Eva Stemberova
....ale pak si protirecite,nebo to aspon ja tak chapu. Ukoncit cinost,presmerovat zadoucim smerem pozornost a pochvalit.Aspon tak to bylo popsano vysse,nebo ne?

Tak jsem to pochoopila i já - to odeslání na místo bylo míněno jako přesměrování žádoucím směrem...
Jak říkám, čím víc toho čtu, tím jsem v tom víc zamotaná.

Evi a ta otázka ohledně ignorace - byla teoretická, spíše s odkazem na tu paměť toho psa, když si tedy za 3 vteřiny po tom, co ho za něco napomenu už tedy jaksi nepamatuje za co mu hubuju, nepochopila jsem jak může pochopit ignoraci. Ale jak jsem četla příspěvek pane Desenského, tak je to s tou ignorací daleko složitější a v "našich" běžných životech ji asi nepoužijeme.

Aha, pak jsem nepochopila, tož to se omlouvám

IsabellaRoss
...ignorace je mozna forma trestu,ale patri k tesim kalibrum a jeji pouziti je hodne na hrane.Bez spravneho nacasovani a presneho odhadu kdy ano muzu a kdy uz ne jsem spis skodici psovy a napacham tezko napravitelne skody s trvalimi nasledky.
Na bezne situace mi rozhodne vystaci at treba duraznejsi povel,mirny tlak na psa ve forme buzeraci poslusnosti apod....ale vzdy v kontextu deje,nacasovani,povahy psa a citu pro situaci.

Tohle téma mě celkem zaujalo, protože v podstatě nevím jak na to adekvátně u toho svýho. Jedná se o 14ti měsíční čévéčko. Poslední dobou mi přijde, že už se celkem uklidnil, ale když třeba potkáme psa, který mu vyloženě nesedí, tak jde proti němu, vrčí a nevnímá okolí. Zkoušim takový věci jako zatažení za ocas, štípnutí do stehna a podobně. Tyhle věci dost ignoruje. Haltina vcelku pomáhá, ale jinak se mi někdy nedaří ani to aby mě vnímal. Na buzeračku reaguje tak jako "chceš si mě rovnat, tak můžeš donekonečna." Prakticky pomáhá akorát poslat ho na znak a i tak to trvá ještě pár sekund než si uvědomí, že s ním mluvim. Pak začne kňučet a olizovat mi ruku, pustím ho, olíže mi ksicht a jde se dál. Tenhle trest ale nechci používat moc často, proto by mě zajímaly alternativy.

Me se třeba vyplatilo u Baruny trochu nucák. Když šlo o strachovou agresi, kdy prostě podělaná strachy z nějakýho psa (tipuju že Akkonek to dělá z toho samýho důvodu: "seš velkej a neznám tě- takže se tě bojím") vyjížděla s čírem na zádech a nechtěla přestat. Pokud mě prostě nehodlala vnímat, donutila jsem ji, aby se na mě koukala- do očí. Když mlela hlavou nebo se cukala, tak jsem si ji pevně chytla aby se nevyvlíkla a aby nemohla cukat. Prostě aby si uvědomila, že v prvé řadě jsem tam JÁ, a pak až nějakej pes. Přijde mi to míň drsný, než házet na lopatky a zároveň dost umravňovací...

nevim Ivo,ale akkonka znas a prijde ti ,jakoze ma problem s velikosti ? vetsiho psa neznam.teda nepocitam kavkazaky apod,ale ty asi normalne nepotkavaji na uliici.osobne si myslim,ze to je pubertou.nase cuba ma neco podobneho,buzeruje mladsi cevecka a slabsi cuby,nebo cuby,ktere se ji boji a tam jde vylozene o to,ze je alibistka.pokud ta druha neudela nic a ani se blbe nezasklebi,tak na ni dela akorat bubu ,ale nekontaktne,ale staci,jeden pohled a skoci do ni. ja ji za to teda sejmu cumakem na zem,vetsinou to staci,ze ji potomj aspon ignoruje,ale taky by me zajimalo ,jak to ceveckum srozumitelne jednou provzdy vysvetlit,ze tohle teda nee.muj nazor je,ze ma ona osobne problem se sebevedomim,kterej si honi takhle.je totiz dost mala,ale nevim,jestli je to tim.

Lucko, v podstatě si ale napsala přesně to, co si myslím já Akorát s tím rozdílem, že nejde ve skutečnosti o to, jak je pes velkej, ale o to, jak se sám cítí. Connora co sem měla na čundrování si pamatuješ? Ten je ještě větší než Akkon, ale přesto má problémy i se psama střední velikosti. Je to o sebevědomí. On o sobě neví, že je težší a větší než 99,9 procent psů co ve svým životě potká, pač on to o sobě ještě neví...když pak na něj takovej nějakej pes udělá bubu, pro Connora už je velkej problém na světě. Roman sám nepíše, jestli je to u Akkonka spíš machrování, nebo spíš ten strach...já si osobně myslím, že je to spíš v jeho věku takovej strach-nejistota. Ti psi na něj budou házet ksichty, už jen proto, že je to vlkouš a že je velkej. Pokud je pes sebevědomej, s přehledem to přejde, pokud ne, bude to řešit..Ale nevím, třeba se pletu.

Ono je to jak kdy. Když kecá malý pes, nevadí mu to, u středního pokud mu nestojí v cestě, tak zvedne ocas nahoru a to mu stačí, ale u vytipovaných větších psů mám
pocit, že do toho jde dost často stylem "Ty na mě vrčíš, tak to já tě sejmu dřív" Je to asi určitá forma strachu, ale má tu třeba svýho oblíbence labika, se kterým se potkává a už nadálku vlajku nahoru, číro postavit, uši zvednutý a šel by do toho... tam jsem nepozoroval jedinej projev nejistoty, tam je to prostě "Dojdu ti to vysvětlit, minule jsi to přehnal" ale možná mi taky něco utíká.

Jo to znám, my nemůžeme výmaráky. Tam je prostě hotovo. Jediný co mě opravdu pomáhá, je že si ho posadím a nutím ho, aby sledoval mě. Sice to udělá, ale vím, že kdyby mohl, tak jde "do boje" ať to stojí co to stojí. Nevím proč zrovna jsou to výmaráci, on než na dálku zjistí, že je to fena výmaráka, tak je zježenej až nevím kam, pak se zklidní a už to neřeší (tedy u feny).

Mám štěňuli flat retrievera (9 měs.) a doma máme ještě krátkosrtou kolii (2,5 r). Jen by mě zajímalo jaký trest volit, když ta flatice něco provede (žere hnusy, žere dítěti co drží v ruce, skáče po lidech kteří pouze prochází okolo, chňape po ruce, ... je to děsný torpédo, takže je to pořád něco), největší problém mám, když je u toho i ta kolie, na flatku zařvu a kolie se může po... flatka kouká na mě a vzápětí to udělá zas. Pokud chci aby s činností opravdu přestala, musím krom zvukového doprovodu ji aspoň chytit za kůži a zatáhnout (sundám z člověka, odtáhnu od dítěte). Jenže ani to pro ni většinou není účinné. Přiznávám a sypu si popel na hlavu, že mi už i ulítla ruka, jenže problém je, že po takovým trestu to zabere :-(
Prostě důrazné okřiknutí (a že zařvat umím) na kolii platí až moc a na flatici ani náhodou (teda pomůže to, když předtím dostala vyčiněno a teď se chystá udělat to zase, tak to už stačí výhrůžné "ne"), ale další den je to zase.
Úplně to samý je tahání za vodítko, jako nějaký škubnutí, to nestojí ani aby to vzala na vědomí. Nejdřív jí musím ukázat že to fakt myslím vážně a teprve potom začne reagovat. Help :-(

Podle čeho má flatice poznat, co má dělat místo toho, za co na ní řveš a rveš jí za kůži? Jak jí k tomu vysvětluješ, co je dobře? Protože to ti tam chybí a podle mého názoru ti to proto nefunguje a fungovat ani nemůže. Proč místo řvaní a zakazování a trestů jí nenavedeš na nějakou žádoucí činnost?
Hlasovým projevům bych se vyhnula, moji psi by to brali jako projev nestability a čubina by i k tomu i ukázala packou na hlavu.

Jo máš recht, to jsme před časem řešili vyskakování na linku, tak jsme vytvořili povel slez, který prostě říká všechny packy na zemi. Na lince to zabralo, na lidech částečně. Já vím když vidím že se chystá něco provést tak odvolat. Ale co udělat když žádoucí příkaz ignoruje. Jsem vedle ní, přijde k nám člověk, tak jí dám sedni a stále to opakuju a přidržuju vodítkem, ale ona přesto vyskočí na příchozího (lehni ještě tak dlouho nemáme, takže ho nemůžu použít).

Ale je plno dalších věcí, u kterých nevím jakou žádoucí činost po ní chtít. Jak jí třeba něco vydolovat z tlamy? Nebo když si nechtěla nechat vzít kostičku a zkoušela hrozit. Nebo se snaží sežrat dítěti piškot (to beru jeko velké TABU).

Tyhle všechny tresty si použil na 9 měsíčního maltézáčka jenom proto, že z radosti skočil na dítě? Uffff.

MisaZap - Chodíš sem už dost dlouho na to, abys takovéhle základní chyby nedělala, takže by mě docela zajímalo, kde máš za takovou dobu základy? Podle mě flatice potřebuje víc pohybu, víc cvičení a víc zábavy než kraťanda. Jak dlouho se věnuješ denně kraťandě a jak dlouho flatici?

Lucko, teoretické základy možná někde jsou, ale pokud nejsou zažité praxí, tak jsou dost k ničemu. Flatice .. tedy Bria je mým prvním psem jako takovým, protože kraťuli, neboli Wandu cvičí manžel a předchozí pes boxer Amon nás opustil tak brzo, že nás sotva stačil vychovat. Navíc už jen z rozdílnosti plemen je přístup ke každému tomu psu tak strašně jiný, že skutečně začínáme potřetí a znovu úplně od začátku.
Co se týče pohybu a věnování se psovi .. máme je v bytě, takže výchova pořád (tedy krom chvil kdy spím já nebo psi) a výcvik je jen po troškách, tak 3, 4 minuty během procházky. Venčíme dle možností, minimálně 4x denně, ale jen jedna procházka je delší. Tak 2-3x do týdne děláme veliké procházky, někam daleko, s dalšími psy.
Jaké dělám základní chyby? Dík

Ahoj, tenhle problém jsem řešil asi před čtvrt rokem se svou sestrou která si pořídila "Westíka". Vetší "torpédo" jsem v životě neviděl. Šijí s ní doslova všichni čerti, je jí dnes už deset měsíců a problém byl taky skákání skoro až na hlavu a to každému. Řešili jsme to tak, že jsme se ji snažili přesvědčit, že vítaní může být fajn i na zemi. Jakmile vyskočila, přitlačili jsme jí rukou na zem aby stála a hladili jsem ji a drbali za ušima. Zkoušela to dělat znovu a znovu, tak při výskoku dostala nastavenou nohu. Plácla sebou párkrát na zem a pak už neskákala na hlavu jen se opírala předníma pacinama. Návštěvy dostali instrukce, že ji mají pomalu přitlačit za kebuli aby stála nebo si sedla a vítat se na zemi. Asi za měsíc to pochopila a dnes už neskáče. Občas se opře packama, ale hned to uvědomí, protože se s ní nikdo nevítátak si stoupne na všechny čtyři a začne "trkat". Dostane co chce a jde si po svém, ...už neskáče

Tady by myslím mohla pomoct couračka nebo stopovačka. Nemůže přivolání ignorovat... když budeš mít v ruce špagát, nestane se ti to. Pokud má sedět, mělo by to být taky na první povel, nikoliv dokola opakovat. Ten můj taky zkouší jak ze sedu tak z lehu vstát. Tam už si pomáhám rukama a když to zkouší pořád, tak pokaždé přitlačím trochu víc, až pochopí, že na tom trvám. Když bude na špagátě a posadíš ji, zkus couračku přišlápnout, aby čubina neskákala. Když se bude chovat slušně, chválil bych. Jenom musí vědět, co po ní chceš. Na odebírání žrádla tu najdeš určitě samostatné vlákno a vydolovat z tlamy... nekompromisně. Já si pomáhám povelem, kterým jsme zvyklí zuby ukazovat. To žraní piškotu dětem by se možná dalo řešit třeba přivoláním a pochvalou. Nemám hyperaktiva jako ty, ale to neznamená, že nevyvede největší kravinu, která ho zrovna napadne

MisaZap - no, jaksi, sem myslela, že jezdíš k Rudovi nebo jsi aspoň četla poradnu... ale stejně, podle mě, fletice má nedostatek vyžití, je to evidentní i přes net Takhle temperamentnímu loveckému plemeni jako je flat prostě nemůže stačit pětiminutovka cvičení 3x denně, co kdybyste zauvažovali o loveckém výcviku, i když jenom pro zábavu (hlavně psa tedy), jasně že ne na profi úrovni a ne ke zkouškám, ale prostě když mám loveckého psa, tak je a nebojim si to říct, hamba nevyužívat jeho potenciálu.

Důležité už tu padlo, takže jenom shrnu to co si tu už několikrát četla. Naučit 4 základní povely (přivolání, odvolání, odložení a odeslání na místo), to druhé se ti bude náramě hodit. A utahat psa - jak fyzicky tak psychicky - utahjanej pes = hodnej pes.

Já bych možná zkusila tu flatici utahat tim, že využiju toho, co má asi každej retrívr (a co jim děsně závidim) - nošení věcí. Samože ideální to bude v létě, až se pes dostane k vodě a tam se dá zničit celkem parádně )), ale takhle na zimu bych zkusila co nejhlubší sníh, a házet a nosit věci ze sněhu. Možná, pokud je žravá, zkusit čuchání, schovávací hry, aby musela hledat, myslet, přemejšlet, vymejšlet...to takovýho mrňouse trošku odpraví. A potom - dorazit fyzicky ))

Nechci nic říkát, ale u 9 měsíčního štěněte bych teda cvičení nijak nehrotila. Myslím si, že 15 minut cvičení denně je celkem v poho. Protože pokud by se pak MisaZap do toho nechtělo a nutila do toho sebe, ale i štěndo, tak by to pak asi k ničemu nevedlo...Spíš bych to teda asi taky viděla přes různý hry...

Skákání??? Jednoduché, píše se tu o tom od samotného začátku tohoto fóra. Dlouhé vodítko a nedovolit psovi dělat to, co nepotřebujete, naopak mu ukázat co má dělat, když chce dělat něco co vy nechcete. Ukázat=vysvětlit. Představ si hyperaktivní šťastné dítě. Tresty ho nic nenaučíš. Naučí se cokoliv, když mu řekneš CO má dělat a JAK. Pes je to samé. Když trestáš psa stylem jaký používáš ve chvílích kdy je používáš, pes tvůj zásah nechápe a jde se ti omluvit. Jak? Po psím-výskokem k obličeji a snahou oblíznout nebo žužláním ruky-stejně tak by ožužlával jiného psího společníka, aby si ho udobřil a požádal ho o vysvětlení co dělá špatně. Takže trestat psy za projevy jejich přízně je pro psa doslova schizofrenní... Nekritizuju, vysvětluju...

MíšaZap - hele třeba já zákazový povely používám, nebo abych furt po psu neřvala, po ní prostě něco házim, jak se lekne, zavolám jí třeba k sobě, aby nebyla jen leknutá, ale aby hned mohla být odměněná za to, co dělá dobře. A třeba slovo NE! na přerušení nežádoucího mi nepřijde jako nic strašnýho, navíc když k tomu přidáš, co se dělat má, můžeš aspoň to dobré odměnit. Pokud ti citlivější kolie reaguje na řvaní po druhém psu, můžeš mít na jedný čubě kus couračky a za tu jí pocuknout, nebo je velmi dobře naučit odlišit jejich jména a intonací ve výslovnosti jména dát najevo oslovované, že se ti nelíbí, co dělá.

.... tak bych prostě po psech neřvala ani po jednom - na co taky křičet? Když ukázňuješ jednu z nich, oslov jí jménem a takovou intonací, aby jí bylo jasné, že je něco špatně. Tu druhou bych vůbec ničím a nijak nekontaktovala, ani pohledem, a dala bych si záležet na tom, abych byla otočená k té, které se to týká a aby mi ta druhá neviděla do obličeje. Po pokárání té první bych se s úsměvem otočila na tu hodnou s poznámkou - to je káča, viď? abyc pochopila, že s ní je všechno OK. Nevím, jestlii je to správný postup, ale nám to funguje.

S malou úpravou to funguje i mě - na konci si toho druhého psa taky nevšímám. Protože kdybych to udělala, začne být šťastný, a podlézavý, že na něj jsem milá, když jsem před chvílí byla "zlá". Musím se chovat prostě normálně, jako by se vůbec nic nestalo.

Dělám to taky tak.

Dorotka-pokud potrestáš psa,tak si musíš hned najít něco, za co ho pochválíš-oblíbený cvik nebo něco, co dělá dobře,musí být rovnováha v trestu a pochvale

Kejtlin tuším, ako to myslíš, je dobré ukončiť situáciu v dobrom a zariadiť si to aby to tak bolo, často však nesprávne pochopenie a aplikácia tohto postupu spôsobí pre psa ťažko pochopiteľný extrém, na čo treba dať tiež pozor. S emóciami treba rozumne a primerane.

rea-zatím na každého psa mi to fungovalo,momentálně jich mám 13, emoce mám plně zvládnutý, než bych ho potrestala neprávem, tak se na výcvik na ten den vykašlu a jdeme ven.

13 psů je dost, ale ještě zdaleka to neznamená, že to tak bude u každýho. Ten můj je konkrétní případ kdy to nefunguje. Jednoduše pokud dostane něco splnit, splní, dostane pochvalu a bere to tak, že se vlastně zas tolik nestalo a příště to v klidu udělá znova. Lepší výsledky má nechat ho v tom chvíli vymáchat, v klidu si to nechat projít hlavou a kamarádíme se až po chvíli.

Kejtlin, pokud neučím "starého psa novým kouskům" nebo nedejbože nevychovávám štěně, ale pohybuju se ve své smečce tak nemusím vůbec nic, natolik se známe.

Teď nechci psát svůj názor na věc, ale kdybych se třeba rozhodla udělat, co píšeš, tak jsem nepochopila, co mi brání dát najevo tomu hodnému psu, že se ho netýká moje nespokojenost.

Flati jsou senzační psi, jejich výchova je velice snadná, chtějí udělat pánovi radost, jen ti musí rozumět. Překvapuje mě, že ti hrozí zuby , jak píšeš výše, to musíš dělat veliké chyby. Je to pes, který potřebuje cca 2 hodiny denně opravdu vyžití po jeho, tzn. aporty, plavání, proběhat. Pokud jde o skákání na lidi, musíš předvídat dopředu a psa zabavit, nasměrovat na sebe, když uvidíš člověka, na kterého by chtěla skočit. Dělají to proto, že mají velmi rádi lidi, časem se zklidní. Toto téma je už staršího data, snad vše dobře dopadlo, jen mi to přišlo u tak skvělého a lehce vychovatelného pesana líto.

Je lepší pro sjednání respektu dávat psu povely a udělat mu rychlou rozcvičku? Když přestane vnímat a zajímá ho všechno kolem než psovod. Na 2 metry dělá že neslyší, atd.. nebo raději vzít nakrátko a pokračovat bez dalších jeho výhod, žádné značkování, vzdalování se.. ? nejčastěji tohle předvádí když se na procházce k nám někdo přidá, nebo vyjde více lidí

Přijde mi, že "klikování" pro psa není adekvátním trestem a důvodem začít vnímat. Ale třeba u jiných to zabere. Uklidnit ho třeba jedním statickým povelem s dlouhou dobou trvání je taky možnost. Určitě záleží na situaci a možností bude spousta.

Je zajímavé jak moc udělá rozdíl, když jdu sám. Cvičíme denně, všechno s radostí a v pohodě plní. Jakmile vyjdem ve dvou je roztěkaný, více se vzdaluje, méně soustředí. Cvičí se sklopenou hlavou i když druhá osoba je vzdálena několik desítek metrů.

To je fakt individuální, já to někdy používám, ale ne jako "klikování" ale spíš jako "jestli ty jsi náhodou nezapomněl, jak se poslouchá".
Když se jde ve dvou, chová se i člověk trochu jinak, natož pes.

Nedotažená "socializace", respekt, poslušnost... je v tom stereotyp. Když byl pes v pubertě (nebo když mam na starost jiného psa) a venčila jsem s ještě dalšíma lidma, v 99% případů jsem se na toho člověka, i když jsme si povídali, nekoukala, ale sledovala jsem psa. V půli věty jsem klidně odešla a srovnala si psa (dotáhla povel a podobně). Ted můžu chodit s rukama v kapsách a zakecat se (většinu času, zvyk je zvyk).

Čo si myslíte o tejto fotke a komentári?

no pes vyapdá že by se nejradši schoval pod lino kdyby mohl

Nejak tak. Netrucuje, snazi se schovat a tvari se ze tam vubec neni. V koute, v tesnem prostoru, ohranicen ze 3 stran, diva se do zdi a to i kdyz ho majitel foti a stoji za nim - to ze se neotoci taky rika dost jasne, ze na sebe majitele nechce upozornovat.
Aspon ten ocas pod brichem by majiteli mohl napovedet

A komentár majitela k mojej odpovedi-a čo som ho mal pochváliť za to? A iná osoba-no jasne,daj mu za odmenu buřta

Vies, to su presne chvile, kedy som vdacna Bohu, ze majitelia Terezky pred tym v podstate nemali psa (jazvecik u rodicov sa moc nepocita) a nechali si odo mna poradit. Vcera som im viezla maso a videla som ju. Ma sa super, rodicia (a to zprvu neboli nadseni, ze si deti obstarali psa) hovorili, ze vraj sa o nu pretahuju kto ju bude mat u seba na strazenie, alebo na vylet...
A videla ju kamoska a hovorila, ze oproti inemu gronakvi co videla, tak ma super vyrovnanu povahu.
Je na nej strasne vidiet ze vie, ze ma za sebou oporu svorky a je z nej super sebavedomy priatelsky pes.

Ked si predstavim, ze by sa mohla dostat k niekomu, kto by v dobrej viere postupoval tak ako majitel toho bulika...

A ještě k tomu to vypadá tak na 6 měsíční štěně, chudák malý.
Mám obdobnou zkušenost s pánem a čtyřměsíčním bulíkem, ten si k nám přišel čuchnout a strašně jsme se mu líbili. Pán na něj z dálky pořvával a když ho to přestalo bavit došel, psa chytl pod krkem, zvedl do výšky, lomcoval s ním a druhou mu ještě přidal. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že má mimino a měl by ho napřed něco naučit a pak po něm něco chtít, tak jsem dostala stejnou odpověď jako indy. Když jsem to rozhořčeně popisovala kamarádce, co má pita, řekla: "Čemu se divíš, to je asi pitbullář, takhle se správně krotí piti." Ach jo.

Ja uz boj s lidskou debilitou vzdala po te, co me dorvala majitelka ohare s obrovskym masivnim ostnacem na krku, at se staram o svoje, kdyz jsem se ji zeptala, proc ma tuhle vec na krku. Zacinam se smirovat s tim, ze bohuzel zhruba 80 procent majitelu psu jsou blbci (casto i nevedomky delajici prehmaty), kteri si poradit proste nenechaji....

Taky už melu z posledního. Dovolila jsem si jedné opravdu povedené paní (na diskuzi) oponovat, že radit někomu vytahat štěně za kůži a když to nepomůže, plácnout ho novinami nebo něčím podobným, je opravdu cesta do pekel. Co se strhlo za diskuzi, nad tím mě už zůstává rozum stát. Největší nepřítel jsem byla já a její slovník ...... domovnice hadr. Ona má už tříměsíční štěně a funguje to.

Ja som sa z tej skupiny z lásky k mojim nervom odhlásila.Naozaj nemám zapotreby si vyrobiť žalúdočné vredy a Rudovi sa vobec nedivím že sa s podaktorými luďmi nebaví v rukavičkách

A pak se všichni diví, proč jsou někteří chudáci piťáci takoví magoři.

jo v tomhle ohledu byla nejlepší paní co k nám přišla s křížencem pinče a křisaříka psoraným až za ušima- doktroka ho začla vyšetřovat a ptá se ne nekouše? majitelka ne nekouše tak doktorka že se podívá na očička a zoubky a už ho měla skoro v ruce- ze strachu. tak začnu vyndávat náhubek a paní no to se endivte když hladíte dominantního psa po hlavě v tu chvíli sem tam skoro lehla a takovejch perel vypustila za asi 30min návštěvu asi tunu ne jen k chování psa