Přivolání ke hře je jakákoli věta, kterou u psa vzbudím zvědavost, mlasknutí.... prostě je to pozvání ne povel v pravém slova smyslu. A hry máme různé, od "praní se", honění, aportování, přetahování se hledání "ztracené" rukavice, poslušnost.... Dávám povely které zná nebo je učím, přišlápnutí není trest, stejně tak stopka. Je to jen komunikační kanál.

vše NEJ v novém roce

raději se ještě jednou zeptám, něž dělat něco odpočátku blbě

nějak se nám nedaří naučit "Pomalu" ( tedy udržovat vzdálenost těch ca 10m přede mnou )
poprosil bych o objasnění tak trochu jak pro pitomce
1) mám ji (6,5měsíce NO) pořád dokola opakovat , že "pomalu" nebo ji mám jen zašlapávat ??

2) čas našich procházek se značně prodloužil, nechci aby zůstávala za mnou ( dříve jsem se dostával ca 10 m před ní, pak na ni zavrčel "jdeme" a šli vlastně tempem jak jsem já chtěl)
teď vlastně určuje rychlost ona, čmuchá cosi v trávě, zpomalím,( dostanu se tak na její úrověň, nebo krok dopředu) pak ji okřiknu "jdeme" a v okamžiku kdy se sehnu pro stopovačku abych ji připomenul co jsem řekl, tak se rozejde, ( někdy mám pocit, že mne začíná vychovávat )
přece ji nebudu poplacávat po dupce, nebo tahat za ouško, aby šla tempem jak chci já
je mi jasné, že si na té procházce musí zjistit co se dělo, když jsme tam nebyli, ale na polní cestě je to zastávka co pět metrů
nerad bych ji zbytečně pořád dokola buzeroval, jen nevím co je správně,
je mi jasné, že se nezmění ze dne na den, ale chci mit prostě jasno děkuji

1.) pokud budeš pořád dokola něco opakovat ( platí to u všeho ) tak z toho zachvilku budeš otráven ty i psi. Jenom zašlapávej. My zašlapáváme kolem 5metrů. Udělali jsme si však i pomocné uzílky, kdyby náhodou. Hlídej si prostředek špagátu.

2.) to je jasný, že se prodloužil. My taky jdeme déle. Já ho nenechám jít za mě ani omylem. Když se snaží jít za mě, houknu: " Rony jdeme. " a pokud nic ( stane se málokdy ), tak vezmu stopovačku a prostě škubnu a nas.. řeknu: " Rony jdeme. ". Nebo třeba když jsme na mostě ( stísněnější prostředí ) a je už vidět, že chce se zase dostat za mě a už se mi blíží k nohám, najednou z ničeho nic se rozejdu a tím ho trošku " kopnu " jakoby = naběhne si.

Já se čubicí moc nepářu, když se chce opožďovat - prostě jak jdu, tak do ní nakráčím, takže to většinou dostane kolenem do zadku. Nemá se co courat, prostor směrem dopředu jí moc neomezuju. Něco jiného je když kadí nebo čůrá, to zastavím nebo zpomalím a počkám.

Přesně tak. Děláme v podstatě to samé.

díky za rady
zkrátím tedy naši vzdálenost na těch ca 5 metrů,
ona ale na procházce chodí z jedné strany cesty na druhou(tedy v lese, nebo na poli), aby stihla oňufat všechno, to ji teď budu muset jak ocásek doprovázet, než pochopí, že opravdu nesmí zůstávat pozadu
když jsme teď měli volno na ca 10metrů stopovačky tak stihla zkontrolovat příkopu, okraj pole, lesa ... tomu je tedy konec

doteď jsme to prostě dělali blbě

budeme se pohybovat krajinou pomalu a důstojně

to ale vlastně nestihne nic oňufat, měl jsem za to, že procházky jsou právě k tomu, aby poznávala od štěnda svět kolem sebe

Určitě 5 metrů. Protože když hlídáš konec té stopovačky a né polovinu - pes něco uvidí a najednou se rozeběhne, tak nestihneš zareagovat a pes už je někde 20 km pryč ( nestihneš chytit ten konec stopky ). Jenže když si hlídáš polovinu a on něco zmerčí a rozběhne se, máš chvilinku čas, aby jsi buď šlápnul ( to nedoporučuji já, mám špatnou zkušenost = karambóly ) a nebo co dělám já je to, že špagát vezmu do ruky a zastavím ho ( když jsem už naštvanej tak i škubnu ), uklidním se a v klidu volám. Někdy třeba silně dupnu na provaz, abych dal do toho co nejvíce energie, protože jak jsem říkal, ten jeho rozběh je nebezpečnej.

Jo Rony taky chodí sem a tam. To mi nevadí. Špagát překročím a pohoda. Ale zase musí dodržet těch 5 metrů. O nic jinýho mi nejde. Jinak mu v tomto dávám " volnost ".

Pozávejte svět. V klidu a s úsměvěm, ale bezpečně ( v polovině zašlapávat, ... ). Pokud se naučí tohle dodržovat a budeš mít přivolání, nevidím důvod, proč ji nenechat více " volnosti " a dát ji více než 5 metrů. Třeba 10metrů. Ale musí mít to přivolání.

Není lepší zavolat než ho zastavíš? Takhle s ním škubneš za to, že třeba porušil těch 5m, ale přivolání se tím podle mě moc nezlepší ne?

Jo máš pravdu. Když se tak na to dívám, tak je to fakt. Dobrá rada.

Jenže zase: Dá se to stihnout? Když ti vyrazí a potřebuejš ho zastavit?

No právě :) až na to přídeš, dej mi prosím vědět... ale radí se to pěkně

Zkusím to. Určitě jo. Jsem zvědavý tvor.

díky, tak jsme to byli ověřit v praxi

především se jí nelíbí, že jí skončily honičky u plotů
měla z toho vždycky velkou radost, mohla si to rozdat v krátkých sprintech a teď prd, najednou po ní chci aby se chovala jak dospělý pes

není to skutečně zbytečně razantní změna, kouká na mne celkem jako, že naštvaně

Myslíš zkrácení té vzdálenosti ( ohledně té razantní změny )?

Však to klidně může být naštvaná a věř mi, že jí to bude štvát, ale ono jí to má štvát. O to právě jde.

Hele ještě se zeptám. Ty honičky jsou kde? U plotu na vaší zahradě nebo venku v cizím prostředí?

Já nemyslím zrušit veškerý hry. To ne. Ale přizpůsobit je té vzdálenosti. Trošku jsme se do toho zamotali.

Takto ještě řeknu. My když jdeme s Ronym, tak chci po něm dodržovat vzdálenost 5 metrů. A vše okolo. Nechodit za mě, atd... . Známe. A máme místěčko(ka), kde ho nechám vyběhat a vykašlu na vzdálenost 5 metrů. " Přehlídnu " to a hrajeme si. Je to v místě kde mám jistotu, že nejsou žádní psi, žádná zvěř a je dobrej výhled ( kdyby něco ). Ale jakmile hra skončí, zase si jde čuchat a opět nahodíme pravidla. Prostě zábava skončila, je čas " pracovat ".

Asi jsme se nějak špatně pochopili. Ještě to objasni nějak. Co jsi na té vycházce dělal atd..., aby nedošlo k nějakýmu nedorozumění.

Nezapomínáš, že tvůj pes - fena - NO je ještě štěně? Že se chová, tak jak se chovat má. Proč má stopovačku?

mě se nelíbí na stopovačce,že když ten pes zdrhne,tak se někde zamotá a pokud neumí štěkat,tak ho nenajdeš a ten pes i umře,pokud si to nepřekouše nebo neštěká
může se i najít,pokud uděláš rojnici a hledáš,ale v tomhle případě mi nepříjde dost dobrá
ale je to jenom můj názor a ten mi nikdo neveme

no a proč né ,mě to příjde naprosto normální

Taky mi to přijde na půlroční štěně jako zbytečná buzerace, v tomhle věku by spíš měla lítat se psama a přivolání učit hrou, ne? Ne buzerovat na stopce... ta mi přijde vhodná až tak ve chvíli, kdy pes v pubertě zapomene na to, co se naučil jako štěně (bohužel v tý době jsem neměla o stopce ani páru...)

Dárku, zdrhnout prostě NESMÍ, právě proto že je v tom případě moc velká pravděpodobnost pořádného průšvihu. Proto se doporučuje hlídání prostředku stopky, uzlíky na konci,... N E S M Í

Souhlasím s tebou, až na označení práce se stopkou jako buzeraci. Je fakt, že výše popisované tak vypadá.

Dorotko, já taky neberu stopku jako takovou jako buzeraci, já ji s dědovym psem používám a naopak, je to pro něj možnost se víc pročmuchat a tak, protože neni na vodítku, což s ostatníma bejvá, akorát já ho právě na ní nebuzeruju, přivolání procvičíme za procházku jenom parkrát, prostě mu nechávám prostor pro to jeho, když je potřeba, stopku přišlápnu nebo ho samozřejmě zastavim, ale jemu je 11, takže ho nechci jakkoliv už buzerovat, to samý bych viděla u toho štěněte... tohle mi už prostě přijde moc, půlroční štěně podle mě je na stopce timhle stylem buzerovaný :) jinak naopak stopovačku považuju skoro za zázrak a lituju, že jsem na ní nepřišla tak 8 let dozadu.... :) a určitě až budu mít vlastního psa, tak to bude dobrá pomůcka a celkem s tim i počítám :)
Tim chci jenom říct, že jsem to špatně napsala, stopovačku nepovažuju za buzeraci, když je použitá s rozumem a kdy má bejt, ne u štěníka :)

No, my stopkujem skoro dva roky a stažim se s citem, aby to bral jako radost, pohodu, chvíli, kdy je nemá vodítko.... takže ji jenom přišlapávám, když jde pes, tak ho radši připnu na vodítko, nebuzeruju ho se zbytečnejma povelama, snažim se pohodově, chválim možná někdy možná i za samozřejmosti, ale zase jeho to motivuje, jsem s nim 2x tejdně, ale je fakt, že se nám vztah hodně zlepšil a nechci si to pokazit, no... mám hlavně problém, že ho neumim adekvátně situaci potrestat, když je třeba, tak se snažim vyhnout situacím, kdy by to bylo třeba, no... ale myslim, že je pes tu dobu, co jsem začla tohle praktikovat, víc v pohodě a víc mě poslouchá a to s vrtěním ocasu :)

Rynn, to jsi napsala moc hezky a rozumně. Budeš mít výcvik pro svého psa.

Díky :) Já doufám, že pak to budu zvládat s nějakym svym budoucím líp, hlavně asi budu chtít jako prvního dospělýho útulkáře, tak tam asi bude stopka na místě, aspoň to předpokládám :)
Jenom mě mrzí, že sem se na tyhle stránky nedostala dřív, no, ale s tim už nic neudělám :)

stopka není buzerace a v půl roce je nejvyšší čas na tento výcvik. my začali skoro v roce a kde jsme? ještě to nemáme zvládnutý, možná že kdybychom neudělali ty chyby v jeho dvou měsících a uvědomili si je dřív a našli tuto poradnu tak ted chodíme s rukama v kapsách a nemusíme se starat, jestli pes uteče nebo ne, nebo kde je jakýkoliv pes....štěně to sice je, ale kdy podle tebe Dorotko se má s tímto začít? až ve dvou letech, kdy se uklidní? protože do dvou až tří let to pořád štěně je.....a to už je potom pro ne zrovna zkušený hodně velká práce dohnat to, co mohli stihnout ve věku "miminka". jak tu někdo psal, stopka je pouze pomůcka, jak naučit psa udrželt si vzdálenost a jak zdokonalit přivolání nebo ho přímo naučit. učit přivolání psa, který je úplně navolno nebo který má na sobě flexi vodítko je o ničem :)
já jsem naopak ráda že to s půlročním štěndem řeší tak brzo :) akorát bych ještě chtěla zodpovědět tu otázku ohledně plotu :) jestli lítá kolem plotu venku ( v cizím prostředí) nebo doma na zahradě :)

p.s.: ještě tu někdo psal, že místo toho škubání stopovačky máme psa nejdřív zavolat, ale není to zbytečný mu říkat za hodinovou procházku každou minutu nebo dvě ke mně? protože on tu vzdálenost fakt pořád neudržuje a my nevíme co máme udělat navíc, aby pochopil, že to má dodržovat, protože mi příjde, že ho to zastavování ani neštve :) jsme na stopce už dlouho....

Jaký výcvik máš přesně na mysli?

A proč je nutný pro učení přivolání využívat u malýho štěněte hned stopku? Proč prostě nevezmu piškoty a nevyužiju štěněčí vázanost na psovoda? Určitě je potřeba přivolání učit hned od začátku, ale přivolání neni cvik jako cvik, je obrazem vztahu psa a člověka...malý štěndo bych asi na stopku hned nedala....Notabene NO, se kterým je domluva lepší než s jinými plemeny. Můžu vzít místo stopky na procházku míčky, hračky, odměny, učit, blbnout, kravit, ne jen jít za psem a sledovat půlku šňůry. To je myslim prochajda na pytel. A každým takovým kravením se pes natahuje na psovoda, zjišťuje, že s páníkem je sranda, že má v batohu bezva věci... Vždyť pokud sleduju půlku šňůry, nemůžu se pořádně věnovat tomu psovi....S hledánim zamotaného psa mám zkušenost, rozhodně pes se stopkou se v terénu hledal stejně blbě jako bez stopky, kdyby neštěkal, nikdy bychom ho nenašli. Myslivec úplně klidně střelí i psa na šňůře, naposledy stráž zatkla maryji, která byla na stopce a konec té stopky v ruce psovoda. Pokud uteče se stopkou, je to pěknej průšvih.

Janie, hlavně nezapomeň, že ta stopka je pomůcka pro TEBE, ne pro psa. Ten pes ji nijak nepotřebuje a určitě by si ji sám nevzal (stejně jako obojek, vodítko, košík...) to všechno jsou pomůcky, které TY POTŘEBUJEŠ, abys mu něco vysvětlila, a když to nezvládáš, tak je to tvoje chyba a né psova. Nasazovat ji od dvou měsíců považuji za blbost. Pokud si dvouměsíční štěně nehlídá svýho páníčka samo, pak je něco fakt špatně a ani stopka tomu nepomůže. Pokud se od štěněte nic nepokazí a v pubertě něco "nezapomene", není pořeba vůbec - toť můj názor.

Já myslím, že mít stopovačku je výhoda. Pokud se něco stane, štěně se něčeho lekne, člověk zašlápne a může reagovat. Když špagát nebo jištění nemá, tak psisko zdrhne a bude to neštěstí. Podle mě, je pro 7 měsíční štěně nebo kolik má, dobrý mít jištění co nejdříve ( když se chodí ven, jwe spiusta zvuků, předmětů, kterých se může leknout. )

no udržen vzdálenosti přece, nebo jak ty vycvičíš psa aby se od tebe držet 5 metrů a nelítal si kde chtěl? ptala jsi se, proč má v půl roce stopovačku...a Rynn nazvala stopovačku buzerací, že by si štěně mělo zatím užívat čuchání a se stopkou nastoupit až po pubertě. to je moc pozdě. jak jsem psala. stopovačka není buzerace, je to prostředek komunikace se psem a naučení ho jakou vzdálenost bezpečnou od tebe má držet, protože když na něj naběhne pes tak je snažší se pro něj se za tebou vrátit z pěti metrů než ze 20 třeba....a nebo i pro tebe je rychlejší skočit pět metrů a sundat z něho toho psa než běžet bůhví kam přece

Tak takhle to rynn nepsala, prostě si to jen nepochopila. Ale to je fuk. Každý si vychovávejme štěně podle svého.

a tohle je co?

Zlati, Rynn potom psala, že to tak nemyslela.

Tak to máme jiný názor na věc. Myslím si, že pomocí stopky se učí přivolání v každé situaci. A je to jen jedna z možností, jak ho to naučit. Způsobů je mnoho.
Kdy učím své psy přivolání? Hned, jak si je přivedu domů.
Moji psi nemusí být ode mě 5 metrů, taky proč. A věř, že za celou vycházku toho moc nenamluvím.

Jak daleko se má držet - no zrovna tohle já neřeším, pes může být kde chce, pokud vím, že přiběhne na přivlání. Jinak u malého štěněte se to dá celkem snadno zařídit připoutáním pozornosti (kór u labíka!) Pokud ví, že je s tebou největší zábava na světě, proč by odbíhalo někam k Neumětelům?

A půlroční štěně - fena NO - jakbysmet. Na stopku je myslím času, až nad hlavu...

ano přesně tak, a vzhledem k tomu, že ta fenečka NO to přivolání nemá, tak tu byli pouze rady jak toho docílit a jak se u majitele držet. :)
Dorotka: nás se Rony od dvou měsíců nedržel, byl to "samorost". klidně zůstal v půli louky bez nás, vzal si klacek a nezajímalo ho že nás nemá. ano je to špatně, ale co jsme udělali špatně? tohle se stalo týden po příjezdu domů. nic se nestalo, nebo o tom zřejmě nevíme, "závislost" se začala měnit kolem půl roku, až pochopil,že my jsme ti, který potřebuje. zadavatel se pouze ptal, jak to vyřešit, tak jsme mu napsali pár rad. je na něm co si vybere, pokud jde naučit přivolání i bez stopky tak mu napiš jak, my bychom stopku už nedali, protože nikdy nevíš co se může stát a pokud nemá pes přivolání, je to risk záleží pak už na něm, pro co se rozhodne :) ne?

My stopku používali už někdy v půl roce jako pojistku. Navíc si na ni pomalu zvykal, stačilo jen pracovat s ní citlivě. Teď ve 14ti měsících se výborně hodí ke korekci nejen přivolání, ale i chování k jiným psům.

[quote="janie1989[/quote]

ano přesně tak, a vzhledem k tomu, že ta fenečka NO to přivolání nemá, tak tu byli pouze rady jak toho docílit a jak se u majitele držet. :)
Dorotka: nás se Rony od dvou měsíců nedržel, byl to "samorost". klidně zůstal v půli louky bez nás, vzal si klacek a nezajímalo ho že nás nemá. ano je to špatně, ale co jsme udělali špatně? tohle se stalo týden po příjezdu domů. nic se nestalo, nebo o tom zřejmě nevíme, "závislost" se začala měnit kolem půl roku, až pochopil,že my jsme ti, který potřebuje. zadavatel se pouze ptal, jak to vyřešit, tak jsme mu napsali pár rad. je na něm co si vybere, pokud jde naučit přivolání i bez stopky tak mu napiš jak, my bychom stopku už nedali, protože nikdy nevíš co se může stát a pokud nemá pes přivolání, je to risk záleží pak už na něm, pro co se rozhodne :) ne?[/quote]

Taky to určitě byla naše chyba. Zkazil nás cvičák svými "dobrými" radami ( povalení, tahání za kůži - humus ) a dalšími věcmi. Když jsme si uvědomili, že je něco špatně, tak jsem se obrátili tady. Od té doby se toho hodně změnilo a tak, ale někde jsme uvízli a nevíme proč. Od té doby, co si tady chodíme pro rady tak rony nám více věří, to přivolání je také lepší a lepší ( ale jak říkám, někde to zamrzlo ). Rony miluje lidi. On jakmile uvidí někoho koho zná, nevidí, neslyší. On byl takovej od mala prostě. Je to taková povaha.

Pokud bys četla zbytek mejch příspěvků, tak jsem to tak vysvětlila, jak jsem to myslela :) stopovačku používám a neni to buzerace, když se použije s rozumem (!!!), což podle mě škubání s půlročním štěnětem neni.
A proč nepoužívatt stopovačku a štěněte??? Můj názor je ten, že štěně se má učit hrou, fixovat na člověka a hodně si hrát i se psama, ne chodit se stopkou. Na stopku je podle mýho čas ve chvíli, kdy se pes dostane do puberty a začne zapomínat povely, potom je asi čas na to stopku nasadit a zamezit tak tomu, aby pes utek a zapomněl přivolání... a aby se potom nemuselo začínat od znova....
A co znám štěňata, tak si páníka hlídaj úplně v pohodě i bez stopovačky klidně i v roce, nějak prostě před pubertou... natož v půl roce... A jak psala Gerda, zrovna s NO mi přijde domluva pohodová, pokud člověk umí psa motivovat....

janie, Barda měl stopku asi týden, než se mu povedlo s ní zdrhnout - a vzhledem k tomu, že na tohle mám názor přesně opačný než Ruda, tedy že zdrhnutí se stopovačkou je 100x horší než bez ní (u deprivantů odmítajících se přiblížit k člověku to může být jinak, ale u psa s normálním vztahem k lidem?), už ji na sobě pro tento účel nikdy neměl. Prostě jsem odmítla riskovat že mojí blbostí opět zdrhne se stopkou a už ho nenajdu. Přesto je to teď špičkovej hafík, po lese chodím s rukama v kapsách, mp3kou v uších a s bíglem navolno. A zrovna v tom lese ani moc neřeším když se dostane za mne (jinak mi to vadí, protože se fláká a zdržuje, nechci pořád přivolávat), maximálně ho občas přibrzdím aby se nevyloupnul za obzor dlouho přede mnou a aby ho nějaký "zelený mužík" nesejmul. Ovšem návod ti fakt nedám...

Myslím, že Zita a Dorotka vcelku jasně napsaly, že pro štěňata "poslouchacích" psů jako je NO a labrador je stopka dost zbytečná a v tomto věku lze se psy pracovat mnohem lepšími způsoby než hlídáním stopovačky

Máš pravdu.

My jsme u ronyho udělali spoustu chyb ( nefixovali jsme ho na sebe, nebo jsme se snažili, ale špatně ) a proto asi teďka máme rozostřený úhel pohledu na tuto věc.

Ale zase: Dát stopovačku = jistota je jistota ( takovou zkušenost mám zase já )

Liší se to určitě pes od psa.

dát stopovačku = máš z vycházky kulový, protože hlídáš aby se pes nevzdálil dál než má, často jej vymotáváš, věčně jsi jako čuně. Místo aby sis užíval štěníka a štěník si užíval tebe, jsi otrávený ze stopky = pes je otrávený z tebe = celé to jde do háje.
Štěně na vodítku dovedu do bezpečného prostoru (jasně že jej nenechávám lítat navolno vedle rušné cesty), kde mu čenichání a volné lítání prokládám hrami s páníkem, trénováním povelů (po dobrém, s výraznou odměnou),... Prostě tak abysme se OBA na procházky těšili. Jo, pubertou se to většinou kazí - Barouše jsem do půl roku odvolala od jakékoliv zvěře a pak se to pokazilo a pak měla přijít na řadu stopka, ale proč ji dávat předčasně?

Přivolání vypovídá o vztahu člověka a jeho psa, ten se ovšem musí z něčeho vyvinout. Pokud budu místo motivace ( upoutáním pozornosti na sebe, ukázkou, že nejzajímavější jsem já a zároveň mu dát dostatek prostoru k vyblbnutí a mít trpělivost, že se ne vždy všechno povede ), jenom opravovat, korigovat, buzerovat, nebude to bavit nikoho a vztah může jít do háje. Jako na vojně.. Pořád mám na mysli to štěně, u dospěláka je to něco jiného. Tam razím heslo - dostane tolik svobody, kolik si jí zaslouží. Dospělý pes bez přivolání musí být jištěný.

Ok. Beru na vědomí.

Bluerider... dát stopovačku preventivně... no... myslim si, že pak člověk ztrácí právě i určitou chuť toho psa na sebe motivovat, bez stopky přemejšlíš, jak ho zabavit, jak ho na sebe upoutat (mluvim o štěněti), když tu stopku má, tak to nepotřebuješ, tudíž si myslim, že třeba já bych tohle zanedbala...
My udělali ve výchově posledního psa spoustu chyb, druhá věc je, že se o něj od mala staralo hodně lidí... předtim byli všichni psi pohodoví a vychovaní bez problémů, hlídali si nás, přivolání bylo samořejmostí... a s timhle se to nepovedlo. A já jsem i jediná z rodiny, kdo si s nim vlbec se stopkou troufne. Taky jsme ho na sebe nedokázali dobře namotivovat, on nikoho z nás prostě nebral jako pána, všechny nás poslouchal trochu, nikoho úplně... Do 3 let poslouchal aspoň relativně... no a pak byl 6 let čistě na vodítku. Takže pro mě je stopovačka skoro zázrak, ale používat by se měla s rozumem, ne jako jistota u malýho štěněte, který se dá podle mě motivovat skvěle i bez toho... když u toho člověk přemejšlí a zjistí jak na to, no...

Jo máš pravdu. My máme problém s tou motivací. Nedokážu ho zaujmout a nevím si moc rady právě. To je náš hlavní problém. Když je na vodítku a uvidí cizího psa, tak to jde ( začnu hrát hru: " rony utíkáme na vlak " ), ukážu mu piškot a utíkáme a utíkáme a děláme kličky, blbosti. Snažím se to trošku měnit, atd... . Ale mám strach, aby z toho nebyl stereotyp a nepřestalo ho to bavit.

To mě docela trápí aji ta moje " nezajímavost ".

Tím nechci samozřejmě říci, ež to vzdávám, to ne. Budu bojovat do konece jeho života.