Dobrý den, mám skoro dvouletého Jacka Rusella. Je to necelé dva měsíce co vletěl pod auto a vypadalo to, že to nepřežije, ale na štěstí zabojoval. Od té doby se bojí, ale aut vůbec. V nemocnici byl 5 dní po návratu domů byl mazlivý a čím víc se dostáva z toho všeho, začíná být agresivní (jen někdy, ale stejně) dokonce i vyjel na mne. Někdy se z ničeho nic začne klepat, jindy zase vrčí nebo se ožene když ho někdo chce po¨
hladit a pořád má v očích strach. Bojím se toho, že si myslí že jsme mu tu bolest způsobili my a ne auto. To auto neviděl, protože měl límec na krku, slyšel naposledy jen hlas mého přítele jak na něj volá a pak se probudil až doma v přítelově náruči když ho přinesl domů.¨Můžete mi nějak poradit
Děkuji

Toto správanie vyplýva skôr z vašej nezrozumiteľnosti pre psa, ako zo samotnej nehody. Niečo tam je zle, ťažko posúdiť z opisu situácie. Možno nejaké to rozmaznanie a ľutovanie v procese liečby, alebo niečo podobné, skúste porozmýšľať a pýtať sa podrbnejšie. Okolité témy môžu pomôcť.

Nepřemýšlet, zvednout telefon, volat Rudovi, domluvit návštěvu, dodržet jeho instrukce...pak půjde vše rychle do normálu.

Dobrý den chtěla bych se zeptat mám ročního Bernského salašnického psa když mu byli 4 měsíce srazil ho nákladák naštěstí ho tuknul jenom do zadní nohy,ale pes se od té doby strašně bojí.
Když projíždí velké auto tak zabrzdí nechce jít a couvá má prostě strach čím víc roste tím více je ho problém udržet.Zkoušela jsem ho na auta zvykat,že jsem chodili po ulici aby viděl,že mu to auto nic neudělá,ale nějak to nepomohlo normální malá auta mu nevadí jenom ta velká.Dá se stím ještě něco dělat?
Jinak je celkově takový bázlivý když ho chce někdo pohladit tak couvne nevím jestli to souvisí stou nehodou.Děkuji za odpověd

A mohl by jste mi prosím aspon trochu napsat kde dělám chybu? K vám je to trochu z ruky a nedovedu si představit tak dlouhou cestu autobusem z naším ročním puberťákem Asi by nás vyhodili z autobusu po pár kilometrech...

Bibi,celé tohle téma je návodem,jak postupovat. Pročti si to a zamysli se nad tím,co čteš. Je jedno o jaký strach se jedná, náprava je vždy na stejném principu, vždy je to o komunikaci psa a pána a důvěře psa v tebe.
Našeho psa taky srazilo auto na přechodu, byly mu asi dva roky. Hezky si to spojil s tím "klapáním" na zelenou na přechodu a taky brzdil a zmatkoval,když jsme přecházeli, nejlíp na přechodu,kde ze strany najíždí auta,když jdou chodci. Chce to moc nepřemýšlet - prostě jsme došli k přechodu (a vybírala jsem schválně takové trasy,aby přechodů bylo,co nejvíc), dala jsem povel "zastavujeme" (bydleli jsme v Praze,takže požadavek,aby před každou silnicí sedl), připla krátké vodítko, ve chvíli,kdy naskočila zelená, rázný povel k noze a stejně rázné vykročení bez váhání a všímání si psa. Po přechodu opět zastavení, odpoutání psa "tak je hodný,volno" a konec. Během dvou týdnů už bych to postřehla jen já,že těká očima, po třech týdnech bez problému. Stejně jsem postupovala u vořecha,kterýho jsme našli vyhozenýho pod mostem - nějakej dobrák ho z něho shodil,takže pes se bál chodit po mostech u zábradlí. Atd. atd. atd. prostě stejnej princip, takhle to chci,takhle to bude, nebudu litovat,nebudu řvát,ale prostě si to prosadím.

Hele, me v lete nejakej kr...en narazil do cuby autem schvalne. Kdybych to slysel vypravet, tak snad neuverim, ze je mozny, aby toho byl nekdo schopnej. Sli jsme po krajnici na rovny prehledny silnici, cuba byla na voditku, to auto bylo z dalky videt, ale pochopitelne jsem cekal, ze nas normalne objede. A ten ... na ni normalne z boku najel a odhodil ji ze silnice. Arya je utulkarka, kdyz jsem si ji bral (je to dva roky) bala se uplne vseho. Myslis, ze ted mela na nejaky strachy cas nebo ze se mi od ty doby boji aut? Cely je to jen v tom, ze ty se musis chovat jako by se vubec nic nestalo, a pes ti to musi uverit.

dost mě udivil váš přístup!Já sem přijdu pro radu a vy mi odpovíte,že je zbytečné mi něco radit....jen proto,že si netrofnu jed tolik kilometru ze psem autobusem? Měla jsem iluze,ale o vás opravdu jsem věřila,že mi poradíte...Tak se omlouvám,že jsem vás obtěžovala....

Bibi, dokud ty si nedovedeš představit že něco půjde, tak to taky nepůjde. Je to o tom, že nejdřív musíš být ty přesvědčená že to jde, teprve pak o tom můžeš přesvědčit psa. Takže pokud jsi přesvědčená že máš problémového puberťáka, pes se jen řídí tvým "přáním"

Práve táto odpoveď (viz vyššie)pána Desenského bola takáto,kvoli tejto tvojej vete.Keď napíšeš-"dobře,poperu se s tím a udělám cokoliv,aby ten pes dělal, co po něm vyžaduji",tak ti Rudo odpíše buď radu,alebo odkaz na témy,kde sa toto už rozoberalo a ešte pridá toto-

tak jsem si přečetla vaše názory za které děkuji mám sice psa puberťáka,ale určitě není problémový jsou horší psy.
Chtěla jsem jenom radu,ale špatně jsem to napsala důkladně znovu pročtu celé téma a dojedu do Brna a uvidím jestli jsem už ztacený případ