Příjemný den,
stalo se to v pátek večer, leželi jsme u telky a najednou se Nia (vipetka, rok a 3 mesice, již po háraní) zvedla a vybehla do vedlejšího pokoje vratila se a zacala se klepat jak osika...
Od té doby kouká kolem sebe, hlavně nahoru na strop jako blázen!
Kouká nad sebe i venku (nejdrive jsme si mysleli jestli nemá strach z lustru nebo tak..no když kouka i venku?) drive byla strasne mazliva, ted se nepride pomazlit. S mladsí Sofinou se hodne prali a honili no od te doby vubec...
cele noci behala po byte, ted je to lepsi ale stejne chodi i kdyz uz ne celou noc.
když jdeme z venku do baraku, vubec nechce..kdyz dorazime na poschodi (vytahem) okamzite bezi zpatky domu..
Ted ji vodim na voditku aby mi nevletela nekam pod auto, a tim padem ani neutika do prizemi...a tedy i do bytu ji potahnu..nu uplne nasilu ale ji tak povzbudim ( no jdeme zlato, jedna noha druha noha :)
veterinar rekl ze nema poneti co to muze byt protoze ji hned v sobotu prohlidnul...rekl ze mame cekat..ze pak uvidime..ze nevidi do jeji hlavy.
no ja bych opravdu chtěla vedet co se stalo?jestli za to muzeme my nebo co?a jak se chovat aby se to zlepsilo?
Moc děkuji za jakoukoliv radu!děkuji.

Děkuji MOC!

Bylo by možné napsat jak to teď probíhá?Tohle je moc zajímavé...

Bohužel jsem se panu Desenskému nedovolala...chápu ze má hodně práce.

Probíhá to teď tak že přítele náhodou napadlo koupit jí tenisový míček.
ten míčk jí házek celý tyden...proste ji pořád zaměstnával aby neměla čas na nic myslet a opravdu to pomohlo!
Ted po týdnu házení míčku sice pořád otravuje abychom jí ho házeli, no mám pocit ze je uplně v pořádku! Díky bohu!

Měla jsem s čubinou podobný problém...nebylo to teda tak markatní jako u vás, ale jednoho dne se prostě zakoukala na lustr a vypadalo to jakoby se ho bála.Tak jsem vzala hračky a dělala že to prostě nevidima že se nic neděje, teď už je to v pohodě...sice na něj občas mrkne, ale nezdá se mi, že by ji to nějak znervozňovalo.

Moj Aris sa podobne sprava, odkedy sme kupili termoflasu. Uplne normalna termoflasa, ktoru som kupila v Lidli. Prisiel sa pozriet, ze co to mam a odvtedy nechce ist ku mne. Moc si s tym neviem rady, ale zda sa mi, ze sa to zlepsuje, no uvidime, co bude dalej. To by clovek neveril, ze co vsetko moze psovi sposobit takuto reakciu.

Tak tohle je tak pravdivé, že se v tom poznávám, ale při čtení je to tak jakoby samozřejmé, vše teoreticky člověk "ví" a pak je situace s rozhozeným psem (realita posledních předvánočních dnů-petardy a blížící se Silvestr...)a vše je v háji, protože to nefunguje. Kvůli nám samotným, nám na konci vodítka.

No snažim se aby to v takových situacích vypadalo jako že je to legrace, ale někdy se mi to nedaří, nevim jestli jsem nepřesvědčivá nebo je v tom něco jiného. Občas když se čubina něčeho lekne tak mě nevnímá a nejde mi přilákat její pozornost.Pokud si ji získám tak je vše v pořádku, ale někdy ze mě asi vycítí, že jsem se taky lekla a to je pak těžší ji přesvědčit o opaku.

verčo, když se leknu já i pes, tak stejně du do srandy - udělám si ji z nás obou

Jo ja se snažim udělat si srandu z nás obou, ale někdy mi přijde jakoby mě čubibna nevnímala.

mna to neuveritelne prekvapilo, ze som som sa na reakciu ani nezmohla. Moj pes nie je plasan, nezvykne sa nicoho bat. Ked sme cvicili na FD reakciu na vystrel isiel rovno na brokovnicu, ziadna reakcia, neboji sa petard, ludi na vozicku alebo s barlami, velkych psov... proste som necakala, ze sa mu moze nieco take stat. Obcas sa stalo, ked bol stena, zlakol sa snehuliaka alebo pani, co za tmy niesla sustiace igelitky, ale vzdy sme vyriesili lahostajnym "aaaale, no boze, snehuliak" a bolo vsetko OK. Ako pise Lenka, clovek mnohe ovlada teoreticky, ale v reale nie som natolko zbehla, aby som to ustala. Bol to zlomok sekundy. Stihla som len povedat "arisenko, co je?" prelaknuta, ze sa mu nieco strasne stalo (stiahnuty chvost, hlava, ten sialeny strach v ociach sa neda popisat) som pustila flasu. Necudujem sa, ze sa zlakol, ked som tak zlakla ja.
Zistila som, ze sa nezlakol flasi ako predmetu, ale zrejme mu popalila noztek, hoci voda v nej urcite nebola vriaca alebo nejako extremne horuca, ale tu teplotu vnimal inak nez ja. Asi to pochopil tak, ze som ho popalila ja. Riesim to tak, ze sa mu zbytocne nevnucujem, aby sa ma nebal, skor cakam, ci za mnou nepride sam. Inak robim vsetko tak, ako je zvyknuty. Zda sa, ze sa s tym vysporiadal, ze je to za nami, lebo vcera vecer uz ma (trochu nesmelo) navstivil v posteli a lahol si mi k noham, co som pochopila ako signal, ze je medzi nami vsetko v poriadku. Dnes rano na mna vyskocil, akoby sme sa nevideli tyzden (co bezne nerobieva, lebo je vedeny k pokojnemu zvitaniu sa). Tak snad to bude v pohode

My jsme takhle trénovali vysavač, nejdřive jako malé štento s ním nemel problém. Ten mu začal netusím proč asi v pěti měsících. Nejdřív jsem se mu vysmála, že se toho bojí, pak jsem ho začala tak trochu s vysavačem stále v ruce provokovat ke hře - to si pak z toho zacal delat taky srandu, chytil vzdycky psiho "magorka" a behal po celem byte a provokoval a teď se sám chodi nechavat vysavat -nelibi se mu, kdyz se cely vysavac hybe jeho smerem, to ho obchazi, ale zvuku a trubice se uz neboji - naopak nemuzu v klidu vysavat :-D Ale jak by tohle slo delat s lustrem nevim, kazdopadne ta sranda a nasledna hra opravdu skvele funguje..