Hele, tohle jsem si ze zacatku myslel taky. Jak je Arya takova nezavisla pruzkumnice, udelal jsem si stopovacku nejakejch 30 nebo 35 metru, uz si presne nepamatuju. Logika byla - cuba se probehne a ja ji pritom budu mit jistenou. Dost brzo jsem prisel na to, ze je to spatne. Prave naopak - nenechat psa litat kam si zamane, ale naucit ho zaslapavanim na kratky stopce (10 m staci) hlidat si vzdalenost.

Tak děkuju za vyvedení z omylu. Já si vždycky vystačil s desítkou a když byl hafan za mnou, tak by mi nepomohla ani dvacítka. Naštěstí mám takovej kus, že na dva metry se diví, že mi to stojí za to a na 20m přijde v pohodě. Teď o víkendu jsem si ověřil, co dokáže intonace. Když člověk nemůže mluvit, tak pomáhal až zvuk řetízkáče a to ještě jak kdy

Dobrý den, máme dvouletého bíglíka, a bydlíme na vesnici. Mně by zajímalo,jestli si myslíte,že u téhle rasy s úžasně vyvinutým čichem a loveckým pudem se dá 100procentně zvládnout přivolání? Do půl roku to bylo bez problémů, i v lese..na agilitách též, i doma na zahradě. Potom třikrát utekl za zvěří během procházky (naposled se vrátil po sedmi hodinách), prostě načichal stopu a bylo. Mám strach ho pouštět, nedaleko jsou rušné silnice a fůra myslivců po lesích, ale na druhou stranu je mi ho líto... Mám víc zabrat s výcvikem, nebo to s ohledem na pudy a matku přírodu vzdát?

beaglaři- zdejší ti potvrdí že lze i beagla při hodně velké trpělivosti anučit přivolání

Před rokem jsme si vzali ročního českého fouska z útulku. Většinu života prožil v "psím koncentráku" v Jarošově – vyhladovělý, nikdy nebyl venku, nevěděl, co je tráva, louže atd. Strašně se bál lidí. V útulku běhal přikrčeně podél plotu velké zahrady a přiblížil se jen k holce, která si ho do útulku vzala a "postavila ho na nohy". Přivezli jsme si ho do Prahy uplně vystrašeného. Uplne se na na me a manzelku upnul. Nedal se vůbec trestat. Stačilo zakřiknout a strašně se vyděsil. Na třech věcech jsme začali stavět - nebojí se ostatních psů a rád si s nimi hraje, má rád drbání pod bradou a vůbec není agresivní - nekousne i když má pocit, že mu jde o život - sprcha apod. ;) .
Chtěli jsme, aby se naučil samostatnosti a azačali ho pouštět od začátku. Nejdřív se od nás nehnul na krok. Dneska si zvykl ve velkých parcích lítat jak o závod do velkých dálek a strašně si tu svobodu užívá. Když ho přivolávám, ví co chci, ale často se začne válet v trávě místo toho aby hned přišel. Vím, že se tím porušuje pravidlo přivolatelnosti, ale nevím, jestli se nedá v tomhle případě zohlednit to potěšení z volnosti. Jde o to, že když jsme s jinými lidmi, strašně se bojí, schovává se za nás, nenechá se pohladit a ani uplatit pamlskem. Takže když ho pak vidím spokojeně lítat venku, myslím, že bych ho měl nechat si prostě užít. Nicméně začal jsem se stopovačkou a dělá pokroky. Možná když vydržím nějaký čas, naučí se být i poslušný i si užít.
Jaký je váš názor?

Dovol mu jen to co mu chceš dovolit a nekaž si přivolání zbytečnými povely. Pokud volám na psa, vždy vyžaduju splnění povelu. Pokud nechci aby plnil povel, žádnej nedávám. Nejhorší je dát povel a pak koukat jak ho pes neplní a říct si "dyk je to vlastně jedno" - pak to vypadá jako když nevím co chci.

Trpělivost a léta každodenní práce, ale teď už jsem fakt klidná i potmě ve zvěři nebo jej nechám před chatou i když kolem může "něco" proběhnout... ale začátky byly fakt děs - stejně jako u vás to začalo v půl roce. Ve dvou letech jsem to dostala pod kontrolu pokud jsem psa včas zastavila (tj. musela jsem pořád sledovat kde psa mám, jinak se prostě vypařil), zhruba ve čtyřech letech se takhle za zvěří vypařil naposledy (holt jsem byla čerstvě zamilovaná a nevnímala ). Teď má 6. Postupně se z úplného nezávisláka přetavil do vcelku závisláka. Je potřeba mu hodně vybíjet energii jinak, zaměstnat mu mozek i svaly. A maximálně pracovat na vašem vztahu. Mě pes neuteče ne proto že by mu za to hrozil nějaký trest, on naopak dobře ví že na něj většinou nemám, ale neuteče proto že ví že nechci. Tobě bych doporučila jištění psa stopovačkou, ale zatraceně dobře hlídat její polovinu aby se nestalo že pes zdrhne i se stopkou

Tak děkuju, začnu se na to pomalu připravovat.....Jo, a dobrá poznámka nakonec - kdo zažil bíglí útěk,ví.. Rafánek už mi utekl i s vodítkem, po hodině hledání jsem ho za tmy našla uvězněného mezi větvovím v lese..sama bych ho tam líp nezamotala (naštěstí jsem šla po hlase..). Stačí chvilka nepozornosti..

Ráda bych se zeptala... když máme doma couračku - má ji mít i v noci, kdy po něm stopro nebudu nic chtít, nebo jen přes den, kdy se může vyskytnout situace, že ji využiji (přivolání, návštěvy a tak) Omlouvám se, jestli mi to uniklo a už se tu o tom mluvilo.

Nechávala bych mu jí pořád, aby si na ní zvykl a připínání a odepínání neznamenalo změnu v jeho chování. Na spaní by mu překážet neměla.

Zdravím všechny, v sobotu naše 6-ti letá čuba zdrhla přes cestu(prosmykla se kolem nás když jsme se vraceli) a chtěla srovnat psa,který chodil s páníčkem kolem a očůraval jí přes plot čumák. Podařilo se jí to, nás to stálo 2000,-. Musím říct, že tak ostrý útok jsem u ní ještě neviděla.Díky p. Desenskému jsem si uvědomila, že to byla naše vina, protože neumí (spíš nechce) reagovat na přivolání. Na procházku chodila při kole, nebo na stopovačce.Včera přišlo objednané Halti a začala převýchova. Je to NO, ví co který povel naprosto přesně znamená, ale poslechne až když chce.Včera jsem už postupovala podle návodu, který tady je. Velmi rychle si uvědomila, že se vyplatí reagovat hned. Ale mám pocit, že je to u ní jakási vyčůranost. Vyhýbá se očnímu kontaktu a tváří se, jakoby si myslela, trhni si, ještě uvidíme kdo je tu pánem.Nevím, jestli to popisuju správně a srozumitelně.Asi čeká, že panička stejně povolí a vykašle se na to.Nevím co má za lubem, tak jsem pořád ve střehu, co vyvede a ona to asi pozná.Ještě se chci zeptat, když dám povel ke mě, ona poslechne a okamžitě reaguje, mám zůstat stát na místě, nebo můžu jít dál s tím, že pořád platí tento povel ? Už jsem z toho úplně zmatená a nechci něco pokazit víc, než je.

Povel platí, kým ho nezrušíš ďalším povelom,alebo uvoľnením psa. Čo z toho zvolíš, záleží na okolnostiach a na správaní psa.

Děkuju za rychlou odpověď. Jsem jenom zvědavá, kdy začne protestovat a stávkovat. U ní všechno funguje do té doby, po kterou chce. Pak jako kdyby si řekla - tak to už stačilo a teď už mě můžeš políbit..... . No, asi se bude Axuška divit, ale bude to boj

Mám trošku dojem, že moc tlačíš na pilu. Je určitě dobře, že jí chceš naučit přivolání, ale přemýšlej, jestli na to nejdeš mod hrr. Pojmy jako převýchova a bude to boj mi moc nesedí v kontextu s tím, že se snažíš pejska něco naučit. Líp se učí v pohodové atmosféře, než bojem. Odpovídá tomu i to, že se vyhýbá očnímu kontaktu, což by mohla být známka nejistoty a ne toho, že čeká, až to vzdáš. Na dálku se to s jistotou říct nedá, ale prosím tě, popřemýšlej o tom.

To že to bude boj, jsem měla dát do uvozovek , rozhodně s ní nehodlám bojovat v pravém slova smyslu. Myslela jsem jen, že převýchova bude daleko těžší, než výchova malého štěněte. Nechci s ní chodit ven a praktikovat nějaký dril. To rozhodně ne. Z naší rodiny nejvíc věří a poslouchá mě. Rozhodně o tuto důvěru nechci přijít. Ať je jaká chce, je naše.

Dobrý den,potřebovala bych poradit.Naše Axina při povelu ke mě poskočí,pohodí hlavou a okamžitě přiběhne.Vypadá to jako kdyby říkala,už du a měla z toho radost.Tu já mám taky.Ale teď,několikrát po sobě udělala,že přišla a rovnou se překulila na záda a začala po mě hrabat nohama.Když si toho nevšimnu a jdu dál, zůstane ležet na zádech a jen se dívá.Když ji potáhnu, zvedne se a přikrčená doběhne.A to mám pocit,že se bojí.Nebo na mě něco zkouší.Nikdy jsem ji nezbila,tak opravdu nevím.Když přiběhne okamžitě,někdy to okomentuju,někdy ne.Když jí sem tam musím pomoct tahem, tak taky.Myslím,že nemá absolutní důvod se bát.Ráda bych věděla co se jí honí hlavou a neudělala někde chybu.Ani si nejsem vědoma toho,že by se stalo něco,co by jí zavdalo důvod se takto chovat.

pulec01 takto zvyčajne pes vyjadruje, že tlačíš príliš, nerozumie ti, v komunikácii je veľa emócií, snaží sa vyhnúť napríklad manipulácii, ktorá po privolaní nasleduje a je nepríjemná,alebo nezrozumiteľná, snaží sa zabrániť obmedzeniam, atd... Podľa predošlých otázok si jednoducho niečo zmenila v správaní a ona sa chce tomu vyhnúť. Či objektívne, pretože robíš chybu, alebo na teba tak trochu hrá divadielko, pretože to je obmedzenie, ktoré jej po tom, ako bola zvyknutá robiť si po svojom, jednoducho nevyhovuje, ťažko posúdiť. Tipnem na "z každého rožku trošku". Komunikáciu treba zjednodušiť, sprehľadniť, zrozumiteľniť, byť spravodlivo dôsledná.

Ona má 6let a až donedávna chyběla právě ta důslednost.Sice věděla co se po ní chce, každý povel ví co zanamená.Ale když poslechla až chtěla, neměla z toho žádný postih. Spíš jsme byly rádi, že vůbec poslechla.Teď jsem to změnila, trvám na okamžitém provedení a uposlechnutí.Pořád se snažím to provádět bez emocí a v pohodě.Více méně jsem od ní něco čekala.Ona totiž pokaždé jako by si řekla,tak když ti to udělá dobře poslechnu, ale jen tak dlouho jak budu chtít.A najednou narazila,musí poslechnout i když nechce.Spíš mám dojem, že je to od ní divadlo.Byla taky zvyklá, že když se otočila na záda,tak jsme ji začali hladit,mazlit se sní, nebo si hrát.A najednou ji nepohladím a ktomu po ní něco chci.Dá se říct,že jsme se řídili podle jejích nálad.Když si chtěla hrát, hrálo se.Něco jako - dostala povel sedni.Místo toho se převalila na záda a ten kdo sní byl ji pohladil.Vím,že to bylo špatně.Ale nevím,jestli toto chování mám bez povšimnutí přejít a dělat,že jsem nic neviděla,nebo ji ještě jednou zavolat,opakovat povel a přitáhnout ji.Nechci udělat další chybu,nebo ztratit její důvěru.

Dobrý den, mám ročního kokra a jelikož má silný lovecký a útěkářský pud v lese. Od malička trénujeme přivolání na stopovačce. Je to mu tak tři čtvrtě roku co už jí za sebou tahá. Poslechnul na ní za každé situace. Tak jsem ho zkusila pustit. Nejdřív klusal poblíž mě a pak zdrhnul ale za chvilku se vráti. Pak jsem uslyšela jeho štěkání na stopě, něco lovil. Pak se ale taky do pár minut vrátil. Když jsme šli kolem potoka tak ním běžel pořád dál a dál a nevracel se. Když běží potokem je jak šílený. na žádné povely nereaguje. Na stopovačce se jevil jako velmi poslušný pes. Nakonec jsem pro něj musela poslat druhého psa aby ho přívedl a tak se i stalo. Netrestala jsem ho protože by to byl trest za to že přišel a znova jsem nasadila stopovačku. Příde mi že ho už ho nikdy nebudu moct pustit z vodítka. Při lovení a v potoku je jako v hypnóze, na stopovačce je perfektě ovladatelný. Jak mám docílit toho aby na procházce neutíkal a poslouchal i v potoce? Naučí se to vůbec někdy? Svého druhého psa retrívra jsem cvičila od jednoho roku do dvou na stopce a teď je perfektně ovladatelný v jakékoliv situaci. Myslíte že se kokr ve dvou letech traké sklidní?

Jednoducho si sa ponáhľala, čo je asi najčastejšia chyba v podobných prípadoch, vďaka ktorým sa pes naučí rozlišovať, či stopku má, alebo nie a privolanie začne podmieňovať. Dala si mu na výber, vybral si, ty to budeš mať o túto jeho skúsenosť komplikovanejšie.

Ty jsi ho nechala utéct několikrát po sobě, než jsi mu stopku znovu nasadila? Jestli jo, byla to zásadní chyba. Ze stopky se neodepíná, ale stopka se postupně zkracuje podle toho, jak je pes ovladatelný nebo ne. Vyhledávala bych právě potoky a prostředí, kde je jako šílený, jak píšeš, a po splnění povelu bych vyžadovala jeho plnou pozornost.

Může mi někdo vysvětlit princip, proč se stopovačka zkracuje tím víc, čím je pes poslušnější? Je fakt, že jsem s ní nikdy nepracovala u Rokýnka jsem netušila že něco takového je a jak se s tím dělá a zvládli jsme to po svém, ale přijde mi to nelogické. Logicky bych to totiž viděla - pes má přivolání už celkem dobré z menší vzdálenosti, tak mu stopovačku prodloužím a začnu pracovat na přivolání i z větší vzdálenosti až bude mít spolehlivé přivolání z jakékoliv vzdálenosti stopku sundám. Ale koukám, že to je nějak přesně naopak, tak mi to nedává smysl.

Se stopkou pracuju tak, že její konec nedržím v ruce (většinou), ale hlídám si očima její prostředek tak, abych v případě potřeby si mohla psa zajistit a přivolání si vynutit. V ruce jí držím jen v úplných začátcích, kdy mu pomocí stopky vysvětluju, co znamená ten povel ke mně, který jsem řekla. Když už to chápe, jen se mu někdy chce a někdy ne, hlídám si ten prostředek. Není to o tom,že honím psa nebo stopku, ale spoustou malých triků si ho udržuju na dosažitelnou vzdálenost. Když se zvyšuje spolehlivost, můžu stopku postupně zkracovat, také kvůli tomu, aby pejsek neměl ten přepínač - mám stopku, nemám stopku... . On neví, že za sebou tahá něco kratšího, teda pokud neuděláš hrubou chybu ty a neumožníš mu, aby na to přišel.

Takže stopka se mu sice zkracuje, ale volnost pohybu vlastně zvětšuje, protože tu stopku nemusím s postupem spolehlivosti přivolání tolik hlídat až jí prakticky já osobně už nepotřebuju vůbec (pes ještě chvilku kvůli přepínači ano). Chápu to dobře?

Není to tak jednoznačné, ale je to něco podobného.

Zkracování stopky: Mě na tom nesedí to, že jestli tomu dobře rozumím, psa na kterého se nemůžu 100% spolehnout mám s například 15 m šňůrou mimo svůj dosah, což mi připadá dost nebezpečné. O tom, že se s tím pes může ztratit a zamotat už se tu psalo.

Ke Gab88: Mě připadá zvláštní, že ten pejsek je na stopce od 3 měsíců. Stopovačku měl 3/4 roku to mi nepřipadá jako moc krátká doba. Zvlášť když vlastně neměl šanci si vytvořit zlozvyky, jestli jí má od 3 měsíců. Spíš to musí být nějak špatně používaná stopovačka. Podle toho popisu to vypadá, že pejsek spíš vůbec nechápe, že bez stopky se má chovat stejně jako s ní, než že by šlo o selhání v krizové situaci.

No to je právě ta chyba - nemůžeš mít psa mimo svůj dosah.

Tak to ale pořád nechápu.
Když dejme tomu začnu se stopovačkou 20m - hlídám si půlku nebo držím v ruce. Pes se naučí pohybovat se v téhle vzdálenosti okolo mě. Zkrátím stopku na 10m - pes se pohybuje ve stejné vzdálenosti jako předtím - tak logicky přeci ho na dosah nemám.

Psu stopku zkracuješ až když si si jistá, že jí nepotřebuješ. Postupně jí zkracuješ (třeba po dvceti cenťácích, to je na tobě) a přestáváš si pedantsky hlídat prostředek, ale už ti stačí třeba konec s hlídat, nechodíš těsně vedle stopky, ale třeba metr od ní... a takhle postupně zkrátíš, až jí sundáš. Tohel ale samozřejmě až po tom, co máš psa naučenýho přivolání kdykoli kdekoli, máte nějaký vztah, kdy když teda s příchodem váhá (courá se...), tak použiješ intonační navgaci a pes přjde už v poho.

Stopku začínáš zkracovat v době, kdy máš jistotu, že pes má perfektní přivolání - opět zkrátíš stopku - pokud přivolání zůstává na stejné úrovni. Teoreticky ji začínáš zkracovat v době, kdy by stopku už nemusel mít, ale ještě si psa prověřuješ a připravuješ si ho na život bez stopky. Takže pokud se vzdálí, přesto by měl zůstat pod tvým vlivem, i když ho nemáš na dosah.

Já už tomu asi začínám rozumět. Neučíš přivolání na krátkou vzdálenost, kterou postupně prodlužuješ, ale učíš hned od začátku přivolání na JAKOUKOLIV vzdálenost, přičemž máš třeba 20m stopovačku, kterou držíš třeba v polovině takže ikdyby byl dvacet metrů od tebe, máš ho furt na dosah, protože máš konec stopky u sebe. Z toho důvodu by se ti nemělo stát, že ti zdrhne a někde se zamotá, jak je přivolání spolehlivější už tak velké jištění nepotřebuješ, proto se stopka může zkrátit třeba na tu desítku jen aby jsi měla čas jí zašlápnout v kritické situaci třeba, když už ani to nepotřebuje, protože už má přivolání skoro vždy a všude, nechá se mu jen kousek, protože ty už jí vlastně nepotřebuješ, ale PRÁVĚ PROTO aby nevniknul ten přepínač mám stopku=musím poslechnout, nemám stopku= můžu si dělat co chci tak se nechá třá jen dvoumetrový, třímetrový vodítko, který si jen tak tahá aby ho měl až mu bude jedno jestli na krku něco připnutého má nebo ne a poslechne VŽDY tak i tak, tak se sundá úplně.
Tak. Doufám, že jsem to pochopila správně.

Svého psa jsem tohle celé učila na dvoumetrovém vodítku, protože se mi se stopkou špatně pracovalo ( mám malou sílu na mého těžkotonážníka ). Několik měsíců jsme opravdu pilně pracovali - prověšené vodítko, přivolání, chůze u nohy. A vyplatilo se, dneska má opravdu přivolání dle mých představ. A myslím si, že jsme se spolu i našli.
Mě někdy spíš připadá, že lidi nasadí svým psům stopku a tím že to končí. Myslím si, že je práce se stopkou velmi náročná založená na rychlosti, postřehu a důslednosti.

Aha, takže se zkracuje až když vlastně není potřeba a to zkracování místo sundání je jen proto aby si pes nevšimnul, že se něco změnilo. Tak tomu už rozumím.
To byste ale museli nechávat všechny psi na stopovačce nejmíň celou pubertu. To je ale děsivá představa.

Dorotko takže ten pes byl několik měsíců jen na 2 metrovém vodítku?

Se stopkou bych právě začínala až od puberty, pokud by pes zjančil, do té doby bych budovala vzájemný vztah.

Irenco, byl, to víš, že jsem byla netrpělivá a chtěla ho pustit. Ale díky tomu, že jsem mu zpočátku odepřela svobodu, může ji mít dneska vrchovatě. Všechno chce svůj čas...

Naučit přvolání lze i bez stopovačky, ale stopovačka je asi nejjednodušší, i když jak píše Dorotka, je to na postřeh, nezaspat....

Chci se tě zeptat na práci s dvoumetrovým vodítkem. To jsi bafušu celou dobu měla připnutého? Nebyl vůbec na volno? Mě je totiž to vodítko příjemnější než dlouhá stopka, tak bych chtěla vědět, jak se pracuje s vodítkem. díky

Jo, to je pravda, je to pouze jedna z možností...
Když tato metoda někomu nevyhovuje, ať použije jinou. U holek jsem jela přivolání pouze na pamlsky a jsou v pohodě, krom několika dnů jsem použila stopku u jedné feňule v pubertě. Někdo nepotřebuje ani pamlsky, to opravdu záleží na každém. Důležitý je výsledek. Nejhorší varianta je, když pes přivolání nemá a běhá na volno se slovy "on nic nedělá, on jenom neposlouchá". V době, kdy můj pes napadnul všechno, co se hejblo a takovejhle "hodnej pejsek" se k nám přiblížil, měla jsem plné ruce práce. Lidi si spoustu věcí neuvědomují.

Chodila jsem dvakrát týdně na cvičák privátně, kde měl možnost k vyběhání a navštěvovala soukromý oplocený pozemek taky k vyběhání. Tam jsem ho zpočátku vůbec necvičila, když byl na volno. Až později, kdy jsme dost potrenovali na vodítku. Vodítko jsem nikdy nepustila z ruky a dávala povely jako by měl stopku. Je to malinko jiné než práce se stopkou, neumím to líp vyjádřit.

Mě se u Rocca osvědčily taky pamlsky, ale na cvičáku chtějí bez, tak to zkoušíme a jde to tedy ztuha....Já vím, že pamlsky nebudu mít vždy u sebe, ale přijde mi to jako odměna lepší než třeba ve městě tahat po chodnících stopku. A jednou to snad bude mít zafixovaný i bez odměny. Takže asi na ty pamlsky zase najedu.

Taky nás to tak na cvičáku učí. Roccovi je skoro půl roku a přichází na to, že ne vždy by musel poslouchat A to ještě není ta správná puberta Jinak ty povely na krátkým vodítku mi přijdou dobrý, psisko je tak dobře ovladatelný. A jak jsi to řešila třeba někde v lese? Dokud jsi neměla přivolání? Byl bafuša na vodítku?

Nechápem, prečo na niektorých cvičákoch "znásilňujú"do určitých metód.Prečo nereagovať podla potreby psa? Niektorý reagujú viac na pamlsok,niektorý na hračku.Ide o to,aby čo najrýchlejšie pochopili,čo po ňom pániček chce,nie?Ja som napr.učila Báru aj na pamlsok,aj na pochvalu,intonačným sposobom.Z tej pochvali má väčšiu radosť,než s kila piškót.Ale zmlsne si aj na pamlsku. A keď nedostane nič,tiež sa nestriela z toho. (samozrejme je už vycepovaná a dospelá).

Byl pořád na vodítku a dávala jsem hodně bacha, abych ho volala jenom, když jsem na něj došáhla.
Dost důležitou věc jsem neřekla. Ty máš půlročního čumáčka, se kterým si buduješ vztah, takže netřeba tlačit na pilu, máš čas, hezky v klídku, ale důsledně jít správným směrem, třeba pomaleji. Nechtít po něm nemožné. Nedělat problém z nezdaru.
Mě se dostal do ruky 3,5 letý machýrek, který si myslel, že svět patří jemu a hlavně, že já mu nebudu do ničeho kecat, jinak šel proti mě, ze začátku nosil kvůli tomu košík. Musela jsem s ním fungovat v normálním provozu, tedy přizpůsobit se situaci hned a nic lepšího mě nenapadlo.

Tak už jsem se dostala i do této sekce přivolání, a to už jsem si myslela, že nás to nepotká...
Naše fenka vcelku poslušná (8 měsíců) má přivolání tak na 75%, pilujeme, pilujeme. Potíž je v tom, že venku místo stopovačky má na zemi vodítko (cca 4m) a nesmí jít okolo můj manžel..Zní to blbě, ale je to tak. Byla jsem venku se psem manžel za námi přišel, ale po nějaké době zase odešel okolo baráku domů. Fenka dobrý, ale vždy až po nějaké době cca klidně po 20min jakoby si uvědomí, že poletí za manželem a zdrhá..Já to samozřejmě nečekám a nestihnu přišlápnout nic.. Jen snad jednou neposlechla na volání, ale ve většině případů se vrátí i když ne vteřině. Jen mi je divný jak rychle se jí ten mozek otočí a na manžela si vzpomene po takové době? Chtěla bych jí nějak odnaučit ty závislosti na páníčkovi, i když ani já u ní nemám problém s povely, jen jí chybí ten blažený výraz co hází na manžela..

Asi bych tyhle situace víc trenovala, častější přítomnost+odchod manžela a dobře se připravila. Pokud víš, že nestihneš zašlápnout, vzala bych si vodítko pro začátek do ruky.

začínám se stopovačkou a řeším tenhle problém taky. Dělám to co ty, s tím, že když se blíží k těm cca 5m tak používám povel čekej necham proběhnout reflex. oblouk a zašlápnu. Mám k tomu používat i dál ten povel? Problém je že to říkám skoro pořád, protoře neustále odbíhá.

Proto já neřikám nic. Jen se tvářim děsně nezúčastněně, jako že to byla terénní nerovnost a já si toho ani nevšimla. Ale neni to to jediné co dělám, hodně zřídka dám nějaký povel, někdy přišlápnu a čekám až se pes uráčí a povolí stopku, někdy mam jako něco děsně zajímavého na zemi, měnim směr, přetahuju se se psem o míček na šňůrce.... chce to fantazii, protože když jsem psovi omezila výběh na těch cca 5 metrů, je moje povnnost mu to vynahradit a zabavit ho jinak.

Volej tak, aby to vyhovalo psovi. I malého psa můžeš učit přivolání na stopce, jen to chce v jejím případě spíš tkaničku od boty a maličkou přezku, aby jí stopovačka netížila. Není dobré snažit se jí přilákat - to samo o sobě je nedůvěryhodné. Dáš povel a vyžaduješ jeho splnění, před tím ale psovi srozumitelnou formou vysvětlíš, co povel znamená. Vyhledej si tady, jak se pracuje se stopkou a s intonační navigací. I když pes povel splní s tvojí dopomocí, pochválíš. Honit psa a po chycení ho jakkoli trestat je hloupost, protože ho naučíš akorát to, že je dobré nenechat se chytit.

Mám takovej dotaz, když měníš směr a pes by šel třeba na druhou stranu co ty, co uděláš? Dáš povel, chytněš stopku do ruky nebo ho nějak zaujmeš jinak? Řeším to, když má prostě Bára namířeno někam jinam a příliš mě nevnímá..Když se otočím a pujdu jinam, tak se můžem dostat na celkem velkou vzdálenost od sebe, než si všimne že tam nejsu a to pak nestihnu zašlápnout vůbec nic.
(Jinak teda práce se stopovačkou u nás jede zcela odznova. V poslední době byla extra hodná a poslušná, já sem blbka usla na vavřínech a o víkendu mi ta potvora zdrhla na poli za zajochem, měla dlouhou stopku, ale pohybovala se ve věčí vzdálenosti odemně pač už pekně poslouchala...no, málem ho chytila a moje ke mně měla někde pod ocáskem.. )

Pokud je to bezpečné, tak nechám psa zajít klidně daleko, klidně si stoupnu za strom a pozoruju jak mě pak bude hledat. Ale musím ho vidět, kdyby pes zazmatkoval, musím včas na něj zavolat, je dost možné, že začne histerčit a navalí to na druhou stranu i se stopkou a v histerii nebude nic slyšet, vidět... Takže pokud si v tomhle nejsi jistá, takse to dá udělat nějak nenápadně, odkšlat si, zlomit klacek aby to byl prostě nějaký zvuk, ne běžný...