Dobrý den, před 4 měsíci jsme si z útulku vzali menšího křížence, je mu asi rok a půl. Většinu času je to neskutečný mazel, je přátelský k lidem i psům, ale občas dochází k situacím, kdy na někoho s vrčením vyjede. Snažila jsem se vysledovat souvislosti a myslím, že se prostě bojí. Když dospěje k závěru, že je ohrožen on a nebo někdo jiný, vystartuje, a zase podle jeho strachu je to od lehkého dotyku zuby až po zakousnutí (to tedy udělal zatím jen jednou a při jeho velikosti je to spíš nepříjemné).

Reaguje takhle obvykle v situaci, kdy nemá kolem volný prostor a vůči němu se něco nebo někdo pohybuje, pokud se někdo chová podle něj podezřele nebo na manipulaci s ním, která se mu nezdá.

Třeba v autě si manžel sahal pro brýle směrem k němu. Nebo když se ve tmě připletl dceři pod nohy, ona o něj zakopla a za ním se najednou objevil nějaký předmět, takže neměl kam uhnout (to se v panice zahryzl).

Hodně se to už zlepšilo, ale teď jsme nově narazili na kapání do uší. Poprvé z toho byl vykulený, podruhé trochu zavrčel a potřetí by nás pokousal všechny. Pak zalezl na půl hodiny pod stůl a odmítal se hnout. Přitom ho to asi nebolí, hladit se přes uši nechá bez problémů. Vím, že se radí kapat nenápadně, ale nevím jak to v praxi udělat, když mu musím ucho otočit, abych se do něj dostala a to už mu vadí. Představa, že se s ním budu týden prát se mi vůbec nelíbí , navíc co to udělá s jeho důvěrou. Nemáte nějaký tip co s tím?

Zdravím,
mám v péči tříletého yorkshira Otíka. Je to rozmazlenec na entou.
Většinu situací řešíme bez větších problémů. Někdy ale nevím jak rychle zareagovat správně.
Když nastane situace, kterou nejspíš zná a má s ní špatné zkušenosti, vrčí, ohání se a "běsní" (nevnímá, snaží se kousnout, když už kousne, nepustí a vrčí při tom). Jen doma, venku ne.
Beru to pomalu, předcházím situacím, kdy chytá ty "hysteráky". Pak to není tak zlé - třeba vrčí, ale jak mu dám čas, nechá toho, i když je pořád vidět, že se bojí.
Doma mít vodítko nemůže, páneček by to sundal. Páneček k němu také nijak zvlášť nezmění chování, ale když vidím, co Otík zvládl, tak věřím, že se s tím srovná.
Zřejmě když dělá chudinku, má pozornost a když dělá vraha, má klid.
Snad se to lepší (v tom "běsnění", když na mě vidí, jakoby znejistěl, zjišťoval, že to nikam nevede, ale ruku do ohně za to nedám).

Tak se ptám:
1) Jak ho mám (a mám vůbec?) v tom "útoku" uchopit, aby to někam mohlo vést a já ho akorát víc neblokovala?
2) mám se chovat jakože "po mě se teda rozhodně nevyjíždí", nebo že "až se tele uráčí vyblbnout, zjistí, že o nic nejde", nebo jinak?
3) mluvit (jak?)/nemluvit/...
4) Co pak? nechat ho utéct k pánečkovi do pokoje a nechat být/ vzít ven (i kdyby jen na 5 minut)/ zkusit pár povelů/ něco jiného?
5) Víte buďto jak přesvědčovat tvrdohlavé lidi k zájmu o výchovu psa, nebo jak se psi srovnávají se dvěma odlišnými systémy fungování?

Díky, Katka