souhlasím s Alvi
Všeobecně známo je to u všech větších plemen. Mám A. dogu, měl v půl roce 45kg a nezbylo nám nic jiného než aby chodil pěšky do osmého patra. Pěkně vklidu a pomalu

Občas si říkám, kolik věcí bych dělala jinak, kdybych se sem na poradnu dostala dřív... taky jsme do půl roku nosili a teď si za to plácám na čelo . Holt, člověk v dané situaci dělá to nejlepší co umí (a ví), a dobrých zdrojů informací je málo...

Jo, to ano. Hlavne kdyz vsude se opakuji ty informace: " Kazdy preci vi.."
Vis jak, ja se zajimala hodne i o puvod tech obecne znamych informaci, protoze clovek nechce nic zanedbat, ale holt, u psa co ma v pul roce 60 kg toho moc nenanosis. Takze jsem zjistovala dopodrobna jaka jsou opravdu rizika a proc se musi nosit.. a tak. Stejne jako torze, rustove problemy, pohyb ve stenecim veku,..
A druha vec je, ze jsem mela taky moznost sledovat, co dodrzovani a nedodrzovani tech pravidel udela se stenaty obrich plemen. A ze ne vzdy to, co rika nejblizsi veterinar, se shoduje s nazorem specialisty.. Nebo ze by to potvrzovali vedecke studie..

Ajko, tu zdravovědu si určitě pročtu. To víš, já jsem začátečník, takže když si někde něco přečtu, tak nevím jestli to tak skutečně je nebo není, protože všude je to trošku jinak. Takže zaručené rady asi nejsou, člověk musí většinu věcí ozkoušet sám.
Alvi, s těma schodama jsi mě celkem uklidnila. Do tramvaje mi podle mě nastoupí v pohodě, jen nevím jak to půjde s tím náhubkem, kterej se mu teda vůbec nelíbí a škube ho dolů... takže ho tam spíš "vytáhnu".
Aničko a proč a co bys udělala jinak? Jako že bys vašeho hafíka nenosila?

Nosila, ale ne tak dlouho a ne s takovýma obavama, co by bylo "když...".
A taky bych ji nenechala uhýbat před přátelským pohlazením/očicháním od cizích lidí a psů (a nemusela bych teď řešit strach z cizích lidí a tlamu plnou keců na každého psa, co si dovolí jít čuchat prvně zezadu),
líp a jinak bych krotila svoje emoce a tudíž i její,
méně bych ji omezovala v pohybu,
o moc rychleji bych se vykašlala na jisté cvičákovské praktiky, které mi byly proti srsti ale v dobré víře jsem se nechala poučit,
krmila bych od začátku syrovým, a tak dále...
toho by bylo, každý je po bitvě generál .

Ahoj, jen se chci pochlubit, že jsme včerejší jízdu tramvají i s náhubkem zvládli bravurně. Náš labík jel přímo ukázkově, uložil se pod sedačku, kde sem seděla, náhubku si vůbec nevšímal a sledoval dění v tramvaji. Jen ty schody. Jsou vážně šíleně vysoké. Nahoru šel na pobídnutí, ale otloukl si lolínka, přední nohy se mu podlamovaly, takže při nástupu se omlátil jako blázen. Dolů bych ho slézt nenechala, takže jsem ho snesla, bylo to celkem snadné protože byla skoro prázdná tramvaj a tudíž prostor pro přípravu k vystoupení přímo u dveří, ale už ho skoro nemůžu unést a myslím, že už to déle jak měsíc zvládat nebudeme. Ale do další tramvaje jsem ho i vynesla, aby se zase nepobil. Je to na něj prostě hrozně vysoké, ale jinak samotná jízda super

já si osobně nemyslím že na 4 měsíčního 20kg labíka sou ty schody tak vysoké spíšsi ymslím že se prostě jen musí naučit vystupovat a nastupovat

K prvním krokům do a z MHD gratuluji! Nevím, jak to probíhalo, ale pokud se učíte, že má chodit u levé nohy, tak bych mu před schody nahoru dala povel, třeba hup, nahoru... a šla něco mezi vedle něj a za psem a rukou bych mu pomohla popostrčením. Tzn. levou ruku pod ocas i pod konečník a tahem šikmo nahoru bych mu ulehčila nástup. Na vystupování bych taky šla vedle něj, či trošku před a pomocí vodítka a obojku, bych lehce zpomalila. Někdo tu psal o kšírech, to by bylo asi to pravé.
Hlavně buď v klidu Ty Nervy si nech na nastupování a vystupování do a z vlaku , ale to taky zvládneš. Teda, zvládnete.

ahoj mám problém, fenka z útulku, malý hladkosrstý pinč, cca 6-7 let, skoro slepá, ve vlaku dýchá jako při posledním tažení, klepe se celou cestu...vůbec nevím, co s tím, tak nedělám nic:( jsou nějaké možnosti?(léky, bachovky nebo něco jiného)..nejradši bych ji netahala sebou takovu dálku(cesta trvá 6hodin) žel musím, protože mi ji nemá kdo hlídat.

Zdravím! Máme problém s Bubinou a autem. Teď jí bude 8 měsíců, nikdy neměla s autama probém. To se cca před dvěma měsícema nějak znenadání změnilo. Jezdila s Terezou v kufru, v pohodě, nezvrací, nebála se. Pak byla na hlídání jeden den u našich a táta s holkama jel na vycházku a prej se Bubina strašně bála. Od tý doby je jak vyměněná. Prej se vyděsila, když zatahoval roletu v kufru, tak tady možná bude spouštěč. Došlo to tak daleko, že když jdeme dveřma, který vedou před barák - a tudíž i k autu - Bubina se začne třást a nechce jít. Do auta pak ale naskočí. Na zadní sedačku naskočí radši, ale skočí i do kufru. Každopádně se pořád třese. Tenhle tejden dokonce vytušila už doma, že se pojede autem, a třásla se už ve výtahu. Zkoušela jsem s ní v autě posedět a dávat jí piškoty - to se odreagovala. Ale dneska ležela na sedadle jak přilepená, nezvedne hlavu a jen se třese. Za cca 14 dní jedeme do Rakouska na hory, snad se to tam zlomí. Ale přece jen...máte nějaké tipy? Cestování spojujeme s příjemným - vycházky, návštěvy, dlouhý cesty podnikáme taky. Akorát mě napadá, jestli nemůže mít trauma z toho, že když jdu nakoupit, jsou chvíli v autě s Terez samotný...Ale v tý zimě je nechci nechávat před krámem...

Éfule, já bych spouštěč viděla někde na výletu s tátou... buď ta roleta nebo táta neumí jezdit s živým nákladem? Zorina se bála vyšších rychlostí od doby, co to taťka jednou přehnal na terénních vlnách a všechny nás dost proštěrchal. Taky to může být třeba prudké najíždění do zatáček (cloumá to se psy) a podobně. S tím že "prudké" je dost relativní věc, řidič se drží volantu a nevnímá to jako nějak extrémní zatáčku, spolujezdec se sice nedrží, ale sedí stabilně na zadku (a v sedadle, které je pro tento zadek navržené), takže taky nijak netrpí. Ale psi se nemají čeho držet a musí balancovat...
V tuhle chvíli asi nezbývá než (znovu) naučit, že auto je dobré, a taky dát řeč s tátou, aby se to neopakovalo . Klidně bych třeba i při odchodu na normální procházku "proběhla" autem - naskočit, pochvala, a zas ven a jdeme se venčit.

Aničko - táta jezdí dobře, o to bych neměla strach...máme dva retrívry, Quidoš skoro každou jízdu zvracel, takže se s "živým nákladem" vždycky jezdilo a jezdí opatrně. Navíc to měl v autě 4 psy, takže určitě jel opatrně. Nevím, jestli za to může jenom ta roleta sama...no je to divný. Fobie přetrvává, Bubina se třese hned, jak začne mít dojem, že se pojede autem. Třeba včera jsme jeli autem k našim. Dneska jsem s holkama vyrážela ven a Bubina mazala do pelechu a dělala, že tady neni, jen aby náááhodou nemusela do auta. Když zjistila, že se žádným autem nepojede, byla šťastná jak blecha. Asi vyzkouším, cos psala - občas proběhnout autem jen tak...dostává tam piškotky, plánujeme jí tam dát něco na hlodání. Blbý je, že zase Tereza je při delších jízdách poblijonka, takže delší jízdy jídlem nezaplácnem. Holt to bude muset překonat při cestě do Rakouska

Mám dvojročnú sučku veľkého pudla. Je veľmi submisívnej povahy. Vždy keď ju vezmem do auta, začne strašne štekať a celú cestu je nepokojná. Brávam ju odmalička autom na výlety aby si to spojila s niečím príjemným, ale nepomáha to. Ako ju odnaučiť štekať? Nešteká na veci vonku, skôr akoby panikárala, alebo vyjadrovala neistotu... Neviem to definovať. Je to veľmi nepríjemné, lebo má prenikavý hlas. Pozitívna motivácia (žrádlo) nezaberá a ani nepočúva na povely. Ako to mám riešiť?

jezdíš sama nebo jezdíte občas třeba ve dvou?

Třeba dávají dobroty zrovna když je potichu - to může pomoct. Někdy taky psa odměním za žádoucí chování, když ho při něm přistihnu i když je to třeba chování, co je pro ostatní běžný standard.

Bertík nám chtěl jednou panikařit při jedné ne moc hlučné hudební akci. Napadlo nás mu říct lehni a on nejen že si lehl (celkem překvapil), ale taky se uklidnil. Takže za nás, dopilovat lehni, aby ten povel měl rád a cítil se v něm běžně OK a pak to zkusit v autě, jestli vám to náhodou nezafunguje se vším všudy.
Nějaké Ticho nebo trhání vodítkem (jak doporučuje Ruda) bylo k ničemu. Tak trošku mi přijde v tomto kontexu trhnutí vodítkem jako obdoba zákazového povelu...

Jednalo sa o povely príkazové (kázala som jej "ľahni" myslela som, že keď jej napoviem čo má robiť nechá nežiaducej aktivity) no ona aj tak pokračovala v štekaní.
Ďakujem za radu, preštudujem si knihy a vyskúšam to.
Ajka - aj sama, aj s inými ľuďmi, ale robí to vždy. Prvých zhruba 15minút, potom sa upokojí. A tiež začne štekať pri štuknutí pásu (aj pri zapínaní aj pri odopínaní)

Ak je pes potichu, neznamená to vždy, že nie je v strese. Potom ho odmeníš za tichý stres. Pri tom, čo Rudo napísal, bola jasná citácia toho, na čo bolo odpovedané. Nútené odmeny pri takom psovi, ako bolo v citácii opísané, spôsobujú len ďalší stres.
Než napíšeš podobnú radu, prečítaj si v registračných podmienkach o radách za každú cenu.


Linda ona si ľahla a štekala ďalej, alebo...?

jop, ľahla a štekala ďalej, resp. sa po chvíli opätovne posadila a štekala.

No počkej, pokud štěkala až po posazení, tak je to o neposlušnosti. Jinak mi přijde, že to není o strachu, ale o adrenalinu z "radosti", prostě se přetáčí tak moc, že to musí ventilovat. Což není omluva samozřejmě. A ještě jedne dotaz - jak často, kam a jak daleko jezdíte? Pokud jen třeba na cvičák, na chatu a podobně, je ta motivace "jasná".

ona šteká celu dobu - ako náhle nastúpi do auta tak prvých 15 minút neprestajne šteká (aj keď dostane ľahni/sadni - sedieť vydrží, ale z ľahu mi vstane a šteká v sede - to ľahni asi teda nebude celkom docvičené ako písal Rudo) Hmm...neviem, mne príde skôr nepokojná ako vyradostená. Nuž....v približne raz týždenne - chodieva aj na výlety, aj k vetovi autom. A keď štuknem pásom (odopnem sa alebo zapnem) tak zase začne štekať - príde mi to akoby panikárala, ale neviem prečo. Nemá negatívne skúsenosti a jazdí od mala.

Aha! Tak ďakujem, ihneď to idem riešiť :)

Z vlastní zkušenosti vím, že majitel submisivního psa má přímo potřebu takového psa rozmazlovat. Má pocit, že mu tím pomáhá. A také z vlastní zkušenosti ti můžu sdělit, že nepomáhá. Naopak.
To, že královák štěká pronikavým hlasem, signalizuje jeho hysterii, k čemuž ostatně mají pudlové velké sklony. Vím, že je to těžké, ale netoleruj mu to. Nasaď pravidla, morálku a autoritu, jinak stav jeho mysli se bude akorát prohlubovat a utvrzovat, že se má čeho bát a to i v jiných oblastech, nejenom v autě. Musíš zvolit přiměřenou reakci, aby věděl, co si může dovolit, ale aby se tě nebál. Správně odhadnout sílu tvých argumentů.

Máme problém s naším jorkem. Strašně se bojí jezdit autem. Už když jen vytuší, že někam pojedeme, začne se klepat, celý vibruje. V autě nezvrací, to vůbec ne, jen slintá a funí. Nechce si ani sednout, ani lehnout, pochoduje mi na klíně a tlačí se na mě, jakoby se bál, že mu někam uteču.Myslím, že ten strach nakonec není ani tak z auta, jako z toho, že ho někde nechám samotného, nebo že ho nechám v autě a odejdu pryč. Když náhodou z auta vystoupím (třeba jdu na nákup,nebo jen pro zmrzlinu u cesty) a pes zůstane v autě s manželem, tak kňučí, může se zbláznit, skáče, nechce tam být a je k neudržení. Když byl ještě malý, nechali jsme ho u obchodu asi na 15min. samotného v autě, myslíte že si nese ten strach od té doby? Jedna MVDr. nám radila zvykat ho na auto tak,že do něj nastoupíme a potom zase vystoupíme,třeba i několikrát denně, aby si zvyknul,ale já myslím, že tohle snad ani není o autě, ale o jiném strachu...léky proti stresu mu dávat nechci.

Jaký rozdíl je v tomto kontextu mezi zákazovým povelem - který zde obecně nedoporučujete - a trhnutím vodítkem? V případě obého jen psovi říkám, že něco dělá špatně, ale ne, co dělat má. Vodítkem ani zákazovým povelem psovi nedokážu sdělit, aby byl v pohodě.

Dovolím si odpovedať, ako to chápem ja. V prípade zákazového povelu len kecáš a výsledok je taký, že pes často na povel čaká a majiteľ celú vychádzku poveluje, zvyšuje hlas, opakuje povely bez výsledku, samozrejme záleží na tom, čo pes pod pojmom zákazového povelu vidí. V druhom prípade konáš, čo je psovi bližšie, ako kecy. Tvoje podanie je zjednodušené (opisuješ práve tú chybu, kedy pes ostane v tom, že nevie, čo ďalej), pretože ďalej sa predsa jedná, ideš ďalej, skrátka komunikuješ so psom, ale už v pohode, pokiaľ sa správa tak, ako má. Myslím, že je tvoja voľba, či najprv použiješ zákazový povel a potom naviguješ psa, čo robiť má, mnohí ale robia len tú prvú polovicu. Aj s tou druhou polovicou je to zbytočne zauzlené. Je plynulejšie namiesto všeobecného zákazového povelu povedať psovi napr. Vypadni, (alebo čokoľvek iné, čo samozrejme pozná, kľudne len gesto) ak pes vie, čo to znamená, ako povedať fuj a na to vypadni. Neverím, že by sa to tu nedalo pod zákazovými povelmi vyhľadať a prečo to teda potrebuješ opakovať. Možno tuším, lebo si pamätám cvičáky, kde pri nácviku chôdze na vodítku, alebo pri nohe bolo najčastejšie slovo fuj, alebo fuj je to, fuj to, fuj pes ( spomínam...) A doteraz aj často je. Tak isto si pamätám atmosféru, ktorá pri tom väčšinou vládne. A zbytočne...

Mám problém při jízdě autem.Nezáleží, zda je pes v kabině nebo v kufru.Asi má strach, protože se chvěje a hrozně sliní.
Přitom do kufru auta naskočí sám bez povelu, když otevřu dveře kufru.Dal jsem mu do kufru pelech, ale nepomáhá to.
Před krátkou jízdou - na zahradu do polí, kde ho venčím si sednu k němu do kufru a snažím se ho hlazením uklidnit,aby se neklepal.Nicméně při dojezdu je v kuru mokro.
Totéž je ve výtahu, ale jen při cestě dolů.Cestu nahoru snáší dobře
Může mi prosím někdo poradit, co s tím ?????

Nehledala bych v tom asi ani tak strach jako to, že je mu prostě blbě. A díky té nevolnosti tam může nastoupit obava z toho, že mu bude zase blbě...

Nevím si rady s dvouletým klukem čivavy. Je to samozřejmě naše chyba. Cestu autem si užíval stylem skok ze spolujezdce na mě na řidiče. Vše ho zajímalo. Občas kňučel, ale nic hrozného. Zvládl i cestu k moři. Spolupracovníci mě postrašili, že můžem dostat pokutu a začal cestovat v boxu připevněném na zadním sedadle uprostřed s mřížkou dopředu aby nás viděl. Na box byl zvyklý, občas do něj doma chodil. I teď když ho do něj dám je v pohodě. Ale v autě piští a kňučí. Je to o nervy. Ale mám strach jestli ho nějak nestresuji a a bych mu neublížil a nestal se z něj nervák. Bohužel na povely ticho, klid nebo sedni lehni není vůbec vycvičen.
Občas je to fakt o nervy tak na něj i křičím. Co s tím?

Můžete to prosím blíže specifikovat?
To mám psa zavřít do boxu s vodítkem na krku a když bude ječet (což dělá stále), tak za vodítko škubat?

Dobrý den pane Desenský. Potřebovala bych poradit s chováním svého 14-ti měsíčního psa NO v MHD.
Pořídila jsem si ho, když mu byl rok. Pes je zvyklý na cestování autem, ale protože ho nemám vždycky
k dispozici, jezdíme spolu často autobusem do práce hlídat objekty. Je pravdou, že cestování v MHD se
mu od začátku moc nelíbilo, v těch vedrech v autobusu kňučel a funěl, ale vždycky jsme do práce nějak dojeli. Jeho chování se změnilo v polovině září. Na autobus štěká už z dálky tak, až z toho začne chraptět, schovává se za mne, pak se začne stavět na zadní nohy a celou dobu štěká i při nástupu do autobusu. Lidi na nás zírají, já se snažím zachovat klid a pevné nervy. Při jízdě se na chvíli uklidní, ale pak skoro na každé zastávce chce vystupovat a štěkat. To často řidiči neustojí a posílají nás ven a tak se i stalo, že jsme museli jít pěšky (cesta do práce nám trvá asi 40 min. i s přestupem na jiný autobus). Ve dnech volna, kdy jen procházíme kolem autobusu je chování psa podobné. Se mnou se mu při cestování nic vážného nestalo. Učitel na cvičáku mi řekl, že psa mám vyměnit, ale to nechci.

Vyměnila bych učitele na cvičáku.

Má pes základní ovladatelnost? Pokud ano, tak jej prostě ovládejte - umí štěkat vleže?
Pokud ne, zaměřila bych se na ovladatelnost a pak postupovala podle předchozí věty. Prostě pes se buď chová jak chci, nebo se stejně chová jak chci.

Dobrý den. Děkuji vám za odpověď Pes do roka neznal ani povel sedni! Původní majitel s ním vůbec
nepracoval. Teď doháníme vše, co bylo zanedbáno. Pes je celkem dobře ovladatelný, pokud nevidí
autobus - přes svůj řev moje povely nevnímá. Toho učitele na cvičáku ráda vyměním a budu dále
pokračovat se základní ovladatelnosti. Kamarádka mi pro psa doporučila homeopatika Cocculine,
tak je možná po poradě s odborníkem vyzkouším.

Mě ještě napadlo, jestli nemáte blízko sebe konečnou autobusu... Domluvit se s řidičem, jestli by Vám neotevřel dveře a Vy si mohli chvíli pochodovat dovniř, ven, dovnitř, ven... Pěkně v klidu , pod povelem A zkusila bych prokrmovat. To je ale o trochu vyšší level, nejdřív poslušnost.
A ještě mě napadlo - co zkusit cestovat s dalším psem, který jízdu zvládá? S dalším psem a člověkem .
Každopádně držím pěsti, ať se vše začne dařit.

Povel dejte dřív než se pes vytočí do obrátek. A pokud pes povely zná, nezajímá mne jeho důvod proč neposlechnout, zajímá mne že neposlechl. Chovám se pak podle toho - tedy psa rychle a stručně donutím k tomu aby mne vnímal a dělal co říkám. MNE autobus (nebo cokoliv jiného) nezajímá a ty se o něj můžeš zajímat až ti dám volno.
V autobuse důsledné lehni a trvat na tom aby se pes zabýval tím, že má mít hrudník na zemi - nebude pak mít čas vyšilovat. Kdykoliv pes má ležet a vylítne - co udělá úplně první? Zvedne lokty a hrudník