já jen že kamarádce se takto málem oběsila setřice... stopovačku jsme koupili, ale máme obavy... tak já jdu hledat podrobnosti

... a jak na to?... udělám cokoliv...

V lese ji pouštíme jen se stopovačkou (musí být ale lehká karabina a šňůra - úměrně k věku). Zamotá se tak 1x za hodinu, většinou o větev. Zaštěká a já ji odmotám. Je to potřebné hlavně kvůli cyklistům, těm se musí naučit vyhýbat.

Pokud ji necháváte navolno alespoň v místech, kde to znáte, tak musíte vědět jak reaguje a na co; podle druhého příspěvku mi však přijde, že psa nepouštíte venku vůbec. Pokud štěníkovi nevěříte, opravdu bude nejlepší jištění stopovačkou. Taháním na vodítku pejska nic nenaučíte.

hlavně není možné po žádném psovi, natož po štěněti, vyžadovat aby celou procházku šlo na vodítku u nohy. Co by pak z té procházky mělo? Vodítko mívá dva metry, tak když už musí být v nebezpečnějších místech na vodítku, dopřejte jí ty dva metry tam kde je to možné. Nechte ji pročíst "pesemesky" - netoleruji pětimunutové vyčenichávání a vylizování jednoho místa, ale "přečíst a odpovědět" nechávám i dospělého psa, i když spěchám. Na druhou stranu ale vyžadujte netahání, chůzi na prověšeném vodítku - ne u nohy! Chůze u nohy je cvik, učí se po metrech a rozhodně ne tak že psa nechám škrtit.

Doporučuji vyjasnit si s přítelem situaci a sjednotit přístup!

... ale jo, pouštíme ji... hlavně když jdu s ní sama... jen ne asi tolik, kolik bychom mohli a hlavně měli... už jsem dnes příteli řekla, že trvám na tom, že ji necháme běhat... problém je v tom, že pro mě je to první pes, ale on už psa měl (i když ne od štěněte), takže já jsem čistě teoreticky ten nezkušený nevzdělaný... a tápu... díky za rady a názory

... moc děkuju za odpověď, protože tak si to představuju i já... a když jdeme spolu samy, taky to tak vypadá... my máme dokonce dvě vodítka sepnutá k sobě, aby měla větší pole působnosti, ale co je to platný, když ji přítel pak stejně drží nakrátko... budeme to muset bleskurychle vyřešit... ať na to nedoplácí pejska

Dobrý den všem, prosím o radu, mám od neděle dnes devítitýdenní fenečku beaucerona, postupně si zvyká na život ve městě, po prvních dnech úžasu, jako správné štěně mne všude následuje, ale problém nastává kolem domu kde to zná a hlavně při návratu, kdy ji jedním směrem musím mít na vodítku, na něm chodí úplně v klidu, rozhodně nechce domu, blokuje až těsně před domem, snažím se ji rozptýlit, zaujmout, vše v láskyplnné atmosféře s trpělivostí, nenuceností a klidem, někdy s většími a někdy s menšími úspěchy, chci se právě zeptat na to, jak daleko může alfa zajít? Rozhodně já chci jít domů a ne ona zůstat! Poraďte jak takového drobka zaujmout, přesvědčit? četla jsem tady hodně příspěvků, ale nic podobného, přivolání v tomto bodě nefunguje. Díky

No, možná byste mi pane Desenský mohl poradit, jak by štěně přesvědčila "chůva"? Pokrok je, že jsem ihned zjistila, že ji nemohu ani náznakem táhnout, spíš lehce nadzvednout, tedy pokud se nerozčílí a k tomu přivolání, všude jinde funguje, ale tam kde to zná si sedne a se zájmem pozoruje svět. Nechci udělat chybu. Psy jsem vychovala tři, ale všechny na venkově, bez spousty vzruchů. Ještě jednou díky.

zruš jí stereotip tak aby ona nevěděla že už se jde domů- jiné trasi venčení projít kolem vašeho baráku a pokračovat dál a vrátit se odjinud než je zvyklá atd

Díky za radu, snažím seč můžu, možná přílet vrtulníkem by ji překvapil nejvíc funguje ji hodně utahat, tady jde o to jak "moc" na volno pochopitelně neblokuje, to jen sedí a čumí . Začíná zabírat taky to, že ji "trenuji" v samostatnosti a dle rad zde stále někam chodím a tak nějak pomalu si mě víc hlídá! Pravda je, že stereotyp je jí protivný dám vědět jestli jsme někam pokročily.

tak mě k tomu ještě napadá, ona Berenika někdy nechce po krátké procházce ani jít jinam od toho domu, všechno nové pomalu zpracovává...byla zvyklá ze samoty celý den lelkovat a hrát si před domem na zahradě, jestli ona si to tady celé nepřivlastnila a prostě se jí nechce zpátky do "kotce"! Se na to podívám

Takovýto manýry netoleruju ani u štěněte. Pokud na vodítku jinak umí chodit, tak prostě dám povel a jdu, až se projede kousek po břiše, přejde jí to.Jen mysli na to, že to musí být opravdu po kouskáck a ne smykem - prostě jdi a je jedno, co si dělá ona (jestli hýbe nožičkama nebo ne). A věř, že čím míň z toho budeš dělat problém a scénu, tím víc ti bude blokovat a bude to zkoušet i jinde.

Díky, pochopitelně jsem měla problém já, protože se mi zablokovala hlava, začlo mi na tom všem tak moc záležet a zapomněla jsem na své slušné "psí vychování" vzájemně se oťukáváme, poznáváme a při každém venčení to jde lépe a lépe....když si vzpomenu na svého něměckého ovčáka Breta, ten taky zkoušel všechno možný, nikde jsem nic nečetla, nezjišťovala a vyrostl z něj fantastický pes, nechápu proč mi najednou tak přeskočilo a začla jsem všechno tak řešit! Ona si Berenika hned všimla změny postoje a prozatím blokovat přestala

Hlásím, že od té doby, co jsem sem psala, se mnohé změnilo. Pejsku každý den na procházce pouštíme navolno, aby se vyběhala, při tom cvičíme přivolání a tak. Je zlatá (hlavně když jde se mnou).
Začala jsem s ní chodit na cvičák, kde mi poradili, jak ji vycukat, aby přestala tahat (ne že bychom tahání odstranili úplně, při pohledu na jiného psa nebo dítě se stále nezná). Nicméně ve srovnání s tím, jak to vypadalo... Navíc díky pejskům na cvičáku už tolik neprahne po tom, aby se mohla s každým "pokousat", takže sláva, jsem spokojená a pejska taky. Navíc se tam, unaví.
S názory cvičitelky se teda zcela neztotožňuju, ale pejsce se na cvičáku moc líbí, takže tam rozhodně budeme chodit dál.
Přítel taky asi leccos pochopil.
Ještě jednou díky za rady a ohlasy.

Při nácviku s ní chodit víc nakrátko a rychle, ale silně škubnout směrem k mé hrudi ještě než stihne napnout vodítko a říct "pomalu". Pokud je vodítko prověšené chválit a chválit. Je to tak správně? Mně jí bylo docela líto, ale fakt to pomohlo.

S tymto musim suhlasit na zaklade dnesnej skusenosti s mojou 3 mesacnou HW. Dnes sme sli peso do mesta, okolo rusnej premavky a potom po pesej zone a ona isla priam ukazkovo. Ked sme sa otocili, cesta jej uz bola znama a zacala napredovat... S tymto mame problem aj na nasej ulici, nevie ist v klude - akoby sa nevedela dockat kedy pride domov.

Dobrý den, potřebovala bych poradit.
Mám 3měsíční štěně australského ovčáka (psíka). Když je na vodítku, tak má "zásek", posadí se, že dál nepůjde. Dělá to od prvního dne, co ho mám. Děje se to jak na klidném sídlišti, tak na ulici, v parku. Psík v lese běhá na volno (takže má pohybu dost).
Zkoušela jsem pamlsky, to se rozejde, ale pak se zase zastaví. Takhle vyplýtvám všechny pamlsky, které mám. Když táhnu, rozejde se, ale zdá se mi to pro štěně příliš násilné . Navíc když táhnu hodně, začne vyskakovat a zakusovat se do rukávu bundy nebo do vodítka.
Pejskaři mě uklidňují, že se to samo poddá. Ale já bych ráda věděla, jak tomu můžu pomoci.
Jsem začínající pejskař, budu vděčná za jakékoliv typy.

Dobrý den, mám asi 3 měsíce fenku švýcarského ovčáka. Bývá venku, ale pokaždé, když se sní chci jít projít na vodítku se v bránce zasekne a stojí, nepomáhá ani když jí bouchnu přes zadek, ani pamlsky. Pořád stojí a já ji na tom vodítku můžu třeba oběsit...Mohli by jste mi prosím poradit jak ji to mám co nejdříve naučit?

Žádný bouchání, plácání a pod. Jak se chová, když už je mimo branku? Byla tam už někdy? Třeba že jste jí naložili do auta a odjeli s ní dál?

Tohle mě taky kdysi zarazilo, u mého štěňátka Tak jsem ho popadla do náručí, odešla za roh (=20-30m), dala na zem a tradá domů. Myslím si, že podruhé to už nebylo třeba. A jak psala Eva, žádné bouchání, tahání, plácání...

Zdravím, zajímalo by mě, jaký máte názor na mou situaci.
Mám doma 8 měsíční bulinu v rekonvalescenci, 3 týdny po operaci zlomené packy, zároveň háravku - takže je plná hormonů, a ještě ke všemu v pubertálním věku. Máme nakázané krátké procházky kolem domu, takže logicky je svým způsobem nevybouřená. Na packu skvěle šlape, zdá se, že hojení probíhá dobře. Na procházkách chodí pomalu – nehoním jí, když kolem projde člověk sám nebo se psem, projeden auto, někdo z okna volá na kočku, atd. atd.., má malá se zastaví a čumí a nechce pokračovat. Když lehce potahám vodítko se slovy – pojď, jdeme - tak si občas k tomu čumění ještě sedne, občas na to reaguje a pokračujeme. Vzhledem k pacce nemůžeme jít stylem kačer na provázku, takže jí přizvednu na kšírech a předvedu jí, že tedy opravdu už půjdem. Nechci z ní dělat chudáka, protože když se někam těší, packa nepacka, táhne mě tam, ale zároveň je zřejmě z toho všeho dění rozhozená, tak jí nechci rozhazovat ještě víc, nebo myslíte, že si ze mě jen střílí?
Díky za odpovědi

Ahoj, tak packa je už úspěšné vyléčená ranní procházka se ale nezměnila. Jdeme stylem - já, za mnou napnuté vodítko a pak někde pes. Brzdí, stojí, nechce jít. Nepřemlouvám jí, dám povel a jdu, vodítko mám dané přes nohy, aby chytla rytmus –jedna noha druhá noha- ale táhnu jí. Někde v půlce cesty, kdy se vracíme domů se rozmyslí a jde krásně vedle mě, popř. kousek přede mnou s prověšeným vodítkem. Tak proč tu první ulici, kdy jdeme od baráku musíme přejít tak blbě? Přijde mi, že už na to vyloženě čeká, že ví, co přijde, tak se trochu bojím, abych jí to ranní venčení nezprotivila úplně a nechtěla mi pak chodit vůbec. Díky za odpověď.