Dobrý den,
Sára 3-4 letá fenka, kříženec NO je z útulku a zřejmě byla velmi špatně (nebo vůbec) socializovaná. Když jsem si ji vzala, tak se bála absoulutně všeho, fénu, pračky, smetáku... To se dá říct, že jsme zvládly. Chvilku to trvalo, ale je to v pohodě. Jediné, co nám stále nejde, je bouřka. Dle rady, co jsem si tady přečetla, tak když byla bouřka, tak jsme běhaly spolu na zahradě, snažila jsem ji rozptýlit, nakonec to dopadlo, že jsme si hrály s míčkem atd. a bouřku zdá se říci vůbec nevnímala. Přišlo mi to neuvěřitelné, ale další noc s bouřkou jsme měly v pohodě, pokaždé svůj strach projevovala tak, že buď se na mne nalepila, vlezla mi na klín nebo v noci do postele pod peřinu. Tentokrát nic. Měla jsem velikou radost, že to takhle zvládá. Ovšem problém nastává, když zůstane přes den sama v kotci a začne hřmít. To je konec. Já jsem v práci a nemůžu za ní přijet. Snaží se z kotce za každou cenu dostat a utéct, to mě informovali sousedi. Nejde tady to nějak speciálně řešit? Nebo jen opravdu pokaždé, když hřmí, tak ji rozptylovat a dělat jakoby žádná bouřka nebyla a čekat až se to zlepší úplně? Chci si k ní pořídit ještě štěně RTW, nemohlo by jí to také pomoci, že nebude v té chvíli sama? Nebo to naopak štěně odkouká a budou šílet oba? Děkuji za odpověď.

Děkuji za odpověď , ale co teda s tím? Jak teď mám postupovat? O dospělém psovi neuvažuji.
L.

domovsky web - jak ovladnout strach - vlavo - precitaj si

Mám se svým vlčákem přesně stejnej problém! Je taky "útulkovej", vyklepanej ze začátku ze všeho. Po pročtení těchto stránek jsme společně mnohé zlepšili a mnohé fobie už úplně zmizely. Po jedný kráký návštěvě u Rudolfa Desenského jsme pokročili ještě mnohem víc - to jsme zrovna řešili neschopnost komunikace s ostatníma psama a následná agrese. Makáme na tom a podstatně se to zlepšilo. Rudo - díky moc i za motivaci a ukázání toho že to jde!
Při bouřce pokud jsem s ním je úplně v klidu - prostě veget (pokud vidí že jsem i já vklidu). Když je ale v kotci venku, snaží se dostat ven - a pak někdy i co nejblíž ke mě do baráku. Někdy pomohlo i to že jsem byl u něj venku a uklidnil ho a on v tom kotci zůstal. Ale to působí dost krátkodobě... Je mi jasný, že pokud by byl ten pes doma se mnou bude v klidu. A taky s ním budu moct líp pracovat... Zkusil jsem si včera sednout k němu do kotce - udělat pohodičku, cigárko - pohled k popukání - a všechno bylo ok... Je to ale řešení? Nebo je i jiné řešení? Tohle je kapku nepohodlný... ;-)
Díky. Vojta

No, to je přesně ten problém. Když je Sára se mnou a je bouřka - je v pohodě, když není se mnou, není v pohodě.

No jo - tak už jsem si do kotce nastěhoval pohodlnou sesli a budu čekat na další uragán.

Chtěla bych se zeptat, blíží se Vánoce a Silvestr, a tím i zvyšující se počty petard a o spršce detonujících petard na Silvestra ani nemluvě. Naše Eny po Mikulášském ohňostroji blbne u každé petardy, co uslyší venku. Vletí pod linku či stůl. Výsměchy a navrácení psa zpět z transu do reality zatím moc nefungují, ikdyž u poslední petardy se mi povedlo fofrem doběhnout do kuchyně a zpod linky ji vytáhnout a dát zpět na místo, odkud prchla a tam se jí nějak vysmívat, co že blbne. Proto se ptám, aby se situace ještě nezkomplikovala, mám na Silvestra radějí fence koupit u veta nějaký lék na uklidnění? S jakým máte nejlepší zkušenosti. Já vím, asi jste lékem psovi Vy sami, no, ale já nevím, zda se nám to povede u tak masívních silvestrovských ran, dát feňuli do klidu. Jelikož chci s ní dělat do budoucna lovecké zkoušky, neměla by se bát výstřelů i z brokovnice. Zatím se výstřelů jako takových nebála(jednou na hradě vystřelili z jakési historické pušky nebo co to bylo)a ona na to nijak nereagovala. Myslím si, že to začalo tím ohňostrojem ....

Co se stalo na Mikulášské, že ze od té doby tolik bojí?
My budeme letos také mít generálku po našem zážitku z 2.1. Tak uvidíme.

Myslím, že nejde jen o to hodit jí na místo a vysmát se jí, ale hlavně zachovat nebo nahrát klid a poskytnout jí oporu, rozptýlit jí a odpoutat její pozornost od toho rámusu.

No, když jdu tak ještě do dřívější doby, možná je to od léta, kdy jsme byli na dovolené a jeli i s Eny na ohňovou show. Už nevím detaily, byli tam šermíři, rachot, oheň neviděla, byli jsme dál. začala štěkat, třepat se, já ji posadila a snažila se jí nevšímat, jako v tom smyslu, že jsem ji neutěšovala.
Na té Mikulášské jsem se jí i snažila vysmívat(ale fakt mi asi nejde, nevím).

Naše děti ohňostroje milujou, syn je takový náš malý pyroman, já a manžel se taky rádi díváme. Myslíte si, že může dětské nadšení pomoci pejskovi přijmout ten rachot jako něco běžného, až zábavného?

Rudo, díky za příspěvek, léky nepoužiji! Hm, máš pravdu, dík za nakopnutí!!! Asi budou muset zapracovat nadšením i dětičky, ikdyž nevím, jak to sehrajem, aby to nebylo strojené a tudíž na nic. Škoda, že jsem na fríčku neodezřela ten výsměch...Pak dám po Silvestru vědět, jak to dopadlo.

Ještě bych se ráda zeptala, zeptala, zda by se dal odnaučit u našeho 14letého křížence strach z bouřky a dělbuchů. Každou bouřku prožívá rok od roku hůř a hůř. Klepe se, skáče do vany, leze pod stůl, pod postel, do postele, celý jurodivý! Nemluvím o Silvestru! To chudák trpí zcela nejvíc. Pak odmítá chodit ven na venčení a po setmění v zimě už nechce chodit ven vůbec. Díky za radu

Hodně mi váš pejsek připomíná babičky Buda. Taky babička rozmazlovala a rozmazlovala, ikdyž jsme jí říkali ať to nedělá až byl Bud takovej (úplně stejnej) jak váš. I co se napadání těch psů týče a venčení na vodítku. Jedinej rozdíl tam byl v tom, že ikdyž bych s tím třeba věděla něco dělat už když byl mladej, tak to nemělo cenu, protože babička všechno statečně zhatila. Pak jsem to vzdala.
Ale co se venčeního týče, když jsou dělobuchy, to jsem uměla ho vyvenčit pomalu jenom já. Prostě jsem śe ho na nic neptala, dala mu vodítko (někdy jsem ho muselanejdřív trochu odlovit) a šlo se. Utáhla jsem mu ho trochu víc, aby ho neměl volnější víc jak na dva prsty, tudíž aby sem ho neškrtila, ale aby ho měl pořádně a šlo se. Karabinu jsem musela mít mezi ušima, jinak by hodil hlavou a byl by vyvlečenej. A prostě jsem se ho neptala a šla. Samozřejmě jsem vybírala lokality, kde se ,,střílelo" co nejméně a když začal táhnou domů strhla jsem ho zpátky a šlo se dál. Obvykle téměř vždy jsem ho donutila alespoň jednou nebo dvakrát se vyčůrat, protože pochopil, že bez toho domů nepůjdu. Jak bylo vyčůráno šlo se domů. Pak se (sice stále zmítající se) naučil, že se musí alespoň vyčůrat jinak domů nejdu a celkem to šlo. Kakání zůstávalo až na noc, kdy byl klid. Ve stresu se nevykakal prostě.

Dobrý den.Moje fenka Betyna má opravdu velký strach z bouřky,začneli jen bouřit nebo blesky okamžitě začne rychle dýchat ,vyplázlý jazyk a snaží se zalíst pod sedačku kde je ale malý prostor a často tam uvízne!!Zdá se nám že se to čím dál víc zhoršuje někdy mame strach že dostane i šok chová se strašně vyděšeně!!!!

Přečti si nejprve tohle: http://www.psycholog-psu.com/bojky.html

Jenže jak to mám udělat když začne bouřit ve 2rano a Betka začne šílet nemužu zbudit ostatní tím že si sni začnu hrát bydlíme v bytě je to těžší....

dominiko hrát se psem se dá i potichu .-)

Ve dvě ráno při bouřce????? Stejně si ten pes, když je strachy bez sebe, hrát nebude....

ked som dostala barbinu mala panicky strach z burok, bola schopna sa zasit za pracku a tam sa klepat a nervacit sa z vlastneho strachu. takze ked zacala panikarit isla na obojok a voditko, ziadne uteky sa jej nedovolovali, dostala nejaky povel ktory ovladala, sadni alebo lahni, nic ine dodnes nevie a ja som mala nahodeny vyraz v ksichte ze co robis kruci, neda sa mi kvoli tebe pozerat telka, ked sa klepes. dobre na nu tiez zabera to ze vidi ze som absolutne v pohode, co nie je taky problem zahrat. na zaciatok som jej aj zatahovala zaluzie aby nevidela moc bliskanie a trochu som zvysovala hlas na telke aby to trosku prehlusila. potom uz len lahnut k telke dat si oriesky a uzivat si film alebo sa tvarit ze spim. je to sice nadlho kedze burky nie su kazdy den, ale uz sme v stadiu ze presne viem kedy bude bliskava burka pretoze sa nastahuje ku mne do spalne a lahne si k posteli (normalne to nerobi) a uplne v klude spi. ale stale este potrebuje ten pocit ze som tam a nic sa nedeje

Zdravím pana Desenského i všechny ostatní přítomné a chtěla bych se zeptat na fenku, kterou má přítel u své rodiny, jde o osmiletou belgickou ovčandu. Do rodiny se dostala před lety, když utekla svým pánům při nějaké hlučné oslavě, kdy byla celá vyděšená. Její páníčci se jí docela rádi zbavili...Původně ji měli v policejním výcviku, ale zřejmě se to nějak nepovedlo, fenka byla a je ve výsledku jenom nesmírně bojácná, pokud slyší jakékoliv rány připomínající výstřely. Netýká se to samozřejmě jen střelby, ale i podobných zvuků, hrůzu má v běžném životě zejména z bouřky. Stačí, aby se venku začalo stmívat před bouřkou a třeba pršet a už to v ní vyvolává panické stavy, nemluvě o opravdovém hromobití. Při svých stavech se začne třást po celém těle, slintat a oči se jí jakoby potáhnout blankou, jako kdyby nevnímala své okolí. Není schopná poslouchat rozkazy, jak kdyby lidi kolem sebe neslyšela neviděla, buď paralyzovaně stojí na místě (a musí se nosit v náručí!) nebo naopak hrozí, že uteče velmi daleko, kdyby se nehlídala...Doma má tendenci se ukrývat v koupelně nebo na záchodě, je schopná překousat vodítko i poranit se o dveře ve snaze je rozkousat. Situaci rodina řeší tím, že jí podává léky na uklidnění (název neznám), po nich nastoupí za nějaký čas klid. Zajímalo by mne ale, jestli i v jejím věku a po traumatizujícím výcviku je možné ještě něco změnit v její psychice tak, aby léky brát nemusela...Je dokonce předčasně zešedivělá. Jinak je to pes nesmírně aktivní, neustále žadonící o hru, celkem přítulný, trochu obtížně ovladatelný, ale s jistým nátlakem zvládající běžné rozkazy i některé "triky", rozhodně velmi inteligentní. Ale ty nervy :-(( Děkuji předem!

Jen připomenu, že část poradny týkající se bouřky/střelby jsem pročetla a znám i sekci o strachu na webu...rozhodně tam jsou velmi cenné rady, za ty děkuji! Přesto si říkám, jestli to není trochu jiný případ, vzhledem k tomu, že fenka dokonce užívá medikamenty a při panice je natolik paralyzovaná, že není schopna velkého pohybu, natož vnímání svých lidských přátel...Bohužel pejsek žije ve Francii, přivézt ho nelze :-(

Ty medikamenty (v podstatě sedativa) tu paralýzu právě "ruší" tím, že umožňují psu začít dýchat pravidelně a zase vnímat okolí...rozhodně je nepovažuju za šťastné řešení, bylo to to, co předepsal veterinář, o alternativních stylech léčení těchto stavů rodina podle mne nikdy neslyšela...Stejně ale trvá tak půl hodiny, než se po lécích uklidní, taky to není hned. A bůhví co je v tom za sajrajt.
Ono problém není, že by Ayla přestala dýchat, ona naopak dýchá tak zrychleně a prudce, že ji to nutně dostane do jiného stavu vědomí, kdy je "mimo sebe".
Jinak moc děkuju za další rady, zejména ty s akupresurou, rozhodně to pro rodinu přeložím a snad to vyzkouší! Bohužel se tam přes rok prakticky nedostanu, krom léta, takže je to vše takové na dálku...Bylo by fajn udělat (nebo nechat si od někoho nakreslit) nákresy těch různých bodů a dát to na web Pro ty, co to potřebují polopaticky )
Díky moc!

pes narozíl od člověka hyperventiluje běžně, je to fyziologiké

Rudo prosím tě mohl bys tohle trochu víc rozebrat, jak se dá něco takovéhleho naučit??? Děkuju.

Co se těch medikamentů týče....
Rocky se bojí taky dělobuchů a o Silvestra je to děs. Jelikož nám tyto léky taky na tohle byli jednou doporučený, že je to ,,výýýýýýýborný" a jak je po nich pes pak v pohodě a nic mu nevadí, žádnej Silvestr a tak. tak jsme je JEDNOU na toho Silvestra taky zkusili.
Poprvé a řekli jsme už nikdy více když jsme viděli co to s tím psem udělalo a sami jsme z toho Silvestra příliš neměli, protože jsme se točili kolem něho. To ho radši necháme ať si zaleze tam, kde se cítí bezpečně a hotovo. V jeho věku už je pozdě na to to nějak řešit a dřív jsme na to žádné rady neměli abychom věděli jak na to to zvládnout. Navíc nejsem jediná kdo se o něj stará a venčí ho, ale ještě i máma a babička a když oni nedělají co mají (máma by ještě jako že jo, ale babička má svou hlavu a ví všechno nejlíp), tak se to řeší dost blbě.
Ale za sebe rovnou říkám - LÉKY NA ZKLIDNĚNÍ PRO PSA UŽ NIKDY VÍCE.

Nejsem teda Ruda, možná to ani nedělám dobře, ale když se Mařena přetočí do takovýhole blbý strachový reakce a nevnímá, štípnu jí, nebo zatahám za ocas, ona se lekne, ale "naskočí" a minimálně chvíli mě vnímá. Řekla bych, že to bude podobný jako hysterák u lidí. Taky se doporučuje začít pravidelně dýchat, třeba i tak, že si připlácneš pytlik na obličej, aby tě to donutilo dělat výdechy a nádechy hluboko.

Tak o tom se nehádám. Dýchání opravdu dělá své. Znám to z boje s mojí vlastní fobií. Jakmile ovládnu svoji histerii a paniku a začnu pomlaeji dýchat, nebo klidně i skoro nedýchat, zvládnu pavouka mnohem snáz. Ale nesmí jít o moment překvapení. Jakmile se to leknu, je konečná. Pokud ale vím, že tam je a já to musím nějakým způsobem vyřešit a zvládnout, dá se to.

dzedzy většinou je to orpavdu toho psa nějak vyvést zmíry zpět do reality- když se mi Ajka dostávala do histeráku rpostě sme si jí vklidu posadila a vklidu jí říkala dýchej dýchej naučila se to pro začátek ale taky potřebovala nějakej impuls aby mě začla vnímat

Dobrý den,

tak nevím nevím . S Herym jsem dělala pěkný pokroky, bohužel jsem je asi viděla moc růžov. Když před týdnem začaly bouřky, byl Hery stále mírně ve stresu, ale jelikož nás to přepadlo na procházce, šel k noze. Jen jsem na něj koukla a řekla "teda ty jsi šikula" a šli jsme domů. Momentálně se dostáváme do blbé situace, jelikož u nás začíná bouřit, když jsme doma. Ze začátku jsem si s Herym hrála, jenže po týdnu už jenom vyšiluje, klepe se a jeho srdce mu tak zběsile bije, že to vypadá, že mu vypadne z hrudi. Co mám dělat? Ještě pár takových bouřek a snad budu mít po psovi.

No tak to u nas bohuzel nenastalo, byt jsem si sveho utulkacka poridila ke psu, co zvladal temer vse, bourku vetsinou proste prospal. Ted mam pri bource dva panikare. Bali vytahl Caru z vetsiny jejich strachu prave tim, ze se nebal a ona to odkoukala. Bohuzel ted, jak byly ty velke bourky behem me pracovni doby, nastal u nas nahly zvrat, kdy se Bali bourky zacal panicky bat. Oba utikaji co nejhoubeji do domu. Caru mam dobre naucenou na duveru ve mne, a tak je v me pritomnosti vzdy klidna, nevedela jsem tedy o jeji panice z bourky. A tak to pri posledni bource vypadalo tak, ze ona vcelku klidne lezela a panikaril jen pes ktery s bourkou nikdy driv nemel problem, utikal pryc od okna a snazil se dostat do koupelny.
Jen by mne tedy zajimalo jestli se z toho da usuzovat jejich hyerarchie. Popravde nevim, jaky vztah k sobe v tomto maji, neresim to, protoze nejsou problemy. Urcitou vyhodu bych pro Caru videla v tom, ze je fena a tim psovi trosku diktuje. Nadruhou stranu pro ni byl Bali vzdy pruvodce vsim ceho se bala, ci nevedela si rady. Da se rict, ze jej hodne kopiruje.

Ono asi nic není jednoduše přes kopírák. Mám jednoho kamaráda, který má psa ČV, který bouřky zvládá v pohodě, ale má k němu fenu BOM, která má reakci na střelbu a na bouřku taky. Snaží se za každou cenu dostat ze zahrady domů (kamarád jde za ní ven a cvičí s ní, dokud nezačne vnímat a plnit povely. Je to správně?)
Druhý kamarád má pro změnu dva ČV. Pes bouřky zvládá a fena taky v klidu leží, ale tam je to tak, že ona má v krizových situacích svůj svět a nevnímá... prostě forma hluboké deprese.
Můj osmiměsíční ČV byl se mnou první bouřku v kotci... proběhlo hraní a potom žrádlo a přitom to práskalo i pár metrů od nás a on to od té doby neřeší. Dnes jsem s ním byl venku v bouřce dvě hodiny a on to bere jako normální. I u kola běžel navolno bez toho, aby ho vzrušovaly hromy blesky. Pokud je to vhodné, klidně bych s ním zajel pomoct nějakému bouřkaři. Potřeboval bych na něj ale odněkud vidět, aby právě nedošlo k tomu, že se naučí reakci špatnou. Takže pokud nebude výslovně nedoporučeno, tak pokud máte zájem zkusit nechat ukecat svého psa mým (a že ukecanej je dost ), stačí písnout SZ.

mám také oba psy v klidu, takže bychom mohli spojit toto setkání. čím víc klidných psů uvidí, tím lépe to podle mě bude fungovat..jen musíme dávat bacha, ať náš nějaký ten blesk netrefí )
jen by to chtělo znát názor někoho zkušeného, zda je to vůbec dobrý nápad..

Moje čuba na to třeba nereaguje, může být ve skupině 10 klidných psů a stejně panikaří. Na to jí nepomůžou psi, s tím jí musím pomoct já.

Pokud mezi těmi psy není vazba, fungovat to asi moc nebude.

Platí tohle i u strachu z cizích věcí? neony v noci, auta, kočárek, hlasité rádio v projíždějícím autě? Nebo je bouřka specifická?
Kamarádce "pomoc" fenky (2,5 roku, socializovaná) u ročního nesocializovaného psa částečně pomohla, mají je teď už dohromady, ale když zjistila jaký pes je, bylo to cca dva až tři dny, co ho měli...
Bál se a stále se bojí uvedených věcí, bouřka- nevím, jak je na tom, ale když jdou spolu je ochoten jít, jinak se krčí a třese, lítá na vodítku, nezná to...

jinak jsem jí poradila návštěvu Vlčár ohledně strachu

Já měla stejný problém, odbourávali jsme ho postupně, ale stále to ještě nebylo ono. Když Ruda zveřejnil ty dvě DVD tak jsem neváhala a objednala "bouři a blesky". Přišla za cca 10 dní, chystala jsem se ji pustit, až bude vhodná předbouřková atmosféra. Nikdy jsem ji nepoužila. Zlomilo se to ze dne na den a bouřku už vůbec neřešíme. Tak vám všem děkujeme za supeeer rady.

Dobrý den, potřebovala bych poradit, co dělat v situaci, když se můj dospělý golden bojí bouřky (i petard - když někdo bouchne např. 1, 2, pes začne bručet a já reaguji "kašli na to, prosim tě, klidni se" apod. a on zmlke a konec).
Když byl malé štěně, i celého Silvestra prospal, ale pak se začal bát. Nejdřív běhal po celém bytě, pak jsme mu to zathrhli a "zahnali" do kouta, tak, aby nemohl utéct (sedla jsem si k němu a nepustila ho). Slyšela jsem, že je dobré při každém hromu dát pamlsek, aby měl nějakou příjemnou zkušenost s bouřkou, ale v dobu, kdy se bojí, dýchá tlamou a nevezme si ani párek. A tak ho prostě nechám v koutě v obýváku, ví, že tam musí zůstat a už se skoro nesnaží utíkat a nevšímám si ho a koukám na tv. Občas si vyleze ke mně na gauč, kam má stále přístup a strčí čumák za mě a nebo si ho položí na mě. Po skončení bouřky je ještě tak 15 minut napnutý a pak zhluboka vydechne a spí.
A já se chci zeptat, je toto dobrý přístup na to, aby se časem uklidnil? Nijak ho nechlácholím, buď jsem zticha a nebo prohodím něco jako "už toho nech, ne? se uklidi už.."...Díky za odp.

Děkuji za odpověď. Napsala jsem to trochu "krutě", ne, že bych ho do rohu zahnala a natlačila, ale ukážu tam a dám povel Lehni. Je tam proto, aby nemohl nikudy odejít. Já sedím i pár metrů od něj a on leží. A jak bych se měla v takovém případě chovat? Docela často se stává, že prostě neslyší a je jakoby mimo (ani to jídlo by si nevzal, ani hrát by si nechtěl). Už se trochu zklidinil, plašil už víc, ale stejně to není dobré..

Tím myslím, jestli si ho mám všímat, být u něj, mluvit posměšným tónem, nebo ho ignorovat a být v klidu...

Dobře, děkuji, všechno pořádně projdu!