Proboha proč si necháš psa - štěně takhl eterorizovat? To chceš aby z něj vyrostl napadák? Ochranu zajišťuje kápo smečky, a to si snad ty, nebo ne?

Nejezdila bych za známou, která má takového psa...Kamarády pro mojí fenku vybírám...Jezdila bych až by si známá pročetla tyto stránky a něčemu se přiučila, pak bych neriskovala kousnutí do mého psa apod...

Pes se nemá bránit sám, na to jseš tam ty jako šéf smečky. Pročti si tu na poradně související témata, která by Ti měla napovědět.

No nenecham, tím že ho chce pokousat, tomu zabraňujeme, možná to tak vyznělo, nejsem krkavčí máma , oni se třeba očuchávají, jsou v pohodě a Badouš udělá prudčí pohyb, nebo něco podobného a on po něm vystartuje v tu chvíli zasahujeme. To víte že se mi do dalších návštěv nechce.
Ono to je s tím našim těžký, najít mu psa kámoše, který by si sním normálně hrál.
Mě by prostě zajímalo, jestli se taky bude někdy bránit a bude více ,, nad"...ale to je asi ve hvězdách.
A vy jako zkušená, dá se to natrénovat?

Nejsem si jistá, zda si rozumíme, já bych to v žádným případě psa neučila. Naopak bych ho nenechala takhle napadat a jeho bych učila, ať to neřeší.

To záleží hodně na vás a na tom, jak moc mu necháte srazit sebevědomí díky útokům jiných psů. On se nemá co bránit sám, od toho má vás, abyste to řešili. Ten pejsek by měl letecký den a příště by si dal pozor.

Připadá mi to podobný, jako brát 15-letýho kluka na návštěvu k asociálnímu strýčkovi, kterej se mu pokaždý bude snažit dát přes hubu. Taky se budeš ptát, kdy se ten kluk konečně naučí sám bránit?
Tak se naučí spíš pocitu, že je na všechno sám proti celýmu zlýmu světu, věřit nemůže nikomu a všechny je lepší radši preventivně zahnat.

Jo tak si to beru k srdci, díky

Dobrý den,mám1,5 starého psa borderky.Jako malý neměl problémy se psy.Ale na podzim se na cvičáku objevil ohař-s Denym si zjevně nepadli do oka-pes chtěl po něm vyjet-nedovolila jsem to,k sobě se nedostali,Denymu se fyzicky nic nestalo,jenže majitelka toho psa měla celý výcvik navolno(já Denyho na vodítku),on jí pořád utíkal a šel po Denym.Nikdy se k němu nedostal,ale celou hod ho takto "psychicky" terorizoval.Kdyz jsme došli na cvičák za týden,Deny byl nervózní,vrčel na všechny psy,i na ty,se kterými si předtím hrál.Od té doby,jakoby přestal důvěřovat.Není to pravidlo,ale velmi často uvidí psa a už na dálku začně vrčet a třepat se.Z toho zase na jinýho vrtí ocasem a chová se jako dřív.Nebo si jde psa očíchat,čichá a pak najednou zavrčí,někdy i vyjede,ale myslím,že ho nechce napadnout,ale jen od sebe odehnat(ale je to můj laický názor,přijde mi jakoby mu "ruply nervy").Nevím přesně jak se chovat,když začne vrčet.Nechci z něho vychovat agresivního nebo hysterickýho psa.Na agility jakmile se začne běhat,ostaní psy přestane řešit.i venku,při hře,je "zažranej" do hry a psy nevnímá,ale jinak si je nepustí k tělu.když jdu za psem já,stojí 1,5m od nás,štěká,nebo jen leží,vypadá nejistě,ale blíž nepřijde.Brzo bude free sobota,tak mě napadlo přijet.Nebo je leší přijet nejprv individuálně?Ráda bych to podchytila dřív než bude pozdě,ale sem začátečník,tak mám obavy,abych nenadělala víc škody než užitku

freečko bude určitě dobrý nápad, jen se neboj přijít za Rudou a říct mu o vašem problému. A hodně bych popřemýšlela jestli je dobré chodit na cvičák, kde dovolí aby ti jiný pes totálně rozhodil tvého.

Ahoj všem! Mám bruselského grifonka, fenku 14 měsíců starou, dost citlivou a dost na mne závislou. S obojím pracuji a je to čím dál tím lepší. Asi jsem však udělala chybu a teď hledám způsob, jak to napravit.
Téměř den a půl u nás na návštěvě byli dva velcí psi (i s paničkou), kterým se naše malá moc líbila. Ještě trochu voněla po hárání (asi) a oba psi se od ní nehli na krok, dokonce se kvůli ní dvakrát porvali. Nakrývat ji nechtěli, jenom u ní měli ty svoje velké hlavy, malá vrčela a ňafala a oni se chechtali jak blázni a mohli si ocasy uvrtět.
A já ji v tom asi podle ní nechala. Byla jsem tam sice, půl metru od nich, uklidňovala jsem jí, říkala, že se nic neděje, jsou to kámoši a je to legrace atp. a myslela jsem si, že je to tak v pořádku – přece jí nebudu odnášet v náručí a nestrávíme zbytek času společně na gaučíku... Obávám se však, že jsem se spletla.
Malá si od té doby s pejsky nehraje, předtím se ráda honila, teď se drží u mne, a když dotírají, reaguje vrčením a schovává se mi pod nohama. Stejně reaguje i na fenečku – kamarádku, se kterou chodíme na procházky odmala, tak 3x týdně. Jsou to už tři týdny a já ji viděla od té doby honit se s pejskem jednou - asi před dvěma dny s cizím sympaťákem přiměřené velikosti.
PS: Taky může být všechno jinak, je to vlastně období od skončení jejího druhého hárání ve 13 měsících.

Problém by som videla v tomto

vašu fenku ste nechali v štichu a keď si nevedela dať rady s dvoma pobláznenými psami, vy ste jej nepomohli a tým ste pre ňu zlyhali ako šéf svorky-teda jej ochranka.

keďže ste jej ukázali, že nie ste schopná jej pomôcť v núdzi (aj keď určite ste toho schopná, len ste za tým mali nesprávny zámer), tak to začala riešiť sama..
Určite ju v tom ale nepodporujte, ukážte jej, že žiadne schovávanie sa konať nebude, že na to nemá dôvod. Spýtajte sa jej aký má problém s tým či oným psom, že naňho hubuje, samozrejme všetko nesené v kľudnom trošku uštipačnom tóne. Tak trochu si ju doťahujte. A psíka vedľa si ešte aj pohladkajte. Musí z vás vycítiť, že nemá čo riešiť, že máte situáciu pod kontrolou a že je to všetko v pohode - a že len ona jediná tu zbytočne vystrája. Ja sama mám doma labilnú málo sebavedomú fenku, ktorá sa kedysi skutočne neskutočne bála psov ako aj cudzích ľudí a tiež som narobila kopec zbytočných a hlúpych chýb. A to najdôležitejšie, čo som si z toho zobrala je, že sa musím v každej takej situácii vcítiť do svojho psa a premietnuť si to ako by som sa asi ja v takej chvíli cítila a potom sa to snažím riešiť. V prvom rade ale musím pochopiť vlastného psa a sústreďovať sa naňho!!

(kedysi sa mi stala podobná situácia, že som ju nechala v štichu, keď sa na ňu rútili psy na cvičáku, no namiesto toho, aby som šla za ňou pomôcť jej,som čakala, že ku mne pribehne po tom, čo som ju zavolala..myslela som si, že tak je to dobré a správne, no zabudla som sa vcítiť do nej a zabudla som si pripomenúť, ako by som sa asi ja cítila a čo by som asi robila v jej situácii, ona namiesto toho vyliezla priateľovi až na chrbát, pretože ten ju zobral na ruky(čo vôbec nebolo správne rozhodnutie-dvíhanie na ruky sa totižto praktizuje len a zásadne u veterinára) a po tomto incidente mi začala do psov vrčať a bola na každého psa hnusná, takisto sa prejavilo aj schovávanie popod nohy či pýtanie sa na ruky)

Nabudúce keď budete vidieť, že má toho plné zuby, tak jej pomôžte a tých psov jednoducho k nej nepustite. To, že ste boli nadšená z toho, že tu má 2 psích kamarátov ešte nemusí znamenať, že vaše nadšenie rovnako zdieľa aj vaša fenka, žiaľ.

Na jednu stranu ji učím nezávislosti a na druhou za ni různé situace řeším já. Jak mám sakra poznat, kdy je které správně!!!? Vrčet jsem ji tenkrát slyšela prvně, říkala jsem si, jak je odvážná a jak se jí zvedá sebevědomí. Je to děsný, jak lehce se něco pokazí a jak těžce a dlouho to pak člověk musí napravovat.
Nerozumím ale tomu, že si nechce hrát ani se svojí kamarádkou, kterou zná odmala. Určitě se jí nebojí (u těch ostatních psů mi to taky nepřipadá vždy jako strach), připadá mi, že jí prostě jenom leze na nervy, jak jí otravuje s výzvami ke hraní.
Asi se teda nedá dělat nic jiného, než její chování respektovat a kamarádit s pejsky já sama, třebas se malá chytne.

Ahoj Daito, něco podobného jsem zažila se svou fenkou , která má 13 měsíců, na cvičáku. Začalo hodně pršet a tak jsme se schovali do boudy spolu se psy. Na moji fenku neustále dotíral asi 8 měsíční pes, snažil se na ni naskakovat a pořád ji obtěžoval. Byl to pes cvičitelky. Po nějaké době, kdy nepřestaval, ani po mém napomenutí ,tak aby to cvičitelka slyšela , jsem ho jemně odstrčila nohou( dala jsem ji mezi něj a mou fenu). Ta(má fenka) už mezitím začala ztrácet klid, protože prostor byl malý a nebylo kde uskočit a psovi uhnout.Paní cvičitelka se na mne obořila se slovy" paní nekopejte mi do psa" to je úplně normální když toto pes dělá feně, ona se musí ubranit sama, jinak ji rozmazlíte. Chvilku jsem se s ní o tom dohadovala , že si myslím , že to není správné, ale očividně měla jiný názor.Nakonec si psa s velkou neochtou odvolala a tvářila se po celou dobu výcviku jako " co si ta kr..a myslí a dovoluje".Bohužel jsem se přesvědčila o tom , že je velmi málo fudovaných a dobrých cvičitelů.

Přesně to mám v úmyslu, docela by mě v této souvislosti zajímalo , jestli výcvikáři musí mít nějaké zkoušky nebo to může dělat každý kdo si myslí , že to umí . Je nějaká "komora" výcvikářů, kde by si člověk mohl vybrat opravdu dobrého a věci znalého odborníka? Možná by pak bylo míň zkažených psů a nešťastných páníčků.

No,ono to někdy bývá tak,že kdo nemá žádný zkoušky,tak má pro psy větší cit než ten, který je ozkouškován od hlavy až k patě. O zkouškách,ani kurzech to opravdu není

Dobrý deň. Mám 1,5 ročného westíka a celkovo má problém so strachom, či už pri cudzích ľuďoch alebo pri cudzích psoch... Nemá problém, že by sa bál k človeku alebo ku psovi priblížiť, on sa práveže teší a vrtí chvostom. Ale akonáhle ho človek chce pohladiť alebo cudzí pes sa s ním chce hrať, tak do neho skočí... Zdá sa mi akoby sa vyhýbal fyzickému kontaktu či už s človekom alebo psom. Pokiaľ je druhý psík nejaký flegmoš a nenalieha na neho nejakým oňuchávaním ani hrou, tak je v pohode, ide si po svojom a do psíka sa nepúšťa. A takisto má nenormálny strach zo šteniat veľkých plemien (súvisí to aj so zlou skúsenosťou) a akonáhle vidí, že sa k nám takýto psík blíži, tak má hysterický záchvat... Nedá sa ani oňuchať, iba zúri... Popritom do psíkov nešteká, práveže sa im teší a kňučí za nimi...

Problém "netýkaviek" sa rieši riadeným kontaktom, v ktorom hlavne svojou suverenitou postupne posúvaš hranicu kontaktu, ktorý pes zvládne. Predpokladom je ale správne nastavenie rešpektu a dôvery medzi vami a to, že sa naučíš svojho psa, ale aj tých druhých, vnímať. Opísať konkrétne ako je ťažké vzhľadom na individualitu psa aj človeka, preto sa tu tak často odporúča návšteva fríčka.

Vypozorovala jsem, že moje Roxy je hysterická srágorka U seznamování se psy je zprvu v pohodě, čuchají si čumáky, vrtí, pak se ona přesune k zadku, ale běda, když si někdo čuchne k jejímu zadku, to vykvikne, ošívá se a ucukne. Vím, že ju mám přidržet, ale ono to je těžké, než si ji chytím, cizí pes už je někde jinde.
Další věc je, že pak se teda provokujou, ona začne utíkat, ať ji cizí pes honí. Nevím, jeslti je to jenom ze hry, nebo ona zdrhá ze strachu Ona zase třeba když má v hubě nějakou hračku, tak sama provokuje, ať ji pes honí.. Zase kdyby se jí to nelíbilo, tak za tím psem neleze..?
Další věc je, že někteří psi, hlavně teda feny, mi ju pak povalí a zalehnou, nebo se Roxy vyvalí sama. Ti psi jsou teda zprdnutí, ale to se mi stalo na cvičáku a já ji nemůžu furt hlídat. To ji nemám nechat hrát si se psy..? Jak jí trošku zvednout sebevědomí? Je to tím, že Roxy vysílá nějaké blbé signály, nebo je to problém těch psů, že si honí triko?

Máš v týchto situáciách pravdepodobne veľa chaosu a sama nemáš situáciu pod kontrolou, čo psovi na sebavedomí a istote nepridá, tak tá tvoja potom blbne zatiaľ ešte tým lepším spôsobom, snaží sa previesť to na hru, ale aj tak, ako ani ty, nevie, ako na to. Nemal by byť predsa problém zavolať si opäť psa na očuchanie, keď si fenku pridržíš. Ak je na cvičáku takýto chaos, príď pozrieť na freečko, ako sa dá situácia urobiť prehľadnejšou a nebudú to len nedokončené pokusy o riešenie.

Dobrý den,

možná že už tohle téma někdo probíral, nicméně já jsem ho nenašla. Včera mi po 1,5 roku starém kříženci labradora vyjel jiný (4 letý pes) nejdřív nic, běhali všechno ok, ale najednou mi na toho mého naskočil zezadu, ten se vůbec nebránil, prostě stál a když už mu to bylo nepříjemné, tak jakože odejde ale ten druhý pes se na něj s děsivým vrčením a štěkotem pustil a začal ho trhat na krku, ale ten můj vůbec nic neudělal... Mám jedinou otázku, jak naučit psa se bránit? Jsem samozřejmě ráda, že se nepere, ale když se neumí ani bránit tak je to blbé po tom co jsme toho druhého psa odtrhli se ten můj sebral a odešel, úplně jakoby nic...

Děkuji za odpověď a omlouvám se, jestli je tento dotaz duplicitní.

Co bych za to dala, kdybych měla takového psa, který by z Tebou popisované
situace klidně odešel ! Je to přece super, že má takovou povahu - dle Tvého popisu nejspíš není ani bojácný, když "odešel jakoby nic". A jak už píše Ruda, být Tebou, tak takové situace řeším osobně, aby mu zůstalo to vědomí, že od toho jsem tam já, jako alfa, abych ho bránila a může mi plně věřit...

Zdravím....


potřebuji radu s naším šestiletým psem (kříženec špice a zlatého retrívra)
Štěně vyrůstalo s matkou jako jedináček, bez sourozenců…
Poté jsem si ho vzala já, ke svému druhému psovi (velšteriér x NO, v té době 7 let). Do jednoho roku věku štěněte vše Ok, pak začaly bitky, starý pes se stal agresivním vůči všem psům. Starý pes teď uhynul a zůstal je mladý… Ten je na pejsky venku a za plotem v pohodě, do té doby, než jakýkoliv pes vstoupí do jeho těsně blízkosti. To pak vykulí oči a snaží se vyklidit pole. Utéct, schovat se za mě, nebo rovnou si vyskočit do náruče. Reaguje tak i na štěně, které si pořídil můj děda. Z dálky ho pozoruje, ale z blízka se s ním kamarádit nechce. V případě, že si s ním chce štěně hrát, skáče na něj - vrčí a uteče.
Starého pejska, který zemřel však neustále hledá u plotu jeho kotce, štěká u boudy a nejspíše čeká, že starý pejsek z boudy vyleze.
Ráda bych si pořídila štěně (jadgteriéra), ale nevím, jak bude reagovat ten náš strašpytel… Mám trošku dojem, že se z něj strašpytel stal za posledních pár dní, co tu nemáme starého psa…
Nevím, jak mu vysvětlit, že se pejsků nemusí bát a že jsou to kamarádi…


Děkuji za radu, případně pomoc.

Jeste me napadl dotaz, ktery vyplynul ze situace dneska. Mam doma pro psy hracku, delsi uzel a na nem kocici hlava a nohy. Mam dva psy. Pudlik (ktery je v pohode) prijde a zacne se se mnou pretahovat, do toho jorksirka (bazliva, strach ze psu) zacne poskakovat a projevovat o hracku taky zajem a taha z druhe strany, porad si sice udrzuje odstup od duheho psa, tim, ze jsem tam ja a drzim hracku, tak mezi nimi neni primy kontakt, ale neceni se, hopsa a vrti ocasem a hraje si. Je mozne tohohle vyuzit ve prospech boje proti strachu?
Plus teda kdyz se zvladne takova situace - blizky kontakt bez utikani, vrceni, ceneni zubu, je vhodne to komentovat a nebo mlcky prejit a neupozornovat? Nemyslim chlacholit, ale treba takove to laskovne jakoze slovni poplacani po zadech ve stylu: Dobřeeeee, týýýý! Diky za reakci.

Samozřejmě, že toho lze využít. I jiných společných her. Ale JAK záleží na tom pejskovi. Jakou má náturu. Pokud je celkově bojácnější, klidnější ... tak bych to nekomentovala. Pokud se ráda "pere" s člověkem a nechá se slovně vytočit do radosti, tak proč ne. Ale pozor, může se při tom otočit do toho druhýho psa.

Určite áno, len treba sledovať drobnosti a usmerniť ich, svoje ruky by som tam určite sem tam použila v zmysle aha, ani ja sa nebojím zapojiť, pochvaly ani veľmi nie, skôr len niečo prehodiť v kľude, bez nejakého poháňajúceho efektu, len na vyjadrenie toho, že je to pohodová situácia, nejde o obsah slov, kľudne to môžu byť výsledky posledných hokejových zápasov... Ide o to, čo vyžaruje z hlasu.

Altar začal bezdůvodně vrčet na psy. s fenama problém nemá, a nejspíš je to protože je v pubertě-je mu rok a 4 měsíce. popíšu situaci, která se opakuje asi týden: potkáme nějakého psa, je jedno,jaké velikosti, všichni jsou přátelští a chtějí se skamarádit. Altar nejdřív třeba taky chce za psem ale pak si to rozmyslí, opře se mi o nohy a podle toho jak moc jde pes k nám začne vrčet. nejhorší co se mi zatím stalo že Altar vrčel jasně varovně a pes kolem nás začal dokola tancovat. Altar se taky začal točit, aby měl psa pořád na očích, ale ode mě se ani nehnul. panička samozřejmě jen blbě zírala a já se pokoušela Altara zklidnit, natož abych řešila druhého psa. podle toho jak je pes namachrovaný- když přijde blíž tak jeden nebo druhý vyjede.co s tím? má pár špatných zkušeností se psy(bohužel, kdo je nemá) včetně pokousání, ale to vztahoval jen ke konkrétnímu psovi. teď už se bojí všech(aspoň mě osobně to přijde jako strach). psala jsem i do dalšího tématu nedávno dotaz, že se začal bát cedulí, výloh a dalších věcí. všechny tyto věci důvěrně znal, byl zvyklý se nechat očichat od psů a kamarádit se s nima, ale teď mi přijde že se začíná bát všeho. včera jsem byla na fríčku, ale tam byl úplně v pohodě, na pár psů zkusil zavrčet ale stačilo říct klídek a byl naprosto v pohodě.ale na ulici nepotkáváme jen pohodové psy a já nechci patřit do kategorie kdy se budu ptát"máte psa nebo fenku?"..

To my máme úplně jiný problém. Když procházíme kolem psa tak vetšinou je to vlčák který na nás štěká už párkrát jsem se neudržel a seřval ho, majitel si myslel že to je na mojího psa už se mi svírala pěst, ale ten můj se jen k němu tlačí ani neštěká nechápu ho. Umíte to vysvětlit?

A náš Bert (malej černej) útočí na psy, taky podle tebe ze strachu?
Mnohdy mám dojem, že se spíš snaží podřídit si svět. A že je to provokatér, co má rád, když se něco děje. Někteří lidé říkají zdvořile, že má velký srdíčko.

Cyprian strach, alebo aj málo skúseností so psami vedúcich ku strachu sa často pri nesprávnom postupe mení na šikanu druhých psov.
Vantages vyzerá to práve na nedostatok skúseností a akúsi naivitu, možno si chce toho psa udobriť. Záleží na tom, AKO k nemu ide (postavenie tela, pohľad, mimika...)

ano s tím souhlasím, ale pokud sem tu já žádnej si nebude na něj dovolovat. Máme ještě jednoho a to je opak ten když vidí, že jinej pes štěká nenechá si to líbit. S tou naivitou a podřízeností souhlasím, ale nevím jak ho naučit aby byl víc sebevědomej a né tak submisivní. Jako psi mají horší problémy, ale chtěl bych aby ho viděl i nějaký odborník nejlépe p. Desenský o jeho názor bych moc stál. Když ho vidíte vypadá v poho, ale občas je dost nervozní až bázlivý. Už ho umím lépe číst jen mi jde o to jak u něj budovat lepší psychiku. Tohle se asi po netu nedá poradit, že?( Jde mi spíš o to, jestli to řešit nebo nechat být.

No každopádne by som sa držala v blízkosti, aby som nemusela kecať na diaľku a v prípade potreby zasiahnuť v kľude a dotiahla by som privolanie. To sebavedomie je cez net naozaj problém vysvetliť, na to bude lepšie vidieť to a vedieť, čo sa medzi psami deje a ako zasiahnuť, čo je veľmi široký pojem, situácie a okolnosti môžu byť rôzne.

tím bezdůvodně jsem myslela, že strach ze psů se u něj projevil opravdu zničehonic. těch pár škaredých situací o kterých jsem psala zažil když měl kolem 6-8 měsíců, ne teď. jinak byl vůči psům opravdu v klidu a až moc přátelský, jako většina štěňat co jsem zatím poznala. že je chyba u mě je mi jasné, protože nevím jak to správně řešit. spíš nechápu z čeho ten strach plyne, dřív v pohodě a teď

Kutinečka nič sa nedeje bezdôvodne. Len si si možno nevšimla, že pri dospievaní sa myslenie psa u niektorých viac, u iných menej, mení. Upevňujú sa jeho priority, svetonázor, stav hormónov a ich vplyv a tým pádom aj jeho správanie. Ľudia si často nevšimnú jemné signály a otázky psa a neporadia mu vôbec, alebo poradia nesprávne. Všimnú si zmenu, až keď sa prejaví očividne a prekvapujúco a "zničehonic"

Ahoj všem. Prosím, potřebuji poradit...
Mám dvouletého boloňáčka a asi to bude znít divně, ale ještě se nikdy "pořádně" nesetkal s jiným psem. Dokonce i na veterině kolem nás jeden pes jenom proběhl. Bydlíme na vesnici, víceméně na polosamotě. Sousedi kolem nás sice mají u domů psy, ale to jsou uštěkaní hlídači, takže Nikky na ně taky štěká. Soused, který chodí se psem na procházky, se nám vyhýbá, tak zase nic. Dlouho jsem se starala o nemocnou babičku, takže jsem na Nikkyho neměla moc času. Je mi jasné, že co se týká psů (a taky dětí), není vůbec socializovaný - řekla bych, že se jich spíš bojí. V pondělí jsme byli na chvíli u známých, ti mají prima německou ovčačku, hodnou, hravou, která miluje psy. Nikky si ji očuchal přes plot, chvíli byl takový strnulý, pak začal vrčet a couvat, jako když se něčeho bojí. Dlouho jsme se nezdrželi, takže k většímu kontaktu mezi psy nedošlo. Ale asi za týden, za dva, tam pojedeme znovu, proto vás prosím o radu, jak mám postupovat při psím "seznamování"! Ta ovčanda bude jistě bez problémů, je na psy zvyklá a ráda si s nimi hraje, ale co náš Nikky? Vím, že bude štěkat a vrčet, myslím, že se jí bude bát...
Prosím, poraďte mi, nechtěla bych něco pokazit...

Moc děkuji za radu, zkusím knihy sehnat a pořádně pročíst. Když už to dopadlo takhle, tak nechci všechno pokazit ještě víc...

Máme fenku z útulku už 2 roky. Teraz môže mať okolo 7 rokov, je to kríženec argentínskej dogy, je velmi milá a má velmi rada ludí ani na psov nie je agresívna. Čo ma však trápi je jej strach zo psov. Napríklad čo je typické : včera sme stretli labradora ( psa) ona vehemnetne chcela ísť za ním tak sme ich nechali, potom keď on začal byť divokejší tak ona sa začala báť - chvost až na bruchu, začala vysoko kvíliť, vycerila na neho zuby aby ju nechal, ale nechcela od neho odísť. Ona je na seba taká citlivejšia a keď velký pes do nej silnejšie narazí už sa jej to nepáči, ale nechce odísť. S fenkami je ovela uvolnenejšia, napr. fenky labradorky má velmi rada.
A hlavne si nechce nechať onuchať zadok od psov, to sa vrtí a vždy sa chce s nimi pozdraviť tak len hlava pri hlave a olizuje im papule ( keď už psa pozná lepšie tak až tedy si ho pustí k ritke :) ). Zase s fenkami je to viacej v pohode . Pravdepodobne sa niečo stalo v minulosti predtým ako sme si ju zobrali.
Neviem ako by som ju mohla zbaviť toho strachu, alebo jej vysvetliť že sa nemá čoho báť. Viem že najjednoduchšie je nepustiť je ku psovi, ale podla mna ani to nie je riešenie.

Denně řeším s lidmi podobné a jiné problémy. Pro mne je řešení snadné. Kolik pro to uděláte vy? Zítra budu v Bratislavě: http://pes-sympatak.webnode.cz/sluzby/poradenstvi-/ , nebo je možno přijet i s fenkou na nějakou Free sobotu sem na Vlčáry a ptát se.

Dobrý den, pane Desenský,
Prosím o radu. Mám fenku německého ovčáka (8 měsíců). Můj problém jsem řešila s několika cvičiteli psů a v názorech se rozchází. Proto bych chtěla znát i Váš názor.
Fenka je od prvního okamžiku, co jsme si ji dovezli od chovatele, dost bázlivá. Chodím s ní ven dvakrát denně, snažím se ji brát všude, aby si zvykala na vše, ale bojí se pořád. Napřed jsme chodili ven s jedním hodným psem z okolí. Až se ho přestala bát a zvykla si na něj, šli jsme na cvičák. Cvičitelka nám řekla, ať ji pustíme, že si mezi sebou udělají pořádek. Jenže všichni se k ní nahrnuli (nic jí neudělali), ona začala šíleně kňučet a utíkat, až se schovala za dřeva. Cvičitelka řekla, ať ji tam necháme, že časem vyleze ze zvědavosti sama. Jenže nevylezla. Po hodině jsme ji museli vytáhnout násilím ven, vůbec nechtěla jít. Od té doby se bojí všeho, snad kromě lidí. Bojí se aut, psů, slepic, koně, předmětů...Prostě všeho. A jakmile se bojí, neposlechne ani náhodou. Doporučil byste na cvičák jít znovu? Bojím se, že když jí tam vezmu ještě jednou, tak už neposlechne nikdy na nic a nebude mi důvěřovat... Prosím o radu. Děkuji.

Přesunuto ze "Zdraví a péče o psy/Pohybový aparát". Prosím, používejte hledání a pokládejte dotazy v odpovídajících tématech, přiděláváte moderátorům zbytečnou práci.

Nejsem p. Desenský a nemám tolik zkušeností, ale mám taky fenku, která opravdu neoplývá velkým sebevědomím.
A vím, že pro ní musím být oporou. Psy bych k ní pustila jen pod mým dozorem. Byla bych u ní na bobku, normálně na ní mluvila, neutěšovala a korigovala rukama přibíhající psy. Být v klidu a ukázat, že se nic neděje.
S neživými předměty je to jednoduché. Běžte k tomu bubákovi ( kámen, popelnice....) šahejte na to, chovejte se normálně. Přivolejte si fenu taky k tomu, aby si toho bubáka očuchala. Když nebude chtít, tak ji pomalým tahem vodítka přitáhněte k sobě. A pořád plácejte a sahejte na ten předmět.
To samé se slepicemi.
Jakmile překonáte alespoň jednoho bubáka, fenka vám začne víc věřit a další bubáci se budou odstraňovat lépe.
Přeju hodně štěstí a pevné nervy.
Ruda určitě odpoví líp

Nasla bych si jinou cvicitelku. Tento nazor, ze si maji psi vyrikat mezi sebou, je bohuzel velice rozsiren. Takovou vychovu muzou poskytnout pouze psi,, kteri to umi a jsou k tomu vedeni. A stejne je potreba vasi ucasti a korekce.

Ja by som nedovolila ani náhodou aby sa k bázlivému psovi pustila horda psov,práve koli tomu čo sa stalo vám.Fena potrebuje byť v spoločnosti pohodových psov,ale tie psy by sa na ňu nemali zosypať naraz.U bázlivého psa volím že si vezmem svojho kludného psa,otočím ho k bázlivke zadkom a nechám nech si ho pes sám očuchá.Mám skúsenosť že pes je zvedavý a psa si očuchá.Stačí aj náznak zdvihnutia nosa k druhému psovi.Bázlivky sa väčšinou boja kontaktu hlava-hlava a skor ustoja zadok-hlava.Doležitý je aj prístup pánička,nemal by psa prehnane lutovať a konejšiť,ale niečo v tom zmysle hele to je kámoš,co vyšiluješ.Na tamten cvičák by som už ani nepáchla,cvičitelka by si mala prečítať najprv Rudovu poradňu než niečo začne skúšať A hlavne fenu by som mala na stopovačke pri kontakte so psami,lepšie sa so psom manipuluje keď chce vyšilovať,než ho pracne naháňať a ťahať odniekial za obojok.(Pokial stopku nedávate)

nevidím takov ej prodblém že si přišli fenu očuchat jako že cvičitelka nechala fenu zdrhnout tohle je chyba která v ní strach ještě prohloubila.
jinak osobně to se smečkou a bázlivým psem dělám podobně jako indiánka s tím že začínám od nejmenšího psa- dám očichat pak podle toho zda je to fena nebo pse volím psa nebo fenu vždy zadkem pokud je pes malej tak ještě kevšemu v leže. pokud se pes bojí ležící pes pro něj není taková hrozba.
za cvičitelkou už bych nešla naopak ybhc zajela na Vlčáry na individuálku a následně na freečko abyste se naučila co s fenou dělat jak jí pomoct