Zkrátka protože to je kokr

Teď vážně.
Netuším proč to kokři dělaj, ale moje Darina má velmi podobný vzorce chování.
Trochu to rozeberu odzadu. Pokud má pes přivolání, tak má přivolání, tedy povel a nesmí si dovolit dělat u toho cokoli jiného než co možná nejdřív se dostat ke mě. Pokud dělá něco jiného, je to neuposlechnutí povelu a je potřeba povel dotáhnout/docvičit - ve tvém případě dotáhnout práci se stopovačkou do konce. Po přivolání se pes přibližuje ke mě a já stahuju stopovačku tak, aby mezi mnou a psem nebyla moc velká vůle a abych mohl kokra přitáhnout přesně v tu chvíli, kdy začne kokr dělat co nemá, třeba otáčet se do retrívra. Pokud to uděláš dvakrát správně, zapojíš intonační navigaci a správně to procítíš, máš po starostech.

To druhý už popsal Ruda.

Dík za rady, určitě mu to zatrhnu. On i doma třeba z ničeho nic začne na retrívra vrčet, třeba si usmyslí, že kolem něj nemůže projít, nebo, že kotec je teď momentálně jeho. Když třeba sedí někomu na klíně, a retrívr se taky přijde pomazlit, začne vrčet a cenit zuby. To ho vždycky shodím a ať mi jde z očí, radši pomazlím retrívra, doufám, že to tak dělám správně. Prostě to má asi v povaze. Každej pejskař u nás na kokry nadává, jaký jsou to hajzlíci a nervní psi.

A to chceš tohohle šmejda (s prominutím, však víš, jak to myslím) připnout na jednu šnůru k hodnýmu pejskovi? Kokr se od něj otočí, zamotaj se, panika, skrat.....

Prosím co jsem udělala špatně,šli jsme s mým psem a na dálku viděli psí rvačku jezevčíka s jackem, panička jacka je roztrhla, napadený jezevčík utekl směrem k nám, nevšímali jsme si ho,předběhl nás a zastavil se stranou, pak jsem si uvědomila že je to souseduv pes se kterým se velmi dobře muj snáší a tak jsem se,sehla a chtěla podívat jestli je v pořádku,jenže ten muj se naněj z ničeho nic vrhnul a chtěl ho zadupat do země ,stáhla jsem ho za vodítko a sprdla ho,jack je rváč a s mým psem se nesnášejí je možné že ho jen cítil na jezevčíkovi?už vím když to píšu že je to blbost ale nechápu proč to muj pes udělal,s nikým se nerve jen s tím jackem se nesnášejí,

Strach, nervozita, přenesená agrese a "likvidace nejslabších". Na tohle všechno bych to viděla. a možná i něco víc- Záleží, jak jsi se chovala když viděl tu rvačku, jak si šla zkontrolovat jezevčíka....

ti dva co se rvali byli na kopci asi 20-30m od nás,na par vteřin jsme se zastavili,panička jacka zrovna doběhla k psům a rozhodila je od sebe,já řekla tak jdeme, pokračovali jsme podél kopce dál a tam nas doběhl jezevčík zastavili jsme se asi metr od sebe, já mu chtěla dát první čuchnout k ruce aby přišel blíž že na něj juknu,a mluvila jsem na něj, byla jsem v klidu no a ten muj na něj s vrčením skočil.....?

Mám doma smečku již dvou zachráněných Huskounů, hluchého psa (2 roky) a fenku (3roky) a chtěl jsem udělat dobrý skutek a zachránit před utracením dalšího. Dovezl jsem nového psa (asi 3-4 roky) domů a udělal první chybu, psy jsem neseznámil na neutrální půdě. Pes byl z daleka a už bylo pozdě večer, normálně už spíme. Všechno bylo poměrně v pohodě, s fenkou žádný problém jen když se přiblížil můj pes tak si nový zavrčel, načež jsem je oddělil sebou a oběma ukázal, že jsou v pohodě a nemusí se sebe navzájem bát. Ale ono jde o víc. Nový pes žil rok sám než ho odchytili, takže má bohaté zkušenosti. Je také podstatně větší. Můj pes, je to jasné, si ho hlídá kde může, chodí mu za zadkem, prostě to moc řeší namísto mne, ale je tvrdohlavý, takže i když mu dám jasný návod, co dělat má tak se situace opět opakuje. Novému se to samozřejmě nelíbí, je klidný a taky svůj klid vyžaduje. A tak začne na mojeho vrčet, vrčení se stupňuje a kdybych nezakročil tak se servou. Oba jsou ztuhlí, stojí k sobě bokem a šilhají na sebe. Můj pes je v tu chvíli naježený. Postavím se mezi ně a situaci uklidním. Oba psi odejdou, ale po chvíli je to tu zas. Včera jsem se jen na moment otočil, psi se dostali do situace kdy nový mojeho zatlačil do kouta a tam na něj skočil. Než jsem doběhnul tak můj pes utržil prokouslé ucho. Nový šel k zemi dokud se neuklidní a poté dostal jasný příkaz k odchodu na místo. Ránu jsem vyčistil. Můj pes mne olizoval jak nikdy.
---zlúčenie príspevkov---

I přes všechny pokusy psům ukázat, že se sami sebe nemusí bát, že jsou oba v pohodě a nemusí si hlídat záda se mi to nedaří. Může to být tím, že jsou tak diametrálně odlišní a nerozumí si nebo je vše zakopáno někde jinde? Snažím se používat nenásilné metody pro zachování harmonie ve smečce, ale nejsem si jistý, jestli používám dost silné argumenty. Rozhodně bych si nechtěl rozházet dobré vztahy s mou vyrovnanou smečkou jak byla před příchodem nového psa používáním nepřiměřeného a zbytečného násilí. Doufám, že jsem se trefil do tématu...za odpovědi a možná řešení díky. Určitě je někde něco čeho jsem si nevšimnul. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale chtěl jsem to co nejpřesněji popsat.

Ano, ano, toho jsem si všimnul. Přecijen nemám tolik zkušeností abych dokázal porozumět komunikaci všech psů a dokázal ji přeložit psům navzájem. Zkrátka snažím se dělat pomalé krůčky kupředu, nezmatkovat a nic zbytečně neurychlit. Není to sice ideální, ale nic jiného mi nezbývá. Rozumím - li tomu dobře tak i kdyby se mi povedlo to, že se budou navzájem ignorovat tak se tím nic nevyřeší a potencionální hrozba bude i nadále?

Mám 16 měsíčního psa kerry blue teriéra a stafforda (10-12 let). Stafforda jsem si nepořídila, přivlastnila jsem si ho, když ho chtěl jeho majitel nechat utratit, protože už ho nebavilo se o něj "starat" (jednou za několik dní mu přišel nasypat granule do kotce, kde ho nechal celý život zavřeného), nechávám ho v kotci u koní, kde je zvyklý celý život (dříve to právě patřilo jeho majiteli). Ale samozřejmě každý den, když přijdu, tak ho pustím, beru ho s sebou na vyjížďky atd. Kerry blue jsem si pořídila později, ale hned od začátku jsem ho brala také ke koním, takže i se staffordem se zná úplně od štěňátka. Vždy si spolu hráli, když jim dám něco na kousání, tak si každý kouše to své a mohou být klidně vedle sebe, ale poslední cca 2 měsíce si kerry blue na stafforda dovoluje, i když ten mu nic nedělá. Začne na něj vždycky vrčet, skáče na něj a ukazuje mu, že má navrch. Já ho vždy sundám a do očí mu varovně řeknu, že tohle dělat nebude. Ale další den se to opakuje, před pár dny se mi dokonce začali rvát, zase jsem kerryho sundala, natlačila jsem ho do rohu a držela jsem ho za kůži a hodně hnusným, ale tichým tónem jsem mu řekla, co si o něm myslím. Vadí mi, že si na něj takhle dovoluje, snažím se mu ukázat, že stafford je taky MŮJ a že nemá právo na něj vyjíždět. Je to pubertou? Chce mu ukázat, že on je výš? Stafford je naštěstí tak hodný, že nikdy nevyužije toho, že je ve skutečnosti silnější. Co dělám špatně? Jak mu mám jasně vysvětlit, že tohle prostě dělat nebude?

Dej si do vyhledávače "přenesená agrese"

Děkuju za odpověď. Vaše knížky jsem si nedávno koupila a už dočítám první. Mám na něj stopovačku, ale nedávám mu ji vždy, což, jak vidím, je asi velká chyba. Takže dnes ji dostane a bude ji nosit pořád. A jakmile uvidím, že se jde do stafforda zase trefit, tak mu to zatrhnu. Ale nechápu, kde se to v něm bere, jeho nikdy nikdo nešikanoval a jinak to není žádný rváč, s cizími psy se nerve a na fenky by si to taky nedovolil, vybral si prostě jen toho staffíka. Ráda bych k Vám někdy přijela, potřebuju k němu víc rad. Vždy jsem se dokázala s každým psem domluvit, ten staffík doslova "mluví" očima, ale kerry je jinej a v určitých chvílích si nerozumíme, což mě mrzí, protože jinak mi povahově naprosto vyhovuje.

Tak samozrejme, ze jsme s pudloidem prijeli z freecka a vzpomnela si, ze prave na tenhle komentar jsem se te mimo jine chtela zeptat . Rudo, je mozne mi teda vysvetlit, jak to tahnout dale, at je po problemu, protoze puberta neni vecna a namachrovanci nemaji kamose... Nebo si mam spise zavolat?

Takze to jeho chovani prameni z nejistoty? Kde se tedy mohla stat chyba, kdyz mezi psy vsech velikosti chodime od stenete a do puberty problem nebyl?
No asi si stejne zavolam, protoze freecko bylo ted a kdovi kdy zase nastane prilezitost zive ukazat.

Dobrý den , potřebovala bych poradit.Ukradli nám pejska , tak jsme si po 2 měsících pořídili jiného z útulku.jenže toho prvního se nám nakonec podařilo najít a tím začal problém.Pejsek z útulku-5ti letý pudl- je velice dominantní a toho našeho se snaží neustále vyhánět z bytu.Dochází tak k velikým rvačkám.Pudlík musí doma nosit košík , nebo jsou každý zavřený v jiném pokoji.Snažíme se už měsíc je nějak zkamarádit , ale je to spíš horší než lepší.Teď již kouše i ten náš -4 letý bišonek.Ve chvíli kdy útočí nereagují na povely jadostat se mezi ně je velice nebezpečné , pokousali by i nás.Pokus se nezklidní , budeme muset pudlíka vrátit do útulku , ale jenám ho moc líto , máme ho rádi a když je sám , je velice hodný,hravý a věrný.Poradíte nám prosím jak na pejsky ab se jejich chování zklidnilo???
Děkuji Vladka

Dobrý den .

Potřebovala bych poradit. Mám tři psy. Dva psy a jednu fenku.
Fena je 2 měsíce po prvním hárání, před necelým měsícem ji byl rok a ted nám začala obskakovat lidi. Při tomhle jsme vždy zakročili a již to nedělá, ale začala obskakovat mého československého vlčáka, který si to nechá líbit, poté začala obskakovat i mého vlkošedáka NO, který si to také nechává líbit. Nevíte co se s fenou děje ? Je to dospívání a hormony?

A pak je tu te problém, psi čsv a NO se mezi sebou začali doslovo rvát, začíná to vrčením a jednou se do sebe i pustili. Mám strach o čsv, jelikož NO trénuje obrany, má silné zákusy a je dá se říci nejlepší obranář na cvičáku i z vrhu, přítel ho používá jako policejního psa, nikdy se s psema nepral. Zatímco čsv je spíše agilitní a stopař, obrany ho moc nebaví a nikdy nebyl agresivní, až ted. Nemůžu je nechat spolu venku ani doma, takže je zavírám každého do jiné místnosti, ale nechci to praktikovat stále. Mám je ráda oba dva a chtěla bych aby byli jako dříve.Od štěnat jsou oba socializováni Děkuji za radu Sabina

A ještě něco, NO jsou 3 roky a čsv 2,5 let, rvačky jsou z obou stran, tajže získání vůdčí smečky asi mohu vyloučit že ? Vůdce byl vždy Dago- NO, čsv byl k němu bezproblémů, dá se říci poslušně oddán.

Tak děkuji za radu u fenky a velice se omlouvám že jsem to vložila jinam

A ted se tedy vrátím k řeči o NO a čsv. Já je absolutně neizoluji, co se týče procházek, snažíme se je mít pospolu, aby k sobě zase získali to "blízko" které k sobě měli. Byli jako nejlepší kamarádi, ale během týdne, co začala psy obskakovat bíglice se to zvrtlo do rvaček. Můj přítel "služební kynolog" se snaží je oba na ničem nešidit, snaží se na procházkách je mít na vzdálenost aby se neporafali, ale chce je mít zase tak, aby byli oba společně v kontaktu. Také si chodíme schválně sedávat na zahrudu a máme oba dva puštěné aby spolu komunikovali i v dobrém, protože v naší přítomnosti nezautočí ani jeden, ale jakmile jsme zkusili zajít domů, psi ihned využijí příležitosti a už se perou.
Bývali doby kdy se i napili ze stejné misky, hráli si se stejnou hračkou, ale ted by se doslova "sežrali".

Hlavně se bojím aby NO našemu čévéčku nic vážného neudělal, jak jsem psala, přeci jen na "kousance" lépe cvičený.

Oba dva jsou nešemi "dětmi" né zhýčkanými, ale né tak že nám jsou fuk" jako myslí" že to pro nás není jen pes s PP na venčení a nazdar, prostě jsme pejskaři typu"pojd mi dát pusu" snad chápete.
Vychovaní jsou oba dobře, máme zkoušky ZZO, ZOP, IPO, ZVV aj.... výstavy s čsv výborné, bonitace taky u obou, socializace od malička. Nekonfliktní k lidem i jiným zířatům.

Takže myslíte že bude nejlepší přiject ?

.
V otázke o agresivite NO k ľuďom, ktorú som neschválila, pretože podľa popisu je to rozsiahlejší problém a odporučila som volať Rudovi, tvrdíš o tom psovi niečo iné. V správe o zamietnutí som napísala, že by som sa zamyslela nad tým, ako prebiehal výcvik obrany. Je podstatný rozdiel v tom, čo tvrdíš tu, kde je teda pravda?

Proto jsem prosila o radu, nyní je to něco jiného než před týdnem. To co mi udělal dneska a včera jak jsem psala mi nikdy nedělal, ta agrese, potřebovala bych radu, kterou mi nikdo na cvičáku neposkytne, když jsem jim to řekla, řekli "uratit" a to jsou tam znalci myslím dobří.

Pes je pro mě přítel a alespon se snažím s tím něco dělat. Proto jsem napsala svůj problém, který se z toho vrčení na čsv vyvinul !!!

Sarwen nemyslím to zle. Práve to, čo ti povedali tí, ktorým tak dôveruješ, mi hovorí, že si vo veľkom omyle. Toto cez internet nevyriešiš, preto píšem, aby si zavolala kvôli individuálnej návšteve.

Dobrý den,

Máme pejska z útulku, je mu rok a půl...je to malý kříženec. Má však velké problémy s pejsky..hned jak nějakého vidí a je jedno jestli je to 5 nebo 20 metrů od něj, tak štěká a vrčí. Když pak potkáme pejska co jde okolo nás, okamžitě se chce pustit do rvačky. Pokud je druhý pes na volno, tak jsou v sobě. Dnes se to tak stalo,snažila jsem se svého psa odtáhnout a druhého rázně vyprovodit. Vůbec nevím co dělat. Jinak je to klidný pejsek milé a mazlivé povahy. Poradíte? Je to sice malý kříženec,ale odvaha mu nechybí. Doufám, že to přestane, že je vystresovaný z útulku,ale i tak proto chci udělat vše,aby to přestalo..děkuji..

Omyl! Dělá to právě naopak proto, že mu odvaha chybí. Sebevědomej pes nemá potřebu vzrušovat se nějakým "vořechem" a už vůbec ne na 20 metrů. Pokud si uvědomíš tohle, možná v tématu najdeš odpovědi, který hledáš. Jestli ne, je lepší Rudovi zavolat.
Na konkrétnější radu jsi dala málo informací. Jak jeho vrčení a štěkání na psy řešíš teď? Jestli jsem dobře z popisu pochopil, chodí na vodítku? Pak je základem úspěchu systém "prověšené vodítko" - viz zdejší vyhledávač.

Dobrý den, mám doma 2 roční AD, kamarád má ročního Americkeho staforčírského teriera. Dříve sme spolu chodili ven na procházky bez sebemenších konfliktů,loni jsme byli tyden společně na dovolené, asi posledni tři procházky do sebe vždy zajedou a rvou se, dnes kdyby nemeli košík tak by to špatně skončilo. Dokazují si tím vůdcovství? a myslíte, že by tomu pomohlo více společných venčení? (chodíme asi 2krat za měsíc), nebo už se bodou považovat za soka?
Děkuji za radu

Pane Desenský a jde tomu nejak zamezit nebo předejít tomu?? Pár lidí mi radilo, ze máme s pejskama přijed za váma. Myslíte, že se s tím dá neco dělat? Plánujem totiž opět dovolenou v létě.
Děkuji za odpověď

A myslíte, že bychom Vás mohli s pejskama i navštívit osobně?

určitě mlžete pana Desenského navštívit osdobně je to dokonce i lepší ale předem se s ním telefonicky dohodněte volat ve všední dny mezi 9-10h

Mno... tak jsem od stredecniho ataku jagteriera sla s pudem prvne sama ven a neverila bych,jak muze byt 40min prochazka neprijemna. Prvne jsem cekala ve vchode,nez v dali zmizi velky cerny pes navolno,pak jsem po ceste asi 2x zmenila smer a nebo presla na protejsi chodnik. Za kazdym pytlem s posypem jsem videla psa. Ja vim,ze to pro Dexe,ktery je si sam nejisty, neni dobre,ale co mam delat? Odezni to casem,nebo jak ja s tim mam pracovat? Za Rudou se brzy chystam s obema,ale kdyz Dex vrka plus vetsina volne pobihajicich psu nema privolani,tak mi to proste odvahy neprida. Ja si chci spacirovani se psy zase uzivat a citit se fajn a v bezpeci a ne byt paranoidni stazena ochechule s tepovkou 200+...

Tak si to užívej přece! Je to jednoduché, jen musíš chtít a jaká příhoda s jagem? Jo ty myslíš to "škádlení"? Vždyť se nic nestalo, ty jsi si vyzkoušela, že agresivního psa zvládneš vyřešit a bundu vem čert

Kajdo mne sa serval boston s dogou (mám nováčka z útulku),keď mi Adéla hárala,cirkus Humberto šuviks,celé sídlisko na nohách ako řvali a chceli sa navzájom zožrať,keby som nezavolala chlapa na pomoc tak tam sedím na chodníku doteraz.Bolo mi z toho pekne blbě,navyše oba kohúti v jednom byte-nič moc teda Tak nejak som to musela zvládnuť,už mi nebúcha srdce keď ide jeden pes k druhému a nepanikárim či sa zase niečo nezomelie,dogáčovi už koš doma nedávam a Ashon si k nemu príde lahnúť aj na pelech.Vrátilo sa to zase tam kde to bolo pred tým háraním O skúsenosť som bohatšia a viem že na prírodu proste nemám takže to budem museť nabudúce riešiť inak aby sa to neopakovalo.Hlavu hore,nemožeš byť X rokov v nervoch že sa niečo stane,rieš to až to nastane

Díky za povzbuzení. Jenže já si právě připadám, že jsem totálně selhala, že jsem psa ochránit nezvládla. Protože nemít hafo chlupů a kupu štěstí, nevyvázl by z toho tak dobře. Dyť přece úkolem vůdce je smečku ochránit, za čož já považuju to, že by se ten zmetek dostal max ke mně a já si ho podala. Kdežto já tam v závěru ječela na jagoše jak hysterka a Dexe držela ve vzduchu (což mi notně připomnělo zdejší sídlištní důchodkyně :) ). A v závěru mě to se... i proto, že mi Dex do psů vrčel teď a mám strach, kam ho tohle posunulo a že se z toho jeho nekamarádění se se samci nevymotám. Na druhou stranu si ten strach asi fakt budu muset přeskládat, protože ono je to všechno o tom nastavení v hlavě. Já jen, že se bojím, kdybych potkala něco většího a silnějšího. Asi je to celkově i tím, že teď bojovala o život psice a byla jsem jeden nerv, tak holt jsem nějaká přehysterizovaná

No tak si z toho vezmi ponaučenie keby sa (nedajbože) zase niečo stalo Keby moj dogáč nemal koš tak je Ashon po smrti,proste sme mali viac šťastia než rozumu a mali by sme sa z toho ponaučiť o tom ten život je

kajda zajde si na vlčáry

Jestli Tě to uklidní, tak něco většího a silnějšího sice potkat můžeš, ale podle mě neexistuje nic, co se vyrovná síle zuřivosti jagoše... možná rosomák .

Kdyby to byl pes větší, tak ho máš za co chytit a udržet mě takhle do Bonyho vlítnul 3x! během 5 minut borderák (teriér). neměla jsem šanci ho zastavit, i když jsem o něm věděla pohodlně dopředu, pak když jsem ho odevzdala paničce, tak se jí vyvlíknul se kšírů, pak ho zase neudržela. Pes si z tohodle incidentu vezme to, jak mu to podáš a že to bylo o štěstí? To je vždycky!

Nebo tasmánskej čert.

Holky,diky moc. Ono se to nezda, ale uz jen to, ze me utuzujete v tom, ze se bezne nesetkam s nicim vic posahanym jako byl ten odhodlany jagos (ac to nemusi byt pravda), me docela stimuluje a rozsvecuje ve mne svetylko, ze to bude dobry. Vim, ze ted je to o tom nastaveni v hlave. Na Vlcary kazdopadne zajedem, ptrebujeme to komplet vsichni tri.
Evi, s tim podanim psovi bud konkretnejsi. Po tom prvnim vypadu se Dex hned po odtazeni psa k nemajitelum hned uklidnil a vesele si cuchal, takze bych ani nepoznala, ze se neco stalo. Po tom druhem uz mi lezel v naruci a bal se, ale byl hrozne klidny, drzel a ackoli smrad stal stale pod nama a propaloval ocima, tak byl naprosto odevzdany. Ve me se spis misila agrese. Nesnasim, kdyz nekdo saha do mych blizkych. Vytaci me to mnohem vic, nez krivdy pachane na me same.
Kazdopadne jeste jednou diky diky. Nicmene pro svuj lepsi pocit od te doby nosim v kapse tekuty obvaz ve spreji. Je to totiz male a zatim nemam peprak :). I kdyz je mi jasne, ze bych ho pri svem reflexnim oblouku nestihla vytahnout, tak je tam aspon ten pocit ochrany...

Pro ilustraci, mám kamaráda, kterej loví divočáky kopím. Když chodil do lesa se dvěma jagdteriérama, stačil mu prej jenom nůž. Jagoši udrželi kance na místě tak, že jen přišel a dal mu záraz.

No tak ten by jsi nestihla vytáhnout a správně použít ani při reflexním oblouku -1s a myslí to tak, jak se k němu chováš teď = bojíš se, vyhejbáš se ....

ad jagoš: ted nám přednášel myslivec a měl takovou trefnou chrakteristiku jagoše: je to spotřební zboží, většina jagošů zemře v boji s prasetema pod, než na stáří. Čím jsou starší, tím jsou drsnější a namachrovanější, takže asi tak ....

Bert je, podle Bradáče, prý taky kříženec jagteriéra. Mnohé z charakteristiky na něj sedí...

Tak jsem se rozhodla vzchopit, nadechnout a vyrazit. Celkem dobra prochazka, potkali jsme jen zajice a psi tlapky, ke konci i zivou psinu, nakonec to stejne byla fena. Ale uz jsem se citila prijemneji, uvolneneji, necucela jen kolem sebe, ale i fotila a koukala na mapu. Jenze kdyz jsem se vratila z prace a sla jen na curaci, uz byla tma a uslysela jsem priblizujici se cinkani znamky a bezel k nam pes, co se na sidlisti venci sam. Majitel jde k nam do vecerky na pivo a cigo a psa necha pobihat venku. Uz kdyz byl Dex stene, delal problemy, takze ted mi nejak precvaklo a houkla jsem na Dexe takovym tim povzbudivym piskacim hlasem: Beziiimeee! Dex ho nezaregistroval a mel strasnou radost, ze jsme rychli a valime . Vim, na pochvalu to neni a je mi jasne, ze jednou ho potkam a budu se tomu muset postavit, ale ted to tak nejak odkladam, az se uvidim s Rudou a budu si pripadat pripravenejsi.

No, jsme ted s pudlonem fakt padla dvojka. On hysterci a spravi se, az budu v klidu ja, ja hystercim a spravim se, az bude v klidu on. Hm, hm. Nicmene se potrebuju dostat do faze, aby mi na ty psy zbytecne nevrcel a nedostaval ty ostatni psy do varu a stal vedle me v klidu. Jsou mu dva roky. Doufam, ze se do tehle faze casem dostaneme, mame na to jeste takovych aspon 13 let

Kajdo, to co prožíváš je mi moc líto. Vím jaké to je a když jsem si pořídila mého prvního psa Wilyho, tak jsme na tom byli hodně podobně. Vyhýbala jsem se jakémukoli kontaktu, koukala jsem z dálky zda se jedná o psa či fenu abych předcházela řešení nějakých problémů. Psa jsem z vodítka pouštěla minimálně nebo raději vůbec a když jsme náhodou natrefili na nějakého co se přichomejtl a už byl moc blízko a nedalo se vyhnout, tak jsem přiskřípnutým hlasem Wilymu vysvětlovala že je to KAMARÁD a vše je V POHODĚ a přitom jsem sama o tom nebyla přesvědčena. No průser jak mraky a pes se stále zhoršoval a pro jistotu začal vrčet jak na psy tak feny než si je očichal. Ruda mi poradil makat na sobě, dostat se do pohody a toho druhýho psa si osahat, pohladit (tedy když je to pohodář) a ukázat Wilymu že se já nebojím, tak sakra čeho se jako bojí on. A psy, co se mi nezdají, nevrtí ocasem nebo nemají poblíž majitele, k němu vůbec nepouštím. Začíná chápat, že je o něj postaráno. Hrozně to pomohlo, vrčení málem ustálo a Wily se dokáže seznamovat na pohodu. Ještě nejsme tak daleko aby s nima trávil více času než je potřeba k očichání, ale pro mě je to velký krok dopředu a musím přiznat, že to vše bylo a je ve mně. Držím Vám oběma pěsti, přeji pevné a klidné nervy a pejsky pohodáře.