dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak zvládnout pubertu u rotvíka. Jezdíme s ním pravidelně na cvičák, základní povely ovládá, jen s přivoláním máme trošku problémy, pokud se do něčeho zabere (mršina, fujtajbl na cestě atd..) tak nereaguje na povel ke mně. Přiběhne až když se např.otočím a odcházím pryč případně až na něj potřetí zavolám. Když jej mám na stopovačce tak jak na potvoru reaguje na jedničku.. poslední dobou ale začal zkoušet na členy rodiny.. seděla jsem s ním na dvorku, on měl v hubě kost a já jej normálně hladila, všechno v pohodě, najednou jsem ale rukou přejela z hřbetu na bedra a on z ničeho nic vystartoval po mé ruce, bez vrčení mě hned kousl.
---zlúčenie príspevkov---
Já hned vstala a zařvala na něj co to je, tak sedl ke mně a olízl ruce. Pak vzal kost a lehl si opodál. Když jsem k němu chtěla jít, tak vrčel, zvýšila jsem tedy hlas, čubla ho po zadku a on zavrčel ještě víc.. udělala jsem asi blbost, v ten moment jsem se ho opravdu lekla, tak jsem jen stála, přivolala ho k sobě on hned přišel a olízl zas ruce...po 2 hodinách jsem mu zkoušela dát náhubek, že půjdeme ven, nejdřív v pohodě, pak jsem ale po něm chtěla aby lehnul - to udělal, ale pak hned začal vstávat, tak jsem znovu trvala na tom, aby lehnul a přitlačila ho k zemi - znovu zavrčel, zařvala jsem na něj fuj a on předemnou utekl, krčil se a vrčel na mě. Přivolala jsem jej k sobě a to přišel hned. Navíc zavrčel i na cvičáku na mého přítele, který po něm vyžadoval povel sedni, měl tendence neustále stoupat, tak mu přítel přimáčkl zadek a on se po něm ohnal. Přítel ho tedy hned hodil na záda a držel pod krkem (nevím, jetli to nebylo přehnané, cvičitelka mu řekla, ať na něm leží dokud se nevycuká, pak zas šlapal jak hodinky)..
---zlúčenie príspevkov---
nevím co si mám o tom myslet, nejhorší je, že mám 8 měsíční holčičku, která jako každé dítě je do něj hrr.. chceme, aby si na ni zvykl (malá se narodila přesně ten den, kdy jsme si vzali rotvíka domů), takže se snažíme, aby byli co nejčastěji spolu. Jenže včera, když jej malá hladila a on seděl u mě a já jej pro jistotu celou dobu držela za obojek jsem si všimla, že začal odvracet hlavu, začal zívat a snažil se na malou nedívat. Ta si ho pak začala nevšímat a lezla po čtyřech pryč, to našeho rotvíka zaujalo a chtěl jít za ní. Jamile vstal, malá se obrátila a chtěla opět za ním, tak stuhl a všimla jsem si, že začal ohrnovat pysky. Nevrčel a bylo to jako příprava na vrčení.Tak jsem ho jen důrazně oslovila jménem vzala jsem ho za obojek a odvedla pryč. V chodbě jsem ho povelem položila na zem, on se hned otočil na záda a ležel na zádech. Tak jsem jej hladila, ale jakmile jsem jej pohladila po tlapkách (bříškách tlapek) tak zase začal vrčet, řekla jsem fuj a znovu přejela přes tlapky, znovu zavrčel, tak jsem jej pleskla přes čumák a důrazněji řekla fuj, to už vrčel víc, tak jsem mu jakoby klekla na hrudník, chytla pod krkem a mluvila na něj co blbne ať se sklidní.Tak jen ležel, já pak vstala, on pořád ležel na zádech, dala jsem povel sedni a to hned splnil a už v pohodě...
---zlúčenie príspevkov---
Nerozumím jeho chování, popravdě od té doby co na mě vyjel k němu nemám moc důvěru i když se to snažím řešit. Každý den s ním chodím na procházky, trénujeme povely a vše v pohodě,ale pořád ve mně hlodá červík, kdy to zase zkusí znovu. Navíc se bojím o malou, nikdy s ní není sám a nikdy ani nebude, ale nechci aby ji nedejbože nějak ublížil.. zjistila jsem, že budete příští sobotou v Brně, tak bych chtěla i se psem přijít a chtěla bych aby jste mi ukázal kde dělám chybu. Není to můj první pes, předtím jsme měli 13 let vlčáka (taky psa) se kterým nebyl nikdy žádný problém a nikdy nás nekousl ani po nás nikdy nevystartoval jako tento.....prostě mám strach, že ho nezvládnu

pes vám nerozumí, bojí se vaší agrese a vrací to stejnou agresí. Brněnským fríčkem začněte a zrovna si tam domluvte termín pro osobní konzultaci. Do té doby čtěte tuto poradnu - základní články na hlavní straně, příspěvky zejména v okolních tématech, hlavně ty psané červeně. Pes se naučil rozumět vašim povelům, vy jste se bohužel nenaučili rozumět mu ani ty základní otázky které vám pokládá...

Kvůli vám všem, dejte psu trvale košík (pohodlný, přes který může žrát granule a pít) a na krk hladké vodítko dva a půl délky psa. Košík proto, že se bojíte, váháte, tak abyste byli v klidu (ten týden do free do vydrží) a vodítko proto, abyste ho nemuseli držet za obojek (velice citlivé místo, dost psů považuje vzetí za obojek za útok). Pes je hodně zmatenej, bojí se, nerozumí, ale snaží se (přijde na zavolání, olízne ruce). Odstraňte jakýkoli nátlak vůči němu. Povely dávejte, jen když jste v pohodě, nepochybujete. Když třeba "sedni" neudělá, v klidu ho pohlaďte od krku, po boku až na záď a jemně se na ní zastavte a povel zopakujte, tak, jako by ho slyšel poprvé v životě. Vše s úsměvem. Popisovaný "incident" s dítětem je ukázka, jak je pes hodný. Odklonil hlavu, zíval - jasné známky toho, že se necítí dobře, že už je toho na něj moc. Sledujte ho, jak se tváří a poslechněte ho. Když zívá, neznamená to, že vás má na háku, ale to, že jen neví, je zmatený, je toho na něj moc. V tu chvíli je třeba zastavit, nehcat psa proběhnout třeba a pak začít znova, jinak, lépe. Další, pokud psu dám kost, tak mu jí dám a nevšímám si ho, já taky nesnáším, když mě někdo během doby kdy jím, ruší nebo je moc blízko. Když na vás začne vrčet, vykašlete se na okřikování, a fuj a bůhví co ještě. Ale uklidněte situaci humorem, podivte se co blázní... To vše je tu napsané mnohokrát. Věřte, že máte doma zlatíčko, jen je teď na vás, naučit se mu rozumnět

moc děkuji za odpověď, na freečko do Brna určitě přijedem, jen, nemyslím si, že na psa tlačíme, nedělám s ním žádný dril do zblbnutí a povely zkoušíme vždy pár minut, pak se psem blbnem a pak třeba za pár hodin zase jen pár povelů typu sedni - lehni a samozřejmě všechno za pamlsky , samozřejmě kromě cvičáku, ten je vždy na hodinu.. já mám z něj prostě pocit, že poslouchá jen, když ví, že něco dostane, případně má dobrou náladu, jak se po něm chce něco důrazněji, aby vydržel třeba sedět a nevstával, tak se mu to už nelíbí.. každý mi na to říká, že je holt v pubertě a že mu mám důrazně ukázat, kdo je tu pán (když zavrčí, tak mu prostě pořádně naložit aby to už propříště nedělal-s tím ale moc nesouhlasím ).. s tím úsměvem to určitě zkusím

Podle toho, co jsi popsala v prvním příspěvku, si myslím, že na něj tlačíte hodně a hlavně agresivně a nesrozumitelně. Vy pak svou agresi stupňujete a on se snaží bránit, protože nechápe a jse v kolečku. Domluvte si schůzku s Rudou.

Jsem přesvědčená, že tady ti tohle neřekne nikdo. tudy cesta nevede, leda do pekel rozuměj do útulku.

netlačíte?
vždyť vy se s ním perete... a on jen zatím nevyužil toho, že tuhle bitvu může klidně "vyhrát" (což je ve skutečnosti nesmysl, páč z toho nikdo nevyjde jako vítěz)

Ivie, mě vždycky hrozně překvapí a mrzí, když se takhle ke štěňatům chovají ženský/holky. Když na psa neúměrně tlačí chlap, dokážu si jeho myšlenkový pochody vysvětlit (neříkám, že je chápu nebo s nima souhlasím), ale holky? Já jsem svojí první čubu vychovával společně s dcerou, a bez jakejchkoliv kynologickejch zkušeností a vědomostí mi přišlo nějak samo od sebe samozřejmý, že jsem se k oběma choval svým způsobem v podstatě stejně. Proč to nenapadne vás?
Tady lidi už mockrát psali, že se tu radí něco úplně jinýho, než jim říkají všichni ostatní, a co si z toho teda mají vybrat. Už několikrát jsem sem chtěl dát můj oblíbenej úryvek z knihy Konejšivé signály od norský cvičitelky psů Turid Rugaas, aby to měli i vytištěný černý na bilým, ne jenom tady na poradně od podezřelý party divnejch lidí, co spěji se svejma psama v posteli. Kvůli tobě jsem se k tomu konečně dokopal.
Na přepisování by to bylo dlouhý, tak jako obrázek:

málem jsem se při čtení té stránky rozplakala. Je to tak dojemně napsaný

Tohle by si měli všichni přečíst než si dovedou domů štěně

Já mám teď sedmiměsíční štěně a díky téhle poradně se k němu chovám úplně jinak, než jsem se chovala k tomu staršímu. Tam mě radili na cvičáku, "RR je tvrdý, dominantní, nesmí vám přerůst přes hlavu", já hlupaňa je poslouchala (jsou to "odborníci"), taky jsem volila tenhle postup. Naštěstí jsem narazila na Rudovu knížku a pak na tyhle poradnu. Rok mě trvalo, než jsem napravila pošramocenou důvěru a "agresivitu" svého psa. Dneska jsme naprosto v pohodě a můj starší pes je miláček a zlatíčko s kterým můžu kamkoliv. Prcek má již úplně jinou výchovu. Nestavěla jsem na výcviku, ale výchově. Není sice vycvičený tak, že by mohl skládat zkoušky poslušnosti , ale základy máme suprové a na nich teď stavíme. Vždycky, když vidím, že se takhle někdo chová ke štěněti, tak se pokouším zasáhnout. Ve dvou případech jsem byla úspěšná a ti lidi si dali říci. To mě udělalo radost.

Páááni, to je tak něco nádhernýho , nejde to dát na nástěnku jako hlavní článek ve štěněcí sekci??

taky mě to dostalo... mám doma 3-měsíční štěně křížence labradora a cane corso a je fakt, že když na něj jdu v klidu a myslím to dobře, je zlatíčko. Kdežto přítel s ním bojuje... často na něj vrčí a kouše. Dám mu to taky přečíst

dobrý den, tak jako každé ráno, než jdu do práce, tak se se svou 15 měs. fenečkou ještě mazlím, drbám ji za ušima, hladím, mluvím na ni nebo se přetahujeme o hračku, potom se s ní rozloučím a vyloženě jí říkám, že jdu pryč, že zase přijdu, atˇse má hezky, ať si hraje atd., šel jsem se do chodby obléct a Sofi si mezitím vlezla do košíku v chodbě a koukala na mně, tak jsem ji opět začal hladit rukou na hlavě a mezi ušima a mluvil jsem na ni a v tom okamžiku po mně docela ostře vyjela a rafla mně do bundy, ucuknul jsem rukou, poodstoupil a chvíli na ni vyjeveně koukal, protože takovou reakci jsem nečekal, nikdy to ještě neudělala a říkám jí co to děláš?! koukala dost vyjeveně a upřeně mně do očí, jako by čekala, co já na to a co příjde, nešel jsem k ní , ale snažila si lehnout na záda, jenom jakoby to naznačovala, tu podřízenost ke mně a že jako ví, co se stalo, mluvil jsem na ni dál, snažil jsem se být klidný a to gesto už nezopakovala jenom normálně zůstala ležet a koukala jak "sůva z nudlí", oči vykulené a nechápavý výraz v očích, tak jsem se sebral a odešel jsem pryč, teď nevím co mám dělat a jak se mám k ní chovat až přijdu večer z práce domů, protože já jí ráno nijak neublížil, nic ji nezabolelo a ona ví že něco provedla, tak mně napadlo jestli třeba nebyla ve stresu z toho, že odcházím, nebo jsem se jí už moc "vnucoval" svým chováním, nevím....
děkuji moc za rady, pepino.

Rušil jsi jí v JEJÍM pelechu, kde platí to pravidlo, že je to výhradně její útočiště, kam chodí odpočívat a nikdo nemá právo ji tam rušit. Pokud jí chceš mazlit, hrát si s ní a tak, tak jí nejdřív zavolej z pelechu. Tys jí pomazlil, pak ses obléknul, byl jsi na odchodu, proto si šla lehnout, ale tys ji pak znovu přišel "obtěžovat", když už ona chtěla mít svůj klid.
Až dnes přijdeš domů, chovej se k ní normálně, jakoby se nic nestalo. Ale "pravidlo pelechu" dodržuj

Udělal jsi něco, čeho se lekla a měla pocit ohrožení. Nelez za ní do pelechu, ale když jí něco chceš, přivolej si jí. To otočení na záda bylo podřízenecké a omluvné gesto, protože si uvědomila, že je něco hodně špatně a to nejenom na její straně. Chovej se k ní naprosto normálně, neutěšují jí, nelez jí někam, nepodlézej jí. Někteří psi to bytostně nesnáší, moje čuba, naprostý lidumil, je schopná za tohle lidi poslat dost tvrdě někam.

Podle mě jsi na to kápnul. Čuba ve stresu, že odcházíš a že jsi i ty z toho ve stresu (ty komentáře, že s ebrzo vrátíš apod), pak už teda se na to připraví, ale ty za ní ještě dojdeš na její útočiště, když má nervy na pochodu, z tebe ty nervy taky cítí a osaháváš jí tam a ještě zezhora na hlavě.
Večer a další den se chovej jako by se nic nestalo, jen si odpust to loučení a odejdi, jako by si se měl vrátit za pět minut.

tak nevím, jestli jí vadilo, že jsem jí vlezl do pelechu, protože já v něm vlastně ani nebyl, jen jsem se k ní vkleče naklonil a drbal ji za ušima ze shora( to je špatně?) ,měla svůj čumák a hlavu pod mým předloktím, nevím jestli ji toto vyprovokovalo, vůbec ničeho jsem si nevšiml, že by třeba zavrčela nebo stáhla uši dozadu nebo nějaký jiný projev, dříve jsem to tak dělával skoro každé ráno a nevadilo jí to, když si to teď tak uvědomuji ,často se s ní mazlím "tvář na tvář", to mi taky mohla ráno ukousnout nos,že? ještě abych se jí teď začal bát, asi budu muset přehodnotit svůj styl mazlení s ní a zcela určitě mi tím chtěla něco říct, udělal jsem někde chybu, ale mrzí mně, že nevím kde, pepino.

pepino: to jsme ti tu teď napsali, kde jsi udělal chybu

To snad nemyslíš vážně, že by ses jí začal bát. Zkus si navodit tuhle situaci: sedni si na gauč a nech někoho velkého k sobě přijít a naklonit se nad tebou tak, jako jsi se naklonil ty nad ní...., zjistíš, že to je velmi nepříjemný pocit.

Ano a ne. Táleží na kombinaci mnoha faktorů. Prostě na to zapomeň, že se to stalo. Jen omez loučení při odchodu.

Naše 10měsíční fenka už po nás cca 1 měsíc začla vyjíždět. Nejčastěji když jdeme večer vyvenčit - leží na gauči, spí a asi se jí nechce ven, můžeme jí volat jak chceme, ale nepřijde. Vždy si pro ní musíme dojít (toto nedělá odpoledne, když jdeme na větší procházku a není ospalá) a většinou ani když k ní dojdeme, dělá že neslyší. Musíme jí tedy postrčit rukou z toho gauče a už několikrát nám po ruce vyjela a jednou i kousla. Včera byl ještě jeden případ - ležela s námi na gauči a dala jsem jí plyšáka na kousání, po chvíli jsem rukou kontrolovala přímo u čumáku, jestli netáhá tu výplň a ona znehybněla. Dala jsem ruku pryč a pak ještě jednou ji vrátila a najednou mi po ní vyjela s vrčením. Hned jsem jí poslala dolů z gauče s naštvaným tónem hlasu. Nakonec si zalezla na místo (často tam dobrovolně nechodí) a uraženě tam kousala klacek. Myslím, že to na nás začíná zkoušet v rámci hierarchie. Jak se v takových situacích chovat? Máme jí nějak trestat, nebo jí třeba sebrat nějaká privilegia (zakázali jsme jí spát s námi v posteli).

Zapomente na trestani a na nesmysly o tom, ze spanim v posteli je hierarchicky nad vami. Sahani rukou cuba chape jako ohrozeni, agresi a proto se brani a ozene se po vas. Predstavte si, ze vy spite, neco se vam zda a nekdo s vami zacne cloumat - taky se leknete a budete hodne neprijemna. Resila bych to pres privolani a couracku, za tu si ji pritahnete a pomuzete ji povel (privolani kdyz jdete ven a ji se nechce) splnit. Stejne tak, pokud vrci nebo se ozene, kdyz ji chcete - z jejiho pohledu - brat hracku. Privolala bych si ji a hracku vymenila z aneco jineho, lakavejsiho tak, aby ji ochotne odevzdala. Trestanim niceho nedocilite, na vasi agresi bude odpovidat zase jenom agresi.

To spaní v posteli jsme zakázali z osobních důvodu, než z důvodu hierarchie. S tím venčením to není tak, že bych z ničeho nic k ní přišla a začla s ní cloumat, ale obleču se, jsem u dveří a volám jí, že jdeme ven a ona prostě kouká a leží i když ví, že má přijít. Jak vezmeme např. granule, to letí hned. Ohledně té hračky - jak ji můžu přivolat, když leží hned vedle mě? Měla bych kvůli tomu jít někam dál? Nešlo mi ani o to jí to vzít (i když ona to tak asi pochopila). Kousání by si neměla přece dovolit, co až budeme mít dítě třeba? Šlo mi o to, jak reagovat, když už mě kousne, to už bych jí to asi nějak vysvětlit měla ne? Nikdy jsem jí nebila a možná jsem až moc liberální a ona mi začíná přerůstat přes hlavu - tak to na mě poslední dobou působí.