Dnes sme venčili so skupinkou RR, kde boli iba psy rôzneho veku - náš má rok a pol. Správali sa k sebe super a zrazu nastala takáto situácia: ten náš je šialený nositeľ palíc a rád sa s nimi naháňa. Naháňal sa s iným - starším psom ale aportík mu dať nechcel a keď bol ten druhý psík pri nás tak som mu kázala aport pustiť, zobrala som ho akože nech si nemyslí, že tá palica je jeho a na druhého bude vrčať, keď mu ju chce zobrať a dala som tú palicu tomu druhému psovi, aby ten môj videl, že ja tu určujem pravidlá a on to musí rešpektovať. No keď si ten hafan tú palicu zobral, tak ten môj slabo zavrčal a ani neviem ako - bola to len sekunda skočili do seba, načo pribehli aj ostatní a chceli sa zapojiť. Psov sme od seba za chvíľu dostali, dali sme im miesto pekne blízko seba a vysvetlili sme im, že to sa nerobí a nechali sme ich schválne ležať blízko seba.Neprejavovali voči sebe žiadnu agresiu ani sa nenaježili. Po chvíle dostali voľno a chovali sa voči sebe ako keby sa nič nestalo. Bolo možné predísť tej potýčke? Je lepšie vôbec mu aport nedať, aby sa o neho potom nepobili? Alebo som mu ten aport nemala brať, lebo potom by k tomu neprišlo?

Vďaka. Som trochu kľudnejšia. Pravdupovediac vždy keď sa stretneme s iným veľkým psom a hlavne pokiaľ je rovnako starý ako ten môj tak v kútiku duše sa vždy obávam, aby z toho nebola bitka. A to si myslím, že mám dobre socializovaného psa, lebo bývame v meste a od malička bol v styku s rôznymi psami aj súrodencami, no keď prišli do tej psej puberty, tak už to nie je také bezproblémové, lebo môj pes nie je zrovna submisívny typ. Neviem ale ja si myslím, že mať takého psa, ktorý sa radšej podriadi inému je výhodnejšie. Ale to sa asi nedá naučiť, to je asi vrodené, alebo nie? Zaujímalo by ma ako riešiť také situácie, keď sa stretnú rovnako starí 1,5 roční psy a chodia okolo seba ako kohúty a mne sa vždy zdá, že z toho nič dobré nebude.

ja dam ku mne a kedze ide ku mne nema cas sa jezit alebo bit , a hlavne na to bitie nemysli lebo uz len tym ze na tu zlu vec myslis, ju privolavas

Dobrý den, chci se zeptat k těm bitkám u psů.
Mímu psovy je 7let a není moc socializovaný, ale chtěla jsem, aby aspoň po psech nevijížděl. Má kamarádka se zná s jednou holkou, co má dva psy - černého NO a kokra. Chystaly jsme se ven a s sebou jsme ještě vzaly tři čivavy.
Počítala jsem s tím že bude hned štěkat a vrčet a byla se všemi domluvená předem a visvětlila jim, o co jde.
Na místo schůzky jsme přišly s Karin a Danem první. Pak se objevila Šárka se svími pejsky. Dan je sice dost temperamentní, ale nemám problém ho udržet. Jak jsem předpokládala, hned po NO vijel, štěkal a vrčel. Já ho hlasem uklidňovala. Po chvíli, když se všechny psyska uklidnily, to bylo celkem v klidu. Párkrád si ještě zaštěkaly a všem trhaly bubínky. Měla jsem hned od začátku pocit, že se dan ovčáka bojí. Couval, ale přitom po něm vijížděl. Když všichni dorazili, šlo se. Šárka ovčáka pustila a házela mu aport. Šli vzadu a mi vepředu. Čivav si dan nevšímal a kokra také ne. Pak jsme se domluvily, že Dana pustíme. Chvíli se ohlížel a držel se u mě. Když ale proběhl ovčák, trochu na něj zavrčel a skočili po sobě(samozdřejmě měli oba náhubky). Po chvilce se Dan začal otáčet zády a Šárka si psa uvázala. Dan mi šel u nohy, ale ještě se několikrád porvaly. Nebylo to vždy z jeho strany. Někdy vyjel dan po něm a někdy on po Danovy. Nikdy se ale, i přes to, že to vypadalo že se bojí, nevzdal. Otáčel se zády, štěkal a nechal ho po něm skákat. Pak už šli poklidně, čmuchaly spolu a já jsem z toho byla trochu překvapená. Pak se ještě jednou stalo to, že ho Karina moc provokovala a tak po ní ovčák vijel. Dan ji chtěl bránit a tak po něm skočil a moc se zády neotáčel. Spojili se proti němu a ovčákovy trochu sklaplo.
Pořád se ho ale bál a občas se i za mě schovával, aby se ochránil. myslíte že v něčem dělám chybu, nebo tak? Nechci aby se psů bál, jen před nimi měl respekt a nevijížděl po nich.

Děkuji za odpověď

Mám cca 40-kilového nemeckého ovčiaka a chránim ho pred akýmkoľvek útokom iného psa.
rovnako netolerujem, aby on po niekom vyštartoval

Ahojte, ja by som sa chcela opytat, ako riesit nasledovnu situaciu, ak sa este vyskytne, -cez vikend sme odchadzali z domu, pes ktory bol na navsteve si nasiel kost a zacal ju jest, jeho pani - kedze sme boli na odchode-cas nas suril mu chcela kost zobrat, pes na nu zautocil, pohryzol jej ruku, ja by som sa chcela opytat, ako konat v takych situaciach?nechat sme ho tam nemohli, keby sme cakali kym ju doje, bolo by to dlho trvalo a hlavne ako potrestat psa?-obe nie sme zastankyne bitiek, ale bola to situacia dost kruta pre nu ako pre pani a kedze ja teraz vychovam steniatko, chcela by som sa vyvarovat takej "hadke a napadnutiu"-tak poradte ako to riesit-ci ucit od mala brat psikovi kost-aby si dal vybrat z huby hocico, a ako reagovat ked uz napadne /co by podla mna pana nemal ani pre kost-ale ja som zaciatocnik-takze mozno nemam pravdu-preto pisem/.

Zabudla som dodat ze ten labrador ma 4 roky, nie je to stena, a ci sa to da naucit uz aj dospelaka, teda odnaucit takto reagovat.

Nebrala bych štěněti jídlo, aby se nenaučilo si jí hlídat. Snažila bych se, aby jeho miska s jídlem nebo kost nebo něco, co žvýká, byla co nejblíž mojí nohy, ruky, procházela bych postupně co nejblíž kolem něj a případným projevům nelibosti bych se vysmála. Pokud už by došlo na agresi, dala bych psovi na tahání - to je pořád - vodítko a tyhle situace řešila přes přivolání, které si tím vodítkem případně vynutím.
Takhle jsme se chovali ke všem našim pejskům a všem můžem sáhnout pro jídlo až do krku, když je třeba.

Yuyacho,
zaujímalo by ma niekoľko detailov:
1. ako je možné, že pes "si nájde kosť" - buď ju dostane odo mňa, alebo ju nemá
2. predpokladám, že tá pani, ktorú kúsol, bola jeho majiteľka: ako dlho toho psa má?
z bodu 2 vyplýva ďalšia otázka:
- ten pes nepozná povel "pusť"?

Neviem si predstaviť, že by ma môj vlastný pes kúsol, nech mu z papule vyberám čokoľvek. A už vôbec nie, že by na mňa zaútočil...
Snažím sa predstaviť si takúto absurdnú situáciu a uvažujem čo by som urobila... s veľmi veľkou pravdepodobnosťou by pes skončil v polohe na chrbte a ja by som ho asi uškrtila!
A teraz bez emócií: vaša známa by mala čo najskôr zavolať p. Desenskému a požiadať ho o pomoc. Pes, ktorý zaútočí na svojho pána, nie je normálny.

Pokiaľ ide o Vaše šteniatko: nie je od veci mu zobrať misku s jedlom, jedlo napríklad premiešať a opäť mu ho vrátiť. Rovnako aj s kostičkou, ktorú OD VÁS dostane. Na chvíľočku mu ju zobrať a opäť vrátiť. Keď mu beriem kostičku, použijem povel "pusť" a pomaly, bez násilia, mu ju vyberiem z papuľky

... ešte som zabudla dodať, že keď kosť psovi vyberiem z papuľky, tak ho pochválim a až potom mu kosť vrátim

když už, tak - odeberu kost (povel přines a pusť), pochválím, DÁM MŇAMKU, vrátím kost. Proto mi pes přinese i buřta. U kousacích tyčinek není na škodu psovi tyčinku chvíli držet (lépe se mu kouše)
S tou miskou - jsou psi co je jim to jedno a jsou psi, co se pak raději udusí protože co kdyby jim to náhodou někdo zase sebral. Opravdu je lepší kolem psa spíše procházet, nebo mu občas dosypat.

V popisované situaci - jestliže tuším že bude průšvih, tak 1) jsem blbá, protože pes měl mít vodítko, lehce bych si vynutila přivolání a je to, ale když už, tak 2) použiju buřta, tenisák, půjdu s vodítkem ke dveřím, prostě použiju NĚCO čím psa od kořisti odlákám.
Jestliže netuším a tedy nechám psa vyjet, tak přiznávám že i nade mnou by asi emoce zvítězily a pes by se týden bál bez povelu i otevřít tlamu (což by ale v některých případech mohla být chyba!).
Myslím si ale že pokud pes toto udělá, je v jejich vztahu problém - a ten nejlépe rozpozná a vyřeší Ruda.

Petra,
súhlasím s Vami - popísali ste to oveľa lepšie a jednoduchšie ako ja

Ahojky všichni,

náš Rexo na nás čeká stále na Slovensku, už jsem o něm psala v Kandidátech... Naše situace se zlepšuje a mám radost, že se Rexík a my také konečně dočkáme.
Vždycky se na něho moc těšíme. Bohužel však právě dělá právě toto - nenechal by si sáhnout do misky a do tlamy také ne a dává to najevo tichým vrčením, když žere a někdo se k němu zezadu přibližuje. Bohužel je to důležité i kvůli např. náhodnému skousnutí zkaženého nebo otráveného jídla atd. Naučili jsme se to respektovat, uvažovala jsem o tom, že vzhledem k tomu, jaký měl osud, se nyní více bojí o svůj život, velmi se osamostatnil, ale psy má rád a nikdy se s nimi nepere. Aspoň jsem to u něj nikdy neviděla.
Mám otázku, je respektovaná Haltina jako košík do dopravního prostředku? Drátěný náhubek na NO si Rexo násilím sdírá z hlavy, možná by se na Halti naučil. Rádi bychom jeli na Vlčáry, ale takto bez náhubku bohužel...
Táňa

U vás v Česku existujú perfektné náhubky z popruhoviny - má to tvar kovového náhubku, ale psa to netlačí a do dopravného prostriedku to stačí. Je to z podobného materiálu ako halti.
To chcete s Rexom cestovať verejnou dopravou?

-luxo, ono to bolo tak, ze my nasmu stenatu davame kosti odmalicka, co nezje, zahrabe si na zahrade, majitelka toho psa svojho labradora, ktoreho ma 4 roky pustila si pobehat a vyblaznit sa s mojim stenatom, pes zacal nuchat a vynuchal si jednu zo zahrabanych kosti-tak sa ku kosti dostal, kym sme si to vsimli, -bolo to asi 5 min co sme sa zahovorili a nesledovali psy, tak uz ju obhryzal
-ten pes nie je zvyknuty na kosti-oni mu kosti nikdy nedavaju-nemoze to byt z toho? inak ju pes doteraz posluchal-ja som toto zazila s nimi prvy krat, chodia na cvicak -chcu robit zachranarsky, ale toto ma dost prekvapilo-ten utok, on si tu kost branil doslova "zubami, nechtami"
- k povelu "pust", povel pozna pri cviceni - pusti aporty, s kostou to neskusali
ale teraz na povel pust nereagoval, praveze vrcal
-ona po tom ako ju zdrapil a uhryzol "zlozila na zem", kde sa chvilu este branil, snazila sa nepouzit emocie, aj ked by ho najradsej urcite zabila, lebo toto sa jej este nestalo, praveze ju na cvicaku vzdy chvalia ako pes poslucha, preto ten sok a preto sem pisem, ako v takej situacii-a este jeden dotaz-ma zacat s tou kostou cvicit??? Cislo na p. Desenskeho jej dam.

Zabudla som na jednu zavaznu vec, ked na nu zautocil, mala v ruke kosik-kovovy, tym mu svihla cez chrbat, az potom ho "zlozila". Ja som fakt kynolog-amater, mam prveho psa, ale moj nazor je-ani v takom pripade by nemal pes na pana zautocit, -je to tak? ci je to zasadna chyba majitela a moze sa to tolerovat?

Když jsem naší fence poprvé věnovala pěknou hovězí kost se spoustou masa, stačilo, aby se prošlo metr od ní a vrčela jak cirkulárka. Asi je pro pejsky taková věc opravdu cosi nebesky úžasného. Nevěděla jsem tenkrát, co s tím dělat, tak jsem ji nechala na pokoji a obcházela obloukem.
Podruhé, vyzbrojena radou p. Desenského, jsem ji při prvním náznaku vrčení kost vzala - klidně bez známek emocí z mé strany, jen jsem musela fenku pevně držet za ušima, abych neskončila s dírou v ruce. Kost jsem dala z dosahu, a fenku jsem držela tak dlouho, než se uklidnila. Žádná agrese, jen paralýza jejího pohybu. Pak jsem fenku pomaličku pustila, počkala asi pět minut - až se zase začla chovat normálně - a pak dostala kost zpět, za nějaký už perfektně naučený povel (tuším sedni). To celé jsem musela zopakovat ještě asi třikrát (při dalších kostičkách). Čas od času jí cvičně kost na chvilku seberu, prohlídnu, a zase s pochvalou vrátím.
Funguje to perfekně, dneska jí můžu z tlamy sebrat cokoli (sice třeba nechce tlamu otevřít, ale nevrčí a nekouše), můžeme ji klidně rušit při žrádle, děti jí můžou sahat i do misky a nic se neděje, jen kouká, co z toho kápne pro ni.

Ono je to i o tom umět svého psa číst, nebát se ho a zbytečně ho při žrádle nebuzerovat (čímž mu naopak dáváme důvod si jej hlídat).
Pokud dám Bardovi žvýkací tyčinku, přijdu k němu a budu ji chtít vzít, bude vrčet a uhýbat (nekousne! ale dá mi najevo že nechce). Pokud ho přivolám a nechám si tyčinku odevzdat, provede to naprosto bez problémů, bez zaváhání... proč bych jej měla stresovat nějakým trestáním, proč bych si měla dokazovat že když budu chtít tak mu to seberu? Až budu chtít, tak mi to přinese. To přece stačí.

Můj problém byl v tom, že fenka začala vrčet, aniž by si jí kdo všímal, tak nějak preventivně, stačilo, že se někdo přiblížil na metr k ní, a byla ochotná se o kostičku porvat. Bylo třeba ji to rychle odnaučit (mám v domácnosti dvě děti), aby bylo u nás bezpečno. Nebuzerovala jsem zbytečně, jen, když si o to řekla. Ani dneska jí neruším záměrně (jen si občas prohlížím ty kostičky), ale vím, že když se moje děti, nebo i kdokoli cizí (třeba synovci a neteře ve věku od tří do sedmi let) dostane k Aice na tu vzdálenost, kdy dřív vrčela, nestane se nic a nebudu muset řešit vzniklé následky. Taky jsem nikdy za toto netrestala. Jen jsem odstranila předmět doličný, aby viděla, že vrčení má přesně opačný důsledek, než původně zamýšlela. Zavrčím = přijdu o kost. Nechám si ji v pohodě vzít = dostanu ji za chviličku zpět a ještě mě pochválí.

Jasně, nemyslela jsem to na tebe, jen aby si to někdo nevzal jako návod, že psa je třeba za každé vrknutí potrestat, případně že když psu každou kost párkrát nesebere tak dělá chybu.
Prostě je důležité najít správnou míru mezi buzerací a "uhýbáním" psu.

Chápu, proto jsem to taky upřesnila, aby bylo jasno. Aika je hodně psychicky vyrovnaná, nikoho nenechám, aby jí jakkoli ublížil, proto mi věří. Určitě to ale není návod pro každého.
Jednou jsem udělala chybu, rozdala jsem kusy masa všem třem psům na zahradě. Bábule svoje zhltly rychle a Aida se šla dívat, proč se s tím Aika tak hrabe, jestli jí to nechutná nebo co. Byla z toho menší strkanice, kterou se podařilo rychle zvládnout, ale od té doby krmím vždy odděleně (babky už nepředělám), Aida s Astou dostanou žrádlo do kotce, ten zavřu a Aika dostane svou misku těsně vedle. Vidí na sebe, ale nemůžou se servat. Kotec otvírám, až když už jsou všechny misky prázdné (cca za pět minut).

Chtěla jsem tím napsat, že se snažím předcházet situacím, kdy by si něco mohla začít doopravdy bránit. Je mi jasné, že s kostičkama by to dopadlo stejně, jako s tím masem, takže je už dostává výhradně v bytě nebo v kanceláři, když vím, že jí to nikdo nebude chtít brát, na zahradě má svoje polínka a míčky, která bábule až tak nezajímají, a je klid.

luxo ,
díky za odpověď a radu, zatím bych do MHD s Rexem nemohla, chceme jet naším autem s obrovským kufrem a sklápěcími zadními sedačkami, vůbec nevím, jak by se zachoval, ocitne se v nečekaných situacích (např. venčení u dálnice, nervozita, vůbec nevím, co se může stát, nikdy v autě nejel), protože celých svých 7 let, kdy žil s našimi starými rodiči vysoko nad vesnicí na kopci, dolů do vsi nechodil a na náhubek ho nikdo nenaučil. Teď však místo, kde bude žít, bude obydlenější a čas od času náhubek na tlamku bude muset dostat. Například nemohu jet s Rexem ani za Rudou... a tak dále, protože si košík tlapami stáhne bez jakéhokoliv problému.
Jestli to znáš v okresu V. Krtíš, zajeď mu hodit prosím do Seĺan dobrý hamíčko a pár dobrejch slov je to bezva kámoš. Už se mi po něm stejská.

Chtěla bych se zeptat, jestli jsem zareagovala správně. V činžáku, kde bydlí moje maminka a kam jezdíme s psíkem na návštěvu bydlí 2 staří lidé s hysterickým jezevčíkem, který vyjede na každého psa. Včera jsem šla na zahradu vyvenčit pséka, když jsem uviděla vodítko od toho jezevčouna na klice od zahradních dveří, tak jsem hodila zpátečku, že počkám až se vyvenčí a majitel si pro něj z 1. patra dojde, jenže... ten hysterik byl tak naštvanej, že "rozrazil" dveře od zahrady a hned se mi pustil do psa. Svýho psa jsem v tu chvíli hodila za sebe, protože by se do toho jezevčouna určitě taky pustil (stěkal na něj a vrčel). Pak se mi hafan vysmekl a byla krátká mela, kterou jsem hned zarazila tím, že jsem si zase hodila psa za sebe. (Ozzy nebyl na vodítku, proč taky když jdem na zahradu). Ten trotlovskej jezevčík na nás pořád řval jak prorvanej a dorážel, ale na psa už mi nešáhl, pač by musel přeze mě. No a teď otázka: Jak se zachovat v situaci, kdy na nás vyjede cizí hysterický pes, nechce nám dát pokoj a pán je v nedohlednu?
Když jsem o tom zpětně přemýšlela, tak mě napadlo, že jsem měla toho jezevčíka nakoupnout, aby nám dal pokoj, nebo po něm něco hodit, ale nevím, zda by to bylo vhodné řešení. (na házení jsem stejně nic neměla a nazouvací boty jsem ztratila na schodech, když jsem mazala hodit svýho psa za sebe).

ozzy dobře mířený kopnutí tak ayb to psa přesvědčilo ale nezabilo není nikdy na škodu

Ok, to jsem si tedy myslela dobře. Ale byla jsem bohužel jen v ponožkách a zahryznutýho jezevčíka na prstech u nohy bych teda mít nechtěla. Taky mě hlodá myšlenka, jestli ten můj hafan nenabyl dojmu, že jsem to moc nezvládla, když jsem toho psa neodehnala. Ozzy byl dost naštvanej, toho jezevčíka nemá rád, protože ten malej zmetek na něj už 2x vyletěl. Ze začátku stačilo aby ho slyšel řvát za dveřma na chodbě a štěkal jak pominutej. Teď už to nedělá a nechává ho to klidným, ale...

...no každopádně od jistých dob se tomuhle troubovi obloukem vyhýbáme, ale včera jsme to nevychytali - bohužel. Začnu sebou preventivně na zahradu brát vodítko aspoň do ruky, kdyby zase náhodou.

Ozzy - a boty :)))))))

a řetízkáč

Boty zůstaly na schodech a já pod schodama - bez bot, v bílých ponožkách...

Jojo, řetízkáč a pěkně velikej, aby se to jelito probralo z tý diskotéky

Ajka
...tohle nemyslis vazne? Mozna vyresisi svuj problem,ale bezpecne se postaras o problem druhym.Tohle jd resit napr. zastavenim pomoci kaminku,odstrcenim,voditkem...
pokud tohle udela s naucis psa se bat a je velmi pravdepodobne ze pes pak bude vyjizdet ze strachu...
P.S.:...a sama vis co tohle udela a znamena....

binladin myslím že si mě nepochopil- pokud sme dobře pochopila ten pes- ten jezevčík chtěl napadnout toho durhého psa kterého se snažila Ozzy bránit- v tomhle případě já si servítky neberu a než anjdu něco co bych po tom mrnavím dotěrovi hodila zakousne se mi dopsa ta noha je rychlejší když pes utočí po mim psovi- sama sme to párkrát musela udělat- nemyslím přímo toho psa odkopnout dva metry daleko spíš do něj strčit- a jestli se ten malej dotěra pak bude něčeho bát je mi orpavdu v tu chvíli celkem fuk má tam mít majitele

Pokud je sance je nejlepsim resenim dorazejiciho psa chytit a podrzet do te doby nez se zklidni. Svemu psovi musite byt ale schopna zakazat se do toho plest.

Bolo by dobré namiesto extrémov, ako je nakopávanie cudzieho psa (ktorému sa niekedy niekto nevyhne) a na druhej strane nezmyselným kŕmením (ktoré beriem ako recesiu a iróniu, ktorá nie je na mieste a je znovu riešením medziľudských vzťahov) poradiť to, aby si človek zlepšil svoje reakcie a ovládateľnosť svojho psa, aby mohol zasiahnuť účinnejšie a bez ujmy. Pri nakopnutí psa tu totiž zachvľu znovu môžete riešiť susedské vzťahy, alebo otráveného psa.

Ozzy časom by bolo dobré dotiahnuť tú ovládateľnosť do štádia, aby sa ti pes jednoducho nevyšmykol a aby si mala voľné ruky na to, aby si sa mohla zaoberať tým cudzí psom.

rea souhlasím samozřejmě

Mám podobný problém: na psej lúke po nás vyštartoval nemecký pinč - a po prvý raz som mala pocit, že to "neustojím". Bella som zastavila povelom, na pinča, ktorý mal paničku vo vzdialenosti cca 50 metrov som zarevala, aby vypadol... A NIČ! Pinč útočil po Bellovi ako po škodnej, povely prestali účinkovať a ja som svojho psa držala za obojok silou. Panička sa pinča snažila odvolať - tiež nič. Ten pes bol ako v tranze. Bello už tiež reagoval. Mala som čo robiť, aby som tú 40-kilovú zmietajúcu sa horu chlpov udržala. Našťastie, Bello celkom nestratil sebaovládanie: síce vrčal a metal sa, ale rešpektoval, že musí byť za mnou.
Celú situáciu sa mi podarilo zvládnuť ... vrčaním ... nie vrčaním môjho psa, ale MOJÍM vrčaním po tom pinčovi. Keď to zaregistroval, prebralo ho to z tranzu a začal reagovať na povely svojej paničky.
btw: panička zareagovala zaujímavo - požiadala ma, aby som nabudúce Bella nedržala, že Max (pinč) sa bude báť, ak bude Bello navoľno a nepriblíži sa. Keď som upozornila, že stačí, aby si to pinč zle vyrátal, a Bello z neho urobí trhací kalendár, vyhlásila, že dôsledky berie na seba...
Ale ja nie! Nemôžem predsa dovoliť, aby môj pes zlikvidoval iného psa!
Má niekto nejaký nápad, ako v takýchto prípadoch reagovať?

No a co ?
Tady je to každou chvíli jinak,jednou se píše,že svýho psa prostě musíš ochránit za každou cenu,pak zas,že to snad Ajka nemyslí vážně .Nebyl si to zrovna Ty ,se kterým jsem řešila podobnej problém s hysterickou agresívní,věčně na volno mrňavou kníračkou,co se okamžitě po spatření Nyný po ní vrhala?A nebyl si to Ty cos mi říkal,že i malej pes může velkýho šikovně chytit třá za šlachu a že se Ti to stalo s Ájou? A nebyl si to Ty,cos mi psal,že holt v těhle případech nelze brát ohledy ???Tak si to nějak ujasni bo co...Já kníračku trefila klíčema co vážej cca půl kila celkem šikovně na komoru a vod tý doby se mi vyhýbaj A udělala bych to zas a třebas i víc,pokud bych měla dojem,že to ten druhej pes myslí fakt vážně.Nenechám si zku*vit čubu,která má vychování co se psů týče přímo ukázkový

Ano za kazdou cenu presto by se mel clovek snazit udelat to s minimalnima nasledkama. Nasledne mezilidske vztahy jsou jina kapitola, ale muzou bejt taky velkej poblem

tchoři to tu nikdo nepopírá v jistých situacích je hold dobře mířené jemné nakopnutí jediná možnost

Obcas nejen "jemne", ale vzdy je lepsi utociciho psa odchytit a kontrolovat ten kopanec by u nekterych psu nemusel dopadnout dobre.

tchoři souhlasím o tom žádná .-)

Tý jo, tak teď nevím, co si z toho vybrat Abych vám přiblížila situaci víc, tak ten jezevčík nemá absolutně, ale absolutně žádný vychování, je to rozmazlenej zmetek, kterej si všechno vyřvává, majitele stačil už několikráte pokousat, mám dojem, že povel nezná snad žádnej a páníky má totálně někde
Ozzymu bude rok, takže na ovladatelnosti v těchto situacích pracujeme, ale k tomu aby mu stačil říci povel aby se do ničeho nemíchal jsme se ještě nedopracovali. Jsme ve fázi budování pořádného a pevného vztahu.
Mmch, udržel 40kilovýho psa bez obojku, bez vodítka pro člověka mého vzrůstu (163cm), celkem heroidský výkon.
Každopádně mě to alespoň poučilo pro příště - i na blbou zahradu raději na psovi obojek a vodítko v ruce.
Ještě jedna věc, nevím jestli bych měla toliko odvahy šáhnou a přidržet cizího, byť malého, ale zuby cenícího a nas...... psa, aby se uklidnil
Pokousaná ruka nebo hůř něco jiného nevím nevím...

Davidkova Renata
...od doby kdy jsme se videly naposled jsem pochopil par veci,to ze budu branit sve psy plati a nemneni se nic.Jediny rozdil je ze jsem zacal vic u veci premyslet co svym jednanim muzu zpusobyt a je-li jina moznost jak problem resit...
Problrmi s nezvladnutymi a nevychovanymi psy resim porad,jediny rozdil je oproti drivejsku zpusobu a pristupu k danemu problemu.......

Bin ladin
Ale jistě,nikdo tu nenapsal,že mu dělá dobře kopat do psů ani že mu musí vykopnout duši z těla.Nejmíň Ajka .Pokud to lze vyřešit jinak,nic proti tomu,ale nechápu to svatý rozhořčení nad tím,že by psa byla ochotna v případě nouze nakopnout.V opačném případě by čelila kritice,jak selhala a že je k ničemu když si nedovede svýho psa ubránit .Tož to jen pro upřesnění

Měla bych jeden dotaz: právě se mi stalo, že jsem ležela na posteli a vedle sebe toho svýho mlaďocha a přišel se na mě podívat i mámin 13tiletej pudl. Chtěla jsem aby si vlezl taky ke mně na postel, ale jakmile jsem ho pobídla, tak se to moje tele cpalo přede mě jakože milého pudlika do postele nepustí a už vůbec mu nedovolí, abych si ho podrbala. Tak jsem ho odstrčila a opět pozvala pudlika na postel, ale v tom se na něj chtělo to moje hovádko s vrčením vrhnout. Odchytla jsem ho včas, takže k ničemu nedošlo, vzala jsem mu tlamu do rukou aby se na mě musel dívat a v klídku jsem mu vysvětlila, že takhle teda ne a pak jsem ho vyhodila z pokoje ať mi neleza na oči. Řešila jsem to správně? Nebo jak se v takovéhle situaci zachovat? Přijde mi, že mi chtěl kecat do toho, koho budu mazlit...