Dobrý den,
už delší dobu hledám podobný případ jako je ten náš, bohužel marně. Svoji kříženou fenku pitbula vychovávám tak aby ve mně měla oporu, přítelkyni, a aby mě tolerovla jako jejího vůdce. Nikdy jsem na ni nepoužila násilí, výcvik probíhá pozitivní motivací, a daří se jí. Je jí rok a půl a stále se něčemu učíme.
Nicméně píšu kvůli tomu, že fenka od prvního dne hárání je agresivní vůči psům, ale feny jí nevadí. Spoustu kamarádů zná z dětství, ale najednou jí "přerostli přes hlavu" a když se k ní přiblíží, hystericky je kouše do tlamy a piští u toho. Netroufne si agresivně zaútočit, ale psi razantně odhání a schovává se mi mezi nohy. Stále přemýšlím nad tím, zda jí v tomto případě poskytnout ochranu tak že si dřepnu a dám si ji mezi novy (do V), nebo mám dělat že se nic neděje když vím že jí pes neublíží a mám ji nechat ať se "otrká" ? Dám cokoli za to, abych jí porozuměla a nechci její důvěru jakožto někdo, kdo ji má chránit zklamat tím, že ji nechám obtěžovat jiným psem ...
Mimo to se mi dostaly do rukou dvě fantastické knihy právě od p. Desenského, a jeho postoj ke zvířatům je dost podobný mému. Jsem vegetarián a zvířecí život má pro mě větší hodnotu než lidský, proto svoji fenku miluji a nechci ji "zkazit" nebo hůř, zklamat ...
Předem srdečně děkuji všem za názory. Soňa a Eby.

Fena hárá právě teď?

Ne nehárá, vůči "klukům" je nepříjemná stále ode dne, kdy začala poprvé hárat. Avšak nikdy jí žádný ze psů neublížil.

No a jak je to dlouho? Já mám fenu teď 14měs a hárala už dvakrát, měla výkyvy doslova ze dne na den, nebo lépe řečeno z týdne na týden, a hooodně se to týkalo zrovna kluků, i teď je ještě stále přebírá a nechce s nima nic moc mít, pokud se sebemíň projeví jako kluci. Poslední dobou se to zlepšuje, přijde mi že pořád vyspívá a moudří a hlavně víc klidní emoce, ale řekla bych spíš vlastním přičiněním než mým osobním. Spíš jí do toho nekecám a když se s někým bavit nechce, tak ho prostě pošlu aby si šel po svých a nenechám ji vytočit se tak, aby musela pištět a kousat do něj. Ale tak je to u nás a u vás to zase může být úplně jinak.

To si myslíš ty První hárání je dost velký záhul, zvlášť bez správné podpory ze strany majitele. Pokud vím, tohle je častější u čubin, jejichž majitel je ženského pohlaví (mimochodem, taky mam svoji první čubinu, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu já ). Chtělo by to správný stupěň ochrany, aby nemusela samce natož úchyláky řešit sama a na druhou stranu do té ochrany zakomponovat i zvýšení sebevědomí, ukázat jí, že se bránit (nebo být bráněna) nemusí. Ideální je na to třeba free sobota. Tam se sejdou jak feny, tak psi, jak slušní, tak úchylové. Ideální místo pro trénink pod kontrolou (nezapomenout se "nahlásit" pro pomoc hend u branky). Troufla bych si tvrdit, že po jednom freečku už nebude mít problém - nebo spíše ty jí ukázat, že vše je v pořádku.

Ebony má 15 měsíců a též hárala dvakrát. Vím, že první hárání pro ni bylo náročné a mohu říct že jsem ji z dohledu nepustila, nicméně si myslím že ty "úchyláčky" má z toho prvního hárání zafixované, že chtěli něco co ona ne a tak jí to vydrželo do teď? Nevím, jestli je to možné ...

Hlavně řeším její ochranu, vím že svůj strach přenáším na psa, a když vidím v dálce fešáka jsem v klidu, nenapínám vodítko, neupozorňuji ji ... Ráda bych jí zvedla sebevědomí a jistotu, že ji ochráním. Vaše free soboty mě velmi lákají, byla bych se přidala už dáávno, ale jsem ze zdáleného kraje ... Právě začíst PSI poradna, souvislosi, informace od p. Desenského. Myslíte, že se zde něco o našem případu dočtu? Bydlíme na okraji města a pesanů potkáváme denně moc ...

Zase aby ses honem neobviňovala, musím říct, že v našem případě rozhodně nikdy nedošlo k žádnému obtěžování, rozhodně nebyla nucena tahat psa na zádech, sama ho shazovat, nikdo ji pod sebe neroloval, neslintal ji ani jinak neobtěžoval, nikdo na ni nikdy ani nenaskočil, nedovolila jsem to už jen proto, že v půl roce měla kolem 6kg, což je malej pes. První hárání sice bylo jen tak napůl, podruhé začala po 3 měs a to teprv bylo "to pravé", ale musím říct, že na ty kluky byla ošklivá už dávno dopředu, víceméně už jako čtyřměsíční štěně je vyhazovala, když si hrála s kámoškama a přišel k tomu nějakej chlap. Samozřejmě že ten organismus se na to připravuje dlouho dopředu takže to s tím mít souvislost může, ale taky nemusí. Ale nepátrám po tom, snažím se ji krotit, aby se chovala slušně, uměla se s kolemjdoucím slušně pozdravit a když si hrát nebo se s ním bavit nechce, jdeme dál. Taky jsem se postupem času naučila rozeznat určitou sortu psů, která jí prostě není po chuti a já jí těchto pár případů toleruju, protože já se taky nechci na ulici bavit s kýmkoliv, nejsem na cizí kolemjdoucí zvědavá. Psy, které už zná nebo je potkala už předtím, má ráda, to už jsou kámoši kteří mají důvěru a když na ni občas nějakou prasárnu zkusí, tak to buď převede na hru nebo jim v dobrém, klidně i víckrát, zopakuje že to je hranice hraní, za kterou se nepůjde. Držím palce, ještě je spousta času na poznávání se a ladění smečky