my loni předělávali objevák s jidelnou- taky komplet psi přijeli už do novýho rovnou akorát se dodělával nábytek a kupodivu respektovali že na gauč se ensmí- ikdyž tam doted mohli atd. gauč už maj teda zase povolenej ale ejn vyjmečně. pelechy maj tam kde si je sami určili atd. a zmákli to upa s přehledem

ja ji tam taky privedla hned z cundru a nijak zvlast jsem to nechtela resit.Kdyby soused neprisel,tak si dotedka myslime,ze je tam hodna.Nemate nahodou nekdo z prazskych znamych k zapujceni diktafon? Budu ji muset nahravat,jak to s tim vytim je doopravdy,protoze vcera jeden soused,co ma ve sklepe dilnu,hned pod nama, rikal,ze vyje cely den,ze mu to jako neva,spis je mu ji lito.Tak jeden soused tvrdi pul dne,druhej cely den a dneska v radotine vyla jen hodinu,ale zase tam je s druhym psem a Elou...

To je mi líto, že dělá takový bugr... Ale asi toho na ni bylo hodně... Během dvou měsíců se dvakrát stěhovala jinam, kde to neznala, k tomu jiný páníček... Když jsi ji ještě v červenci nechávala občas u mě, tak byla ještě docela v pohodě a nedemolovala když byla sama. A podle mě ani nevyla.

to si myslim bylo proto,ze tam u tebe byla zvykla od stenatka,tak ji to ani neprislo.no,nejak to snad vyresime. S tou kleci mi na wolfdogu tak trochu informovali,ze pro cevecko nebyva az takovy problem se z ni dostat. Tak +- 10 minut

Nevite nahodou nekdo,co u cuby znamena to,ze kdyz ma pristup do celeho bytu krome loznice, tak nic neznici,ale jakmile se krome vchodovych dveri zavrou jakekoliv dvere mezi ni a nami zacne demolovat a snazit se z te mistnosti dostat ven?I pres zamcene dvere.Muzou mit psi klaustrofobii nebo nejaky druh podobneho strachu?

Ze zkusenosti s Aryou tesne po tom, co jsem ji vzal z utulku, vim, ze vypestovanou klaustrofobii pes mit muze. Ale rek bych, ze by se to tykalo (jako prave u Aryi) jen opravdu malejch mistnosti - i kdyz to je jen moje domnenka. Mela problemy s vytahem, koupelnou... velky mistnosti neresila, ani kdyz v nich byla zavrena sama.
V tomhle pripade jsem nepochopil, co znamena "pristup do celeho bytu krome loznice". Vy jste v ty loznici nebo s ni v byte? Nechce bejt proste s vama pohromade? (Tj. normalni nesamostatnost - ne fobie.)

Řekla bych, že to klaustrofobie nebude, prostě jen CHCE něco jinýho, než jí dveře a vy dovolujete.....Samozřejmě mám jen velmi maličkou zkušenost s psí fobií, ale s lidkou docela velkou a osobní, u fobie bych si myslela, že nastává něco jako "polosmrt" kdy se pes/člověk ochromený strachem už ani nemůže hýbat, dýchat a... nedemoluje.

spatne jsem to asi napsala. Proste,kdyz jsme ji nechavali samotnou a jsli jsme pryc,tak mohla vsude v celem byte,krome loznice {dokud jsme neprisli na to ,ze vyje,tak mohla i tam} a neznicila nic.Ale jakmile jsme ji nechali v kuchyni a zavreli kuchynske dvere - ja odchazim prvni,takze ji zaviral pritel,tak najednou zacala byt nepricetna a snazila se dostat ven. i kdyz kuchyn je pomerne prostorna.jen me to napadlo,protoze si tohle neumim vysvetlit,proc ma se zavrenyma dverma,kdyz nejsme doma problem...

Mellorn, utřiď si, co všechno se změnilo pro tvého psa stěhováním, tím nechci říct, abys jí povolila, spíš abys pochopila její chování.

Kazdej (mluvim ted o lidech) reaguje jinak - nekdo je strachem paralyzovanej, jinej se v panicky reakci snazi uniknout jakymkoliv zpusobem (i demolici prostoru) a ta prechodova hranice muze bejt dost tenka situace od situace i u stejnyho jedince. Takze jenom podle toho bych nesoudil. Tady ale v kazdym pripade (to jsem predtim zapomnel v rychlosti napsat) nevidim zadnej spoustec fobie - prestehovani mi na to prijde dost malo.

Mellorn, podle mě moc řešíš, málo jednáš. Máš nesamostatnou čubu, už jsem jí sice dlouho neviděla, ale byla závislo vždycky a vždycky si u tebe uměla prosadit svuj názor. Nevím, proč se snažíš vymyslet důvod, proč demoluje, když odejdeš a necháš ji zavřenou v místnosti a myslíš že má třeba fobii, když to samé ti dělá i když si třeba vedle v místnosti. Arwen demolovala vždycky, jak si i sama řekla, teď k tomu přidala a vytí (což mi u čsv nepřijde zvláštní, a navíc, vyla už jako štendo když si jí nechala třeba zavřenou na vlčinci). Podle mě je to kombinace nesamostatnosti a nevychovaného fracka, kterej je zvyklej řikat "já chci". Už to dávno neni štěně, ale puberťák.

Mellorn, z toho, jak se chová u mě, mám pocit, že ona prostě ví, že za těmi dveřmi je ještě nějakej prostor, do kterýho normálně může a ve kterém býváte spolu, a chce se na vlastní oči předvědčit, že tam vážně nejsi, že je to opravdu tak. Například dneska ráno. Když jsi odešla a já jsem zůstala se psy v baráku, pískala, škrábala na dveře a začala do nich kousat (ony už jsou nakousaný od Prochora a mně to neva). Řekla jsem jí klidně, ať to nedělá, ona hned přestala, ale pískala dál. Chvíli jsem počkala, než zmizíš z ulice, pak jsem dveře otevřela, Arwen běžela k brance, očichala ji, zjisila, že vážně nejsi ani na zahradě, a od tý doby je vcelku v pohodě. Chodí si dovnitř a ven, protože mám otevřeno pořád, hraje si nebo spí. A včera to vlastně bylo stejný. Z branky na ulici se dostat nechtěla ani jednou, neškrábala na ni, jen chtěla ven z toho přehrazenýho prostoru.
Tak takhle to tu vypadá, třeba někoho napadne něco moudrého.

Á, teď jak píšu, koukám, že stojí na stole na zahradě a šmejdí, jestli tam nezůstaly drobečky. Tak já jí jdu teda říct, ať jde dolů .

já bych u ní začala tím že zustane v jiné místnosti když ty si doma- prostě základy smaostatnosti od prvopočítku uplně od píky

I s tim, že trénujeme s unaveným psem, aby nám to šlo o něco lépe. Hele já vim, že to neni úplně populární, ale já bych s ní fakt začla s cvičením nebo s učením nějakých blbostí, je velmi pravděpodobný, že se pletu, tak promiň, jen z psanýho se mi zdá, že ta čuba nemá žádnej úkol, žádnou náplň dne, že nic nemusí, že nemá kam směřovat pozornost - nemyslim to zle, jen pokud je ten pes chytrej, bylo by dobrý mu tu palici trénovat, něčim zaměstnat...určitě bude dobře čuchat, to ze začátku dobře unaví, možná by to mohlo pomoct i k tomu, že by třeba byla ráda, až už konečně vysmahneš do práce a necháš ji chvilku odpočívat jak hlavou, tak údama....

tohle me na tyhle poradne tak trochu stve. Clovek se na neco zepta,protoze ho zajima,proc se treba ten pes chova jak se chova,myslim,ze kdyz je znama pricina,mnohem lepe se odstranuje problem.To,ze jsem se zminila o fobii me jen tak napadlo,ani jsem si nemyslela,ze by to byl jeji problem. A clovek se dozvi prevratnou novinku,ze ma nesamostatneho psa v puberte. Opravdu by me to nenapadlo. Rano s ni zacnu chodit do lesa a zkusim ji neco noveho naucit. Je pravda,ze spi v loznici,ale pokud vyje,tak tam proste bejt nemuze,soused spi hned za stenou,ktera bude asi jen pouha pricka....nejak to dopadne.

Mellorn hlavný problém ale tá nesamostatnosť je. Že s tým súvisí, ako väčšinou, aj to, že ťa Arwen dostane často tam kam chce, že sa oplatí s tebou vyjednávať a cvičiť a tak to aj robí, sa ti tu snažia vysvetliť tí, čo vás poznajú. Viem, že ťa svojim spôsobom hádžu do vody,aby si plávala samostatne a to sa ti nepáči,aleinak to nejde. Príčina je v drobnostiach, tak isto aj to riešenie je v drobnostiach. To sa opisuje ťažko. Od odhaľovania konkrétnej príčiny ťa tu odhovárajú ľudia preto, lebo práve tie drobnosti, všetky naraz, budeš riešiť samostatne inak až vtedy, ak zmeníš náhľad na vec celkovo. Zbytočne budeš nesamostatnému psovi ukazovať pri odchode, že s tebou nemôže manipulovať, ak mu pri iných príležitostiach ukážeš, že sa to oplatí. Prenesie si to práve tam, kam ty nechceš, kvôli tej nesamostatnosti. Na konkrétnych príkladoch sa dá princíp pochopiť, ale takisto ich môžeme preberať donekonečna a ty to na iné situácie nebudeš vedieť preniesť. Záleží na tebe.
Fóbiu nepredpokladám ani ja. Skôr labilitu. Priškrť "rozmaznancovi" výhody, ukáž svoje slabiny a buď si istá, že ich použije, kvôli neistote, aj kvôli drzosti, ktorú v sebe má. Príčina nie je jedna, je to zhoda okolností.

Vyskytol sa mi podobny problem, neviem, presne, co mam rodicom poradit. Zacala som trochu brigadovat a Aris zacal byt v mojej nepritomnosti nepokojny. Moje odchody neriesil nikdy, ale teraz odchadzam v dost nepravidelnych casoch a na dlhsie. Rodicom doma kvili, stoji so zvesenym chvostom a pozera na dvere. Nemam chut ist von, hoci napokon ide, ale chodi ako telo bez duse, doma nespi. Chapem, ze je to prenho velka zmena, ze sa nevenujem len jemu. Rodicom som poradila, aby sa mu nesnazili moju nepritomnost kompenzovat (vtieranim sa, jedlom, pamlskami, prilisnou pozornostou). Nejako to nepomaha, ci ho ignoruju alebo nie. Akosi si neviem poradit.

Tiež riešim problém nesamostatnosti a potrebovala by som poradit. Začala som trénovať podľa rád p. Desenského, ktoré sú v psej poradni. Pomocou nich som sa dopracovala už na hodinu samostatnosti (sám doma) :). spolu s týmto výsledkom sa rozvinuli aj ďalšie veci, ako napr. vačšia trpezlivosť (aj u mňa aj psa). Hodinu som sa pokúsila predlžovať ale to už veľmi nešlo. Asi tak po hodine polospánku (ale stále plne v strehu,či sa náhodou niečo niekde nešustne)sa pes zobudí a ide preskúmať, č je teda niekto doma alebo nie. Pootvára si dvere do všetkých izieb a začne nervózne pobehovať po celom dome.Po chvíli začne knučať a po dalšej chvíli začne štekať a v konečnej fáze demolovať. Mám dobré podmienky na pozorovanie psa, takže toto mám odsledované. Ide mi o to čo mám v tejto situácii správne robiť. Ako mám postupovať?
a. vrátit sa ako náhle si ptvára prvé dvere a znova ho vrátit na miesto a znova fingovane po case odchod?
b.nejaky iný/lepší nápad?
Fakt neviem ako ďalej, čo konkrétne by som v tejto sitácii mala robiť.
Ešte jedna otázka. Vzhladom na to že moj pes nevie byť doma sám viac ako hodinu, ho vždy ked idem preč na dlhsie dávam strážit (doma ho už nechat nemožem ,kvoli demoliciam a aj preto ze nechcem narusit vycvik). Niesom si ale istá, či je to úplne správne.
Ďalej by som sa chcela spýtat ci je mžné príst na osobnú konzultáciu priamo k p.Desenskému, aj s takýmto problémom (nesamostatnosť)
Takže vopred ďakujem za cenné rady a aj typy a triky

Na osobní konzultaci můžete s jakýmkoli problémem. A já osobně bych se vrátila o krůček zpět a přišla do místnosti ke psu ve chvíli, kdy se začne pomalu probouzet. Jen tak mimochodem bych přišla, klasika bez vítání. Po chvíli bych ho unavila krátkou rychlou hrou a zase bych odešla, třeba jen na 15 minut. Aby zjistil, že když se probudí, že se nic neděje, že tam jste. Ale nevím jestli je to dobrý postup.

ďakujem za radu, znovu ma to dufam dostane o krok v pred. Ešte by som sa chcela spytat na jedno:
Ak mam psa zavyslaka, je dobre mu dat pelech ,na spanie do inej miestnosti ako spim ja? (napr. obyvak), aby bol aj v noci sam? alebo toto nieje az take nutne?Myslite ze to bude dalsi krok na ceste ku samostatnosti?
vopred dakujem za odpoved

přes den jsi v práci, v noci bys ho zavřela jinde - kdy by byl s tebou? Velká část z nás má psa v posteli...

Je možné jmenovat některé z těch drobností, které podporují samostatnost?
Zajímalo by mě u těch, kt.nemají tyto problémy, jakým způsobem probíhá vaše procházka. My máme balónkovou, nesamostatnou, takže schéma je takové, že si najde balón, jablko, klacek a nosí to lidem k nohám a čeká, až jí někdo hodí... semtam pomůže ignorace, ale i tak je fenka hodně usilovná. Ale zpět k mé otázce, je možné zmínit nějaké správné chování v různých situacích?

Morbi, každý pes je jiný, každý z nás je jiný, takže i naše procházky logicky musejí být rozdílné. Choďák potřeboval vylítat za aportama, celkově byl "akční", bígl má aport "pouze" jako cvik, takže nějaké házení pro radost u něj neexistuje a celkově je pomalouš flegmouš - o to delší procházky nebo více zaměstnání ale potřebuje. Pokud vaše procházky tobě i psovi vyhovují, neřeš.
Pokud ti nevyhovuje že je pes aporťák "až moc", začni tím že budeš házet aport pouze ty a pouze po splnění nějakého (vydaného!) povelu. A nauč si podávání do ruky, kdo se má pořád ohýbat.

A napadá vás něco, díky čemuž je váš pes samostatný? Nějaké detaily, postup během toho, co třeba přijdete z prochazky, nebo v jake miře se věnujete doma psovi nebo jak často je váš pes na místě... ?

nevidím důvod posílat psa na místo "jen tak", takže když už tento povel přijde, tak vlastně pouze když se pes vytrvale plete pod nohy a vyhozením povelem "vypadni" se plete pod další nohy, nebo je lákadlo tak silné že vypadne a za chvíli je zpátky. Prostě když je opravdu potřeba aby zalezl. Bez povelu tam samozřejmě může "parkovat" zcela volně, stejně tak ale může zalehnout prakticky kamkoliv.
Pokud se věnuju psu dostatečně venku, už s ním doma většinou nic moc nedělám, tj. nehrajem si, cíleně necvičíme. Ono taky když mám svého psa utahat, tak toho pak mám plné kecky i já... Pokud pes není dost utahaný zvenku, většinou to odnese obývák, protože společně "zavraždíme" nějakou tu hračku a pak ohlodáváme sebe navzájem, samozřejmě všechno proložené honičkou. Klidnější variantou je procvičení povelů, u nás velmi intenzivní, těžké, s pořádnou motivací. Nedá se to ale dělat často.

Myslím že základem samostatnosti je utahaný pes.

Mě se hodně osvědčily hry venku. Moji psi milují, když děláme pseudo stopu. Vezmu zpravidla klacek, dám jim ho očichat (před tím ho žmoulám chvíli v ruce) a jdu ho schovat. Schovám klacek v lese (staršímu tak cca 80 - 100 m, mlaďochovi cca 20 m). Bezvadně se takhle naučili odložení. Začínala jsem s tím doma, kde hledali piškot nebo jiný pamlsek. Ještě stále je to moc baví a jsou ochotni hledat několik desítek minut.

Ahoj.Můj pes už byl sám doma celkem v klidu.Jenom chvilku štěkal, když jsme odešli oba s přítelkyní,ale když jsem ráno chodil do práce tak ani neštěknul. Poslední týden začal ráno vyvádět když odcházím a když odejdem oba tak se může zbláznit. Tenhle měsíc začal s náma spát v posteli (dřív tam moc dlouho nevydržel) a všude je jak ocásek.Myslel jsem že bych se zase začal zavírat v koupelně a nedovolil mu být všude kam se hnem. A asi bych mu zakázal postel.Jenom nevym jak to bude brát když doteď jsem mu to toleroval a najednou to bude mít zakázaný. Nějakej nápad nebo rada? Nechci mít doma závisláka.

Nekoukal jsi na Polepšovnu mazlíčků? (soudě podle tebou navrhovaných opatření). Co se za poslední měsíc u vás změnilo? Začala bych znovu - neloučit, nevítat, odbourat všechny odcházecí rituály a tak.

Na Polepšovnu nekoukám. Nejsem si právě vědom, že by se něco změnilo,krom toho spaní v posteli. Se psem se neloučim ani nevítám. Odcházím úplně normálně jako dřív. Pes teď poslední dobou celkově chce být pořád s náma a vynucuje si pozornost. Je pravda že i nás už to začalo trošku otravovat.Mam ho rád,ale za zadkem ho mít taky pořád nemusím. Jenom nevim jak mu dát najevo že nemůže být pořád semnou a zase na něj nechci být hnusnej.

Je před Vánoci a lidi venku házejí dělobuchy, jak na ně reaguje? Třeba se jich bojí a takhle potom po vašem odchodu vyvádí.

U nás je zatim klid a loni si jich ani nevšimnul. Je teď jenom nějak přehnaně mazlivej,ale spíš to asi bude rozmazlenost. Nevim teda jestli mu zakázat být za každou cenu s náma(koupelna,sedačka,postel)

Asi bych to neřešila striktním omezením kontaktů s vámi, ale sem tam při práci/ne že by jí teď nebylo málo, že? /bych dala odeslání na místo(krátkodobé). Postel bych nezakazovala

Pořád přemýšlím kam hodit náš nový problém a nakonec jsem došla k názoru,že počátkem všeho je nesamostatnost mojí rok staré fenky(neumela být ani sama doma,nicila.Ted neumí být sama jen v cizím prostředí,je nejistá a nervozni a stačí když kousek odejdu a kvičí apod.
S nesamostaností se potýkáme od začátku (narozená v utulku,brali jsme si ji jako štěně v 8týdnech a hodne se na nás upla). Je to i plášule (bála se všeho),byla hodná,mazlivá a ke všemu přátelská a hravá. Ted po 2. hárání (bylo už pred víc jak 2 měsíci) je pořád protivná-nejdriv jen na fenky, ale pak i na psy. Vyjíždí mi po vetsine psu, hned jak si ji nektery ocuchava trochu dyl. Prijde mi, ze naraz neví co má delat, ze se bojí, je nejistá, pritom to ale driv nebyl problem, tak premyslim, kde je chyba a mam dojem, ze to je hodne tou nesamostatnosti, ze nevi co si se sebou počít, a ja ted zas nevim, jak ji vratit zpet. Taky je ted mnohem víc mazlivá nez byla.Byla mazel od mala,ale teď je šíleny mazel.K tomu všemu mi začla žárlit.Prostě řítíme se někam, kam nechceme.Za RD na Vlčáry jezdíme, na freečku ted v Brne mi RD hned na začátku než přišli ostatní radil ohledne žárlivosti, že stačí jednou pořádně šáhnout a je po žárlení, ale stále se nedaří - asi slabé argumenty a pomalé reakce?
Jinak co ted proti nesamostatnosti delám:když to jde,tak ji venku svěřím někomu na vyvenčení, nebo na cvičáku vítám,když si prohodíme sem tam psi(ale příležitostí je i tak málo),aby věděla,že bez paničky se to nepose..(opět na radu RD).

Vzhledem k tomu, že tu nejsi nová, nemusím tě směrovat kde najdeš informace. Máš tam dotazů víc, tak projdi příslušné poradny každou zvlášť. Nic z toho, co píšeš není neřešitelný problém, stačí správně nastavit komunikaci se psem, vyvážit rovnováhu mezi důvěrou a respektem.
Nevím jak ty, ale já patřím mezi ty natvrdlejší, takže potřebuju slyšet jednu informaci několikrát, abych jí vstřebal celou. Proto sem se před časem rozhodl, že budu jezdit na většinu freeček, protože tam ty informace sou a dokonce se i opakujou - a jak je všeobecně známo, informace několikrát podaná se stává znalostí (aneb jak sme se naučili písničku "skákal pes" ).

to asi budu taky ta natvrdlejší, protože jsem si příslušné sekce prošla, ale nějak jsem to asi jak píšeš nevstřebala, fakt nevím. Tu samostatnost trénujem už od té doby, co jsem se dostala sem na poradnu a i před tím naše nápady se shodly v podstatě s tím, co tu bylo psané, takže už ca 10 měsíců a pokroky doma udělala obrovské=už bez problémů. Ale venku se mi nedaří, dosáhla jsem jen menších úspěchů jakože bez kvičení počká před obchodem atp. Asi mám jen pocit že nově s tou žárlivostí a tím, že jí po hárání zůstala ta protivnostnost mi to přerůstá přes hlavu. Musím se vrátit do klidu a číst znova a znova a jak budou many na cestu, tak zas pojedu na freečko, snad se to do té doby nezhorší.

Nenechávej ty pejsky, aby jí čuchali tak dlouho, aby to chtěla začít řešit ona. Bylo by dobré vystihnout to tak, aby ona pochopila, že jí nic neukousne a nebude to všechno hned podle její nálady, ale že má tebe od toho, abys to ty vyřídila, že ona odhánět nemusí.
Chtělo by to postupně čubinu naučit, aby si dokázala hrát a jinak vyplnit čas bez vás. Určitě vám pomůže jezdit na fríčka a asi by nebylo od věci si domluvit konzultaci i mimo fríčko.

No, ale to by kolikrát znamenalo, že si k ní ten pes nebude moct čuchnout ani na vteřinu a to by asi taky nebylo ideální, nebo?

To je právě jedna z těch změn po hárání, už si nechce tolik hrát, to už ale tak do určité míry při dospívání bývá, ne? Sem tam si teda hraje - nejraději na hoňku, ale jen chvilku a pak se právě vrací za mnou. Já se ji snažím třeba veselým tónem navnadit na pesany, na hru, ale ne vždy to vyjde.
Na freečka jak jsem psala jezdím jak to finance dovolí a protože jsem ted bez práce, tak mám dost málo peněz a konzultace mimo freečko by byla fajn a určitě nejúčinější, ale zas ty peníze, já vím, že si RD o nic neřekne, ale já bych zas neuměla mu dát za tolik času a rad jen pro mne jenom pár stovek a víc teď fakt nemám. Proto to řeším i teď po netu a ne za na nejbližším freečku...

Hodně zjednodušeně řečeno - ty bys měla být ten, kdo řídí dění, ne fenka a její nálady. Na druhou stranu je třeba dobře odhadnout, kdy a jak jí nechat očuchávat s troškou přinucení a kdy to ukončit, aby toho na ní nebylo o moc. To ti ale nikdo po netu neporadí, to je nutné vidět v praxi. Zkus aspoň tu free sobotu.

Tohle vážně neřeš. Nemám blbé pocity, když mi nikdo nic nedá, protože nemá. Nežiju v materiálním světě. Jezdí za mnou hodně lidí, kteří jsou rádi, že našetřili na cestu. Kolikrát sem dojeli lidé i stopem a pak jsem se dozvěděl, že tu někde nocovali v lesích. Už toho si cením, protože vím, že pro toho psa udělali víc než kdejaký "pražák". Řeknu ti, že když sem přijeli lidi a pak mi dali nějaký pěkný čajový hrníček, nebo jen nakreslený obrázek vlka, mám z toho stejnou radost, jako když dovezou pytel Stone Cricku. Od babiček v důchodu si také nevezmu jejich poslední padesátikorunu, protože by mi to bylo blbý. Raději se nechám pozvat k nim na štrůdl.

Jak moc před dvěma měsíci se hárala? Nemůže mít falešku? (Líná, mazlivá...)

Nevím co říct, takový přístup není dnes opravdu častý, tedy snad jen jednoduše: děkuji.
Opravdu bych si přála, aby byla Bettys zas víc v pohodě a trápí mne, že se nám to nedaří. Tak až bude na cestu tedy zavolám, domluvím se a přinesu když nic jiného zas aspoň něco dobrého z Valašska na pití, toho je u nás díky moc hodným strýcúm a kamarádům pořád dost

Hárala řekla bych že normálně. Líná bych řekla že není, i když zase není ani tolik akční jak dřív - brala jsem to jakože zas o něco dospěla a zklidnila se. Teď ale jak napadl její milovaný sníh, tak v něm řádí a běhá jak divá, spíš s těmi ostatními psi si nechce hrát.
Mazel je teď fakt šílený, pro pohlazení si chodí hodně a užívá si ho - už jsem začla i uvažovat, jestli přemíra hlazení může taky škodit? Ale to doufám ne, nebo?

Aj ked je to debata na dlhu dobu , mohli by ste aspon nacrtnut ako na to. Moj pes, ako nesamostatny zavyslak, sa sam vie hrat iba kratku dobu a ked sa prave nic nedeje tak proste spi. A ked sa uz prospi dostatocne, tak sa na mna pozrie a spyta sa ma, ci sa nieco ide robit alebo sa ide von. Ak poviem ze nie, tak si vzdychne (nieco na styl "ach jo"). Dam mu loptu alebo nejaku kost na zuvanie a poviem mu ze sa predsa moze hrat aj sam. Chvilu ho to bavi. Ked vsak odidem prec(a necham ho osamote), okamzite vsetko pusti z huby a v tej chvili ho nic nezaujima iba dvere (hlavne kedy sa otvoria a niekto pride).
teda, neviem presne ako na to.

Zdravím Vás.
Potřebuji radu ohledně pětiměsíční fenky vipeta. Je to normální živé štěňátko. Neumí být ale sama doma. Ničí dveře, kterými odejdu do práce. Ze začátku, když byla sama, tak celou dobu prospala v pelíšku. Potom se to ale začalo zhoršovat. Je doma 3 hodiny a potom pro ni přijedu, vyvenčím ji a jedu zpět do práce. Neumí spát. Neumí si hrát, když je sama. Má balonek naplněný granulemi, ale nevšímá si ho. Jde po dveřích. Jedny zničila, umí je už otevřít a jde po hlavních dveřích. Četla jsem Vaši knihu, zkouším upoutat pozornost na dřevěnou hračku než odejdu, hraju si s ní, pak jí to dám, ale nic. Má panický strach z toho, že bude sama doma. Neloučím se s ní, nevítám ji. Dělám jako by nic když jdu pryč. Jinak není nijak bojácná. Nevadí jí jízda v metru, tramvaji, zvládá eskalátory, na Silvestr si rachotu skoro nevšimla. Když jsem s ní, ničeho se nebojí. Nemyslím si, že je na mě moc fixovaná. Přijde mi, že by uměla být kdekoliv a s kýmkoliv, ale ne sama. Cvičím ji tak, že číhám za dveřmi, až začne dělat nepořádek, přiběhnu, vynadám jí a zase zmizím. Zatím žádné extra zlepšení. Pláče, kňučí, trpí, šílí. Tak 2x týdně jede se mnou do práce, nikde žádný problém, jen ta samota. Možná jsem to přecenila v začátcích, když byla hodná. To ale bylo jen - na nákup a domů. Ani si nevšimla, že jsem byla pryč. Nejde to vrátit do starých kolejí. Ocenila bych Vaši radu. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, mám doma 9 měsíčního jorkšíra, který nechce být sám doma. Brala jsem si ho když mu bylo už 8 měsíců, tak si myslím že tomu pomohl i bývalý majitel. Pejsek neuměl nic, žádné povely akorát byl naučenej nečůrat doma. Takže jsem ho naučila ke mě, sedni, lehni, zůstan, místo. Zvládá to dobře, občas tedy dělá falešku, ale nakonec mě poslechne. Začala jsem ho učit samostatnosti, podle Vašich rad, už zvládne být sám v pokoji (když jsou otevřené dveře) i třičtvrtě hodiny, občas štěkne na protest ale nepřijde blíž než k prahu. Jenže ted jsme tak nějak zůstali na mrtvém bodě ... když zavřu dveře, knučí ... ted budu 4 dny v práci 8 hodin, tak se bojím jak to zvládne, jestli se nám naše práce nezbortí jako domeček z karet. Nevím jestli ho mám dát k bráchovi nebo ho nechat doma samotného. Zdá se mi to moc dlouho a nechci udělat chybu. Děkuji za jakoukoliv radu

Můj pes nemá se samotou žádný větší problém (semtam škrábne do dveří, ale nic hrozného). Beru si ho do práce takže té samoty stejně moc neužije, jen občas večer na pár hodin doma a tam je v pohodě. Když jdeme v práci na oběd, může jít buď s námi (lehne si pod stůl a je hodnej) anebo zůstane na chodbě a čeká tam. A já nevím, co je lepší - brát ho sebou anebo ho nechat na té chodbě jako trénink samostatnosti? Jemu i mě by se víc líbilo, kdyby šel pokaždé s námi, ale obávám se, že když nebude každý den trénovat situaci "jsem sám a nezbývá, než čekat na smečku", tak se ta jeho samostatnost zhorší. Jsou to zbytečné obavy?

dobrý den mam hrozný problém se svou roční fenkou...mam ji asi jen 14 dní...sem sni skoro pořád hlavně když tet jsou jarní prázdniny...ale když třeba mamka odejde do práce sestra ven a ja taky potřebuju něcoo vyřídit a nechám jí řeba 2 hodiny doma...je to strašný...štěká celou dobu nepřítomnosti a navíc kouše do kabelů a do koberce...jelikož za par dní už se de do školy a nikdo dopoledne nebude doma...tak nevím co stim udělat..konečně jsem se dočkala toho mít psa a mám takovýhle problém...