Dobrý den,
pořídili jsme si štěňátko australského ovčáka.Matku štěněte dobře známe a víme,že je skvělá.Bohužel náš pejsek již od odebrání od matky je velice žravý a sní vše na co příjde. Vše odstraňujeme dosahu,ale jelikož máme malé děti ne vždy se nám to podaří.. Dětem také krade jídlo.Na nás si tolik nedovolí stačí mu říct fuj nesmí..Takže to řešíme zavíráním pejska při jídle dětí.Včera jsem se vrátila z nákupu a batoh jídlem jsem schovala do místnosti do které pejsek neměl přístup a šla jsem do auta..Po návratu jsem slyšela z této místnosti hluboké varovné mručení pejska tak tam rychle vběhla a on stál nad dcerkou(4l),která ležela na batohu s jídlem a hluboce vrčel,tak jsem ho chytla za krkem a odhodila pryč-dcerce se nic nestalo.Malá šla do té místnosti něco hledat zapomněla na batoh a on se k němu vrhl,takže ona tomu chtěla zabránit,tak,že batoh zalehla..Uvažovala jsem o tom,zda třeba nezměnit typ granulí(nyní Calibra puppy),že by se cítil sytější a nebyl tak žravý.Jinak si s dětmi rozumí a hraje si snimi.Pokud dojde k nějakému konfliktu vždy kvůli jídlu.Přitom děti jsou poučené,když něco jí neberou mu to,můžou k němu jít a pohladit ho a nic jim neudělá.Ke konfliktu dojde vždy,když on jim chce jidlo ukrást a oni se mu v tom snaží zabránit,ale zatím se po nich max. ohnal bez toho,aby jim ublížil..Nevím jak to nejlépe vyřešit.Nerada bych ho dávala pryč,protože jinak je zlatý.Lucky je nyní 4 měsíční,dle veterinářky prospívá dobře a zaměsnáváme ho.Děkuji za radu

Ahoj,
Máme fenku VŠSP 3měsíce starou a 8letého syna. Je hravá a snaží se při hře do všeho kousat,hlavně ruce a nohavice, tak se jí snažím vždy zaujmout jiným předmětem. Syn si s ní také hraje a vše OK.Problém je trochu v tom, že když on třeba sedí a nehraje si s ní, tak ona ho přjde vydráždit tak,že ho tahá za nohavice nebo ponožky a "okusuje ho" a jelikož nemá takový cit tak ho to někdy bolí. Většinou ji odlákám aby ho nechala a převedla hru na něco jiného, ale zase se k němu vrátí a zkouší to znova. Tak nevím, jak jí dát vědět že to nechci. Nebo poslat syna pryč a se psem blbnout sám? Přiznám, že dnes mi poprvé ujely nervy a fenku jsem seřval. Asi zbytečně, protože si chtěla jen hrát. No stalo se. Předpokládám, že ho bere jako další"štěně" a proto si na něho víc dovoluje než na mě. Nejvíc energie má zrovna vždy po večeři, tak se jí snažíme ignorovat, aby se jí s tím plným břichem něco nestalo. Jenže ona na nás štěká a chce si prostě hrát. Většinou se do 15minut uklidní, protože ví, že u nás neuspěje. To, že na nás/mě štěká když si chce hrát a my ji ignorujem, je to známka toho, že nejsem pro ni autorita? Nebo to je jen štěněčí rozmar a mám to nechat být. Jinak si s ní vyhrajeme dost, syn se jí nebojí, dává ji i žrát a může se jí dívat i do huby, česat ji, prostě všechno, takže jsou v pohodě. Nerad bych něco pokazil už zpočátku výchovy, protože s bývalým psem jsem udělal plno výchovných chyb.