Tak myslíte že 20 m stopovačka je krátká? Tak to musím zkusit s 50m.Já jsem ted chodila bez stopovačky tak musím začít od začátku.

mne to uz pride na pesana trochu moc, si vezmi ze to musi vlacit za sebou a hlavne ked je to mokre asi to moc sranda nebude, ale asi to zavisi aj od velkostneho razu pesaka

já jsem si o víkendu vzala poprvý 20cýtku a nemohla semtio utáhnout když jsem byla zvyklá na 10m

My máme doma 100 %... i když někdo přijde.
Venku už je to horší...

Chtěla jsem se zeptat - naučíte nehonit zvěř běžně i na 10 m šňůře? Znamená to, že si držíte psa pořád tak blízko?

Mě nepřijde, že je 10 metrů moc blízko, jsem radši, když se pes na prochajdě motá okolo mě, vím, kde je, co dělá, můžu na vše rychleji reagovat, než když psa sleduji z 50 m vzdálenosti. Myslím si, že při špatném načasování zákazového povelu u lovení je úplně fuk, jestli máte šňůru 10, nebo 50 m dlouhou. Když vydáte povel ve správnou chvíli, stačí vám i ta 10metrovka.....ale mluvím jen z vlastní zkušenosti, mám psa malého, a dobře se na něm dá odhadnout, co zrovna zamýšlí. A to vypozoruji nejlíp ve chvíli, kdy se pes drží zhruba v té 10m vzdálenosti ode mě, někdy i blíž.

Ahoj Gerdo, zakazuješ psovi i to, že po zvěři čumí? Dáš nesmíš nebo přivoláš? Jak to řešíš?

Vůbec si nedovedu představit že by se Benda držel 10m ode mne, nedávno jsem poli dal 10m stopovačku tak bylo jasně vidět že je tak na vzdálenosti 3-5x délky stopovačky. Stačí když popoběhne a je 30m ode mne.

No ona když už kouká, začíná se připravovat na odběhnutí, právě tím dává to "echo", co píše pan Desenský. V tu chvíli potřebuju, aby vnímala mě. A právě tady jsem se od RD začala učit pro mě naprosto zásadní věc - spíš než zakazovat, říkat psovi, co má dělat, aby mohl dostat pochvalu a odměnu a všecko ho bavilo. Takže dávám rychlé NE! a potom povel, který pes dokáže snadno splnit, právě kvůli tomu, aby mohla přijít pochvala. Nevim, nakolik je to správně, ovoce to nese velmi pomalu, možná je to tím, že sem sama pomalá

Pro mě ( můj klid ) je nejideálnější vzdálenost 10 -15 metrů, když jsou na volno. A hlavně se snažím, aby nechodili do stran, smí čuchat tak metr od cesty. Když je víc psů, tak je to dost praktické.

To je právě asi to, že Mařka neběhá, nevzdaluje se, když odběhne, vrací se, drží se mě, naopka jí někdy musim od sebe odhánět. Samozřejmě to není stále, někdy běhá, někdy dokonce i dál ode mě. Někdy i zalejzá do křoví, ale většinou je prostě u mě, takže jen nemám zkušenost se psem, který tu vzdálenost nedodržuje, což je mi ale příjemnější, když je pes u mě a vím, co dělá.

To znamená, že když dáš rychlé NE a pak např. SEDNI, tak vyžaduješ, aby na tebe Mařka koukala, pochopila jsem to správně. My máte totiž problém po povelu s udržením pozornosti na mě (aby pes nečuměl všude okolo a už vůbec ne na zajíce), takže se v tom dosti koupeme Mám 10měsíčního pacholka a tak nevím, jestli není ještě dost mladý na to, aby na mě dokázal koukat třeba 2 minuty v kuse, všechno má přece svůj čas. Možná jsem moc měkká, ale nechci na psa tlačit...

Ozzy ale na každého psa funguje něco jiného, na Mařku taky musím vytušit, který povel v tu chvíli bude správný, který mi bez keců splní. Někdy je to Zpět, někdy přivolání, někdy položení na dálku... je to různé. A navíc nemám štěně, ale línou klidnou fenu, která vše, co umí, umí na žrádlo a nemá problém s udržením pozornosti, když tuší odměnu.

Takže psa bez přivolání držet do 10metrů od sebe i za cenu, že na něj budu muset volat 5krát do minuty? Nepřestane si mě pak hlídat?

Ozzy, já tedy nejsem vzor ničeho, taky dělám chyby a tak, ale napíšu ti vlastní zkušenost.

Když jsem si Kellyho přivedla (2letého), používala jsem opravdu max. 10 m, což jsem se ani nikde nedočetla, ale vyplynulo mi to. I když jsem pochybovala, jestli má pes dost pohybu, rozhodující bylo, že pustit neovladatelného psa dál nemůžu, navíc bych si přidala děsné práce a neměla potřebnou rychlost, tedy načasování, ani razanci při škubání.

Dneska ale radši používám, kde to jde, 20 m. Připadá mi, že to je ještě pořád přijatelné, a nevěnuju už tolik energie čistě na to, abych ho udržela v potřebné blízkosti. Důležité ale je, že s tou stopovačkou už moc nemusím manipulovat - když nepřijde, jen lehce potáhnu a připomenu mu, co musí. Pokud bych s ní musela víc pracovat, tak čím kratší, tím účinnější - myslím.

A jak psa udržím v té vzdálenosti? Někdy mylsím, že nejvíc energie spotřebuju právě na toto Zpočátku jsem těch 10 m držela v ruce - protože pes byl rychlý a ignoroval mě totálně a já byla pomalý začátečník, který měl co dělat, aby se sám na šňůře neoběsil, natož aby včas něco zašlápl a přes špičku boty mu to neprojelo pryč (s tím mám potíž dosud). Postupem času - nebylo to hned - si Kelly délku ale nějak "změřil" a začal s ní nakládat jako s vodítkem. A naučili jsme se "zpátky", "pomalu" a "čekej", které jsem pak začala používat, až jsem stopku už nechávala na zemi - abych psovi pořád nedávala "ke mně", to by ho několikrát na minutu opravdu zhnusilo. Taky někde v úvodu na těchto stránkách RD radí měnit směr - že když pes posté zjistí, že je-li od tebe dál, jde se jinam, bude se držet blíž. (Ale holt nesmí vadit, že do té doby nikam nedojdete.) A taky jsem, přiznám se, často prostě běhala, nebo dodnes běhám - to je nejméně mentálně náročné (ale zas fyzicky )

Hrozně závidím takové Mařenky, které se v potřebné vzdálenosti drží samy!

Když jsem si přivedla čtyřletého psa, který měl čumák akorát u země a nic moc jsem ho nezajímala, používala jsem stopovačku, na které se naučil, že nechodí sám ( bývalému pánečkovi dost utíkal ) a musím říct, že stačilo pár vycházek. Dokonce začal tu stopovačku tahat za sebou a utéct ho ani nenapadlo. Pak mi Ruda ukázal "prověšené vodítko", takže jsem stopovačku přestala používat a několik měsíců používala jenom vodítko. A to bylo ono, ovladatelnost psa se o moc zlepšila, ale i náš vztah, totiž byl tam velmi blízký kontakt mezi námi, aniž by si to člověk uvědomil. Od toho už byl kousek, abych ho naučila chodit vedle nohy bez vodítka. Přivolání trenujeme také pomocí vodítka. Teď po půl roce, co ho mám, jsem na něj vlastně stopovačku, krom toho začátku, nepotřebovala. Protože napadá psy, nemůžu dovolit, aby k nim chodil. Proto, když je na volno a vidíme psa, nechám ho jít vedle nohy ( bez vodítka!), ale udělám to tak, abychom se přímo nemíjeli s cizím psem. Ale i to je pro mě malý zázrak, když si vzpomenu, že mě na začátku kvůli psovi pokousal. Vše připisuji "prověšenému vodítku" ( ještě jednou díky, Rudo ). Je fakt, že každému vyhovuje něco jiného a na každého psa platí něco jiného.

Vy píšete 10 m stopovačku,ale jak to mám udělat aby nechodila dál, ona nasadí a kluše až 200 m a kde je konec stopovačky. Ona nemá tendenci se vracet jak někteří psi,ale ohlédne se a když vidí že jdu, tak maže dál. Tak jak ji mám udržet v 10m vzdálenosti,to by se ani neproběhla.

No, trochu nechápu, jak můžeš pustit psa na 200 metrovou vzdálenost, když asi pravděpodobně nemáte přivolání. Prostě 10 m stopovačka je nutné zlo, dokud se pes dokonale nanaučí přicházet na zavolání. I doma, ale tam je krátké vodítko. Ale asi jako vždy, každá rada drahá, Ruda by poradil nejlíp... osobně

Rád bych se na něco zeptal. Když má člověk na psa spolehnutí ale chybou metodiky má přivolání posunuté trochu jinam. Přitom ale psa k sobě dostane a nestalo se, že by v konečném důsledku neposlechl je tedy správné mu v rámci "převýcviku" překopat zaběhlý režim ? Tj. najednou zkrátit vzdálenost při venčení, zakázat co bylo dříve povolené ?

Myslela bych, že pokud máš na psa spolehnutí, že poslechne, že se vrátí, že s ním zvládneš pracovat na větší vzdálenost, pak je asi nesmysl mu to zkracovat, ne?

To je jasný ale problém je třeba v té metodice a provedení povelu.

Pokud náhodou narážíš na elektrický obojek tak o tom teď nemluvím.
Jde o to, že přeci nenabourám jeho "životní prostor" jen proto že chci něco přecvičovat. Benda není pes, který se bude tetelit kolem a mě je to jedno, už takhle jsem mu vzal dost z jeho přirozenosti, chci mu dát prostor a požaduji poslušnost toď vše a bohužel ji mnohdy máme posunutou až na to zařvání.
A to proč to tak je má více důvodů, od práce se psem po náladu kterou mám já, přes to jak se mu v tu chvíli věnuju.
Jen si prostě myslím, že těch 10m není pro nás nic víc nic míň.

Podivej ja si treba delam privolani bez snury a myslim ze je docela spolehlivy. Jenze to predpoklada nekde v klidu psa naucit vyznam povelu pak si udelat nekde v klidu autoritu u psa a nasledne ji prenest do krizovych situaci. Trofnu si tvdit ze snurou je to vyrazne jednodussi.

Tak význam povelu jsme zvládli a autoritu v klidu na 100% /jestli je to teda u nás autorita/ ale jak ji přenést do kriz.situací. Zkus to nějak popsat ,třeba v příkladech jak to šlo u Vás. Dík

to se v podstate neda popsat a uz vuec ne tak aby se to dalo pochopit jen spravne a pokud to bude pochopeno spatne tak to nadela jen spoustu skody. Ruda urcite vi o cem mluvim, on to mozna dokaze vysvetlit tak aby to bylo k pochopeni ja to nedokazu.

Evo, co máš za psa? Chápu, že třeba s takovým mladým ohařem je to s tou vzdáleností náročné. Ale 200 m bez přivolání přece fakt nejde - to bych se asi zbláznila, mít neovladatelného psa tak daleko. Až ho trefí myslivec, budeš mít psa vyběhaného, ale zastřeleného, je to snad lepší?

Zkus třeba kompromisně něco delšího než 10 m a střídat to na vhodných místech (ale 50 m bych se asi bála, s tím se snad už nedá ani pracovat) a občas psa vzít na nějaké ohrazené prostory, jestli v dosahu něco najdeš (cvičák, veřejné ohrazené cvičiště, něčí zabezpečené pozemky)...

200 m mi přijde moc i u poslušného psa,to už povel musí být sakra hlasitý.Pro nás je maximální a ideální vzdálenost do 30 metrů,jsem v klidu a můžu rychle reagovat.A jak psala Dorotka,tak se jde po cestě a nelítá někde v houští.

délku stopovačky bych volil tak, aby měl pes možnost se začuchat k nějaké zajímavosti, označkovat a podobně, tedy aby procházka probíhala v jeho co nejpřirozenějším rytmu, u nás to bylo cca. 15 metrů

já osobně jsem to vždy, když šel na stopovačce bral jako výcvik, to znamená, že jsem důsledně hlídal stopovačku cca. 1,5 m od konce, pokud se vzdaloval vpřed učil jsem povel čekej s přišlápnutím, pokud zabíhal do lesa byl povel "tady" a usměrnění stopovačkou zpátky na cestu, v případě nabrání stopy povel fuj a škubnutí.
Neříkám, že se nikdy nevzdálil mimo dosah, ale bylo to opravdu minimálně, když totiž uteče se stopovačkou na krku a někde se zamotá, tak to může být jeho poslední útěk
na vyběhání jsem používal jiné bezpečnější lokality než je les
bohužel jsme v těch sázavskejch lesích potkávali dost málo zvěře, takže lovení "na oči" jsem ho neodnaučil, ale poměrně bezpečný pohyb po lese včetně odvolání ze stopy ano

fakt? takze podle tebe, pes, ktery je privolatelny od zajice, ale ne ze rvacky s lednim medvedem poslusnost ma nebo nema? pokud se na to budes divat jenom jako ano/ne, tak myslim, ze tuhle poslusnost tu nema nikdo, mozna vyjma rudy u nekterych svych psu.

Myslím, že treba vychádzať aj z toho, že majiteľ je schopný usúdiť, kedy pes jednoducho nie je schopný prísť a aké má privolanie za objektívnych okolností, s tým, že sa vyhne výhovorkám začínajúcim slovom "ale" kvôli vlastnému zlyhaniu. Pokiaľ sa mi od ľadového medveďa vráti, kým je to otázka ovládateľnosti a nie toho, že toho nie je schopný z praktických a naozaj objektívnych dôvodov, tak to privolanie má. Stále nechápem, prečo sa ľudia snažia silou mocou niečo živé natrepať do nejakých čísel a tabuliek a ak to nejde, začnú tápať a kombinovať úplne nezmyselne.

Medcin - tak to buď rád, mě pes se stopkou taky jednou utekl - naštěstí štěkal - našla jsem ho po dvou hodinách a několika kilometrech beznadějně zamotaného. A on není ten typ co by se odkousal, takže kdybych ho nenašla podle štěkotu, tak by tam nejspíš zůstal... od té doby na sobě stopku neměl i když by s ní mnohé věci byly jednodušší...
Útěku se stopovačkou se fakt vyhýbejte!

z doby, kdy jsme cvičili se stopovačkou znám v sázavskejch lesích každej kořen a kámen na zemi mezi kterými se jako had vine černá šňůra s uzlem 1,5 m od konce, panoramata jsem neviděl nikdy

proto si myslím, že ta šňůra musí být tak akorát, aby psa zbytečně neomezovala, ale byla v dosahu a tu hranici má každej pes jinou

dneska bych ještě přidal odměňování, ono se dost často stane, že mu na tu šňůru někdo hamtne neúmyslně, pes je zastaven, otočí se k vám a ono nic, tak v tu chvíli bych bez povelu tahal z kapsy ňamku
dělám to pořád, vždycky když během prochajdy přiběhne a podívá se na mě dostane kokíno
stopovačka je jako jakejkoli jinej výcvik takže chválit, chválit, chválit já to moc nedělal, myslím, že by to bývalo šlo rychleji

Mám otázku, která mi přijde dost důležitá. V tématu oční kontakt Johule napsala:


A Ruda na to odpověděl:


Z toho mi vyplynulo, že se pes do očního kontaktu nutit nemá. Ale co má člověk dělat v situaci, kdy psa od zvěře sice odvolá, ale on po ní po příchodu stále čumí? A jak napsal Ruda:


V tom případě potřebuji aby pes vnímal mě, ale jak toho docílit, aniž bych mu musela chytnout tlamu a v podstatě „silou“ ho přinutila aby se na mě díval. Mám téma o lovení přečtený od A až po Z snad milionkrát a někteří radí právě chytnout tlamu a donutit psa koukat na vás a ne na zvěř, jenže to chytnutí tlamy mi přijde v rozporu s první citací od RD, takže jsem z toho zmatená a nechci si zkazit vztah se psem, který i tak není zrovna ideální. Budu moc vděčná za jakoukoli kritiku (pozitivní i negativní), návrhy a připomínky. Chtěla bych v tom mít jasno…

kdyz ucis privolani (nebo nejaky povel), muzes si ho preci dotahnout tak, ze soucasti bude nejen predsednuti, ale i to, ze na tebe pes kouka dokud mu nedas volno - proste to koukani na tebe udelas soucasti privolani.

pripadne ho muzes naucit samostatny povel na to aby na tebe koukal.

kdyz si ho poradne upevnis v klidu, tak pak muzes pokracovat v tezsich situacich.

tak ci onak, kdyz dostane ten povel a nesplni, uz je to neco jineho, nez kdyz se snazis vynutit si jeho pozornost jen tak. kdyz pak prijde treba skubnuti, tak to neni za to, ze kouka poptakach, ale proto, ze nesplnil povel.

mam tu ted fenku, co je posedla kockama. kdyz ji volam od kocky, stejne na ni porad kouka a je trochu mimo - treba to delam spatne - ale zatim to neresim - jsem spokojenej ze prisla, az bude chodit spolehlive, budu po ni chtit zase trochu vic - treba, aby se smerem na tu kocku nedivala.

Ozzy,
v těch citacích podle mě mícháš dvě úplně rozdílné věci. Myslím, že Ruda reagoval svými příspěvky na dvě rozdílné situace.
Navíc, když si přečteš Johulky citaci o očním kontaktu a o tom, co jí radili na cvičáku, připadá mi to jako naprostá hloupost už při tom přečtení. Jde to proti psím podřizovacím a usmiřovacím gestům, je to postavené úplně na hlavu.
Druhou situaci chápu tak, že se nevyžaduje, aby se pes tobě díval do očí, ale aby se odpojil od té kořisti a začal vnímat tebe. Tam bych si tu psí pozornost v případě potřeby vynutila ne nějakým trestem, ale nějakou požadovanou činností, případně mechanickým otočením psa k sobě a tak.

Ahoj, tak jsme včera poprvé zkusili procházku se stopovačkou (10 metrů).
Pročítala jsem diskuze a chtěla bych si ověřit pár věcí, jestli jim správně rozumím. Eny je zvyklá běhat celkem daleko, proto když si hlídám střed stopovačky jí opravdu často zpomaluji povelem pomalu. Je to správné?
Mám pocit, že není možné uhlídat střed stopovačky pod dohledem aniž bych psa nepronásledovala Co takhle stopovačku 20 metrů?
Jinak mě překvapila tím jak šikovně si vymotávala stopovačku pod nohama.

zapomněla jsem připsat, že Eny je 11 měsíční Leonberger

Včera jsme zkusili 20 m stopovačku, když se Eny vzdalovala, snažila jsem se jí zpomalit podle tvé rady, ale mám pocit, že jsem na ní mluvila pořád, není to na škodu? Myslím, že jí nedokážu zaujmout více než stromy, křoví, pole ...Jinak se jednou zamotala do křoví, pomalu jsem k ní došla, trochu se jí vysmála, že je telátko takhle se zamotat.
Ještě jsem se chtěla zeptat jaký povel dát, když chce utéct za zajícem, zachytnu stopovačku a dám povel ke mě, nebo jí jen držím s povelem nesmíš?

Otázka: pes čmuchá stopu, následuje povel fuj, který znamená ukončení nežádoucí činnosti, donutím psa povel splnit nebo ho splní sám. Nepotřebuji aby ke mně přibíhal, chci jenom, aby nedělal to, co dělá. Obdobně používám i když vylítne za srnou: vylítne - fuj, pokud se zastaví,.... prostě tu činnost přeruší, jsem spokojená, pak si ho můžu přivolat atd., může to tak být správně? Nebo existuje nějaký vyloženě důvod proč psa přivolávat?

Já přivolávám. Chápu to tak, že pokud čmuchá stopu a já ho jenom zastavím, ale neodpojím od potencionální kořisti a této činnosti právě tím přivoláním, je jenom otázka času, kdy se otočí ke kořisti zpátky. Počkám si na názor ostatních.

Já přivolávám taky, pač jsem si na 100% jistá, že kdybych psa jenom zastavila, tak se na mě asi ani nepodívá a bude porád čučet za zvěří, což je pro mě nežádoucí (kouká po zvěři=loví). Když přivolám, musí koukat na mě, když má tendenci točit hlavu za zvěří chytnu tlamu a donutím ho se na mě koukat. Zvěř prostě sledovat nesmí...

Jasně, ale jde mi o to, že poté co přeruší nežádoucí činnost ho můžu přivolat, hodit aport, .... v lese děláme spousty blbostí - obíhačky stromů,... neví jaký povel bude následovat a jak moc zajímavé to bude. Takže teď to vypadá tak, že řeknu fuj, on zareaguje a já mu řeknu cokoliv jako další povel na splnění a poté to můžu použít v další fázi nácviku - až to budeme mít zmáknutý, tak nebudu potřebovat ten druhý povel, ale jen pro jistotu řeknu fuj a jde se prostě dál, jestli mi rozumíte. Nechci psa stále přivolávat. Stejně vy si ho přivoláte a co pak? Zvěř je tam stále nebo je pro psa stále zajímavá, tak co s tím psem pak děláte, aby nevystartil znovu?