ale mi spolu chodime i do terenu, na huby, po cestach necestach, fotit....tam asi stopovacku nie

My spolu taky chodíme do terénu a stopku má i tam. Jednak proto, že ten pes musí být natolik zvyklej, že tu šňůru táhne, aby si to neuvědomoval a za druhý proto, že nikdy nevíš co nastane v terénu za situaci:o) Tvůj psík je mladej a teď se drží u nohy, ale za 2 měsíce už to tak bejt nemusí:o) Jasně, občas se zamotá, ale tihle naši 5 kilový psíci zase nemají takovou páru, aby u rozmotávání strhli půlku keře. Bady už se te´d často rozmotá sám a nebo prostě sedí a čeká až ho rozmotám:o)

Potřebovala bych vysvětlit jednu věc. Mám teď psa převážně na stopovačce. Nějak se nelepší přivolání. On na tý šňůře přijde, ale většinou tak nějak polmalu, nejdřív se rozhlídne, po cestě čuchá, někdy jde trochu obloukem, někdy se i vyčůrá. A to i když se nic zvláštního neděje ani stopu nemá. Když je na stopě tak to je úplně roztěkanej. Ale když mu dám zůstaň třeba na čerstvé stopě tak on vzorně čeká. Odejdu 50 metrů a zavolám ho, tak přilítne ukázkově a radostně - 100% se na něj můžu spolehnout i bez šňůry - v tom se strašně zlepšil. Ale jak má volno tak je to hrůza, bez šňůry naprosto nespolehlivý, strašně se zhoršil. Jak to, že je v tom takový rozdíl - teda nějaký rozdíl v soustředění bych čekala, ale ne tak velký.
Už mě napadlo jestli to není nějaký přeskok nebo jak se tomu říká??? Protože jsem na něj kolikrát byla ošklivá, když nejdřív prohnal srnku nebo králíka a pak teprve přišel a tvářil se tak spokojeně, potvora. Co by se s tím mělo v tom případě dělat. Nebo je možné že na to prostě fakt jen tak strašně kašle? To mě k němu prostě nějak nesedí.

vždyť sis na to odpověděla sama:

Pokud mu dáš "zůstaň" a přivoláš ho (což bych teda mimochodem rozhodně neučila), tak už má v tý situaci zažitý stereotyp přivolání. Když má volno, tak se mu ten stereotyp dost narušil - párkrát se proběhnul zcela beztrestně za srnkou, párkrát dostal po příchodu vylágoš...
A co s tím? No důsledně trvat na přivolání a po příchodu netrestat (to by ti dokázala poradit i pí. polepšovatelka, přeci)

No jo, ale vždyť já už to tak dlouho dělám, pořád na šňůře, a pořád nic! Fakt žádný pokrok. A ani se teda nenaučil na stopce držet vzdálenost to ani náhodou, pořád musím zašlapávat.

...nie je "zostan" sposob odlozenia ?, a odist na 50 metrov a privolat ?, nie je nutne po odlozeni sa vratit ku psikovi, pochvala (maskrta) a nasledny povel zblizka ?

ne, není. To záleží jen na tobě

dobrý den, chtěl bych se zeptat na přivolání, ráno kvůli chaosu a životě ve městě chodíme bez stopovačky na krátkém vodítku s tím, že pejska pustím na !malém prostoru! na volno, je možné v tomto případě korigovat přivolání takto: po povelu ke mně-při nesplnění hodit řetízek a potom slovně pochvalou k sobě psa přivolat a když nejde tak nadávat?Je ten řetízek možná resp. adekvátní alternativa za stopovačku s kterou jinak chodíme?Děkuji za odpověď.

Řetízek by se neměl používat, pokud pes jasně nechápe, co přivolání je. Radši si kup krátkou stopku, já to taky tak dělám.

No a co byste teda dělali, když přivolávám a on se začne rozhlížet a čuchat, ale víceméně jde směrem ke mě. Já k němu mám většinou nějaký nespokojený průpovídky. Tak nevím jestli to mám nechat být a počkat až se docourá?

Couračka je navigační prostředek, tzn. že si jí psa k sobě přitáhnu.

No kdyby si měla u mě nějaké nevrlé průpovídky, tak se taky budu courat Co děláš pro to, aby chtěl být u tebe co nejdřív a nebyl to pro něj jenom "vorpuz"?

Pochvala nebo piškotek, ale když přijde normálně. On s tím dřív nikdy problém neměl, že by se mu nechtělo - spíš jsem ho musela krotit aby o mě nebrzdil a neskákal na hlavu. I když vlastně na stopovačce to přivolání bylo vždycky pomalejší - spíš to pomáhalo proti útěkům za objektem zájmu různého druhu. Ale to jí měl třeba jen na 14 dní aby se srovnal a pomohlo to.

To je hezké, ale jak se u toho tváříš? Co děláš rukama, nohama... Intonační navigace není jen v "negativním poli"

Hmm, no je pravda, že na tý šňůře z toho ani nemám takovou radost, když poslechne. Nějak mi to nepřipadá stejně hodnotný. A on to dobře pozná jesti to myslím upřímně. A taky tu šňůru nemám ráda a trochu mu to vyčítám - to on taky určitě nějak vnímá. Chudák pes. Tak se na to zkusím zaměřit.

A jak poznám, jestli ví nebo neví, co je přivolání?Učím ho to už dlouho:), ale je možný, že to ještě neví, ale možná to taky ví, minimálně od září to pilujeme podle metod pana desenského. Netrvám na řetízku, ještě jsem ho nepoužila, páč se asi stejně netrefim, ale třeba čepici jsem po něm jednou mrskla.

Chtěla bych se ještě zeptat, jestli při opravě přivolání je možné kombinovat více způsobů, jako že: 1)stopovačkou, 2)pak když neni stopovačka něco hodit a pak chválit, když jde 3)anebo když je hodně daleko a je ta možnost, tak dát povel ke mně a když nejde začít utíkat pryč?

jak máš starého psa?
učila jsem dospělého psa přivolání a sakra jsem si dávala pozor, abych přivolávala, jenom když jsem na něj dosáhla.

Jsou mu tři roky a je to pěkně problémovej kokrouš

Chápu,znám..
Ale právě proto by neměl dostat víc svobody, než kolik si zaslouží. Tzn. dokud nebude mít perfektní přivolání - nepouštět na volno. Jinak se nehneš z místa.

Při házení klíči nebo řetízkem nejde o to se do psa trefit, ale přerušit nežádoucí činnost a upoutat pozornost na sebe. Pak přivolat a pochválit. Pochvalu jsem řešila pamlskem a slovní pochvalou a pohlazením.

Za tuhle připomínku moc díky, člověku to samotnýmu někdy nedocvakne.

Je tedy možný stopovačku s tímto druhým způsobem kombinovat? Mít teda ten řetízek jako pojistku, když není stopovačka? Právě proto, že ho chci vždycky opravit, ne vždycky je ta stopovačka připnutá, bohužel žijem ve městě a to někdy jinak nejde.

Ono to není tak jednoduché. A záleýí na to, kam se trefíš. Pokud například bere pes čáru směrem od tebe, musíš hodit před něj (nebo jemu na čumák - podle toho, co házíš), musíš znát perfektně svého psa a načasování, protože tím hodem můžeš u psa spustit nežádoucí reakci (např. pes čučí za cizím psem, dám povel, nic -> hodím a tím předmětem spustim místo "ahá, já měl přijít" "jo, běžím za tím psem"), pak také hození řetízku působí jako restart, tzn. dám povel - nic - hodím - pes se vyruší - musím zopakovat povel ve stejné intonaci jako poprvé. To vše s přihlédnutím na reflexní oblouk psa.

No,podle mne když nemáš spolehlivý přivolání stopku nesundávej,protože pokaždý kdy se pes na Tebe vykašle a nepřijde ,se vracíš zpátky o několik kroků.Taky bydlím ve městě a když nešlo psa pustit bez stopky,tak byl holt na vodítku. Ta důslednost se fakt vyplatí.

Kombinovat jo, ale ne za sebe zamenovat, kazdy slouzi necemu trochu jinymu. Stopovacka je pojistka, kterou privolani po nesplnenym povelu vynutis. Jak to chces udelat retizkem?
A uz jen mimochodem - pouzivat stopovacku opravdu jde i ve meste, spousta lidi tady z poradny ti to potvrdi. Pokud pes nema privolani, mel by bejt bud na stopce nebo na voditku. I ja jsem pred dvema lety takhle vencil po prazskejch parcich...

Tohle koriguju jedině stopovačkou nebo vodítkem jinak s nim nehnu a tak daleko zatim nejsem.


Takhle bych to udělala, když jsme právě ráno venku pejsek je ode mě čtyři metry a čmuchá si záhon, já dam povel "ke mně" a on si čmuchá dál.

Je to takhle dobře?

Nevím jestli je to tak dobře, neznám tvého psa Ale jsou další faktory, kdy něco hodit použít nebo ne. Pak tě pes nesmí vidět, že něco házíš, jinak máš slušně našláputo na reakci na nápřah. A pak, hod něčím slouží opravdu až když ten pes povel moc dobře zná a běžně ho splňuje bez problémů. Jen zrovna teď má "akutní hluchotu" a potřebuje "probrat". Tzn. že házení něčím není na učení psa, nepoužívá se často, ale jen jako "haloo já jsem tu taky" když to nejde provést jinak (intonační navigací, grimasou, vykročením....)

Právě toou intonační navigací to někdo tady výše napsal?Jako pozitivní a negativní, jsem myslela jako



Souhlasim je to určo o tom jak si to člověk udělá, mě alezajímá ta hloubka, chci tomu prostě jako rozumnět, než že bych se tady s váma snažila polemizovat o tom jestli nosit nebo nenosit stopovačku - to bych si nedovolila

Děkuji mockrát za vaší připomínku - to jsem přesně potřebovala slyšet - teď už v tom mám mnohem jasněji

Kombinovat to určitě lze, nebo dokonce není nutné používat ani jendo z toho, ale pokud to umíš Pokud chceš poznat hloubku, tak je lepší neexperimentovat na svém psu, "kterého musím přitáhnout stopovačkou, když vidí cizího psa" a pozorovat ty okolo. Na tohle jsou super free soboty, hlavně pak večer, když se sedí u ohně. Zezačátku nejspíš neuvidíš nic, ale postupně ti začnou docházet souvislosti (když se budeš ptát) a taky pozorování psů jak komunikují mezi sebou. Je to o tom "nacítit" se na toho psa a poznat, jak zareaguje když se zachováš tak a tak ještě před tím, než to uděláš.

V takové situaci bych vůbec povel "ke mně" nevydávala, protože je vysoce pravděpodobné že pes stejně neposlechne - zbytečně si kazíš povel. Buď použij něco pomocného (já mám "čurej nebo pojď") nebo si k němu bez řečí dojdi a když na něj dosáhneš, už můžeš zvolit jestli dát přivolání (na to bych kašlala) nebo jej jen nějak popohnat (poplácání?, přitom zároveň dej ten popoháněcí povel aby si to spojil)

Jak říká Petra , já používám povel jdeme a ukazuju rukou směr kam má jít.
Protože mám submisivní fenku , kdybych po ní něčím hodila tak ji zbytečně vystraším. Raději začnu poskakovat nebo dupat a radostně hulákat. Tím ji bezpečně zaujmu . V momentě když už běží směrem za mnou volám povel ke mně a jak přběhne a předsedne náležitě ji odměním.V okamžicích kdy si hraje s ostatními štěňaty nebo zaujatě něco čmuchá ji povel vůbec nedávám a raděj počkám.

Nápodobně, povel "ke mně" dávám jen v situacích, kdy vím, že přijde. Jinak si pomáhám jinými povely a pískáním, které u nás znamená zastav se a počkej na mě, dokud neřeknu "volno". Ze hry ji volám až po chvíli, kdy už není v takovém rauši a i tehdy čekám na moment, kdy není v úplné mele. Tzn. mám šanci, že mě vidí a vnímá. Když ji chci připnout na vodítku nebo jinak na dýl omezit v pohybu, říkám "pojď sem" zase proto, abych si nezkazila dojem z povelu "ke mně", který nechávám čistě pozitivní. Pokud se naopak začuchává a je moc pozadu, dávám "přede mně". Zatím nám to funguje, fence je 13 měsíců a nemáme větší potíže.

Tak to už jsem pak zase ale na začátku, chi prostě aby mě poslechl i když si čmuchá a je v rauši. Ale o tom zkazení povelu a dalších připomínkách moc díky - velmi poučné a praktické, úpa mě to natěšilo na odpolední venčení

jenže přesně na tohle je stopovačka a když ji nemáš a stejně ten povel dáš, jen si jej kazíš
uvědom si taky kolikrát za procházku to přivolání použiješ - jestli psa přivoláváš každou chvíli, navíc řádně neodměníš (nejlépe hrou), pak se na tebe za chvíli pes vykašle úplně. Kdybych měla psa při každém začuchání přivolávat, nedělala bych nic jiného. Přivolání je základ všeho, nech si jej na situace kdy je opravdu potřeba - a pomocí stopovačky si zajisti že bude fungovat VŽDY.

...aby psik posluchol a reagoval vzdy na privolanie, napr. od haravej sucky,...ktovie, co sa vtedy prehana v tej gebulke, uf, tak tomu porozumiet ...

Dobrý den, mám 22 měs. psa LR, poslední dobou po povelu volno odběhne, a na přivolání "ke mně" sice přiběhne, ale nepřisedne přede mně a drží se dál, skáče okolo a nechce se nechat "chytit a připnout na vodítko" a někdy i zaštěká. Není to pokaždé, ale nevím co s tím. Poraďte, možná jsem něco zanedbala nebo je to snad projev dospívání? Protože přivolání sice dřív nebylo pokaždé hned na první pokus, ale přišel nebo jsem ho předtím s pochvalou přitahovala za stopovačku, ale teď mi to přijde, jako když zkouší co si může dovolit. Děkuji Šárka

Nejspíš nastupující puberta a hlavně

v tom budeš mít stereotyp: přivolám - sáhnu na vodítko - připnu na vodítko. A to on samozřejmě nechce Poruš ho. A to tak, aby ho to bavilo.

zkouším to na balónek, přivolání, přijde, potaháme se za balónek, hodím a znovu, ale stejně to někdy zkouší - zůstane stát dál a čeká až přijdu já, ale to má smůlu, prostě musím vydržet a donutit ho, aby si přišel sám pohrát až ke mně, takže uvidíme jak to bude zabírat

Tak zkus udělat pár kroků vzad

Tohle je lepe videt ,pak se da presne urcit zde je to nedotazene privolani ,nebo pes testuje co muze.Reseni co pise Eva je mozne.podobne situace jsem resil vracenim i o nekolik kroku zpet v privolani a silnou motivaci aby pes mnel duvod se vracet.Nikdy nevytvaret v privolani stereotip...takze jsem si psa privolal,pochvalil,odmenil a dal znovu volno..nikdy psa pri uceni nedriljute,vse na pohodu a hrou nejlepe...
Prilisny spech priuceni,chybejici motivace,nezvladnuti situace v minulosti to vse muze bit duvod proc nyni pes reaguje takto,na dalku se neda presne ric co se deje,tohle je spise na osobni radu a ukazani co a jak.

balónek funguje, i těch pár kroků zpět, poslední dny Alf bez problémů přiběhne na první zavolání, takže to spíš vypadá, že zkoušel co si může dovolit, ale uvidíme, abych ho zase moc nepřechválila

Ok,takze pokud pes neprijde a cvik neni dotazen do konce,dokoncete privolani psa nijak prehnanen nechvalte ani neodmenujte a pak zopakujte tak aby vse bylo jak ma byt..Velka pochvala,psa odmenit a dat volno.
Obcas psa cas od casu privolejte pohrajte si,pochvalte a psovi volno.Toto delejte tak aby pes nevedel kdy jej pripnete na voditko a kdy dostane volno.

Dobrý den,
s mojí půl roční pitbulkou cvičíme přivolání na stopovačce. Problém je ten, že pokud jsme venku samozřejmě všechno je mnohem více zajímavé než samotné cvičení. Jde mi o to, že moje fenka KIMI stojí například 10 m ode mně na stopovačce. Vydám povel "Kimi KE MNĚ". Buď se kimi na mě jen podívá a zase obrátí hlavu, nebo se nepodívá vůbec. Následuje plynulé přitáhnutí stopovačky. Kimi se stále dívá jinam a cupitá, protože ji přitahuji. Přitáhnu ji, pochválím a čekám. Jenže pes vnímá jen na chvíli nebo vůbec. Mohu tleskat, skákat, volat, šeptat, odcházet a kimi se maximálně jen ohlídne. I když ji hlavičku natočím ke mně nebo si k ní dřepnu stále roztěkaně kouká jinam. Co s tím? Myslím že cvičit přivolání jde jen když alespoň trošku vnímá

a jaké má přivolání doma? půl roku je to ještě štěník ale na druhou stranu mu už rostou růžkyXD zkusila bych ji přivolávat doma, pokaždé, když se chceš pomazlit, když jí dáváš něco dobrého, když si s ní chceš pohrát, když jí dáváš žrádlo, prostě pokaždé když to pro ni bude výhodné... skákání atd ti asik mnoho nepomůže spíš si bude pes myslet, že jsi se dokonale zbláznila. Mě se nejlíp osvětčila intonační navigace. Ve chvíli kdy zavolám ke mě o čuba se otočí přidám něco jako "no pospěš" přibíhá "chválím" odchází "kárám" a po přivolání musí být pořádná odměna ne jenom nějaký "hodný pejsek" ale pes musí vidět, jakou máš radost že přišel, ikdyž ho páčíš na stopce - až pes bude chápat co má dělat můžeš volik stupeň pochvaly podle jeho stupně ochoty, lae do té doby bych chválila a chválila. A cvičení bych orientovala formou hry a ne nějakýho drilu za každou cenu. Hlavu bych fixovala jemně hlazením ať si to pejsa nespojí přivolání - nepříjemný pocit.

Problém je ten že první povel dám sice důrazně ale vůbec ne zle, snažím se aby opravdu vyzněl, že vím co od ní chci a očekávám že ho splní. Pokud se na mě podívá a vykročí najednou se zastaví a zase kouká jinam - pak se snažím ji povzbudit například jak říkáš intonací "no honem poběž :)" ale ona stojí dál. Pokud přitvrdím na intonaci ve stylu "teď děláš co nemáš" odběhne uplně a následuje zase stopovačka :-/ protože povel už byl vydán. V žádným případě nechci aby cvičení bylo dril je to nepříjemný pro psa i pro mě, na druhou stranu 6 měsíců není uplně málo aby alespoň na PÁR vteřin věnovala pozornost věci kterou má. Nechci tohle období kdy ji evidentně začíná puberta podcenit. Doma přijde na 100% i když v ruce nic nemám. Samozřejmě je pro mě užitečnější přivolání venku, kde se právě děje co jsem napsala.

Mě se hlavně nelíbí to "cvičení". prostě to přivolání používej a při tom jí to nauč. "Cvičení" nedává smysl ani tobě, ani psu. Ale když má pes přijít proto, aby si mu například sundala větvičku z ocasu, upravila obojek, hodila míček, vyčesala, připla ho na vodítko, odepla mu vodítko.... tak je to o něčem jiném. Obě víte PROČ.

Nezvladnuta technika a pricti ze pes poradne nevi co se ponem chce,chces neco co e v tu chvily nad jeho moznosti a vidis.Podstatne je jak kdy a co delas..zalezi velice na spravne posloupnosti..a to ze pises ze rikas povel durazne...osobne tam vidim radu chyb.mozna teoreticky vis co ajak..ale prakticky je to horsi.Tohle je lepsi kdyz ti ukaze uz nekdo skusenejsi co a jak.

Ono je těžký něco napsat slovy aby to nevyznělo špatně, samozřejmě když jsme venku nemáme čas rozplánovaný - hra - cvičení. Omlouvám se že jsem to neupřesnila :)

Nwejlepsi cesta jak psa znervit a znejistet,pes citi ze neco neni v poradku ale nevi co...je jeste decko...

To samé důrazně psala jsem že nevyjadřuje zlost ani striktnost. Myslela jsem tím že to řeknu srozumitelně :) zase chyba no. Na druhou stranu ta pozornost je fakt problém. Chápu že přivolání se dá pokazit špatnou intonací, ale přece jen by štěně mělo nějak zareagovat :)