Nejde o to, zbavit se ho. Jen je to jedna z možností, jak zajistit, abyste byli v pohodě, bez pochybností a nedůvěry vy a hlavně pes. On vaše pochybnosti cítí, určitě to atmosféře a vztahu neprospívá. Sama píšeš, že miska vah balancuje mezi láskou a nenávistí. Umíš si představit, jak mu asi v tomhle kolísání je? Máte ho rádi? Pořád? Proto jsem to napsala.

Je to všechno složité. Ale doufám, že ne beznadějné a proto nechci přistupovat ke krajnímu řešení.

Ahojte.
Přečetla jsem si v téhle sekci co šlo, ledasco jsme už vyzkoušeli, ale náš Dino je stále oříšek. Jde o v dubnu pětiletého velkého černého knírače. Jakmile uvidí granule a misku začne nekdy vrčet hned a někdy až když je miska na zemi a dostatečně rychle se neřekne že si může vzít, to je pak až nepříčetný. Odvolání od žrádla jde pouze na stopovácím vodítku, pokud cítí že není připnutý tak se ani po velice důraznem přivolání od žrádla nehne. Zatím si ale nikdy nedovolil si vzít z misky. Už se mi i stalo že pokud jsem byla příliš blízko, tak po mě vyjel. pokud má, jak mi doma říkame dobry den a jde vše bez vrčení při podání žradla, tak je zase problém, že když jde někdo okolo, třeba i 1,5 metru od něj, tak zase spustí to své vrčení.
Ted´už jsme se dosali do fáze kdy pes "diskutuje" ikdyž má jít do boudy, nebo udělat něco se se mu prostě nechce.

PROČ odvoláváte od žrádla??? Nedivím se že pes magoří, když ho takhle buzerujete!
Žraní až na povel se tu taky párkrát probíralo - v kostce jde o to, že když se to dělá blbě, pes se tím neúměrně stresuje a pak se chová tak jak se chová. Nechejte ho v klidu žrát, až se zklidní tak jej zvykejte na to že jste třeba ve stejné místnosti (psa si nevšímejte ani kdyby se stavěl na hlavu). Dalším krokem (ale zase až už je ten předchozí v klidu) je rozdělit krmení na dvě dávky - nasypat, nechat sežrat, dosypat, postupně se pak dopracovat k tomu že dosypávám i když pes ještě nemá dožráno - ale nedá se to uspěchat, jinak pes ze strachu a přemíry stresu opět vyjede a vše je zase na začátku. Prostě postupně v klidu budujte důvěru psa v to, že vaše přítomnost je pro něj vždy plus. POSTUPNĚ, V KLIDU!

Obdobně při výcviku - klid, důslednost (ne tvrdost), jasné sdělení požadavků, pochvaly.

jak často krmíte?

Largo,
čeho chcete tím, jak se ke psovi chováte dosáhnout?

Mojej doge,keď dám žrádlo.može vliezť do misky alebo chodiť okolo nej hocikto z našej rodiny,či už dospelý,alebo 5ročné dieťa.Zapracovala som na tom hneď,ako bola ešte šteňa.Vtedy som klekla na štyri,strčila jej nos do misky,že sa aj ja chcem nažrať.Zavrčala na mňa,a ja som na to zareagovala stejne,ako by to urobila jej matka.Pár krát som to opakovala behom niekolkých krmení,až ostala stáť a nechala ma,nech sa "nažeriem"prvá.Následovala pochvala a psa som už nevyrušovala a nechala ho v klidu nažrať.Neskor som nechala deti,nech jej skúsia dať ruku do žrádla.Pes sa choval rovnako,ako pri mne.

Odvtedy to už nerobím,a robiť nemusím,lebo čuba vie,kde je v smečke jej miesto,a to platí aj o poslúchaní a pri poveloch.Váš pes to evidentne ignoruje a snaží sa dostať na vyšší rebríček,než mu náleží.Povedala by som,že máte dosť velký problém.Na vašom mieste by som zavolala Rudovi,najlepšie ho navštívila osobne aj so psom.

Vidíš, že váš vztah se řítí kamsi do nenávratna. Může být i hůř, je to velký pes.
Moc prosím za toho psa - nechte ho v klidu nažrat. Vždyť z něho děláte akorát nerváka, který si hlídá jídlo přede všemi. Nerozumí vám, protože takhle to v psí smečce nechodí. Existují pravidla, která dodržuje i nejvýše postavený pes v sehrané smečce - a to je jeden z důvodů proč má autoritu u ostatních psů. Pokud by se choval jako vy, tak by nemohl být alfa pes. Ostatní psi by totiž začali reagovat podobně jako ten váš...přestalo by to fungovat, dokud by vedení nepřevzal schopnější jedinec.

krmíme čtyřikrát denně vždy ve stejnou dobu plus piškotky za odměnu, plus sem tam pribiňák mezi tím, dáváme adekvátní množství podle váhy štěňátka, ale zkoušeli jsme i víc a to to potom vydávil z přejedení

ale jinak teda udělala jsem další pokus, když byl v klidu a mazlil se se mnou, v klidu si ožvýkal půlku botičky, pak jsem ho s ní chvíli nechala samotnýho a když jsem se k němu opět vrátila, začal vrčet, nebrala jsem mu ji, ale zůstala u něj a mluvila na něj, pak ji zhltnul a byl spokojenej

jde mi ale hlavně o to, jak ho to naučit, někdo mi říká sebrat a vracet, někdo nechat ho, že to přejde, někdo dokonce vytřepat za kůži, což se mi nelíbí...tak poraďte, kdo máte zkušenost s nenasytou:o))jinak jinde problém nemáme, i když je dost palice

Nebrat! Když už mu to dáš, je to psí (platí pro věci které mu dáš, ne pro ty co si sebere sám). 4x denně by mělo stačit, spíš jestli je z početnějšího vrhu a musel si každý hlt mlíka vybojovat... Co zkusit dočasně krmit třeba 6x? (stejnou denní dávku rozdělit do víc porcí, možná maličko přidat)
Když si něco žužlá, nedívejte se na něj, nehlaďte ho, ale klidně kolem něch choďte, seďte vedle něj, prostě je normální že si pes něco kouše, jen ať klidně kouše, vás to přece vůbec nezajímá. Další krok je držet psu ňamku - ne sebrat mu ji a pak držet, ale dát mu ji přímo s tím, že ji držím. Nebo jej nechat třeba odkousnout chrupavky z kuřecích kostí od oběda a drobné kostičky mu pak hodit do misky, prostě ruka držící žrádlo je fajn, nic nebere a nejspíš ještě něco přidá. Až bude umět aport (času dost) můžete zavést výměnný obchod - ty mi přineseš to co žužleš, já ti za to dám mňamku a zase ti to vrátím. Takhle mi pes přinese i buřta (ale musím mu jej dát s důrazným přines, ne mu jej hodit a až žere tak chtít přinést)

tak to jsem ráda, že to píšeš, v podstatě jsem tento postup zvolila, když to bylo pro něj nové, že něco má, tak jsem si ho nevšímala a pak jsme to začali zkoušet s držením, první dva pokusy nás pokousal(myslím spíš tím stylem musím zhltnout všechno)ale uvědomila jsem si, že tam byl cizí člověk, pak jsem to zkusila sama v klidu a bylo to dobrý, dokud jsem mu ji nedala a nepustila, pak už opravdu říkal, je jen moje, tak mi ji nezkoušej sebrat.

Jinak máš pravdu, že je z devíti štěňat a od mámy už je museli odstavit v těch sedmi týdnech, protože byla celá rozkousaná, takže budem zkoušet dál, napíšu, jak to jde:o)

O navštěvě u vás už jsme doma mluvili. Bohužel pes patří přítele, který je dost pracovně vytížený a někam ho dostat e věc. Ja už jsem pevně rozhodnutá přijet do Liberce a osobně se pak domluvit případně na další navštěvě na Vlčárech. Za žádnou cenu nechceme o dina přijít, jinak je mazel. Jsou tu i další věci ketré bych ale radši probrala osobně.
K tomu postupnému dosipávání, Kdosi nák kdesi poradil, že ho máme krmit z ruky i po jedné granuli a celá rodina, Mám totiž 2 a 5 leté syny. Všě šlo v pohodě, postupně jsme začali dávát i do misky a šlo to v pohodě až jsme se dopracovali že nějaký čas dostával žrádlo celé a v klidu. Za nějaký čas se zase začalo oběovat vrčení a jsme kde jsme.
Budu se těšit v Liberci.

domluv se s Rudou

Prednison je hormonalni pripravek k lecbe alergii,zanetu a uprave obranyschopnosti organizmu.podavaji se zejmena dlouhodobe,a prave pri dlouhodobem podavani muze dojit zejmena pri vysokych davkach i k psychyckym problemum.toto patri k silne nezadoucim ucinkum a vse je potreba zejmenapokud se pes zacina chovat jak popisujete co nejrychleji konzultovat s osetrujicim vet. lekarem ktery lek predepsal....

Zdravim. Tak dnes jsem sehnala velkou kost pro sky (vymarka,6mesicu), po povelu sedni jsem ji kost dala tak ze jsem ji jeste chvily drzela (ona ma rada kdyz ji drzim klacek na okusovani, nebo morkovou kost) vse bylo v poho, kost jsem ji dala a ona hned lehla s ni na misto, ja se k ni shybla a jemnym tonem ji rikam "no to je dobra kosticka vid" a jak jsem se k ni priblizila niz (aniz bych sahala na kost a nebo na ni) tak ona na me zavrcela.(Indianka tu psala ze se svojim psem to udelala tak ze na nej taky zavrcela). Tak jsem na ni zavrcela a ona na me jeste vic, chytla jsem ji za krk (jemne, zadne trepani nebo tahani za kuzi) a drzela ho trochu dole a jeste zavrcela a odesla jsem, ona se zvedla a sla za mnou a koukala jako by provinile a mela ocas dole a pak jsem si ji uz nevsimala. Tak a ted mi reknete jaky chyby sem udelala a co sem udelat mela? Kost jsem ji nechtela vzit a nikdy jsem ji neodvolavala od zradla a nebo ji ho brala(na jidlo vzdy musi pockat a nez ji ho dam tak delam ze jim z misky, to delam od prvniho dne). Ale kdyz byla mala tak asi musela bojovat o jidlo, byla velmi hubena. Nechci aby se me bala (nema duvod, nikdy jsem ji fyz netrestala) a nechci aby si myslela ze je vudcem smecky. Je zrovna v tom veku kdy prichazi do puberty a snazi se misto zaujmout. Babo rad )) KUJU

Svoju čubu som takto učila nechať si liezť do žrádla,keď mala 8 týždňov,okrem toho nemala negatívnu skúsenosť s vybojovávaním si potravy.Pol ročný by si už toto odo mňa asi nenechal líbit,hlavne vtedy nie,keď už s tým vrčaním na niekoho uspel.U úplne mladých šteniatok je lahšie získať si rešpekt,než u starších psov.Týmto sa omlúvam,že som neuviedla vek psa pri výchove. Keď jej niečo dáš,nedaj jej dovod aby si myslela,že jej to vezmeš,tj nevšímaj si ju,nech nemá pocit,že si musí niečo brániť. Ako si prišla na to,že sa snaží zaujmout miesto v smečke?

Nerikam ze si chce zaujmout misto ve smecce ale ze je v tom veku kdy to psi uz zkousej. Nemyslim si, ze kdyz bojovala o jidlo, ze by nejak boj vyhrala, proto byla tak hubena, mozna az podvyzivena, protoze se k jidlu dostala posledni. Vzdy kdyz neco dostane tak strasne hlta a nic ani nezvyka, zkousela jsem ji i nadzvednout misu ale ona i tak strasne hltala (pak cely den skita ), takze asi je to tak ze se vzdy snazi to snist driv nez ji to nekdo vezme, tak jako kdyz byla malinka. Logicky mi to dava smysl, kdyz neco dostane, tak at si to sni v klidu, ale nelibi se mi ze vrci, ja na ni taky nevrcim, kdyz jim a ona ke me prijde. Muj minuly pes by si v zivote nezkusil na nekoho zavrcet a to i kdybych ji trhala nohu :)) jidlo bych ji i z pusy mohla vytahnout a nikdy by nic neudelala. A co ja vim, jestli ona nahodou nebude pak vrcet treba na navstevu nebo nejake dite, protoze si bude chtit chranit nejakou vec. Asi to spis nemam uz resit, asi to fakt nic neznamenalo..?

to já zas klidně zavrčím - nesnáším když mi čuměj do talíře a po zavrčení vypadnou na únosnou vzdálenost...
Tys dala své feně jasně najevo že má důvod si to bránit - kdybys jí místo toho v klidu řekla něco jako "no aby ses nezbláznila" a třeba si sedla vedle ní (ale nevšímala si jí), řekla bys jí tí naopak že není důvod se o žrádlo bát. Probíralo se to tady už mockrát, prostě když psu něco dáš, tak ho to nech v klidu sežrat, jen tím docílíš toho že se pak o to nebude bát a časem ti to klidně i přinese.

Nehladaj problém tam kde nie je.U roznych plemien je puberta v rozdielnom veku,u malých skor,u velkých neskor.Každý jednotlivec to má ináč.Keď na teba pri žrádle zavrčí,kludným hlasom prehoď niečo v tom zmysle ako- klídek,se nic nedeje né.

OKEEEEEEEEEEEJ uz nic neresim tak na me nebudte takovy prisni Mimochodem, zrovna drzim zbytek te jeji kosti v ruce, protoze je tak malej ze ji to uz neslo kousat a tak mi ho prinesla abych ji s tim pomohla.

Dobrý den, moc ráda bych Vás poprosila o radu. Napíšu to stručně. Máme doma 4letého beaglíka. Je to náš mazel a řádný člen rodiny, jenže nastal problém. Má pravou beaglí vlastnost, což je sežrání všeho, co může. Vždycky jsme se ty jeho nájezdy na naše jídla, koše a tak snažili minimalizovat, ale poslední dobou na nás začíná vrčet a cenit zuby, když ho chceme od nějakého jídla, které jakoby krade, odtáhnout. Svou misku si normálně nechá vzít, ale u bůvolých kostí, vepřových uší, buchet a tak dále hrozně vrčí. Já se ho nebojím nebo alespoň se to snažím neukazovat. Čapnu ho za kůži za krkem a je hotovo, ale mám strach kvůli ostatním členům rodiny. Příjde mi absolutně bezedný. Doma se normálně projde po kuchyňské lince, převrátí koš, otevře si skříňku... Jenže on i když něco takhle doma sežere a dostane vynadáno, tak i přes to si to venku, pokud něco najde, dovolí znova. Nejhorší je, že jídlo je každodenní záležitostí, takže problémy tohoto typu jsou na denním pořádku. Prosím o nějakou radu, nechci, aby na nás takhle vrčel.
Moc děkuji

Chci se jen ujistit, že je to tak správně. Máme B. 5 měs. NO a D. 4 roky West. Tu dospělou nenechám vychovávat štěně a většinu sporů řeším já. Včera dostali mňamku a B. to chtěla D. ukrást. D. na ní varovně zavrčela, B. neposlechla a D. ji kousla do pysku. Má páníček do takovýchto sporů zasahovat?

Momentálně mám zdravotní problémy, ale jak se z toho dostanu s panem Desenským se domluvím.

My máme něco podobnýho, té starší je sice jen 1,5 roku, ale už je dospělá, mladší je 9 týdnů. Já do jejich sporů nezasahuju, ale když je to moc tak starší mírně okřiknu jménem a dodám klidným hlasem klííídek. Naopak když vidím že ji malá otravuje hodně, třeba když se starší chce napít nebo leží a chce spát, tak odstrčím tu malou a podstrčím jí nějakou hračku. Problém spíš je, že ta starší v tu chvíli ožije a jde jí tu hračku sebrat.

Ta mladší B. je dost vyčůraná, pozoruje starší D., když nedává pozor, tak B. jí něco ukradne. Takže D. už radši dopředu varuje, že je to její, což B. respektuje. Nejstarší pesan už je pomalejší, takže mu B. ledasos ukradne a než stačím přiskočit, tak už to má sežraný.

Pokiaľ sa psi dokážu dohodnúť rozumným signálmi, ktoré navzájom rešpektujú, nie je dôvod zasahovať.

Některé problémy se mi podařilo zvládnout, misku si už nehlídá. Nějakou dobu jsem mu ji brala a granule dostával, kdy já jsem chtěla a ne, kdy mě on dovedl k misce. Brzy pochopil, kdo rozhoduje o tom, kdy on bude žrát. Říkali jsme si, fajn, zvládneme to, pak kousnul tu mamku, když natahovala prádelní šňůru. A v té chvíli se v nás něco zlomilo. Já měla před ním fenku kavalíra a jorka. To byly prima holky, tulivé, hodné. Tohle je paličatý kluk. A moje povaha je slabá na to ho neustále umravňovat a lámat jeho tvrdou palici. Proto jsem ho nabídla dát někomu, kdo má buldíky rád a poradí si s jeho vrtochy. Zabloudila jsem, bohužel, i na jedno fórum, kde mě rotrhali na kusy. Neakceptovali, že jsem rezignovala a chci mu najít nový domov. Já vím, že to nemusí být správné, ale je správné, aby zůstal u nás???

To musíš vědět ty, jestli je to správné, jestli vyhovujete jeden druhému.

Trošku mě zarazilo to, že jsi mu brala misku atd., a tvoje vyjádření lámaj ho tvrdou hlavu. Pesjky není třeba lámat, jen se k nim chovat srozumitelně. Vypadá to, že jste zvolili souboj a on se přizpůsobil. Jestli můžeš, domluv si s Rudou schůzku a rozhodi se pak.

To mi tady radili, ať mu vezmu misku se zbytky, aby neměl důvod si ji hlídat. A zabralo to, dnes už mu ji brát nemusím. Pochopil velmi rychle, co jsem tím chtěla říct. Pan Desenský mi nabízel návštěvu, přemýšlela jsem o tom, ale já vím, že my se nezměníme. Já nedokážu mamku, která viděla dřív psy jen z balkonu, naučit, jak se k němu chovat, aby ji znovu nekousnul.

Tak vem mamku s sebou.

Mám otázečku... včera prcek dostal kost z buvolí kůže, chvíli jsem mu jí držela ať si ji oňufá a okouše a pak jsem mu ji nechala. Prcek byl do ní fakt zažranej a fakt ho to bavilo. Ani příchod mého přítele domů ho nezajímal. Přítel šel k němu, aby si ho pohladil, ale malej zavrčel a úplně po něm vyjel, že kdyby necukl tak by ho kousl, nechali jsem ho teda být a přešli jsme to. Když jsem k němu po několika minutách přišla já, páč už byl čas na procházku, tak jsem ho taky pohladila, ale jen si ji vzal a odešel s ní. Tak jsem si ho radši přivolala (popravdě jsem nečekala, že za mnou od kostičky přiběhne, ale přiběhl bez váhání ). Chtěla jsem se zeptat, jak se po takových výhružkách a vyjíždění máme zachovat, když je to ještě štění? A od jaké doby by si to dovolit fakt neměl? Jak jsem už psala, mám poprvé pejska od takto malýho prcka a bejvalej hafan, si dovolil vrčet, když měl "zákusek" jen na dědu a babičku.

neřešila bych to tobě se taky určitě nelíbí když jíš třeba svíčkovou a někdo k tobě přijde a začne nebo by tě chtěl muchlat.-)) osobně když dám psum kost nchám je vklídku a když po nich něco chci přivolám si je

No schválně mu tu kostičku brát nebudu Ale i tak by si to snad dovolit neměl, co? Jo kdyby byl dospělák a toto si dovolil, tak bych mu to rozhodně neodpustila. Navíc mně nevadí, když mě třeba přítel při jídle muchluje

no to mě to teda docela vadí a radši jím v klidu

Celé je to jedna velká chyba za ještě větší chybou:
Přítel šel k němu, aby si ho pohladil fatální chyba č.1. Za psem se nedolézá, pes se přivolává. Dolézání je totiž projev podřízeného chování hierarchicky níže postavených jedinců ve smečce.
kdyby necukl tak by ho kousl fatální chyba č. 2. Když už po mně něco vyletí, neucuknu, klidně se nechám kousnout a zcela rezolutně ukázním psa za tu drzost, že si dovolil mi něco vnucovat a ještě k tomu po zlém. Za kousnutí, byť jen drobné, mohu totiž psa regulérně ukáznit i pod adekvátním tlakem, narozdíl od jeho pouhého zavrčení, které obvykle řeším jen nadřazeneckým komentářem s direktivním přivoláním.
nechali jsem ho teda být a přešli jsme to fatální a klíčová chyba č.3. Nikdy nepřejdu hrubý prohřešek, pokud nemám v úmyslu to cíleně, ovšem nenápadně nahrát celé znovu a sejmot psa minimálně dvakrát tolik než za první pokus o podobný prohřešek, abych si sjednal respekt na úroveň takovou, aby měl pes obavy mi něco podobného zopakovat a raději u svých výrazů nejprve přemýšlel. U štěňat je tohle ale pořádný průšvih, viz. dále.
Díky vašim chybám pes vyšel z celého jako vítěz a King, dostal tak přítele na hierarchicky mnohem nižší pozici, než na které byl ještě před tím, než se ke psu přiblížil. Pokud bude chtít svou hierarchickou pozici dostat výše, bude muset splnit podmínku za mým textem začínajícím slovem cíleně a to včetně tohoto slova. Aby si zase nenaběhl, poradím malý detal: snadněji se to řeší s couračkou.
Oprava podobných kiksů, aby se to udělalo správně, je i u dospělých psů balanc po hraně žiletky, kde na jedné straně je důvěra s respektem a na straně druhé strach se strachovou agresí, kdy by se muselo začít se vším od začátku. U štěňat je to mnohem horší o to, že se vaše vzájemné vztahy teprve formují a může dojít k nenapravitelným škodám v případě chyby.

Jak jsem psala, u dospěláka bych si poradila, ale nebyla jsem si jistá u toho 3měsíčního štěněte. Když po mě totiž vyjížděl v náručí, tak jsem ho zase trestat neměla, takže jsem nevěděla.

Mam takmer 10 mesacneho bulteriera a uz od malicka mame problemy zo zranim.Stale sa boji o zradlo.Ked dostane misku zo zradlom a ak to nechce zrat ostane pri nej sediet a strazi si ju.Ked nahodou od nej odidie a niekto ide okolo on ide k jeho nohe a kontroluje aby mu nahodou nesiel k miske.Pripadne zavrci aj chnapne.Preto zerie len v v ohrade.Ked mu misku zo´berieme a nama co strazit uz je ok.
Viem je to len take docasne riesenie lebo nie stale ma moznost zrat v ohrade.

S tym strazenim zradla suvisia aj dalsie problemy.

Nedavno som psika zobral zo sebou na grilovacku.Pes sa vtedy choval uplne inak usi sklopene a nervozne pobehoval kde sa mu co ujde.A vtedy isiel okolo mna tak som ho zacal hladkat a troska vytlapkal ako vzdy a potom na mna zavrcal.Tak som ho zdvihol za obojok a zfukol ze co to spravil,pricom este vrcal.Potom som ho pustil a on sa isiel venovat hladaniu zradla.Tak som si ho zavolal dal lahnut a zostat pri mne.
Potom este par krat zavrcal aj na dalsich ludi ktory ho hladkali.Ale nastastie ostalo len pri zavrcani.Obvykle mu hladkanie ani tlapkanie ani od cudzich ludi nevadi.
Mam pocit ze mu vadi ked niekto druhy papa a on sa musi len pozerat.

Ak sa problém psa stupňuje od šteniatka, znamená to, že váš postup bol nesprávny a psa ste ním naučili sa o jedlo naozaj báť a chrániť si ho. Kŕmenie v ohrade nie je riešením, len odsunutím problému. Dvíhanie za obojok o tom nesprávnom postupe svedčí, len sme sa nedozvedeli viac. Pokiaľ má pes pri jedle pocit, že sa zas bude bojovať a on znova musí strážiť, nie je nič divné, že vrčí na toho, kto ho hladká. Nie je to správna reakcia, ale nie je to jeho chyba. Prečítajte si staršie príspevky v tejto téme a pri konkrétne položených otázkach sa môžeme dostať ďalej.

Potřebovala bych malinko ujasnit,jak bylo tohle myšleno.Můj mladej totiž dost protestuje,když se mu venku podaří chytnou nějakou mňamku.Přivolání má,takže vždy poslusně přijde ke mně,ale odevzdat to nechce.Tak mu to páčím z huby a bohužel už se mi několikrát stalo,že potom co to pustí mne rafne.Jak se mám v takové situaci zachovat?Já vím,že bych ho měla podržet než se zklidní ale musím mu to páčit oběma rukama a než je stihnu pak přesunout pryč z dosahu jeho zubů....je prostě rychlejší.

Škoda že si nebyla teď na free, bylo tam ukázkové odebrání míče z maliní huby Třeba ti to někdo schopnější popíše, nebo si pro ukázku budeš muset zajet - třeba na free do Prahy.

Já tam byla,viděla jsem to...ale zatím to takhle neumím

Proto jsem právě psala,že vím,že bych ho měla držet než se zklidní,aby nedošlo k tomu kousnutí,hned jsem se na to RD ptala,ale dneska opět byl mladej rychlejší a já mám pěknej kousanec a jsem z toho špatná.

viděla jsem jak Ruda zápasil :) stiskem tlamy ji neotevřel, až zapojil druhou ruku zezadu na krku :) občas mám stejný problém s Arinkou když nechce tak nepustí a já, ač si myslím že nejsem nejslabší jí fakt tlamu neotevřu

No mě jde o to, že pysky přehrne dovnotř na zuby - na trhák (což je tuším 1P) a pak otevře a drží dokud se pes nesklidní, až nebude chtít kousnout. Je to dost neštěstnej popis.

jj tomu rozumím, jen se zadrhávám na bodě č. otevřít tlamu, na který fyzicky (s přehrnutýma dásněma) nestačím.. mám pocit že by se Arina klidně nechala překousnout durch místo aby pustila.. někdy má blok, jindy pouští na povel, nevím co to spouští

Jo,já vím jak to myslíš!Tak možná by mi pomohlo mu držet tu držku déle otevřenou,protože většinou mne rafne když už ji zavírá po té co fujtajbl vypadnul na zem. A možná taky stát za ním a nad ním,páč dozadu by nemusel být tak rychlej.Jinak sbírá hlavně ve tmě,což já nikdy nevidím.Když je světlo tak si moc nedovolí,páč ví že by mu přistálo něco na hlavě.Jinak ,,pusť ´´ trénujem na hračkách a klacíčkách,když na to můžu šahnout tak to mi to dá,ale když je to hluboko v tlamě....tak to nevyplivne.Ach jo!