Rudo, tento dotaz pokud je troufalý, nehodící se, tak ho smázněte.
Můj pes od začátku, co ho mám, dobře reaguje, když napomínám svoji Anču. Včera mě zase mile překvapil. Vodila jsem za ručičku malé batole a Anča divoška se neustále dožadovala, aby jí batole házelo klacíčky. Byla u nás dost blízko, chovala se rozjívěně. Rukou jsem jí odstrčila, něco houkla, ale moc prostoru jsem neměla. V tom nastoupil Břeťa, jako už po několikáté, postavil se tělem mezi nás a Anču, dal ji bodyčka, čímž ji trochu odhodil a ještě ji "začumákoval" do xichtu. No a Anča dala pokoj. Šla si po svých. Fascinuje mě to jeho chování, ta všímavost, že pochopí, co po Anče chci a řekne jí to po psím, aniž bych cokoliv směrem k němu udělala.
Vím, že víš, na co se chci zeptat, ale já nechci všechno hned, zajímal by mě další krok, či krůček k vysněnému - dát Břeťovi na starost Anču a umět mu to sdělit.Nebo to mám nechat, jak to je...Díky.

Moc děkuji, věřím, že jsem pochopila, cos mi chtěl mezi řádky říct.

Ještě malou poznámku o tom kopírování, když se jedná o Dorotu a jeho usměrňování jejího chování ( nemyslím výchovu hrou, tam je dost otevřený). Doteď jsem si myslela, že je k ní opatrnější, jemnější, tolerantnější než k Anče kvůli její povaze, že ji má hodně rád a že ona těch výstřelků oproti Anče moc nedělá. Teď už vím, že je to trochu jinak - je to můj styl, moje myšlení.

Mám 2,5letého RR, všichni tvrdí, že je dominantní, já nevím, nepřijde mi. Popíšu situace a zkuste mi k tomu napsat svůj názor. Je nekonfliktní, nicméně každý atak ze strany jiného psa, by okamžitě ztrestal (nedám mu k tomu příležitost), je naprosto v pohodě se všemi menšími pejsky i fenkami, pokud ho prudí odchází, štěňata naprosto v pohodě, pokud má náladu tak si hraje, v případě, že je mezi skupinou psů okamžitě přebírá "dohled", nikdy ho neuplatňuje silou (je to možná i tím, že nikdy nenarazil na jiného "podobného"), pokud dojde ve smečce (je pokaždé jiná) k pokusu o rvačku, nikdy nezasahuje, ale po skončení někdy "umravní" viníka, zpravidla ho chytne za krkem a zabublá, pak ho okamžitě pustí a vyzve většinou ke hře. Když běháme coursing a pouštíme je na skupinové běhy, tak se ještě nestalo, aby nedostal přednost u kilu (zakousnutí střapce), já mu pro jistotu dávám košík, abych neriskovala, že až to jednou tak nebude, tak si to vynutí. V rodině uznává jen mě. Poslouchá na 98 %, nicméně občas i mě zkouší "ukecat" (to mu nevychází), není z těch, který by vyskakoval a olizoval, radost projevuje dost decentně, je naprosto "důstojný", na zahradě za plotem nikdy neštěká, prostě jen sleduje a běží podle plotu, pokud by někdo vstoupil, tak by se teprve ozval. Nové věci se učí (pokud ho baví) docela snadno, rychle chápe co po něm chci, pokud se něčeho neznámého bojí, stačí ho k tomu přivést, on to očuchá a tím pro něj problém končí

Zdravím, chtěla bych se na něco zeptat. Máme v rodině skoro devítiletou fenku plemene Ši-tzu. Zachránili jsme ji před útulkem v jejích třech měsících a vzhledem k tomu, že mi bylo tenkrát devět let, tak se o ni nejvíc starala mamka. Když jsem se začala o výchovu zajímat, zjistila jsem, že máme doma rozmazleného závisláka, co nic neumí a začala jsem hledat cestu, jak to změnit. Začali jsme spolu pracovat, víc si hrát a víc komunikovat gestama a výrazem - největší průlom v tomhle směru nastal, když jsem si přečetla knížku Jak poznat psí duši a našla tuhle poradnu. Naučila jsem ji aspoň základy a teď Betyna poslouchá mě, protože jsem důsledná a neomlouvám, že se jí něco zrovna nechce, protože je někde něco zajímavějšího a důležitějšího. Stejně je ale závislá na mámě, která ji krmí. Zkoušela jsem ji krmit já, ale stejně je závislá na mámě, chodí za ní jako ocásek, nejbouřlivěji ji vítá a miluje ji.Příto si s ní hraju já, nechám ji olizovat mi klidně celý obličej, díky mně je jí vysavač ukradený, podle mě má i vyšší sebevědomí. Řekla bych, že mě respektuje a věří mi - aspoň se to zdá, vážně si rozumíme - ale stejně miluje mamku, která si s ní nehraje, skoro se s ní nemazlí a nekomunikuje.
Nijak jí nepodlejzám, klidně ji vyhodím, když se tváří otráveně při mazlení. Nenechám sebou manipulovat. Stejně jsem ale v jejích očích až ta druhá. Co můžu zlepšit? Kde dělám chybu?
Předem moc děkuju za odpověď. :)

Kde děláš chybu? Tímhle přístupem. Proč by ti měl pes najednou patřit, když 9 let patřil mamce? Ten pes nevidí chyby na pánovi, páník je všechno. Ty chyby na mamce vidíš ty - po ix letech. Buď ráda, že se čuba zlepšila, že tě bere, že je sebevědomější, že si hraje a má lepší život. A smižř se stím, že miluje i mamku. Až nastane krizová situace a doufám, že nenastane!, tak poznáš, komu věří víc. A "lék" na tohle? Vlastní pes

1) přirozenou hierarchii ve "smečce" neokecáš - máma je asi pořád šéfem spíš než ty a psisko to vidí.
2) to krmení podle mě není zas tak důležitý. Ten pes ví, že ho stejně někdo musí nakrmit a je to v podstatě jedno kdo - aspoň teda u nás.
3) ve vztahu (jakémkoliv) má vždycky "navrch" ten, kdo má rád míň a míň se snaží. Nebuď na své fence závislá, nečekej a nežádej od ní zbožnou oddanost. To si stejně nevynutíš, buď ti ji dá nebo nedá. Spokoj se s tím, co ti chce dát ona sama a teď. Zvířata často dolejzaj právě za tím, kdo je spíš ignoruje. Naše kočky si takhle úplně omotaly tátu okolo tlapky. Tím ale nechci vůbec říct, že ji máš začít ignorovat - spíš přestat žárlit, vážit si toho co máš (respektuje tě, rozumíte si a to je strašně moc ) a užívat si každý den s ní, stejně tak jako chvíle bez ní.
Zase blbé přirovnání, ale je to podobné jak s chlapem: Když ho furt sleduješ a ptáš se, jestli tě miluje, tak ho to za chvíli pěkně otráví, naopak když máš svoje vlastní záliby a nejsi mu pořád za zadkem, víc si tě hlídá

Díky za odpovědi, mě spíš zajímalo jestli prostě někde něco nekazím, když se máma v podstatě vůbec nesnaží s ní vyjít a kromě toho, že jí nakrmí, ráno vyvenčí a občas pohladí jí prakticky věčně vyhazuje - z gauče, z kuchyně, odkudkoli - a stejně ji Betuše bezvýhradně miluje. Samozřejmě jsem nikdy nečekala, že najednou obrátí o 180 stupňů a bude milovat jenom mě - jsem ráda už jenom za to, že se tak zlepšila a že se to vůbec mezi náma celkově zlepšilo! :)
Není to tak, že bych za ní dolejzala nebo tak něco, prostě se jí věnuju, baví mě to, mám na to čas. Taky občas radši zalezu do postele a ignoruju svět kolem sebe. Je pravda, že ona ty chyby nevidí a je jí to šumák, tak proč něco řešit. :)
Vlastní pes mi bohužel neprošel ani po prohlédnutí fotek z útulků, kde pesani doslova prosí očima, tak si budu muset na vysněného ovčáka ještě počkat.. :)

Tak ještě jednou a stručně: Jo, kazíš. Už jen touhle myšlenkou:
sama sebe posouváš v hierarchii níž než je ona. Přestaň to řešit, jen to škodí.

Děkuju, pochopeno
Já se zas zeptám, až budu dumat nad něčím, co nemá cenu řešit. Ale tak je lepší se zeptat, než něco zvorat, ne? :)

Víš on je každý pes jiný. Já jsem kdysi řešila "proč mě můj pes nemá rád". Od 4 měsíců byl doma sám, měl k dispozici celý byt. Nikdy nic nezničil, nerozkousal. Neřešil nic. Já odcházela do práce a on se na mě podíval a odklidil se do ložnice, zalehnul do postele a nic. To bych ještě zkousla, ale při mém příchodu, zvedl hlavu, párkrát zamlátil ocasem a klidně v leže čekal, až se vypravíme ven. Neustále jsem pátrala, kde dělám chybu. Přestala jsem dolejzat a řešit, proč a smířila se s tím, že takový je. S postupem času jsem začala být vděčná za tu jeho "flegmatičnost". Když mu bylo 2,5 tak jsem domu přidla štěndo. Je přesný opak toho staršího, mazlivý, závislý, neustále mě vítá (i když jdu do sklepa), všem projevuje radost. No, je s tím chvílema docela otravný a spoustu "vítacích ceremoniálů" jsem musela pracně odbourávat. Zřejmě, ale pod jeho vlivem "roztál" i ten starší. Má jen umírněnější projevy (mě naprosto dostačující ) v projevování přízně a radosti.

Jo, já se tu taky každou chvíli ptám na kraviny (tím nemyslím, že tvůj dotaz byl kravina, to je spíš docela důležitý ). Mimochodem naše Elí taky vítá ze všech lidí nejmíň mne. Já jsem prostě "normálka." Zato když přijedou na návštěvu příbuzný nebo jdem někam s kamarády, to si může pr..ku uvrtět.

Mám podobnou zkušenost jako slečna, co zakládala toto téma, ale..
Máme Ronýska už 8.5 roků a jsem za něj ráda. Nicméně, od malička jsem se o něj starala já, učila jsem ho povelům, chodili jsme spolu hodně ven. Když mu byl rok začali jsme chodit na cvičák, kterej ho bavil, stačilo vzít batoh na záda a už věděl, že jdem cvičit. Chodím s ním ven jen já (i když ho chtěly máma se ségrou), nikdo jinej není ochoten s ním dojít ven (tedy posledních pár let s ním případně jde přítel). Takže když marodím, pes chudák chodí jen na zahrádku, kde se stejně moc nevyvenčí (nechce si špinit svoje teritorium?) a odpovědi ostatních proč s ním nejdou ven? Únava z práce. Mamka je celý den doma a stejně s Ronym byla za celý jeho život asi 3x venku, jinak vůbec, pouze zahrada, co se týče krmení taky tomu moc nedává - vůbec mě neposlouchá co má pes rád, ale koupí tyto granule, protože je koupila kamarádka jejímu psovi Rony je pak nežere, ale ona mu nic jiného nedá a neuzná bohužel svojí chybu a proto další granule, které pořídí, jsou zase jiné značky než navrhuji.

Ale otázka tedy zní: jakto, že tedy miluje mamku, která se o něj od malička nijak extra nestará, je jí jedno, že je pes doma celej den sám, nechodí s ním ven,nemazlí se s ním..prostě nic. S námi jde vždy ven, ví že u nás dostane podrbání a hraní ho taky nemine, ale jakmile slyší jít po chodbě mamku, tak je vtahu

A vo tom to je,neleze mu niekam A nechová sa k nemu mamka k tomu všetkému náhodou ešte autoritatívne?

Já mu taky nikam nelezu, prostě když už ho mám, tak se o něj starám a blbnu s ním, je to můj kámoš Jinak mamka se k němu autoritativně určitě nechová všechno mu dovolí a má jí prostě na háku. V jedné knížce jsem četla, že pes se nejvíc věnuje tomu, kdo je např. citově zraněný, že když cítí že je u jednoho všechno ok, tak je nejvíc s tim, co je tzv. na dně. Je to pravda? I když nevim zda tomu věřit, já když mám splín či podobně, tak se Rony nechová nijak jinak..klidně si ke mě sedne zády nebo si lehne a nic..

Copak takové tvrzení vůbec může být pravda? Dokázala bys to takhle zobecnit na lidi? (Jako třeba, že lidi se více starají o citově zraněný psy)? Samozřejmě je to individuální - některý pes je citlivý, jiný natvrdlý, jeden láskyplný, další chladný - tak jako jsou různí lidi, jsou různí i psi.

Na tvůj dotaz bych odpověděla úplně stejně jako na předchozí, že asi z mamky cítí autoritu a nezájem, a proto se snaží o její pozornost, kterou u tebe má zadarmo, a proto se snažit nemusí.

Možná si pletu pojmy s dojmy, ale kdyby z ní cítil autoritu, tak by jí i poslouchal ne, myslím když by mu dala povel. Ale to on jí neposlechne. Mno taky mě napadlo - opět řiká se, že pes si vybírá svého pána, né člověk psa - když jsme si pro něj jeli, tak ke mě se přitulil jiný pejsek a úplně jsme spolu tak splynuli, byl fakt boží, hrozně sem ho chtěla, ale k mamce se přitulil Rony a jí se líbil a tak sme si odvezli Ronyho. Tak jestli proto k ní víc netáhne..

Podle mě za jeho chováním hledáš hrozný složitosti. Brala bych to tak, jak to je a neřešila... Pes, co jsem měla poslední dva roky jeho života zase miloval mýho tátu a to ho viděl parkrát do roka. A ve chvíli, kdy se táta objevil v jeho blízkosti, přestali pro něj ostatní existovat :) poslouchal mě, já se o něj starala, táta ani neměl potřebu ho mazlit nebo tak, ale prostě pes ho zbožňoval. Neposlouchal ho, ale nehnul se od něj na krok, když měl tu možnost.

Děkuji za odpovědi, já se s tím už nějak smířila, ale i tak je mi někdy líto, že ten pacholek radši pláchne za někym komu je pomalu lhostejný a zajímalo mě, zda to může mít nějaké vysvětlení.
Každopádně všem díky

podle mě nejde ani tak o to, jestli se k němu mamka autoritativně chová nebo ne, ale jestli je přirozenou autoritou a "vyzařuje" to z ní .. pes takové jedince pozná a přirozeně se zařadí.

jak s ním blbneš?? .. i to psovi může říct jestli tě má brát jako "autoritu" nebo se chováš tak, že "na něj prostě nemáš" a pak se podle toho tak i chová..

Tak chodíme spolu běhat, venku mu házím míčky, klacky, sněhové koule, při házení míčků si ho dávám někdy k noze a odhodím míček a až pak ho pro něj pošlu. Blbnem takhle i doma, taháme se o aport, drbu ho..Míček mu i třeba někam schovám a on ho hledá.někdy si k němu jen sednu na zem a hladím ho. Je fakt, že pes začíná víc poslouchat přítele s kterým jsem 5 let a poslední dva roky ho Rony bere čim dál víc..asi nemám přirozenou autoritu a pes mě bere jen jako kámoše na hraní..Mno kdyžtak se s tím hold smířím :)

Tak třeba neví, co ten povel znamená - nikdo (máma) mu to nevysvětlil

Jak se projevuje, že poslouchá přítele a tebe ne? V jakých situacích? Mámu teda poslouchá ještě míň než tebe nebo jak to teda je?

Hi koukám, že jsem to asi zamotala: Než jsem poznala přítele pes poslouchal venku jen mě (přivolání, k noze apod..), doma v bytě občas poslechl i ostatní. Mamka ho venku třeba pustila a volala ho a pes nic, pobíhal si vesele dál a kašlal na nějaké přivolání, jak kdyby byl venku sám.
Od té doby co mám přítele, kterého jsem učila jak s Ronym zacházet, pes začíná poslouchat na povely venku více jeho. Dříve to bylo jen na dovolených a doma jsem byla v první řadě já. Ovšem postupem času si mě pes asi přesunul níž a doma v bytě je to ok, ale venku na přivolání už mě tolik neposlechne. Ale zase mě poslechne stále víc, než mamku. Tu opravdu vůbec neposlouchá a přijde mi, že z ní má spíš srandu. U mě tak nějak stále ví, že povel je jasně daný a musí ho splnit, i kdybych si pro něj měla dojít (což občas musím udělat), k příteli přiběhne hned a to mu ani neřekne "ke mě" jak sme se učili, ale jen "pocem" a pes běží. Možná dělám chybu ve cvičení, ale tak jak sme se to naučili na cvičáku sme cvičili a nikdy problém nebyl.
Snad je to již trochu srozumitelné.

..ještě jen doplním, aby to nevyznělo že chci mít ze psa robota. Tak to opravdu není, prostě chodíme na procházky, hrajem si spolu, když je chut, tak si zacvičíme, protože vím, že ho to baví. Na procházkách ho nechávám očmuchávat, hrát si psy apod..Zbytečně ho nevolám, jen občas ted vyzkouším, jestli poslechne. Jinak opravdu nic nehrotíme. Prostě mě jen zajímá ta jeho změna chování - ze mě přešel na přítele. Přeci jen je to chlap, tak z něho asi cítí větší autoritu. Už i známí řikali,že je vidět, že pes má za pána přítele. Trochu to zamrzí, když člověk s tím psem celý jeho život něco dělá a pes tohle. Vděk od něho ale nečekám, no možná malinkej

No tak jí má prostě rád, no a? Moji psi se taky můžou zbláznit, když přijde mamka. ta rozhodně autorita není, psi jí neposlechnou ani za nic. Ale to je tím, že ona je prostě rozmazluje.

Kdybych to měla přirovnat něčemu v lidském světě, tak je to jako babička a vnouče - autorita většinou nulová, ale dítě se k ní těší, protože bude rozmazlováno a mít povoleno (skoro) vše.

Pro pana Desenského: Knížky jsem si chtěla pořídit, ale nikde není již k zakoupení první díl. V knihovně na něj čekám, neboť je rozpůjčovaný. Zatím jsem nahlédla do druhého dílu. Mám psy moc ráda a chci jim porozumět . Už se těším až se pustím do vašich knih

Ahoj, sleduju teď zajímavé dění v naší smečce a celkem by mne zajímalo, jak ho vidíte vy.
Odešel nám jeden z psíků. Velký pes kříženec pastevce (12 let). Byl to Pan pes. Výborný hlídač s charakteristickou povahou pastevců. Zbyli tři. Kastrovaná fenka křížence 6kg 10let, její syn 7 let a štěně 12 měsíců kříženec flet a hovík.
Poslední dny, kdy starouš už nebyl schopen se zvednout, ti tři každou chvíli vyli. Normálně vejou jen při cirkulárce.. Museli jsme ho nechat odejít.

Sleduji teď obrovskou změnu v chování té starší feny. Obvykle byla taková nevrlá, štěně zaháněla a k hraní se nechala vyprovokovat jen málokdy. Spíše námi. Nyní nevěřím svým očím, omládla tak o pět let. Sama si se štěnětem začíná hrát, neustále se chodí mazlit a je nezvykle veselá.
Snažím se na to dívat racionálně a nepřisuzovat jim lidské vlastnosti, ale...
Je možné, že by byli natolik schopni vnímat odcházení psíka ze smečky? A reaguje fenka změnou chování na změnu své pozice ve smečce? Je to vyplašenka (střelba, bouřka) braná z horších podmínek. Že by její postup v hierarchii měl takový význam pro její sebevědomí?
Budu ráda za názory. Máte případně nějakou podobnou zkušenost?
T.

Nevím, jestli můj dotaz patří právě do tohoto tématu, ale snad ano. Mám ročního psa australské kelpie a čtyřletého psa kerry blue teriéra. Mladší pes je velice drzý a nevím, jestli to mám přisuzovat jen pubertě. Jediný živý tvor, kterého naprosto bezvýhradně respektuje, je právě starší pes. Prostě cokoliv starší pes "řekne", myslí zcela vážně, "říká" to jasně a nemusí to opakovat, pokud ano, zopakuje to s mnohem větším důrazem. Přestože také když malému něco říkám, myslím to vážně, on mě ale tak vážně nebere. Např. nám neustále leze do jídla, přestože nikdy nic nedostane, maximálně přes čumák (ne, že bych ho bila, ale prostě reflex, když mi strčí čumák do talíře nebo do pusy), vždy ho rázně vyženu, on ale příště jde a udělá to znova. Další příklad, mám králíčka a od té doby, co máme kelpáka, se králíček nemůže proběhnout, pokud jsme doma, protože kelpák si s ním hned chce hrát, je ale hrozně zbrklý a králíček se ho bojí, zkoušela jsem psa odložit, to ale leží a celý se třese až chvilku nebudu dávat pozor a on bude moct vyrazit. To, že má takový temperament, neberu. Kerry blue se kdysi používali pro lov králíků a můj pes dokáže být velice opatrný, nemusí být odložený a klidně nechá králíčka, aby ho přeskakoval a v životě by mu neublížil. A není to tím, že by byl malý třeba nevybitý, jsem s nimi 24 hod denně, pracuji u koní, mám svého koně, psi vždy jezdí se mnou, takže to není tak, že by byl celý den zavřený v bytě a já bych se pak divila, proč je takový.