Tak som tu zasa. Podľa Tvojej rady čítam a čítam a čítam až ma z toho bolí hlava ale to je dobre. Zistila som dve veci a to: že môj pes je pekne rozmaznaný grázlik a že podstatné je to čo chcem ja a nie čo chce on. Škoda, že som sa k tomuto všetkému nedostala skôr. Ale mám jednu otázku. Situácia: prídem domov on ma radostne víta, pribehne ku men, krúti si chvostom je sa k nemu zohnem a začnem ho hladkať a on v tom ztuhne a začne vrčať. Je napnutý ako struna. Ja nechápem prečo? Nevidím žiadny dôvod na vrčanie. Ja som v pohode nemám zlú náladu ani si nemyslím, že zo mňa vtedy išla nejaká negatívna energia, ktorú by som preniesla na psa. Tak som mu dala povel daun, nechala som ho tak asi 2 minuty a pýtala som sa ho čo sa deje. Postupovala som správne alebo som ho mala napomenúť nejako tvrdšie? Ďakujem za odpoveď a za Tvoj čas.

Zdá sa mi , že na odbúranie strachu v takých prípadoch ako som opísala v minulo príspevku je najlepšia hra. Keď sa Hero zasa napne ako struna a začne vrčať tak najskôr nasleduje moja otázka, že čo sa deje veď o nič nejde a potom sa ho snažím upriamiť na hru. Napríklad mu začnem ťahať po zemi rukáv môjho trička a on sa pozerá a potom vidím ako tá strunka začne povoľovať až sa celkom uvoľní a začne naháňať ten rukáv a už je dobre. Zabudne na vrčanie a už sa iba preťahujeme o rukáv. Skrátka sa snažím zaujť ho hrou. Myslíš, že toto je cesta? Pri čítaní poradne vidím kde všade som robila chyby. Bóže, toho ale bolo.

Eriko,

ale hlavne bych to nedelal jako ze se mu vnucujes, jestli rozumis, co myslim. Jinak mam taky takovyho jednoho vorecha, co ma podobny ztuhle vrcici reakce, ale da se...

presne takto reagoval niekedy moj byvaly civaviak pri vitani - na jednej strane sa tesil a liezol mi na hlavu, na druhej strane stuhol a vrcal.. pomohlo, ked som si isla umyt ruky - akokeby mu vadil iny pach, nemusel byt ani od psa.. to iste robil bratovi, no na maminu nevrcal nikdy..
lenze my s bratom sme mu este robili aj napriek - ked zacal vrcat, brat na neho rozpraval vysokym pisklavym hlasom a on vrcal este viac.. ale ajtak sme nikdy nenasli pricinu..

Všetkých Vás pozdravujem a ďakujem. Príčina bude asi v tom ako už napísal Rudko, že som pred tým uz tvrdšie zakročila. Keď si spätne premietam niektoré situácie tak som to občas nezvládala a nekonala najsprávnejšie. Musím ešte na sebe popracovať.

Dobrý večer,
moc prosím o radu. Částečně už si snad dokážu odpovědět po přečtení tady uvedených názorů, ale jen částečně... Rodiče mají dvouletého hovawarta. Od mala je zlatíčko, je submisivní, poslední štěně z vrhu, a nikdy s ním nebyly žádné problémy, proto na něj nikdo nikdy nevztáhl ruku - leda zvednul hlas v případě potřeby. Není moc cvičený, ale přesto skoro vždy poslechne. Problém nastal asi před dvěma měsíci - sem tam, když ho někdo z nás hladil, ztuhl a začal "mučet" - ne vrčet, ale tak jako skorovrčet. Minule ke mně přišel se pomazlit, pak zase ztuhnul a mučel, pleskla jsem ho lehce přes čumák (vždycky jsem byla poučována, že pes si nemá dovolit vrčet na pána jakožto na vůdce smečky, je to pravda??), mučel dál, tak jsem mu dala dva povely, všechno plnil ale pořád protestoval a začal se klepat ve slabinách. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem se ho snažila povzbudit, pořád nic, tak jsem ho nechala být a přešlo to. Od té doby se to stalo víckrát i rodičům, asi dvakrát i zavrčel, klepal se, vůbec nevíme jak se v tom okamžiku chovat, báli jsme se jestli není nějak nemocný, když to začal dělat tak najednou, ale veterinář zatím nic nezjistil...Kvůli špatným zkušenostem - předchozí dominantní pejsa, náš první pes, si na nás "otvíral čumák", to byla naše velká chyba, kterou nechceme opakovat - chtě nechtě začínáme mít trochu respekt když ho jdeme mazlit, chceme to změnit. Moc prosím aspoň o krátkou písemnou odpověď, kterou bych mohla přeposlat rodičům, aby se na jejím základě odhodlali zavolat Vám, pokud to bude třeba, je to s nimi trochu složité . Děkuju moc a hlavně Vám děkuje náš pesan!

no zaprvé bych nechodila ho mazlit ale namazlení bych si ho volala. ale zjistit příčinu tohohle mručení- vrčení je takhle po netu takřka nemožné

nechodila mazlit - dřív si to vždycky nechal radostně líbit a spokojeně funěl, přijde mi divné obcházet jeho místo obloukem, pokud teda zrovna nespí...

ivčaO nemusíš ho obcházet obloukem jen si ho nevšímej když na tom místě je- když si ho chceš pohladit zavolej si ho

to můžeme realizovat, díky... hlavně ale doufám, že mi pan Desenský poradí s tím klepáním......

Pokud se chová takto, připadá mi to na mručení ze strachu a nejistoty (rikate ze je spise submisivni), takže bych v žádném případě neplácala přes čumák ani jinak netrestala, musi se na to jit uplne z jine strany. Je mozne, ze ma s vami nejakou spatnou zkusenost, kterou si treba ani neuvedomujete, ale pes je nejisty a treba se nejakym způsobem citi ohrozen. Zazila jsem to u sveho psa take, pamatuju si, jak jsem si ho chovala a ze srandy cuchala ke brisku a najednou se ozvalo hrozny vrceni, bylo mi jasny, ze se citi ohrozen. Na nasem vzathu jsme hodne zapracovali- zadne nasili, byt se to v ocich některých lidí jako nasili nejevi (facky apod.), vice prace se psem a hrani se psem, zaroven ve smeru "rozmazlenosti" jsem zavedla obcasnou ignoraci a hodně se to zlepšilo (furt je ale na čem dělat, ale díky bohu temhle strankam jsem aspon par veci pochopila).
S tim obecnym, ze pes nema vrcet na pana: jakmile se to stane, neco určitě neni v poradku, ale musi se resit hlavne pricina (rozmazlenost, agrese vs. strach) a ne pausalizovat: pes na me vrci, dam mu za usi, at uz vrci z jakehokoli duvodu apod. Je to jen muj nazor, jak psala ajka po netu je těžké něco řešit, určo si pockejte na povolanejsi a zkusenejsi nazory, hlavne samozrejme na "červený text". drzim palce

Jeje, jestli se může cítit ohrožený kvůli drbání čupřiny, to by mě mrzelo Děkuju!

Nemyslim, že by to bylo tím drbáním čupřiny jako takové ale že se najednou dostane do situace, kdy neví, co přijde, co by měl dělat a čekat. Třeba ten muj pes to tenkrát udělal na čmuchání bříška, což je určitě pro psa citlivá oblast, ta čupřina moc ne , ale to pak i když třeba sem si s ním hrála a mírně do něj žďuchala, hladila ho, laškovně jsem ho pošťuchovala a najednou jsem viděla, jak zničehonic ztuhnul, ocas se mu napnul a začal vrčet, měl výraz nejistej, těkal očima, prostě se bál, jak to myslim, co s nim chci delat apod... u mě to bylo způsobeno jedním nešetrným a příliš tvrdym zákrokem a pak už se to vezlo. Proto teď už vím díky této poradně, že tudy cesta nevede ani náhodou. Pokud má k psovi přístup celá rodina, je možné, že někdo jiný než vy vůči němu byl také nějakým způsobem nepřiměřený /např. trest byť jen zvýšeným hlasem za něco, co ten pes už stejně neví, že provedl, z toho pramenící nejistota apod./.. těch možností je hodně, ale rozhodně psa za toto netrestat (evidentně je to strachová reakce), jinak to bude horší a horší.. vím to z vlastní zkušenosti ale jak jsem psala výše, počkejte si na kompetentního poradce, nebo v nejlepším případě na p. Desenského

Ivčo, Ajka má pravdu, nechoďte k němu si ho hladit, ale zavolejte si ho. Nešli jste k němu tak, aby neměl kudy "unikout"? Píšeš, že je velmi submisivní. U takového psa bych nevolila příchod s přímým pohledem do očí, spíš vlídné přivolání, kdy já stojím spíš bokem k psovi a dívám se jinam, nebo si dřepnu na bobek a nechám psa přijít za sebe, pokud to chce. S tím hlazením - dala bych si záležet na tom, abych neobjímala, netiskla k sobě, nepoplácávala, ale jemně pohladila tak, aby mu to bylo příjemné.
Tím, co jsi dělala po tom, co ztuhl a začal vrčet, jsi ho asi docela dobře zmátla - nejdřív jsi trestala,pak povzbuzovala, chlácholila - to jde všecho proti sobě a když to takhle zkombinuješ, musí z toho být pejsek ještě víc rozhozený.

Děkuju za odpověď!! Vrčení ve hře samozřejmě nepovažuju za něco co si pes nemůže dovolit, to jsem se špatně vyjádřila:). Mohl byste mi prosím poradit, co bych tedy měla dělat konkrétně, když situace nastane - pes přijde, hladím, ztuhne a začne vrčet? V příspěvku výše paní navrhuje začít si hrát, jsou i jiné způsoby? A když např. pes vleze pod stůl, chci si sednout ke stolu, kde je pes a on na mě zavrčí (to se stalo teď nedávno bratrovi), to se dá taky řešit hrou? (vítám samozřejmě i rady ostatních pejskařů!)

Taky nechápu že se nás dřív nebál a teď najednou začal, do těch dvou let žádný takový problém neměl...

dala bych psovi trvale krátké vodítko, naučila bych jej základní povely. Opravdu naučit, vysvětlovat, opravovat, netrestat za to že to pes ještě neumí. V situaci pes pod stolem bych psa nejprve přivolala (případně vytáhla za vodítko), pochválila, sedla si... Vypustila bych jakékoliv fyzické tresty - žádné plácání. Naopak zařadit co nejvíce kontaktních her a mazlení aby se pes postupně přestal bát doteků a být nejistý. Pokud mám pocit že už na psa tlačím moc, hru ukončím - nejlépe chvilku před tím než to pes neunese a zavrčí. A ideálně pochopitelně návštěva na Vlčárech nebo aspoň na terénním freečku.

Choďák byl zezačátku se mnou taky nejistý - vybrat bodlák z chlupů byl obrovský problém, do sprchy nee a ukázat břicho? Nikdy! Postupně když zjistil že ho nesežeru tak bodláky no problem, sprcha na první povel a na záda se klidně vyvalí kdykoliv, i v situacích kdy by mě fakt nenapadlo to po něm chtít, ale on je úplně v pohodě. Při hře neřešíme kdo je zrovna nahoře a kdo koho právě "vraždí" - oba víme že je to hra a víme že ten druhý úmyslně neublíží. Když byl odřený od nového postroje, nechal se ode mne bez protestů ošetřovat - vystříchat chlupy z odřeného břicha, rozpustit slepence, vyčistit,... ale taky je fakt že já jsem ho snad nikdy "nezradila" tak aby měl důvod převést počáteční nedůvěru do skutečného strachu či nejistoty, u vás bude ta cesta o to delší... i proto bych doporučila Vlčáry, ať hned vypustíte všechny chyby, i ty které si zatím neuvědomujete

Mohli jste psa někdy nějak zradit, potrestat v okamžiku kdy netušil za co, když pak z toho byl nejistý tak jste ještě přitlačili a problém je na světě. Teď už bych to "proč" řešila jen do té míry aby se příště podobná chyba neopakovala, ale prioritou je dát psa (a váš vztah) do pohody.

Pokiaľ môžem do to vstúpiť tak by som iba povedala, že je vrčanie a vrčanie. Môj pes vrčal z neistoty a tiež z toho, že som ho občas tiež pekne zmiatla mojím prístupom. Ale musím povedať, že to je spôsob komunikácie. To hranie fakt pomohlo. Ale aj to, že som si ho začala menej všímať a niektoré veci už neriešim. A tiež som prišla na to, že hneď za lopatkou má miestečko, ktoré keď poškrabkám tak sa v sekunde úplne zmení. Tam keď sa ho dotknem tak sa okamžite zvalí na chrbátik a vyvalí bruško a čaká, že ho poškrabkám. V poslednej dobe to robí skoro stále a hocikde. Myslím, že mi viac dôveruje.

Tohle je pro mě opravdu velice zajímavé téma.
Měla jsem a mám psy po svém boku celý život, různá plemena, věk, pohlaví, s různou minulostí, ale opravdu se mi ještě "nepodařilo", aby na mě můj pes zavrčel.
Čtu tady různá témata se zájmem, neboť poznatků nebudu mít nikdy dost, a nestačím se divit, kolik problémů existuje.
Ono je totiž "vrčení", vrčení, Vrčení a "Vrčení" a každé má svoje. Jedno spadá ke psům, kteří mají špatnou minulost, jedno ke strachu, jiné k nedůvěře, další jen k obyčejnému "remcání" atd.
A až můj Papiš má právě ten styl "brblání pod fousy", který je pro neznalého znakem vrčení, pro mě brblání - je fakt, že u pidi plemene je těžké ty tóny rozeznat, narozdíl od většího - a to ještě nepravidelně a já vím vždy proč má tu potřebu to okecat. Je to hrdý, zcela bezproblémový pes, ale prostě si rád okecává. Neřeším to, není co.
Někteří psi při vítání pánečka - z přemíry emocí - dostanou "jakýsi zkrat", ztuhnou a vrčí, ale to vrčení je zase jiné, není zlé, jen jakoby "vypouští páru", nebo jak to nazvat. Pozorovala jsem to u dost hyperaktivních kotcových psů na cvičáku, když se těšili, že přišel pán a půjde se cvičit. Pozorovala jsem to svého času u pudlíků závisláků, když panička přišla z práce a šlo se ven.
U svého kavkazáka jsem dlouho myslela, že je úplně němý, nevrčel, neštěkal To přišlo až časem, ale vůči mně zůstal "němý" i nadále, jeho komunikace se mnou probíhá nejvíce pohledem, a pak celým jeho tělem.
Asi je můj příspěvek trošku mimo téma, za což se omlouvám, ale opravdu mne toto téma zaujalo a jsem zvědavá, co dalšího kdo připíše za zkušenost

Dobrý večer! Tak prozatím praktikujeme přivolání na mazlení a dáváme mu pokoj na jeho místečku. Jsem teď doma třetí den a hafo se ještě "neozval" - uvidíme dále.. Hlavně se snažím pracovat na sobě, předem potlačit případnou nervozitu z případného zavrčení, abych mohla pak reagovat lépe dle vašich rad... A taky poučuju rodinu co to jde.. Přeju všem, kdo sem ještě do Vánoc zavítají, a samozřejmě panu Desenskému a jeho smečce, krásné svátky!

U nás to vrčanie bolo o rozmaznanosti a nepochopení. Vďaka tejto poradni už chápem veci o ktorých som nemala ani páru. Ja by som ti IvčaO. dala iba jednu radu. Čítaj tu všetko! Zistila som totiž, že aj téma, ktorá vôbec nesúvisí s problémom Ti môže pomôcť a získaš rady, ktoré sa Ti môžu hodiť. Viem je tu toho veľa ale oplatí sa to. Držím palce.

Mám také dotaz ohledně vrčení. Můj pes- rok a půl je od mala velkej bázlivka, dřív mi štěkal na lidi, nechtěl se nechat hladit, apod.. Od té doby, co bydlíme v centru Prahy jsme udělali obrovské pokroky- chodí po městě bez vodítka, na lidi neštěká, pohladit se nechá skoro od všech a často u toho i vrtí ocasem, o čemž jsme si dřív mohli nechat jen zdát. Stále je občas lekavý, ale děláme si z něj srandu, tak se to snad zlepší. Máme však jeden velkej problém, kterej jsem myslela, že už jsme vyřešili, ale včera mi to udělal zase, tak jsem z toho v háji. Když vidí nějakou naší kamarádku, tak se k ní jde přivítat, ale když k němu vztáhne ruku, tak vyjede a vrčí. Dělá to jen holkám a v devadesáti procentech těm, který zná. Nekousne přitom, ale vypadá to hrozivě. Pak už je s nima v pohodě, mazlí se, vrtí ocasem. Fakt nevim, co si o tom myslet a dost mě to trápí. Párkrát se mi stalo, že mi takhle "vyjel" na někoho opilího, kdo si ho chtěl pohladit, nebo když na něj byl někdo moc hrr a vrhnul se na něj. Pak si také člověka očuchá a je to o.k. Jen nechápu, proč mi to dělá u lidí, který má rád. Občas mam pocit, že nikdy nebudu mít normálního psa ...

Já jsem měla (mám) podobný problém. Párkrát se stalo, že doma, když jsme se vítali a málokdy i když jsem s Luckym měla normální kontakt, tak stuhnul, čuměl jinam a potichu zavrčel. Určitě jsem to neřešila dobře, že jsem ho poslala na místo tím stylem, že na něj nemám náladu. Po chvíli jsem ho zavolala a hráli jsme si a už bez vrčení. Teď už to dlouho neudělal.
Ale spíš mě trápí jiná věc. Nedůvěřuje cizím lidem a provozuje na nich to, co mi dělal doma. Toto jsem si netroufla už nějak řešit, abych neudělala ještě větší chybu než to, že to nechám plavat. Není agresivní, jen jim nevěří a chce se raději udělat neviditelným . Toto dělá i na mého dědu. Ale to chápu, proč se tak k němu chová . Kontakt se psy řeší v pohodě, ikdyž se na cvičáku naněj párkrát jeden pes pusil, tak se k němu pokaždé točil prcinou, protože opravdu konflikty nemá rád a nevyhledává je. U nás si neagresivní psi běhají po cvičáku volně, takže už od miminka je volně mezi ostatními psy a i na prochajdě když se s nějakým psem seznamuje, tak bez problémů. Jen ty lidi mu nějak vadí. Tak prosím o radu jak bych měla reagovat, když zače vrčet a stuhne před lidmi?

Četla jsi předchozí příspěvek? A jen ještě dodám, není to ani tak o důvěře k těm lidem, kteří si ho hladěj, jako spíš k tobě.

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, můj pes poslední dobou přestává mít rád lidi, jejichž psy taky nemá rád. Jednoho kamaráda, jehož pes ho pokousal, cítí to z něho a i když byli bezvadní kamarádi, najednou se mu vyhýbá a vrčí na nej. To bych ještě pochopila. Ale přestal mít rád i kamarádku, jejiž psa nemá jen rád, nikdy mu nic neudělal, jen ho nemá rád a tak se už nebaví ani s tou kamarádkou. Nedávno na ní i vrčel jak si ho hladila, otočil hlavu na druhou stranu a vrčel, pak se začal i klepat. Jak se mám v tu chvíli zachovat. Nechci ho trestat, když se bojí, ale zas ho nemůžu nechat vrčet na lidi..
--- zlúčenie príspevkov---
ještě dodám, že pejskovi je 1,5 roků a je od mala velmi dobře socializovaný jak se psy, tak s lidmy.. až kolem jednoho roku mu přestali být sympatičští někteří psi (feny a štěňata ok). Je hravý, ale bojí se zřejmě i venku sám po tmě, protože tam štěká. Nevím, co jsem v tomto směru zanedbala.. Renina

Tou správnou socializáciou by som si nebola taká istá, pretože toto je prejav neistoty, v ktorej potrebuje pomôcť, čo je ale individuálna záležitosť a preto je lepšie riešiť ju osobne, nie cez net. Možno niečo napovedia staršie príspevky, odporúčam ale telefonicky dohodnúť návštevu na Vlčároch. Kontakt a čas, kedy volať je v banneri hore. Odporúčam zatiaľ požiadať tých, ktorí psa kontaktujú, aby sa mu nepchali "pod chvost"...

Tak já nevím, od štěnete je pořád v kontaktu s lidmi, se skupinami lidmi, se psy pořád a toho se držíme doteď, jen se bojí těch určitých lidí, kteří mají psy, které nemá rád. A na procházce si sem tam taky vybere někoho kdo se mu zřejmě nelíbí začne se plížit a pak na něj začne štěkat. O těch Vlčárech už jsem taky uvažovala. Díky za info.

To ale na správnu socializáciu nestačí, že je s ľuďmi a psami. Záleží aj na tom, či dostal správne odpovede na otázky, ktoré riešil.