Ahoj. Vím že se tady tohle téma řešilo asi už tak milionkrát ale po přečtení příspěvků i tak jsem bezradná. Máme 8měsíční štěně am.staforda. Doma poslouchá přivolání je 100%. Ale jakmile jdem ven a pustim ho na volno tak neslyší, nevidí... a utíká. Honí vlaky, cyklisty, malý děti, a nebo chytne stopu a je s ním amén. Pamlsky nepomáhají ani oblíbená hračka. Chytnout ho nemám šanci. Jen utíká dál a dál... Zkoušela jsem se mu i schvovat ale bylo mu to uplně jedno ohlídl se a šel dál. Stopovačku jsme trenovali. Na ní přivolání umí skvěle. Ale když to zkusíme bez šnury tak je konec poslocuhání a frrr pryč. Jakoby věděl že už na něj nedosáhnu. A chodit se stopovačkou pořád nemužeme jelikož máme ještě 5ti měsíční pudlici (trpaslík) a ta se s nim honí a hraje a vždycky se do stopovačky od něj zamotala. 2x ji na tom maličkou málem uškrtil kdybych všas nezadupla šňuru. Ta poslouchá 100% i venku ale nevím co s tim druhým. Je to miláček nechci ho trestat za to že nejsem schopná ho to naučit. A chodit s ním pořád na vodítku mi ho je líto. POtřebuju aby se mohl vyběhat. A získali sme mezi sebou důvěru.

Díky za rady a vaše postřehy.

Jak má mít k tobě důvěru, když si nedokážeš získat špetku respektu? Dáš volnost psovi, který s ní neumí nakládat, a divíš se, že ji zneužívá, a navíc ho tím vystavuješ riziku? Ani nic o POSTUPNÉM ZKRACOVÁNÍ stopovačky ses tu nedočetla? Někdy nejde mít všechno hned - tedy pohodlí pro sebe, volnost pro psy a poslušnost zároveň.
Jinak teda venčit dva nezbedný dorostence musí být dost náročný a určitě bych je brala na procházky aspoň jednou denně každýho zvlášť.

Když on právě začal chodit ke mě na stopovačce. Tak jsem zkusila ho pustit na louce kde nehrozí že by se něco jemu nebo někomu stalo. A stejně zase začal utíkat. A na zavolání nereaguje. Ani na tleskání. Nic dělá že je hluchej. Jediný co občas pomuže je že začnu mu utíkat. Tak zareaguje. Jinak chodim s nima i samostatně jelikož malá by ještě nedala tak dlouhé procházky. A zkracování šňury. Zkoušeli ale nevim asi vycítí že na něj nedosáhnu tak utíká. tak dostane zase 12m. btw nosí i doma cca 3m jelikož párkrát proklouzl mezidveřma malýmu bráškovi a běhal kolem baráku. Jenže on je vychcanej a veme si šňuru do huby a začne zdrhat.

Vím že je chyba ve mě. Že psa to nějakým způsobem musím naučit. ale nechci aby ste tady ze mě dělali uplně neschopnou kravku. Pouze slušně prosím o zkušenosti jestli ste někdo měli taky takové trable s nějakým paličatým a sebevědomím psem. A abych se vyvarovala chybám v jeho výcviky. Předem děkuji.

PS: Jak říkám bývalej pes byl vychovanej jak hodinky. A ta menší pudlice poslouchá též.

Nejlepší by bylo vzít milý štěnátko na osobní konzultaci k panu Desenskému na Vlčáry. Ukázka praxe je lepší než tisíc slov, to mi věř. I když chápu, že se asi momentálně cítíš takto:
Jinak k Tvému problému - štěník je prostě rozmazlenej, schází mu panička s velým "P", která je pro něj (nejen venku) nejdůležitějším člověkem na světě, prostě "vším" a proto lítá po všech čertech. O důvěře a respektu nemluvě, ale to se po internetu těžko řeší...
Neber to prosím osobně, že by někdo chtěl z Tebe dělat hloupou ale podle mého názoru je to fakt na osobní ukázku.

Dobrý den,

chci poprosit o radu. Máme 22 měsíční labradorku, která doma poslechne, je na nás závislá (když někdo odejde, je smutná, chvíli pokňukává a pak se se situací smíří). Ale když jsme venku, je jako vyměněná... když ji přivoláváme na stopovačce, vůbec ji nezajímáme, ani neotočí hlavu směrem k nám. Když ji náhodou zkusíme pustit a ona se začichá, tak volání, schovávání se ani útěk od ní nevedou k ničemu. Venku se prostě chová jak samostatná jednotka...
Poradíte?
Mnohokrát děkujeme
Zdeňka a kol.