Dobrý den, mám cca ročního pejska Dennyho a aby nebyl doma sám z útulku jsem mu pořídila psího kamaráda Harryho (zřejmě kříženec knírače a špice). Kluci si spolu náramně rozumí, hrajou si, blbnou spolu .... Na procházkách mám ale s Harrym problém - vadí mi, že jde ode mě hodně daleko - čuchá si po zemi a utíká, ale kdykoliv na něj písknu nebo zavolám tak se vrátí, dokonce ikdyž před ním vyběhne srna, tak na první zavolání přiběhne a nechá jí .... je to šikula, ale nevím jak udělat, aby se nevzdalovat tak daleko a více si hlídal kam jdu, jako to dělá Denny. Poradíte mi?

Daj mu dôvod na to, aby začal dávať pozor na to, kde si. Dôvodom na sledovanie môže byť to, že ho prestaneš upozorňovať na to, kde si, zmeníš smer bez upozornenia, občas sa trochu stratíš, treba zvýšiť motiváciu spoločnou činnosťou. Pokiaľ je inak poslušnosť a vzťah ok.

To mi poradil známý a funguje to. Reaguje na to, když změním směr nebo se mu i schovávám za keř, tak si mě vždycky najde.Ale přesto ses ode mě vzdaluje dost daleko :-(

Pokiaľ na zmenu vopred upozoruješ, nebude to fungovať. Stále to znamená, že na psa dávaš pozor ty. Samozrejme treba voliť prostredie, ktoré je bezpečné a dáva psovi možnosť pochopiť, že karta sa obracia a sledovať musí on. Pravdepodobne tieto hry striedaš tak, že pes názor nemení.

jakdlouho jsi to dělala? A jak často měníš ten směr?

Já jsem svého psa učila pro mě přijatelnou vzdálenost - na vodítku ( pro někoho lepší na stopovačce ) - mimo jiné i slovně, kdy jsem používala dva tři stejné výrazy, aby se naučil, co po něm chci. Když se začuchal nebo se chtěl vychýlit a zároveň jsme ho mohla opravit vodítkem. Dneska, když je na volno, tak udržuje těch zhruba 15 - 20 metrů a právě když se vzdálí, tak používám naučené výrazy no spíš asi intonaci. A jsem strašně otravná, prostě se zastavím a nenechám ho na pokoji, nemusí přijít "ke mně", ale zkrátit vzdálenost. Neříkám, že je to na 100%, ale většinu vycházky už chodí dobře. Řádově nám to trvalo několik měsíců. Tak třeba máš bystřejšího hafana a pochopí to rychlejc. Ale pro mě je to děsivě důležité, abych mohla zasáhnout, kdyby k něčemu došlo.

Reo, je docela možné, že si ten pes hlídá-sleduje paničku i z té velké vzdálenosti a proto nemá potřebu chodit blíž.

Kamarádka má se zlaťákem taky tenhle problém. Pes na zavolání přiběhne, ale jakmile má volno, odbíhá stovky metrů, a to i v lese. Schovávání a změny směru nepomůžou, psisko dobře ví, že si ji dokáže kdykoliv vystopovat. Takže paničku si vlastně hlídá, ale z trochu větší vzdálenosti, než je příjemný. Když jdeme s nimi, naše psice taky odbíhá dál, ale v určitý vzdálenosti už je jí to asi nepříjemný, takže se vrátí. Asi to bude něco v tom psovi, třeba že je nezávislejší... nebo tak něco...

Áno, je to možné. Preto mu treba zmeniť názor tak, že z tej veľkej vzdialenosti to jednoducho stíhať nebude. Podrobné reakcie psa nepoznáme, to si musí odsledovať majiteľ, cez poslušnosť sa na to ísť dá, ale nie je to to, čo honzule chce dosiahnuť.

Je fakt, že to s ním zkouším teprve měsíc ... je to krátká doba, ale ani malilinkatý náznak že by se mě držel víc ... Nooooo, tak budeme trénovat dál Tyto stránky jsou něco úžasného, dozvěděla jsem se tu tolik věcí, ze kterých jsem si vzala ponaučení ... Děkuji vám všem za rady, jste super

Zdravím všechny,
chtěla jsem se s vámi podělit o svou zkušenost s venčením a zeptat se, zda na tom není někdo podobně . Máme doma 3 psy (jediný štěstí aspoň je, že jsou malý) a když je vyvedeme ven na prochajdu všechny najednou, je to s nimi o nervy. Celou odpovědnost, jakmile jsou navolno, mám na bedrech já, páč jsem jejich páníček a tudíž se občas můžu "upovelovat". Jakmile je totiž pustíme, letěj dopředu jak blázni (hlavně tedy ten nejstarší z nich). Kluci se prostě navzájem hecujou, kterej z nich jakože doběhne dál, přičemž jeden z nich nosí stopku, kterou se samozřejmě snažím mít vždy v dosahu, aspoň že ta fenka se drží blíže u mě. Takže to vypadá následovně: kluci běžej, já koukám, jak stopka mizí, pak už musím Bárta přivolat, příp. říct STŮJ, Alfovi říct ČEKEJ, počkat, až ke mně Bárt doběhne, říct mu U NOHY, dojít s ním k Alfovi, kterej čeká, dát jim oboum VOLNO a za chvíli zase. Nechápu to, proč si nechtěj víc čuchat, vždycky to napálej dopředu plnou parou a já je tudíž furt musím povelovat, je to únavný a navíc je tím určitě prudím. Stopka má 20m, takže si myslím, že mají celkem prostor k manévrování, ale jakmile už se blíží konec, přijde povel. Připadám si jak hlásná trouba. Je ale pravda, že když jdu jenom s fenkou a mladým, takovýhle problémy nemám, to mám ruce v kapsách .

buď ráda - choďák nejradši letí dopředu, Barouš nejradši čenichá vzadu. Takže jednoho brzdím, druhého popoháním. Samozřejmě že líp poslouchaj to co není určeno pro ně

Hodně pánů má potíže s tím, že pes odbíhá. Já bych spíš byla ráda, kdyby se můj labrador ode mě víc, když má volno, odpoutal a trochu se proběhnul, očmuchal si a tak. Zpravidla chodí přede mnou (bez vodítka) a šmejdí si tak průměrně 25 metrů, ale z cesty se – pokud je sám – vychýlí výjimečně. Když jde, po očku kouká, jestli jdu, respektive, jestli on jde správně. Na křižovatkách se zastaví a ptá se kudy, což je v pořádku. Když jdeme s jeho kamarádkou, která právě odbíhá (a pak tam všechno požírá k nelibosti jejího pána), tak ho občas odláká ve hře, ale když zjistí, že mě nevidí (třeba za mezí nebo tak), tak maže zpět.
Ráda věděla, co si myslíte, že je důvod. Psi i lidi má rád, nebojí se. Občas hrajeme spolu nebo s manželem na schovku, ale nemyslím, že by se bál, že ho opustíme? Taky vás pes sleduje při procházkách?
Někteří si budete asi myslet, že jsem padlá, co by jiní za to dali

prpstě je to závyslák mě čuba do roka chodila na pracházkách skoro u nohy vzdalovala se tak na 5m ted už je to lepší ale furt závyslačí extrémě

Závislák jenom v tomto směru? Zůstává doma sám, když jsme v práci, úplně v klidu. Oblečení má přímo nad sebou na věšáku a nevšimen si ho. Byl doma sám u našich, když jsme byli na horách a v pohodě. Nijak jinak u něho závislost nepozoruju...?

jo čuba když je sama doma tak je taky v klidu

A aportujete s ním? Manžel se může vzdálit a hodit mu aport třeba z 30 metrů, pak ze 40, z 50. Různý terén, různý vzdálenosti. Vylítá se a třeba se i trochu otrká.

Aportíkama se moc neotrká, spíš bude ještě větší závislák - proč by někam odbíhal, když mu zábavu obstará páníček. Myslím, že hra na schovku taky podporuje závislost pejska (kvůli tomu se to dělá) Pokud je závislý víc než chcete, tak bych s tím přestala nebo to omezila. Brala bych ho na procházku s jinými pejsky, když s nimi odbíhá, tak by se mohl otrkat.

Buď ráda a nehledej problém, kde žádný není, můj pes se chová stejně:-) Je napůl loveckej, takže vybehne za zajícem nebo srnou a zmizne mi sice v lese z očí, ale odvolám ho. Doma se taky chová stejně.Tak buď ráda, co by jiní za to dali:-)

Jestli čteš pozorně, tak problém nehledám a to, co píšeš ty, jsem psala taky (co by jiní za to dali...). Chtěla jsem slyšet názory ostatních, podotýkám přínosné

Si dovoluju nesouhlasit. Znám celkem dost psů, co intenzivně cvičí aporty a akční rádius mají třeba 100m, a rozhodně furt nečumí na páníčka a nečekaj, co z něj vypadne. Jakoby si užívali: teď mám volno, nic se po mně nechce, musím toho co nejvíc oběhat, očmuchat.
A jestli tazatelka chce, aby se pes vylítal a začenichal si, tak u labradora jsou aporty ideální řešení.

S aporty není problém, to on za nimi lítá, a protože házím jako holka, tak jsem si pořídila na házení takový ten šufánek Na procházky s jinými pejsky chodíme docela dost, ale jak jsem psala, letí s nimi a jak mu zajdeme za horizont, za strom a tak, tak maže zpět. Myslíte, že to může být těmi schovávačkami? Přijde mi, že to bere jako hru, která ho děsně baví. Ale už vím, jak je to s tím "přijde mi", "myslím si"...
Třeba se taky otrká, až bude starší (je mu deset měsíců). Nevěděla jsem, že existuje pes závislák, strašně moc se tady učím (i na freečku, kde jsem pochopila, že jsem tu já od toho, abych řešila za psa problémy). Myslím, že tady neplatí "blažená nevědomost" ;-)
Jsem moc ráda za to, že si můžeme vzájemně vyměnit zkušenosti a rady.
(Držím pěsti těm, co bojují s opačnou situací, která už tím problémem spíše je).

Jak se chová nekde na otevreném prostranství? Pole-louka-zajíci...kone, srnky? Prisel uz do takové konfrontace s jinými ctvrenozci nez se psama?

Rea - zajímalo by mě jak psovi změnit názor na správnou vzdálenost na procházce pokud si mě hlídá - je dost závislák, ale holt pro něj není problém během několika sekund se vrátit třeba i ze vzdálenosti 500 metrů a najít mě třeba v poli, v křoví nebo v hustém lese. Myslím že si dovede moc dobře spočítat jadkou rychlostí se pohybuje on a jakou já - že na jeho 500 metrů já udělám tak 5.

Nevim, jestli se da rikat zavislak psovi, kterej ti beha v okruhu pul kilometru. Moje prvni cuba, zavislacka, se vzdalila maximalne urcite min nez 100 m a to to jeste muselo bejt v otevreny krajine, kde me porad videla. V lese se nehnula ani na 10 a kdyz se setmelo, sla tak tesne za mnou, ze jsem ji kazdym krokem patou kopal do zespoda do cumaku.
K dotazu - naucit se to da napr. na stopovacce, nebo, jestli si te opravdu i z tyhle vzdalenosti hlida, menenim smeru prochazky a schovavanim se psovi, jakmile se vzdali.

On je zavislák a zároveň vášnivý lovec čehokoliv a vůbec průzkumník, proto lítá tak daleko - hledat stopy a pročesávat křoviska. No neříkám že je extrémní závislák. Dřív na něj platilo schovávání, ale zlepšil se ve stopování tak si asi připadá jistější. Prostě on mě má pod kontrolou a že já jeho ne ho nezajímá. Stopovačku jsem mu teď zase dala, protože zlobí, jenže on se na stopce chová jinak než normálně - je mnohem pomalejší - tak nevím jestli to bude mít takový efekt jako u klidnějších psů. Já myslela jestli na to není nějaký trik. Z příspěvku od Rey to tak vypadalo.

irenca trikov je na to niekoľko, ale každý má iné rezervy, aj pes, aj človek. Napríklad len tie zmeny smeru, ono záleží aj na tom, kedy ten smer meníš a ako. Či až keď sa pes naozaj zatúla, alebo skôr, či neskôr, kam, ako celkovo vyzerá to, keď ste spolu vonku... Takisto záleží na tom, nakoľko si psa nechala urobiť si návyk na svoje činnosti, ktoré ho zaujmajú oproti tomu, čo je pre neho zaujímavé na tebe, teda jednoducho povedané motivácia. No a nepochybne rešpekt. Takisto dajme tomu záleží na takej drobnosti, či a ako psa inokedy na zmeny smeru upozorňuješ. Tá vaša komunikácia môže mať toľko podôb, ktoré si môžem predstavovať, že by sa dalo vymenovávať ešte dlho. Ty môžeš povedať, že všetko, čo vymenujem, robíš, ja sa ťa opýtam, ako, ale aj tak sa nedozviem, čo potrebujem. Môžeš robiť veľa, ale je dôležité,či to, čo sa dozvieš a robíš, má opodstatnenie práve u tvojho psa a práve vtedy, keď to robíš.
Ja osobne mám u teba pocit, že pohodliu a slobode vlastného psa ustupuješ viac, ako by si mala. Len podľa toho, ako staviaš otázky, ber to s rezervou.

Samozřejmě že má stejný efekt jako i klidnějšího psa (moc jich teda neznám). Dokonce bych spíš řekla že se žádoucí efekt dostaví rychlejš - dřív udělá na tý stopce chybu. A většina psů na stopce zezačátku chodí pomalejš, tolik nevymejšlí atak. Ale to je normální. Musíš vydržet do chvíle, než ten pes udělá chybu. A ne stopku předčasně sundat. Dokonce třikrát, jak myslim píšeš jinde. To už pes ví, na čem je a taky s tebou pěkně voře. Já mam hyperaktiva (teda co dospěl už je to v poho), na 10 metrový stopovačce se naučil lítat a pohybovat jako bez ní, naučil se na ní držet vzdálenost a ne lítat někam za horizont. A zezačátku samo že nelovil, než udělal první chybu trvalo to zatraceně dlouho. Ale udělal.

REA
Má návyk na svoje činnosti. Od malička jsem ho v tom podporovala aby byl samostatný a proto jsem si taky pořídila lovečáka. Měla jsem předtím kokršpanělku a u ní mi to tak vyhovovalo. Jenže tenhle psík je mnohem divočejší, aktivnější a cílevědomější a taky větší, tak na to od puberty narážím, že mu nemůžu nechat tolik svobody kolik bych chtěla.
EVA
On chyby dělá, ale připadá mi že zrovna to hlídání vzdálenosti nepovažuje za chybu - ale jako "smůla konec šňůry". A nevím jestli pochopí, až mu sundám šňůru - že teď bude teda vzdálenost asi tak 30 až 50 metrů.

Ještě jsem si uvědomila, že dokud jsem byla v Praze tak jsem ho pořád přivolávala a vzdálenost jsem měnila podle terénu (kvůli skákání na lidi apod.) takže vlastně nebyl zvyklý si mě hlídat sám od sebe a udržovat nějakou vzdálenost. A tady jsem ho nechala běhat volně - tak si prostě zvykl.

Irenca samostatnosť by mala ísť ruka v ruke so spoluprácou s tebou, voľnosť by mala ísť krok za tou spoluprácou, nie krok pred ňou. Chápem, o čo ti išlo, nechcela si nesamostatného psa a možno si čerpala zo skúseností so psom predošlým, ktorý bol iný. Vybalansovať samostatnosť tak, aby pes nebol nesamostatným blbečkom nie je ľahké a pracuje sa na tom celý život psa. Na jednu súvislosť v tom, ako to bolo v meste a ako je to teraz, si prišla. Tých súvislostí bude určite viac a tie finty spočívajú práve v pochopení tých súvislostí.

irenco, ale vzdálenost neni chyba, chyba je lovení, nepřijití na přivolání... udržovat vzdálenost si teprve musí naučit a pochopit - a to tak, že ho prostě dál nepustim, než je uzel uprostřed stopovačky. Časem nebudeš muset zašlapávat stopku skoro ani jednou za procházku. A pak, až budeš mít jistotu, že pes přiběhne kdykoli a kdekoli na povel a až stopku sundáš, pes si vzdálenost sám prodlouží právě na těch cca 30 metrů. Ani ty, ani pes nemůžeš mít vše hned. Tak nepřeskakujte kroky, nebo se k cíli nedostanete. Zvlášť u loveckýho plemene.

, len mnohi ludia nemaju tu trpezlivost ako Rudi.......taky ludia by si to mali uvedomit pred kupou psa. Kazdy chce len psa, ktory poslucha.....ale pes je vlasten zrkadlovy obraz panicka. Ked pes nieco robi a nikto mu v tom nebrani, znamena to pre neho ze je to tak spravne a v priadku. Cize ked nieco nechcem aby robil (napr. neprist ku mne ked ho zavolam...), tak mu v tom musim zabranit (ako Rudi hovori...my mame predsa viac rozumu) a trvat na tom aby to spravil, co po nom chcem - samozrejme tak, aby pes vedel, co od neho chcem.

Dobrý den, pane Desenský!
Chci se vás zeptat na princip zkracování stopovačky. Pokud mi pes reaguje i v "težkých" situacích, zkracuju stopku a co pak? Pořád si mám hlídat prostředek? To ale pejskovi zkracuju i vzdálenost, kam až může jít, ne? Stopovačka je super věc, ale tohle mi nějak uniklo. Moc děkuji za vysvětlení.

Takže je to hlavně proto, aby si pes zvykal, že má lehčí krk.? Kdybych stopku sundala rovnou, poznal by změnu a mohl něco zkusit.? Díky moc, snad už jsem to konečně pochopila.

Znamená to tedy, že při procházkách , vždy když se blíží ten konečný uzel, za který ho nechci pustit, jednoduše dupnu? bez předchozícho upozornění, počítam..? můj pejsek se dost vzdaluje, a kdybych ho pořád měla přivolávat, zachvíli se bude tvářit zpruzeně a pokazím si tím přivolání. takže je možné ho vždy takto přišlápnout?

Ano a doporučuji si hlídat už polovinu délky stopovačky. Ta druhá půlka je kvůli reflexnímu oblouku člověka aby se nemohlo stát že pes zdrhne - to by měl pak vyhráno 1:0.

Muj pes zjistil, ze mame stopovacku ze spatneho materialu driv nez ja a to tim, ze kdyz se poradne rozbehl, tak mi ta stopka proklouzla pod botou i kdyz jsou na ni uzly....premyslim o nejakem tenisaku ci co na konec stopky.

Proto často konec stopovačky držívám v ruce.

jenze to on pak bere jako dlouhe voditko a nic nezkousi....proste je to vycuranec :-(

Já používám 12 metrovou stopku (delší jsem nesehnala), mám na ní pír uzlů, ale na frekventovanějších místech mám stejně konec v ruce. A jinak, držet si vzdálenost nám dělá hodně velkej problém. 6 metrů mi přijde málo, aby měl trochu "volnost". Takže si hlídám tak 3/4 s tim, že když už se blíží stopka ke konci, zavelim "čekej". Když moc vyletí, snažim se ho učit "pomalu", ale to nám moc nejde, on se na to zastavuje, protože když nezpomalí, lehce přidupnu stopku, ne tak, aby musel zastavit, ale aby si to uvědomil. Jenže to neni moc srozumitelný, no. Potřebovala bych tak 20 metrovou stopku, jenže zase před každym přecházením silnice jí namotávat... :-/

Afra: v tom případě nepoužíváš stopovačku uplně správně - více se dočteš v příslušném tématu o používání stopovačky
Rynn: návod na výrobu stopovačky je tu již popsán, takže jen velmi stručně - koupím v provaznictví pásek na stopovačku (prodávaj se ve 100-200m klubech) a nechám si naměřit kolik potřebuju. Obvykle tam prodávaj i karabiny, takže si můžu i vybrat. Pak to už stačí jen správně uvázat a je stopka libovolně dlouhá na světě - více ve vedlejších tématech. Motání před silnicí mě taky obtěžuje a tak mám max 10m. je to asi tak "když pes neumí chodit normálně, že musí mít stopovačku, tak mu musí 5m stačit (10/2=5)"

hele,ja mela pocit,ze drzeni konce stopky v ruce se tady nejak nedoporucovalo,protoze pes prej stopro vi,ze ho drzis v ruce

Jirko, díky, ještě musim zjsitit, kde je nějaký provaznictví
Jinak, já toho psa vidim 2x tejdně, to je jediná doba, kdy se může trochu proběhnout, zbytek rodiny s nim chodí jenom na vodítku, tak mu chci dopřát, co to jde. Se stopkou chodíme asi rok a půl, neni to dokonalý (například odvolání od čehokoliv prostě nemá, kočka, pes, ani náhodou...), to vůbec ne, ale když nejsou v okolí rušivý vlivy, poslouchá. Za psema ho stejně moc nepuštim, za fenkama jo, ale za psama většíma než je on sám ne, on by se chtěl prát, jeho teda většinou nějak zvládnu, ale neznám tam snad žádnýho pohodovýho psa mužskýho pohlaví, kterej by chodil ve stejnou dobu jako my...
Asi to zní blbě, ale 11 letýho psa už nechci nějak moc buzerovat a snažit se o "nemožný" :-/

No tak v tom případě bych neřešila a stopovačku měla v ruce a nehlídala si půlku. A provaznictví dobrý je v Dlouhý (doufám že jsem se nesekla) a pak u Florence nádraží. A jak tu už bylo psaný, čím delší stopka, tím těžší. Zvlášť když se namočí. Podle mě je 10 metrů až až.

No jo, jenže když jsme na nějakým travnatym placu a on si tam musí každej keříček očuchat, tak je i těch 12 metrů málo :) né, je fakt, že aspoň bez rušivejch vlivů poslechne (což je 100% pokrok od doby, kdy jakmile byl navolno, i když nepopatřením, vzal dráhu), je víc v pohodě, já taky... já jsem za tyhle procházky ráda, ale kdyby se mohl proběhnout víc, budu ještě radši. tak asi pořídim delší vyloženě takhle na běhání, na chození to nemá moc cenu, to si ho stejně dál nepustim, aby mi třeba na něj nevyjel nějak pes nebo tak...

Ještě jedno je na Újezdě. Já jsem si nechávala dělat dvacetimetrovou v HafBezObav na zakázku. Je relativně tenká, takže váha docela ujde, a hlavně mojí Aice je srdečně jedno, kolik kilo za sebou tahá.

No jo, tahle souvislost mi nedošla.