Takže. Vlastním 2letého zlatého retrievra, který má velice laskavou, klidnou, a přátelskou povahu. Jenže. Háček je v tom že už od malička.. Teda tak kolem toho prvního roku začal "ohrožovat" naše věci a také rostliny na zahradě. Zpočátku kousal jenom naši obuv, tudíž papuče, založené v botníku, proto sme jej museli zrušit. Vlastně jsme z jeho okolí vyrušili veškeré věci které by mohl rozkousat. Ale jelikož máme docela velkou zahradu a přes den je puštěný(i přesto že jsme mu nedávno postavili super kotec) ale přes veškerá moje nucení aby v něm byl.. je neustále puštěný a už mě to docela unavuje pořád koukat z okna jestli náhodou netáhne další maminčinu kytku stromek ze země nebo nedělá díry. Ale většinou tyhle aktivity stihne udělat během rána cca v 6 hodin ráno kdy jej moje mamka pouští z kotelny ven. Nechápu myslíte si že kdyby jsme jej nechali i přes noc venku v kotci že by to fungovalo? Napadlo mě taky že bych ho mohla mít zavřeného celý den ale samozřejmě mít den rozdělený tak aby jsem s ním chodila ven na dlouhé procházky a taky na hraní na zahradě prosím tedy o vaši radu Kristýna (17)

žádný kotec není super pokud je v něm pes sám
1) utahat - fyzicky i psychicky. Cvičit, sporovat,...
2) vzít ho domů - pes chce být se svou smečkou, ne sám na zahradě (byť třeba obrovské)

Udělej si jeho "denní rozvrh hodin" - tak co, kolik času se mu opravdu někdo věnuje a kolik tráví sám? Možná zjistíš že na jeho místě bys už dávno neničila jenom kytky... dvouletý pes je aktivní, má spoustu energie, potřebuje spoustu zaměstnání. Jinak si ho najde sám.

No ... myslím že takový rozvrh není špatný nápad...ikdyž nevím jak to budu stíhat přes školu.. ale teďka o prázdninách by to mohlo bejt v klidku. No ale tak myslím že přes den moc času sám není ... když je pěkné počasí jsme neustále venku a problémy s ním nejsou .. ale když sem sama doma a je škaredě je to přece jenom horší. Třeba s tím rozvrhem by si mi mohla pomoct .. prosím:oD

nejdřív si napiš rozvrh jak to má teď a koukni na to kde je chyba, pak vymysli co by se dalo zlepšit, jak to udělat abyste byli víc spolu, aby se líp vyblbnul,...

Naši kluci neničí nic a to je choďák hyperaktivní a jsou přes den sami v bytě - ale taky přijdu z práce a mažu s hafanama na 2-3 hodiny, s cvičením, s aportováním, když je hezky tak s plaváním,... razím heslo utahaný pes = dobrý pes. Teď, protože ráno je dost odbývám, tak si chci koupit brusle a kromě normálního venčení si s nimi dát ještě po ránu kolečko v zápřahu.
Jinak když jsem chodila do školy tak to byl pro psa (tehdy ještě sousedovic pudla) ráj - po příchodu ze školy jsem vzala psa a vraceli jsme se zásadně až za tmy...

Njn ... já bych taky chodila . . klidně s ním i běhat.. sem velice aktivní díte:D ale tak tady ikdyž na vesnici je to lidově na prd. Nedávno sme si spolu vyšli na hřiby do lesa a potkali jsme volně puštěnýho cizího psa. Takže už mám obavy jít s ním i ven do lesa... a tady na místní cestu už je to vážně na zabití. Tady se potulují psy... nikdo se o ně nezajímá, když je jde někdo vyvenčit tak zásadně bez náhubku bez vodítka a to je potom těžký no ... ale jinak děkuju moc za tipy..

jo a když jsi sama doma a je škaredě, proč nejste spolu? Pokud pes nemůže domů, tak aspoň vem knížku a sedni si s ním někam pod střechu, není problém jednou rukou držet knihu, druhou drbat psa za uchem - pes tě bude milovat a hlavně nebude moct nic ničit (a nebude k tomu mít důvod).

myslím že hlavní problém vašeho psa je že nechce být sám - otázkou je nakolik je opravdu moc sám a nakolik si vynucuje pozornost za každou cenu. Proto je dobré kouknout jak to ten pes doopravdy má. Pokud je sám celou noc a velkou část dne, tak mu to fakt vadí a je potřeba to změnit, pokud začne dělat vylomeniny kdykoliv je pár minut bez dozoru, je potřeba ho převést na jinou činnost a samotě ho naučit.
Totéž s nevybitou energií - pokud jste se právě vrátili z dvouhodinové procházky proložené aportováním a pes i přesto dělá co nemá, tak je potřeba mu vysvětlit že teď je vhodné chvíli odpočívat. Pokud má ale jen pár krátkých vycházek na vodítku, tak s tou spoustou energie prostě MUSÍ něco udělat - a nedivte se že se pustil do zahradničení.

No ale nejhorší na tom je to ..že většinou "zahradničí" brzo ráno ..a to já i kdybych chtěla sebevíc ho prostě neuhlídám .. můžu ho z okna kontrolovat v polospánku jak chci ale stejně něco vyvede.... njn..asi půjdeme zase blbnou:D

Jestli můžeš, vezmi si ho domů, abyste byli spolu. Píšeš - babička ho pouští z kotelny...., proč musí být zavřený a ještě k tomu v kotelně? Když už teda nevím proč nemůže být s vámi, proč ho nenecháte v tom kotci? Jinak souhlas se vším, co psala Petra.

Psi co pravidelně běhají po vsi, jsou většinou v pohodě umí se chovat a když tak lehce otravují a určitě nenapadnou tebe ani tvého velkého psa.
Nejhorší jsou ti kteří utečou jednou za rok ze zahrady, kteří nic jiného neznají. Já z volně puštěných většinou malých psů si nic nedělám, spíše říkám čubině nech ho má blechy.

mám dost podobný problém co máš ty mám rok a něco dobrmanku a už jsem z ní na nervy jdu s ní na kolo má postroj a umí tahat takže po hodině tahání mne se vrátíme domů a ona je schopná za půl hodky vyhrabat díru do země a vytahat věci z boudy

red - tak zapoj fantazii a vymysli jí lepší hry než hrabání děr... ty jsi vůdce, ty jí musíš vést směrem, který ti vyhovuje...

Kristýneček - máte zahradního psa, kterýmu se nikdo aktivně nevěnuje... co bys chtěla? ;) schválně si napiš jeho denní rozvrh a uvidíš, že vlasně nedělá nic...

Holt nuda a stesk je prevít.

Mám taky retrívra a v jeho asi půl roce? byl naprosté zahradní žihadlo.Vytahal babce veškeré květiny z truhlíku,okusoval kůru stromů a já na sto pro vím,že to nebylo jen zubama a dravostí.Bývala jsem dost často pryč a on se mi takhle odvděčoval.Teď jsem upravila pravidla...vyřvala jsem si,že pes smí do domu,s přítelem už bydlíme spolu a psovi věnuji maximum času...Ze zahradničení sice vyrostl tak nějak sám,ale náš vztah se časem stráveným s ním mnohonásobně zlepšil...

Ahojky, jsem tu nová, mám doma skoro 2,5 let starého bíglíka Montyho. Bohužel jsem na něj zůstala teď sama, takže to máme oba náročné, snažím se, jak mi to čas dovolí, chodit na procházky, co nejvíc ho pouštět z vodítka, aby si tu svou energii (a není jí málo) nějak vybil. Bohužel, asi má pocit, že když odcházím do práce, tak ho nechávám doma samotného naschvál a mstí se mi tím, že něco zničí. Zpočátku býval zavřený jen v chodbě a kuchyni, pak mi někdo poradil, ať mu přenechám celý byt, že bude více klidný, že má více prostoru, z obýváku může koukat ven z okna a tím se taky zabaví. Jenže klid byl jen nějakou dobu, teď už mu je i celý byt asi malý, takže se jal zlobit znovu. Už nevím, co s ním, nemůžu zůstat doma, musím chodit do práce, je fakt, že je smutný, když odcházím, ale holt pracovat se musí. Začínám už být zoufalá, že se snad nikdy nezlepší, přitom jakmile příjdu domů z práce, jsme spolu pořád, i v noci. Můžete mi poradit, jak mu ten "osamělý" pobyt doma nějak zpříjemnit, aby už dal pokoj a byl hodný? Přitom sousedi mají taky bígla a ten je naprosto v pohodě, trošku devastoval jen když byl štěně, teď je v pohodě, asi je opravdu každý pes jiný. Díky. Katka

Jak už píše tady na začátku Petra psa opravdu unavit nejlépe přčed odchodem do práce a to nejen že ho pustíte z vodítka a necháte vylítat, ale skutečně ho zaměstnat - aporty, zkuste třeba dělat stopy nebo nevím těch čiností je spousta - hlavně něco kde pes musí zaměstnat i hlavu. Tím ho unavíte nejvíc. Dále bych asi doporučila si řádně pročíst téma ,,Nesamostatnost" taky.

Děkuju za radu, ale ráno je Monty ospalý a vůbec nic se mu nechce, takže ani když jdeme venčit, tak není moc aktivní. O víkendu je schopny se mnou spát až do poledne, takže ráno, než jdu do práce, ho ani nemusím unavovat, protože on sám nechce, jenže doma se prostě asi začne vždycky po nějaké době nudit. Jezdím za ním dokonce i o polední pauze, kdy ho zase venčím a strávím s ním skoro hodinku, než musím zpátky do práce. Myslím, že nesamostatný není, když jsem doma, dělám různé věci, tak si v pohodě leží, nebo kouše kost a mě si skoro nevšímá, stačí mu prostě ta moje přítomnost, ale jakmile je sám..., to je potom radost! On je prostě asi zvláštní "druh"...

Z vlastní zkušenosti s destrukční činnosti mojí Cindiny a vlastně i na začátku Blacka můžu potvrdit, že to chce čas.Black ničil jen boty a prohledával odpadky,vzhledem ke své výšce jinam nedosáhl.Boty jsme schovali a odpadky od té doby každé ráno vynáším.Cindina likvidovala kytky,boty,knížky,sedačku, kabely,dřevěný stůl,doklady,prostě vše,jelikož není líná si i vyskočit a skáče dobře a vysoko.Mám ji už 1,5 roku, 3x odhárala a je celkem v poho.Občas si něco "přečte", jinak nic.Díky ní stejně nemám na čtení čas, tak to tak neřeším.Nic před ní neschovávám,dala jsem jí důvěru.Zůstalo nám jen štěkání v bytě a tím i problémy se sousedem.Ona je celkově uštěkaná ženská a přenáší to i na jinak klidného Blacka.Takže vydržte!

Jo a byla jsem doma a vzhledem k tomu že se chovala velmi nenápadně tak jsem si ničeho nevšimla.

právě že je, když dělá tohle přečtěte si to tu od nejstarších témat, tam jsou základy. Témata nesamostatnost a ničení (úzce to spolu souvisí). Objevíte např. jeden trik s větví atp.

čuba přestala ničit po podpzimním výcvikáči- jako po mávnutí kouzelným proutkem .-)) byla tam na chatce ještě s jendou čubinkou štěníkovou za celé 3 dny nezničili vubec nic bo byly unavený

Hm,větev.To už mám odzkoušené.Malá ji zabavila na chvíli, polínko jsem uklízela celé odpolko a stejně zničila ještě pár věcí navrch.Já si myslím, že se prostě věkem uklidnila ,ale zcela určitě mě teď má více ráda a asi pochopila,že se mi to prostě nelíbí.Ona neničí z blbosti,ale z nudy.Ale teď už fakt je v pohodě.

A jak mám zjistit, čím ho zabavit? My když si spolu hrajem, tak ho všechno stejně baví jen chvíli a pak přestává mít zájem. Tak jak můžu vědět, co ho bude bavit, když nejsem doma? Teď to vím, teď je to škubání polštářů, knížek, apod., zatím se nepustil díky bohu do nábytku, ale trnu, jestli to náhodou ještě nepříjde... Nemyslím si, že bych o něho přehnaně pečovala, taky ho od sebe odháním, protože někdy je fakt otravný a on dá pokoj a jde si po svých. A myslím si, že on moc dobře ví, že něco provedl, já ho tedy normálně biju, když něco provede, protože do mě vjede takový amok, že se neovládnu. Speciálně Monty, si myslím, že ví, za co dostává, protože on když nic neudělá, tak mě normálně vítá, ale jakmile je doma spoušť, tak za mnou ani nejde a dívá se střídavě po mě a po tom nepořádku, co nadělal. Podle mě psi nejsou tak hloupí, aby nevěděli..., ale odborník samozřejmě nejsem, já jen tak soudím dle toho, co pozoruju na Montym.

tohle už se tu párkrát probíralo - NEVÍ (ví že je nepořádek, ale nepamatuje si že ho udělal on)

Ráno se ho neptej, udělej si na něj čas a opravdu jej utahej - poslušnost + hry. Pokud bys měla ráno čas na stopování, bylo by to ideální. Odpoledne totéž a pořádně. Začni s ním cvičit agility, flyball, frisbee, jezděte na coursingy. Utahaný pes = hodný pes. Bígla sice jen tak neunavíš, ale utahej mu mozek. Protože nudící se bígl je pohroma.

K tomu samozřejmě neloučení + nevítání + netrestání po příchodu. A ještě něco - on se ti nemstí, on se fakt "jen" nudí

Děkuju za cenné rady, ale kdybych se jimi měla řídit, tak musím dát v práci výpověď, abych se mohla věnovat jen tomu, abych Montyho utahala, a to prostě nejde. Taky bych se ráda zeptala, co je to stopování, na to jsem tady už několikrát narazila, ale nevím, co to znamená. A taky co je coursing? S tím jsem se ještě nesetkala. Co mi příjde zvláštní je, že třeba o víkendech, když jsem doma, tak s Montym ani moc nejdu ven, protože se prostě stane, že je člověk nemocný, nebo je hnusně, atd., takže je nevylítaný, neunavený, ale v mé přítomnosti normálně spí, nebo si najde nějakou činnost, ale nedevastuje, ale jakmile je sám, tak i když je vylítaný, tak prostě vždycky něco vymastí..., dneska třeba chtěl asi něco uvařit, mám totálně rozežranou kuchařku:-).

Jo a ještě něco, frisbee jsme zkoušeli, ale talíř vydržel asi tak pět minut, než ho rozkousal:-). Co vydrží je balónek z tvrdé gumy, ale to ho stejně baví jen chvilku, přirovnala bych ho k neposednému děcku, které u ničeho nevydrží dýl, než pár minut. Co ho baví je, když ho pustím z vodítka a může si lítat jako splašený, třeba do kolečka a ještě si k tomu zavrčí, tak to vidím, že je štěstím bez sebe:-)

jde to i bez výpovědi
stopování je, že projdeš nějakou trasu a pak psa navedeš na začátek té trasy a chceš po něm aby sledoval tvou stopu. Totéž ale po stopě divočáka je na barvářských zkouškách. Začíná se jednoduchou rovnou stopou, postupně se zvyšuje obtížnost.
Coursing je že se pomocí navijáku táhne po zemi igelitový střapec, jakožto imitace kořisti a vypuštěný pes tento střapec "štve". Psi to milují.

Talíř mám momentálně od KONGu, sice když jsem se na chvíli otočila tak byl kousek odpreparován, ale jinak drží...
Vtip je v tom že bígl má mozek, nebude nic nosit dvacetkrát po sobě, je potřeba jej zabavit smysluplně. Jak jste na tom s výcvikem? Ranní pětiminutová "rozcvička" s odměnama mu vůbec neublíží, před odchodem mu připravit hádanku v podobě piškotu v pet-flašce, po příchodu vyvenčit, párkrát hodit aport, pocvičit,... prostě mu zaměstnat mozek. Jde to.

o těch stopách je tu dobrý příspěvěk jak začít pomocí pachového čtverce. Zkus si to zadat do vyhledávače

Přesně v takovéhle krizi jsem byla před rokem.Cindina byla na zabití, ať jsem dělala,co dělala.Vše ničila, i když jsem se psy vstávala ráno v pět a lítala po sídlišti,abych tu příšerku utahala.Ona má energii na rozdávání.Od výpovědi jsem nebyla daleko, i od rozvodu.Pak přišly prázdniny, kdy byli psi skoro pořád na chatě.Bála jsem se, že v září vše začne nanovo a ono ne.Ráno stále v pět je podle počasí různě dlouho venčím,pak jsou doma sami do jedenácti,kdy naklušu z práce je vyvenčit,pak jsou zase sami tak do dvou,max. do půl čtvrté.To už zlobí a poštěkávají,ale nedá se nic dělat.Za hezkého počasí následuje odpolední prochajda, pak ještě před spaním 1x nebo 2x před barák .Mají celkem pravidelný režim.Po ranním vyvenčení následuje kuřácká půlhodinka na balkoně ,pak už vědí,že jdeme stlát a hrát si při tom,rodina se vystřídá v koupelně atd.To už leží a pozorují nás.Podle opakujících se činností vědí,že budou sami,ale že se vrátím.Myslím,že pravidelný režim je uklidňuje.A hlavně , Cindina dospěla,hlavně psychicky.Dříve lítala po bytě a rvali se,teď spíše polehávají a hledají mou přítomnost,Nejšťastnější jsou,když jdu spát,to je rychlost...Prostě to chtělo čas a nervy,ničení skončilo s pubertou.Jestli to klapne,tak max . do roku postavíme dům,manžel říká "psí boudu",a tam jim bude lépe než na sídlišti.Už se celá smečka těšíme na zahrádku.

No, právě Monty při aportování donese balonek maximálně tak 2x, pak na to kašle a ten talíř zničil už 2x, takže jsem rezignovala, nebudu zbytečně vyhovat peníze oknem. Ale teď jsem mu pořídila od Kongu takovou gumovou hračku, kam se dá schovat i pochoutka a on se zabaví při nejmenším aspoň tím, že se ji snaží vydolovat. Zatím jsem mu ji dala jen když jsem byla doma, viděla jsem, že ho to baví, tak jsem zvědavá, jestli ho to bude bavit, i když bude doma sám... S výcvikem jsme na tom tak, že jsme ani nechodili na cvičák, umí základní pokyny, ale poslechne jen podle své nálady..., to asi každý bígl. Ale jsem ráda, že mi neutíká, sousedi mají taky bígla a ti ho absolutně nemůžou pustit z vodítka, už by ho nenašli... V tomto je Monty v pohodě, ale zase si to vynahrazuje tím ničením. Je to asi i tím, že jsem na něho sama, kdyby měl větší smečku, tak by to podle mě bylo lepší.

Tuhle hračku jsem pořídila oboum, je nezničitelná, ale baví je jen s náplní a tu dostanou ven hned a je po hraní. Nejlepší jsou kousací kosti,uši nebo plyšák.A buďte na něho přísnější, já tenkrát přitvrdila ne v trestech,ale nebavila jsem se s nimi tolik,nevnucovala jsem se,mojí dobrou náladu si museli zasloužit.A Cindy byla v pubertě jako dynamit, v bytě dostihy s překážkami,např.přeskočila několikrát za sebou sedačku,skočila na stůl,provokovala Blacka,neustále štěkala,nedala se přivolat,prostě děs.Jak já vzpomínala na ty časy,kdy jsme měli jen jednoho psa s krátkými nožičkami,se kterým jsem neměla problém,nemusela ho v poledne venčit atd.Víte, oni dva psy jsou šťastnější,protože jsou dva,ale o to více zlobí a musíte zase dávat pozor,aby jste lásku dělila spravedlivě.Dnes už si to bez Cindy neumím představit,máme se navzájem hodně rády,ale začátky byly opravdu krušné.Však jsem byla zde v poradně pořád.Už jsem jí zkoušela dáti i náhubek kvůli kousání,ale ona ho hned servala a ten její pohled...Jo a na cvičáku byla úžasná a tu její hyperaktivitu mi pár lidí závidělo,byla hrozně šikovná,bavilo jí to a přes překážky skákala jak divá,na kladině a žebříku byla jak kočka,hodně ji to zklidnilo.doporučuji.
Teď v zimě jí to venku až tak nebaví,takže jí dávám kostičku,hračku,pouštím před odchodem rádio a v předsíni nechám dopolko svítit světlo.Vše tak vypadá,že jsem hned zpět.Funguje to a pomalu budu polední venčení posunovat dále,postupně tak, aby vydrželi až do třetí hodiny.

Monty si s tou hračkou celkem hraje (zatím), i po tom, co pamlsek už dávno vyndá, ale nevím, jak ho to bude bavit, když je sám. Dneska jsem mu dotáhla do bytu i dlouhou haluz ze stromu, dále jsem mu nechala tu hračku a ještě PETku, do které jsem narvala taky nějaké pamlsky, tak doufám, že se zabaví a nebude se bavit dalším ničením. Je to fakt o nervy, v práci trnu, co mě bude doma zase čekat za "překvápko", rodiče mají zlatého retrívra a ten jim v životě nic nezničil, kdybych to věděla, tak si pořídím radši takového psa, i když jsem chtěla něco menšího. Ale Monty je fakt za trest, já si myslím, že ho nijak nerozmazluju, ani nemá nijak přehnanou pozornost, když moc otravuje, tak ho zaženu na místo a dá pokoj. Taky se bojím, kdybych začala s tím stopováním a coursingem, že mi začne v lese chytat stopy a utíkat za zvěří, což bych teda rozhodně nerada, teď se drží v mé blízkosti, což mi vyhovuje a ne abych ho někde po lese naháněla... Jinak jsem u rodičů na zahradě zkoušela různé překážkové dráhy, jako bývají na cvičácích, ale bavilo ho to jen chvíli, pak se na nějaké překážky vybodl, s ním je to holt těžké

Stopování ani coursing psa utíkat za zvěří nenaučí - mě to naopak pomohlo s odnaučováním. Poslušnost dělá moc, ve Zlíně jsou fajn cvičáky na poslušnost i na agility, tak to zkus. Hodně je to o motivaci, to by tě právě měli na tom cvičáku naučit. Jinak jsou povely které může poslechnout jen když chce (válení sudů apod.), ale jsou jiné, ty základní, a ty poslechnout MUSÍ. A je mi jedno jestli je bígl nebo marťan, prostě MUSÍ. Jinak bych nemohla chodit tak jak chodím - se mi pokazilo vodítko, takže už ho většinou neberu ani pro jistotu, což jsem donedávna dělala a v nouzi nejvyšší se na něj dali cvaknout oba (měla jsem přepínací)

Muste prostě věci, které s oblibou ničí,odstranit z jeho dosahu. Každé ráno jsem dávala nahoru na police knihy,kytky,ovladače,vše ze stolu a z linky,boty do botníku,odpadky vynáším každé ráno,všude zavírám dveře a k dispozici mají obývák vč.kuchyňského koutu a předsíň.My máme spací kout v obýváku a oni spí se mnou,takže je to pro ně i místo odpočinku přes den,pelíšky mají jen v předsíni na ozdobu.Kdysi jsem je zavírala v bývalém děcáku,ale tam zničili koberec, jak se snažili dveře otevřít.
Já myslím, že je to hodně taky o vztahu Vás k němu.Když jsem každý den našla zdemolovaný byt, moc jsem jí nemilovala věnovala jsem se jí se sebezapřením.Měla jsem s ní jen problémy.Teď po příchodu z práce se na mě nalepí a už se ode mě nehne.Je to náročné, ale obě si to užíváme.

Já nepotřebuju, aby mi válel sudy, to jsou pro mě celkem nepodstatné věci, potřebuju, aby sedl, lehl a přišel ke mě, když ho zavolám, což celkem zvládá, ale stane se, že neposlechne, protože si chce se mnou hrát a honit se, ale zatím se mi nestalo, že bych ho nechytla..., jen na něho musí člověk trošku takticky. Jinak se samozřejmě snažím, aby věci, které rád ničí, byly z dosahu, ale většinou si najde něco jiného, čeho si dříve nevšiml a teď i to mu příjde vhod... Já jsem ho dlouhou dobu zavírala jen do kuchyně a chodby, jenže to jsou tmavé místnosti, kde neměl ani moc prostoru, pak mi maminka poradila, že je možná stresovaný, že mu mám otevřít celý byt, tak jsem to udělala, chvilku byl pokoj, ale teď už se začal nudit i tam, no, jedině se ještě probourat k sousedům:-).

Katulko, já taky válení sudů nepotřebuju, to je právě relax a příjemně společně strávený čas pro oba. A když místo sudů začne třeba couvat tak mě tím jen rozesměje. Ale ty důležité povely které popisuješ prostě poslechnout musí. Ne že on se rozhodne že si bude hrát. Kdyby se mi takhle rozhodnul na náměstí tak co? Budu ho tam honit? Nebo ho nechám vlítnout pod auto? Stejně tak by se v lese mohl rozhodnout že místo poslouchání se půjde kouknout co že to tam dělá ta srnka...
Chytání bígla je pěkná blbost, taky jsem ji dělala . Vtip je v tom že on je rychlejší a mrštnější. Takže lovení bígla máme jako zábavu místo nošení aportů, ale dám-li povel, pes poslechne. Tečka. Jo, u svého pětiletého psa občas zavřu oko (někdy musím obě) když mu to trvá nebo když mě nějak rozesměje a "ukecá" (což by se ale nemělo), ale vím že když půjde do tuhého, poslechne. On se mrška hodně řídí mou náladou a když cítí že mu projde nějaká lumpárna tak to zkusí. Jenže i z té lumpárny stačí zvednout obočí a zopakovat povel (a dělá to jen proto, že mu to často promíjím a ukecat se nechám). Prostě neexistuje aby si ze mne dělal srandu. Můžem si dělat srandu oba, ale neexistuje aby pes vesele poskakoval okolo a já ho jako blbec honila, lákala, prosila, nadávala,...

Ahojky, takže mám nové "poznatky" ohledně Montyho..., včera jsem mu doma přichystala vychytávky, co jsem se tady dočetla, nebo někdo poradil, takže do PETky jsem narvala několik pamlsků s tím, že jsem čekala, že se zabaví, když se je bude snažit vydolovat - akorát tak udělal to, že okousal vršek, jinak nic.., další věc, dotáhla jsem až z lesa velkou větev od stromu, kterou si sám našel, ta zůstala doma netknutá...., no a do koupené hračky od Kongu jsem narvala taky pamlsky, ty zmizly, ale jinak si myslím, že si s hračkou nehrál. "Vyhrál" si s mýma dvěma kuchařkama a započal trhání polštáře, takže z toho plyne, že u něj se můžu snažit jak chci, ale nepřesvědčím ho, aby si hrál s tím co může, ale vždycky ho zaujme to, co by neměl... Už vážně nevím, asi ho začnu zavírat do sklepa a bude klid, tam když něco zničí, tak mě to nebude tolik mrzet. Myslím si, že takového blba psa nemá nikdo, už jsem opravdu naštvaná a pomalu ho začínám nesnášet. A ať mi nikdo netvrdí, že neví, že ten binec dělá on, mám takovou historku, ze které bezpečně vím, že ten můj dacan si pamatuje až moc, v pátek mu páníček schoval novou hračku od Kongu vysoko na skříň, on to viděl a pořád se tam díval, pak mi ho páníček v neděli přivedl zpátky a on si sedl a hleděl na tu hračku, protože ji chtěl zpátky, takže když si něco pamatuje dva dny, tak si určitě pamatuje i to, co napáchal třeba před 3 hodinama...

Tak to je blbý, když začínáš nesnášet vlastního psa, i když to chápu, ale je to fakt blbý a potáhne se to dlouho.
Jak dlouho je doma sám?

Když si malé dítě vezme pastelky a pomaluje jimi vše od zdi přes ubrus až po parkety, má to jako zábavu, nedělá to proto, aby rodiče naštvalo. Monty se zabaví tím, že rozebere něco, co je paničky a voní to po paničce.
Nedělá to ze zlé vůle, ale pro zábavu. Pokud to dobře chápu, byli jste na Montyho dva, teď má jen paničku, páníčka pouze na víkend?
Jestli se jednalo o rozchod partnerů, zřejmě to pro vás není pohodový stav a vaše nervozita nebo nejistota nebo výčitky nebo cokoliv se na psa spolehlivě přenáší. Jinak si nedovedu představit proč bych byla naštvaná kdyby mi pes snědl knihu, když jsem mu ji nechala na dosah.
Máme bígla téměř 14 let. 9let žila s námi v paneláku, poslední 2 roky ještě s dalším psem. Kromě bačkor a opěradel u křesla nic nezničila.
Je pravda, že jsem ji po příchodu domů za zničené věci nekárala, neupozorňovala jsem ji na ně, protože jsem si myslela, že jakékoliv upozornění na sežvejkané věci je vlastně všímání si psa, který byl 7 hodin sám doma a podporovala bych tak jeho destruktivní chování, protože by příště zase něco rozebrala, abych si ji hned všimla. Byl by to kruh nepochopení. Co s Montym? Nevím, musel by se vidět.
Nemohli by vám ho hlídat sousedi, když také mají bígla?

Mám klasickou pracovní dobu, takže 8,5hodin, je to hodně, je fakt, že dřív jsem měla jinou práci, kde jsem tolik času netrávila a je fakt, že jsme na něj byli dříve dva s přítelem, ale rozchod se konal asi před 4 měsíci a byl to rozchod v klidu, takže nervy z něho určitě nemám. Navíc na polední pauzu místo oběda, jezdím za Montym, aby nebyl tak dlouho sám. Začal ničit až poslední dva týdny, teda když byl zavřený jen kuchyni a chodbě, tak trošku poničil nové lino, ale když jsem mu otevřela celý byt, tak byl tak 2měsíce pokoj, až teprve teď zase. Sousedi mi ho hlídat nemůžou, chodí taky do práce, ale ten jejich bígl je v klidu, narozdíl od toho mého... Jo, je to blbé, když ho začínám nemít ráda, jenže si prostě nemíním nechat zdemolovat svůj byt. Taky nevím, co s ním...

Tím, že ho začínáš nesnášet, ho vynervíš a bude to ještě horší. Jak postupovat s tou větví, aby ho zajímala ona a ne polštáře, tady bylo několikrát popsáno. Sama jsi psala, že když mu někdo schoval jeho oblíbenou hračku..., jak dlouho si to pamatoval a jak se o ní zajímal. Šla bych na to tímhle stylem. Tím, že ho budeš trestat nebo s ním nekomunikovat, ho dostaneš do ještě většího stresu, než už je a bude ničit ještě víc.

Určitě to vydrž, chce to pevné nervy a čas. Je sice nepříjemné přijít do téměř rozbombardovaného bytu, ale čím víc budeš v pohodě, tím víc bude v pohodě pesa a bude snažžší přestat. Muj RR mi pravidelně poshazoval kytky z okna, okousal,co šlo, občas rozškubla záclonu...prostě děs. A dokud jsem nepřestala řešit to, kolik je zas poničeného,tak jsme se nehly z místa

Něco na tom bude, ve chvíli mé rezignace nad stavem bytu bylo "skoro" po problému.Psi úplně změnili můj život.Dříve jsem byla taková panička, co lpěla na uklizeném bytě a všechny jsem za nepořádek honila.Dneska je náš byt luxusnější psí bouda, jsou všude a s nimi kostičky a hračky.Strašně se těšíme do domečku,snad se nám ho podaří postavit, v té současné krizi.Těším se, jak si to budou na zahradě bez vodítka užívat a já s nimi.V paneláku nejsme šťastni.Prostě mi změnili priority.Nic nestíhám a taky žiju.

Podle mě by u Montyho pomohl výcvik. Nejde o to že "všechno, co potřebuju celkem(!) umí", ale že pokud Vás ten pes má rád (což asi má, protože mu ani nic jiného nezbývá), chtěl by vám dělat radost, ukázat, co je v něm, pomáhat... a na to je právě výcvik. Ne na nějaký ponižování psa a lámání jeho osobnosti. Chválíte ho vůbec někdy za něco? Za co, když pes nic neumí??

Zito, takže když si donesu štěně nebo vezmu psa z horších podmínek, který nic neumí, nemám ho za co chválit a tedy ho podle tebe nechválím??? To snad ne.
Dobře vedený výcvik jako něco, co psa baví, zabaví ho a přiměřeně unaví je určitě dobrá věc. Ale nevidím souvislost mezi výcvikem a nesamostatností psa. Výcvikem neodstraním stres psa z toho, že je doma sám.

Když si přinesu nového psa, budu se v první řadě snažit získat jeho důvěru a lásku, teprve potom se ho budu snažit pomocí výcviku po malých krůčkách dostávat tam, kde ho chci mít.
Jenže to není tenhle případ. Tahle paní už lásku svého psa má. A jak s ní nakládá?
Temperamentní a inteligentní dospělý lovecký pes podle mě potřebuje dostávat práci, plnit úkoly, potřebuje ocenění a uznání. Kde ho má vzít? Jaké byste měli vy sebevědomí, když byste byli celý den zavření doma, pro jedinou bytost, kterou milujete, jste spíš přítěží, nerozumíte jí, co po vás chce a ona nerozumí vám?
Opravdu by tomuhle výcvik nepomohl? Většímu souznění, porozumění, vyššímu sebevědomí psa, a nakonec i mne - hrdosti, co jsem ho naučila, co spolu dokážem... Je to volba jako žít spolu nebo jen vedle sebe.

Že ho zabiješ, bude nadsázka. Že ho začínáš nesnášet a přestáváš ho mít ráda, nejspíš ne, když to opakuješ. Sorry, ale přemýšlela jsi, co může nastat, než sis psa pořídila? Já vím, že je nepříjemný, že pes ničí. Ale to sis měla zjistit dopředu, jak se můžou chovat psi. Než ho to odnaučíš, budeš se s tím muset smířit. Ostatně co je důležitější - blbej nábytek, nebo pes? Můj pes taky kouše do všeho. Když u toho jsem, nedovolím mu to. Když ne, prostě to přejdu. Nábytek si na tebe rozhodně hlavu nepoloží, až ti bude smutno. Ani s tebou nepůjde ven.
Když tu padají ty konkrétní rady, moje rada je taková, abys především dala na první místo psa, na druhé psa a teprve pak někam nábytek. Buď v klidu ohledně okousaných rohů, tvůj pejsek to ocení, rohům je to jedno.

Zita, Ela - napsaly jste to strašně hezky...
Katulko, já jen dodám že mi můj bíglík zachránil život...

Nevím, jestli je výcvik jedinou cestou k porozumění. To, že pejsek doma ničí, má určitě několik důvodů, kde stres a nesamostatnost jsou asi jedním z nich. Určitě je třeba pejska zabavit, něčemu ho učit, unavit ho. Jenže stejně tak je potřeba naučit ho samostatnosti a postupovat tak, aby se odstranil i stres ze samoty.