Dobrý den,

před pár dny jsme se rozešli po několika letech s přítelkyní a bohužel to odnáší náš společný pejsek. Ona je zastánce sřídání si pejska po týdnu, ale já jsem zásadně proti, myslím si, že je to pro jeho psychiku docela obtížné, aby se vyrovnal s tím, že nemá najednou svůj domov a ani svého pána, ale pendluje mezi náma oběma. Proto bych byl rád za odbornou radu jak tento problém řešit, respektive, co by pro pejska bylo nejlepší. Děkuji.

v podstatě jsi tu ten problém vystihnul, pes tím dost trpí a zakládáte mu a sobě svým jednáním na pořádný problém. Jediné řešení vidím v tom, že si promluvíte a psa bude mít jen jeden z vás. Pokud to není možné, domluvit se pak bych si dovolil připomenout jeden starý příběh o dvou matkách a jednom dítěti, které žádali soud, aby rozhodl která z nich ho porodila a jeho skutečnou matkou - pokud neznáš pohledej

Jeden z vás by se měl pro dobro toho psa vzdát.

Pak je řešení "právní" a to říká, že kdo je zapsán v dokladech toho psa (věci) je majitel. Registrace čipu, očkovák atd.

Hodně štěstí a pevné nervy

Znám ze svého okolí dva takové případy.. V obou se pes stal pro mužskou část dvojice nástrojem k jakémusi vydírání či manipulaci s ex přítelkyní. V obou případech to po různých tahanicích a dočasné střídavé péči dopadlo tak, že slečny nechaly psa bývalému natrvalo a koupily si vlastního.

Ale nevím, jestli na to nemělo vliv i to, že měly nového psa ode mě.

pro pejska by bylo nejlepší zustat s jedním z vás s tím že se s druhým muže vídat. střídavou péči jsem si zkusila, ale čubíkoví to moc nevyhovovalo ne že by to nezvládala ale nebylo to ono

jardo v očkováku mužou bejt klidně oba .-)

Co to znamená, že jsi proti? Chceš si psa nechat sám, nebo by měl zůstat ex-přítelkyni? Kdo je majitelem psa?

Ne ne, jsem pouze proti střídavé péči, rád si ho nechám sám, ale také rád se ho vzdám, pokud to bude pro jeho dobro.

Ta střídavá péče co vím u psa nikomu moc nefungovala. Nakonec nejspíš stejně zůstane jednomu z vás - takže nebude-li zbytí, klidně to můžete na pár týdnů/měsíců praktikovat a uvidíte. Jinak bych se taky spíš snažila to nějak rozseknout. Pokud pes zůstane jednomu z vás, asi není problém, aby si ho druhý občas půjčil - pokud je to mezi váma v tomhle v pohodě.
Jinak už se to tu někdy řešilo, psalo sem pár lidí své zkušenosti... ale co to bylo za téma nevím.

Znám jednoho psa, kterej takhle žil do svých 4 let. Přistěhovali jsme se k němu loni na začátku roku, byl agresivní na lidi i na psy, ale žil si trochu ve vlastním světě. Psy, na který nebyl agresivní naprosto ignoroval, s nikým si nehrál. Ani s paničkou. Vypadal, že ke štěstí mu stačí, aby mohl ležet a koukat na paničku. Přibrala jsem ho dočasně do svojí "smečky" a bylo vidět, že trochu ožil, venku si to začal užívat, dokonce byl i ochotnej si se mnou hrát a mýho psa miloval... Ale bylo znát, že prostě neví kam patří, neměl nikdy žádný místo v životě.
Pak jsem se odstěhovala a nechala ho samozřejmě s jeho paničkou. Běžně je potkávám a je to v pohodě, ale když jsem teďka u nich byla na návštěvě, vystartoval po mě dost tvrdě. jeho panička je ráda, že je pes s ní, on mi to už asi jentak neodpustí.
Když jsem to viděla, nikdy bych si psa s někým nepořídila. I když to nemuselo bejt jenom tím, podle mě tomu psovi prostě chyběl někdo, kdo by mu vysvětlil, jak se chovat a někdo, kdo by ho ochránil. Prostě nějaký to místo na světě, který by měl mít každej z nás.

Tak díky bohu takhle vážný to s ním zatím není, pouze mu vždycky tak 2 - 3 dny trvá, než se dostane doma do normálu a začne fungovat tak jak by měl (mezitím jen bez zájmu kouká, kňourá a nechce si ani hrát). Ale to je prostě špatně, navíc byl jako štěně nalezenec v popelnici a jeho psychika už tak není dvakrát slavná.

U nás máme střídavou péči, pokud se to tak dá nazvat. Malou bílou kozu jsme si pořídily s mamkou, pak jsem se odstěhovala. Mamce je docela smutno, tak tam D. pravidelně vozím. Nejdříve se jí k mamce nechce, ale má tam svoje kámoše, u nás tolik pejsků není a má pohodu, takovej relax. Je pravda, že je tam max 3 dny v týdnu. Na druhou stranu, mamka ji moc nezvládá a D. se podle toho chová a hlavně, když se vrací ke mně, musím ji usměrňovat a připomínat naše domácí pravidla. Těší se k mamce i domů. To musíš poznat sám, jestli pesan trpí nebo ne.

Tak ono max 3 dny v týdnu VS týden tam a týden tam je docela rozdíl, já vím už teď, že to není k tomu, ale potřebuju spíš aby si i EX přečetla názory jiných lidí a uvědomila si, že je to to nejméňě rozumné řešení a není to jen z mé hlavy.

Já řešila kdysi taky tento problém. Dnes už se na to dívám jinak a má rada zní: i když si pejska pořizují dva lidé v páru, vždycky je jeden z nich u pejska něco ´´víc´´. Tím samozřejmě nemyslím, že by ho měl víc rád ale prostě u něj má vetší pocit bezpečí, ochrany, zdravé sebedůvěry a respektu. To musíte poznat, kdo z vás to je. Pokud je to přítelkyně, měl by být pejsek u ní a Ty, pokud se ho nechceš nadobro vzdát, můžeš si ho občas půjčit na procházku. Pokud má pejsek větší náklonost k Tobě, pak by to mělo být naopak. No a to, že by měl mít ten, kdo si pesyho vezme k sobě předpoklady k soužití s ním (tzn. prostor, dostatek času se mu věnovat, financí atd..), snad nemusím uvádět.. Hlavně netahat do pejskovýho světa lítost, slzy či hysterické výlevy. V klidu to proberte, rozhodněte a myslete na to, že pesan není mimino a nemá vnímání jako člověk. Pozor, aby jste při rozhodování nemysleli na sebe ale hlavně v první řadě na něj!!! Přeji hodně síly