chtěla bych se zeptat k chozeni na tom voditku, resp. nechozeni...kdyz se mi sekne treb osumdesatkrat za tu cestu a nechce jit porad ji mam tahnout?tak aby byla karabina pod bradou...kdyz uz me hodne nastve tak to delam ) nevim jestli je to dobre ) ale mam pocit ze si pak o me lidi mysli ze jsem tyran a bojim se abych ji neco v 11tydnech neudelala s nohama, protoze zadni ma zasprajcly...

V 11 týdnech ..... pořádně naštve??? To snad ne, jak jí chceš učit, když nemáš trpělivost? Jak jí vysvětluješ, co chceš? Jen tím, že táhneš?

Když ti blokuje na vodítku tak malé štěně, chtělo by to zapojit víc citu a trpělivosti. Hlavně jí nelákej vemlouvamým, přesvědčovacím tónem. Nestůj k ní čelem, nedívej se jí do očí. Jestli jí táhneš tímhle způsobem k sobě, nediv se, že nechce jít, protože jí sice vodítkem přitahuješ, ale postojem a pohledem vyháníš od sebe.
Chtělo by to praktickou ukázku. Štěníka zkus něčím zaujmout, aby ho bavilo s tebou chodit, a když začne blokovat, dej povel, klidně, vlídně, přece ho to učíš, zatáhni jemně za vodítko a když štěník udělá první krok směrem k tobě, i třeba s přinucením, použij intonační navigaci do pochvalného tónu, pomazli ho, když bude s tebou nebo vedle tebe (ale nezastavuj, za pohybu), aby si spojil procházku a chůzi s tebou s něčím pozitivním. Přece nemůžeš takové malé štěně tahat za sebou jako kačera.

Taky na nas tohle prcek zkousel, kdyz byl maly, treba kdyz chtel jit na jinou stranu nez ja, tak proste zacal stavkovat, lehnul si a prevalil se na bok, kdybych ho tahla, asi bych ho obesila. Takze jsme to vyresili tim, ze kdyz lezel, prisel povel 'jdeme' (ten uz znal) a kdyz nesel, proste jsem pustila voditko a sla dal jako by nic a schovala se mu za nejakym krovim nebo rohem. Behem chvilicky uz byl na nohou a letel za mnou. Celkem jsme tohle udelali asi dvakrat nebo trikrat a pak uz to nikdy nezopakoval. Nevim, jestli je to idealni zpusob a jsem celkem zvedava co mi tu na to zkusenejsi reknou, ale kazdopadne nam to zafungovalo.

U závisláčka by to fungovalo, jen bych se bála, že kdyby se štěník vydal jinam, než za mnou, mohlo by se mu něco stát a také bych ho nemusela chytit. Naše potvůrka, kdybych bývala pustila vodítko, by si řekla - super, konečně, a šla by si po svých. Věděla, že se může vrátit po své stopě nebo že si mě najde nosem. U bělouše by to asi fungovalo, ale jak říkám, bála bych se toho, co kdyby....

No tak je fakt, ze v ty dobe byl uplne ukazkovej zavislak a stavkoval vzdycky na mistech, kde se mu nemohlo nic stat, kdyby se nahodou vydal jinam

nemyslela jsem to tak ze by nechodila vubec jen ma nekdy zasekavaci dny...dekuji moc za rady, zkusim necim zajimavym lakat....je fakt ze premlouvacim tonem na ni mluvim a to vzdycky poposkoci a jde...

Nemáš někoho známého s o něco starším pejskem než je ten tvůj? Museli by to být samozřejmě kámoši. Ten starší by tvému štěndu moh sloužit jako příklad a lákadlo

má ale ono je to jedno, prostě když má takovou náladu tak ani kamarád nepomůže....to že se někdy sekne neberu...ale jsou dny kdy prostě i když ví že jdeme za psíkama tak ne a ne a stávkuje...

A jak ho přesvědčuješ ?

no nejdriv zkusim osloveni a "pojd jdeme" a mirne popotahnu s voditkem....to vetsinou zabere....kdyz ma stavkovaci den tak nekdy pomuze toto a silnejsi trhnuti s voditkem....kdyz si sedne tak zkusim neco co by ji upoutalo...treba hracku....ale zase prijde a sedne a ne dal....

Cindule to v tomhle věku dělala taky, a že měla sílu :-(, chodila jsem z každé procházky utahaná jak malé děcko. Viděla psa nebo něco zajímavého, už seděla na zadku, zadní snad zašprajcované v betonu...jsem tomu nevěnovala větší pozornost, jak říkáš, většinou stačilo něčím upoutat, nebo mírně škubnout vodítkem s "pojď, jdeme", občas bylo nutné ji trochu potáhnout po .pr.., přešlo to nějak samo....kdyby se mi šprajcla dneska, to by mělo asi sídliště o zábavu postaráno :-D

Ahoj,

potřeboval bych radu s výchovou fenky fr. buldočkaí 4,5 měsíce.

S cvičením jsme začali doma, až nebyl problém kdykoliv si jí přivolat. Stejně tak to už není problém venku i když má zrovna "něco jiného na práci". Předevčírem se ale oklepala, už zná okolí domu a když odcházíme, stává se v podstatě neovladatelnou. Jakmile opustíme vstupní bránu, otočí se a sedne si před ní, že chce zpátky domů. V podstatě nemám šanci ji přivolat, jedině když si sednu na bobek, zavolám ke mně a ukážu piškot, je skoro jistí že přijde. Včera večer jsem jí odnesl dvacet metrů v ruce, tam si zase sedla a že zase domů. Jediná možnost pak byla jí naložit o dalších dvacet metrů do autobusu, odjet o kus dál, kde to nezná a tam teprve vyrazit. Tam už zase stoprocentně poslouchá, "ke mně" a "zůstaň" bez problémů - stojím, jedno opakování a i když něco dělá.

Chtěl bych se tedy zeptat, jak jí donutit odejít od domu, když se chce vrátit. Postup na bobek - ke mně - poodejít - na bobek a znova a posouvat se tak po deseti metrech mi nepřijde jako ideální ani jako výchovný.

Je tak tvrdohlavá, že se klidně sama přidusí - večer jsem si třicetmetrů před domem zavazoval tkaničky, vodítko jsem lehce povolil a zahákl za plot (tj, ani jsem s ním nehýbnul). K domu se hrnula takovou silo že se nakonec poblila, jak se dusila... dneska jdu koupit kšíry, ale nevím jestli to něco vyřeší - myslím že když si sedne a budu jí tahat tak prodřeme asfalt :)

díky moc za rady...

A nebojí se venku něčeho? Ne že by to nějak radikálně měnilo postup co psal Ruda, ale jen mi to nepřijde jako neposlušnost.

no už pomalu přestává odmlouvat - paradoxně poslouchá víc a líp, když jdeme bez vodítka...

... asi už pochopil, že na vodítku to bude asi víc nepříjemné, než když prostě "přicupitá" na přivolání hezky posvích a výsledek bude stejný (jen bez "bolestný") ...

Chci se zeptat,jak si vysvetlit změnu chování během chvilky,5 měsíční stěně,se začne vzpouzet na voditku,ma snahu tryskem se nekam rozebehnout,je neklidný a vystrašený, a 5 minut pred timto se chovalo uplne normalně,uz se mi to stalo 2x.Nedovedu si to vysvetlit,prestane mě vnimat,pobiha sem a tam s nastraženyma ušima a vseho se jakoby najednou bojí.Diky za pripadne postrehy

Niečoho sa zľakne, niečo vyhodnotí, ako nebezpečné, šteňatám sa to stáva, je dobre, že je na vodítku, na ňom mu môžeš ukázať, že sa nič nedeje, prečítaj si predošlé príspevky v tejto téme, prípadne témy o strachu.

Nevim jakou sekci si pročíst,něvadž nevim,kam tuto nahlou formu strachu jestli se to tak da nazvat mam zařadit,celou vychazku včera byla v pohodě,když jsme došli k baraku upřeně se zahledela do křoví,nic sem tam neviděl a tim to zacalo,pak doma pobihala sem a tam, neklidně pobihala do chodby podivala se na hlavni dveře a zase mazala do obejvaku,Po prvy kdy se to stalo tak to bylo ráno tak jsem to pricital tomu,že mela treba nakej zlej sen kterej si prenesla i do reality,ale tentokrat ta změna chování přišla defacto ke konci vychazky na ktere po celou dobu byla v pohodě,až u toho zmíněného baráku.Jinak posloucha pěkně nemam s ní problem až na tyto změny,mam pak taky zkazenej den,protože nevim jak jí pomoc a co je toho příčinou.Jinak se prezubuje už ji vypad predni levy špičák a 1 stolička,ale tohle na to asi nebude mit vliv

Mě se takhle chová 9ti měsíční mlaďoch již od takových 5ti měsíců. Zjistila jsem, že v tom křoví je vždy nějaká kočka nebo nějaké zvíře. U nás to ale není strach, je to touha "lovit", ze začátku jsem to řešila vodítkem, dneska už máme dobré přivolání, nicméně vlezem do baráku a on pobíhá kolem oken nebo dveří a chce ven. Každá kočka co se nám dostane na zahradu, ho probere a "postaví" ke dveřím. Jedna z velkých výhod je, že se odstěhovali všichni krtci. Já to dneska řeším přes poslušnost - přivolání nebo odložení.

Dobrý den, mám 9 týdenní fenku BOC, chtěla jsem se zeptat, zda už jí mám učit chodit na vodítku, nebo jí neustále ještě vláčet za sebou a nebo předsebou.. ??
Dále bych se chtěla zeptat, když výjdeme ven, tak hned před barákem už nechce.. asi prvních 100metrů blokuje, a neustále ji táhnu zasebou... pak už je to všechno v pořádku.. takový problém máme jen když jí mám na vodítku.. když jde hned od domu na volno, tak běží a má radost.. jak jí naučit aby šla i na vodítku radostně?
Děkuji

http://bocamy.cz

Nejjednodušší rada pro páníčka je: vzít psa do auta, odvézt dál od domu a na vodítku se se psem vracet domů nebo venčit na vodítku v místech, které pes nezná. Ze začátku můžete psa pár set metrů od domu odnést a na vodítku se vracet. Doma "trénovat" vzájemný vztah pán a pes. Hodně štěstí.

Dobrý den, mám obdobný dotaz jako tu už byl. Mám asi 4 měsíční štěně menšího voříška z útulku. Blokuje na vodítku totálně. Už jsem telefonovala panu Desenskémua on mi poradil ať ho donutím, když se škrtí ať mu dám kšíry a trošku ho jimi přizvednu. Přiznám se, že už jsem z toho na šlupky, blokuje pořád. Vydám povel počkám a jdeme nemít ho přizvednutého táhnu ho po břiše, už si rozedřel tlapky, vůbec si neumím představit, že bych to dělala v kuse dokud nepochopí, že je pro něj lepší jít, to bych ho asi uvláčela, takže to zkoušíme třikrát denně po chvilkách. Předtím než jsem volala panu Desenskému jsem to zkoušela nalákáním a podobně, výsledek téměř nulový, vše ho zaujalo jen na chviličku, 100m jsme šli půl hodiny nepřeháním. Moc děkuji za radu, pokud se nějaká najde. Snesu když mi vynadáte jak to dělám blbě, když mi poradíte jak to dělat dobře.

A jemu vadí vyloženě to, že má jít na vodítku anebo vodítko a obojek jako takový?

A nebo nechce chodit vůbec ven, i když by byl na volno?

Obojek mu nevadí vůbec, vodítko asi taky ne, hraje si s ním i s připnutým. No on vlastně nechce chodit skoro vůbec, i navolno si po pár krocích lehne. Bojím se ho mít mimo zahradu navolno, umí utíkat šíleně rychle a přivolání nemámáme zatím ani v zárodku (nejsem už mladá ani zdravá). Ochoten trošku chodit je tak v podvečer na zahradě na volno, to za mnou někdy i jde (asi aby mi mohl lovit nohy).

a jinak normálně chodí?

ano jinak chodí normálně, i skáče, lítá blbne. Zlomil si zadní nohu, když jsem ho měla asi 10 dní, operovali ho, dostal hřeb a vše se hojí dobře, ale blokoval i před úrazem, myslím, že s tím to nesouvisí. Veterinář mě nabádal, že v rámci rehabilitace, by chodit měl a právě na vodítku, aby si při bláznění neublížil, ale opravdu vůbec nekulhá a když lítá na zahradě (lítá tak jednou denně, jinak si tam spíš lehne) nikoho by ani nenapadlo, že měl zlomenou nohu.

Co mu to vodítko nechat připnuté na té zahradě, aby ho za sebou tahal a tím si na něj nenásilně zvyknul? Sem tam ho vzít na chvíli do ruky, pak zase zahodit na zem....

To je dobrej nápad, napadlo mě to taky, dneska, efekt zatím nula, už tři hodiny s ním leží a opaluje se (asi si připadá málo černej) jo určitě s ním popochází, co dvacet minut ho kontroluju a někdy leží jinde. Jen pro zasmání jedním z důvodů proč jsem si ho pořídila (samozřejmě kromě toho, že po tom co mě po 10 a 13 letech v průběhu roku a půl opustili dva psi a moc jsem dalšího chtěla a potřebovala) bylo to, abych měla s kým chodit na procházky, abych vlastně měla důvod chodit ven, nojo člověk míní.... Ale nic nevzdávám, jednou se to povést musí, když ho porovnám po tom, co jsem si ho přinesla a neuměl nic jiného než se točit na místě, je to už úplně jinej pes. Pokud kohokoliv něco napadne, co by mohlo fungovat, budu ráda. Děkuju za zájem.

a co se domluvit s nekym, kdo ma pohodoveho pesana, kterej chodi rad a vyrazit spolecne? Kdyz uvidi, ze kamos chodi na voditku v poho, treba se bude "opicit"

To určitě zkusím, pokud najdu pohodového pejska, znám jich tady kolem z dřívějších vycházek se psy spoustu, tedy psů, opravdu pohodový je jen jeden, bohužel asi stoletý mops, kterého panička musí jemně kopat před sebou, jinak by nešel. Další věc je, že ten můj pesan o jiné pejsky moc nejeví zájem, i přes varování veterináře, že není dostatečně očkovaný jsem se ho snažila s pár pejsky seznámit, on si lehnul a ani se nehnul. V útulku byl v kotci se třemi většími psy a možná nemá nejlepší zkušenost, prej ho tam vůbec nepouštěli z kotce, aby ho ostatní neušlapali, ale byl tam jen deset dní.

dojedte k Rudovi na freecko, tam je pohodovych pejsku spousta - mali, velci, stenata.... nebo pokud budete mit cestu do Brna, nabizim svoji smecku: stene skoroovcaka, ktere beha a blbne o sto sest, a mladou fenku skorojezevcika, ktera je taky ciperna. Oba chodi na voditku v pohode a se psy take vychazeji.

Píšeš, že jsou mu 4 měsíce, takže má dost času, si na vše zvyknout, jen na něj nespěchej, buď v pohodě a usměvavá a pesák se časem srovná Někoho na to venčení by to chtělo, zkus napsat sem:
viewforum.php?f=28

Škoda, že je Brno toršičku z ruky, jinak bych tvé pozvání ráda přijala.
Na pesana se snažím nespěchat, to že raději čůrá i bobkuje doma než venku v klidu přecházím, jen, no, měl by chodit aby mu ta operovaná nožka zesílila.
Nechám mu vodítko kromě noci napořád, ať si na nej zvykne a intenzivně budu hledat kámoše, co by ho zaujal a přiměl k pohybu. Moc vám děkuju, dneska to na mě nějak spadlo pomohli (spíš pomohly) jste.

neboj, on se rozkouka, holt mu to trochu dyl trva, ale jsem si jista, ze za chvili bude litat tak, ze te z toho bude bolet hlava. Muj skoroovcak je taky stene z utulku, prvnich par dni byl doma takovej zarazenej, vaznej, nehral si, polehaval...az jsem si rikala, ze to je divny...a mela bys ho videt ted...pirana, co okusuje na co prijde, radi jak cerna ruka, lita s konem, morduje skorojezevcici a kdyby mohl, mordoval by i miminko....
Ale ty Vlcary fakt doporucuju, dojedte klidne na celej vikend, stendo si udela spoustu kamosu a perfektne se socializuje na psy, lidi, ovecky...proste na vsechno

Přidám se s dotazem... máme doma skoro čtyřměsíční fenečku německého boxera
nemůžeme se dohodnout, co od ní požadovat, když jde na vodítku... podotýkám, že ve většině případů se s ní jdeme jen tak cournout do přírody, méně často jdeme někam "na čas"... přítel ji drží nakrátko, když pes táhne, což je často, drží ji, takže se dusí a soptí, takže když se zastaví, že se chce vyčurat, ani si toho nevšimne a táhne ji dál... když jdu s ní já, nechávám jí víc volnosti... zastavím se, když si chce začuchat, nebo když se občas zakouká, vidí-li něco zajímavého (včera jsme šli kolem posekané loučky, bylo tam suché seno - to bylo čuchání, skákání a válení... a pak prskání), pak řeknu "jdeme" a ona jde, popř. jemně zaškubnu vodítkem, když nereaguje, pak jde... přítel se na mě zlobí, že si takhle zvykne zdržovat... já mu říkám, že nikam nespěcháme a že ji nenechávám dělat to "furt" (to bychom samozřejmě nikam nedošli)
... další problém jsou děti, psi a lidi obecně... všichni se jí líbí, na každého se vrhá... přítel ji nechce pustit k nikomu... já napřed sleduju, co ten člověk... pokud vypadá, že by se s ní rád "poňuchňal", nechám je... pokud si nás nevšímá, nevšímám si ho taky
... na cvičák se teprve chystáme, předpokládám, že tam se naučíme chodit u nohy... máme to od ní požadovat už teď nebo ji máme nechat, ať si vycházku užije ( v rámci možností, navolno ji nenecháváme, máme strach, že by se jí něco nebo někdo zalíbil víc než my )

Tak musíš vysvětlit přítelovi, že tím co dělá ji učí akorát tahat na vodítku a že je to to nejhorší co může dělat. Je to štěně a hned nepůjde dle jeho představ. Určitě psa už učte chodit na vodítku ať netahá. Jak učit psa je tu toho dost, uvědomit si však, že to je štěně a tak k tomu taky přistupovat. Všecko s klidem, radostí a pohodou.



Já když jsem měl štěně seznamoval jsem ji s čím to šlo. Pokud druzí lidé (zvířata, děti...) byli ochotni se seznamovat, tak jsme se seznamovali. Čím více všecho pozná, když je malá tím lépe.

Taky je důležité si s přítelem vyjasnit jak psa vychovávat a dělat to stejně. Jinak přeji hodně úspěchu se štěnětem :)

Myslim, že byste ste se měli zamyslet nad celkovým přístupem. Ona je mimino potřebuje toho co nejvíc vidět, poznat, očichat... Nevím, proč ji táhnout, když procházky mají být vaším společným relaxem. Nehledě na to, že chůzi u nohy štěně rozhodně nezvládne.
Dejte jí volnost a prostor se rozvíjet, pusťte ji, nechte ji běhat s jinými pejsky -v tomhle věku máte nejlepší příležitost naučit přivolání. To, aby ste se jí líbili nejvíc ze všeho, je právě o vašem vzájemném vztahu a ne o tom, že si ji k sobě přivážete...

u stenete jsme voditko zacali pouzivat vzdy az kdyz to bylo nezbytne nutny - tzn v MHD a nebo pri chuzi u rusne silnice. Jinak jsme vyuzivali toho, ze se stene drzi samo dobrovolne u nohy a da se s nim pracovat i bez voditka - stene si tak uziva volnosti a neni mu pak vzacna. Pokud psa na voditku neustale tahate a drzite ji nakratko, nauci se vam na voditku tak akorad tahat coz je zbytecny.

Jinak stene by melo poznat co nejvice lidi a psu, takze nepoustet ji k nikomu by mohlo mit za nasledek docela katastrofalni socializaci, na to si dejte velkej pozor.

A s chuzi u nohy bych urcite jeste chvilku pockal, nase Xixa sice uz mezi 4-5 mesicem chodila bezne u nohy bez voditka, ale to okoukala od nasi starsi feny, nijak jsme ji to ucit nemuseli. S chuzi u nohy bych zacinal asi okolo 6 mesice. Ted si uzivejte, ze mate stene a dejte ji dostatek volnosti.

Dejte jí volnost a prostor se rozvíjet, pusťte ji, nechte ji běhat s jinými pejsky -v tomhle věku máte nejlepší příležitost naučit přivolání. To, aby ste se jí líbili nejvíc ze všeho, je právě o vašem vzájemném vztahu a ne o tom, že si ji k sobě přivážete...

... za mou původní větou o "líbení se" byl smajlík... myslím, že vztah máme skvělý... jen jsem chtěla říct, že samozřejmě je spousta věcí, které ji v danou chvíli zajímají víc než my, je neuvěřitelně zvědavá a taky samostatná... přivolání trénujeme, docela nám to jde, maže, jen se za ní práší, ale 100% to zatím není, což je vzhledem k jejímu věku pochopitelné... navolno ji necháváme v místech, kde to známe, přestěhovali jsme se, takže sami teprve prozkoumáváme terén... zatím máme strach, aby se jí něco nestalo (někam nespadla, něco nesežrala, atd)... pejsků má habaděj, řádí se sousedovic tosami, prohání sousedovic mopsinku, atd., taky máme v rodině dalšího křížence boxera a malého knírače... blbneme s ní, lezeme po zemi po čtyřech... honíme se... trénujeme "aport"... rozhodně ji nijak neomezujeme, jen mi šlo o ten způsob chození na vodítku...

u stenete jsme voditko zacali pouzivat vzdy az kdyz to bylo nezbytne nutny - tzn v MHD a nebo pri chuzi u rusne silnice. Jinak jsme vyuzivali toho, ze se stene drzi samo dobrovolne u nohy a da se s nim pracovat i bez voditka - stene si tak uziva volnosti a neni mu pak vzacna. Pokud psa na voditku neustale tahate a drzite ji nakratko, nauci se vam na voditku tak akorad tahat coz je zbytecny.

Jinak stene by melo poznat co nejvice lidi a psu, takze nepoustet ji k nikomu by mohlo mit za nasledek docela katastrofalni socializaci, na to si dejte velkej pozor.

A s chuzi u nohy bych urcite jeste chvilku pockal, nase Xixa sice uz mezi 4-5 mesicem chodila bezne u nohy bez voditka, ale to okoukala od nasi starsi feny, nijak jsme ji to ucit nemuseli. S chuzi u nohy bych zacinal asi okolo 6 mesice. Ted si uzivejte, ze mate stene a dejte ji dostatek volnosti.[/quote]

tak kritické to není... socializujeme mocně jak s lidmi, tak s pejsky... jde mi jen o tu situaci, kdy jdeme s vodítkem... naše štěně se u nohy dobrovolně nedrží... trvalo jí jeden den, než se otrkala a začala vyrážet na samostatné výpravy do okolí domu... bydlíme u silnice ... má to i své výhody, nekňučela, když jsme ji dovezli, spí sama v pelíšku, vydrží si hrát sama, občas se na mě přijde kouknout, jestli tady jsem, a hned zase maže, když si s ní hraju, fajn, když ne, taky fajn... je to miláček... věnujeme se jí hodně, možná až moc... jen o tom vodítku vedeme neustále debaty

Problém vidím v tom, že jí ani ty ani přítel - ten se k ní podle tvého popisu chová vůbec podivně - neučíte, jak to má vypadat. On jí jen za sebou vláčí a nechává jí škrtit a to je o ničem. Boxík je prostě hyperaktivní magor, s tím se nedá nic dělat. Ale s tím učením chůze na vodítku bych neváhala.

Zdravím,
máme stejně starou fenku, také boxerku. Protože bydlíme v Praze vedle hlavní silnice, musí být vždy na vodítku než přejdeme hlavní silnici a teprve potom ji mohu pustit navolno. Pokud ji navolno běžně nepouštíte, je jasné, že vzorně u nohy nebude chodit, to by z té procházky nic neměla. Nám u nohy s vodítkem již chodí, ale tak maximálně 200-300 metrů, déle to nevydrží, větší výdrž přijde s věkem a s trpělivostí. Ale nejprve musí být vyběhaná, pro tak malé štěně je to těžké, je to pro ně vlastně cvičení.
Co se týče "vítání" lidí a psů, máme to podobné. Důsledně jsme dávali pozor na to, kdo je ochoten ji věnovat pozornost (to jsme ji nechali) a kdo ne (to jsme říkali nesmíš). Dnes jsme na tom tak, že okolo lidí projde bez povšimnutí, ale na zavolání někoho cizího rozvrtí zadek a lísá se. Stejně tak se chová k majitelům jiných psů - očichá se se psy, ihned odbíhá (pokud pes není svolný ke hře, už to pozná) a jde se vítat s člověkem.

Jinak jak se dívám na vaše bydliště, byli jsme tam minulý týden na dovolené a se Sárou jsme si vylezli na vaší vyhlídku na Sloup. Máte to tam pěkné :)

to Moaba

JJ, je to tady krásný díky za fotečku... no, koukám, že je to u vás opravdu podobné... tak já budu muset přesvědčit přítele, že ji pustíme... vždycky mi na to řekl, že budeme bez psa... budu doufat, že ne a že přiběhne na zavolání... je fakt, že když to nevyzkoušíme, nebudeme to vědět, že?... mně tolik netahá... vlastně skoro vůbec... jen když zrovna uvidí něco, co ji zaujme, rozběhne se jako střela... jinak chodí slušně... teda já to tak vidím... u nohy to sice většinou není, ale když se jí to náhodou podaří, chválím ji, jak je šikovná... taky s sebou nosím hračku a samozřejmě pamlsky... bez nich ani ránu

Pusťte jí, ale jistěte jí stopovačkou, utýct vám nemůže a přitom bude běhat na volno.

v lese? mezi stromy?

Samozřejmě, proč ne? Ohledně stopovačky je tu toho napsáno mraky, stačí pohledat