Dobrý den, pročetla jsem si rady ohledně nesamostatnosti. Ale i tak potřebuji poradit. Mám doma dvou a půl měsíční fenku, křížence. Je na mě velice upnutá od prvního okamžiku co jsem ji přinesla. Snažím se dodržovat zde popsané postupy, chodím z místnosti do místnosti, zavírám před ní dveře několikrát denně ji zavřu do místnosti ve které by měla trávit čas, když nejsme doma. problém je v tom, že já ani přítel už nemáme možnost vzít si dovolenou a tudíž se o ni přes den stará tchýně, má ji pouze vyvenčit a v poledne nakrmit. Ale Dora dělá takový kravál, že to nejsou dole schopni poslouchat a tak ji po nějaké době pustí a vemou si ji dolů. Když ovšem musí být zavřená likviduje dveře, řekla bych až do úplného vysílení a vyzvracení všeho co snědla. Hračka ji nezajímá, od okamžiku, kdy za ní zavřeme dveře je na nich přilepená a kouše, škrábe a vyje. Dokonce se ji je podařilo už několikrát otevřít a to se pak snaží přeskočit zábradlí, takže mám i strach, aby se ji to nepovedlo a nezabila se pádem na schody. Jaké máme možnosti ji uklidnit, když musíme v sedm odejít do práce a vracíme se ve tři?? Původně jsem ji chtěla udělat na zahradě výběh, ale byl sníh a mráz a tak šla nejdříve domů. Teď mám obavu, že už ani výběh venku nebude řešení. Pokud ho nerozebere, bude otravovat sousedy

Ahoj, měli jsme se psem Bobem podobný problém. Nevyl a neštěkal, ale jakmile zůstal sám doma, tak zničil na co přišel. Nestihli jsme na tom úplně nějak dlouhodobě pracovat, protože jsme o něj pak přišli, ale během doby, co jsme ho měli, tak jsme ho jednak hodně unavovali venku a tahali ho všude možně s sebou /do města, vlakem, atd./, a hlavně jsme ho při odchodu do práce zamykali do místnosti, kde neměl moc co zničit, popř. nevadilo, když něco zdemoloval. V jednom bytě to byla kuchyně, v druhém předsíň, na chalupě prostorná koupelna. Pak mi známá poradila koupit klec, ale to jsme už nestihli. Nicméně máme klec teď, na dalšího psa jsme ji použili, když byla po operaci a nemůžu si vynachválit. Užívání klece jako pelechu má svoje pravidla, ale pokud je dodržíš a naučíš psa, že je to jeho místo (pelíšek), kde má klid a nebojí se tam (nesmíš ho tam zavírat za trest), tak to dnes vidím jak nejlepší variantu jak zabránit demolování, samozřejmě spolu se soustavnou výchovou a odnaučováním nesamostatnosti - ale s tím spíš poradí zkušenější lidi tady na poradně, popř. zajeď na free sobotu a prober to s Rudou osobně dle konkrétních potřeb pejska.

Přeneseně vím o případu, kdy známého fena doma sice neničila, ale strašně vyla, když byla sama doma. Tam to vyřešilit tak, že šli s fenou do lesa, přivázali ji u stromu a odešli dostatečně daleko tak, aby je neviděla a necítila. Nechali ji vyvádět a v momentě kdy přestala (asi po 45 minutách), se k ní vrátili. Od té doby je prý doma klid.

Jakým způsobem jí unavíš, než odcházíte?

No, laickým okem - to bude asi ten důvod ne? Dokud bude psisko věřit tomu, že si kraválem vyřve co potřebuje, tak bude ten kravál dělat.

No už to bude mít slušně zafixované... Prvním a nejdůležitějším krokem je: unavit do mrtva! Aby byla vyčerpaná už když odcházíte a ne až po tom, co rozebere kus dveří.

Nedám radu, jenom pár poznámek a otázek k tomuto problému :


Myslím, že toto pomůže, pokud je problém pouze v nevybité energii psa. Pokud je příčinou problému strach, tak ani ne. Berte to jako otázku...


Nemůže paradoxně práve toto u některých jedinců s decentnější nervovou soustavou a takového stáří zhoršovat situaci? Uvádět štěně do nejistoty? Nemělo by být podstatnější dát štěněti jednoznačnou jistotu, že je součástí smečky a na samostatnosti pracovat následně?


a byl by problém ji tam dávat rovnou a na samostatnosti pracovat postupně - tedy že ji příbuzní třeba po vyvenčení dají na nějakou dobu (s postupným prodlužováním) domů-nahoru?

Taky vidím jako problém to, že ona ji vždycky pustí. Na jednu stranu ji chápu, ono nejde být doma každý den s vyjícím psem, ale na druhou stranu ona to dělá hodně proto, že Dorotka je přece ještě miminko, z čehož mě může šlak trefit, protože je to pes a ne mimino! Dneska jsem tedy odvezla Doru k mým rodičům, ti chápou, že pes není dítě a navíc vědí jak se psem zacházet.

Odpoledne jedu pro přepravku a bude v ní. Aspoň nebudu muset mít strach, že si něco udělá a ona si tam zvykne a bude svoji "boudu" kde bude mít klid. Věřím, že jednoho dne z ní bude vyrovnaný samostatný pejsek.

Ohledně unavení, beru ji ráno běhat. Domů ji dotáhnu prakticky gumovou, nažere se, vyvenčí a už se dere do pelechu. Odjedu, pak odjede přítel a pak začne peklo. V neděli jsme byly celé odpoledne venku, vytáhla jsem ji na Hukvaldy, cestou zpátky už začala v autě usínat, doma zalezla do pelíšku a spala, já jsem musela na cca půl hodiny odjet, když jsem se vrátila, dveře rozkousané, práh rozkousaný Dorota celá od slin a třísek. Věřím, že kdyby tam byla sama o něco dýl, pozvracela by se jako pokaždé.

I bázlivý pes, pokud spí, tak se nebojí.

Jakékoli odkládání řešení je jen na škodu. Pravidla se nastavují při prvním překročení prahu a stejně tak je potřeba od prvního okamžiku pracovat na samostatnosti. Po dobu nepracování na samostatnosti se problém zhoršuje, s postupujícím věkem se hůř řeší, mohou se zafixovat škodlivé stereotypy. Takže ne.

Vemu to popařadě, utahá do mrtva je, ale má někde asi ještě náhradní nouzový zdroj, který se spouští, když odejdeme.

Jistotu má, protože když chce, šla si sama lehnout do jiného pokoje a spokojeně spala. Zhoršilo se to po dvou dnech s tchýní.

A to je i odpověď na třetí otázku, bohužel jsem zjistila, že tchýni ji nechat opravdu nemůžu. Jeden důvod je, že švagrová má na psy alergie, takže by nemohla přijet na návštěvu a ten druhý, který mě asi děsí víc je ten, že ona ji bere jako mimino. Probrečela celé včerejší odpoledne, když jsem ji ji nedala na hlídání dolů, že je to jakobychom ji vzali dítě Jenže přehlédla dvě fakta, je to pes, ne dítě a nikdo ji nic nedal. Pouze jsme požádali o pomoc a ona ji hned vzala za svou a začala "vychovávat" podle svého. A já opravdu nechci mít doma psího neurotika. Chci mít vyrovnaného, sebevědomého psa, ona ji kazí :-(

Fajn, dobrá informace. Za jak dlouho odchází přítel? Co dělá přítel, když odchází (loučení, lítost a pod?). Plus bych začala s naučením dlouhodobého odložení a naučení na úvaz. Samozřejmě přiměřeně jejímu věku. Kennelka je dobrá vzhledem k tomu, co vyvádí, ale dejte si fakt velký pozor, at jí v ní naučíte být dřív, než jí v ní necháte až odejdete. Jinak máte tu samou situaci!

S tou klecí nebo kennelou souhlasím s Evou, my jsem řešili vytí a demolici psa po přestěhování a šoupla jsem jí do klece, aniž bych jí na to nejdřív naučila, protože stres ze sousedů a vůbec. No a milá čuba pracovala na té kleci tak, že jsem nechápala,že se dostala ven mezerou,kterou proleze tak morče...mea culpa. Zvykla si, je normálně doma na volno a nevyje a nedemoluje, ale je to takové zvyknutí, že VÍ,že odcházím do práce nejdřív já a to je v pořádku. Nebo jinak. Ví, že ráno se nějak odchází do práce a odpoledne, když chceme odejít bez ní tak se tváří ukřivděně a je si jista, že jdeme dělat lekraci bez ní. Ale taky už nevyje,max.roztahá třídenýodpad na protest. Ale je jí pět let.

Přítel odchází do práce přibližne půl až třičtvrtě hodiny po mě. Vím jistě, že se s ní nevítá ani neloučí, on nikdy neměl doma psa, proto dělá přesně to co mu řeknu, že se dělat má. Bednu už máme doma. Je jasné, že to bude běh na dlouhou trať, zatím mi dává jasně najevo, co si o tom myslí. Ale po druhám zavření už přestala škrábat podlahu přepravky, takže svítá naděje, že ji dojde, že i vytí je marné. když ji pustím klidně vyjde ven, žádný úprk jako tomu bylo, když byla zavřená v místnosti. A pak kolem bedny chodí a zvědavě se dívá dovnitř a očuchává ji, když ji tam hodím hračku s klidem do ní vleze, podle toho jak je potřeba, klidně i celá. Podle mě tedy stres z bedny nemá, jen dost hlasitě nesouhlasí s naším rozhodnutím. I když bedna zní dost drasticky, jsem ráda, že ji mám, protože můžu být v klidu, když je v ní chvíli sama, vím, že někam nevyleze a nespadne a nezabije se mi nebo nesežere třísky z dveří.