Dobrý den.Vlastním rasu drsnosrstý trpasličí jezevčík.Je mu 2,5 let.Od malinka co jsem si ho pořídila tak se bál úplně všeho-lidí,dětí,jízdních kol,
prudkých pohybů,kolečkových bruslí,skrátka všeho.Díky Vám,pane Desenský,tento problém jsme zvládli.Ale problém zůstává v tom,že když jsme venku a uslyší nebo uvidí skejt nebo kopací míč z krásné procházky se stává horor.Skejt mu tolik nevadí,ale nesnese jeho zvuk.S míčem je to mnohem horší.Stačí míč vidět nebo slyšet.Je jedno jestli hrajou fotbal nebo jestli jen driblujou snaží se utéct pryč.Já mu utéct nedovolim,ale dopadá to tak,že já ho za sebou táhnu a on se snaží všemi možnými způsoby utéct.Nevím si s tím rady.Budu moc ráda za každou radu.Předem děkuji.

Tak mu kup mičudu, a postupně zvedej laťku co se týče jeho reakcí na ni. Pohoda a klídek nechť jsou věrnými kamarády.

Dobrý den pane Desenský.Děkuji za odpověd.Vaší radu jsem hned vyzkoušela.Ale začal mi dělat to,že když nechce někudy jít,tak ho zatáhnu,škubnu vodítkem on si lehne a nechce jít dál.Zjistila jsem,jak si jednou lehne tak s ním nic nehne...Zkoušela jsem vzít ho do náruče a poponést,ale to taky nepomohlo.Tak jsem ještě vyzkoušela jak leží,má obojek s vodítkem,tak vodítkem ho zvednout do sedu a vydat povel "ke mě".To také nezabralo.Jsem z toho neštastná a nevím co mám dělat.Prosím poradte.

Dobrý den Lenko.Míčudu jsem mu jednou koupila,ale už je to delší doba a dokonce jsem ho tahala s sebou ven.Hrál si s ním jako blázínek.Běhal za ním a kousal ho.Dokonce jsem do něj i kopala a to bral normálně.Nechápu čím to může být,že venku,když si někdo cizí hraje s míčem,tak se bojí a snaží se utéct.Ale když si s ním hraju já,tak to venku bere normálně,ale musíme být na nějakém klidném místě,protože jinak by si s ním nehrál.

Nemá s tímhle nějakou třeba mooocc špatnou zkušenost? Tzn. jestli se nemohlo stát, že byl někde sám uvázaný bez vašeho dozoru(obchod, pošta či co) a nějaký dement o něj nebouchal balonem. Lidi jsou různě postižení...

Nevzpomínám si,že by mu někdo něco udělal s míčem.Od malinka je to takovej můj malej bojka.Kolikrát lidi,pubertáci vidí,že se bojí míče a naschvál začnou víc do něj kopat nebo driblovat a mají z toho děsnou srandu.To mám sto chutí jim něco říct od plic...Souhlasím s Vámi,že lidé jsou různě postižení...

aha, a co kdybys místo toho řekla psovi: "Hele! Dem si zahrát fotbal" a domluvila se s nima, že si budete kopat chvíli spolu, že se pes bojí?

Koupila bych si míč domů, nechávala ho válet na zemi a občas do něj strčila a tak. Tvářila bych se, že mě to děsně baví a že to je fakt sranda. Až si pejsek trošku zvykne, zkus s míčem trochu bouchnout a pořád je to sranda. Pak bych si míč brala i ven a tak.

Děkuji za odpověd pane Desenský.Moc ráda bych k Vám přijela,ale finančně mi to bohužel nevychází.Vím,že jsi mě omotal kolem prstu a moc ráda bych ho zlomila...Mohl by jste mi prosím poradit přes internet?Byla bych Vám za to moc vděčná.

Moc nechápu, proč ho chceš lámat.... nebylo by lepší ho vychovat? Obávám se, že po internetu se hodně těžko radí a když je problém komplexní, tak je to nemožné. A pokud jsi po prostudování poradny problém vyřešit nedokázala, pochybuji, že se tak stane teď...

Pane Desenský děkuji za odpověd.Máte pravdu.Chyba byla určitě celou dubu asi ve mně,protože jsem se bála zatáhnout a škubnout vodítkem.Včera jsem hafíka půjčila tetě a jí šel normálně,protože ona se s ním nepárala a nemazlila jako já.Měla jiný a odlišný přístup než já.Já se bojím,že mu něco udělám,ale ona ne a on to zní asi vycítí.Snažím se být nekompromisní a být vůči němu,když nechce chodit,tvrdohlavá.Snad se mi podaří toho docílit.:)

Ahojky.Doplnuji naše zkušenosti s míčem...Víte co nemohu pochopit?Před naším panelákem,když si někdo hraje s míčem tak Oránek utíká jako o život.Ale pokud jsme někde,kde to moc nezná a taky si tam hrají s míčem(třeba fotbal) tak tolik netahá a nesnaží se tolik utéct jako,když jsme před naším panelákem.Přijde mi,že se ani tak nebojí...Nejde mi to do hlavy...Čím to může být?

Možná se před panelákem soustředí jen na svůj strach, protože prostředí zná a ví, kam chce utéct, kdežto v cizím prostředí ani neví, kde je, tak se tolik nesoustředí jen na to, že se musí hodně bát, ale ještě i na to, že neví, kam by se měl v cizím prostředí běžet schovat, čímž ten svůj strach rozmělní na několik menších strachů....Moje fena je podobnéh ražení, na sídlišti protivná na všechny psy, co potkáme, na výletě, tam, kde to tak dobře nezná, zlato, co může bez koše a bez vodítka úplně v pohodě. Stejně tak bouřky - na sídlišti pohroma (ví, že se může běžet schovat domů), a např na cvičáku - neví, kam se ukrejt, tak raději docela funguje.

Annie
moc mi nejde do hlavy, že ti návštěva finančně nevychází ...buď chceš pejskovi pomoc nebo ne. I kdyby si měla jet vlakem, tak je to max. za pár stovek a to člověka přece nevytrhne. Není to tak dlouho co jsem byla u p. Desenskyho se svým bafanem, během snad dvou minut mu poslušně chodil u nohy a to, že kolem něj byla spousta věcí, ze kterých byl zprvu nervózní a bál se jich, vůbec nevnímal. Bejt tebou, tak nevahám, vezmu Oránka jedu si k němu pro radu. On to fakt umí!

Gerdo děkuju za radu.Máš pravdu před panelákem ví kam by se mohl schovat.Běží ke vchodu a je celý štastný,že jdeme domů,ale když jsme na výletě tak je z něj úplně jiný pejsek.Štěká a dovoluje si na všechno co se mu nelíbí a dokonce má i ocásek,který má skoro vždy tak napůl dole,úplně nahoře jako anténku.Včéra jsem se sama divila jak se zachoval.Nemyslela jsem na to,že jdeme kolem fotbalového hřiště a on šel docela odvážně a nevšímal si toho.Sice měl ocásek víc dole,ale šel...Pan Desenský píše,že máme pejskovi dělat naschvály a v tom já jsem docela jednička :).Doufám,že se nám podaří bubáka jménem míč zvládnout.

Aniii vím,že pan Desenský je jednička a s pejskama to umí.Moc ráda bych si s hafem za ním udělala výlet.Máme to v plánu zavítat na nějakou tu free sobotu.:)

Ahojky všem.Před naším panelákem děti chodí hrát fotbal a mě napadlo,co kdyby jsme je s hafíkem,kousek od nich,aby ho míč nebouchnul,chodili pozorovat??? Budu se tvářit i cítit v pohodě a pejska si nebudu všímat.Budu to brát jako velkou zábavu.At si dělá co chce...Je mi jasné,že se bude snažit utéct a nebude se mu to líbit,ale já mu útěk nedovolím.Naopak budu se tvářit jako bych nic neviděla.Nebudu ho litovat a ani utěšovat.Občas ho pohladím a budu se snažit na něj přenést dobrou náladu.Mám v plánu chodit,mezi děti s míčem,co nejčastěji,dokud se neodnaučí míče bát.Mám strach,aby se toho míče nezačal bát víc a víc.Myslíte,že je to jen má domněnka?

co pejsana uvázat poblíž a jít se na chvíli přidat do hry? (děti aspoň budou mít na chvíli legraci )

Dobrý nápad. Měla jsem spíš na mysli sednout si poblíž k nim,bavit se s kamarádkou,mít s sebou dobrou náladu,bavit se a smát a to vše přenést na hafíka.Myslíš,že je to hloupý nápad?

Hloupý nápad to určitě není, jen se musí vědět, jak se chovat, aby to bylo pro pejska čitelné.

Essi myslíš,že když budu hodně trpělivá a budu hlavně v klidu.Vesele na něj mluvit a dělat si z něj legraci a v závěru si ho ani moc nebudu všímat.Prostě se zvednu,vydám povel k vykročení,počkám na reflexní oblouk a po něm vykročím.Myslíš,že to bude pro pejska čitelné?

Pane Desenský,mamce pejsek docela věří,protože se mnou chodí občas na procházky,tak bych to mohla s ní vyzkoušet.Ale problém je v tom,že se bojí škubnout nebo víc zatáhnout za vodítko,protože obojkům nevěří.Bojí se toho,že by pejskovi mohla ublížit.Marně jí to vysvětluji,že mu nic neudělá...Nikomu jinému než mě a mamce pes nedůvěřuje.

Je tam ještě spousta faktorů dalších, jak se u toho budeš tvářit, jakou atmosféru tomu dáš... . Jde také o to, aby si pejsek to, co děláš, spojil v hlavě se svým strachem. Po netu se tohle asi nevysvětlí a já také netvrdím, že jsem na to zrovna já ta správná osoba. Jak už jsem tu psala, začla bych tím, že si pořídím míč a budu si s ním hrát já sama, strčím do něj tehdy, kdy mě napadne, jen tak mimochodem, venku do něj kopnu a budu se tvářit, že to je super hračka a že by z toho mohl být třeba i aportíček... pokud ho dokáže prokousnout.

Annie - Mě na to ustrašení u Mařky funguje, když jí na ten předmět strachu vůbec neupozorňuju. Zrovna včera večer, když jsme se vracely z lesa, kluci na hřišti kopali s míčem (vzpomněla jsem si na tebe ), dělalo to krátký zvuky podobný výstřelu, tak jsem se pod hřištěm jen zastavila, pohrabala se v tašce, dala si v klidu cigárko, zatelefonovala kamarádce, Mářa seděla, prověšené vodítko, pak jsem jí dala povel k přejití silnice, tam byla pochvala za splnění, pak zase zpět přes silnici, taky pochvala za splnění, žádnej důraz na skákací míče, jako kdyby bylo úplně normálka, že prostě míče skáčou a dělaj zvuky a nestojej za to se jima zabejvat. Někdy se může stát, když na ten zdroj strachu upozorníš, a to jakýmkoli způsobem, i tím, že si toho začneš všímat, třeba i hrou, plašan to vezme tak, že se něco děje a je důvod k nervozitě. Přílišné nadšení pro zdroj strachu taky může udělat neplechu....Asi kdybych Mařce začala nadšeně vykládat, že je super bouřka a jupí, půjdeme běhat ven, vzala by to úplně stejně, jako bych jí upozorňovala na to, že je bouřka a má se jít honem schovat. Nechci totiž, aby mi v tu chvíli přešel pes do jakéhokoli vzruchu, který se může snadno přetočit v panickou reakci. Chci, aby byla klidná a nenucená. Přece se vůbec nic neděje...

Gerdo děkuji za tvou odpověd a za to,že jsi si na mě vzpomněla .Zkusím si míče vůbec nevšímat jako,kdyby tam nebyl.Ani se na něj nebudu dívat a skrátka ten míč budu ignorovat.Možná je chyba říkat mu veselým tonem: "Jéé,hele míček a jak hezky skáče".Normálně si sednu před hřiště,zapálím si cigáro a děti at si hrajou s míčem jak chtěj.Budu ho ignorovat a zaměřím se na povel sedni,když neposlechne udiveně řeknu :"Co děláš?" a to samé stále dokola.Máš pravdu,protože ho nevědomky na ten míč upozornuju a začne se mi bát dříve než něco stihnu udělat.Ale to já nechci.Zkusíme to podle tvého návodu a pak písnu jak to zabralo...Včéra mě Oránek mile překvapil.Stáli jsme u dětského hřiště a děti v něm na písku hráli fotbal(byli to tlumené rány).Ze začatku se Oránek bál a snažil se utéct,ale to jsem mu nedovolila.Škubla a trhla jsem vodítkem.Veselým a udiveným tonem jsem řekla "Co děláš?" a on si kupodivu sednul a seděl.Sice se ještě dost třásl,ale seděl.Měla jsem z toho opravdu radost.

Tak to tak vypadá,že strach z míčů u mého hafa asi zůstane napořád.Dělám mu naschváli jak jste mi řekl a přijde mi to stejné.Někdy se daří,ale většinou ne.Před barákem na louce míč nezvládá vůbec.Ajka mi ukázala jak mám postupovat u míče.Dělám to naprosto stejně,ale nezabírá to.Mohu s ním trhat jak chci,aby mi nenapínal vodítko.Posadím si ho k sobě,směju se mu a škádlím ho dokud se neuklidní a pak si to kolem míče vezmeme ještě jednou,dokud nejde jak má jít.Jenže místo toho,aby se uklidnil tak mi jde znovu do hysteráku i přesto,že mu zvednu čumák tak,aby se mi podíval do očí a on ucukne i když se ho snažím držet tak,aby ucuknout nemohl.Jinde si čumák otočit na mě nechá.Opravdu už nevím co mám s tím jeho strachem dělat.Aby se nebál ostatních věcí jsem ho dokázala odnaučit,ale u toho míče jsem bezradná i přes to,že bych si moc přála,aby se míče nebál.Jenže to bude asi jen můj sen.Moc vás prosím poradte mi... .

Už jste byli na free sobotě?

Myslíte,že by se jeho strach z míčů mohl o kapánek změnit k lepšímu,když koupím malý kopací míč a budu ho sebou brát ven?Občas si s ním bouchnu o zem,občas do něj kopnu nebo občas s ním zadribluju?

Na jednu stranu jo, nadruhou můžete prohloubit jeho strach ještě víc a mohl by vám přestat důvěřovat, když ví, že to může čekat i od vás.
Zkuste sehnat kopaci míč, ale jako plyšovou hračku. Bafča má takovej měkkej a moc ráda si s ním hraje, možná by to pomohlo, začít s potichou, měkkou hračkou, která ho jen připomíná. Nechat ho do něj kousat a postupně házet jako aportek, časem kopnout. To je můj názor, uvidíme jestli se někdo přidá.

Kdyby záleželo na mně, měla bych skejtů a míčů plný byt.

a chodila se dívat na tréninky fotbalistů

Řekla bych, že všeho s mírou, pokud je ten strach hodně silnej, potom každý nadměrný vystavování tomu podnětu psa spíš vystresuje, než že by mu to pomohlo. Třeba to řikám blbě, ale myslim že u fobie byt plný míčů a skejtů a tréninky fotbalistů udělají ze psa trosku. Prostě když už je moc daleko zakuklen ve svém strachu, je potřeba pořádně zvážit hladinu vystavení stresu, kterou ten pes ještě snese a zvyšovat jí postupně. Taky asi bude hodně záležet na tom, jak moc je pes zpovykanej (moje čuba třeba docela fest), že se mu plní to, o co si řekne. A na to nejsou poučky, prostě svého psa znáš, víš, kdy ještě můžeš trošku přitlačit, kdy od něj chtít nekompromisní poslušnost, a kdy už se točí do takovýho stresu, že nezvládne ani pitomý sedni. A jsou prostě v životě zvuky, na který si pes holt zvyknout musí, protože se jim nejde vyhnout. A míče, skejty, bouřky, hřmění, petardy k nim patří. Uvedu to na příkladu se střílením. Vím, že moje čuba ustojí vzdálenější rány, s většími pauzami mezi nimi. Když jedu (jako pozorovatel) na tartový závod a vím, že se u poslušnosti střílí, odvedu psa od cvičáku dál, kde vím, že ty rány ustojí. A třeba tu jednu poslední už může mít trochu blíž. Je to asi zdlouhavý a možná i zbytečný takhle natahovat, ale nejistej člověk, kterej se navíc ještě ptá, jak se psím strachem pracovat (to mluvim o sobě), to z něj za krátkou dobu stejně nedostane.

Doma se míčů nebojí.Dokonce si i s ním trochu pohraje,ale nebojí se.Kdybych míč brala ven a byli by jsme tam jenom my dva a nikdo jiný tak by si ho ani nevšiml.Ale jakmile by se k nám někdo připojil a kopnul by do míče tak by začal jančit.Když jsem mu dělala naschváli tak mi přijde,že se to v něm možná i prohloubilo.Když jsem viděla míč tak jsme se na něj šli hned zblízka podívat a on to skoro nikdy neustál.Jednou byla vyjímka a to taková,že se mi chtěl jít do hysteráku,nějak se bouchnul hlavou o mojí nohu a najednou přestal hysterčit a několikrát kolem dětí co hráli fotbal prošel bez problémů,ale to bylo jen jednou.Vždycky mi napíná vodítko i když se snažím,aby ho nenapínal a jančí.Když je míč z dálky tak ho zvládne,ale jak se přiblížíme asi tak blíž jak 5 m tak jančí.Nechci,aby si míč spojil také se mnou a přestal mi věřit.To bych opravdu moc nerada,když se mi podařilo jeho strach z většiny věcí podchytit.Jen ten míč nějak nezvládáme.Věřim tomu,kdyby jsme na Vlčárech hráli fotbal tak tam by to zvládnul,ale v domácím prostředí by to nezvládnul.Chodívali jsme se dívat na děti jak hráli fotbal,ale to jsem ho tam musela dotáhnout a pak už se dokázal dívat,když věděl,že nebudeme kolem těch dětí s míčem chodit.Dívat se někdy z blízka zvládne,ale chodit kolem míče ne.

Myslíte,že už je to fobie z míčů?Myslím si,že fobie je horší než strach.Kdyby to byl strach tak si myslím,že by se mi to podařilo,alespon trošku podchytit nebo zlepšit,ale mám pocit,že je to stále stejné...Je to jen můj názor jako laika.

Annie príliš jeho strachu ustupuješ, zaoberáš sa ním, berieš naň ohľad a tým ho v ňom podporuješ. To je môj pohľad po tom, čo som videla.

Rea děkuju za odpověd.Budu upřímná.Co se týká míčů tak se cítím bezradná.Nevím jak na to,abych ten jeho strach v něm víc neposílila a víc to nepokazila než to je.Myslíš,že mu mám utáhnout obojek,aby se mi z něho nevyvlékl a mohl při tom dýchat.Vykročit bez ohledu na to jestli se mu to líbí nebo ne a třeba ho i za sebou tahat s přestávkami na nadechnutí?Jenže on,když jde tak hrozně táhne a to vždycky,když třeba jen míč uvidí(šílené to je,když si s tím míčem hrajou).Nepomáhá ani trhnutí vodítkem.Pokaždé se mi dostane do hysteráku a nejde ho uklidnit.Ani přesměrování pozornosti jinam nebo pamlsky nepomáhají.Nevím,co nebo jak se mám v jeho úplném zatmění mozku zachovat.Nezabírá ani,když si ho otočím na sebe,zvednu jeho hlavičku a smát se mu do očí.Dokonce ho i hodně škádlím a nezabírá to.Většinu strachu jsem docílila,aby se nebál,ale strachu z míčů opravdu nevim jak se zbavit.Prosím,porad...

Annie sama si neveríš, ako chceš, aby ti uveril pes? Rady, ktoré si dostala, vieš citovať, ale nevieš ich použiť. Takto ťa to vždy vráti k sebe samej, jednoducho sa nestotožňuješ s tým, čo by si mala robiť. Sama si si určite všimla, že ak psa vedie niekto iný, pes sa správa úplne inak. Tak čím to bude?

Ano,toho jsem si všimla.Ta osoba,která ho vede se nebojí správně trhnout vodítkem a celý princip je ve správném trhnutí.Bojím se s ním víc trhnout.Ten kdo ho vede určitě nemyslí na to,že tam je nějaký míč.Chyba je určitě ve mě.Možná dám hloupou otázku,ale co mám dělat abych se se strachem jménem míč víc ztotožnila?
Vykročím a nebudu se ho na nic ptát.Třeba ho za sebou i potáhnu.Je to dobrý způsob,když vím,že tam je míč a my kolem něho naschvál projdeme,držet si ho na vodítku u sebe ,nepustit ho na celou délku vodítka a at se třeba na tom vodítku škrtí,hlavně,že jde?Mám mu dělat nadále naschváli?

Mám pocit,že to moc řešíš. Zvládla jsi jiné věci, tak to dělej stejně ;-) prostě neřeš, neptej se a jdi. Míč je přece normální věc.....ale napřed o tom musíš být přesvědčená a nemyslet na to, jestli ti pes zase půjde do nezvladatelného histeráku.

Máš pravdu.Musim to přestat řešit.Nebudu vůbec myslet na nějakej nezvladatelnej hysterák a jednoduše půjdu i,kdyby měl tlapkama udělat do trávníku nebo do země brzdnou čáru .Mám pocit,když ho mám u sebe s vodítkem a potrhávám s ním tak to tak neřeší a ani to vodítko tak nenapíná.Dneska mi zvládnul driblování kopačákem a my jsme byli jen malinkej kousek za nim.Možná to půjde.Jen musim z hlavy vymazat pocit a to ten,že má z míčů hysteráky.Ono pravdu o nic nejde. .Snad se mi to podaří mít pocity a nesmyslné myšlenky pod kontrolou.

Napíšu jak se nám to bude dařit.Držte nám palečky,prosím .

anie ty zase víc řešíš než děláš )

Ajko já vím .Má taktika držení psa hodně u sebe vypadá,že zabírá.Vůbec si ho nevšímám co dělá nebo jak se chová,když je míč.Zajímá mě jen to,aby hezky pacičkama cupital.Když ho mám u sebe tak nemá čas na histeráky a vždy vodítkem potrhnu,aby nezrychloval.Nechci to zakřiknout.Ale vypadá to,že se blíská snad na lepší časy. Uvidím jak se to bude vyvíjet.

Dobrý den, odpověď na svou otázku jsem nikde nenašla, proto zakládám nové téma.
Mám téměř ročního křížence, otec dalmatin/boxer, matka bernský salašnický/pravděpodobně kolie. Netrpí žádnou fobií, ale jakmile vidí skateboard, může se zbláznit. Začne hystericky štěkat a kňučet, pokud je na vodítku, tak skáče jak na gumě a pokud není, přiběhne ke skejtu a štěká a hrabe do něj packou. Neštěká na člověka na skejtu, ale přímo na ten skejt a nedá se uklidnit. Když byl bez vodítka a okřikla jsem ho, tak na chvilku zmlknul a na přivolání přišel, ale pokud je na vodítku, je k neumlčení. Stačí když vidí z dálky někoho na skejtu a slyší zvuk koleček a začne tahat a kňučet. Myslím, že strach to nebude, nejspíš ho tak provokuje ten zvuk koleček.
Nevím, jakým způsobem ho v takové situaci uklidnit a jak mu vysvětlit, že skateboard je v pohodě.
Děkuji za radu, Vendula P.