ahojky, vím, minulost se neřeší, ale přesto, Dastyho pokousal dvakrát pes...od té doby štěká na pesany, ne na všechny jen na některé...Jdeme ven na vodítku a když kolem nás projde pes, který je na hodně volno nebo poskakuje tak se může urvat. Většinou se snažím vyhnout a přecházím jinam, řeknu fuj pes....jdeme....zvýším hlas a zrychlím, snažím se odpoutat pozornost, ale přiznávám se, že se mi to někdy nedaří...Co dělám špatně nebo jak postupovat...Chodíme hodně mezi lidi aby si zvykal na různé situace, ale tohle bych si moc přála vypilovat...díky moc za vaše názory...

já si myslím, že není dobré těm psům na které Tvůj pejsek štěká se vyhýbat, on pak pozná, že má třeba důvod... spíš bych mu ukázala, že není čeho se bát.. můj Deny takhle " nemusel" jednoho stejně starého labrouše, viděl ho napnul vodítko a vrčel, jak blázen, tak sem s ním pořádně škubla, s tím co si jako myslí že dělá, pomalu sme k němu došli- bez tahání, vzala si klacek a šla si hrát s tím druhým psem, pak se o klacek tahali společně... od té doby co na něj Deny začal vrčet, tak sem ho v parku spíš vyhledávala, než abych se mu vyhýbala. Nevím jestli to je i případ Tvého pejska, snad poradí i někdo zkušenější...

Sáro moje fenka byla úplně jak ten tvůj pejsek. Taky byla pokousaná (2x NO, 1x kříženka bulíka) má svoje čuby, zejména NO, které nesnáší a jde po nich. Byla jsem z toho tak nervní, že jsem se už pomalu vyhýbala všem psům, chování feny se zhoršovalo, začala pak vylítávat po všech. Pomohlo mi poměrně hodně, že jsem se pokusila dát do kupy sama sebe. Vyrazila na Ovčáry a trénovala mezi samýma čubama klid a pohodu. A protože sem tam vždy úplně v klidu, i moje fenka necítí nervozitu a zase se mnou začíná v klidu spolupracovat, počet nenáviděných fen se zmenšil i kvůli tomu, že se jim nevyhýbám, ale naopak je bez nervozity vyhledám (ještě ne všechny, je to zatím v procesu), a pak ani pes nemá moc důvod něco řešit. Ovčáry bych ti fakt doporučila kvůli tomu, aby ses hodila do klidu a tak začala řešit i problematické chování psa.

díky moc Rudo za nabídku, máte samozřejmě všichni pravdu, je fakt, že se asi podvědomě bojím aby na něj pes neskočil, proto přecházím a dělám tyhle chyby...můžu si to tisíkrát zdůvodnit, že se to nestane, ale bojím se, achjo....konečně jsem si to přiznala....

a ako mam mojej Joji vysvetlit ze maltezaci a yorkovia nie su nato aby ich ulovila?
ona je strasna potvora, nesteka, netrha sa za nikym, ale ked zbada psika ide sa "privitat", onucha sa, bez znamky agresivty, teda aspon nie takej ocividnej, ja uz na nej vidim ze je dost napata, v takom tom imponujucom postoji, hlava hore, chvost az dakde v nebi a potom sa zrazu bez varovania na toho psa, resp. suku vrhne. netusim co tym sleduje.
nechcem ju izolovat od psov, lenze ona je fakt strasna, nikdy neviem co od nej mozem cakat, niekedy odignoruje alebo uplne v pohode onucha pat suciek a na dalsiu sa vrhne, bije sa mi aj s vacsimi psami, kludne sa pusti do dobermana, alebo pitbula, menej ked je navolno, a ked je v neznamom prostredi, ale ked ideme po nasej ulici a je na voditku a vidime daco male, tak to je tragedia, a u nas su dve tretiny psov na sidlisku krpate
ona inac ma este taky specialny chmat, stretneme sa s maltezakom, je samozrejme na tej strasnej flexine, pribehnu k sebe, joja zasadne nuchne z opacnej starny ako drzim vodidko, cize sa prekrizia najprv ku hlave, ide k zadku, a odzadu sa vrha psovi po krku tak, ze sa pritom zamota do felxiny a ja ju nemozem odtrhnut od psa, ktory zacne kvicat ako prasiatko, tot sa setko odhra asi v priebehu troch sekund, takze niekedy je to dost tazke odkorigovat, som z toho mierne v depke, nechcem mat psa zabijaka

Gerdi, tobě taky velký dík ....Dastík má svoje kamarády, ale když jsem se snažila skamarádit ho s dalším pesanem tak to dobré nebylo....držím tobě i fence palečky...
mairi omlouvám se, ale vůbec si netroufám nic napsat, ostatní ti určitě poradí...

Sáro, z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že tvůj pocit strachu by se mohl zhoršovat, přenášíš to na psa, ten by už pak mohl nervně vyjíždět na každýho, procházky se pak pro tebe mohou stát utrpením, fakt až tak daleko by to mohlo zajít. Zkus přijet na čundrování, bude tam spousta psů, můžeš pod dozorem ten svůj strach odbourat. Moje Máňa tak, jak nemá ráda čuby, můžu říct, že od doby, co je jezdím uklidňovat na Ovčáry (teď už můžu napsat, že jsem měla poprvé strach, že mi ovčárské čuby Mařenu sežerou, až tak ve stresu sem byla), je v kontaktu víceméně jenom s čubama a chová se velmi klidně, protože i já sem klidnější. Vesměs jsem postupovala tak, že jsem každého psa, co k nám šel, já ho neznala a nebyla si jistá, vždy vřele přivítala, aby i Máňa viděla, že jsem ráda, že toho psa vidím. U kontaktu jsem měla zásadně povolené vodítko, žádný napětí a zatímco se psi očichávali, jsem je hladila a mluvila na ně a pokud někdo začínal "napínat nohy" jakoby jsem je odhladila od sebe. Dávej si mety, seznamuj třeba s menšíma pejskama, u kterých budeš klidná, že bys eventuální konflikt v poho zvládla. Mařeně nechávám košík při seznamování s cizími psy, zůstávám tak úplně klidná. Ani se mi nechtělo věřit, jak silně se dá nálada pána přenést na psa, myslela jsem že mám debilního agresivního psa a ono to je celé o nervím páníkovi. Když budeš moct, přijeď trénovat

Gerdi...je to přesně jak to píšeš...snažím se to nějak vyřešit a snad se mi povede na Ovčary dorazit...napsala jsi to přímo ukázkově...Nemám strach, že Dastíka nezvládnu, ale mám asi problém s tím, že se bojím o něj...a další strach je, že se bojím aby zvládli své psy majitelé, kteří jdou kolem...nooo pěkně se v tom plácám

Mairi, i tohle dělala moje fenka, taky není zabiják, ale pěknej hajzlik, co si nejraději honí triko na něčem malém a ještě na to skáče zezadu. Nevenčila bych na flexině, ale na pevném vodítku a rozhodně ji nenechala to dělat. Máňa v takové chvíli na pevném vodítku letí vzduchem od toho pejska, pak musí sedět vedle mě a koukat na to, jak toho pejska hladim. Buď si těch pejsků nebude všímat vůbec, nebo je normálně "pozdraví", ale rvát takhle zákeřně a srabácky nikoho nesmí. Hodně nám k tomu pomáhá trénování poslušnosti, to vše na stopovačce, na volno Mařena chodí pouze výjimečně, když mám jistotu, že skutečně poslechne, tzn tam, kde není mnoho rušivých podnětů, nebo pokud je řádně unavená. Pro tvůj klid bych čubině nasadila i koš, aby ty její výpady nemohly nikoho ohrozit, zejména když jde po malých pejscích. Určitě ti zkušení napíšou víc.

Ještě by mě docela zajímalo Gerdi, jak třeba řešíš nebo jsi řešila když chce útočit cizí pesan na tvého...nebo my jdeme s košíkem na vodítku a na proti nám přiběhne střední, stěkající a dorážející pes...to se Dastík může urvat a já taky...

No určitě je správně napsat, že psa chráníš ty, tzn je tvým úkolem druhého psa od útoku odradit. Třeba tím, že si stoupneš před svého psa a na druhého zařveš, ať táhne. Pokud jsi slabší povaha a druhý pes vycítí tvůj strach, nevnímá tě a jde po tvém psu, musíš ho zarazit mechanicky. Já z toho měla vždy strach a nevěděla jsem, jestli takovou situaci ustojím, nicméně když se to přihodilo, strhla jsem svou čubu za sebe a tu útočící nakopla pohorkou do žeber. A furt jsem se točila tak, abych měla svého psa za zády a útočícího před sebou. Prostě pro tu chvíli se nesmíš bát. Máme na sídlišti ještě jednu malou sviňuchu, která na nás útočí pravidelně, můj pes už jí nenávidí, botou se do ní netrefim, tak po ní vrhám věci, co mám u sebe. A nosim ven psovi míček na šňůře, s tim se vrhá dobře, nebo klíče, nebo co prostě najdu. Ta mrcha udržuje vzdálenost

Jinak taky střední a malý štěkající a dorážející psi většinou právě jenom štěkaj a dorážej ... když jsem je začala ignorovat (a psi s povelem "jdeme" povinně taky), tak máme o problém míň. Psy, který vypadaj na to, že by chtěli naše pesany napadnout, odrážím stejnym stylem jako Gerda.

já ho taky zaháním, ale nejednou jsem se setkala s majitelem, který nechal psa běžet za náma a ještě se urazil, když jsem ho okřikla....proto se ptám jak to řešíte holky vy...

Šla jsem se svými psy na vodítku po městě a zpoza rohu se vyřítil srnčí pinč a rovnou se vrhnul na Dorotu ( německá doga ), šel jí po nohou, výš nedosáhl. Naštěstí Dorota zůstala v klidu, poodstoupila, takže jsem se dostala mezi ní a toho poděsa, i když on byl takový rťutovitý, snažila jsem se ho chytit, ale nešlo to. Řetízek jsem po něm nechtěla hodit, protože bych mu určitě ublížila. Tak jsem na něj zařvala a on se dal na ústup. Mezitím přišel jeho páníček, tak se ptám, co to má za hajzla, že mi napadl mé psy. Byla to asi komická situace, ale byla to realita.
Jenom jsem si říkala, že Dorotě by stačil jeden zákus a bylo by po psovi a páníček by mi asi neuvěřil, že se jenom ohnala...

Dorotka, tak takové komické situace - v uvozovkách - zažíváme skoro každý den... Dastíka takhle kousl do nohy menší pes, kluk ho odehnal a běžel za majitelkou, ta ještě seřvala jeho...ale to je naprosto běžná situace... majitelé malých psů to prostě nepochopí. Proto jsem se ptala jak postupujete v případě běžícího psa vy...připadám si už jako exot...Tím nechci říct, že majitelé velkých psů jsou zodpovědnější nebo lepší, ale přece jenom si dávají větší pozor...

tak jsem se chtěla pochlubit, jak se polepšuju a snažím se nevyhýbat jiným pesanům a hlavně být v pohodě...a včera jsem to teda podělala, byli jsme venku taky s kamarádkou a naproti nám šel retrívr, chtěla jsem počkat až přejdou, protože jsem dostala strach a taky to podle toho dopadlo, Dastík se mohl urvat a nakonec běžel jak splašený za kamarádkou a jejím pesanem, vlála jsem za ním jak prapor...achjo, večer jsem projížděla celou poradnu a snažila se pochopit jak se zbavit strachu...

Sáro, na překonání tvého vnitřního strachu a nejistoty jsou super právě freesoboty (Gerda by mohla vyprávět, viď!), kde jsou psi pod kontrolou a pohodoví (nic jinýho jim ani nezbyde). Pokud se na free nechystáš, tak já bych zkusila najít nějakého rozumného psa - kámoše, svýmu (nebo i oběma) bych nechala pro jistotu náhubek a stopovačku a šla společně venčit... snad se vyjádří i další

huanakr...no právě, zatím cestovat nemůžu, hrozně mě to mrzí, Ruda by mi to vysvětlil za chvilku, tak se v tom plácám sama...Kamarádky fenky Dastík má, ale přiznám se, že se seznámili díky dceři a bez mé přítomnosti, venčit chodíme společně a to jsem v pohodě...nejsem nervák, ale ten včerejšek mě dostal...navíc jsem hledala ve vyhledávači a přišla na to, že povel fuj pes, který mě hustili do hlavy na cvičáku je vlastně k ničemu...

Pro lepší ovladatelnost psa je výborná haltina, určitě bys jako prápor nevlála, ale šla bys hrdě jak se státní vlajkou Taky je skvělá, když nechceš, aby pes civěl na nežádoucí objekt, tím pádem se nemůže vyjevovat.

Jo a ještě něco. Ale to je běh na delší trať. Když vidím, že moje holky jsou nejisté ze psa, kterého máme potkat, tak jim řeknu, že je to v pohodě. Snažím se o stejné slovo a stejný klidný tón, dělám to už asi rok a v poslední době to funguje docela dobře. Podívají se na mě, já jim řeknu "pohoda" a oni se uklidní. Pro mě to znamená, že musím být klidná a můj pes mě musí vnímat. Nevím, jestli se to dá použít u každého psa, to jsme si tak s holkama vymyslely za provozu.

to Dorotka: s halti záleží, co máš za psa. Hrdě jak se státní vlajkou jdu jen do chvíle, než se pes/fenečka rozhodne vykročit svým směrem. Pak povlávám jak ten prapor, dokud se mi nepodaří vrátit s k té státní vlajce. Pak zase vlaje pes.
A minulý týden zmetci vystartovali za zajícem (oba na halti) a i přes mou okamžitou reakci mě 5 metrů táhli po zemi, než jim došlo, že já vodítka nepustím a oni zajíce opravdu nedostanou. Taky praskl jeden haltík....
Ale je to pořád účinnější než je vodit normálně na obojku.

Sáro, já tyhle chvíle řešila tak, že sem svému psu nechala venku permanentně košík a stopovačku s tím, že pokud se někde bude chtít porvat, nestihnu včas zasáhnout, psice se mi do sebe zakousnou, v klidu tam vrazím ruce, protože budu oddělovat jen jedny čelisti a řešit tak jen jednoho psa, protože toho okošíkovaného jen odsunu nohou. To mě strašně uklidnilo, až tak, že sem si dala cíl potkávat ty problematičtější psy. Hodně mi pomohlo i to, že venčim s lidma, kterým důvěřuju - že by mi pomohli, že jsou tak klidní, že to přenesou i na mě etc. Při tomhle společným venčení jsme potkávali čuby, na který by Máňa reagovala, pokud bychom šly spolu samy (protože bych se tím setkáním sama stresovala), ale já si jí při společných vycházkách jakoby nevšímala, po oku ji sledovala, nicméně furt hovořila se spoluvenčičema. To pravidelný dýchání tě odstresuje, uklidní, mluvení s lidma tě odvede od jediného tématu - strachu. No a Máňa na ty fenky nereagovala. Na Ovčárech máš tu výhodu, že ten svůj stres můžeš přehodit na Rudu, protože on si to tam sakra pohlídá, aby se mu tam ňáký nerváčci nervali, dokáže jim to pro tu chvíli vysvětlit za tebe a ty se můžeš zklidnit a koukat, jak na psa, jak doopravdy umí reagovat, když se mu to vysvětlí. Ruda dokáže hbitě tvýho psa usměrnit, když toho nejsi schopná sama a ty můžeš koukat, pozorovat. Máňa už na ovčárech nemusí nosit košík, byla bez koše i s čubinou od essi (po chvíli, ze začátku ho měly obě) - essinu čubu zmiňuju pouze jako příklad proto, že vím, že kdybych je potkala sama někde na prochajdě v praze, tak mě to znervózní a tím pádem udělám chybu a hned po mě moje čuba a holky se servou. Nechci tu dělat chytrou, mě fakt ty návštěvy Ovčár pomáhají k většímu klidu...

Gerdi, košík nosíme pravidelně, jen když jsou vedra tak ho Dastíkovi nedám, já vím Ovčáry jsou řešení, pracuju na tom abych tam mohla dojet, ale mám to trošku komplikovanější...proto se snažím sbírat informace od vás, které měly podobné zkušenosti...Jinak ty vycházky s kamarádkama děláme pravidelně, Dastík není rváč, ale je mi jasné, že pokud by se strach nebo nervozita stupnovala, může se stát ledacos...Dneska jsem změnila trasu a šli jsme kolem domků, kde jsou pesani za plotem i venku, musím se pochválit, že jsem to zvládla na jedničku nojo, samochvála smrdí já vím, ale mám radost, potkali jsme pesana na volno, menšího, tak jsem netahala za vodítko a byla v klidu a Dastík si ho ani nevšiml...stejně tak i na vodítku, když šli naproti nám, taky v klidu...takže budu muset začít měnit trasu, kde je více místa a já nebudu vystresovaná když se nečekaně odněkud přiřítí pes...ale retrívři to bude pro mě zkouška ohněm...

No to tak neber, protože pak si vypěstuješ nerva na retrívry. Mařena má vytipovaný NO feny a přesto Davídkové její drajvovou čubu nesnědla, vlastně ani nechtěla sníst. Každej úspěch je dobrej úspěch, i těma malejma krokama, když nejsi schopná rychlé razantní změny (já dělám jen ty nejmenší kroky, proto to tak dlouho trvá, nejsem schopna rychle se změnit v myšlení) dokazuješ svýmu psovi, že seš kliďas, sebevědomej ochránce. Máňa už mi to pomalu taky začíná věřit a taky neni žádnej rváč, jen nervák. Měň trasu, úkoly, odměňuj, ať se pes soustředí hodně na tebe, potom mu snáz nabídneš provedení nějakého úkolu namísto bláznivýho vylítnutí po cizím psu. Přijedeš na čundrování? Retrívři určo budou ))) a pro nás zase NO fenky ))

jojo, to jsem Gerdi, přesně já, pomalé kroky...kurnik, čundrování ...budu se snažit, ale tak nějak to nezáleží na mě...jenom teď nevím jestli se nemám bát, když píšeš, že tam budou určo retrívři dělám srandu, ale klidná bych asi moc nebyla to se přiznávám¨...když vidím to množství pesanů, malinkaté, větší, obry a do toho koníci, tak si říkám božééé to není možné aby se nesežrali prostě vás tam všechny s Rudou obdivuju a tiše závidím ...v dobrém...

...my zas budeme mať problémy s koňmi.... a Ellča možno s ľuďmi....tiež bojujeme s rôznymi strachmi...

Neboj, myslím, že Rudův Tajfun je ideální objekt na cvičení toho, že kůň nic nedělá

BTW MARI: .....v dane situaci je potreba aby pes mnel dokonale privoani a zvladnutou poslusnost na prvni povel.Pokud k temto setkanim sama pristupiujes s obavou svou nejistotu prinasis na psa a ten problem resi za Tebe po svym. Je zakladni chyba pokud psovi dovolim jakymkoliv zpusobem tyto veci resit,od toho jsem tady ja jako sef smecky a pes bude delat to co chci ja.
Na tohle je vyborne domluvit si navstevu u Rudy,tohle orpavdu nejde resit bez vetsich skusenosti a ty Ruda ma.

ahoj všem, chtěla bych se zeptat na takovou hloupost, ale stejně...včera jsme venčili už za tmy a Dastík si lehl, směrem k nám běžel chlap a on začal štěkat, reagovat na to nějak nebo ne? Mám pořád v hlavě slova ze cvičáku, kdy mi řekli at ho pochválím, ale poradili mi taky spoustu nesmyslů a nerada bych dělala další chyby...stejně tak nemá rád opilce a vím, že kdyby měl možnost skočí na ně..

asi bych měla ještě dopsat, že Dastíka k nám přišel jako starší pesan od Celníků, potom skončil u ostrahy...a teď je u nás

Pokud pes dela neco co ja nechce ukoncim cinnost,od toho je normalni aby pes mnel zakladni poslusnost.Klidu si psa uklidnim a ukazumu ze se vlastne nic nedeje.......dulezitou roli hraje taky pohoda psovoda,Pokud se bude napr. bat pes tohle zjisti a muze mit snahu pak branit.
Tohle Ti zase asi nejlepe vysvetli Ruda.,nebo Tchor.

BinLadin...u toho jsem v pohodě, jen jsem právě nevěděla jak správně reagovat...dokáže vůbec pes zapomenout na tvrdý výcvik po roce klidu nebo nezapomíná...achjo, je toho tolik nového, nikdy jsem netušila, že mít pesana je zkouška především pro mě...

děkuji moc za odpověď...

ahoj všem, tak se jdu trošku pochlubit, jak na sobě pracuju a lepším se i když je to běh na delší trať. Nejvíce se mi osvědčilo venčení s klukem,který po delší době přijel, výborně jsme se doplňovali a Dastík procházel kolem pesanů bez zaštěkání, někdy sice chtěl, ale když jsem mu řekla jdeme, tak mazal za mnou, kluk ho vedl na vodítku...Chtěla jsem se zeptat na jednu věc, která mi docela vrtá v hlavě jak mě asi Dastík bere...chodím s ním převážně pořád já, přes prázdniny dcerka a když přijede kluk tak občas on...byli jsme společně venku a kluk chtěl s Dastíkem odejít, nevzal si vodítko a on mu zdrhl za mnou, když jsme každý sám tak poslechne, společně to nefunguje, vždycky se mi jako kdyby schovává za sukni...kluk tvrdí, že jsem na něho moc měká a proto běží za mnou jako za maminkou, tak si říkám dělám něco špatně když je to takový můj zavisláček ? Díky práci, kterou mám jsme spolu vlastně skoro 24 hodin denně. Přivolání, odložení atd. trénujeme pomalu, v klidu...

jo tak to je muj starší pes. mamka ho totálně rozmazluje plus je to učitelka ze školky takže si to asi umíte představit, neposlechne ji vůbec, mě v 98% jo a když ne tak když se ho pokusim "umravnit" tak se schovává za mamku, hajzlik vyčůranej. že prej já jsem strašná bestie když mu cci něco říct když mi kecá např. do Bonyho

nojo, když mi nepřijde, že bych Dastíka nějak extra rozmazlovala, poslouchat musí...a navíc když čtu Rudovy odpovědi, tak nikdy nepíše, že na pesany se musí řvát aby poslouchali, sama nemám řvaní ráda, stačilo mi to na cvičáku, tam se v podstatě pořád řvalo...a stejně to bylo k ničemu...

nene, tak jsem to nemyslela, jen že u tebe hledá zastání a že ten muj toho zneužívá, myslim

jasně, chápu jak to myslíš, snažím se nedělat chyby, ale jak jsem psala, trvá mi všechno dýl

Nechci fušovat Rudovi do řemesla, to ani nemůžu. ale myslím že se jedná o strachovou agresi.náš pes s tím má taky problém. Na psi vyjíždí nebo bublá už předem a přitom by se strachy p.....l.
A on vždy vycítil moje obavy, jak to zase "dopadne". Určitě to je o vnitřní klidu. Takže vodítko k noze a dle intezity vrčení, vyjíždění pak moje reakce. Vždycky když jen bublal, tak jsem dala "Sedni" a s majitelem druhého pejska jsem se začala bavit. Nejprve byl Taiki na vodítku, pak jsem ho třeba pustila a musel sedět u nohy a já se mohla bavit třeba 20 minut,ale musel být zticha. Pokud vyjížděl, tak žádné uklidňování typu " neboj, ten pejsek nic neudělá", cuknutí vodítkem, k noze povel "neječ,nic ti nedělá, neřeš to".
Hodně jsem to trénovala na chalupě,kde máme "nepřítele" za branou Malamuta. Oba se mohli protrhnout,když jsem šla kolem. Pes mě vláčel na vodítku už k brance, aby si to přes plot mohli "Vyřešit". Tak jsem tam chodila každý den. Dávala sit před brankou, koukala jako okolo sebe. Pak dávala odložení a aby čuměl jen na mou stranu, ne na toho psa z plotem. Nebo jsem dala "lehni" a začala u plotu sbírat jablka.
Výsledek po dvou měsích je ten, že jdeme v klidu kolem na vodítku.
Základ:Konfliktním situacím se nevyhýbat. Naopak, trpělivě řešit s klidem. ( i když to občas nejde:))

A buď v klidu. Vždycky jsem měla nervy,když jsme jeli na Ovčáry, že zase budeme za debily, kteří mají největší problém se psem a budou na stopovačce, zatímco ostatní si budou hrát. A pak to vždycky dopadlo fajn:))))

Sorry za to dlouhé vyslintání.

S touto obavou som zakaždým išla na free aj ja....a napodiv tiež vždy v poriadku

Marti, napsala jsi to dobře, tak nějak se snažím to řešit, v klidu musím být hlavně já, ted už to vím, k dokonalosti se musím ještě hodně učit,ale i malý úspěch mi dělá radost a hlavně už se cizím psům nevyhýbám, ale mažu vpřed V sobotu se mi nepodaří přijet, což mě hodně mrzí, auto mám nepojízdné, ale nevadí jednou to vyjde...

Ahojky všem, ted jsem si přečetla Rudovu odpověď v této sekci...noční štěkání a chtěla bych se zeptat...když jsem po psychické stránce hodně zlepšená, snažím se všechno řešit v klidu, nevyhýbám se jiným psům...přesto se stává, že Dastík štěká po určitých psech...znamená to, že se bojí nebo že něco dělám špatně? A jak ho naučit ignorovat i ty ostatní psy jaký povel mu dát nebo co říct aby neštěkal...nerada bych zase udělala nějakou chybu...taky jsem si všimla, že co jsem pracovala hlavně sama na sobě a házela se do klidu před cizími psi, polevil v poslušnosti takže trénujeme zase od začátku...nevím proč, ale přijde mi, že štěká ze strachu, když mu řeknu jdeme a zrychlím maže rychle dopředu, ale není to pravidlo, překvapilo mě, že třeba štěkal po štěněti, přitom se s jinými v pohodě běhá...mám v tom zas pěkný zmatek...

Marie si taky vybírá psy, na které je hnusná. Ona sama je srabka a vybírá si psy, u kterých má pocit, že jsou "slabší" než ona a na ty si dovoluje. Možná že i Dastík cítí ze psů, na které štěká, že se ho oni bojí, nebo by se ho báli, či si byli nejistí, pokud by se s ním blíž setkali...

Gerdi a jaký povel ji dáš aby přëstala štěkat...nebo co řekneš...když štěkl po tom štěněti tak mě to taky napadlo, že zastrašuje....ale zase mě moc potěšilo, když se za námi rozběhl pes i s vodítkem štěkal a Dastík ho úplně ignoroval...to jsem byla dokonce ledově klidná taky já páč jsem si ho nevšimla...

No já se tohle učim řešit na Ovčárech, celkově myslim, že by mělo jít o to, že: "Pokud si s tím psem nebudeš hrát, nebo se normálně očuchávat, tak si ho vůbec nebudeš všímat!"
Jinak se snažím dělat to, že pokud se mi mařena rozjede do nějaké takové hysterie, přinutím jí koukat se na mě a vnímat mě, i za tu cenu, že jí prostě násilím tu hlavu ke mě otočím. Bohužel to dělám blbě, protože se mi do nerva přetáčí pořád. Ale je fakt, že stále mám z těch potenciálních konfliktů strach, což je dost blbý.

Osobní setkání s Rudou mám jako tajný sen zatím,ale věřím, že se mi časem splní. Proto jsem vděčná za rady i od tebe, protože řešíš podobný problém...já se ani neodvážím aby se s cizím psem čuchal, jsem ráda, že zvládáme staré kamarády a taky cizí kolemjdoucí pesany....nejhorší pro mě je, když majitel svého psa nezvládá a vypadá to, že už už se mu vysmekne, to ve mně hrkne jak ve starých hodinách, ale vydýchám se....Vidíš já bych třeba odvahu na vzájemné očuchávání zatím neměla...

Sáro, pozor, to nejsou rady, to je jen informace, jak to řeším já, určitě to není návod pro tebe, já sem fakt ten poslední, kdo může s výchovou psa radit.
Já mám pro sebe jednu takovou berličku, nevim, nakolik je to špatně, ale přijde mi, že nám to docela funguje. Svojí feně nechávám košík, vždy je s košem a v hlavě mám zaklíněno, že pokud vznikne náhodou konflikt, nebudu řešit dva zakousnutý psy do sebe, ale pouze jednoho, toho bez koše, protože okošíkovanýho malý psa zvládnu snad dost rychle. A jak mě tahle myšlenka uklidňuje, jsem klidnější i při setkání s cizími fenami a ještě k žádnému konfliktu nedošlo.

Já vim Gerdi, každý pesan potřebuje jiný přístup, ale aspoň si ty informace srovnávám v hlavě...malých psů se už nebojím, ale když vidím z dálky velkého tak se vyhnu...na to ještě nemám ani náhodou, teda pokud jde o projítí v těsné blízkosti...u nás psi nenosí košík skoro vůbec a vodítko...tak to je taky vyjímka, tím nemyslím sebe, ale ty kolemjdoucí....