My jako vždy v pohodě, ale výjimečně na vodítku - ta moje blbouška by ty petardy zalehla...
po půlnoci jsme šly na kopeček a obdivovaly ohňostroje...já hlavně to, kolik je nějaký člověk ochotný do pár záblesků vložit peněz....

mám naprosto pohodový psíky venčili jsme v 18hod a největší reakce byla na celkem hlasitou pecku 200m od nás (hlasitý a několik po sobě) tím, že se Arinka párkrát nervozně oblízla, ale jakmile jsem ji upoutala na klacíček, tak na to hned zapomněla.

Taky sme to přežili.. pomohlo nám hodně nahlas puštěné rádio

My jsme to zvládali v pohodě, se Cherrynou to ani nehlo, ještě se dívala z okna s námi! Ale chodila od jednoho okna k druhému, aby jí nic neuniklo. Dětem jsem vysvětlila Rudovi rady, neboť jí chtěli konejšit ještě dřív než začali bouchat první rachejtle! Nakonec to byl pro nás den jako každý jiný..
Nevím jak by to zvládala přímo o půlnoci venku, myslíte, že to je dobrý nápad jí vzít o půlnoci na silvestra ven? Přece jenom psi mají výborný sluch, tak aby jí to neublížilo...

my byli s holkama venku ve 4 a v 6 večer, kdy to nebouchalo všude, ale občas někde

My z mesta odjeli na vesnici a vratili jsme se az dnes. Pokud mam moznost, tak psy jakemukoliv nadmernemu hluku nevystavuji.

No já jsem se snažil našeho mazla na silvestra připravovat už 3 měsíce tím že dle rady od p.Desenského zvyšovat hluk a v dálce odpalovat petardy, když jdeme ven tak když někde něco bouchne tak po mě kouká co bude a když se jen zeptám jako vo co jde tak už neprchá a neplazí se ,ale silvestr mu nedělal dobře.

Nepřijde mi vhodné, zcela zbytečně, vystavovat psy přehnanému hluku Silvestrovkého města a radovánek, když se můžeme stáhnout na ten jeden až dva dny do ústraní, kde je toho hluku přece jenom méně. Nehodlám řešit Silvestr, když ho řešit nemusím.
Navíc mám fenku pár měsíců a má přes 10 let...

U náhodných osamocených ran jsou v pohodě a pokud ne, tak utíkají za mnou, což mi v běžném provozu stačí.

já jsem s čubou byla přímo o půlnoci venku a užívala si to - ale je zvyklá z honů a tam jsou daleko silnější rány...občas i hrom je silnější - a nëmyslím si, že by z toho byla nějak mimo....jde o to, jak je ten pes dopředu připravený...jak ho znáte a tak...ale o sluch bych se nebála...

Tak my jsme s napětím čekali, jak bude reagovat Kessina. Ben chodí po venku jak hluchej, s tím to ani nehne. Při občasných ranách se Kessi ohlídla, zpomalila, ale nijak výrazně to neřešila. Bohužel, při déletrvajících salvách už to přestávala zvládat, při večerním venčení kolem 19. hodiny se ani nevyčurala, byla dost vystreslá, chtěla zalízat do křoví, apod. Doma o půlnoci to dost rozdýchávala, takže na tom budeme muset zapracovat. Nevím, jestli by to bylo horší, kdyby i Ben vyváděl; všichni jsme byli v pohodě, ale nemělo to na ni takový zklidňující účinky, jak jsme mysleli....

U nás dobrý, o půlnoci jsem chvíli hladila paciny, a pak šli zase spinkat. Až na ten televizní pořad, to je teda fakt oběť, že se na to nevykašlu a nejdu někam do hospůdky.

já jsem taky byla u mého poserounka,ale zvládal to celkem v pohodě bála jsem se někam jít,protože jsem nevěděla jak bude reagovat přece jen to slyšel v takovém množství poprvé,ale myslím si ,že by to klidně zvládnul i kdybych tam nebyla

Dobrý večer. Chtěla bych se zeptat na radu, bohužel i náš Jíra se bojí rachejtlí, dělobuchů apod.. Problém v odnaučování - zvykání je ten, že já také nemám ráda náhlé hlasité - řvavé zvuky, jsem schopná od náhle řvoucí TV odběhnout do jiné místnosti, poté se tam sice se zacpanýma ušima vrátím ji ztlumit, vypnut. Pochopila jsem, že úspěch při odbourávání stresu hraje také pohoda páníka, tak nevím, jak postupovat.

Nezbyde ti nic jiného, než odbourat svůj nepříjemný pocit, naučit se ovládat. Nebo to pejskovi dobře sehrát, že jsi v pohodě, ale to nemusí fungovat.

Zkus to expozičně, domluv se z někým, ať ti při sledování televize tu telku občas v nečekaný chvíli zesílí a ty to přemůžeš a zústaneš sedět a znova a znova:o)
Jo, důležitý je dát do klidu hlavně sebe:o)

My jsme si to taky celkem užili. Blbli jsme, skákali a pořád jsem na něho volala, smála se, dělala si srandu. Sice jsem vypadala jako blbec, ale pomohlo to. Když byla rána a Sidd se poplašil, hned jsem se začala smát jaká je to sranda ty rány atd.... Myslím si, že pes byl v pohodě.

Tak my budeme mít zřejmě o Silvestra taky problém... Uhlík měl tu smůlu, že když s ním byl Tomáš na náplavce u Vltavy, někdo docela blízko vystřelil pár rachejtlí, těch vysokých co hvízdají. Pejsek se splašil, začal běhat dokola a štěkat, a když vystřelili znova, utekl až na chodník k ulici, tam se naštěstí zastavil, ale klepal se a byl hodně vyděšený. Bylo to kolem 7, už za tmy, a celý večer se nemohl uklidnit, pořád přecházel sem tam a rychle dýchal. Vzala jsem ho pak ještě jednou ven s míčkem, aby ze sebe něco dostal pohybem. Ven do tmy se mu vůbec nechtělo, ale míček jakž takž zabral, ale i pak se doma ještě občas začal klepat a dýchat a v noci spal neklidně.
Od té doby jak se začne stmívat, tak ho opouští chuť chodit ven a když ho tam vylákáme nebo odnesem, moc si to neužívá. Schválně s ním chodím skoro každý večer na to místo a už je to lepší, napřed nechtěl vůbec a pomohlo jen silně ho zaměstnávat a rozptylovat (míček, větev), teď už celkem jde - je to už něco přes týden. Ale evidentně se začal bát i jiných nečekaných hlasitých zvuků, které ho dřív vůbec nerozhodily.
Ve středu na společném venčení už to bylo celkem ok, ale tam zas po sobě občas lehce vyjedou nějaká čévéčka a spol., takže má šoky zas z něčeho jiného... ale zvládal to už líp a kdyby to bylo ve dne a ne potmě, myslím by byl ještě daleko víc v pohodě.
No, bude to chtít terapii pro nás oba, protože já randál taky špatně nesu a rachejtle vůůůbec nemám ráda...

Takhle ho strachu neodnaučíte. Už samotným vaším chováním ho přesvědčujete,že venku něco číhá. Pročti si celý forum o strachu,je toho tady dost a dost.

Dobrý večer,
co si myslíte o souvislosti strachu z bouřek a dělobuchů u jednotlivých plemen? Já osobně si myslím, že správným přístupem jde udělat z každého psa, každého plemene Nebojsu ale určité předpoklady pro vyšší citlivost na tyto zvuky některá plemena asi mají...Dokonce jsem se nedávno dočetla o genetickém výzkumu na strach z dělbuchů a bouřek-samozřejmě ho dělají v Americe, tam se šťourají ve všem... Je to jen slovo do pranice, zajímají mě jiné názory a jiný pohled na věc Zdraví Jana a BC.

Vzhledem k tomu, že např. u loveckých psů se reakce na střelbu považuje za dědičnou vadu, nějaká genetika v tom asi bude. Taky bych potom čekala u plemen, kde je tato reakce nežádoucí (lovečtí, služební psi), nižší předpoklady právě díky šlechtění - k uchovnění jsou často potřeba zkoušky, kterými pes s takovou reakcí neprojde. Toť má selská úvaha.
Zatímco odnaučit takovou reakci a předělat bázlivku na nebojsu je poměrně složitá záležitost, stačí blbý přístup nebo chyba a dá se naopak vypěstovat, ani nevíš jak

No ta dědičnost podle mě souvisí vůbec s temperamentem a povahou plemene. Bordery pracovní, cíleně selektovaný extrémní submisky, budou tu reakci mít, kdežto felgmatičtí, pevný v nervech kavkazáci, jí budou mít míň. Hyper hyper labilní ohař jí bude mít psíš než normální vyrovnaný ohař. Takže v tomhle bych viděla tu dědičnost (když nepočítám nepřímou dědičnost od matky).

Je to zahambující. Člověk-nazývající se pánem tvorstva, ve své zabedněnosti přemýšlí nad tím, kde se stala chyba že zrovna ten jeho pes je bázlivý- asi špatné plemeno? Začít by měl každý sám u sebe.

Když jsem na průměrně obsazených závodech agility, potkám tam asi 30 borderek. Troufám si tvrdit že víc jak polovina majitelů je nabubřele přesvědčená o tom, že zrovna ta jejich borderka je výjimečná a proto je potřeba ji nakrýt ( většinou jsou to majitelé fen). Nejlépe nějakým "pěkným" psem. No jo, jenže jak to zařídit aby nebyli příbuzní když v ČR je příbuzná každá borderka s každou? Přece nepojedu krýt někam do zahraničí, to by se mi mohlo prodražit!Tak vyberu toho psa, který bude nejmíň příbuzný...přece to nedělám pro plemeno, ale pro svoji fenečku a budou to moje štěňata, tak co, já si můžu dělat co chci. Já jsem majitel.

A já jen s hrůzou poslouchám a následně radši odcházím

Nemyslím si že v zahraničí je to o moc lepší, hlavně po zdravotní stránce psů, ale například když jsem měla možnost porovnat povahy terviků v Belgii a u nás, je v nich obrovský rozdíl. Bohužel nevím jak moc je chov řízen nějakým Klubem, ale jejich psi mají výborné vyrovnané povahy.
To samé šeltie-ČR versus Británie. Když projdu kolem jejich šeltie, zavrtí ocasem a "usměje se." Naše šeltie stáhne ocas a schová se za pána - co kdybych ji náhodou chtěla pohladit!

Jak je to u nás s národními plemeny? Nemůžu se zbavit pocitu že žádné plemeno se neubrání zkáze, jakmile přijde do módy...

Musím jen přisvědčit, že "vysmátí se" psovi ve strachu u nás fungovalo :) Když Benja prožíval svůj první Silvestr, byl z toho celý vyklepaný. Protože jsme byli malý, vzali jsme ho do obýváku a se sestrou utešovaly. Táta nám to zatrh a řekl se smíchem: "Pojď ke mě ty plašane." kulička k němu nejistě přiťapkal, táta ho vzal na gauč, kde chvilku ležel a pak ho odnesl na balkon, kde jsme sledovali ohňostroj a odkoukal ho s náma z tátovi náruče. Od tý doby rok co rok na zvolání "rachejtle" upaloval na balkon aby mu něco neuteklo nebo s náma sledoval dělobuchy z náměstí. I svůj poslední ohňostroj 2009 sledoval s námi z balkonu a vypadal moc spokojeně, i přes pokročilou nemoc. Měl ohňostroje rád.

Dobrý den, vím, že jsem sem už kdysi jednou psala, ale... Mám bernského salašnického psa (fenu), má strach z dělobuchů, bouřky, klepání koberce a podobných zvuků, pravidelně to přežíváme (uvědomuju si, že není nejlepší nápad ji v tom neustále nechávat, když to jde řešit).
Myslím, že se to zhoršilo. Včera byla bouřka, otevřela si bohužel nezamklé dveře na chodbu a ve chvilce nepozornosti vběhla až do obýváku, kde se v nejtmavějším koutě třepala. Říkám si, že jí typicky dostanu ven, jako z jiných koutů, akorát v obýváku ještě fakt nebyla, musí ven, žádné schovávání. Na zavolání stejně jako na žrádlo nereaguje, chci ji chytnout za obojek, že ji dostanu obvyklým způsobem ven... a ona mě po třech sekundách tahání cvakla zubama ruku. Naprostý šok, protože se mi to ještě nestalo. Vím, že jsem k ní šla, když byla v koutě, neměla kam utéct a poslední možnost byla mě upozornit, že tam chce zůstat. Moje chyba, jediný cíl byl ji prostě dostat ven. Ani nevíte, jak jsem z toho teď zmatená - udělá to někdy znovu? Byl ten strach tak velký, že neměla na výběr? Vím, že doopravdy by to neudělala. Hlavou mi běží, jestli jsem to nechala dojít až na pokraj všech mezí a je potřeba to řešit hned teď a nebo se to už nebude opakovat? Zřejmě si něco namlouvám. Myslíte, že má ještě smysl řešit to 4 měsíce před Silvestrem nebo už je pozdě? Čeká nás sezóna závodů a bojím se, že by se mohlo něco změnit...
Děkuju za všechny odpovědi.

Nějak se v tom nemůžu vyznat. Ty víš, že se čubina strašně bojí bouřky a ran, a necháš jí v tom samotnou venku a když se příjde doslova schovat do nejzazšího kouta, taháš jí ven za obojek a vedeš jí tam, kde je sama a s...e hrůzou???? Jak chceš řešit to, že tě se k smrti vyděšený pes zcela po právu ohradil proti další agresi??? Pokud chceš jít na "zádné schovávání", což je určitě dobře, nemůžeš jí v tom ale nechat samotnou. Nebo čekáš, že jí najednou něco osvítí a ona se přestane bát? Přece je nutné být s ní, naučit jí, že se není čeho bát, že se nic neděje, podpořit jí, zabavit, ukázat, že ty se ničeho nebojíš. Nezlob se, ale mám dojem, že nedomýšlíš do důsledků, jak s čubinkou jednat. Zkus si představit, jak by tobě bylo, kdyby ses něčeho strašně bála, někdo tě popadl za flígr a vyhodil ven - poraď si jak dokážeš, nic ti k tomu neřeknu, neukážu, jen ti nedovolím se schovat???

Možná malinko mimo téma... Máme BSP fenu. Střídavě u mojí staré maminky a u mne. Fena střídání míst neřeší, má nás ráda všechny. Jen jedna věc je jiná. Když je u mne a začne bouřka, lehne si na chodbu aby nemokla (dveře má otevřené), chvíli čučí a pak spí. Když je u mamky a začne bouřka, stane se z ní mega vyplašenej pes. Proč? Protože mamka zastává názor, že je normální, aby se pes bál bouřky a podle toho se k ní chová. Stylem: honemhonem, pojď domů, začíná ta strašná bouřka-a ustele ji v kuchyni... Pravda, já vlastně nevím jestli se naše Barunka bouřky bojí nebo nebojí...

Essi:
Ano, nechám ji venku - přece ji nebudu před každou bouřkou cpát do domu, abych ještě posílila strach a upozornila na to? A pokud se bavíme o ranách - ty jsou nečekané a před těmi ji neschovám.
Jak to chci řešit? To nevím, proto sem píšu, abych zjistila jestli to bylo opravdu způsobené tím, čím myslím a jestli se to má řešit (konkrétně to kousnutí) nebo je to v podstatě normální projev.
Přiznám se, že tyhle situace, kdy se ona bojí neumím řešit, protože na to prostě nemám. Sama nejsem v pohodě, když vidím svého psa naprosto sesypaného a nedokážu jí ukázat, že se nemá čeho bát, protože v tu chvíli nemám velké sebevědomí a jsem nervózní. Nedokážu ji upoutat, její žravost na jídlo vymizí, hračky nezajímají, já ji taky nezajímám. Má klapky na očích a jediná starost je se okamžitě schovat. A já vím, že se nesmí schovat. Když jsem četla, že to posiluje strach a že ji z toho místa mám vytáhnout i za ocas, to není agrese z mé strany?

Když už se stane tohle, tak bych si asi sedla vedle ní a něco jí normálně povídala, nebo si třeba četla noviny, aby tam nebyla sama, a už ji víc nestresovala ji násilným taháním někam.
Co se týče střelby, 4 měsíce podle mě nejsou málo, zkus se domluvit s místníma myslivcema, ať ti střílí, nebo si kup (puč) poplašňák.... Jak na to, je tu už napsané mockrát...

Zdravím,
máme fenku Viki malého knírače 4.5 let, od štěněte.

Zhruba před dvěma lety měla autonehodu a od té doby se hrozně bojí nárazových zvuků (jako je bouřka, petardy, klepání koberce...) - zřejmě si spojila moment nárazu s autem - rána - s bolestí...

V létě jsem si sestavila CD ze zvuků petard, plánuju ještě sehnat zvuky bouřky. Pouštěli jsme jí to na hi-fi věži, nedovolili zdrhnout. Rakce byla jako vždy - vyděšený zajíc připraven prchnout, ale po nějaké době klidně ležela a nevšímala si toho. Můžu jí to udělat, teď před Silvestrem? Nechci jí naložit příliš, teď vyšiluje víc, než jindy... Pak mám ještě doplňující otázky, co dělat, když už se od té situace dostanem.
Když jsme venku, okamžitě bere čáru směr domov - od toho mám prodloužené vodítko, které tahá za sebou (taková naše zmenšenina stopovačky), takže jí tam nepustim. Teď zní otázka - mám pokračovat dále na procházce jakoby se nic nedělo, přestože táhne domů jak střelená?
Když jsme doma, má tendence se někam schovat. Teď už vím, že jí nesmím nikam pustit. Zaznamenala jsem zlepšení, když si jí absolutně nevšímám - nějak se mi totiž nedaří si z ní dělat srandu - když se jí směju, začne se znova klepat. Začnu si jí (jakkoli) všímat a ona spustí. Myslím, že si tím tak trochu vyžaduje pozornost jako malé děti... Něco si udělají a když si jich všímáme, brečí ještě více.

Děkuji všem za odpovědi a čas strávený odpovídáním na mé dotazy :)

rudo co si ymslíš o přípravku Relaxis- měl by u psa jakoby navozovat pocit relaxace- ne utlum

Děkuji za odpověď.

co jako prevence u psu co silvestr ještě nezažili? v uvozovkách prevence - smaozřejmě, že sou lepší varianty ... jedná se mi spíš o to, když už na tu veterinu někdo přijde, čím napáchat nejmenší zlo - když pominu, že všem vtloukám do hlavy neřešit, rozptýlit, neňuňat...

Moje fenka Jazz taky velice silně reaguje na rány atd... Jenže, je taky "velký závislo" a tak, když jsem se koukala otevřenými dveřmi do dáli na bouřku.( A prý to byla ta nejbleskovější bouřka za X-let.) Jazz zůstala se mnou, v klidu ležela. A já si popíjela bílé vínko a bylo mi skvěle. Já, totiž, bouřky miluju.
Se Silvestrem je to horší, protože já velký rány a ohňostroje taky nemusím, ale uvidíme

hloupe je,ze kdyz je to prvni rana znicehonic,tak ja se taky hrozne leknu a ten pocit leknuti trva pomerne dlouho.Ale diky za tip s prevedenim myslenek, ja taky asi nejsem uplne presvedciva,kdyz se snazim v klidu promlouvat,ze prece jedna bumbajzle(my tomu tak rikame) nic neni.Ale za chvili to bude bouchat jako u Verdunu Ale kdyz jsme byli na strelecke soutezi,tak kdyz po nejake dobe zjistila,ze ty rany delaji lidi,taky byla potom vic v klidu....

A pak se o dost hůř pes zpět přesvědčuje, že fakt netřeba se bát...

Asi jsem nějaká intelektuálně nedostačivá, ale když to bouchání vadí VŠEM zúčastněným, tak proč neodjedete na silvestra někam, kde to nebouchá? Několikrát jsme trávili silvestr v úplné pustině (uprostřed třeboňských lesů a močálů nebo na hřebenech Krkonoš) a neslyšeli jsme ani petardu.

Tak třeba já nemůžu odjet z toho důvodu, že ten den pracuji:) Převedení myšlenek je, myslím, dobrá metoda. Budu ji praktikovat:)

Dosud jsem to nějak neřešila, ale někde v poradně jsem našla, že agrasivní reakce na rány a nepříjemné zvuky je projevem strachu. Můj pes totiž reaguje na střelbu a jiné rány tak, že si to jde s původci zvuků vyřídit. Naštěstí na zahradě, kde to nemůže dotáhnout do konce, takže se celý napruží, štěká a rozhlíží se odkud vítr vane. Reagoval ale i jako odrostlé štěně na zástrčku na chodbě, která se mu nelíbila, tak ji vyrval a dostal ránu. Následovaly další útoky na opravenou zástrčku, kdy ji vždy vytrhl ze zdi, nebo aspoň na ni útočil, takže jsem při odchodu z domu raději vypínala pojistky. Nakonec jsme ji museli zaslepit a zazdít a je klid. Byl to také strach? Jinak totiž není konfliktní, mezi lidmi i psy si počíná sebevědomě a neřeší blbosti. /To řeším asi jenom já /

zdravím,
silvestr jsme přežili, ale není to dobré. na diskuzi jsem marně hledal nějaký PODROBNĚJŠÍ obecný návod (který tu ale je zmiňovaný), jak psa zbavit strachu z bouřek atp. jestli to tu tedy je - nasměrujete mě tam někdo?

chci už začít s treninkem. pes mi utíká ze zahrady pouze pokud se lekne rány, takže pokud tohle vyřeším, nebude muset být v kotci nebo v obyváku, pokud nejsem na zahradě.btw na střelbu z počítače i HODNĚ nahlas vůbec nereaguje. chci koupit nějaké petardy a jelikož venčívám známé její 2 slepecké psy, tak si říkám, že když to bouchne a moje fenka uvidí, že oni si z toho nic nedělají, tak by to měla pochopit. ale jak tady rudolf desenský píše, pokud se udělá chyba, je to mílový krok zpět, tak s tím nechci začít sám, bez nějaké důkladného prostudování, či diskuze.
díky, tonda