Dobrý den.Mám problém .Mám pejska yorkšíra 3roky..kluk.Vždy byl čistotný,veselý,hravý a hlavně s normální chutí k jídlu.Před rokem se mi narodil syn.Pejsek byl super..malého očuchával,olizoval,vítal.ale nyní asi 14 dní je pejsek jiný..když hrát,tak chviličku,občas loužička a teď už ani nechce jíst.Dávala jsem mu eukanubu a cesary konzervy.Nejdříve jsem si myslela,že už mu to nejede.Tak jsem koupila nový druh..také nejedl.Pak jsem ho nechala hladovět tři dny a ani poté nic nesnědl.Dnes už jsem najela na vařené kuřecí a to jedl jako by se nechumelilo.Takže má otázka zní..Žárlí?Nebo nějaké jiné psychické problémy?Děkuji za rady..Monika

Ještě jsem zapoměla dodat,že pejsek dostal očkování.
Jinak děkuji za odpověď.Vařeno bylo jednou a na zkoušku,zda je to zdravotní či jiný problém.Nyní opět nejí.Už schodil půl kila.Když jsme na procházce,tak je čilý i veselý.Tak už opravdu nevím ..jako zdarvotní problém se mi to nejeví.Možná očkování?

Dobrý den, narodila se nám holčička, dnes má 3 měsíce. Náš pejse, rhodesian ridgeback 3 roky, jí zvědavě přivítal, očichal, olíznůl, dostal i její plenku. Zezačátku jí úspěšně ignoroval, z místnosti odchází v momentě kdy začne plakat, ale to si vysvětluji, že mu je její pláč nepříjemný na ouška. Nyní se na ní už chodí dívat, očichává jí a sem tam olízne. Jinak většinu dne je radši v jiném pokoji. A zde začíná problém, dřív se ode mě nehnůl na krok, nyní si chodí hrát jen když začnu kojit, to nosí hračky a vyzívá mě ke hře. Venku přestal reagovat na přivolání, musím hodně zvýšit hlas, již nestačí jeden povel. Je to žárlivost?

Dany, takhle se choval můj starší RR, když jsem domu přinesla štěně, taky RR, nejdřív nechtěl být ani ve stejném pokoji, pokud k němu malý přišel, okamžitě se zvednul a šel jinam. Jak jsem se začala zaobírat štěnětem, okamžitě přinesl hračku a zůstal stát, tak metr ode mě a významně s ní kýval. Prcek mu na to vždycky naletěl a okamžitě k němu běžel, starší mrsknul s hračkou a jako by nic si ke mě sednul, lehnul.... Během dvou měsíců to naprosto vyšumělo a jsou v naprosté pohodě.
Oni RR jsou dost "náladoví", myslím, že to bude za chvilku v pohodě. Starší pes je neuvěřitelná chůva pro mé vnuky, všichni jsou z něj paf, protože s námi nežijí a jen občas přijedou na víkend. V okamžiku, kdy se vnuci (3 a 1,5) "vysypou" z auta, dostávají se pod Endyho ochranu. Nedovolí jim se přiblížit k bazénu, když spí venku v kočáru, je lepší než "chůvička" a co se týká hraček, tak je nikdy ani nekousal, jen jim je podává. Jo a nejhorší je, že synátor na ně nesmí zvýšit hlas, Enďas mu okamžitě "vysvětluje", že to tedy ne.

No, ještě jsem zapomněla napsat jeden důležitý fakt a to, že malá spí s náma v posteli, má tam svoji plenku na které spí. Je to tři dny co jsem Bestíka přistihla jak leží v posteli právě na její plence (udělal to za ten den 3x). Dnes jsem vyzkoušela jít na procházku s Bestíkem sama bez kočárku a to náramně poslouchal i jen na gesto, prostě byl najednou zase poslušnej. Takže zbývá otázka jak mohu zmírnit jeho odstup vůči malé, potažmo ke mě v přítomnosti malé...

Poradí ti určitě kompentnější, ale já si nenechávám ani jednoho kecat do toho, kdo tam bude a jak tam bude. Nechci srovnávat situaci (dítě - pes), ale chování bylo totožné. Když jsem přinesla štěníka, taky jsem si ho dala do postele (starší spí na pelechu vedle mé postele a nikdy neměl tendenci mě do té postele lézt, přestože to neměl a nemá zakázané). Najednou začal do té postele lézt také a přesně na místa, kde leželo předtím štěndo. Tak jsem tam to štěně dávala tak dlouho a jeho ne, že si zvyknul a přestal to řešit. Pak jsem tedy, ale štěníkovi musela vysvětlit a naučit povel "vypadni".

Máme doma čivavu, doteraz s ním neboli žiadne problémy, ale odkedy pribudol do rodiny nový člen (syn má mesiac) tak začal ocikávať gauč na mieste, kde malého kojím. Je pravda, že na gauč bežne nechodí, aby neostávali po ňom chlpy. Každé ráno keď prídem do obývačky má sklopené uši a ja už hľadám čo je ocikané. čo s ním mám robiť? Zapájam ho do všetkého čo robím s malým, keď ho kojím tak sedí pri nás a pozoruje, tak neviem prečo tak ocikáva. Ďakujem za radu.

Taky řeším podobný problém. Máme doma 3 letého psa border kolie a 3 týdenní miminko. Když jsme si ho přivezli domů, dali jsme ho ve vajíčku na zem, aby si ho mohl pejsek očuchat, čuchnul a šel pryč, nijak zvlášť si ho doteď nevšímal, spíš ho ignoroval, nebo možná bych řekla že se i trochu bál, protože si z něj nechtěl vzít ani piškotek. Nyní bych řekla, že pejsek už pochopil, že tam miminko není jen na chvilku, ale napořád a je to horší. Venku vyje (nikdy to nedělal), nechce žrát, není takový veselý, ani aportování ho moc už nebaví, prostě úplně jiný, smutný, a to ho vůbec nezanedbáváme, spíš si na tom dáváme záležet, aby to bylo jako dřív, aby necítil, že už není jen on středem, hrajeme si s ním, mluvíme s ním, mazlíme se s ním, chodíme na procházky, běhat...všechno stejně. Odchází úplně jinam do pokoje než je dítě. Nevrčí na něj. Včera jsem položila miminko na zem a dala mu na bříško masovou tyčinku, co pejsek zbožňuje, no nevzal si ji, lehnul si před něj, sliny mu tekly proudem, ale tyčinku se bál si vzít.. Tak nevím, jestli je nějaký způsob, jak mu ukázat, že se ho nemusí bát, že mu nic neudělá, a že on je taky pořád náš miláček, nebo to nechat tak, že si časem snad zvykne..(nic jiného mu ani nezbývá)

Co kdybyste se začali chovat normálně? Protože to, co popisujete, rozhodně normální není. Nelezte psovi pod ocásek, nenuťte ho do kontaktu.. Chovejte se tak, jako by tam dítě bylo vždy. Ostatně to už jste měli udělat hned po příchodu z porodnice. Tak s tím začněte alespoň teď.

ten pes je chytřejší než vy. Proč by si měl brát pamlsek z mláděte? Ani v psí smečce by toto neudělal, že by vzal kus masa štěněti. Tak ho k tomu nenuťte, děláte dle něj nenormálnosti, nerozumí tomu a tak se miminka raději straní. A jak píše Eva výš, chovejte se normálně

Hm tak teď se cítím dost blbě. Máte pravdu, já to brala spíš z toho pohledu, že on mu tu dobrotku dává, že je hodný, ať se ho nebojí.

Není potřeba se cítit blbě Prostě pohoda jazz a bude to fajné. Pes bude nejspíš chvíli zmatený, ale nechte to na něm.

Dobrý den, máme doma 5letého yorkšírského teriéra. V posledních 2letech se zafixoval na jednoho
člena naší rodiny(mojí matku) a ta když je doma a kdokoliv se k ní přiblíží kdokoliv - náš pes začne okamžitě vrčet. Tento týden jsem se k mámě přiblížila jako vždy a pes po mě vyjel a kousl mě do ruky - v kontatku jsem se psem denně - chodím s ním na procházky, hrajeme si spolu a nikdy si nic takového nedovolil. Bojíme se, že se jeho chování stupňuje. Toto samé už si dovolil i k mému tátovi. Tento týden se do naší rodiny narodilo malé dítě - naše máma se bojí, že si ani miminko nebude moci pochovat, protože je možnost že zaútočí. Prosím poraďte co dělat.
Dál se bojí bouřky, ale to když hřmí tak se kamarádí s kýmkoliv kdo ho zrovna pochová a schová před hřměním.
Pokud by si ho měl pohladit za normální situace nebo se k němu přiblížit na malou vzdálenost cizí člověk hned útočí nenechá na sebe sáhnout. Dále se bojí veterinářů - návštěvu zvládne pouze s náhubkem a tak je tomu i při střihání.

Jak už se tu píše mnohokrát, pokud jde o děti a psy, co s nimi mohou nevycházet dobře, je nejlepší si domluvit soukromou konzultaci a dojet si pro praktickou radu na Vlčáry.
Když tak čtu Váš příspěvek, mám z toho dojem, že pes nemá nastavená pravidla, ve všem, co se mu nelíbí či se toho bojí, je mu vycházeno vstříc, je utěšován, aby se nebál. Pokud po vás vyjede, ustoupíte mu z cesty. To vše je ve vašem vzájemném vztahu cesta z kopce.
Zajeďte na Vlčáry, tam Vám bude ušito řešení probémů přímo na míru.

děkuji určitě si domluvíme konzultaci