Všechny moc zdravím a zároveň prosím někoho o vysvětlení této situace. Když jdu (nebo jdeme s manželem) s naším 6,5 měsíčním štěníkem zlatého retrívra na procházku, tak se nám stává tohle: pesan chodí na volno, ale nevzdaluje se od nás, max.na 10 metrů, ale hned si vzdálenost opraví tak na 3-5 metrů. Neustále se ohlíží a kontroluje, kde jsme, zda jsme "všichni". Někdy ale nastane taková zvláštní situace, že se k nám (nebo ke mně) připojí těsně k nohám, bez jakéhokoliv povelu, prostě z ničeho nic a pokouší se několikrát dotknout čumákem našich rukou, má při tom veselý, uvolněný výraz. Nevypozorovali jsme žádnou závislost třeba na vzdálenosti, kterou jsme ušli, nebo na místě, které ještě nezná. Je to opravdu nahodilé a připadá mi to jako velmi přátelské gesto. Někdy mi připadá, že se chodí "jen tak zeptat", zda je všechno v pořádku, a "zkontaktovat" se. Co myslíte? Poradí mi někdo, co přesně mi tím chce říci? díky moc...

Rocky mi to dělal taky a já ho vždycky pohladila, jako že všechno v pohodě. Později se nám to přesunulo do roviny pochvaly. Jakmile správně splnil povel a já ho pochválila, měl takovou radost, že mi takhle skákal na tuku a i ji třeba jemně zubama chytal, a já chválila.

kontroluje zda opravdu zada je vše ok- je to asi velký zavyslák čuba závyslačka maximální mi tohle dělá taky- obvzlášt když se mi pvoede se jí schovat- což je velice obtážné. prostě simě chodí kontrolovat a ujištovat se zda je vše ok

No tak to jsme dnes na vycházce v lese zkusili taky - schovat se. Já jsem s pesanem čekala, než se manžel schová. U psa jsem pozorovala nervozitu, když ho viděl, jak odchází. Jakmile manžel zašel za zatáčku lesní pešiny cca 20 metrů od nás, vydal pes neidentifikovatelný skřek, nedá se to ani popsat, a chtěl vyrazit za ním. Tak jsem ho jemně zase posadila, než manžel zavolal ať ho pustím. Ještě jsem ho neviděla tak rychle pádit. Byl z toho úplně vedle, až jsem z toho měla nepříjemný pocit, že to nebere jako hru, ale hrozně vážně a že jsme ho přetížili. To samé se dělo, když jsem se šla schovat já. Musím podotknout, že je na samotu zvyklý, nemáme problém ho nechat v jeho výběhu na zahradě samotného, nebo klidně i doma, nebo v jakékoliv místnosti, klidně i u mne v práci ho odložím. Ale jeho reakce na procházce mne překvapila. Občas jsem se mu schovala, když byl menší, ale nikdy nereagoval tak "frustrovaně". Když už jsme byli pohromadě, tak byl zase v klidu a čumáke nás "kontaktoval" na rukách. Co myslíte, mám v takové hře pokračovat, třeba raději na menší vzdálenosti a snažit se mu vysvětlit, že je to hra? Moc díky...

myslela sme schovávání když sme s ní sama a ona se třeba náhodou někde začuchá a nedává si na mě pozor- pak mě musí hledat- ona to sice nepotřebuje protože je dost závyslá sama osobě. závyslej pejsek neznamená nesamostatnej ). -takhle si mě hlídá taky jenom v cizím rpostředí nebo venku na vycházce

Taky se pesanovi jakoby "schovám" třeba náhlým zalehnutím do trávy 4 metry od něj a on má hroznou radost, že mne našel (že jsem se mu ztratila zjistí tak během 4 vteřin, takže taky nemám moc času vybírat místo na schování), hopsá jak srnka okolo. Dnes jsme to hledání chtěli zkusit na větší vzdálenost a asi to na jeho nervovou soustavu bylo moc. )

tak on vás chce mít pěkně pohromadě ) je vidět že je to zvaysloní štěně myslím že tohle je zbytečné zatím dělat .-))

Nejsem věštec, ale to sousloví "zvaysloní štěně" asi nemá nic společného se slony, že? Je pravda, že je pesan moc šikovný a já se taky snažím, aby se nám všem pohromadě hezky vegetilo. Krásně zvládá výchovu i výcvik, vše hrou, trpělivě ale důsledně. Až mám trochu strach, jaká bude puberta. Všichni mne straší, že když je pejsek takový závislák a všechno mu jde, puberta bude několikanásobně horší.. Já věřím, že to nějak zvládneme.

Taky se Rockymu schovávám jen když nedává pozor a čistě náááááááááhodou se mi povede někam zapadnout. Nebo mu hodím aport a než pro něm doběhne a otočí mám chvilku na to se mu schovat. T6akhle hrajem na schovávanou, ale on se naučil švindlovat a když hodím aport, on poodběhne, zastaví se, otočí se, koukne se kam se schovávám, pak teprve doběhne pro aport a v klídku lážo plážo pro mně.
A když ví, kde jsem, tak si třeba taky lehne kousek ode mne a kouše si v klidu klacek a neobtěžuje se ani si pro mně dojít. Na co, když ví, kde jsem.

Ještě jsem zapomněla napsat, že při tom dotýkání čumáčkem do rukou vyhledává oční kontakt a směje se a směje... Já ho vždycky pohladím a pochválím a pohladím, jak mu to ťapání hezky jde a pošlu ho "tak utíkej". Takže se asi chodí zeptat, jestli je vše OK. :-D

Mně to dělá feňule, když jde na vodítku - strká mě čumcem do ruky nebo přímo rošťačí a strká mi hlavu do zadku a je děsně vysmátá a já taky a lidi, co to viděj, tak taky.

Berik se zas nekdy na vychazce rozbehne na me, tesne prede mnou vyskoci do vzduchu (nekdy skoro na me a nebo na ruku) a zase si bezi po svym.
Taky mi na ruku jinak nez ve skoku nedosahne :=))

To taky známe...když jdeme na procházku s přítelem a držíme se za ruce, naš hafan mezi nás vběhne, oslintne nám ruce a běží dál, a pak se po chvilce zase vrátí pro pohlazení a je spokojenej. To se opakuje během procházky několikrát. Je to prima

Megie mi na procházce taky šťouchá čumákem do ruky, ale v naší situaci bych řekla, že se jde spíš podívat, jestli v ní nemám náhodou nějakou hračku. Většinou si nosíme létající talíř a když ho nemám, tak pořád za mnou pobíhá a skáče mi na ruku... Jinak schovávání u nás nemá žádný výsledek. Párkrát jsem to zkusila, když se někde začuchala, ale ona si z toho nic nedělala, okamžitě najela na moji stopu a během minuty mě měla

Taky mi to čubinka dělá, hlavně pokud jde hezky u nohy a já z ní mám radost a podívám se na ní s úsměvem. Beru to jako "vidíš jak jsme sehrané, jde nám to hezky"

Ja sa chcem opýtať za kamoškinho vlčiaka, má 2roky a nevedia si s ním rady. keď ho pustia robí kolečká okolo ľudí, následne sa rozbehne priamo na niekoho a cvakne mu do ruky alebo dokonca vyskočí a cvakne do pleca, on si zrejme myslí, že je to hra, ale už sa ku nim bojí chodiť aj návšteva, nie je to moc príjemné, keď k niekomu prídete a začne po vás skákať a hrýzť tak veľký pes. Minule keď som od nich išla domov, mala som samé modriny na rukách aj na pleci aj ja. Ja som mala predtým dva vlčiaky a boli vychované a vycvičené, chcela som jej s ním trochu pomôcť. Všimla som si, že pes má problém uznávať človeka ako autoritu, s nimi si robí čo chce a preto sa ho aj boja, keď neposlúchal, hovorila som jej, aby bola k nemu ráznejšia a nebála sa, tak zvýšila na neho hlas a pes začal ešte viac do nej skákať a hrýzť jej ruky. Inak je to učenlivý psík, už s ním nechodievali veľmi ani na vychádzky, nakoľko ich ťahal stále, ale trošku som ich navigovala ako na to a po dvoch hodinkách už išiel krásne ako vymenený. Keby sa mu viac venovali... Hlavný problém je v tom, že oni sa ho boja, lebo pes neznesie, ak ho niekto karhá. Poprosila by som o radu hlavne čo sa týka toho hryzenia do rúk a pleca, pretože s týmto som sa ešte nestretla, ako ho to odnaučiť?

1) utahat, utahat, utahat
2) netrestat, vysvětlovat, učit, říkat co ANO
3) náhubek nebo naučení aportu

jen trošičku poupravím bod 3, co psala Petra: náhubek nedoporučuju - bolí to jím víc, než štípnutí ale aport je vynikající - jakmile začne štípat, vrazit mu do huby něco, co kousat může. Nebude se mu ze začátku chtít, to je jasné, ale to je už o práci se psem. A co se týče skákání - od toho tu jsou povely ať už odeslání na místo nebo odložení (sedni, lehni). Zákazy a zvyšování hlasu ho jen více rozohněj. Na krk pořádnej obojek (pevný, kožený, nestahovací, dobře utaženej) a couračku, pomocí které ho můžou ovládat a pomoci mu splnit povely (které zajisté neumí ). A pokud maj internet, ať sem jdou taky, je to lepší než tlumočení