Dobrý den! Je to (shodou náhod ) přesně na den rok. kdy jsem poprvé navštívila tyto stránky a požádala o pomoc. Mám křížence retrívra /snad flat coated?) z útulku a jsou mu cca 4 a půl roky. Podle pracovnic útulku mělo jít o psa k dětem, do společnosti lidí i psů, ale ukázalo se, že útočí jak na psy, tak na cizí lidi a bohužel i na děti. Jeho agresivní chování bylo natolik nežádoucí,, že jsem jej chtěla do útulku několikrát vrátit. Tyto stránky i odpověď p. Desenského mi hodně pomohly a rozhodla jsem se dát našemu vztahu druhou šanci. Zaměřila jsem se na hierarchii ve smečce a začali jsme s přítelem tím, že pes v žádném případě nevchází do místnosti jako první. Velmi mě překvapilo, jak taková drobnost změnila celé chování psa. Najednou bylo vcelku jednoduché ho "ovládat" slovně a dokonce pouhými gesty a pohledy. Také změnil chování k cizím lidem a rád si s kýmkoliv hraje, pokud to ovšem chceme. Jeho největší problém bylo to, že když na něj kdokoliv sáhnul, hned se ohnal. To se vyřešilo tím, že jsme na něj v nestřežených situacích zezadu šahali a on časem pochopil, že to není důvod k obraně. Problém s dětmi i nadále přetrvává, ale i zde pozoruju změnu. Dokonce už můžeme jet s dětmi i ve výtahu, což je pro něj malý prostor, ve kterým by dříve na děti útočil. Zdá se, že mi více důvěřuje a ví, že nedopustím, aby došlo ke konfrontaci, proto je klidnější. nevyjíždí po dětech a priori a pokud si není jistý, od dětí utíká místo toho, aby je napadal. zřejmě to nikdy nebude lepší a žádné dítě si jej nepohladí, ale jsem ráda, že mu můžu věřit.
Chtěla bych tímto poděkovat, že tyto stránky existují. Naučila jsem se věnovat pozornost fyzickým projevům psa a žije se nám teď spolu skvěle. Stále se snažím vše ještě zlepšit, protože teď už vím, že to jde. Kdybych nenarazila na tyto stránky, už bych Karburátora neměla a nikdy bych nezjistila, jaký je to skvělý společník. Jsem za to opravdu vděčná

To ti poradili tady na stránkách?
Jinak jsem moc ráda,že jste s pejskem našli cestu jak spolu vyjít

No, já jsem si tehdy všechno pročetla i koukla na reportáže s p. Desenským, taky jsem si půjčila zajímavou knížku a pak mi to docvaklo, že nestačí psa cvičit a když něco nejde, tak to svést na psa. S rodiči jsme měli jezevčíka a když něco nešlo, tak se to připisovalo jeho povaze, rase. Opravdu mě nikdy předtím nenapadlo, že je možné všechno měnit celkem snadno, pokud člověk pochopí, jak pejsek přemýšlí a jak to vlastně v té jeho hlavě funguje. Když mi veterinář nabízel kastraci a následně i utracení, málem bych mu to věřila, protože jsem mu důvěřovala jako odborníkovi. Naštěstí jsem ho ani v jednom neposlechla a začala trochu pátrat na internetu....

No jo,to by jim šlo ,záleží na tom,jestli má člověk v hlavě mozek a poslechne ty jejich "rady",naštěstí máš vždycky volbu a tys volila dobře

Ten kontakt s dětmi jde otočit do protisměru.

Myslím, že vzhledem k postupným změnám, které pozoruju, by u něj naděje určitě byla, ale toto si neodvažuji zkoušet sama, protože následky by mohly být hrozné. Uvažovala jsem, že bych si pro rady přijela k Vám, ale jde to jen o prázdninách, protože Ostrava je z ruky a navíc studuju a pracuju. Ale Karbon má výlety rád, prázdniny obvykle trávíme na cestách, takže cestování problém nebude
Co se týče mého veterináře, tak to je kapitola sama pro sebe. Pes se u něj chová agresivně, nenechá na sebe sahat, musí mít ten jejich náhubek a i tak je vyšetření nemožné.(např. když mu teklo z nosu, jen se na něj zdálky kouknul a řekl, že to přejde. No..přešlo asi za rok) Vše, co je nutné udělat pro jeho fyzické fungování dělám sama (kanálky, drápy, klíšťata, ošetření po pokousání) a on si ode mne nechá provádět úplně cokoliv s ledovým klidem. Na veterinu chodíme jen očkovat (vždycky je to strašná zábava ). Děsím se, že bude mít nějaký vážnější problém a nebude v mých silách ho ošetřit. To pak asi bude znamenat ošetření v uspání

naštěstí máš vždycky volbu

problém je v tom, že lidi vůbec neví, že existuje i jiná možnost než ta, kterou jim nabízí veterinář. člověk běžně důvěřuje těm, kteří na to mají školy. Je to jako když člověk spáchá sebevraždu, protože neví, že může zajít k psychologovi a mluvit o problémech. a tak je to se vším. Ke všemu existují alternativy, ale pro lidi je snadnější říct: doktor říkal a přes to nejede vlak

No,úplně nesouhlasím.snadnější to asi je,ale pro někoho kdo nemá zájem něco řešit nebo je mu to fuk.Komu na tom záleží,nechce se mu s takovou alternativou ztotožnit a začne pochybovat na základě selskýho rozumu a shánět další info a nespokojí se jen s jedním názorem.

já jen nechápu proč nezměníš veterináře?

o změně uvažuju, ale je to trochu složité. Mám spoustu známých, kteří mají psy a jakmile dojde k diskuzi na téma můj veterinář, tak jsou většinou všichni nespokojeni s přístupem. Mám teď, ale tip na jednoho veterináře, na kterého slyším jen samou chválu, takže vzhledem k tomu, že se blíží očkování, tak příště už půjdeme tam. Snad bude líp, protože mám pocit, že by někteří veterináři agresivně reagující jedince nejraději vyškrtli ze svých seznamů

s vetošema je to někdy kříž...já jich prošla několik s mým posledním hafanem...a to jsme malý město.Jeden byl vyznávaný odborník,ke kterému jsem šla na dopuručení a stačil mi přístup.Nadal mi,že mám špinavého psa,(venku moc pršelo),ať si ho nějak očistím....no a když jsem ho doutírala do svojí mikiny,měl problém s packama....což jsem se málem vyvrátila...poděkovala a mizela sviňským krokem....Další byl taky dobrej...ale zase jenom na velký zvířata(koně,krávy,prasata...),od toho jsem taky utíkala s brekem,když se nad mým psem sklonil s cigárem v puse a chtěl mu čistit zubní kámen...chjo...
Teď jezdíme s Rufíkem na polikliniku do Olomouce,kde jsou fakt profíci,pro mě znamená hodně to,jak k mýmu(jakýmukoli) zvířeti přistupuje....jak je schopnej se mnou mluvit a poradit mi....někdy i diskutovat...

To je fakt na vyvrácení nebo pak už jedině k pousmání:-) S tím mají přece veterináři počítat, že špína u psa se nedá vyřešit návlekama na boty jako u člověka. To, že jim pejsek zasviní ordinaci je za škaredého počasí nevyhnutelné, takže by měli mít v prvé řadě pár starých hadrů a samo sebou by měli mít v ordinaci mop. Automaticky přeci desinfikují po pejskovi stůl (měli by), tak těch pár ťapek na podlaze by k tomu mělo patřit V tetovacím salonu taky po zákazníkovi vše uvedou do původního stavu, pokud je salon kvalitní a tak by to mělo být všude.
A k té druhé části-kéž bych našla takového veterináře, který neordinuje na běžícím pásu, ale věnuje každému dostatek času. Psi jsou u doktora stresovaní a potřebují se trochu rozkoukat. Takže si myslím, že by bylo vhodné nejprve pokecat s pánem co a jak a teprve potom se věnovat pejskovi. U nás se jde většinou hned na věc a to se s Karbonovou opatrnou povahou jaksi neslučuje no, snad taky najdeme...

my jsme teď našli dobrého veta, který má zrovna i psí prodejnu, takže kluci počenichají ňamky, pár jich dostanou, něco přikoupíme.. mezitím jim sice občas "ubližujou", ale to se tak nějak ztratí... no a miláčci táhnou na veterinu jako blázni

Petro
Je to v Plzni nebo v okolí? Prozradíš kdo to je ?

Asi jsme mimo téma,ale napadá mě otázka...Jak má vlastně člověk poznat,že má dobrého veta?Může na vás dobře působit,být milý k vám i psovi,působit,že své práci opravdu rozumí a pak se setkáte s někým kdo u něj pracoval a ten vám doporučí,abyste ho v ordinaci nikdy nenechávala samotného se psem,protože si na nich léčí mindráky...Tak jako komu věřit,že...

no, i když vetovi věřím, tak pokud to není opravdu nutné tak tam žádné zvíře nenechám. Samozřejmě to nejde u několikadenní hospitalizace, ale jinak se nacpu ke všemu. A vet který mě zkusí vyhodit má smůlu.
Jinak já trvám na non-stop telefonu, protože torze do rána nepočká a přejetej pes taky ne (i když jsem to využila jen jednou, pro přejeté kotě).
Slušné vybavení ordinace, čistota a hlavně přítup ke zvířeti. Taky jsem byla se psem u veta, kterej je "kočkovej" - ne že by se k němu choval špatně, ale prostě bylo cítit že psy nemusí. Víckrát jsem u něj nebyla (ani s kocourem)

souhlas s petrou. taky pokud to enní vyloženě kvuli hospitalizaci zvíře tam smaotné nenechám- u svýho veta jsem dělala praxe takže vím i jak se chová k jinejm zvířatum nejen k mejm- bohužel tohleje možnost kteoru má málokdo.
a pak je pro mě duležitá dostupnost 24h denně a ochota přijet i k nám pokud nemám doma zrovna auto

Já mám svého veta,dost lidí na něj nadává,ale já s ím nikdy problém neměla.Non stop službu nemá,ale sázím na to že ve městě je jedna klinika s non stop službou,takže vím kam v případě potřeby zajet...

Hm, asi kombinacia intuicie a zdraveho sedliackeho rozumu. A ako ho vnima nase zverko.