Dobrý den, tak postupně se svou obludkou začínám cestavot. V tuto chvíli žádný větší problém nemám - už ji nemusím přenášet z peronu do vlaku, sama vstoupí do vlaku, do tramvaje (tam občas pomáhám, přeci jsou jen někdy ty schody vysoké), ale - problém jsou eskalátory v metru.
Vstupujeme-li do něčeho neznámého, opravdu si to kolikrát ani neuvědomím a ona jde, takže nějaké mřížkové mostky (jako jsem se někde dočetla) nám opravdu nedělají problém, protože máme čas, mostek neujede, točící se dveře se sice točí, ale pořád je tam dost času.

Ale jak na eskalátory? Násilím ji tam nechci tlačit, za mnou až tak ochotně nejde a jakmile vstoupím na eskalátor, tak už ji ujíždím a ona nahoře naříká atd. Samozřejmě by mi vyhovovalo, kdyby v tu chvíli se schody zastavily a my měly dost času vstoupit, ale ony nestojí....

Tak jak na to?

Díky

Těsně před eskalátorem si podrž psa hodně na krátko a pokud by nenastoupil sám, tak bude nastoupen.

Jani, nepamatuju kolik je tomu tvýmu štěněti? U vyloženě malých štěňat bych asi spíše přenášela, když ještě nemají rozum z povelů (třeba přecházení přes silnici, viz níže).

Já jsem psinu učila na prázdném eskalátoru, aby nám tam nikdo nezavazel (nevím jestli je to v Praze proveditelné?) - poprvé jsme jely směrem nahoru, protože to vypadá méně hrozivě, zastavila jsem ji na hraně, aby se na to podívala, a po několika vteřinách jsme se rozešly. Použila jsem přesně stejné povely jako říkám když zastavujeme na hraně chodníku a pak přecházíme ulici - tam taky vyžaduju aby šla současně se mnou (a kdyby náhodou nešla, tak "bude nastoupena", jak psala Zuzka). Po cestě jsem do ní nacpala několik piškotů a nahoře jsem opět hlasově dirigovala, aby čekala až do poslední chvíle a vykročila až přímo na "pevnou půdu".

Pak to samé ještě dolů, znovu nahoru a zase dolů - od té doby se psice cpe na jakýkoli eskalátor, co najde (ale moc jich není, tak jeden za čtvrt roku) .

Hlavně všechno v klidu, zmatkující pes si tam někde může skřípnout dráp a hrůzný bubák jménem eskalátor bude na světě...

Choďáka, který měl z eskalátorů vypěstovanou panickou hrůzu, jsem to naučila na nepoužívaných eskalátorech (dá se v Praze něco takového najít?), prostě jsme je párkrát prošli, pak teprve jsme přešli na zapnuté. Tam jak už se tu psalo, vodítko nakrátko, neptat se a jít, na schodech rozumná pochvala, výstup řeším co nejrychleji aby tam náhodou nezůstal drápek.

I prázdný eskalátor se dá najít... V době, kdy jsou dlouhé intervaly metra vystup, počkej až lidi odejdou, a pak trénuj. Začni na těch krátkých pomalých. Pro psa je příjemnější jízda nahoru než dolu. Dobré jsou třeba na Hlavním nádraží, tam se spouští na fotobuňku, takže než nastoupíte, jedou opravdu hodně pomaličku. Skřípnutí drápku/packy hrozí až při vystupování, takže tam bych klidně štěně přizvedla, ale spíš se dá čekat, že bude mít radost, že už je to za ním, a ten konec přeskočí. Ale hlavně z toho nedělej vědu, prostě vodítko na krátko, pevný obojek a suverénní nástup, nic se přece neděje.
Nepoužívané (=vypnuté) eskalátory se samozřejmě najít dají. Nejčastěji v pozdních nočních hodinách před koncem provozu metra, ale často i o víkendu (často třeba na přestupu na Florenci). O nějakých trvale rozbitých momentálně nevím.

Díky za odpovědi, ale vědu z toho fakt nedělám. Vystupuju většinou na Masaryčce, tam je jeden také pomalý a jede jen nahoru - zkoušela jsem to. Prostě se blokla, takže já odjížděla a ona dole kníkala, musela jsem seběhnout dolů, protože mi už končilo vodítko. Takže ve výsledku jsem jí buď musela brát do náruče - už teď má dvacet kilo, v padesáti už to nedám, protože mi zatarasí i výhled a neuvidím už vůbec nic (teď si psa ještě přehodím přes jedno raměno a mohu koukat a držet se madla), nebo hold jsem jí tam mírně přehodila - nahoře si s váháním vystoupí sama - ale jak jsem říkala, v padesáti kilech to už 10x za sebou fakt nedám. (však víte jak to vypadá v Praze, jeden eskalátor to není)

Rady typu "musíš počakt, až tam nebudou lidi " fakt nepotřebuju, při průměrné inteligenci člověka tohle snad dojde každému, opravdu netoužím blokovat eskalátor. Prázdných moc není. Zkoušela jsem prostě jít, protože vážně nehodlám řešit, ale při šprajcnutí opravdu netoužím po tom, aby došlo k úrazu.

Takže skutečně nevím, co s tím. A násilím ji fakt lámat nebudu, to není vůči ní fér.

JanaKK záleží na tom, čo považuješ za násilie. Ak už len to, že primerane a so žiadaným výsledkom trváš na tom, kam sa ide, tak to je zbytočná veda.
Nerozčuľuj sa, ak ti niekto napíše "musíš počakt, až tam nebudou lidi ", pokiaľ si túto možnosť nespomenula, predpokladá sa, že ti nenapadla. Ak chceš individuálny prístup, pri ktorom sa zohľadnia tvoje skúsenosti, je vhodné riešiť to osobne.

Hm.. mam dogu, 2,5 roku, 77kg. Prvne v zivote videl eskalator pred dvema tydnama. Byl u nohy a normalne jsem s nim nastoupila. Zadni nechal na pevnym podkladu, takze se mu zacali rozjizdet nohy a znejistel. Za nim byl muz, lehce ho popostrcil a pes stal na eskalatoru, my v pohode, on sice trochu nejisty, ale slo to, na konci jsem se rozesla metr pred ukoncenim - on se mnou a byli jsme dole. Zadny velky stres.
To popostrceni zezadu ani my, ani pes nebereme jako nasili. Porad lepsi, nez aby spanikaril.

Cili - mas 20kg stene. Kdyz ho vezmes nakratko a nastoupis s nim - i treba s lehkym zatahnutim, nebo mu posoupnes zadek, at je vsema 4 na eskalatoru - tak to neni zadne velke nasili. Nikdo ti tady neradi, abys se stenetem zachazela nejak zle, nebo nasilne. Rady od Zity i ostatnich, mluvi o tom, ze mas byt v pohode a v klidu a stejne se chovat i ke steneti. Akorat ho nebudes premlouvat, ale nastoupis ho rychle a bez reseni, aby nestacilo spanikarit.

"Sprajcnute" 20kg stene se da resit velice lehce. Neni nutne brat ho do naruce. A porad lepsi je, kdyz mu tim ze "ho nastoupis" ukazes, ze to neni zadna veda, nez kdyz mu ujizdis a on zustava stat a panikari. Neuspesnymi pokusy o zdolani problemu eskalator ho akorat utvrdis v tom, ze je duvod mit problem.

Zkoušela jsem obé - jak jít a neřešit, tak ji zezadu popostrčit, nemám koho, aby mi ji zezadu popostrčil, když jsem před ní. Takže u mě tohle nejde, v tomto jsem skutečně nenašla ochotnou duši, aby mi s tímto i náhodně pomohla. No uvidíme, už je zase o tři týdny starší.

Připomínám, že je narozena 22. 12. 2010 - takže je to prostě mimi. Povely zatím zvládnuté na 100% nemáme, v tomto věku se to ani nedá, ale snažíme se.
No uvidíme, uvidíme. Dnes odjíždím, takže dám vědět, zda-li tři týdny od posledního setkání s eskalátory byl nějaký pokrok.

Jinak asi někoho zde požádám, abychom se srazili v Praze a mohl by mi ji popostrčit zezadu.

Jsi z Prahy, není ani tak moc velký problém tu najít eskalátory, po kterých jezdí minimum lidí. Nebo můžem klidně opět uspořádat akci, kde se učej nastupovat psi na jezdící schody. Už se jedna taková dělala a všichni psi absolutně suveréně jeli.

Nechtěla jsem z tebe dělat pitomce, ale po netu se člověk fakt nedomyslí, co koho napadlo a co ne a jakou má inteligenci.
Mě by třeba zas nenapadlo nastoupit na schody a psa nechat stát pod nima samotnýho a kňučet, a čekat, co se stane, než mi dojde vodítko (jak dlouhé?)... Akorát tím otvíráš pole pro diskusi (A fakt tam musím? A co se mnou uděláš, když nepůjdu?) a dáváš psovi záminku ke strachu (Panička mi ujíždí, zůstanu tady sám, nebo mě ta strašná věc sežere, pomóc, panika!). Kdybys ho měla pevně na krátkém vodítku tak, aby na schody musel nastoupit zároveň s tebou, což při 20 kilech není problém, asi těžko by se mohl šprajcnout, a pro žádné takové problémy by nebyl prostor. Pes by se akorát divil, že už je nastoupenej a jede, a pak ještě 5x a zvyknul by si.

JanaKK - z vlastni zkusenosti muzu jen doporucit to co ti tu ostatni radi, ujizdeni psovi je cesta do pekla. Muj pes se silene bal eskalatoru, blokoval uz metr a pul pred schodama, nejdriv jsme trenovali aspon priblizeni, to se celkem rychle zlepsilo a kdyz uz byl ochoten dojit az ke schodum a rozhodla jsem se, ze nastoupime, podarilo se mu vyvliknout z obojku a moji chybou se tak stalo presne to co se stat nemelo - zustal sam pod schodama v totalni panice a nez mi doslo, ze za mnou fakt nepujde a sebehla jsem dolu, lital po peronu, jecel a zmatkoval. Nadelala jsem tim peknou paseku a samozrejme veskery pokrok byl v tu chvili v haji a bal se jeste vic nez predtim. Takze jsem pak uplne zmenila taktiku, pri dalsi jizde metrem jsem si ho proste vcas prichytla a na eskalator ho soupla a bylo to, cestou dostal par piskotu a po nekolika jizdach ho strach presel.

Díky za odpovědi, odjíždějící paničku jsem provedla poprvé - nejsem z Prahy, do Prahy pouze dojíždím do práce, bez psa.

V tuto chvíli po pátečních eskalátorech musím Kesinu na eskalátory šoupnout, vystupuje si už sama - prostě se rozeběhně a s mohutným vrtěním ocasu si oddechne, že to má za sebou (s takovým tím výrazem, velká obluda je pryč). Psa mám při každém nastupování a vystupování (nyní tedy ne z eskalátorů, protože bývá rychlejší než já, tam jí vodítko povoluju, abych jí nebrzdila, před tím ji tedy upozorňuju, že se vystupuju, protože většinou čučí jinam) opravdu na krátko, nikdy jsem si nedovolila psa dát na volné vodítko, skutečně netoužím, aby semi vyvlíkla a někde pobíhala atd., dokonce sundávám řetízek z vodítka, který tam mám kvůli žužlání vodítka, protože opravdu netoužím mít prsty zamotané do řetízku (pro popis nevím, jak Vy, ale já pokud potřebuju mít psa napevno, tak většinou vodítko omotávám kolem dlaně či kolem prstů, abych zamezila projíždění vodítka) a psa tahajícího na jedné straně - o prsty fakt netoužím přijít

Vzhledem k tomu, že mě v pátek netlačil až tak moc čas, tak jsem na Masaryčce vyzkoušela jeden nejezdící eskalátor, nejdříve se jí to nelíbilo, pak si to očichala a pak chodila sem a tam a zjišťovala, že sice tahle obluda smrdí stejně jako tamta, ale že vlastně nejezdí a že jí nic nedělá.

Dnes budu vystupovat na Hlavním nádraží a mezi přestupy mám hodinu, tak zkusím ty eskalátory na Hlaváku na buňku, když už se nebojí nejezdící obludy.

Pravděpodobně jste eskalátory už vyřešili, ale dobrý tip na téměř prázdné eskalátory je stanice Střížkov na trase C, směr Letňany. Je to kousek před konečnou, výstup do parku, ne do žádného obchodního centra, čili minimum lidí a také každé tuším třetí metro končí na Ládví, takže i menší provoz. A nakonec i Letňany, když najdete výstup na nějaké příměstské autobusy, nebude tam noha.