Ahoj, potřebovala bych poradit. Mám 9-ti měsíční fenku. Kříženec NO a border kolie. Posledně na procházce jsem musela přes malý potůček, byl široký max. 50cm a hluboký téměř vůbec. Jenže když jsme se k vodě blížily, tak se Dasty najednou zastavila, vyvlíkla se mi z obojku a chtěla utéct úplně na druhou stranu od vody. Naštěstí poslechne na přivolání - pokud já jsem v dostatečné vzdálenosti od vody
Nakonec jsem jí přes potůček přenesla, protože jsem se bála tahat ji do vody násilím - aby neztratila důvěru ve mě. I když takové ustoupení a přenesení nebylo asi taky na místě? Tak bych prosila o radu, jak postupovat, aby si nějak postupně navykla na vodu? nemusí v ní plavat, ale potěšilo by mě, kdyby ten potom sama přešla...
Jinak ji mám od štěňátka a nevím, že by měla někdy nějakou špatnou zkušenost s vodou. Možná právě proto se bojí, nepřišla s ní v podstatě nikdy do styku.
Děkuji moc za odpověď. Hezký den

My měly s Mařkou úplně stejnej problém. Mařka do vody ani omylem, potoky taky chtěla obcházet, ale měla malinko smůlu. Sice jsem ještě nevěděla, že ji mám přes ten potok převést úplně normálně a v klidu, řešila jsem to tak, že jsem s ní chodila do lesa, házela jí přes potůček klacky, ona ho přeskakovala, nakonec jsem je házela do vody, kde bylo jen po kotníčky vody, a trénovala a trénovala, dnes už se ponoří až po břicho a vodu furt nemá ráda. Myslim, že bude rychlejší pracovat na důvěře a klidu, prostě voda je normálka, přejdem jí spolu, nenechat psa zastavit a znejistět, prostě vzít krátké vodítko, nechat prověšené a když se zasekne, tak jedním pobízejícím škubnutím Jdeme. Asi bych jí nenechala od problému utéct, pak se toho bude bát furt. Voda je přece úplná normálka jako petardy a ohňostroje. Asi tak bych to viděla já, zkušenější mě opraví/napraví

Právě že já jsem šla suverénně, ani mě nenapadlo, že by se Dasty mohla vody bát Jenže ona se zasekne už asi tak 3m před tím potůčkem...myslím, že na druhopu stranu bych jí mohla hodit cokoliv. Dokonce jsem přešla na druhou stranu sama a ona běžela po druhé straně bez snahy jít zamnou. Přitom je celkem závislá a nemá tendence utíkat... tak budeme trénovat postupně

nejlepší učitelé jsou žízeň a vedro. Dobrý je i psí kamarád co se nebojí, případně pořádný "hec". Násilné přetáhnutí jde tak u toho potůčku, ale pokud chceš aby se pes naučil nebát vody tak je na houby. Co udělá když potůček přeskočíš a půjdeš dál?
Barda se do vody nikdy nehrnul, maximálně "po kotníky", napít a pryč. Trochu pomohl kamarád vášnivý aportér, ale jen do té doby než Barda přišel na to že stačí počkat na břehu a při vylézání druhému psu klacík ukrást. Pak byl na táboře "Železný bígl" - plavání, kolo, běh - Barda se nechal tak vyhecovat že fakt sám plaval, ale když vzrušení opadlo tak už zase chodil do rybníka jen pít. Když plavu já, tak se na malou vzdálenost nechá přivolat, ale po pochvale rychle zamíří zpátky na břeh. Za hozeným piškotem se taky vrhá vcelku obstojně, ale pokud je dál od břehu, tak kašle i na piškot. Takže nejvíc pomohly letní vedra, zejména na dogtreku - pes sám pochopil že ve vodě je mnohem líp, takže málokdy vynechá příležitost hupsnout do rybníka - sice neplave, ale vleze tam tak aby měl ponořená i záda a pár minut tam blaženě stojí a nechává se chladit. Dokonce zvládá do vody i vysílačku třeba na 10 metrů (dřív nepředstavitelné)
Možná bych zkusila fenku vzít a postavit DO potůčku - aby zjistila že ji to nesežere - ale tady hodně záleží na tom jaký máte spolu vztah...

No mě třeba s Mařkou žádný vedro nepomohlo, ona si do vody nelehne, raději počká, až ostatní psi udělají na břehu bahno a v tom se pak válí a ochlazuje. Ani za vášnivým "vodařem" do vody nejde, k plavání bych jí nepřiměla hecem. Když jsme se naučili do mělké vody bez problémů, postupně jsme zvyšoval hloubku, až loni v létě udělala za klackem jedno tempo. Strašně ráda nosí klacky z vody, ale hloubku zatím volí sama. Takže je asi hodně na tom, že každý pes se to naučí jinak, nicméně o důvěře je to hodně, přesně jak jsi napsala - taky si to tak myslím.

Právě, že přejít potůček jsem zkoušela, jenže Dasty byla sice mimo, že se vzdaluju, ale pořád běžela po tom dtuhém břehu. Myslím, že by raději našla cestičku, kde voda není a pak by mě dohnala. No, právě že už i jak jsem ji přenášela, kňučela, jak kdybych ji chtěla snad utopit. Nechápu to...asi počkám do léta a uvidíme, co udělá horko. I když, v létě tam ten potůček není ale najdu jiný i kterého budu trénovat. Když byla úplně malinká, no 3-4 měsíce, přes potůček přešla. Tak nevím, jestli ji to studí na tlapky nebo co se jí honí hlavou. Asi by bylo lepší začít u stojaté vody - nějaká větší kaluž nebo něco. Třeba ji straší, jak to teče...

Já si myslím, že právě nejlepší je si zajistit pořádně obojek, aby se nevyvlíkla a rázně vykročit přes potok. Žádné litování, přesvědčování a nošení. Taky bys jí neměla rvát násilím. Mně se to takhle vyplatilo zatím ve všech situacích. Ale já mám psa malýho a na druhýho používám haltinu, takže se mi to celkem snadno provádí.

Hele, me na tom predevsim zarazi, ze se ti vyvlikla z obojku! Tak ho poradne utahni, co kdyz se priste lekne neceho na ulici, vyvlikne se ti a vbehne pod auto?!
Jinak s tim postupnym trenovanim, no nevim, jestli to je to pravy. Kdybych resil vsechny veci, kterejch se Arya bala, kdyz jsem si ji vzal z utulku (jizda autem, tramvaji, metrem, eskalatory, maly mistnosti, tmavy prostory, schody, podchody, velky psi, atd...) postupne pomalym trenovanim, asi bych se zblaznil. A mozna bysme to resili doted. Proste se slo rychle bez reci na kratkym voditku u nohy rovnou tam, kam jsem potreboval. Na miste jsem si do ni trochu rejpnul (no vidis kozo, ono se nic nedeje, nic te tu nezere, vid?) a kdyz se zklidnila, tak pochvala. Zadny utesovani predem. Zvladli jsme vsechno krome psu za tri dny. Zvladnout velky psy tak, aby si s nima opravdu hrala trvalo dnu cca 10 a ted uz ma problem jen kdyz ji do zadku stipe Ruduv Macek.

Vyvlíkla, obojek má tak akorát.Je zbytečné, aby ho měla dotažený tak ať ho nepřetáhne přes hlavu. Pochopitelně, že při další akci jsem obojek dotáhla, ať ho nesundá. Mě ani v nejmenším prostě nenapadlo, že se té vody bude bát. Já si právě myslím, že nějaké rázné zákroky a tahání do vody není až tak příliš rozumné. Ztratí důvěru a pak se s ní nedomluvím. To má pravdu pan Desenský, že je lepší naučit ji to formou hry. Ale to je asi věc názorů, nechci se hádat ;-)

Jen si teď nejsem jistá, co znamená "rázně vykročit, ale netahat ji násilím..." pokud nepůjde, to už bych ji asi musela tahat...

No, aby šel u nohy a ne jako dřevěný kačer na provázku. A proto mám tu haltinu.

Když už jste u té vody. My jsme letos v létě sjížděli Vltavu. Psa samozřejmě sebou. Hned na prvním jezu ve Vyšším Brodě nás vyklopil a měli jsme co dělat, pač proud je tam celkem silný. Když jsme se dostali se psem na břeh, tak jsem vůbec neřešila jestli je vyklepanej nebo ne. Smála jsem se jak jsme mokrý jak zmoklé slepice a prostě jsem vlezla do lodi, řekla psu nastup a jelo se dál. Žádný sr..í.

Tak máme ještě jednoho psa, ten vleze do řeky i když je rozvodněná a vlezla by tam i kdyby se skoro utopila. U ní je zas skoro problém ji odvolat aby se tam necpala... ;-) Psi jsou asi jako lidi, každý jiný..

No dobře, kápnu božskou, doufám, že mě nikdo neukamenuje. Jelikož je César jako bejk, tak když někam nechce(což se mi u něj fakt stává minimálně),tak dám karabinu vodítka na haltinu a zbytek vodítka omotám kolem hrudníku za předí tlapy a zhora držím konec a cca prostředek vodítka. Takže to vypadá jako když nesu obrvskou nákupní tašku na nohách. Ovšem nezvedám, taška prostě musí jít. A ve stresu teda nikdy nejni, fakt se mi to vždycky vyplatilo.

[quote="kockoterier

No dobře, kápnu božskou, doufám, že mě nikdo neukamenuje. Jelikož je César jako bejk, tak když někam nechce(což se mi u něj fakt stává minimálně),tak dám karabinu vodítka na haltinu a zbytek vodítka omotám kolem hrudníku za předí tlapy a zhora držím konec a cca prostředek vodítka. Takže to vypadá jako když nesu obrvskou nákupní tašku na nohách. Ovšem nezvedám, taška prostě musí jít. A ve stresu teda nikdy nejni, fakt se mi to vždycky vyplatilo.[/quote]

Aha, tak s takovou "taškou" bych tu vodu asi taky přešla...

[quote="Dasty
Aha, tak s takovou "taškou" bych tu vodu asi taky přešla...[/quote]

Tak důležité je, že zpátky už jde normálně, protože ví, že se mu nic nestane. A to je podstata. Mě se to týká samozřejmě v úplně jiné situaci, neboť s labradorem fakt s vodou problémy nemáme.

Ale jo, ja bych pod nejakym neadekvatnim tlakem nedelal vubec nic. To, ze jsem napsal "proste se slo rychle bez reci na kratkym voditku u nohy rovnou tam, kam jsem potreboval" samozrejme neznamena, ze jsem tahnul smykem po brise nejakou jancici, strachem ucuravajici trosku. Se psama nemam tolik zkusenosti, ale od lidi vim (pracoval jsem dost let jako osetrovatel na psychiatrii) - a u psu to myslim bude uplne stejny, ze je potreba vyrazne rozlisovat mezi strachem, uzkosti a fobii, je to dost podstatnej rozdil. Na opravdovou fobii bych si ani nahodou netroufnul, to bych ti urcite prenechal. Ale z tohohle popisu bych to zatim na fobii nehadal, jen na strach z neceho, s cim se jeste nemela prilezitost seznamit. A to by, aspon predpokladam, melo jit odstranit pouhym seznamenim - nakracenim rovnou do vody. Nebo se mylim?

Dasty: jak reaguje na jinou tekouci vodu (kohoutek, koupani doma...)?

Jej, tak to jsem nezkoušela, ona je normálně jenom na zahradě. Takže na pití jí napustím vodu do misky a hotovo
No a jednou jsem ji koupala v létě, ale to bylo zase ve vaničce - i když šlo vidět, že zrovna nadvakrát si to neužívala

Rudo, tak u babičky Buda selhalo i tohle. Budečka by jsi snad do vody nedostal žádným způsobem. Nevím. Hádat se nebudu, třeba i tam byl špatně nějakej detail, ale tohle byla první metoda, kterou jsem na něj zkoušela. A že mi s tím i pak sám rocky pomáhal. Blbli jsme na břehu, házeli si klacíky kamínky, honili se, pak jsem vlítla do vody, Rocky tryskem za mnou a Buda přirostl do země v ten moment kdy se dotkl předními packami vody. Když nezabralo volání a lákání, nastoupili jsme s Rokýnkem společně krok dvě, kterej mi pomohl u něj samotného. Vyprdli jsme se na něj a šli si zaplavat. To že mě Rocky tehdy viděl se vzdalovat ho donutilo jít za mnou. Od té doby byl bez problému. U Buda to nepalito. Stál na břehu, látal sem a tam, kňučel, volal nás zpátky, ale za náma nešel. Pak když jsme zas jednou byli u vody, tak jsem zkusila metodu malého dílěte odnesla ho v náručí kde už moc nedosáhl a pomalu ho dala do vody a držela a pomalu pouštěla. Byl celej ztuhlej a jakmile přestal potom cíti moje ruce zpanikařil. Poslední krok jsem zkusila drastickej, kdy jsem ho prostě vzala a do té vody hodila. VFždycky jsem si myslela, že zvířeta umí plavat od přírody. Neumí. U něj jsem se o tom přesvědčila. Kdybych pro něj vzápětí nesáhla asi by se vážně ten blb utopil. Plácal těma packama tam tak nešikovně, že šel pod hladinu. Pak už si dal velkýho majzla až do smrti aby se mi náhodou nepovedlo ho znovu chytit a hodit do vody. Asi jsem tím hozením tenkrát udělala osudovou chybu. Nevím. Jediné co zvládnul vždycky, když byl v dobré náladě a chtělo se mu, tak šel po packy, kam dosáhl, ale dál ani krok.
Bych ho chtěla vidět u takového moře. Hihi.

Dzedzy,

Filip, Happinky předchůdce se jako štěně propadl pod led a měli jsme co dělat, abychom ho vytáhli vůbec živého. Od té doby se vody opravdu bál.

Zkoušeli jsme také všechny možné způsoby, když jsme mu "uplavali", vlezl tam a plaval za námi, ale tolik strachu v očích se u zvířete hned tak nevidí.
Jako učitel plavání vím, že nošení do vody nebo házení do vody fobie pouze stupňují, nikdy jsem na něj tuto formu nátlaku nezkoušela.
Po nějaké době jsme byli s koňmi na táboře. Při jednom výletu jsme museli přejít dost prudkou říčku. Měli jsme dost co dělat s tím, aby to bezpečně přešli koně s dětmi a Filipa jsme neřešili s tím, že ho manžel pak převeze v sedle. Když jsme všichni přešli, viděli jsme Filipa, jak se tváří jako by nic a vesele si otřepává kožich. Tím skončil jeho strach z vody.

Kdysi jsem nekde (snad nejakej Desmond Morris?) cet, ze jediny savci, ktery neumej "od prirody" plavat, jsou zirafy a lidi - i kdyz ted si nejsem uplne jistej, jestli slo jen o lidi nebo o primaty obecne. No taky jsem zazil par psu neplavcu a to se ani nemuseli vody bat. Je to zvlastni, videt psa, kterej skoci v zapalu hry do vody a az tam zjisti, ze vlastne neplave...

Jinak hodit psa do vody, Dzedzy - se divim, ze se s tebou pak jeste bavil. Sam jsem se naucil plavat tak, ze jsem v sesti letech spadnul v Budapesti na Margitsziget do bazenu, okolo kteryho jsem si sel pro zmrzlinu, takze nasi nebyli nikde po ruce a nikdo jinej si me nevsim. Pak jsem se topil jeste jednou asi v deseti, uplne blbe, takhle pri vypraveni je to vlastne k smichu: semlel me kotel pod jezem, primacklo me to ke dnu a drzelo. Az uplne na posledni chvili mi nejakym zableskem doslo, ze je tam vlastne vody jen po krk a staci se postavit. Ale ta hruza, kterou jsem prozil do ty chvile, kdyz uz jsem opravdu polykal vodu, se neda popsat. Kdyby mi to nekdo udelal umyslne, hm asi bych se ho potom docela dost bal...
Nebo to (Rudo?) pes vyhodnoti spis tak, ze ho z ty vody potom zachranim?

Omlouvám se za OT...
tohohle machrování po zvládnutí složitého úkolu nebo něčeho čeho se pes předtím bál už jsem si dřív všimla, ale myslela jsem si že si to namlouvám, že je to prostě blbost. Takže není? Nemusí to být ani před psy, stačí další člověk, před kterým pes může říct "podívej se jak jsem dobrej, já jsem to dokázal".
Jak s tím dál pracovat, jak toho co nejlépe využít? Dát další těžký úkol dokud je pes v ráži? Velkou pochvalou ho utvrdit v tom že je fakt machr? Nebo raději trochu přibrzdit ve stylu "no jen se z toho nezblázni, tak dobrý to zas nebylo"?

tak muj straší pes vodu taky nemusí, nezabírali ani vedra a pod. aporty a jiné hry - na to nebyl ani jako štěně, tak když bylo v létě 30 stupňů ve stínu, prostě jsem psa vzala do náruče a odnesla do rybníka (věděla jsem, že se vody "nebojí", jen ji prostě strašně nemá rád) no a pak když vylez byl jak tryskomyš, rotoval po louce, prostě jak bláznivý šťastný štěně. No a tak to bylo pořád dokola...časem jsem ho donutila chodit přes potok (nepřeskakovat) a ted, jak mám druhýho psa, tak se chodí i napít do půli potoka. Bony zase vodu miluje, ale jen se cachtá, plavat se bál, jak je jinak závislák, za mnou neplaval, ani za piškotama apod. tak jsem ho vzala jak děcko pod břichem a šlo se na věc. Byl z toho celej vedle sebe, machroval atd. dala sem mu pár dní voraz a teď plavání neni žádnej problém

Feli asi taky neuměla plavat, dřív chodila do vody jenom kam stačila a dál ani krok. Nenutila jsem jí. Poprvý se rozhodla že bude plavat když s náma bylo více psů plavců. Chvíli se koukala a potom vběhla do vody pro klacek. Prvních pár temp bylo zvláštních, ale za chvilku už plava jako ostatní a od tý doby vodu miluje.

No jelikož Budeček byl babičky pes a nééé můj, tak jsem zřejmě tu naprostou důvěru mít nikdy asi nemohla. A pokud ano, tak tou poslední metodou jsem jí ztratila co se vody týče definitivně. Jaké má babička na psy výchovné metody popisovat nebudu, většina už ví. Prostě babička no. (Naštěstí už ani žádného jiného psa nikdy nechce). takže Bud měl těch chyb víc než bylo zdrávo. Už jen jeho dominance nebo spíše rozmazlenost, která byla babičkou ještě podporovaná mluvila za vše a nedala si říct od nikoho z nás. Já sama jsem u Buda měla mnohem větší respekt a uznání než ona. Ke mně by si nikdy nedovolil ani z poloviny to co k ní, ale to je její věc.
Ale vyplývá z toho, že v tomto případě jsem tedy asi ani svého dosáhnout nemohla. To by to musel být asi můj pes a musela bych na to mít víc času než jsem měla. Navíc on se nemohl chodit koupat mezi jiné lidi a psy, protože mezi nimi musel být na vodítku. Na volno mohl být jen když jsme měli naprostou jistotu že nikde nikdo není na hony daleko kvůli výše zmíněnému, takže i to situaci komplikovalo.
A když byl štěně, tak já tohle sama zvládnout nemohla, protože jsem byla ještě sama dítě.

Dobrý den,
obracím se na vás s dotazem ohledně naší osmiměsíční fenky irského setra Grace.Grace jsme si vzali domů v sedmi měsících tedy už odrostlejší.Od chovatelky jsme dostali informaci o jejím strachu z plavání.Když byla malá, bohužel nevím přesně v kolika měsících se událost stala, zachytila se ve vodě nožkou za kořen stromu a začala se topit.Od té doby se bojí vody, nebo spíše nepevné půdy pod nohama.Prostě nevleze do vody více než po prsa.Jakmile cítí, že by nestačila zpanikaří a dere se z vody ven. Zkoušíme různé motivace jako oblíbená hračka, chválení když postupuje ve vodě byť jen o kousek0, ale zatím nic nezabírá.Potřebovala bych radu jak na to a jestli je vůbec možné ji tohoto strachu zbavit. Za jakoukoliv radu předem velmi děkuji.Daniela

A zkoušeli jste ji do vody odnést a jako jí učit plavat jako maké dítě? Tedy s podporou? A až pak třeba opatrně pustit třeba jen na sekundu a pak zase chytit případně. Chápu, že irský setr se blbě nosí, ale chlap by to mohl zvládnout.

To nás napadlo, jenže voda kde chodíme není vhodná.Když jsme si kvli tomu naplánovali výlet na Slapy tak pršelo. Určitě to chceme zkusit,ale taky se bojím, aby to nebrala jako podraz a neztratila v nás důvěru.

Tak neva, když jí do vody donesu, protože jí tam jinak nedostanu??? Moje téměř čtyřletá gaskoňská honička měla předloni podobnou zkušenost, nikdy nebyla velká milovnice vody, ale poté co jí topil labrador (vzal jí aport a packou ponořil hlavu pod vodu) už do hloubky nevleze. Loni jsme to neřešili, až letos jsem se pokoušela ji nalákat na ňamky, ale nezbylo, než ji donést do hloubky a nechat plavat na břeh. Párkrát jsem to zopákla a výsledek nula. Dobrovolně ne.

jak naučím svýho pesana chodit bez problémů do vody? bude stačit když tam půjdu před ním a budu dělat jaká je to sranda? do řeky vlezl jen po packy, dál ne, protože jsem tam nešla já

protože u všeho neznámého jsem ho učila tak, že jsem šla první a dělala jakože o nic nejde, potok jsem taky musela první přeskočit já, od té doby se baví tím, že přeskakuje potok. nebo jsme přecházeli jez po lávce, která je z kovových roštů, bál se, ale šel, na druhé straně jezu mě obrovskou radost, jako by mi říkal, to jsem frajer co?

Přijeď v létě do Kutné Hory, ta moje kachna honaučí

andys, asi si uděláme vejlet

protože na mě je voda zatim fakt studená

Můj starší pes nevleze do vody ani za mnou a ani za čochtanama. Zatím vždycky vyhodnotil, že mě může sledovat ze břehu, připadně se dá rybník oběhnout. On nevleze ani do louže nebo bahna. Takže nám by čochtan nepomohl Plavat umí, ale do vody nejde.

Klíďo, ale i pro Amálku je ještě studená, tak až se trochu ohřeje

Naše Sušenka byla taky pes brodivý, vždycky jen po bříško a dál ne. Pak jsme jednou byli na výletě, seděli jsme u rybníka, na kterým plavaly kačeny. Vždycky připlavaly ke břehu a jak se Sušenka přiblížila, tak zase odplavaly. No a to ji hrozně rozčilovalo, tak se naštvala, skočila do vody a plavala za nima doprostřed rybníka A od tý doby vleze do každý vody, kolem který jdeme, zaplave si a zase se jde... Takže teď ji musíme hlídat, třeba včera vlezla do ještě skoro zamrzlý říčky a divila se, proč si nemůže jít zaplavat.

Jasně, naše psice se taky koupe furt... ale pokud se psovi do vody nechce, je vážně lepší počkat na teplo. My Elinu taky do studený vody nedostali, když byla malá. Ani s čochtanem. Pak jsem ji vzali do Berounky s aportíkama a seSallinkou a to bylo najednou nadšení!

Mě vleze ohař do vody jen když je 20 nad nulou a slunečno. Jábych to s krátkosrsťákem zatím nehrotila.

Tak to už by se zase mohlo brát jako plus. Lepší než našich retrívřice, která v každém počasí bez ohledu na okolnosti vleze a následně lehne do každé louže. Resp. do každé ne, pokud je na výběr, tak si lehá jen do těch hodně hodně bahnitých Horší je, že jak se oteplilo, tak se u staré psice (čerstvá útulková) objevila stejná tendence, takže jsou bahnité koule dvě...

mám to stejné... -13°C rampouchy na břiše a je šťastná, že se může rochnit .. tak když se jí to líbí .. jen houšť

včera benouš zahučel do rozvodněný řeky. hladina zvedlá, takže byly zaplavené i ty "plácky" u břehů, ben se odhodlal a chodil bo tom břehu, kde byla voda tak 10cm, no jenže pak šel dál a tam je zídka a rovnou hloubka, a jak je rozvodněná, tak i pěkně silnej proud. no spadl tam po hlavě, zavřela se nad nim voda, tak mě píchlo, rozběhla jsem se ke břehu, že pro něj snad i skočim. pak se vynořila hlavička a plaval na břeh. no a jak už se vyškrábal ven, tak mě přemohl smích, smála jsem se mu jako přaštěná, protože vypadal jak namočená krysa... pochválila jsem ho, i když nevim za co. pak lítal asi půl hodiny sem tam a pak hlavou oral mámě v záhoncích

snad po tomhle bude s vodou kamarád, že ho to nějak nepoznamená

no to si spíš bude hlídat odstup, aby tam už příště nespadl

to asi jo stejně jako si dává sakra pozor na kabel od myčky, kterej žvejkal, když byla myčka zapnutá

ale to je už