Dobrý den, máme doma malinký problém. Před týdnem jsme si vzali z útulku asi ročního labradora. Je velmi milý, hodný i na mé dvě děti se kterými si rád hraje. Jediný problém je, když se vracíme z venku a já mu chci umít nohy, tak se po mě ožene. Vím, že asi nesmím ustoupit, takže i když je sucho a možná bych mu to mytí odpustila tak to udělám i když se mi do toho nechce. Vždycky mu ten hadr ukážu a za každou nohu co drží ho pochválím. Nejhorší jsou přední tlamy. Neumím si představit až bude bláto a já mu je budu mít ve škopku. Musím doplnit, že když si hrajem a já mu tlapky prohlédla i promačkala, tak jsem žádné zranění nenašla ani je neměl citlivé. Děkuji za radu

U nás je to podobné. Julča si po procházce nechá v klidu otřít přední packy, ale jak přejdeme na zadní, začne buď kousat do hadru nebo do mé ruky. Naštěstí jen jakoby naznačuje, ne že by kousala naplno. Neumím moc poradit, já ji vždcky řeknu jen hlubším hlasem "ne!" nebo "zůstaň!" když se začne točit, abych na packy nedosáhla. Ale tu tendenci má příště zase...

Možná je lepší to říct spíš jako Co blbneš ? No, aby ses nezbláznila. Teda nejde o slova, ale jakoby výsměšně.

Když já ten výsměšnej tón neumím. Četla jsem to tady, že to zabírá a zkoušela to, ale asi to dělám špatně, protože to vůbec nezabírá. Taky jsem zkoušela smát se jejímu strachu ze zvuku petard a říkat "Co blbneš? Vždyť to nic neni." ale to taky nezabralo. Jediný co pomáhá (i když to asi není dobře) je říct párkrát "ticho!" a když nepřestane, tak zašustit jí u hlavy novinama, protože to nemá ráda. Chtěla bych se naučit ten výsměšný tón a taky ten arogantní, ale zatím mi to nejde. Ani ten přísný pohled asi neumím, protože buď klidně odvrátí oči a jde si hrát, nebo na mě kouká a vrtí ocasem.

Hele, my si z útuklu přivezli fenku (z kotce do bytu), která nějaký utírání pacek viděla snad prvně v životě ... vůbec mě ani nenapadlo, že by to mohlo bejt jinak ... prostě jsem jí packu jednu po druhý vzala a utřela. Samozřejmě, že se to neobešlo bez chňapnutí a cenění zubů, ale já si prostě nedokázala představit, že půjde domu špinavá. Jednoduše jsem jí řekla, že jí ty packy utřu a hotovo. Žádný násilí, žádnej stres, prostě normální běžná věc. Nemá to ráda dodnes, ale přetrpí to a když přijdeme z venku, tak už ví, co jí čeká

Je pravda, že ten vnitřní klid asi sama v určitých momentech nemám, protože když začne ohňostroj a čubís začne šílet, stresuju se, jestli ji zvládnu uklidnit dřív, než na nás přijdou sousedi (holt panelák) :-(

Ahoj,naše dvouletá pitbulice Majla ma ted zdravotni problemy s packama.Musime ji to nekolikrat denne mazat,ale zjistili jsme ze to není tak jednoduche.Jakmile Majla vidi ze beru do ruky masticku okamzite utika do sveho pelechu a zacina vrcet.Dam povel ke me,ona se zvedne a jde ale tak metr odeme zmeni smer a utika na sedacku do rohu a kdyz se zvednu zacina okamzite vrcet a maa straslivej vyraz v ociich.Pokud chci vzit jeji packu,vyjede po me,ucuknu,zkusim to znovu,ale porad vrci a vyjizdi.V tu chvili mi opravdu nahani strach a ja nevim co delat.Krik by nepomohl a bít jí nechci.Co si o tom myslite?popripade nakou radu jak ji uklidnit..Dekuji

bojí se, možná ji to i bolí
nechávejte jí před ošetřením vodítko a raději i náhubek. Teprve pak berte mastičku. Nepřivolávejte (kazíte si přivolání). Chovejte se klidně, moc to neprotahujte. Po skončení pronesne něco jako "no vidíš žes to zvládla, krátce pohlaďte, pusťte. Za chvíli přivolání, sundat náhubek a vodítko, pochválit.

Až se z toho dostane, pracujte na důvěře ve všech polohách - mazlit a přitom "osahávat", vytahovat imaginární klíšťata, kontrolovat zuby,...

Takhle bych to nepraktikovala. Dosáhnete toho, že fenka uvidí náhubek a vodítko a bude reagovat stejně jako na mastičku. Náhubek a vodítko určitě, ale udělala bych to tak, že jdeme na procházku nebo jenom ven, jestli na těch packách moc nachodit nemá, dala bych vodítko a košík s tím, že ho zapomenu sundat po příchodu domů. Chviliku počkám, pejska přivolám, pochválím, s naprostou samozřejmostí ošetřím packy, nechám očuchat mastičku, jestli má zájem. Neutěšuju, nedělám z toho vědu, pochválím a pejskovi dám volno. Za chvíli si připravím něco dobrého, přivolám, sundám košík, dám něco dobrého a zase pejska s pochvalou propustím.

Zkusim to a uvidime:) nechci aby se me bala a nadruhou stranu nechci abych se ji bala jaa.Neumim si predstavit kdybych rukou necukla a fakt me kousla a myslim ze by kousla,panicka nepanicka.Kazdopadne diky za rady

Taky sem teďka musel ošetřovat psovi ránu. Přestože se už dost dobře známe a víme že bez vrčení a agrese je naše spolupráce mnohem příjemnější, tak při ošetřování tý rány na mě zkoušel cenit a vrčet. Chce to klid a takový to "nechej toho, já ti to prostě ošetřit musím ať chceš nebo nechceš". Teďka už jen leží skoro jakoby bezvládně "tak dělej, ať to mám za sebou". Když skončím a uklidím nádobíčko, tak leží vesele dál. Je to hodně o důvěře a o sebejistotě.

budem trochu OT, ale snad mi to odpustite, mam podobny problem, len s tym, ze u nas sa jedna o strihanie pazurikov, po prvom pokuse som to vzdala lebo bolo vidiet, ze pre psiska je to velky stres,kusanca sa nebojim, nevrci ani nekuse, skor sa len strasne hadze a vyvadza a tak potrebujem poradit, ako na to. Je to dost akutne, pazuriky su velke a rozstiepene. Diky.

Měla jsem tenhle problém taky. Jediné, co pomůže je asi trpělivost a získat si důvěru psa

Já problém s tímhle nemám, od malička jsem ho "onípávala", ale vypozorovala jsem, že je radši když mu drápky piluju (pilníkem pro psy) než když je stříhám kleštěma. Je pravda, že mu stříhám jen ty "páté" protože má tolik pohybu, že si je obrousí sám. Občas, ale když potřebuje srovnat právě roztřepení tak je pouze piluju. Zkusila sem je pilovat fence mé kámošky (ta když vidí kleště tak je hned pryč) a docela to šlo. Dá to jen více práce než kleště.

Problem je ze Majla by me zcela jiste kousla,takze naky chlacholeni by v tomhle pripade vubec nepomohlo.Ona nejenom vrci,ale primo vyjizdi po ruce.Kdybych neuhla mam po níí

Mne by fakt nevadilo, keby s tym bolo viac prace, ale psisko je v tomto taka trubka, silno pochybujem, ze mu ich niekedy niekto strihal (nepoznal beznejsie veci) a s pilnikom si to uz vobec neviem predstavit, skusit to urcite skusim, len mam pocit, ze ani to nevydrzi, lebo to bude nanho zasa dlhe a tiez sa bude bat. V prvom rade by mi velmi pomohlo, keby som mu ich nejako ostrihala, lebo su dost dlhe, potom uz je dopilovavanie lepsie. Len by ma zaujimalo, ci to teda mozme urobit tym sposobom, ze jeden ho zafixuje a druhy to urobi, aj ked sa bude branit??? Nechcem ho tak stresovat, ale prehovorit ho tiez neviem Vacsinou dobre reaguje na smiech a utahovanie si, tu to ale neplati...

Já to zkoušela postupně. Nechala jsem ho očuchávat kleště, brala jsem mu tlapky do ruky jako když chci stříhat, ale nestříhala jsem a potom jsem to zkusila po jednom drápku, když se podařilo zastřihnout, tak jsem ho chválila, chvíli jsem ho nechala a zkusila další. Teď máme stříhání bez problémů. Taky jsem bývala u stříhání nervózní a netrpělivá a deny to určitě poznal, takže jsem to přenášela na něj a proto byl nervózní on. Jestli mě můj pes něčemu naučil, tak rozhodně být trpělivá, všechno má svůj čas.

Shankara a nešlo by u něj postupné zvykání? 3x denně si psa někam postavím a jednu po druhé mu zvednu všechny nohy. Po pár dnech přidám to že každou packu rukou projedu, ohmatám, zahýbu drápkama. Pak přidám to že na každé pacce ustříhnu 1 drápek (nebo třeba jen na pravé přední a levé zadní) a postupně se tak dopracuju k tomu že si pes zvykne a mohla bych ho klidně ostříhat celého, až na to že už se tím učením vlastně ostříhal...

Pokud kouše, je podle mne blbost ošetřovat bez náhubku, obzvlášť když je potřeba psa ošetřit teď - drápky chvíli počkají, tam to můžu zkusit postupně, ale to mazání tlapky asi ne, takže tam psa prostě zajistím náhubkem a jdu do toho s klidem a s vědomím že to jinak nejde, prostě musím.

Kačík, Petra: dík, klesticky si ocichaval, nechala som ich pri nom, netankuju ho, kym ich nema pri drapkach, pravda je, ze pacinky si velmi na zaciatku nechcel nechat chytat , ale nic ine mu neostalo, lebo po kazdej prechadzke packy utieram, takze toto uz relativne ide. Vyskusam ale to chytanie, dvihanie paciniek a ohmatavanie drapkov, myslim ze tak by si mohol zvyknut (dufam). Este raz dik.

lulaa: ono ale nejde o chlacholeni, tim psa max. jeste vic vydesis. Jde o to rict mu to s nadhledem a sebejiste. Proste nedelej kr*vu, stejne ti to musim udelat.

Dobry den,znama ma doma krizenca pravdepodobne goldena,ktory ma okolo 2 rokov.Okrem toho z eje dost dominantny na ludi a psov je s nim este jeden problem.Ked s nim chodim na prechadzky a zapinam voditko je to OK ale horsie je ked sa vraciam domov s nim a odponem voditko a pohryzie ma(alebo hocikoho kto to odopina)..hryzie pri akejkolvek manipulacii s obojkom..nesmiete ho tahat lebo hryzie..tahanie na voditku postupne zvladame aj ked niekedy taha ako blazon ale dostane poriadne potiahnutie aje klud..najdolezitejsie by bolo pre mna ako vyriesit to hryzenie..ako mu vysvetlit ze mu nic nehrozi..dakujeem

Zkus mu dát náhubek a šahat mu na ten obojek pořád dokola. odepínej ho, připínej, a mluv na něj uvolněným hlasem, žádný přehrávání radosti, nebo pochvaly. Něco ve smyslu " a ani tě to nezabilo, co?". Prostě pohoda. A opakovat a opakovat do zblbnutí. Pak pochopí, že mu nic nehrozí. Doufám

Tak jsem našla správné téma...

Cindy sice nekouše, ale začíná se ohánět, když ji někdo chytne za obojek, zatím bez toho, aby ruku chytla nebo zavrčela, jen "ňafne". Perfektně dokáže rozlišit, jestli jí chce někdo připnout nebo odepnout vodítko, nebo jestli si někdo s obojkem hraje při hlazení - to je v klidu, ale jestli jí doma chce někdo zabránit, aby někam šla nebo ji odvést za obojek, ožene se. Dokonce byla u nás návštěva s malým chlapečkem, a ten si chtěl obojek "ošahat" a taky po něm ňafla. Kdysi dávno jsme si vzali z útulku psa NO, a ten uchopení za obojek nesnášel tak, že rozpáral ruku na několik stehů už ošetřovateli v útulku, i našemu sousedovi, kterému se protáhl rozbitým plotem na zahradu a ještě dvěma lidem, kteří se ho snažili ze sebe sundat, když neoprávněně vlezli bez nás na pozemek. Takže tomu bych se chtěla vyhnout, zatím to není, ale nemá co protestovat proti chycení za obojek někým ze smečky ani ten ovčák si nedovolil vyjet po nás, a to přišel do smečky jako dospělý...

Pokud se nebude bát, nebude protestovat. Neškubejte jí na obojku (tím neříkám, že je to jen tím nebo že jste to s tím přeháněli), ale používejte pořád couračku. Tohle se stává hodně u pejsků, kterým páníček neřekne, co chce, ale rovnou s nimi bez proběhnutí reflexního oblouku manipuluje.

Nemyslím, žýe to má souvislost s vodítkem nebo s nějakým nepochopením...spíš ona nechce něco udělat, nebo naopak chce a reakce chycením za obojek nedosáhne svého cíle. Třeba - na povel "místo" reaguje štěkáním nebo odchodem jinde...když ji někdo rafne za obojek a chce ji odvést na místo, ožene se, ale pak jde bez dalšího protestu. Totéž třeba na povel "lehni", který nemá ráda, reaguje odchodem, když ji chytnu za obojek, ňafne a zůstane na místě, nedá se říct, že to je doslova agrese, jen protestuje, ale nelíbí se mi to. Celkem je hodně tvrdohlavá, vím, že se boxeři nemají do ničeho nutit násilím a je pravda, že jde usměrnit nějakou hrou k cíli, ale nechci se dopracovat k tomu, že si s ní budu muset hrát, aby splnila příkaz.

Co se týče vodítka, tak úplně nejhorší je, když něco uvidí (psa, děcko), o co má zvýšený zájem si prohlédnout zblízka, sedne si a nejde s ní hnout, na dost dlouhou dobu nejde odpoutat pozornost (20 vteřin, půl minuty), o nějakém tažení ani nemluvím..leda bych jí sedřela zadek...

je její a ona se na to má moc ráda ke zbytku, vyzkoušejte tu couračku a když se ožene, tak dejte průpovídku něco ve smyslu "aby si se nepo..."

Reaguje tak proto, že drapnutí za obojek, jak píšeš, je agrese z tvojí strany, proto ona také reaguje agresí. Proto si myslím, že byste měli ubrat na tlaku a netahat jí za obojek, ale lépe vysvětlovat svoje požadavky na ní a také jí pomoct s jejich splněním tak, aby ona to nepovažovala za útok z vaší strany, ale povel splnila. Jak říká Ruda - dám povel a bude po mém, pochvala, nebo bude po mém s dopomocí a pochvala.

Ujal jsem se 2,5 roku starého thajského ridgebacka, který měl být utracen za opakované pokousání majitelů. Jeho dominance nebyla správně korigována, pes si navykl zastrašovat a trestat. Pes byl neustále ve střehu, na většinu změn reagoval mručením, štěkáním a ceněním zubů. Věřil jsem, že mé dosavadní zkušenosti postačí. Pletl jsem se...
Po třech měsících se TR sice výrazně zklidnil, začal vyhledávat fyzický kontakt, místo k odpočinku si vybírá v lokalitě, kde se právě vyskytuji v našem rodinném domku, po většinu dne je příjemný společník. Pozvolna začíná při výletech do přírody reagovat na přivolání. Problémem je především neurotická reakce při odepínání vodítka - ve chvilce se z pohodového společníka promění v hororovou "bestii" s ukázkově nakrčeným čumákem a vyceněnými zuby, ozývá se hrdelní vrčení a cvakání zubů, které včera dost natvrdo několikrát trefily moji ruku - kadence byla pozoruhodná, ale prozatím alespoň netřepal. Rodina prosazuje utracení, já se snažím najít alternativní řešení - a tak jsem narazil na tyto stránky, pročítal zkušenosti druhých, zaregistroval se a vysílám SOS.
Zjistil jsem, že obdobné problémy jste na jaře 2007 řešily s Karolkou. V tomto případě je to možná ještě horší.
Vzhledem k tomu, že košík se mi ještě nepodařilo nasadit, nebudu zřejmě moci využít ani doporučovanou HALTI ohlávku. Snad by situaci zlepšil tachyon? Rozhodně potřebuji poradit, kde dělám chyby. Co s tím? Nepomůže-li pan Desenský, je to asi docela v háji... Děkuji

Já bych jako první nasadil košík a nechal bych mu couračku - tedy od obojku bych nic neodpojoval - alespoň do tý doby než bude pes ovladatelnej a spolehlivej. Myslím si, že by se hodila informace, proč nemůžeš psovi nasadit koš. Když sem začínal se svým psem, tak mi poradili, že šáhnutí na krk, tedy na obojek je velice důvěrné gesto, které si může dovolit jen ten kterému pes důvěřuje.
Pokud to chceš mít rychle a jednou provždy vyřešené, domluv si schůzku na Vlčárech. Možná tam je víc věcí než jen kousání u odepínání vodítka a to se dá poznat jedině osobním setkáním - ne po netu.

On reaguje na sáhnutí na obojek nebo jen na to odepínání z vodítka? Bojí se něčeho? Zatím bych to řešila tak, že bych mu dala vodítko, které by měl i doma a teprve na to připínala stopku nebo vodítko venkovní. A co nejdřív si domluvte konzultaci na Vlčárech.

Jak kdy. Já si myslím, že to může být i latentní pozůstatek z přibližně 6 měsíčního pobytu v útulku. Abych tohle přiblížil - nejprve ho měla nějaká paní, která s ním absolvovala velmi úspěšně 2 výstavy mladých psů. Zřejmě právě touto 1. majitelkou byla rozvinuta ta superdominance, která se pro ni asi stala neúnosnou (umí být opravdu hrůzostrašný), protože dospívající pes najednou pobíhal po Dvoře Kr., byl odchycen, umístěn v útulku (kde se zřejmě rozvinuly neurotické výbuchy) a přestože je čipován, zůstal zde než si ho vzala 2. majitelka, která tam chodila vypomáhat. Ta to vzdala po dalších 4 měsících. Jak jsem se již zmínil, konzultaci mám domluvenou na tento pátek.

Ono to nebude dominancí, ale spíš strachem. Povedlo se mu ukázáním zubů vyhrát, tak proč by to nezkusil.

Zavolej Rudovi a zeptej se ho na to, jak mu nasadit košík a jak ho připravit na cestu. Poradí ti.

Návštěva ve Vlčárech byla realizována. Bohužel, zabloudil jsem a přijel s hodinovým zpožděním oproti dohodnutému termínu. Přestože jsem tak určitě Rudovi narušil denní režim, udělal si na mě čas a hodinu se mnou probíral mé problémy. Vedle dalšího jsem tak získal i pozitivní energii do dalších dnů. Věřím, že v dohledné době se mi podaří přijet do Vlčár i s Thaiem, aby mi mohl Ruda poradit jak dále...

Tak to je fajn, ať se vám daří a a´t už ste super tým

Nechci zakládat nové téma,tak to napíšu sem,protože to je trochu podobné.Dneska jsem Jackiemu chtěla umýt tlapky v lavoru,protože se ze cvičáku vrátil fakt zabahněnej,mám ho 5měs.a zatím jsem mu je vždy jen otřela ručníkem,což ze začátku taky nelibě nesl,ale nakonec pochopil,že stejně bude po mým.Ale dnes jsem mu chtěla tlapky strčit do vody a on se bránil tak urputně jako bych ho chtěla utopit,tak jsem to okomentovala něčím jako ,,co blbneš?" ,,pohoda,ne?´´ a ty přední mu umyla,ale když jsem tam šoupla ty zadní,normálně začal šíleně vrčet a bylo vidět,že by byl schopnej mě i kousnout,ale přišlo mi to jako ze strachu.Máma která to viděla,normálně odskočila,že se ho až bojí.Já jsem to teda dokončila a snažila jsem se být suverénní,ale trochu mne to zaskočilo.Může se bát?Jinak ho koupu ve vaně a to sice čumí blbě,občas vrkne,ale nikdy ne taková scéna.

Může se bát. Jestli si jsi jistá, že ta voda byla správně teplá a že na těch packách neměl něco, co by ho mohlo pálit nebo bolet, reagovala bych asi ... aby ses nezbláznil a udělala si svoje, jako ty.

Všimla jsem si, že psi, co toto nemaj rádi (bojí se) tak mnohem hůř snášej toto strkání pacek do vody než sprchování. takže pokud můžete, asi bych nejdřív vyřešila úplně to sprchování anebo mu toto s lavorem dělala pokaždé vycházce ( i když je sucho) a přesně jak píše essi.

no,v tomhle počasí na trénování mytí bude určitě spousta příležitostí...tak snad brzy pochopí,že se nic neděje.Packy jsem zkontrolovala hned,nic na nich neměl a na teplotu vody jsem si taky dávala pozor.Jen mne ta jakoby agrese překvapila,jinak takové sklony nemá při žádném ošetřování.

Dobrý den všem,potřebovala bych poradit ohledně mého chování ke psům,co jsou cizí a které já stříhám a kteří jsou agresivní.Jak k nim mám přistupovat?Z vlastní zkušenosti vím,že pokud má pes negativní zkušenosti při stříhání,je čas a trpělivost nejlepší.Ale jak se zachovat třeba u hysterického psa,který začne útočit a snaží se mně kousnout aniž by mněl příčinu?(majitel má třeba problém s česáním,vrčí na ně apodobně..)Př.Dnes jsem stříhala 2letého jorškíra,vše v pohodě,ale pak začal vrčet,při stříhání oušek zaútočil a kousnul mně do ruky(dle majitele nikdy žádné problémy nebyly,u stříhání vždy byli)Sám majitel byl v šoku..jak se zachovat?Díky

[[/quote]
Majitel byl u stříhání nebo mimo? Pejsek pokud je tam s ním majitel může být agresivnější, má pocit že si to může dovolit.Taky by mohly pomoct uklidňující doteky a ještě existuje jedna krajní metoda-náhubek.

Majitel u stříhání nebyl,já psovi košík nedala..dle majitele pes naprosto bez problémů...uklidňující doteky používám u bázlivých psů a štěňat...u tohohle případu se však jednalo o pouhé dokazování z jeho strany...

Mam 6 mesačného goldena a problém, že akosi je nerád keď ho človek usmerňuje rukami(nie vždy), proste ju chytí do tlamy a silno stisne a keď nie ruku tak má v tlame nohu tak keď ho chcem posadiť alebo posadiť po tom čo si ho stopkou pritiahnem tak si po mne chnapne...a dosť to bolí a potom je ťažké ho usadiť a ťahšie ho zas opraviť ak chce vstať...večšinou sa ukľudní ale niekedy je ako nepríčetný, vyskakuje a snaží sa najme chytiť ruku..nejde ho upokojiť...nevrčí pri tom. Ako to najlepšie riešiť?

Mám z toho pocit, že mu moc nerozumíte a tím pádem nechápe ani on vás ... retrívři jak je znám já, jsou hodně citliví a pozorní vůči lidem a nemají rádi "násilné" přesvědčování k čemukoli. (Jsou pak zmatení a reagují "nepochopitelně") Jako komunikace se mi vždy osvědčila hra a jistá forma "vyčůranosti vůči nim" Musí ho bavit to co dělá a pak to příjme za své. Zkuste ho pozorovat, když si sním budete hrát (vymýšlejte různé hry a finty jak ho zapojit) a přemýšlejte o jeho reakcích a jak jich využít při výcviku a výchově. Nejlépe když v zápalu hry zapojíte výcvik, tak aby to bylo "nenásilné". Retrívr není německý ovčák, nebo podobné plemeno. Pokud bude problém větší nebo vám to takto nepůjde, raději zavolejte Rudovi, nebo přijeďte na některé ze slovenských fríček. Rudá vám rád řekne přesně co a jak aby to fungovalo

Je to štěně a chce si hrát. Štěňata si takhle normálně hrajou. Dej si v zdejším vyhledávači vyhledat slova jako "agresivní štěně", najdeš mnoho rad a návodů.

Pokud na něj přitlačíš, tak se mu to nelíbí - logicky. A reaguje na to způsobem sobě vlastním. Je na tobě, jak se správně jako vůdce smečky zachováš. Položím ti pár upřesňujících otázek. Jak často se štěněti věnuješ, chodíš ven, na jak dlouho a co spolu provádíte? Při jakých dalších situacích se ohání zubama? Jak reaguješ, pokud se zubama po tobě (i po ostatních) ožene?

Zdravím. Šteňaťu sa venujem myslím, že dosť lebo som doma celý deň...takže čas naňho mám. Von chodíme každý deň a často chodíme na kopec a tam sa flákame tak zo tri hodiny. Večšinou sa venuje čuchaniu okolia, tam ho ani nemusím nejak zabávať kedže sme skoro stále v pohybe tak stále ho zaujíma všetko okolo. Na záhrade sa s ním hrám, má rád preťahovanie alebo hádzanie si s drievkom. Chodím s ním na záhradu tak zo 3 krát na 2 hodiny - je to rozne niekedy viac, niekedy menej. Oháňa sa niekedy pri hre, alebo keď nachvíľu hru preruším. Niekedy sleduje ruku keď ho hladkám a zoberie ju do tlamy. Často stačí keď si k nemu človek kľakne.Niekedy len tak vyštartuje. Neberiem to za agresiu ale už to naozaj dosť bolí. Ak sa oženie po mne keď má povel, tak mu ukážem nejakú dobrotu nech spozornie. Ak nemá vtedy povel tak buď hračkou ho odlákam, alebo odídem(ak sa dá), alebo mu prišľapnem vodítko (má ho stále) nech nevyskakuje aspoň a potom sa ho snažím zaujať.
--- spojení příspěvků ---
Na ostatných si dovoľuje viac a ja nie som vždy tam aby som ho ukľudňovala. Zlé to má najme 8 r. brat do neho od mala skáče a kúše ho do noh, nejde ich zobrať ani spolu na prechádzku, proste musí stále do neho dobiedzať a on potom kričí, že ho to bolí a psa to baví. Tu sa dá jedine ho posadiť a brat odíde preč. Na záhrade ak je nás tam viac tak si ho nie vždy všíma ale keď hej potom stále dobiedza do neho. Nechcem aby sa ho začal brat báť, takže toto by som tiež rada vyriešila a nie to len takto odkladala.
Dnes som s ním cvičila tak, že som mu cviky viac miešala do hry ako mi radili a dosť mi to pomohlo očividne to psa viac bavilo ...ani som stopku nemusela priťahovať, sám sa rozbehol, len to chce stále niečo aby som ho zaujala viac ja. Dnes skor začal naskakovať na nohu ako pri párení...takže si pojdem prečítať aj o tomto.Ďakujem za odpovede