Dobrý den!
Jsem tu nová, a tak se zatím jen rozkoukávám. Mám svou první, velmi vytouženou, fenečku středního knírače. Jmenuje se Blackie. Je jí 7 měsíců a je trochu temperamentnější, ale setkala jsem se i s "horšími". Ovládá poměrně dobře různé povely, např. sedni, lehni, popros, pac, zůstaň(to když sedí a já od ní odcházím a opakuji "zůstaň, zůstaň"...).
Výborně jsem ji naučila sednout si před každým přechodem či obrubníkem. Máme však jeden problém, a sice přivolání. Je to zvláštní, nemůžu říct, že by neposlouchala... Jsou dny, kdy mě vnímá téměř na půl slova, stačí jediné hvízdnutí a ona přiběhne... No a potom jsou tu dny, kdy se nám moc nedaří a milá Blackie najde něco zajímavějšího, než jsem já (většinou nějaký chutně vypadající výkal). To je pak nemožné ji přivolat. A když "dopapá", ví, že něco udělala špatně a nenechá se ani přivolat, natož pak, když už to trvá dlouho, chytit. Já vím, že bych měla postupovat například tak, že od ní začnu utíkat, ale ona někdy je prostě daleko a já mám strach, že by si nemusela všimnout, že jsem odešla...
K vánocům jsem dostala psí píšťalku, na kterou reaguje trochu lépe. Takže zahvízdám, ona zpozorní a na následné zavolání přijde. Ale opět jen 8 pokusů z 10. Prostě se mi ne vždy zadaří... Ale uznejte, že ji nemůžu stále vláčet na vodítku (byť natahovacím), když má tolik energie, kterou potřebuje vybít...?!
Děkuji moc za odpověď, vážně bych potřebovala to přivolání dopilovat, jinak je Blackie totiž docela poslušná...

pročti sitady celý t téma o přivolání konkrétně jak pracovat se stopovačkou .-)

Předem děkuji za velmi rychlou odpověď...

Ale je tu jeden menší problém. Sice chápu, že jiní psíci si se stopovačkou (doufám, že jsem správně pochopila, že to je dlouhá šňura-dálkové ovládání), dokáže poradit, ale vážně si neumím představit, že za sebou tohle tahá Blacka. Ona je totiž šílená "lítavka", najednou jí chytne rapl a je jak střela. Prostě má staršnej přebytek energie, knírači holt bývaj takoví ...
No a ten problém skví v tom, že by se mi asi brzy opravdu oběsila, ptž v případě, že vyrazí jak šipka a někde se jí to zadrhne, sebou šíleně trhne, a já se bojím, že by jí to mohlo nějak třeba ublížit...A vymotávat to neustále odněkud musí být přeci taky hrozně nepraktický?!
A nemáš ještě nějakou jinou radu? Každá je pro mě, jakožto pejskařku-začátečnici, dobrá...
Ale děkuju, nejspíš to aspoň vyzkouším...

míš neboj pes si na stopovačce a koženém obojku vaz nezlomí a ani se neobjesí. neustálé vymotávání je sice nepraktické ale počase si zvykne i pes ai páneček.
další metoda je přesné házení řetízkače někam těsně za psa

misa15: nikto ti tu lepsiu radu neda, vsetci sme mali doma stenda, ktore sme ucili privolacku tymto sposobom a ak si myslis ze len bradacky su trestidla, si na omyle proste trosku budes zo zaciatku vymotavat, ona si casom zvykne vymotavat sa sama a s tym ublizenim si, ked ju nieco zabrzdi len tolko, co myslis ako som ucila cubu (40kg) privolacku od zvere? ona dobehla na koniec stopky, urobila salto vo vzduchu, lebo ju zabrzdila hlava, mna prasklo o zem a mozem ti povedat ze vzdy som z toho vysla horsie ako ona... proste bud privolacku chces a navod mas na hlavnej strane a v poradni, alebo sa budes vyhovarat preco sa to neda....

jj, ještě ke větě - a co nastane když náhodou přijde nebo když ji chytíš???
Důležité totiž je NIKDY po přivolání netrestat. Přivolání MUSÍ rušit veškeré předchozí prohřešky, byť sebevětší. Nemusíš nadšeně chválit, pokud přivoláváš od své nové rozkousané boty, ale jakýkoliv trest způsobí že příště bude mít zatraceně dobrý důvod nepřijít.
Je spousta psů, kteří tohle páníkovi "odpustí" a přijdou si i pro ten výprask, ale taky je dost těch, co pro příchod k trestu nevidí důvod a to co se pak nabaluje (lákání, dlouhé odchytávání) vše jen zhoršuje.

ahoj, taky mám středního knírače, pejska. Zhruba v půl roce začal uvažovat o tom, že občas je třeba prozkoušet, zda je opravdu nutné přijít na přivolán.
Je velmi senzitivní a i nervozita či rozruch v hlase se projeví na kvalitě přivolání.

Proto jsem nasadila stopovačku, cca 20m a píšťalku, jeden hvizd na povel Zpět a dva krátké hvizdy na Ke mně s předsednutím. Musím říct, že bez stopovačky by si ze mne brzo dělal srandu, ale zamezila tomu bezpečně.

Ona je totiž šílená "lítavka", najednou jí chytne rapl a je jak střela.


taky jsem si to nedovedla představit, ale jde to, ničeho se neboj, taky mám takový hyperaktivní zvířátko a i tak tahá stopku. Snad právě proto, že je toliko hyperaktivní je stopka jediné řešení, tedy pro mně, ale myslím, že i tobě pomůže.

Neoběsila. Za á psy mají jinou anatomii krku než lidi. Jinak u nás se honí se psama a tahá ji za sebou, když je hodně prudký, tak se prostě zasekne. Nic víc. A že umí běhat rychleji než srna, které jde o život.


A co? Pokud chceš zlepšit přivolání, něco pro to musíš obětovat. A pes i páneček se s tim naučí časem slušně pracovat, že motání ustupuje a ustupuje


Lepší rada než stopovačka a to teda zejména pro kníra, není.

přesné házení řetízkače někam těsně za psa

jako majitelka a páneček hyperaktivního, rychlého, velmi učenlivého a hlavně vyčůraného knírače, bez schopnosti házet a přesně mířit na delší vzdálenosti, tuto metodu považuji za méně praktickou, u mého psa takřka nepoužitwlnou.

jqan s tím souhlasím jen jsme pisatelce chtěla naznačit že stopovačka je praktičtější.-))- chce to mí přesnou a rychlou ruku- a hlavně to pomáhá spíš při začuchání se

jo, to máš pravdu.

Děkuju, jste fakt zlatí...jsem ráda, že máte podobné zkušenosti a že mi pomůžete, jsem z toho docela vedle...Já vím, že po přivolání jí nesmím trestat a nikdy jsem to neudělala (možná trochu poznala na hlase, že sem rozzlobená, ale piškot stejně dostala...) ale párkrát jsem šla s tátou a on je trochu choleričtější povahy...no a když Blacky po dlouhatánský době přišla a ještě s hubou od hovna(pardon za sprostý výraz, ale jinak to říct nešlo), tak jí prostě vykáral, a musela jsem na něj zařvat, že to nesmí v žádným případě, ale asi už bylo pozdě...takže myslíte ale, že se to dá ještě napravit? Mě to samotnou moc mrzí, a důrazně sem to pak tátovi vysvětlila, jenže omluvě holt pes nerozumí...

Míšo čí je Blackie? Tvoje nebo je to rodinný pes? Mamča mi Felču taky dost kazila, Feli jí skoro vůbec neposlouchala a mamča na ní křičela. Hlavně když Feli byla na schodech a mamča jí chtěla poslat dolu, tak jí řekla povel a Feli neposlechla, potom na ní začala křičet a mohla jsem jí stokrát řikat že když neposlechne, tak jí má dolu odvízt. Postupně Feli když viděla někoho přicházt, tak už znejistila, protože nevěděla jestli na ní zase nebude křičet. Jednou když mamča na feli zase křičela, tak jsem tam šla, přivítala Feli a křiku jsem si vůbec nevšímala. Nechala jsem Feli aby ignorovala povely od mamči a ona pochopila, od té doby na křik nereaguje, ale taky mamču vůbec neposlouchá, což mě nevadí, protože se o Feli starám sama.
Jestli budeš chtít udělat něco takového, tak musíš vědět jestli někdy nebudeš potřebovat, aby se o Blackie postarali a jak zareagují, aby jí nechtěli nějak potrestat.

Prostě to máme tak, že já jsem páníček, což u nás znamená, že já krmim, prakticky vždycky venčim já (kromě večer), spí se mnou v posteli ... vychovávám já, cvičím já....
Ale ostatní členové rodiny(smečky) jsou pro ni též nadřazení, takže by je měla poslouchat taky....ale nejvíc prostě mě.... Jako já s rodiči problém jinak nemám, oba se snaží řídit se mými příkazy, abychom vychovávali všichni stejně. Ale tohle se stalo asi jednou nebo dvakrát a pak to prostě nebylo takový...Ale třeba dneska jsme jí pustila na obrovským prostranství a ona mi krásně chodila, tak jsem si říkala, že po ní nejspíš chci zázraky

Mám trošičku podobný problém, jako má Míša.

Vlastíme 5měsíčního boxíka a musim zaťukat, že zatím se všech povelů zhostil navýsost dobře.
Ale přivolání nám jde tak kolísavě (vím, že pokud to není 100%, nemám nic) ... ale Apollo přiběhne kolikrát na zapískání a nebo jen když mu řeknu "ke mě"...
Ale za posledních čtrnáct dní mě trošičku hraje na mé nervíky ) Pokaždé, když ho přivolám, přiběhně (na metr ode mě) zhrbí se a štěká jako blázen a nenechá se za žádnou cenu chytit... tak jsem zkoušela utíkat od něj - on zamnou se štěkotem a kroutícím se mini ocáskem a asi to bral jako hru. Jenže já, pochopte, že po hodině běhání mě to už vážně začalo vadit... zkoušela jsem ladacos - piškotek, pamlsek, hračku, klacek... nic nepomohlo... štěkal jak blázen...
Další den šel hodinu poslušně vedle nohy, řekla jsem si, že je hodný a že mu udělám radost a pustím ho... a ejhle, jakmile zjistil, že nemá na krku vodítku, zas začal bláznit.

Myslíte, že je to jen jeho hra a nebo už to hraničí s neposlušností a měla bych v každém případě nasadit stopovačku? Ještě se zeptám, v jaké cenové relaci by měla být a hlavně jaké vlastnosti jsou pro štěně důležité...
Kamarádka má totiž stopovačku z jednoho obch. řetězce za 50,- a to už mi příjde "zvláštní" ...

Mám 3letou fenku stafordíka a přesně takhle to na mě zkoušela. 5měsíců-to je období,kdy začíná zjišťovat,že "svět" a zajímavosti jsou i jinde,než u paničky.Bude se to z její strany stupňovat .Já jsem tohle období tak trochu zanedbala-omlouvala jsem ji,že si přece hraje,že je to ještě štěně.Dnes jsme ještě na stopovačce,protože jsem toto období mezi 6měsíci a rokem nedotáhla do 100%přivolání.Dnes po zkušenostech,které mám-kdybych měla štěně,už takovou CHYBU nikdy neudělám.Doporučuji při volném pobíhání po venku -i na zahradě stopovačku,kterou bude táhat za sebou,doma nechat vodítko-třeba krátké,ale aby viděla,že to má i doma.Vše je popsané v sekci o Stopovačce.
Má před sebou období puberty,tak to hlavně nepodcenit.Raději důsledně a z láskou,než s omlouváním,že je to ještě psí mimino a pak mít v dospělosti psa starosti-tam už hlavně není na co svést omluvu.

Treba myslieť na to, že je to trdlo šteňa a teda sa hrať potrebuje, ale takisto ho vychovávaš a tvaruješ a ak využiješ riadenú hru a správne vysvetlíš pravidlá, je to ideál. Ospravedlňovať len hravosť, alebo len drilovať sú škodlivé extrémy. Na tú správnu cestu teba zapojiť cit.