Tak dva dny čtu a čtu. Co jsem si z toho vzala...hlavně být sama v pohodě, neutěšovat psa a nenechat ho utíkat. A taky ho postupně na zvuky, co ho plaší, zvykat. A taky "nějak" vymyslet, aby se mnou začal komunikovat a nebyl mimo.
A když jsem tu, tak se ještě zeptám; když bylo večer před Silvestrem, tak jsme byli venku, ale bouchaček už bylo hodně, pes se bál, většinou se zastavil a nechtěl jít a taky se klepal. V tu situaci můžu použít to, že si budu představovat, že se mnou jde klidný pes a prostě jít? Jak jste tady taky popisoval?
P.s. Knihu si určitě přečtu

Pane Desenský, ještě se na něco zeptám. Za prvé teda musím říct, že jsme se docela ve strachu zlepšili. Není to ještě úplně dobré, ale pokrok vidím Ale k mojí otázce; když jsme doma a někdo hodí bouchačku, tak se občas stane, že mi začne pesan vrčet (neutíká nebo tak, jen vrčí). Většinou říkám "uklidni se, vždyť to je normal" a někdy neříkám nic, chvíli si vrčí a pak toho nechá....můžu ho nechat, ať to komentuje a nebo bude lepší, když ho nenechám? Většinou už je ale v klidu, já si ran nevšímám, jsem v klidu a pes spí na gauči a dokonce ani oko neotevře, jen když je toho víc za sebou, tak právě vrčí...

Tak včera zase někdo začal házet bouchačky a ten muj čumák začal plašit. Vzala jsem si ho na gauč (aby se mi líp sedělo ) a koukala jsem na TV. Ležel vedle mě a častokrát chtěl slézt dolů (a jít se schovat do chodby), ale nenechala jsem ho, dělala si z něj srandu a držela ho. Začal taky dýchat tlamou a "vzdalovat se", ale nenechala jsem ho a snažila se ho držet "na tomto světě :-D " Pak v jednu chvíli sebou začal dost házet a chtěl dolů, tak jsem mu dala povel, aby slezl a nechala ho stát na zemi, stoupla jsem mu do cesty, sklonila se k němu a smála se mu. Stál tam asi 30 sekund a pak si lehl a za chviličku i na bok a spal To jsem se teda divila...sice ještě nějaký čas dýchal rychleji, ale čumákem a pak se sklidnil úplně. Doufám, že toho Silvestra nějak přežijeme a pak začínám hned zvykat a zvykat.
Ještě bych se chtěla zeptat, když začne štěkat na petardy, nejvíc se mi osvědčilo umlčit ho tázavým "Co děláš?" Můžu to používat? Díky za odpověď.
P.s. Omlouvám se, že píšu mimo téma, ale už jsem tady začala psát ten začátek..

To je dobře, protože kdyby nedýchal.... jak se říká: " Dlouho mi trvalo, než jsem to rozdýchal..." a pod. Je důležité aby se okysličoval a odváděl CO2 Dobrá práce, jen tak dál

Mám štěkání po bouřkovém hromu brát jako strach? Amálka neutíká, neklopí uši ani nekulí oči. Ani se neježí. Jen prostě štěká. Reaguje tak i na rachejtle. Mám to nějak korigovat? Pojud nestane tahle situace, dělám jakoby ty rány byly součást dne nebo noci. Ani to se mnou nehne. A když začne Am vyvádět, tak jí jen řeknu co dělá. JE to dobře?

Za predpokladu, ze tam skutecne nejsou znamky strachu - vadi ti to stekani? Jestli jo, tak to koriguj. Jestli ne, tak to neres. Nehledej schema co je a co neni spravne. (Me by to teda vadilo, ale to prece neznamena, ze kdokoliv jinej s takovym psem nemuze bejt plne spokojenej... )

OK, dík. Strach to tedy není. A štěkání umím ukončit,když už mně nebaví

Brala bych to tak nebo se jí to může rozjet..

Proto dělám nejdřív jakoby se nic nedělo. Zatím známky strachu nemá.

jákákoliv reakce je reakce, asi bych to tlumila- převáděla jinam

A to vadí? Pokud se nebojí a je schopná být v klidu, tak proč ne? Jak už tu bylo napsáno - když ti to nevadí.... Hlavní je, aby se nepřetáčela kamkoli do extrému a byla schopná v pohodě fungovat a vnímat i okolí.

Tak já počkám na další bouřku a budu to bedlivě sledovat

Dobrý den, mám 11 let starého westíka z útulku, u mě už je 10,5 roku. Zpočátku byl velmi plachý, postupem času se hodně věcí srovalo nějak samo od sebe, fungováním v běžném životě. Fido se ale velmi bojí bouřky a zvuku rachejtlí hlavně těch "hvízdávých". Až do doby, než jsem pročetla tuhle poradnu a také knížku od pana Desenského jsem si myslela, že pes je prostě takový a nedá se s tím hnout, ale teď je mi jasné, že jsem kopyto a jen ho zbytečně trápím že mu neumím pomoct. Většina dotazů tady na tohle téma je v tom, že pes při bouřce utíká pryč, náš Fido ale třeba v noci při bouřce nebo ohňostroji skočí k nám do postele a strašně vibruje a zrychleně dýchá, většinou se dost mačká na mě nebo manžela. Nevím jak se v téhle situaci k němu zachovat. Zkoušela jsem dělat že se nic neděje, pustit televizi, ale nepomáhá to. Pes mě vnímá, ale nereaguje na hračky které má jinak tak rád, nedaří se mi ho prostě z toho strachu "vytrhnout" a stáhnout pozornost jen na mě. Předem moc děkuji za radu.

Moje fena se bouřky nebojí, ale bojí se vlajících záclon v průvanu (proto píšu sem, nějak to s tou bouřkou souvisí). Jakmile se pohnou záclony je schopná se „zahrabat“ do zdi. Chovám se tak, jak je tady doporučeno a v důsledku se fena na mě kouká „se slovy“: jak můžeš být v pohodě, když ty záclony jsou tak děsivý….nicméně, zeptám se:
1. Je rozdíl, čeho se pes bojí? Je potřeba se chovat jinak když se bojí bouřky, a jinak když se bojí třeba vysavače? Nebo je to jedno?...strach jako strach.
2. A jako majitelka prdlé bordery do aportu, jsem se pokusila její pozornost obrátit na míček. V tu chvíli, kdy se začalo aportovat, ji bylo všechno fuk. Je možné tímto způsobem „přebít“ strach, nebo je to blbost?