Dobrý den,
mám problém s tříletým jezevčíkem drsnosrstým, od malička je trochu bázlivý, ustupuje když ho chce někdo pohladit, při zvýšení hlasu se schovává ke dveřím. Dle rad na těchto stránkách se toto chování zlepšilo, ale co nám dělá starosti, je občasná agrese. Pes nikdy nekousl ani nebyl náznak, ale občas zavrčí, když chci aby šel na místo, příkaz udělá s vrčením po cestě, nejvíc nepříjemné je ale jeho chování když je někdo z rodiny nemocný. Zrovna včera a dnes ráno jsem s ním měla tento zážitek, syn má odřené koleno, včera se od něho pes celé odpoledne nehnul, má tendenci mu ránu ošetřovat, synovi je to už nepříjemné a konflikt nastal, když syn už ležel v posteli, pes u něho a já jsem psovi řekla, aby šel na místo. Začal na mě vrčet, evidentne chránil syna, nebyla jsem agresivní, jen jsem mu chytla tlamu, nesahala jsem na krk ani ho nepokládala na záda, při uchopení abych ho z postele sundala vrčení zesílilo, na zemi jsem se snažila hlavu mu tlačit dolů a celou dobu jsem se mu dívala do očí a zvýšeným hlasem jsem mu vysvětlila, že takto ne. Dnes ráno se celý problém opakoval, ráno syn vstal a protože pes měl zase tendenci mu olizovat koleno, vykázala jsem ho na místo. Vrčení bylo daleko horší, musela jsem razantněji zakročit, kdy jsem zase chytla tlamu ale už jsem na něho vrčela také, pes nechtěl přestat a trvalo tak 2 minuty, než se začal omlouvat olizováním. Před mým odchodem do práce, když jsem se k němu přiblížila, tak už vrtěl ocasem. Toto chování začalo když mu byl asi rok, pozná, když se někdo necítí dobře a snaží se ho ochraňovat, pes je klasický deprivant, je období, kdy je klid a potom zase nastane problém. Nevím, jestli ho mám trestat, když sice můj příkaz aby šel na místo udělá ale s vrčením, nebo to mám přehlížet.
Předem děkuji za radu.

Hradecká Eva

co mu nechat vodítko a odchod vynutit vodítkem bez nutnosti na psa sahat?

Jelikož máme ještě jednoho jezevčíka, mladšího a oni si spolu hrají, obojek psům doma nenecháváme. Tady není problém v tom, že bych
se na něho bála sáhnout, už vím, že by mě nekousl. Problém je spíše v tom, že ten pes je prostě celkově "divný" (možná mu tak dobře nerozumím). Je hodně chytrý, citlivý, ale oproti tomu mladšímu psu se chová nestandartně, všechno ho hned rozhodí. Včera chodil za synem jako v tranzu, věděl že to nemá dělat, několikrát jsem ho vykázala pryč, poslechl ale za chvíli byl u něho zase, ležel mu pod nohama a hlídal ho.
Nevadí mi, že má ochranitelský instikt, ale nemůže na mě reagovat vrčením. Jde mi o to, jak zareagovat když to udělá, jestli to brát tak, že
sice odmlouvá, ale na místo jde a nebo si to vůbec vůči mě nemůže dovolit.

jedno vodítko dvěma psům nepřekáží (kdyby ho měli oba tak už se do sebe zamotávají). On možná vrčí právě proto že na něj saháte, odnášíte ho nebo prostě jinak "fyzicky" odháníte, zatímco takhle prostě uchopím vodítko, dám povel a jdu (bez ohledu na názor druhého konce vodítka). Je z nemoci nesvůj a chytání ho ještě víc znervózňuje a nejspíš proto vrčí. Jasně stanovenými pravidly podpořenými vodítkem psa dostanete do správných kolejí, kdy sice bude vědět že je někdo nemocný, ale taky bude vědět jak se má chovat a přestane být tak nesvůj. A přestane i vrčet.

Rudo jestli píšu blbosti, tak prosím opravit!

mě to připomíná chování mého desetiletého psa, pokud něco nechce udělat (z jakéhokoli důvodu) a jdu mu vysvětlit že to má udělat (naprosto v klidu jako by byl štěně a dělal to poprvé) tak na mě vrčí a musim říct, že je to ze strachu, kdybych se na něj v tu chvíli jenom špatně podivala tak by vrčení zesílilo a trvalo o to dýl - měl by větší strach