Dobrý den pane Desenský,
chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně agresivity psa. Přečetla jsem si toho tady hodně, ale zajímala by mě odpověď na tuto konkrétní situaci.
Máme doma 6-ti měsíční štěně fenku rhodéského ridgebacka (jmenuje se Suri a je to můj první pes). Od 3 měsíců chodíme do školky pro štěňata. Vždycky byla nadšená, když si mohla hrát s jinýma pejskama. Asi po měsíci (kdy školka neprobíhala) jsme opět školku navštívili, ale jakoby naše Surinka byla vyměněná. Na všechny (hlavně menší) psy vrčela a štěkala. Když byl jiný pes v klidu, jen se v klidu očichávali, ale když jiný pes před ní začal utíkat, s vrčením za ním vystartovala a snažila se mu jít po krku. (Kdyby nevrčela, brala bych to jako nevinou hru.) Chtěla bych poradit, jak se v takových situacích chovat. Jestli stačí ji zadržet a přerušit „hru“, nebo i nějak potrestat? A jestli trestat, tak jak u štěněte? Nechtěla bych něco pokazit.
Pozn. Za ten měsíc, co školka nebyla, neměla kontakt se psy. Může to být tím? Nebo je to jen puberta a chce být dominantní?
Děkuju za odpověď.

Určitě to není ani dominance ani puberta (na tu je brzo). Měsíc bez kontaktů je pro takové štěně obrovský hendikep, to s ním nešlo aspoň občas někam zajít? Chce to potkávat co nejvíc vyrovnaných přátelských nekonfliktních pejsanů a zejména ze začátku bych feňuli jistila vodítkem (aby naopak ona nezpůsobila problém jinému psu)

Já vím, že je důležité, aby měla více kontaktu s pejsanama, ale bohužel neznám tolik lidí, co mají psa. Sousedi mají jen jorkšíry a s těma se moc nevydovádí. Jinak vidí psy hlavně za plotama, když jdeme na procházku, ale většina na nás hodně štěká. Psala jsem i v různých diskuzích, jestli není někdo z okolí Zlína na procházky, ale bohužel žádná odezva. Teď jsem psala mail jedné býv.spolužačce, mají psa, tak snad odpoví.

v okolí Zlína je bezvadná partička z mscoursingu

Zdravím, dnes jsme opět byli na cvičáku ve školce pro štěňata. Byl tam jeden stejně starý ridgeback, na kterého hned na začátku Suri vystartovala (vrčela), on začal taky (ale jen v obraně), vložila se do toho jedna cvičitelka, chytla Suri za kůži na krku a povalila ji na záda. Radila mi, že to mám takhle udělat, když bude agresivní. Opravdu to zabralo, potom si dokonce spolu i pěkně hráli. Problém ale je, že když ji povalím na záda já, tak to bere spíš jakoby nic a když ji pak pomalu pustím, za chvilku začne zase znova, a pak už se mi vyhýbá obloukem, když se zatvářím, že se mi něco nelíbí. Přišlo mi, že když ji povalil někdo cizí, byla z toho taková nesvá a uvědomila si, že bylo něco špatně. Jaký na to máte názor? Asi dělám něco špatně, že? Jinak, když tam potom cvičíme, poslouchá dobře na přivolání (95%), odložení, chůzi u nohy atd. Takže poslušná je (na šest měsíců). Jenom s těma pejsanama někdy nevyjde....

pavla no s tou psolušností nejásejtev 6msících je psolušnej skoro každej pes:-)))
k tomu povalování na záda možna až přehnanej trest ale pokud si z vaší starn z jakéhokoliv tvrdšího trestunic neděá je chyba někde ve vaší autoritě

Příště až bude chtít někdo cizí ohrozit tvého psa jako to udělala cvičitelka tak mu v tom zabraň, může se klidně stát že budeš za dva roky napravovat agresivitu vůči ženám podobným paní cvičitelce a nebudeš vůbec tušit kde se to vzalo.

no je otazka, jestli pani cvicitelka ohrozila nebo ne. jestli pani cvicitelka vedela co dela a vsechno probehlo v klidu, tak je to snad v poradku. druha vec je, ze pani cvicitelka je zodpovedna za vsechny psy tam a kdyz si sveho psa nezpacifikuje majitel, tak to musi udelat ona.

Sorry za psy je zodpovedny majitel, docela rad bych videl takovyhle zasah v případě 3leteho psa........tam by si urcite netroufla

staki vycvikář mi v klidu šáhl do tehdy tříletýho psa a pes to v pohodě zvládnul- když ví jak a nespacká to- taky bych si do toho psa nenechala sahnout od kohokoli ale když vím že to nezkazí a že ví co dělá- pes je v pohodě s výcvikářem mazel

Pošli tu s prominutím krávu do... (víš kam). Povalit štěně na záda!?! to si snad děláš srandu. Dělám s takovým materiálem, že se ti o tom ani v nejhorších snech nezdálo a v životě jsi nic takového nezažila, ani nezažiješ, přesto ani tyto psy neházím hned na záda, kdy vyloženě nemusím. Naposledy šel u mne k zemi pes, který se mě pokusil zabít, zakousnul se mi přímo do ksichtu, dolním špičákem kousek od krční tepny a ani ten nešel na záda ale jenom na bok, abych mu mohl alespoň dát obojek, vodítko a hlavně košík. Běžné psy, jako jen ten tvůj, řeším naprosto, ale zcela jinak. Pamatuj, že jak se s čím zachází, tak se s tím i schází. Uč své štěně razantní řešní drobného problémku neskutečnou tvrdostí s agresí a vychováš si z něj agresívního neurotického psa, který se ke svému okolí začne chovat naprosto stejně, jak se teď chováte vy k němu!!!

Hraješ si s ohněm, když používáš zmíněné formy trestů, za kterými je už jen usmrcení psa. To jsi jistě nevěděla, protože to nejspíš neví ani ta tvá "cvičitelka". Ale už sis jistě všimla, že se tě začíná tvá Suri bát. Nediv se, to je zcela běžná odezva ze strany psa, když nevěří svému pánovi. Pakliže budeš v této metodice pokračovat, bude hůř.

Ale ano, z jejího pohledu je všechno špatně, když i vlastní panička ji zradí a nechá napospas nějaké cizí paní, aby ji mohla div ne zabít.

Mysli hlavou. Hlavně nevěř všemu a všem. V psí školce nemají zmíněné formy umravňovacích prvků vůbec co dělat, jinak jsi na hodně špatné adrese.

Pamatuj si jedno, respekt je hodně dobrá věc, dokonce nesmírně důležitá, ale když k ní není v rovnováze důvěra, pak to není respekt, ale je to strach a v dobrých vztazích s kýmkoli, nemá strach co dělat.

Díky všem za odezvu. Vidíte to, člověk si myslí, že na cvičáku vědí co dělají, ale zřejmě to tak nebude.


Docela mě vyděsilo, že by to mohlo mít až takové následky. Naštěstí jsem to povalení na záda udělala jen jednou, takže snad není nic ztraceno.


A JAK to tedy řešíte Vy, pane Desenský?? Můžete mi napsat nejaký příklad? Díky.

Mám doma fenku beaucerona, která poslední měsíc zkouší, kde je její místo. V rámci výchovy a poslušnosti jsem přistoupila k "pokusu" vzít jí z huby žrádlo, což je dle jiných chovatelů další z důkazů poslušnosti a podřazenosti. Pamlsek (kostičku z kůže) samozřejmě bez boje vydat nechtěla. Už dřív se po mně oháněla, když jsem se jí např. chtěla kouknout na zuby nebo jí vzít hračku apod., ale co se týká jídla, to se teprve stává agresivní. Můj "pokus" nakonec dopadl tak, že mě pokousala na obou předloktích, i když jsem se tomu snažila všemožně zabránit. Nejčastější způsob, jak jsem jí dávala i dříve při neposlušnosti najevo svou dominanci bylo, že jsem si jí sedla na krk, povalila ji, přimáčkla k zemi, až kňučela, ale i když jsem ji držela za šíji, podařilo se jí vysmeknout se mi a ohánět tak, až mě pokousala, jak jsem popsala. Následně jsem jí dovlekla po zadních do kotce, držela jí přitom za šíji, ale celou dobu se oháněla a byla dost vzteklá. Jedna prodavačka ze zverimexu mi poradila, že dělám chybu v tom, že jí nechávám při tom "dušení" ležel na břiše, že lepší je dostat ji na záda (tedy submisivní poloha), takže jsem to hned následující dny zkusila vždy, když nechtěla poslouchat, začala kousat při prohlížení zubů apod. Tato metoda se zdá účinnější, fenka je pak jak beránek, olízne mi nohu i bradu, ale nevím, jestli je jí už jasná pozice ve smečce. Od oné akce jsem zatím nezkoušela sebrat jí nějaké žrádlo. Jak mám postupovat dál, aby se předchozí situace při odebírání žrádla neopakovala? Pes by dle mého měl umět poslechnout i v takové situaci, odevzdat pánovi musí vše, co má v hubě, pokud to pán tak chce. Poradí mi někdo lepší fígl?

Byla jsem na free sobotě, ale to jsem ještě netušila, že dovede být tak agresivní. Jedna paní mi tam poradila, že jí mám, pokud kouše ruku (dělá to často při hraní, radosti) při prohlížení zubů, strčit ruku do huby tak, aby se jí znechutila, tedy co nejvíc. To jsem zkoušela, ale nepomohlo. Pak nastal ten problém s odebráním žrádla. Taky se obávám, abych si s ní vztah nezkazila, protože jinak šlape jak hodinky, poslouchá na přivolání, chodí u nohy apod. Taky jsem jí pořídila náhubek na suchý zip, který hodlám použít vždy, když znovu začne kousat. Se zuby už je to vyřešené, už je ukazuje bez problémů (čeká nás klubová výstava). Koncem srpna jedeme na klubový psí tábor, tak to odebírání žrádla kdyžtak vyřeším tam, díky za nabídku. Kdyby ani tábor nepomohl, určitě přijedu.

paní prodavačka má zjevně velmi vysokéIQ, když vypouští takový blábol z úst. Pokračuj tak, jak píšeš a každej pes, kterej je trochu srdíčkář a jenom trochu svůj a né úplný submisivní jedinec, se proti tobě otočí a šeredně tě porafe a to jen a jen v sebeobraně, ze strachu...i pes zahnaný do kouta kope a kouše.
Jinak je možná dobrý hledat a inspirovat se na cvičáku nebo mezi kynology, paní ve zverimexu se jistě psy zabývá jen na úrovni Chappi nebo Pedigree, stejně tak jako o rybyčky, papoušky a hobliny pod křečka.

Kolik paní musí poradit, aby člověk nedělal pokus-omyl na svém psovi??? Je snad pohodlnější plnit pokusy "jedna paní povídala" než najít dobrý kynologický sdružení a ptát se spíš na to, kde ho najdu??

Tak se ptám? Jak učíte vy své psy nechat si odebírat žrádlo a předměty z huby?

úplně jednoduše povelem přines (aport)
tvůj postup vede k přesnému opaku kdy se pes pokouší se žrádlem zdrhnout nebo ho aspoň co nejrychleji sežrat... případně se pak už brání...

Tak to je z jejího pohledu útok na její integritu a "dominanci" tím nezískáš. Navíc, co je to dominance???
Nejprve ji nauč, že je něco fuj, pak to po ní vyžaduj. Když to ona sama neví, tak takhle ji zmastit za něco, co netuší, proč, je podraz nejvyššího řádu. Autorita u psa buď je přirozená nebo není žádná, ale silou a škrcením na zádech to nezvládneš.

Pokud ti v pěti měsících pokousala předloktí a dle mého v tomto případě pouze v sebeobranné agresi, pak jsi ztratila její důvěru a jediné, co můžeš udělat, je přestat se nimrat v nesmyslech, jako je odebírání misky, ale vyrazit na pěkný kynologický místo, kde uvidíš naživo, oč jde a po netu tohle nevyřešíš.

Pokud by ses mne chtěla ptát, jak to vím, tak tak, že mám přesně stejnou zkušenost a dnes s ohlédnutím na minulost vím, že pokračovat tvrdostí a agresí by vedlo jen ke zvyšování agrese a ve finále zrujnování mého účtu ve prospěch plastické chirurgie.

tohle neučím a nidky sme neučila a nikdy sme neměla problém psovi šáhnoutdo misky nebo mu vzít kost- když mu potřebuju ěnco odebrat dělám to jako petra- rpostě si ho s tím přivolám. do misky šahat mužu kdykoliv- jednoduše třeba když přisipávám žrádlo enbo něco přimíchávám

ale jak píše Jan2, neřešit odběr misky, ale celkově vztah se psem, překopat zásadně špatnou metodiku přístupu k psovi, nejednat s ním agresivně a silou, netahat, neškrtit. Napřed psovi ukázat, že se nemá čeho bát, vysvětlit mu to, to ostatní pak přijde samo, ale musíš začít úplně znovu a hlavně jinak! Jak? Pročítej tuto poradnu, dám Ti sem odkaz, jak jsem taky tak špatně začínala, ať se poučíš z mých chyb a z rad, které tenkrát poradili tito lidé, na kynologické prostředí bych si možná taky dávala velký pozor, aby \ti náhodou neradili jednat se psem tak, jak ty doposud, což s emě právě taky stalo. Odkaz, prosím, jestli někdo najde, dejte sem, jinak Ti ho dám až večer, koukla jsem na hodiny a musím být za chvíli na nádru.

jj, Lenka byla prakticky totéž - ona je dominantní, musím jí ukázat kdo je tu pán - a feňule ze strachu rafala po všem, za což byl tvrdší trest, který vedl k silnější obraně, silnějším trestům... u štěněte!
Stačilo přestat řešit hlouposti a "dominanci", trochu zkrotit děti aby chudáka prcka pořád neotravovaly, ukazovat štěníkovi vše po dobrém, naladit všechno do pohody...
Lenko jak vám to šlape?

Pavlušo,
podle výše popsaného vy tu fenku nevychováváte, ale buzerujete, svými "buzeračními prostředky - výchovnými se nedá říct" se vám povedlo vyděsit ji tak, že má oprávněný pocit, že jí jdete po krku tak, že jí nezbývá nic jiného než se proti vám účinně bránit. Musím říct, že s ní naprosto souhlasím.
Prosím vás, přečtěte si poradnu, zjistěte si něco o tom, co to je strachová agrese a jak jí řešit. Vykašlete se na donucovací prostředky, braní žrádla z huby a podřizování si pětiměsíčního štěněte pomocí prostředků, které je nevhodné použít i na dospělého agresivního psa. Moc doufám, že na vašem klubovém táboře vám někdo vysvětlí a ukáže, jak se komunikuje se psem a jak se chovat ke štěněti. Prosím, nebojte se tolik o svoji "pozici" vůči té čubě. Garantuju vám, že tím, jak s ní jednáte, tu pozici nejen že nezískáte, ale prohrajete na celý život.

Pro začátek mi připadá skvělá nápověda Ajky. Pes může vědět, že do misky taky přisypávám ne jenom, že beru.

Kockoterier,
ale zadavateli nejde o výchovu štěněte, ale o "dokázání si pozice"....., v tom bude ten rozdíl.

Je jí 5 měsíců,proboha

Pavluše, promiň, ale z tvého přístupu mě dost mrazí, nevěřila jsem, že se takhle chováš k pětiměsíčnímu štěněti. Nechci tě soudit, ale moc prosím už v zájmu tvého psa, nechej si poradit od Rudy nesbírej info na trhu... držím palce

Zkus si představit, že je to jako dvouleté dítě. Taky bys mu brala večeři, hračky a dusila ho na podlaze (nejlépe v poloze na zádech), kdyby to chtělo zpátky? (Tipuju, že ne.)

Ahoj! Šlape nám to na výbornou, jen ty děti mají tendenci Enynku stále atakovat, teď jsem teda vytekla o víkendě, kdy ji zahrnovaly takovou péčí(týden ji neviděli,byly pryč), že jsem prostě vzala hřeben a po jedné takové zahrnující péči o Eny ze strany dcery jsem prostě začala zahrnovat péčí její vlasy a to taky pro ni trochu nepříjemně, hleděla na mě jak na cvoka, a když se dopídila, vocogou, už si dávala po celý den majzla, sice se česací procedura musela ještě jednou zopakovat, ale pak už ne, no a kluk-toho s tou dálnicí na hlavě a strojkovém sestřihu česat nelze, takže jsem ho začala dotěrně hladit, rozhodně v tom budu pokračovat, bude mít klid jak Eny, tak já, protože doposud mé přání a výtky a vyhrožování,ať dají té chudině chvilku klidu šly jaksi vniveč. Vrčení ustalo, jen remcá stále v tom autě, jak jsem Ti psala, když ji upásávají do postroje. Ale už víme VŠICHNI (konečně si to dal vysvětlit i manžel-nemusím rozebírat, jak je to vždy těžké... ), že nás nesežere, že jen remcá a to ji upásám třeba já nebo dohlížím. Těžká pohoda po těch týdnech nervů(kvůli nám samým, bohužel...). Hodně nás stmelilo i to, že s námi byla 24 h po dobu 14 dní na dovči ve stanu...

slíbený odkaz: http://www.psycholog-psu.com/poradna/vi ... 18&start=0

V životě jsem žádného psa takové blbosti neučila, nikdy by mě nic podobného nenapadlo, proč taky? Naše čubiny dobře vědí díky komu mají plné misky, mají k nám důvěru, takže díky tomu se jim můžeme hrabat v miskách případně i v tlamách, ale nikdy to neděláme bez důvodu. To co popisujete považuji za hnusné a nechápu co si tím chcete dokazovat.

Ahoj Pavlušo a všichni ostatní. Pavlušo, takhle dusit malou Artušku je opravdu zbytečné a nadmíru nevhodné. Pro radily: Pavluša si určitě uvědomuje , že udělala chybu a proto si myslím, že ataky na ní už stačily. U dominatního jedince je normální, že si chrání misku a fenka je dorostenec a zkouší co si může dovolit. Já sama jsem učila mého psa , že nejsem nepřítel ani jeho usurpátor a že s ním můžu žrát z misky, dělala jsem to hlavně kvůli dětem, protože člověk nikdy neví , co dítě napadne. Také na mně asi okolo 5 měsíce vrčel, což je přirozené, ale zklidnila jsem ho a krmila jsem ho z misky rukou. To samé dělal můj, tehdy skoro 3 letý syn. Musím přiznat, že když zavrčel dostal pohlavek, řekla jsem "nesmíš" a potom jsem ho krmila z misky dál, když byl úplně vpoho, chválila jsem o 106 . Těch facek, ale nebylo moc . Jedna zásadní věc, kterou ti musím napsat, to že štěně kouše(jakože ze srandy ) je absolutně normální ,je to štěně a je to součástí jeho hry. Jsem úplně na mrtvivi z toho když se tomu lidi diví, měla jsem tu teď na výchovu 3 měsíční štěně BC s tím, že je agresivní, protože kouše . Bože lidi vzpamatujte se, nebo si kupujte králíčky Teddy. Pavlušo, teď se vykašli na braní misky a s fenkou si hraj, Michal s Pavlem se na to jak se fenka chová podívají na táboře. Jinak budu v Trmicích, tak si můžeme popovídat.

Pavluša si tím, doufám, nechce nic dokazovat. Fena může mít v pána důvěru a i přesto může na něj kvůli misce vrčet - je to její potrava, ale musí vědět, že ikdyž se k misce přiblíží, nebo když sáhnu do misky, tak že se jí nic nestane. Její fence ještě ani není 5 měsíců a všechno tohle se musí naučit, ale silou to určitě nepůjde, proto se Pavluša ptá co má dělat a sebestřetné přízpěvky jí nepomůžou!!! Jestliže s tím má fena problém musí se naučit, že do misky se může sáhnout. Protože nikdy nikdo neví, co zrovna se stane a je lepší, když se to naučí jako štěně než když potom třeba náhodou pokouše dítě, protože se okolo misky proplete. Každý pes je jiný a ke každému je třeba přistupovat individuelně. Takže říci že tohle jsem nikoho neučila a že je to blbost , je blbost!

Nechápu, proč jste si tedy ten problém neřešily ( Pavluša - Dáša BC ) privátně. Ti "radilové" to má být kdo?
Přeci když nechci odpověď, tak se neptám, aspoň takhle přemýšlím já.
Vyjádření paní Dáši BC mi připomíná pěkný vylágoš těm, co se tady vyjádřili, vzápětí "jasná" informace, jak se to má dělat a nakonec - problém vyřešíme na táboře..Proto mi není jasné, proč byl dotaz položen, když vlastně o rady nestojíte a problém bude záhy vyřešen....

Dorotko, Dášu jsem sem pozvala já, protože se bosíkama hodně zaobírá a je to "její" štěně. Netuším, jestli by se to jinak dozvěděla ......

Dáša BC, Pavluša se chtěla radu, tak jsem napsala co si o tom myslím. Trvám na tom, že je blbost záměrně a bezdůvodně odebírat psovi misku s krmením, samozřejmě že při tom vrčí, to že se psovi může sáhnout do misky se žádný pes nenaučí tak že mu budete naschvál brát krmení. Co se týká malých dětí, tak podle mě nemají psovi do misky vůbec co sahat a je na rodině aby si to ohlídala. Nedivte se, že nás tady popudilo tak surové zacházení se štěnětem, takoví lidi tady opravdu nemůžou čekat nějaké pochopení.

Lidičky, mám psy a mám i děti. Když chci, aby to doma fungovalo, musím vychovávat obě strany. Pokud si čuba hraje na cirkulárku s kostí v tlamě, aniž by si ji kdo všímal, a reaguje tak na pouhé přiblížení potenciálního zloděje kostiček, dostane vylágoš čuba. Pokud vidím, že dcera již pojedenácté v jednom dni marně nahání psa, aby mu vyčesala kožich, dostane vylágoš dcera. Lepší je prevence, než řešit následky a hrozně moc záleží na konkrétních podmínkách společného žití. Já svým psům do misek sahám, žrádlo přehrabuju a přidávám, dobroty občas odebírám, abych je vzápětí s pochvalou vracela. Nikdo totiž nemá oči všude a výchova dětí (i psů) je nikdy nekončící proces. Lepší je, když alespoň část rizika, které s sebou nese neposedné dětství, odstraním předem. http://www.psycholog-psu.com/poradna/vi ... ght=#67000

Pro Alču a Dorotku: Nemyslela jsem nic zlého "radilama" jen mi přišlo že místo rad je lynčování: Samozřejmě že jsem absolutně proti takovému krutému zacházení se štěnětem, a doufám, že si to Pavluša uvědomila. Fenka Pavluši je dcera mého psa a o tomto fóru mně informovala Elina. Co se týče malých dětí, mám dva syny 4 a 8 let, oba vyrůstali se psy a vědí jak se k nim chovat, takže je, když žerou nechávají v klidu, ale naučila jsem psy, že děti jsou jejich páníčci, právě i hrou s miskou. Vám Alčo to může přapadat jako blbost, ale je spousta případů, že pes pokousal dítě, protože měl pes žrádlo. A uhlídejte děti!! Je lepší prevence než řešení ošklivých problému, kde potom může trpět jak pes, tak i rodina.

Ono se to snadno řekne - dítě nemá psovi sahat do misky - ale vysvětlete to třeba dvouletému capartovi. Můj malý synovec, když k nám nedávno přišel na návštěvu a viděl Aičinu umělohmotnou misku, tak si začal stahovat kalhoty, že se do ní vyčúrá. (Doma má nočník stejné barvy.) Je z toho báječná rodinná historka ještě na řadu let, ale co by se stalo, kdyby Aika v misce něco měla (to teda moc nehrozí, ale co kdyby) a nebyla naučená, že si misku nemá hlídat?

Byla by z něho holčička . Ne, pravda je ta, že pes a dítě musí být v souladu a umět se tolerovat. Pes prostě musí vědět kde je jeho místo a dítě jak se chovat k psovi. Bezdětní to třeba nechápou ......

Ale v tom s vámi souhlasím, psi je potřeba v tomto směru vychovávat, mě jenom přijde jako blbost ten Pavlušou popisovaný způsob odebírání misky. Jinak co se týká pokousání dětí, rodiče by je měli co nejdříve naučit že pes má mít při žrádle klid a že misky s krmením nejsou na hraní. Já jsem třeba zvyklá, že hned po krmení misky uklidím co nesežerou mají smůlu.

jo, jenže se to musí udělat správně, protože postupem podle prvního příspěvku naučíš psa přesný opak, pes se bude zmítat mezi strachem a agresí a nejspíš to brzo skončí špatně. Nechtěla bych být u toho až se dospělý bosík rozhodne že tentokrát vyhraje on...
Ubrat tresty - někdy je jedna "dobře mířená" lepší než cokoliv jiného, ale musí se zatraceně dobře vědět kdy a pes musí vědět za co. A nesmí lítat jedna za druhou, brát to opravdu jako vyjímečný trest za vyjímečné situace. Nezapomenout že pětiměsíční mimino je jako to dvouleté dítě, takže se k fence podle toho chovat a nečekat že rozum bude mít ona. Vysvětlovat, ukazovat a jenom když je to opravdu potřeba tak usměrnit. Ale přiměřeně! Jo, když mě dospělý pes pošle do háje, tak po něm klidně skočím a bude na zádech dřív než se stihne nadechnout, ale u štěníka?

Buzerace typu dám kostičku - seberu kostičku - ztrestám psa za to že zavrčel je srovnatelná s tím že dítěti koupíš zmrzlinu, necháš ho dvakrát líznout, pak mu ji sebereš a když začne brečet tak mu ještě přidáš. Výsledek u dítěte - příště zkusí se zmrzlinou utéct hned jak ji dostane do ruky a když ho doženeš bude řvát předem a hlasitěji... výsledek u psa si domyslete...

To jsem teda netušila, jakou diskuzi tady svým příspěvkem rozpoutám. Především děkuji Dáše za její postřehy a určité vysvětlení celé situace. Trochu mě překvapilo, jak negativně se zde řada lidí stavěla k mému postupu při řešení popisovaných situací. Abych vysvětlila - jsem kynolog začátečník, je mi jasné, že bez chyb se mé chování neobejde, čímž je nechci obhajovat, to jen na vysvětlenou. Rady jsem žádala všude možně, především jsem se řídila tím, co jsem se dozvěděla od chovatelů z klubu. Dáša správně poznamenala, že pes musí z huby odevzdat vše, co pán chce, s tím souhlasím, protože i já mám malé dítě, které má spoustu nápadů a nevím, kdy dojde k situaci, že bude brát Aiře z huby nějakou dobrotu. Nemluvě o situacích, kdy pes může v hubě držet něco, co mu může být nebezpečné. Právě PROTO jsem se domnívala, že musím fenku naučit odevzdávat z huby VŠE - včetně žrádla. Podle mě není blbost takhle cepovat 5měsíční štěně, protože za pár měsíců vyroste v obra, který si může podmanit celou rodinu a mohla bych se bát pustit svou dceru na zahradu, když bude Aira volně puštěná. Chyba zřejmě byla v postupu, jakým jsem žrádlo odebírala. Pamlsek, který dostala, si hájila, což je v pořádku (jednou jsem jí ho dala, neměla jsem jí ho brát), tedy zkusím to ještě z jiné strany, začnu jí ode dneška krmit výhradně z ruky - aby získala potřebnou důvěru, kterou dle některých přispěvovatelů ve mě ztratila. Já si to nemyslím, protože vztah máme stále výborný, Aira poslouchá na slovo, během dne často vyhledává mou společnost a nechá si lecos líbit. Každá výchova má stinné stránky, tak jako se s dítětem nemůžeme jen mazlit, ale občas mu i něco zakázat, za něco vyhubovat, potrestat ho, tak to vidím i se psem. A obzvlášť ve štěněcím věku musí znát své místo a prostor. Člověk ví, že štěně kouše, že je to přirozené, ale pokud to začíná přerůstat v neustálé kousání rukou a agresi, je třeba to řešit. A těžko psovi něco vysvětlíte lidskou řečí. Ruda na svých stránkách často mluví o "vlčím či psím" jazyku, o chování ve smečce apod, proto jsem se domnívala, že se občas člověk musí jako pes zachovat, tedy např. ukázat svou dominanci způsobem, jak jsem popisovala. Uznávám, že to není nejlepší řešení, rozhodně nepatřím k lidem, kteří jsou bez důvodu agresivní ke zvířatům. Airu miluju, ale pořád je to JEN pes, ne člověk, já jsem pán a podle toho se zvíře musí chovat. Kdo zvíře povyšuje na úroveň člověka, je podle mě blázen. Děkuji všem, kdo mi tu opravdu chtěli poradit, o kázání jsem opravdu nestála. Na free sobotě jsem bohužel nějak propásla šanci zeptat se Rudy osobně, abych pravdu řekla, skoro mi v té chvíli připadalo, že můj tzv. problém s kousáním je naprosto nicotný ve srovnání s tím, co se tam řešilo jiného, takže jsem prostě neotravovala. Asi jsem měla, nemuselo se to řešit tady. Ale na druhou stranu je to k něčemu dobré, aspoň jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala a další výchovu budu řešit na táboře. Od onoho "pokousání" uplynul skoro týden a Aira je v pohodě, kdykoli by měla tendenci znovu kousnout (občas dovede být pěkně vlezlá, z mazlení pak přechází ke kousání), stačí ji jen okřiknout, už ví, co nesmí. Hlavní pokrok vidím v tom, že se konečně naučila ukazovat zuby bez kousání, snad se to podaří i na výstavě, kam se chystáme. Souvisí to asi i s tím, že se jí řada zubů vyměnila a její potřeba kousat trochu ustala. Ještě jednou díky všem, kdo chtěli pomoci.

Ale i při důkladné výchově vlastních dětí nezabráníš situaci, kdy přijde návštěva, která vidí psa zblízka poprvé (doma má jenom kanára) a jak má to dítě chudák vědět, že ten nočník není nočník, když vypadá skoro stejně, že se pejsek nemá hladit, když zrovna tak hezky klidně stojí (u misky) a že ten plyšák, který leží na zemi, není na hraní pro děti, protože je psí... A dala by se vymyslet hromada dalších situací, které se musí řešit za pochodu. A bude-li pes zbaven majetnických manýr vůči čemukoli, ušetří se spousta problémů. Jasně, že hned poletím k dítěti a vysvětlím mu, že tohle ne, ale ten pes by mohl letět ještě rychleji než já a navíc má zuby. Chci od psa, aby si nechal od dětí všechno líbit, ale na oplátku dělám všechno pro to, aby se mu toho dělo co nejméně.
Způsob nácviku postoje "mouchy snězte si mě" ale jistě nemůže být tak drastický, to bych se bála a možná i kousala taky.

Pavlušo,
kvalita vztahu mezi člověkem a psem se neměří jen tím, jestli poslouchá na slovo. Já bych si skoro troufla tvrdit, že vydrilovat pětiměsíční štěně k poslouchání na slovo není zrovna dobrý start do vašeho soužití.
Nediv se naší reakci, protože to, jak s čubinou jednáš a zacházíš, většinu lidí přinejmenším zvedne ze židle.
A po přečtení našich příspěvků to skoro otočíš na druho stranu??
Prosím tě, neexperimentuj, v zájmu svém a hlavně toho štěníka a domluv si konzultaci u Rudy.

pavluša ymslím že si vubec asi nepochopila co jsme se tu snažili říct.
ale tak třeba ti to na táboře vysvětlí líp

Taky mi to připomnělo Mrazíka, jak dědeček hříbeček děl: " Nic jsi nepochopil, Ivane! " . Doufám, že ten tábor nebude plný "rádoby rad",na základě kterých se dostane akorát tak do ještě větších problémů. Silně mi to připomíná sebe před zhruba rokem, jenže ono je to těžký, člověk už je zdeptán, jedni radí tak a druzí tak a pak má bohužel člověk tendenci poslehnout reálný svět(tábor-budiž opravdu tak dobrý jak tady na poradně)než "nějakou poradnu na netu". ještě ž ejá tehdy nevímjakým zásahem odjinud zůstala zde a neotočila se k vám zády.