Angiko - tebe, ne že to mrzí, ale štve, že se s tebou mazlí míň než s ostatními, člověk je už takový, no, sobecký a vyžaduje od psa lásku "povinně", jako naoplátku, že my mu tolik dáváme.. Třeba si neuvědomuješ, že když přijdeš domů a víš, že tě nebude vítat, jsi naštvaná už předem a ten pes tohle dobře vycítí.. Nejtěžší je naučit se mít rád psy bezvýhradně. (Možná by pak i ubylo problémů, možná i zdánlivých problémů.)

ale veď to robím, zase nie, že by som ho ja úplne ignorovala. len sa to snažím robiť opatrne, aby to nebolo preňho nepríjemné. on vie, že oňho stojím...

Angiko - každý pes přece nemůže být vlezdop r d e l k a, ani to po nich nemůžeme chtít.. Vždyť tě poslouchá, trávíte spolu dost času, tak ho nech bejt a nebuť nas..., že se k tobě nehrne, když přijdeš domů Ty víš, že tě má rád, tak ho ber takový, jaký je

aby to nebylo pro něho nepříjemné...nevím, jestli na to myslí můj pes, když mi o půl šesté ráno začne vylizovat oční koutek..jseš evidentně ve stresu, angiko

neviem, či si dobre čítala, ale keď prídem domov, je to práveže jediná chvíľa, keď ma víta a teší sa - takže vtedy sa teším aj ja.

aby sme sa nepochopili zle. píšete, že ja sa mu nemôžem vtierať, ani to nerobím. potom mi napíšete, že ho nemám ani úplne odignorovať... nuž ani to nerobím. snažím sa nájsť mieru... preto som napísala, že ho síce sem tam pohladím, prihovorím sa mu, ale tak, aby to nebral ako násilie.

Chcela som len vedieť Váš názor, či tu má niekto psa s takýmto správaním a či to mám brať ozaj tak ako to je, alebo je chyba niekde vo mne a či sa to dá zmneiť alebo vôbec nie a musím sa s tým úplne zmieriť...

angi, myslím, že tvůj pes cítí, že něco řešíš a nerozumí tomu, podle toho, co píšeš, neí to žádný nerudný nezávislák, ale spontánní pes, jen z tebe cítí něco, co nechápe. Buď v pohodě a nepřemýšlej nad tím, co si pes bude myslet. Můžeš udělat úplně cokoliv, je to tvoje právo. Pes neřeší, když ho něco zabolí při hře, když ho jednou láskyplně a nadšeně pomazlíš a podruhé ho pošleš do háje, to je tvá výsada.

Ach... ale ked bol steniatko, necakala som vobec nic...a neriesila som nic... mozno ked mal az okolo pol roka, mozno viac, som si uvedomila, ze sa takto sprava a ze sa tak sprava odjakziva vo vztahu ku mne... nechcem, aby ste to chapali tak, ze ja teraz premyslam nad kazdou mojou reakciou, nad vsetkym, co urobim, ze ja s nim nezijem spontanne, prirodzene, len tak.... neriesim to nejako navonok... je to mozno naozaj len v mojom vnutri. Keby ten psik aspon niekedy, aspon raz, iba tak presiel okolo mna a zakyval mi, alebo by nahodil svoj usmev, ktory vie nahodit.... ale nerobi to. Mna to mrzi a mozno preto mam potrebu to nejako riesit.

neviem, či si dobre čítala, ale keď prídem domov, je to práveže jediná chvíľa, keď ma víta a teší sa - takže vtedy sa teším aj ja.[/quote]

TAK O CO TI JDE?

No myslím, že poniektorí presne pochopili, o čo mi ide. Lepšie to vysvetliť neviem, ako som vysvetlila, treba len pozorne čítať.

Ale já jsem to pochopila, ty máš sice poslušného psa, ale problém je, že ti nedává najevo svojí nehynoucí lásku (neleze ti do zadku).. A tebe to štve a nevíš, jak bys ho přiměla, aby ti tam lezl..

Prepáč, ale takéto komentáre si nechaj pre seba. nepotrebujem, aby mi pes liezol do zadku, je to slobodný tvor. Ani moj predchadzajuci pes mi nikam neliezol a predsa to bolo uplne o niecom inom. no ako som uz povedala, nechcem ich porovnavat.
ak nevies poradit, tak aspon nemaj hlupe reci. ini to tu pochopili a napisali aspon tolko, ze ho musim respektovat. no Ty sa zrejme potrebujes na niekom odventilovat.

Ale Lucie to nemyslela zle, ona ma taky humor Je to o tom, co ti napisali uz asi aj ostatni. Kazdy psik je iny, moj pes akurat otvori oko (podotykam, ze ledva jedno), snad obcas buchne ani nie trikrat chvostom o postel a ani sa neobtazuje ma ist vitat alebo co. Lenze je to v tom, ze ja som prenho nieco ako konstanta, vie, kedy sa vraciam zo skoly, z brigady atd., tak proste nic neriesi. Moze sa na mna spolahnut, moze sa prist pomojkat, vyzyvat ma k hre, dostane odomna tu najlepsiu papu, tak co by sa namahal. Ale ked som prisla z nocnej a nikdy predtym som cez noc prec nebola, rano o siestej zobudil cely panelak, co sa tesil, ze som ho neopustila. Ked pride otec, ide sa z neho pokakat, hoci bol len pre noviny v stanku Mama to iste. Pritom mam napr. nema absolutne ziadku autoritu, pes na nu totalne dlabe. Nic si z toho nerob, ber to v pohode. Tvoj hafan ta miluje, len podla mna nema potrebu to stale zdoraznovat.

JJ, někdy je těžké brát naše blízké, včetně těch čtvernohých, takoví, jací jsou Ale bohužel to, aby druhý (včetně zvířátek) chtěl to, co my a vyjadřoval to tak, jak chceme, to tak, jak chceme my, to se téměř nedá zařídit. Jediné, co můžeme je změnit svoje očekávání a začít si užívat to, co je, i když je to dost často ku....sky těžké

Dakujem tym co chapu... tak oddnes budem este viac verit, ze ma ozajstne lubi a viac to neriesit. ... lebo ja ho teda lubim nadovsetko aj takeho, akeho ho mam.

Není zač a buď v pohodě..

TAK O CO TI JDE? [/quote]

Jde o to, že třeba pes může být přetěžovaný, vyhořelý a že třeba kdyby na to Angika přišla, tak by to mohla změnit. Třeba mu věnuje moc času nebo zase naopak, co já vím.

Dorotko - no jooo no, přes net teoreticky neposoudíš vůbec nic.

No dyk.

Pochopila jsem to dobře, když pes nemá právo si nic vyřvávat, tak když při např. aportování nebo házení míče míč vezmu do ruky a nehodím ho hned, ale držím ho a moje fenka začne štěkat, že si ho vyřvává "já ho chci atd" že bych měla udělat to, že ho schovám a smůla, nic nebude, dokavaď si ho budeš vyřvávat? A vytáhnu ho až budu chtít já? Stává se nám to jen při hraní a házení.. zatím sem reagovala ve stylu "nechtoho" "neštěkej" a nebo sem jí ho hodila Díky za odpověď

No to záleží, když je to ve hře a nechá se uklidnit případně, tak nevidím problém. Ale pokud to dělá, i když si zrovna nehrajete a míš se třeba jen dává na jiné místo. To bych netolerovala. Prostě pokud mi to vadí, zakážu. Pokud mi to nevadí - neřeším.

Dá se říct jen ve hře. Uklidnit se nechá tak po třetím napomenutí no když ho uklidím do kapsy tak ví že je šlus a nevyštěkává si ho, jen když ho držím v ruce..asi je až moc nažhavená na to házení

Dobrý den, jsem tu nováček, prosím o radu. Mám 6 měs. psa NO, snažím se ho vychovávat a cvičit. Abych byla stručná - na cvičáku mi řekli, že mám psa - flegmatika, jsem pro něho vzduch, má mě na háku. Je chytrý ( a často umí být i vyčůraný ), cvičím formou hry, nenásilně, žádné tresty, jen odměna hračkou (není žravý, pamlsek občas). Prý si s ním mám vybudovat lepší vztah - tak, aby byl na mě naprosto závislý a ignoroval vše kolem, pokud stojím vedle já, musím hrát prim já. Také prý málo šaškuju, abych ho upoutala. Já samozřejmě měním intonaci, chválím radostně, blbnu s ním, nejsem studená. On ale vážně, jak začnu dávat "povely", po chvilce se obrací a opravdu přes veškeré moje úsilí se otočí a jakoby mi řekl "Jdi si s tím někam" začne si dělat co chce. Doma na uzavřené zahradě je to lepší, v terénu horší, na cvičáku katastrofa. Prý má být zavřený v kotci téměř celý den a jen to, že s ním jdu já ven, ho přiměje si vážit té chvíle, mám zamezit kontaktu se sousedovic štěnětem, se kterým tak rád běhá u plotu. Nezdá se mi to rozumné, ráda bych znala více názorů. Díky moc !!!

Chceš kamaráda nebo stroj na cvičení? Pokud to první, tak se vykašli na cvičák, nepřeháněj to s výcvikem a užívej si svého psejka. Nech ho hrát si s ostatními, hrej si s ním ty, udělejte si pohodu ve vztahu. Ano, tvůj pes je patrně chytrý - nebaví ho pochodovat hodinu po place a cvičit S-L-V. No, mě taky ne. Přesto jsem měla s Bardou poslušnost přesnou, rychlou... a to mám bígla. Cvič kdykoliv a kdekoliv, ale ne pořadové cvičení, ale pár povelů, pochvala, hra. Všude, za všech okolností, rychle a přesně. Věřím tomu že vás to oba bude bavit víc a staneš se pro psa mnohem zajímavější.

Ještě bych chtěla dodat, že před ním jsem měla psa - závisláka, takže rozdíl opravdu vnímám, závislák byl doslova můj stín, mohla jsem s ním komunikovat na dálku, jen šeptat, okamžitě rozpoznal i jen náznak výrazu v mé tváři, naše komunikace byla dokonalá a práce po celý jeho život skvělá. Otevřená brána, nikdy nezdrhnul, cvičil strašně rád a pro nás oba to bylo radostných 12 let.
Nyní ten můj nezávisláček, který se ničeho nebojí, jak může, tak zdrhne z dohledu, při cvičení není radostný (jako bych prudila )...vím, že už máme mezi sebou pouto, ale prostě je to úplně jiná povaha a já si říkám, že přece nejde ho předělat na "závisláka", i když bych moc ráda. Musím na něho jít jinak, ale je to pro mně úplná neznámá, nevím si s tím moc rady.

Správně . A neboj, oba se to spolu naučíte a bude to fajn. Já jsem měla teriérku, všechno znám, ničeho se nebojím a hrr do toho po hlavě - a pak jsme si pořídili mírnou, jemnou plašanici . Učila jsem se některé věci úplně od začátku a stále se učím (a to především díky této poradně a s její pomocí), ale naučila mě toho hodně o mě i o sobě a nedala bych ji ani za zlaté prase .

Petro díky. Ne, nechci stroj na cvičení. Ale protože jsem takový "věčný začátečník", věřila jsem, že na tom cvičáku dostanu rady, jak na to. Přece jenom, NO musí mít poslušnost, stopa mě třeba nesmírně baví, obrana - tam moc nevím. Chtěla bych s ním udělat nějakou tu zkoušku, nemám ho jen na zahradu. Chovatel mě ukecal na výstavu, trošku mě to nabudilo , přiznávám. Obdivuji psovody s radostně cvičícími pejsky.

Aničko poradnu hltám a nemohu než děkovat a děkovat, protože na několik otázek ohledně jeho chování (kouše odmala až běda - hlavně do nás, do nosu.. - štípe, skáče na nás zezadu..), jsem tu našla uklidňující odpovědi.
Ale pořád se mi honí hlavou - proč neprojeví u toho výcviku-hry radost ? Resp. pokud si může kousnout do peška, ocasem si i zavrtí. Jak jde 10 sec u nohy, přestane a radost přichází zase až s odměnou. Jak to všichni ti psovodi dělají, že jim psi stále radostně skáčou vedle nohy ?
Je to vážně závislé na povaze psa a já to neovlivním, kdybych se rozkrájela ? Jasně, času na to máme dost, jsem optimista, ale... fakt by mě tahle věc zajímala, myslím, že chyba je někde ve mně a chci na sobě pracovat.

Jeffino, každý to může mít jinak, každý má své hranice nadšení a cvičitelnosti jinde. Třeba právě to, že "byses rozkrájela", je pro tuhle hafanku už moc intenzivní, moc nadšené, moc tlaku očekávání...

možná bych zkusila jiný cvičák.. a třeba se tam jdi podívat i bez psa..jo, chápu, že pes, co je celý den zavřený se snaží zavděčit. ale třeba moji psi hrozně rádi vaří, uklízí a po noční se mnou spí v posteli..tak nějak si nedovedu představit je zavřít a milostivě se na ně usmát, třeba až půjdu pověsit prádlo.. pokud to jde jinak, psovu důvěru bych nepodkopávala zavíráním kamsi, omezování kontaktu s majitelem a s psími kamarády dobré fakt není. slušně řečeno. za prachy se dovědět radu, že mám psa zavřít a omezit mu běhání s kamarádem psem to je husté.

Stopy přece děláš hlavně sama - pokud to neumíš tak to chce někoho kdo tě občas zkoukne a opraví ti chyby, ale jinak na stopy cvičák nepotřebuješ. Obrany jsou vyšší level, pro psy, kteří mají základní ovladatelnost v malíčku a jsou psychicky v pohodě, takže ty bych zatím stejně vynechala. No a poslušnost, i tu zkouškovou, přece můžeš nacvičit kdekoliv - já šla na cvičák právě až na ty zkoušky. Pokud jsi dostatečně vnímavá ke svému psu, zjistíš kde děláš chyby a věřím, že psa naučíš cvičit lépe než vynucenou pozorností, hraničící s týráním. Máš půlroční štěně a oni by ho na celý den odloučili od smečky a zakázali mu hrát si? I vězení pro nejtěžší zločince dává větší volnost!
Nepřeháněj to s povely, ale trvej na nich. Pokud chceš cvičit, jako že "cvičit", dělej to se speciální odměnou, prostě TEĎ přichází ta pravá sranda, budem cvičit, hurá. Pár povelů (které pes zná z běžného provozního učení), rychlé a přesné provedení, opravdová, ne přehrávaná radost, společná hra. Když to uděláš dobře, bude se pes na tyto chvilky těšit, ne jako teď, kdy nejspíš cvičení bere jako "proboha už zase". Tím že už se ti povedlo štěníkovi cvičení znechutit, bych se teď chvíli zaměřila jen na to provozní, žádné cvičící desetiminutovky, ale když potřebuju aby si pes sednul, tak si prostě sedne. Jak popisuješ tu chůzi u nohy - špatný nácvik po velkých úsecích, celková přecvičenost.

Aničko nee, já jsem takový "usměvavý pohodář". Právě že na cvičáku jsem byla zděšená, co tam ženský tropily za šílený vopičárny, včetně vysokého pištění, které mi lezlo na nervy už po 5 minutách. První cvičák - stará škola, šílené řadovky, strohé čelééém vzad, vlevóó vbok, řvané v takové rychlosti, že to pes nemohl ani zaregistrovat do mozku, natož já s ním udělat a ještě ho odměnit. Pro mne i psa stres, oba jsme to cítili. Vyměnila jsem cvičák. A tady zase pouze jednotlivě, zato s tím obrovským cirkusem okolo a radami, jak mám vydolovat z hlasivek něco, co tam nemám.
Myslím, že se oprostím prozatím od cvičáků a důkladně vyhledám zkušeného cvičitele, aby mi jenom soukromě poradil, jak to dělat doma v klidu. Jsem tak nějak "vykolejená" rozdílnými, doslova protiřečícími radami na těch cvičištích.

Petro ano, kápla jsi na to - "přehrávaná radost". Šíleně přehrávaná, uši z toho bolely , já se normálně směju, dovádíme s ním, ale tu přehrávku prostě nedám, jednak jsem se strašně styděla a druhak by mě pes asi ani nepoznal po hlase . Stopičky děláme doma, to ano. Odmalinka, pomaličku, ty má rád, baví ho. Neumím si představit jít ale na cvičák až na zkoušku , já s ním mám doma celkem pěkně nacvičeno sedni, stůj, k noze (potřebuje víc času na srovnání), zatím nemá odložení a z lehu rád vstane. Ale jakmile jsme přišli na ten cvičák, dělal, že neumí vůbec nic . Takže i v tom jiném - rušivém prostředí to občas potrénovat chci. Denně cvičí pár minut, netrápím ho hodinu ! 5x povel a dost, hrajeme si, prochajda, volno na zahradě, na zahradě si běhá půl dne i sám a to je prý chyba. Energie má dost, když se rozjede, klidně po hodině blbnutí a lítání pro míček, začne lítat šílenou rychlostí dokola jako smyslů zbavený, nevidí, neslyší a vybíjí nějakou divnou energii (doufám, že ne ze mě ).

To znám,já jsem z čiré nevědomosti takhle zprasila staršího psa. Už jen když jsme přišli, tak to opovržení k RR. Samé pořadovky, vycukávání, škrťák. Odmítla jsem to, ale pozdě. Dneska cvičíme sami a dobře. Jen to má jeden háček, v okamžiku, kdy se něco podobá cvičáku, stává se z něj totální zpomalenej film. Naštěstí poslušnost má suprovou a tak to neřeším.

Jestli můžu poradit, tak zde je zkušených cvičitelů dost a dost. Zrovna dneska se zde: http://www.psycholog-psu.com/poradna/viewtopic.php?f=13&t=1562&p=251778&hilit=brut%C3%A1ln%C3%AD#p251778 řešilo, jak lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou odborníci, vlastní nevědomostí ničí a ubližují psům a jejich majitelům. Jestli chceš od někoho radu, zajeď si na zdejší freečko a ptej se tam.

Musím to celé přečíst, ano, jsem moc ráda, že moje neklamná intuice a zdravý rozum mě nezklamaly a že stihnu zabránit, aby nějaký takový chytrák ublížil mému pejsanovi. A chyby se pak těžko napravují. Dík !!
Přemýšlím o tom, že fakt to moje štěndo třeba může mít spojené povely s negativním zážitkem na cvičáku (stres můj i jeho při řvaných rychlých povelech výcvikáře a cukáním, všechno bylo špatně..).

Já nikdy NO neměla, ale stejně mi přijde brzo začínat takhle zostra. Jasně, taky jsem "cvičila" čuby od štěňátka, ale jen tolik, co si samy řekly. Když doženu štěně k tomu, že zpruzeně kouká, beru to jako svou velkou chybu. A pokud by si pes o cvičení neřekl vůbec (taky jsme takový měli), tak bych do toho asi ani nešla, jen pro svou zábavu Se cvičákem bych taky počkala, pokud tedy nenajdeš nějaký vyloženě "friendly". Je to strašnej tlak na to štěně, který by si v tu chvíli chtělo spíš hrát nebo možná i někam utýct, jenom ne cvičit. Na to je ještě čas. Kamarádka třeba ve skupince začíná se svejma psama cvičit až po roce - což mně osobně třeba taky nesedí, ale jen tím ilustruju různý přístupy k věci.

no, tak zase věřit třeba border kolii, o kolik si sama řekne.. všeho s mírou

Ahoj, pokud máš zájem o socializaci podívej se občas do poradny Cestování a spolujízdy - Společné venčení HK a okolí.

Zito já ale opravdu cvičím "nenápadně", při hře. Blbnem, blbnem a pak dám prostě povel, chválím, chválím, hrajem si, děláme blbiny, válím se po zemi, to je podle mě výchova štěněte, nejdu na něj nijak zostra. To právě byla špatná zkušenost na tom prvním cvičáku, kde byl dohromady s dospělými psy a nerozlišilo se, že je to mrně (velikostí je téměř hotový). Já, coby neználek, jsem měla důvěru, že tak se to tam asi dělá. Jsem na malé vesnici, nemám moc na výběr, pokud tam nechci jet hodinu a místní dva malé cvičáky jsou bohužel asi spíš parta lidí, kteří si jen myslí, že to dělají dobře. Polovina psů ostnatý obojek - to mě znejistilo, pak dobře míněné rady - rozhodilo a teď jsem tady a tápu.
A samozřejmě vychovávám štěně, vím to, začala jsem hned, třeba když venku čůral, tiše jsem mu u toho říkala "spěcheeej", on si to zafixoval a po dvou týdnech ani loužička, stačilo otevřít dveře a říct spěchej, utíkal se vyčůrat a pochválen s radostí zase ke mně. Postupuju pomaličku. Jen prostě vidím jeho nevůli, chce si hrát, nerad se nechává "svazovat" povely, nerad když ho vezmu za obojek a chci ho srovnat, nerad když s ním někdo manipuluje, naštvává se . Ale on má už ukrutnou sílu, zkrátka cvičit ho už musím, nezvládla bych ho bez nějaké základní poslušnosti, to by mě za chvilku tahal po asfaltu. Přivolání- nemám. Jen doma na zahradě. Venku na šňůře trénuju a asi ještě hodně dlouho budu.

Dobrých rad a názorů tu padlo mnoho, tak jen ještě malé povzbuzení - mám doma fenu - karelačku Aiku, která byla totální nezávislák, samostatná až běda, utíkala a vracela se, jak se jí zachtělo, poslouchala taky jen, když se jí zachtělo, téměř nemotivovatelné zvíře, protože ona měla na prvním místě právě jen své rozhodování a svoji svobodnou vůli. I s takovým psem se dá cvičit a skládat zkoušky, jen na to musíš jít jinak, než těmi zastaralými cvičákovskými metodami. Kdybych před ní skákala a ječela radostí, tak by si maximálně pomyslela něco o bláznech a já bych ztratila poslední zbytek autority. Kdybych ji drilovala, tak bych ji přecvičila (taky se mi to jednou povedlo, musela jsem jí dát od povelů několik týdnů pauzu, aby je vůbec zase začla vnímat). Chce to citlivý, ale důsledný přístup, vždycky skončit dřív, než to pes odpíská sám, i kdyby to mělo být jen pět minut. A určitě máte ještě hromadu času, máš doma psí děcko, tak ho nenuť pracovat, pokud to pro něj nemá být zábava. A naší Aikou jsme to dotáhly na pracovního šampiona, ale do roka jsme se na cvičák chodily jen bavit do psí školky.

Děkuju

Zuzko přesně, přesně, přesně, to je náš Jeff. Tohle jsem dnes potřebovala slyšet , abych mohla jít spát. Jak že to mám k tobě daleko ? Děkuju !!

A nemáš zač a dobrou noc. (Modletice jsou u Prahy)

Sorry, teď trochu nerozumím - ta nevůle k povelům - to teda platilo jen na tom cvičáku? Samozřejmě, "provozní" poslušnost je nutná, ale tu mi připadá nejlepší učit přímo v terénu, za pochodu.
Taky mám nekontaktní čubu, ale dobře funguje na řeč těla nebo manipulaci vodítkem. Ale chápu, že u nezávisláka to bude těžší... co pamlsky?

Doporučím chodit se štěnětem do psí školky každému kdo:
1. ví, jak se mají psi k mému chovat a umím zabránit nežádoucímu chování svého a cizích psů
2. vím přesně co a jak chci svého psa naučit
3. nedám se odradit a budu trvat na svých názorech, přestože mi cvičitelka bude tvrdit, že nemám pravdu.
Např., že pes se bez stahováku vycvičit nedá. Což bohužel většina páníčků neví. Osobně ti v okolí Pardubic žádný cvičák nedoporučím, v okolí Hradce osobně žádný neznám. Jak jsem ti nabídla v SZ, můžu ti ukázat jak psa cvičím já a poradit jak na to. Cvičím s pozitivní motivací, vyžaduji důslednost, a to hlavně u páníčků. Pubertální NO je neřízená střela, přesto se dá zvládnout, i když je pasivní. Mám souseda s ročním NO, pesana něco naučit je hračka, naučit páníčka, že nejdůležitější je důslednost, je téměř nadlidský výkon.

Zito příklad : Jsme doma na zahradě, blbnem, sem tam povel, hračka...a u plotu se objeví sousedovic o měsíc starší ovčanda. Ona si ho srandovně jedním štěknutím zavolá, on se otočí a kdybych se já rozkrájela, prostě letí za ní. Opičákuju, točím balonkem, rozhazuju rukama, volám, ale nejsem dost silný podnět, vítězí kámoška u plotu. Co v tomhle případě ? Kdybych ho měla na šňůře a přivolala - přitáhla, bude donucen. A tady fakt nevím, jestli je tohle moje nedůslednost, nebo zdravý rozum, nechat ho vyblbnout a zkusit to za chvíli. Pokud jsme jinde než doma, těch "lepších" podnětů je hafo, tudíž je ještě obtížnější ho mít pod kontrolou. A na cvičáku - ano tam je to katastrofa, zajímá ho všechno jen ne já, i kdybych měla v ruce krvavý biftek. V tom vnímám ten největší rozdíl mezi závislákem - nezávislákem. Pro záviskáka jsem byla pevný bod a jistota, které se držel, ten se jednoduše ani nedal odehnat .

Verčo souhlas, jen s tím bodem 3 - já nejsem zkušená, mám sice selský rozum, ale nevím, co je dobře a co špatně, ještě neumím argumentovat a stát si za svým, protože zkrátka nevím, jak je to správně a tak nemohu a ani nechci na nikoho chytračit. Musím najít svůj vzor, učitele, někoho, komu budu důvěřovat, jehož rady budou ty pravé a budu se od něho s pokorou a obdivem učit. Prozatím je to můj pes, kdo mě učí, bohužel mě ale zatím také cvičí Musím najít jednak tu rovnováhu já - pes a hlavně nasát vaše zkušenosti. Myslím, že jsem tady úplně správně .

Pokud odběhne při blbnutí a nemám nic proti kontaktu, nechám být, jsem-li proti, přivolám. Žádné lákání, tím se shazuješ, a to dost. Nech ho vylítat nebo přivolej, ale právě tímhle lákáním se sama stavíš do pozice toho nedůležitého.
Pokud vylítne z povelu, je už v okamžiku vystartování "nainstalován" zase zpátky, s tím že neexistuje svévolné zrušení povelu. A počkám si hodně dlouho (v závislosti na stupni výcviku!) než ho v klidu pustím. Jestli stejně jen zamilovaně kouká na plot, neobtěžuji se s pochvalou. Ve vyšším stupni výcviku pak místo uvolnění dám jiný povel, jehož (ne)splnění mi signalizuje jestli mě pes vnímá. Nesplnění samozřejmě opravím a klidně si pak psa u nohy nebo na vodítku odvedu jinam.
Zvedej laťku postupně, ale buď důsledná. Provedení povelů si jisti, každý povel, který pes nesplní je tvá chyba - máš mít způsob jak provedení zajistit. Nepodlézej psovi, ale ani jej netýrej celodenním zavíráním nebo odpíráním společné hry. Čím častěji s ním budeš cvičit kdykoliv a kdekoliv, tím lépe se naučí že je potřeba kdykoliv a kdekoliv vnímat. V obtížných situacích dávej jen lehké, dobře naučené povely, nové uč v klidu.