Po přečtení všech rad, jak na přivolání a po skoro dvouleté snaze naučit přivolání od zvěře naše lovecké bandogy jsem došla k náhledu, že to je jak hrách na stěnu házet. Docela beznadějná snaha. No a nedávno jsme adoptovali z útulku roční fenku husky x NO, neumí vůbec nic, jen přivolání má téměř perfektní. Prostě vždycky přijde. Nevymýšlí desítky triků, jak a kam by utekla za srnkama. Drží se mě. Zavolám, přijde. Bez práce, bez výcviku, bez pamlsků, bez snahy.
Neuvěřitelné.
Prostě někteří psi přivolání dělají ochotně sami od sebe, a někteří na něj mají velmi jasně vyjádřený názor - nepotřebuju, nedělám.

nesouvisí to s jejich názorem na páníka? Ta kříženka je nejspíš přesvědčená že jste pro ni střed světa a když nebude u vás, skončí zase v útulku, zatímco bandoci jsou opečovávaní miláčci, přesvědčení, že až vás budou potřebovat, tak si vás najdou... (tenhle názor má i Barda...)

Tak bandoci jsou taky z útulku a udělat z nich opečovávané miláčky trvalo půl roku. Předtím žili zřejmě pár měsíců v lese a živili se lovem. Jinak je to naprosto přesná definice. Bandoci si nás totiž opravdu najdou, potvory jedny zdivočelé. Není útulkáč jako útulkáč...

no ale to je právě to - ta kříženka je přesvědčená že u vás má ráj na zemi a byla by blbá kdyby se z něj vzdálila. Bandoci ví, že se dokážou protlouct i bez vás, oni vás nepotřebují (nebo si to aspoň myslí)...

přesně tak. Oni moc dobře ví, že gaučíčky a mazlení je moc fajn, ale když nebude, tak si nějak poradí...S myslivcema nějak jejich bandočí hlavy nepočítají. A je zajímavé, jak strašně samostatní jsou v lese (taková krásná srnka, a ti debilové pánící ji vůbec nejdou zakousnout....), a jaké týrané chudáčky pak předvádějí, když je člověk na chvíli vyžene na dvůr a ono zrovna nedej bože prší!!! Ani tlapu si nenamočí, protože je to hnusně mokré.

Poznam. Bojka sa tiez zivila lovom, kym ju postrelili a skoncila u nas (nepostrelili ju pri love, ale leziacu v objekte!) a nie je pre nu problem uchmatnut srnku. Preto ju nikdy nebudem moct v lese, kde je kopa zveri, pustit navolno. Zial, viem to ja, vie to i ona. Z celej svorky je toto jediny problem. Minule som urobila ukazkove salto, ked znenazdania vyletel na cestu pred nami v asi 6 m vzdialenosti somar srnec. Nevedela o nom dokonca ani Bojka, alebo mi to, mrcha jedna, len nepovedala, lebo si mozno myslela, ze si moze mysliet! Takze, nasledovalo neuveritelne krasne salto, nanestastie 1,5 otacky, takze dopad bol trosku tvrdsi (ani tak som nepustila!!!), naco som oznamila Gii, ze ma tu nahanacku okamzite nechat a vratit sa, co ona aj akceptovala, Hugo sa odo mna ani nepohol, no a krpata sice vystartovala, ale na vysoku nastastie nema, a tak sa na druhy povel tiez vratil. Asi skonstatovala, ze pamlsok u panicky je isty, srnec v lese nie... Takze ostatni nie su problem, ale Bojka... hm... Ono je to asi vseobecne problem u psov, ktori sa lovom uz zivili a vedia ako chuti cerstvy krvavy biftek...

Salta znám, těch jsme si zpočátku taky užili, a lítali jsme my, ne bandoci.Od té doby, co máme haltíky, lítají většinou bandoci (docela je to i baví a nic si z toho nedělají). O svých schopnostech odnaučit naše potvory běhat za zvěří už nemám žádné iluze. Sice po roce a půl usilovné šikany pochopili, že nebudou zkoušet likvidovat naše ostatní zvířata, když jsme poblíž a mají košík, ale to je asi tak maximum. Takže po kozách nám už nejdou, ale po srnách a zajících jsou úplně běsní. Stejně mi připadá, že je to pro ně ta nejlepší zábava a pamlsky, pochvaly a výhody od páníků se s pořádnou naháněčkou po lesích nedají srovnat.
Na volno je pouštíme jen na našem oploceném hektaru a tam pro změnu zběsile vyhrabávají myši.

Salta robim pri Bojke s HALTI!!!

No to já taky, když zaspím a zároveň pes vyrazí na celou délku stopovačky a je to z kopce a je prostě špatná konstelace hvězd. Ale častěji se daří salto psům. A zjistili jsme, že jim za tu dobu pořádně zesílilo svalstvo na krku, takže nás někdy adam odtáhne k nejbližšímu patníku jako by nic (a jako by za ním nevlálo 60, respektive 75 kilo.)

na mna si Bojka nasla fintu: prestala mi hlasit zver. musim o to viac davat pozor. U nas su totiz dost velke hustiny, malo otvoreneho priestoru...

já mám fintu na mého hluchého psa Ludvu. Chodím s ním na procházku na kopec -louky, sem tam strom a pár lesíků kolem - pouštím ho na volno. Občas se jen tak rozejde a de a de a de...Finta č. 1 - schovám za nějaký kus křáchu a on, když si všimne, že nejsem, tak se otočí a jde mě hledat směrem, kde mě "nechal". Jakmile se vynořím, tak má hroznou radost a peláší ke mě:)) Finta č. 2 - prostě jdu. Když se u něčeho zabrzdí, nebo jde někam jinam, tak pokračuji ve směru, kam chci já a on si mě dřív či později všimne a přidá se ke mě. Je to zlato!:)

Nojo, Bojka by sa nevratila. Potazne, vratila - so srnou v papuli, aby sa pochvalila ulovkom. Ona sice akceptuje, ze potrava je mojou zalezitostou, ale casto nieco donesie (napr. lopticku alebo uloveneho hlodavca - ale na zahrade uz nemame ziadne zive dive zvierata ), aby sa pochvalila, ze aj ona niecim prispieva...
Navyse, kedze u nas je samystrom a hustina a ker a vysoka trava, to skryvanie by vyustilo v divu nahanacku po lese. Ale je fakt, ze ostatni si ma strazia, akurat Bojka lovi...

Moje bíglice je za zvěří jak divá, na zavolání vůbec nereaguje. O víkendu jsem vzala pamlsky a šla s ní na pole. Potkaly jsme 3 srny a tak jsem si jí rychle zavolala pískáním(na píšťalku reaguje, ale na zavolání tolik ne...Sakra proč?!)Pořádně jsem jí pochválila a dala jí pamlsek. Čuměla za srnama, ale nešla...
U mě to jde jedině tak, že musím být o 105% pozornější než psík a předcházet maléru. Když se něco šustne v křoví, dělat jakoby nic a vesele volat. Když je člověk v pohodě většinou mi pes přijde, ale jakmile se stresuju, že když nepřijde, tak zdrhne a myslivec bude nekompromisní, tak se na mě prostě vykašle. Oni to prostě cítí z hlasu, no...

to je jasne, ze musis byt absolutne v pohode, pokial psa privolavas. Ale ono to aj tak nefunguje... skusala som to na stoplajne. Ked VIEM, ze mi nemoze zdrhnut, tak sa nestresujem. Privolanie v pohode, kym nieco nezvetri. Potom na mna kasle, mozem sa od samej radosti a pohody rozliat na kolomaz. Potom uz nepomaha ani jemne tahanie na halti, potom ju musim k sebe razne otocit a mozem chvalit kolko chcem, diva sa na mna a mysli, ze som blba, ked ju nechcem pustit za vecerou...

Chci se zeptat taky na přivolání většinou při docházení domů máme vchod za rohem. Já stojím u dveří pes je za rohem a vesele si tam čmuchá zavolám ho jménem nic udělám dva kroky že si jako pro něho dojdu a uvidí jenže jak slyší můj krok zpozarohu vystřelí jako že už letí a ten roh je fakt daleko a on opravdu nečmuchal ale tak dlouho běžel:-) V ten moment už mu nemůžu nic říct protože přišel tak mu vždy jen odseknu jako že měl štěstí ale začíná se to stávat pravidlem docházení domů, chci aby došel napoprvé jak ho zavolám aniž bych musela udělat pár kroku nazpět. Za roh nic nedohodím abych ho ve čmuchání přerušila.

Pes není hloupý a je mu jasný, že tím příchodem bude končit jeho venkovní zábava. Snaží se to podle mě co nejvíc zdržovat. Když už k tobě přijde, tak hned jdete domů, viď?

No, po mojom bude, ale netrufnem si ju pustit uplne...

a co takto skusit jednoducho zavolat, popritom uz otvarat dvere, a ked to nestihne, tak ho nechat vonku Samozrejme to bude fungovat len ak si ta pes chce strazit a nechce zostat sam na ulici

s tím přivoláním ti radit nebudu ale pokud tě to chování rozčiluje zkus jednoduchou finty a psa vykolej z modelové situace a to tak, že párkrát dojdi domu (vem si tam třeba míček nebo něco nebo nic to je jedno) a jdetě jěště ven. On potom nebude vědět jestli příchod domu znamená jasný konec procházky nebo začátek další.

dojdi domu je myšleno i se psem NE tak že ho necháš čekat venku.

Něco podobnýho jsem měla se svým prvním psem.Nechtěl přijít na přivolání v jednom místě v parku.Pak jsem zjistila,že ho na tomto místě vždy přivazuju a jde se domů.Tak jsem udělala změnu...přivolávala ho i bez přivázání a odchodu domů nebo jsme došli na toto místo a ještě pak procházku protáhli nebo jsem ho přivázala i na jiném místě nebo jsme měnili trasy pro příchod domů.Prostě aby neměl spojitost jednoho místa a jedné činnosti.

Evina,
já to myslel trochu jinak. Přivolání je přivolání to by měl zvládat at už se mu to líbí nebo ne. Mluvil jsem spíš o situaci kdy nechci psa přivolávat ale trochu ho oblbnout tak aby se choval dle mojich představ, šel radostně se mnou.

benda:ale podle toho jak rara psala,tak pes toto dělá u přivolání když se jde domů.Ruda by nejspíš napsal nedodělané přivolání...(možná se mýlím)

Káčo, používáš halti ohlávku na stopovačce, rozumím-li ti dobře?
To jde? Neublížíš psovi? Je to tak O.K.?

Dobrý den pane Desenský, moc se mi líbí vaše stránky a fandím vám. Obracím se na vás s dotazem. Mám dvouletého LR a mám s ním problém, že je tak zvaně "vyčůraný jak mraky". Je to můj první pes a tak pořádně nevím, co na takové puberťáky platí. Jeden z problémů je jako u většiny psů přivolání. Doma s tím problém nemám, když jsme doma, tak to jsem pro něj pánbůh, ale jakmile jdeme ven, tak pro něj neexistuji. Přivolám ho, ani se neotočí, vůbec nereaguje a dělá si svoje. A když se náhodou otočí a i vidí, že držím pamlsek a doslova ho lákám, tak jeví široký nezájem. Když náhodou přijde na přivolání, tak je vidět, že se mu vůbec nechce a cestou ke mě vymýšlí, kam by ještě šel a co by kde očůral, než ke mě dojde. Ale většinou nepřijde, spíš běží ještě dál, abych za ním náhodou nešla. I když jdu na druhou stranu, tak si toho ani nevšimne. Jsem v momentě bezmocná. Kárání je mu volný, neposlechne znova a pochvaly si taky nijak nebere. Je to dost nepříjemné a to nemluvím o tom, když někoho zahlídne, to se můžu ukřičet. To je druhý problém. Je hrozně přátelský a s každým se vítá tak, že po něm skáče. Ať je to člověk, nebo pes. Na člověka vyskočí až ke krku a na psa či fenu (v tom rozdíl nevidí) se vrhne hned zezadu a chce si užívat. Občas se i stane, že dřív, než se na něj vrhne, tak se celý naježí a mě přijde, že se chce rvát. Tyhle vycházky mě vedou jen k tomu, že ho musím mít pořád na vodítku. Což není řešení, protože tahá, aby mu něco neuniklo. Chci mu dopřát volnost, ale pustit ho z vodítka je katastrofa. Ráda bych, aby jste mi poradil, jak na něj, jinak nikdy nedocílím toho, že mě bude brát vážně. Mockrát děkuji za odpověď a pozdravujte chlupáče

Ahoj Marylin, tohle se tu už probíralo 1000x. Pročti si téma ,,Jak na přivolání", pořiď mu stopovačku a pokud budeš mít (myslím že) tuhle sobotu čas, tak přijď do Šárky, kde bude mít Ruda free sbotu právě na toto téma. Vše podstatné je na Rudovo webu o té sobotě nebo myslím že v sekci ,,plánované akce pro veřejnost" téma ,,Free soboty". Podle toho co popisuješ bys na ní neměla chybět.

v podstatě tak jak píše Dzedzy...
trochu to rozepíšu:
1) kup stopovačku a pes je buď na stopce nebo na vodítku. NIKDY úplně navolno, dokud nebude mít opravdu spolehlivou poslušnost.
2) nauč ho na vodítku netáhnout (myslím že pár návodů tu taky je, stačí použít hledání)
3) nauč ho přivolání a další základní povely - podle návodu na hlavní stránce, opravdu napoprvé a vždy.
4) buď pro psa čitelná, chovej se ve stejné situaci stejně, nastav mu jasné mantinely co může a co už ne, nevnucuj se mu, pes si musí odměnu zasloužit a i tak nikdy neví jestli ji dostane nebo ne - lákání je velká chyba.
5) promysli si jak trestáš - obecně je lépe nepotrestat vůbec než potrestat špatně, ale správný trest ve správnou chvíli dokáže psu mnohé vysvětlit (není třeba psa bít). Trest se vždy vztahuje na dobu naprosto bezprostřední, tudíž nejlépe v okamžiku kdy pes dělá chybu přijde trest, po chvilce přivolání a pochvala. Obrovskou chybou je přivolání a pak trest!

Pane Desenský, mám téma přivolání přečtené snad na stopadesátkrát křízem krážem a zarazila mě jedna věc.
Jak píšete na hlavním webu v téma přivolání cituji: .......Za čas nechám vodítko volně na zemi,......
To mě zmátlo, protože pes má přece stopovačku tahat za sebou? Nebo je to myšleno tak, že ze začátku držím stopku pořád v ruce, a teprve po nějaké době ji nechám volně na zemi? Prosím osvětlete.... Díky

Jasně to mi taky došlo, že ho hodíte na zem, ale já se ptala na to kdy: tzn. jestli ho hodíte na zem např. až po měsíci, co ho držíte v ruce?

Ozzy myslela bych, že pokud přivolání teprve začínáš, můžeš si držet konec stopovačky v ruce, abys mohla včas zasáhnout, aby se ti nestalo, že ti stopka prokloizne pod botou, až ji budeš chtít zašlápnout. Když už pes ví, co je přivolání a už dotrénováváš či piluješ, necháváš stopovačku na zemi celou, hlídáš si její prostředek a nemusíš mít už konec v ruce, protože pes již chápe povel Ke mě!. Asi se ta doba nedá určit v měsících, záleží na to, jak tě tvůj pes při vysvětlování chápe, jak se jemu i tobě daší. My chodily se stopkou rok permanentně, teď si ji stále jistím, zejména tam, kde nemám jistotu, že mi pes povel splní. Prostě stopovačku nech, dokud si nejsi jistá, že ti pes na přivolání přijde za každých okolností.

Gerda: Díky za odpověď.

Ahoj, nasekala jsem spoustu chyb se stopovačkou, nezjistila jsem si jak se správně používá, pes ji má u dlouho, ale nikdy to nebylo dotažený do konce. Nezkrátila jsem ji, prostě odepla, mezitím mi pes několikrát zdrhnul, pak ji zas měl, pak jsem ji střídavě sundavala, psa pouštěla,.... Mám pocit, že už to prokouknul, prostě ve chvíli, když se chystám zkracovat se zkusí rozběhnout a když se nic nezadrhne, běží si pryč. V tom běhu byl prostě hluchej a jak smyslů zbavenej. Někdo mi poradil ho pořád pouštět, že se vyběhá a přestane ho to bavit, tak jsme to vyzkoušeli a teď už se dá z toho běhu odvolat, ale jenom když něběží za zvěří nebo nemá stopu. Takhle ho nechat nejištěnýho na volno mi přijde dost riskantní, i když se vrací do 5 min. Přemýšlela jsem, že začnu od znova a pořádně se stopkou, ale má to vůbec cenu, když jí měl tolikrát a prokouknul to? A jak ho naučit spolehlivé přivolání z toho běhu, kdy je mimo? To by ta stopovačka musela být tak 50 metrová. Dík moc za všechny rady

Tak k něčemu ta rada trochu byla, že se dá odvolat z toho běhu a u nás to není tak nebezpečné, nejsou tu žádní myslivci, silnice hodně daleko a vrací se brzy. Ale přijde mi, že i kdybych postupovala od znova a bez chyb, že to jednak zase prokoukne a taky to nevyřeší ten "běh kdy je jako smyslů zbavený", protože prostě vystřelí a když se nic nezadrhne běží dál a to přesně ví, co přivolání je a na stopce i jiném vodítku poslechne i před zvěří. Není ještě nějaká další metoda než stopovačka? Už jsem zkoušela po něm něco hodit, ale jen se ohlídne a běží dál. Myslíte, že kdybych s ním víc zapracovala na vztahu a pořádně ho utahala, tak že to jednou bude fungovat? Děkuji

Jak? Například přivoláním z aportu. Ze hry se psem.... z toho lovu...

Ten aport sem zkoušela, chvíli ho to baví, ale pak se začne poohlížet po jinačích věcech a hlavně kdyby zahlíd srnku tak mu je nějaká sebelepší hračka ukradená. Dneska dokonce tátovi utek se stopovačkou, bojím se, že i když bude jištěnej třeba celej rok a nepovede se mu ani jednou zdrhnout, tak stejně, když tu stopku pak pustim na zem, zkusí vyběhnout a když se to nezadrhne poběží dál a jsme zase na začátku. Hlavně nechápu proč vůbec zdrhá. Každej den chodíme na dvouhodinový procházky po lese, trénujeme, skáčem přez překážky, dvakrát tejdně běhá hodinu u kola nebo při canicrossu a i když už pak vůbec nemůže a pustím ho z vodítka, tak sebere poslední síly a zase uteče, takže nevyběhanej asi neni. Prosím odpovězte hlavně na to, jestli mám odznova zase učit přivolání na stopce, je šance, že se to ještě někdy naučí? Dík

no jasně, ale ta kavkazacka nebyla zkazena spatnou praci se stopovackou, proste ten system neprokoukla jako v mym pripade. jinak si myslim ze bych na tom vztahu mohla pracovat este dost, mam este jednoho psa, s tim si rozumim lip, kokra sme porizovali
spis pro nej aby nebyl sam kdyz nejsme doma. ptam se spis na to jestli mam este davat tu stopku kdyz uz vi ze si muze utect i s ni a celkove ma ten system prokouklej? dik

Na téma stopovačka tady máme poměrně dlouhé téma Nejasnosti kolem stopovačky

Salta? Asi jsem jelito ale, nevysvětlí mi prosím někdo, co to znamená?

Je to sice pár let starý příspěvek, ale pravděpodobně si panička dala na ústa, když jí pes nečekaně vyrazil za zvěří. Každopádně kombinace stopka a halti nejde dohromady! Je to moc nebezpečné!