějak preventovat? Když takhle vidíte vše pohromadě jedná se o agresivního jedince nebo jen projevy malého štěněte? Děkuji všem za odpovědi.
Petra

Ahoj,
Ad postel - s náma štěně taky spalo první měsíc v posteli a pak jsme řekli dost. Pokud budete důslední a štěně VŽDY sundáte a nasměrujete jinam (ještě lépe - nasměrujete jinam už ve chvíli, kdy se na postel vůbec podívá), pochopí to.

Ad procházky - u takhle malýho štěněte souhlasím. Berte ji vícekrát denně, zaměstnejte jí hlavičku - popojeďte autem na různá místa (nebo doneste v tašce, tak do 12 kg to jde:-), vemte ji do města, na návštěvu ke známým, seznamujte ji s pejsky a hlavně štěňaty, zvěte si psí návštěvy domů, ať nemusí okusovat pořád jen vás.

Ad hovínka - to může mít více důvodů, viz sekce o nečistotnosti.

Ad kousání a vrčení - ano, je asi tak "agresivní" a "dominantní" jako když tě tříleté dítě kousne nebo tahá za vlasy. Asi jsi tu diskuzi nečetla moc pečlivě, protože zrovna na tohle je tu odpověď na každé stránce asi tak 3x. A vždy ta stejná.

Ad odhánění psů - nějak si to nedovedu u takového prcka moc představit... jak to probíhá, co na to ti ostatní psi?

Ad odhánní psů - J zbystří, když u mě vidí psa, přijde ke mě a vyrazí proti psovi. Pravděpodobně to je hra, ale svého dosáhne. Psi (oba( jsou v pohodě, prostě jen odejdou a za chvíli se vrátí.... tak se mi zdá, že mají víc rozumu než já, že? :)