Jak to bylo se Šarikem

Slyšel jsem v poslední době desítky spekulací na téma Šarik. V reportáži na Primě toho o něm zaznělo mnoho, ale já nedostal možnost se k tomuto psovi vyjádřit. Jak to tedy bylo?

Seděli jsme s několika přáteli u nedělního oběda, když mi zavolalo OS Místo a žádalo, abych okamžitě přijel, že mají mladého německého ovčáka, který někoho velmi tvrdě pokousal tak, že dotyčného musela odvézt rychlá záchranka, že si se psem nevědí rady a chtějí mi ho dát, abych si ho ještě ten den odvezl. Po příjezdu na místo jsem se rozhlížel po kotcích, ale psa odpovídajícího popisu jsem neviděl, takže jsem si nebyl jistý, jestli jsem dojel na správné místo nebo zda psa teprve nepřivezou. Po příjezdu OS Místo se ukázalo, že se ve skutečnosti jedná o více než pětiletého křížence NO. Počítejte se mnou – první dezinformace.
Před odjezdem jsem se zeptal, jestli není nutné počkat na příjezd veterináře, který psa vyšetří, vždyť za jeden den pokousal dva lidi tak, že museli vyhledat lékaře. Dostal jsem odpověď, že není třeba, že jim to vet napíše bez toho, aby psa viděl. Druhé nedůvěryhodné jednání. Psa jsem tedy odvezl.
Dále v reportáži zaznělo, že první problém tohoto psa nastal v den, kdy jsem si pro něj přijel. Mám k dispozici písemné vyjádření opět členek OS Místo, že pán, kterého v mojí přítomnosti pokousal, byl nejméně třetí osoba, kterou napadl.
OS se na kameru opakovaně vyjadřuje, že pes byl jejich. Cituji z mailu, kde OS Místo uvádí…" Náš pes to ani není - i když v konečné fázi měl být"
V této souvislosti už rozumím tomu, proč se slečny, které se schovávaly během natáčení u brány do mikroazylu, tolik radovaly, že na psa (asi konečně) „mají papír, mají papír“. Na základě tohoto rozporu vzniká několik otázek.
Jestliže byla smlouva sepsána tehdy, kdy OS Místo tvrdí, jak je tedy možné, že nevěděli, kolik je psu let, jak se vyjadřují na kameru, a mohli ho zaměnit s mladým německým ovčákem? Jestliže byla sepsána jindy, jak tomu vše nasvědčuje, za jakým účelem to bylo…..? .
Paní popisuje na kameru situaci, při které došlo k napadení zájemce o psa, jak si ten hodný pejsek zahnal toho pána k plotu a kousal a kousal pěkných pár minut. Takto se chová pes, který nechce jen kousnutím odehnat, ale snaží se každému velmi tvrdě ublížit. Uvedené informace včetně detailního popisu útoku psa jsem od OS Místo dostal, když mě telefonicky žádalo, abych si pro psa přijel. Podle popisu útoku z telefonu jsem věděl, že se jedná o krajně nebezpečný typ agrese psa a z tohoto důvodu jsem ve svou, za půl roku jedinou volnou neděli, pro psa jel.
Jedna z prvních otázek byla, jestli je někdo schopen a ochoten dát psovi vodítko a košík. Kromě pána, který byl později pokousán a jedné mladé těhotné paní, všichni se strachem couvali a zdržovali se mimo oplocený pozemek, jedna slečna se dokonce zavřela do volného kotce. Bylo vidět, že mají ze psa panický strach a bylo očividné, že si vůbec nevědí rady.
O to větší bylo moje překvapení, když jsem se z reportáže dozvěděl, že Šarik byl vlastně podle jejich tvrzní téměř bezproblémový mazlíček. Škoda, že si to neuvědomili dřív, nemuseli mě volat. Je s podivem, že tohoto psa prezentovali v reportáži jako „ veselý pes, měl rád lidskou společnost a nebyly s ním problémy“. Uvádím tu další citaci OS, ze které jednoznačně vyplývá něco jiného.
Citace:
„A sám jste viděl, co Šaryk dokáže. Můj rozum jen nebere
fakt, že 2 postarší lidé, si vzali 6 týdenní štěně Šaryka. A z toho vyrostlo tohle - to není možné. Moje teorie je, že se u nich
muselo něco stát a nikdo to nepřizná."

Naše počítání dosahuje tří prokazatelných dezinformací.

Vzhledem k tomu, že pracovníci OS Místo nemají evidentně vůbec žádné zkušenosti se psy tohoto typu, netuší, jak poznat takového psa, ani jak ho zajistit nebo jak s ním jednat. Mohlo se klidně stát, že si pro pejska mohl přijít jiný osvojitel, třeba žena nebo rodina s dítětem. Jestliže se psovi podařilo natlačit na plot a poslat záchrankou do nemocnice dospělého muže, uděláte si jistě sami představu o tom, co se mohlo stát. Nechci malovat čerta na zeď, ale podle toho, jak byl pes v reportáži popisován, i po tom všem, co se stalo, jsem přesvědčen, že OS Místo do dneška nechápe, jak velký měli a mohli mít problém, kdybych si toho psa nevzal.
V reportáži také zaznělo, že OS Místo mělo k mému přístupu výhrady a jednalo s výcvikářem. Tuto informaci mi ale nesdělilo ani telefonicky ani mailem. Jestliže měli jakékoli pochybnosti, proč si pro psa nepřijeli? Jel jsem na jejich žádost o pomoc asi 200 km jedna cesta, to jim ten jejich milovaný a hodný pejsek nestál za to, aby sedli do auta, a přijeli si pro něj? Po rozpoutání této štvanice jsem si zjistil, o koho se jedná, cvičitele jsem kontaktoval a dostal od něj vyjádření, že mu OS Místo také „zapomnělo“ říct pár podstatných informací, třeba o tom, jak se pes chová ve skutečnosti, kdy opět zlehčili problém. Protože na psa neměl prostor a získal dojem, že OS psa zpět chtít nebude, Šarika nepřijal. Čtvrtá dezinformace.

OS Místo tvrdí, že mi psa „zapůjčilo.“ To už snad musí být vtip. Z jakého důvodu bych si „půjčoval“ od někoho těžce agresivního psa?? Mám jich plný mikroazyl. Také byla zmíněna „převýchova“. K tomu snad jen jedno: převýchovou s vrácením psa do původních podmínek, se nezabývám. Tento fakt je o mně všeobecně známý, mám to uvedeno již několik let i na svém webu. Beru s k sobě psy, které do původních podmínek nevracím, ale hledám jim nové, vhodnější majitele. OS Místo mi psa darovalo, i když nyní tvrdí do omrzení něco jiného. Kdyby to tak nebylo, pro psa bych vůbec nejel. Jejich tvrzení o tom, že psa chtěli zpět, vyvrací citace z mailu, který jsem od jedné z členek OS dostal. Citace.

„# děkuji za odpověď. Upřímně, my sami jsme neměli tušení kolik mu je.
# Náš pes to ani není - i když v konečné fázi měl být.
# Každopádně k nám se vrátit nemůže. Nikdo z nás tady nemá zkušenosti s
takovými agresory. A sám jste viděl, co Šaryk dokáže."

Pátá dezinformace.

Pes potvrdil i tady svým chováním, že člověkem pohrdá a je ochoten ho bez zábran i usmrtit, když dostane příležitost. Za svou dlouholetou praxi vím, že tento způsob útoku psa na člověka může být i smrtící, jestliže se napadený neumí bránit. Přes tyto skutečnosti jsem se snažil stále najít pro psa nějaké řešení. Citovaný mail ale převážil misku vah, je v něm uvedeno, že nikdo neví, proč se pes takto chová, co se v minulosti stalo a co má za sebou a proč byl vlastě do útulku umístěn. Z těchto důvodů jsem se rozhodl nechat Šarika veterinářem utratit.
Nemyslím si, že je dobré uvádět jméno veterináře, nemohu přeci způsobit dalšímu člověku takové pronásledování, jakému jsem sám vystaven. Štábu TV Prima stačil jen odkaz na výborné veterináře, kteří pro moje psi vždy udělali to nejlepší, a už šel vyzvídat.
Jak dokazuje následující citace, uvažovalo o tomto řešení i OS Místo.

„Jen se nám příčí, nechat ho dát utrácet"

Citace z dalšího mailu

„Odvezl jste si od nás psa Šaryka. Ráda bych věděla, jak to s ním
vypadá Jeho osud mi není lhostejný, a moc mě mrzí, co ho pravděpodobně
čeká, pokud se nesrovná.
Nechci Vám psát každý den, takže budu sledovat vaše stránky, pokud tam
o něm budete psát, jak se (doufám) zlepšuje.
Děkuji za odpověď"
Pracovnice OS Místo tvrdí, že jsem s nimi nekomunikoval. Přitom existuje mailové vlákno naší korespondence. Proč mi nezavolaly v hodinách, které mám k vyřizování telefonních hovorů vyhrazené? Tato doba je uvedena na mém webu, kam mají přístup. Jestliže měly pocit, že málo komunikuji, proč se obratem nepřijely na toho psa podívat?

Když se to pokusím shrnout, OS Místo jednalo ve všech aspektech velmi nedůvěryhodně, neseriozně, naprosto chaoticky a velmi neprofesionálně. Při našem telefonickém i osobním jednání při převozu psa se přítomní vyjadřovali a chovali naprosto jinak, než nyní tvrdí, nedali mi k dispozici informace potřebné k práci se Šarikem. Z naší mailové korespondence vyplývá něco naprosto jiného, než tvrdí nyní do kamery a tisku. Jednal jsem na základě informací, které jsem měl: pes mi byl ústně darován, pes je nezvladatelný agresor, kterého se všichni bojí tak, že před ním utíkají – obojí jsem sám viděl, pes není jejich, psa zpět převzít nemohou a nechtějí, o jeho utracení sami uvažovali, jen mu chtěli dát šanci. Jestli to tak nebylo, proč mi tedy říkali a psali nepravdy? Když jim na tom psovi tolik záleželo, proč nikdo nepřijel, proč nevolali v hodinách, kdy jsem u telefonu? Jak je možné, že se z agresora, před kterým utíkali, stane pro sdělovací prostředky z ničeho nic bezproblémový pejsek? Kdy mluví pravdu a kdy ne? Proč tvrdí do sdělovacích prostředků něco diametrálně odlišného od toho, co mám od nich písemně? Šlo jim vůbec o toho psa nebo ho využili k jiným účelům, jak nasvědčuje celý další vývoj? Závěr si udělejte sami.

Nikdo z OS Místo (když pominu dvě dobře se bavící slečny, které se asi schovávaly za autem TV štábu) se mnou od převozu psa nikdy nejednal přímo. Místo toho za ně vystupují různí další lidé, kteří znají jen „novou“ verzi událostí kolem Šarika. Už tento fakt se mi zdá velmi zvláštní, mírně řečeno. Za naprosto směšné považuji opakované vyjádření OS Místo a oblíbené „rčení“ šéfredaktorky PPČ „nebudeme se k případu vyjadřovat, protože bylo podáno trestní oznámení…“ Ale rovnou o tom necháme natočit jednostrannou reportáž, že?

Zvláštní mi také připadá fakt, že se o mně a mojí práci a o Šarikovi vyjadřují lidé, kteří mě neznají, nic o mě nevědí nebo mě jednou dvakrát někde potkali, ale už mě „znají“. Na toho psa si nesáhli, v životě ho neviděli, možná jen na fotce, svoje informace čerpají z pomluv nebo bulváru, ale cítí se povoláni soudit. Jejich jednání nechápu a jsem velmi rád, že si tvrzení uvedená v mediích a na internetu soudní lidé přicházejí osobně ověřit.


Tzv. utrácení psů
Není pravdou, že „nemilosrdně“ utrácím psy. Za svou více než dvacetiletou praxi s problémovými psy jsem nechal veterinářem uspat z důvodu nezvladatelné agrese celkem 15 psů. Udělat toto rozhodnutí je pro mě velmi těžké. Psovi se maximálně věnuji, snažím se najít jinou cestu, konzultuji se zkušenými lidmi různé možnosti. Jestliže se rozhodnu k uspání psa, je to ve chvíli, kdy jsem si jist tím, že nemohu udělat nic jiného, že tento pes bude nebezpečný pro zdraví a možná i životy většiny těch, se kterými přijde do styku. Nemohu takového psa umístit, aniž bych riskoval ohrožení jeho okolí, a nemohu si všechny takové psy nechat. Některým z nich jsem mohl poskytnout doživotní azyl, ale opravdu si nemohu nechat všechny, protože mě denně oslovují lidé s žádostmi, abych si vzal jejich agresivního psa.
Dostávají se ke mně většinou psi s vážnými problémy, kteří někdy prošli i několika placenými převýchovami, nebo s nimi výcvikáři pracovat prostě odmítli jako s beznadějnými případy. Těch patnácti psů je mi velmi líto. Doufám, že je to vyváženo stovkami těch, kterým se podařilo pomoci.

Mým cílem je sladit člověka a psa do pohody a spokojenosti na obou stranách nebo najít psu majitele, se kterým si budou víc vyhovovat. Psy mám rád, žiju s nimi a pro ně a věřím, že ti, kdo chtějí znát fakta , se přijedou osobně přesvědčit a udělají si názor na základě vlastní zkušenosti. Všechny, kteří se nenechají manipulovat bulvárem a mají vlastní názor, tímto zvu. Udělejte si názor na mě, moje psy, mojí práci, jaký uznáte za vhodný, ale udělejte si ho na základě faktů.

 Děkuju Vám.

v r.2009 jsem vydal DVD a doplnil první knihu o praktické ukázky

hledáte něco speciálního pro vašeho miláčka?
najdete to právě zde

nákupem po kliknutí na tuto ikonku

nám přispějete na naše pejsky

Odtud mám bylinky pro sebe a své psy