Vrtá mi hlavou jedna věc. Často vidím, jak psi svým rodinným příslušníkům mají tendenci "ošetřovat " zranění. jak jsme měli Čerta, dělal to občas taky, že se zajímal o odřeniny dětí. Cindy to ale nedělá. Lidi, když slyší, že ji krmím syrovým masem, konstatují, že jak pes ucítí krev ze zranění, tak člověka napadne (je to blbost, vím, no comment). Ale Cindy se nijak nezajímá o naše poranění, ale krev, co ukápne z masa v kuchyni, vylíže i "s kusem podlahy". Je to normální, nebo je to nějaká chyba ve vztahu? (mimochodem, neuklízí ani po sobě svou hárací krev :-( )

Nemáte spolu dobrou vzájemnou vazbu. Pes s dobrými vzájemnými vztahy se kvůli pánovi klidně zabije. Mohlo by to být tím, že se fence byť jen někdy podbízíš a nemáš u ní autoritu. Dalším důvodem bývá často ten fakt, že samice se samicí spolu žijí spíš jako sousedi než partneři.

No to ani nemám v úmyslu, vzhledem k tomu, že je bez PP a navíc má nějakou neidentifikovanou alergii.
Co se týče hárání, tak to bylo její první a vůbec nic neřešila, chovala se, jako by žádné hárání nebylo, vůbez žádná změna v chování, akorát víc spala.
Co se týče opatrování, tak ona obyčejně utěšuje malé děti, když naříkají - i cizí, které zná, a když si někdo hraje s mojí malou tak, že to vypadá, jako by jí ubližoval, tlačí se mezi toho dotyčného a malou, tahá ho za oblečení, případně naskakuje. Ale rány jí nic neříkají. Ale je to ještě štěně, nemůžu po ní chtít bůhvíjakou zodpovědnost...

V jiném tématu jsi psal, že vztah není ideální, je pravda, že nejsem úplně v pohodě a pes to ví, ale je naprosto neagresivní a hodně závislá, je pravda, že jsem pořizovala psa k dětem, který si nechá líbit úplně všechno, ale ona je mírná až příliš a ke všem - i když je k cizím nedůvěřivá, málokdy co blafne, neštěká, nevrčí - jen při hře, je jak živý plyšák..no to asi na netu s omezeným počtem znaků v příspěvku nevyřeším :-(
Taky na to, že je to boxer v pubertě, je hodně klidná, vydrží doma i půl dne sama aniž by cokoliv zničila, je v pohodě, i když nemá dva tři dny žádnou pořádnou aktivitu ani delší procházku a jen si doma hraje s dětmi. Právě proto jsem uvažovala, jestli nemá nějaký energetický deficit a nemůžu to způsobovat já...

I když je to mimo téma,nedá mi se to nezptat. Něco podobnýho jsme několikrát "řešili" s přítelem,když ještě častěji venčil. Já,když jsem nemocná,není mi dobře,tak si můžu být skoro stopro jistá,že když vezmu psiska aspoň na chvliku ven, budou šlapat jak hodinky, stále si mě hlídat a vyvarujou se všech "lumpáren". Oproti tomu drahá polovička tvrdí,že jakmile mu nebylo dobře a vzal smečku ven, pokaždý mu něco provedli a zkoušeli na ně,že když není ve formě,nebudou poslouchat. A netýká se to jednoho psa,ale všech. Co nám tím říkají?

A co štítná žláza? Dělali jste vyšetření?

Nedělali...jak se to projevuje?

Napadlo mě to kvůli té "alergii" a nedostatku energie. Na to se ale zeptej Ajky, ta to má našprtaný. Ale tady jsme OT

Dobrý den,
ráda si pročítám Vaše názory a rady. Odpověď na mojí otázku jsem tu ale nenašla.
Mám dvouletého středního knírače, Žeryka. Je spíše klidnější a rozumnější povahy. Snažím se mu co nejvíce porozumnět, jedno chování si ale neumím do teď vyložit a musím se na něj zeptat. Když byl štěně, začala jsem ho brát mezi ostatní pejsky (na agility). I přes to, že byl mezi fenami, psy a štěnaty, ve svém novém kolektivu miloval nejstaršího psa, který tam chodil. Měl rakovinu a byl nemocný. Žeryk se od něj nehnul na krok, pořád ho olizoval a seděl vedle něj, mezi ostatní se nechtěl zapojovat. Připadalo mi, že na něj dává pozor a hlídá ho. Pak jsme na procházkách potkávali retrívra, fenku, která měla nemocné klouby a špatně se jí chodilo. Žeryk jí očichával pacičky a ona tak vstřícně stála a nechávala si všechnu jeho pozornost líbit. A jedna paní, která má dvě fenky (jednu mladou, zdravou a jednu slepou, s cukrovkou), je chodí venčit. Někdy vezme jen jednu, někdy obě. Pokud Žeryk potká zdravou, hraje si s ní jako o život, pokud však jdou obě, té zdravé si nevšímá a všechna pozornost směřuje na nemocnou fenečku. Čichá k ní, nejvíce k očím a je takový opatrný. Majitelka říkala, že fenka k sobě nepustí žádného psa, prý je Žeryk vyjímka. A tak se ptám, má pes v sobě takovou dobrotu a měla bych s ním chodit častěji mezi smutné a méně zdravé pejsky, nebo to mám brát jako součást péče o jeho nové kamarády? Často nad tím přemýšlím a říkám si, jakou milou vlastností mě ještě okouzlí

Moje fena si ke mně přilehla a zalehla mi ruku, na které mám starou odřeninu. Strup skoro před upadnutím. Všimla si toho a úplně jemně, předníma zubama mi ho začala okousávat. Jak říkám - stará odřenina, žádná krev...tohle je taky projev opatrovníků?

Ano. Já bych to tak od svého psa tak brala. (A jak ráda, jenže ten můj hrombácdopolice by mi odstranil nejen strup... , ale i část okolních tkání )