Dobrý deň. Ja mám problém s mojím 1,5 ročným westíkom. Keď bol šteniatko, tak mal rád všetkých ľudí, pripadal mi dosť submisívny, každému sa hneď vyvalil a nechal sa hladkať. A aj teraz sa takto správa ku nám, stále nás chodí oblizovať a vyvaľuje sa nám, proste si stále vyžaduje fyzický kontakt. Ale čo sa týka cudzích ľudí, tak asi v 5 mesiacoch začal do nich poštekávať, vtedy bol ešte maličký a milučký, takže keď sa mu niekto prihovoril tak s tým za chvíľu prestal a už sa aj cudziemu tešil a oblizoval. No ale ako rástol, tak sa nám ľudia prestali prihovárať a už nemal toľko možností kontaktu s ľuďmi. A dokonca máme u nás v bytovke ľudí, ktorí sa ho viac-menej boja. Neviem, či to začal využívať, že sa ho ľudia boja, ale teraz keď sa mu niekto prihovorí, tak najprv vrtí chvostom a keď ho chce niekto pohladkať, tak začne štekať a skákať do neho... Chvost niekedy stiahne a inokedy ho má hore. Okoloidúcich na prechádzke si nevšíma, prípadne si ich ide oňuchať, ale keď niekde postávame a niekto sa vyberie okolo, tak striehne a šteká... Záhadou je pre mňa, že doma je úplný maznáčik, aj ku známym a rodine sa správa až príliš priateľsky. Je jedno či ich nevidí mesiac alebo pol roka, on si ich proste pamätá... Niekedy neviem, čo môžem od neho očakávať, keďže je doma taký maznák a vonku ho vôbec nespoznávam. Vopred ďakujem za radu.

Když si po sobě přečteš znovu svůj příspěvek, najdeš tam i odpověď na svoji otázku. Podle popisovaného vývoje jste vy, lidé, nikdy neřídili situaci ani jeho chování ani chování jeho okolí. Neměl tolik možností kontaktů s lidmi? Copak se nedalo někomu ho přímo vnutit na pohlazení, na socializaci? On pak začal dělat tohle a začal dělat tamto - co vy na to? Vypadá to, že to mělo volný průběh. Takže začal řídit situaci sám, protože mu nic jiného nezbylo.
To, jak se chová doma vůbec nevylučuje to, jak se chová venku. On si prostě myslí, že musí. Měli byste převzít iniciativu a vy začít rozhodovat o tom, co se bude dít, jak on se bude chovat. Ne naopak. Měl by dělat jen to, co chcete vy a nic víc, ne abyste vy se přizpůsobovali tomu, jak se chová on. Než s touhle změnou začnete, domluvte si konzultaci na Vlčárech, abyste viděli v reálu ten správný postup.

Ešte by som sa chcela spýtať, či ho mám aj napriek tomu čo robí nejako spacifikovať a nechať pohladkať alebo mám radšej nejak odviezť jeho pozornosť skôr ako začne štekať? Ja niekedy neviem odhadnúť jeho reakciu, keďže niekedy najprv vrtí chvostom a len potom začne štekať...

Proto jsem psala,že je nutná konzultace, abyste věděli jak na to. Do té doby bych nechala věci, jak jsou, protože nesprávným postupem byste mohli hodně pokazit.

Dobrý den,mám 2 roky starého RR, který s námi žije v domě se zahradou.Je to super pes,ale kdykoliv k nám příjde pánská návštěva tak po nich štěká a vrčí jak pominutý.Nenechá si vysvětlit, že se tak chovat nemá-většinou ho musím od návštěvy izolovat.Holky mu nevadí.Na zahradě běžně štěká po kolemjdoucích,po chlapech mnohem víc,někdy je v takové euforii, že se nedá uklidnit. Když jsem s ním venku,lidí si nijak zvlášť nevšímá, jenom pokud moc řvou, nebo na něj začne nějaký chlap mluvit. Veterinář nám řekl,že se lidí hodně bojí. Když jsem ho přivedla do ordinace,začal po veterináři vyjíždět,štěkat a vrčet,přitom měl ocas mezi nohama a třásl se.Doma jsem ho ale s ocasem mezi nohama,když po někom štěkal,neviděla.
Další problém-nesnese ostatní velké psy.Když byl štěně, tak ho napadl NO,letos v zimě sousedovi nevychovaní kříženci staforda (jedná se o dva psi, kteří se na něj vrhli najednou) a nedávno znova.Od té doby,jak se k němu přiblíží jiný větší pes,tak vyvádí,vrčí a vyráží po nich.
Před pár dny k nám přišla kamarádka,se kterou nikdy neměl problém.Přišla i se sestrou brankou v zahradě a on ji kousnul do ruky. Nebyla jsem u toho, ale zpětně jsem se dozvěděla, že je vítal, vrtěl ocasem a nejednou po ní vyjel. Myslím ale, že to bylo spíš tím,že má bolavé uši,na které si nenechá sáhnout pomalu ani ode mě a ona mu na ně nevědomky sáhla,když ho chtěla pohladit.
Nevím, co bych si měla s tímto jeho chováním počít. Chtěla jsem navštívit cvičák, ale vzhledem k jeho chování ke psům váhám.

vejav máš několik problému které jste nechali zajít až moc daleko a jestli to nestopneš a nebudeš to ihned a správně řešit tak to bude ještě horší. Vidím to tak, že tvůj pes ti moc nevěří a bojí se protože v tobě nevidí oporu a autoritu. Řešení problémů které tu popisuješ jsou uvedeny tady na poradně, ale jsem přesvědčený o tom, že by jsi si měla udělat čas a domluvit si osobní konzultaci s Rudou. Vysvětlí ti a ukáže, jak se psem zacházet v případě strachu. Jistě by mu po dohodě s RD pomohlo i některé z bližších free sobot, kde se potká se spoustou psů a kde jistě nastanou reálné situace na ukázku jak je zvládat. Mohlo by mu pár "výhybek" při řešení těchto situací zapadnout a vy uvidíte a budete mít příležitost se naučit, jak se takovéto situace dají zvládat.

Já si to uvědomuju, bohužel jsem to nějak nepodchytila včas. Pokud by to bylo možné, tak bych se nějaké free soboty zúčastnila a samozřejmě se nebráním i osobní konzultaci s RD.

Myslíte si, že je to strach a bázlivost, když feňule bez problému přijde k cizímu člověku, olízne mu nabídnutou ruku, ale v žádném případě se nenechá pohladit (odstoupí)? Mám to řešit?

Cizí lidi obchází na procházce obloukem, to zase jo. Ale nějaké znaky úzkosti, stažený ocas, nic takovýho u ní nepozoruji....

Ona je takováhle od té doby, co jsem si jí vzala. Nevím, zda to je povaha nebo zda je to horší socializace. Samozřejmě piškotky od jiných lidí dostává, hračky...ale musí mít svůj čas na seznámení.

Dobrý den,mám 20dní z útulku fenu,kříženec rok a půl.Z útulku si ji vzal můj soused o vánocích,po půl roce ji vrátil.Už u něj byla extrémně bázlivá.Venku obchází lidi obloukem,pak se za nimi ale vrací a větří.Je velmi submisivní.Panicky se bojí všech cizích lidí,jakoby neproběhla štěněcí socializace.Ostatní ruchy a cizí věci venku jí nevadí.Asi dvakrát se ze strachu mírně pomočila.Dodržuji vaše základní zásady doporučované u bázlivých psů.Rychle si na mě zvykla a ve všem mě poslechne,základní povely zvládá.Jen přivolání v kritické situaci je někdy nerealizovatelné,chce přijít,ale strach jí to nedovolí.Trénujeme tedy hlavně odložení a přivolání a zlepšuje se.Vůbec si ale neumí hrát a je nemožné odlákat pozornost na hru.Učím ji hrát si od 1.dne a pozoruji pokroky,hodně ji zaměstnávám a beru mezi lidi.Na počátku posmolila ze strachu celou chodmu domu-vyděsil ji uklízeč.Dosud si nezvykla na spolubydlícího-včera se pomočila,když přišel do poje.Její panická hrůza je její jediný problém.Ráda bych vás poprosila o nějakou radu do začátku,abych něco nepokazila.Zpočátku ji rozrušoval běžný kontakt se mnou-až infarktové dýchání i ze spánku,jakoby se jí nikdy nikdo nevěnoval.Často na mě pokládá přední tlapy.Děkuji za každou radu.

Monterka konkrétnejšie rady,ako už sú na poradni popísané, bez znalosti povahy a reakcií fenky, aj tvojich, nie je možné dať. Odporúčam prečítať sekciu o strachu, alebo osobnú návštevu.

já právě chtěla původně popsat vše podstatné, ale 1500 znaků je málo

Ráda bych ještě dodala, že povahu Manuly jsem za 20 dní ještě nestačila odpozorovat-tedy tu povahu, kterou člověk vnímá až když má psa hodně dlouho, navíc mi začala asi po 4 dnech hárat.Každopádně věděla jsem, jaký má problém dřív než sem ji vzala z útulku, takže jsem před tím prolezla tady na stránkách vše z toho soudku. Dopředu jsem si nastavila, že kam půjdu já, půjde i ona, žádné utíkání od problémů. V rámci zachování jejího duševního zdraví, samozřejmě, žádné zbytečné extrémy a dlouhodé vystovování stresu Na druhou stranu ji ale od počátku zapojuji do svého standardního životního běhu, nijak ji nelituji, neutěšuji, neměním kvůli její panice předem dané plány. Od prvního dne chodím do práce, ačkoliv mi v útulku doporučili, abych byla první 2 týdny neustále sní. Myslím, že to by situaci jen zhoršilo, musela si vystačit jen s kočkou a zvládla to. Štěkala doma jen první den, pak pochopila, že se vracím. Co se týče její povahy, popsala bych to jako extrémní submisivitu ve stylu - udělám cokoliv chceš, dřív než to chceš, aniž bych věděla, co chceš.

Přes samou ochotu se nesoustředí na to, co po ní chci. Nejse tady poprvé, vím, že je nej zajet přímo za panem Desenským, ale dělám ve směnném provozu, v sociálních službách, nemám auto, bydlím v Ostravě, pracuji pro neziskovku = dosti velký problém s volnem i přepravou, ale pokud by se Manula výrazně nelepšila delší dobu, vyškemráme si dovolenou, nasedneme na vlak a nějak to zvládneme. Jsme ženské mladé a šikovné Jde mi zde spíše o to získat takové nějaké základní startovací rady, které by mi spíše pomohly vyvarovat se zásadním chybným krokům. Opravdu se řídím vším, co v těchto situacích pan Desenský doporučuje. Jen u ní je prostě venku problém s tou pozorností. V běžném městském pohybu lidí se okamžitě mění v roztěkanou vyplašenou bytost s ocasem na břiše, která nesleduje nic, než všechny lidi kolem sebe a hledá způsob, jak se vyhnout nejlépe všem najednou. Rozhodně ji ale nešetřím, chci aby si od počátku myslela, že jinak to nejde. Nechci udělat žádný ústupek, aby si myslela : šlo to jednou, půjde to podruhé, potřetí..však panička se mi přizpůsobí

Dobrý večer,
prosím o radu či názor. Mám dvě fenky (sestry) velkého knírače, rok staré. Před dvěma týdny začali na dvoře pracovat dva brigádníci. Holky jsou přátelské, takže se k nim jednou za čas přijdou pomazlit a pak si jdou zase po svém. Jeden z brigádníků je pro mě hodně nepříjemný člověk, nemyslím si o něm nic dobrého a i způsob, jakým se pokoušel holky mazlit byl křečovitý a jakoby násilný. Později jsem ho nachytala , jak např. kousl fenku do ucha, údajně za to, že mu přešla přes beton nebo co... Samozřejmě jsem hned reagovala a zakázala, aby se fenek vůbec dotýkal a ignoroval je. Nejsem s nimi ale celý den, takže všecko bohužel nevidím. Poprvé minulý týden se citlivější fenka začala chovat "divně". Když jsem jí chtěla pohladit, nešla ke mně, o hře nebo cvičení ani nemluvím - prostě se mi zdá, že odmíta jakýkoli fyzický kontakt a chová se, jako kdybych ji mlátila. Druhá fenka byla zase hrozně potrhlá, vůbec mě nerespektovala (normálně mám s oběma 100% přivolání) a je prostě jak utržená. Uběhl víkend - bez brigádníků - obě holky v pohodě. Po dnešku ta samá situace, ale ještě vyhrocenější... Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že je to tím brigádníkem. Myslím si, že ten člověk má velmi špatnou energii, může tak působit i na fenky? Napadlo mě také, zda-li nebudou hárat (háraly v březnu). Můžete poradit? Díky!

určitě bych fenky od brigádníků ve vaší nepřítomnosti oddělila- zavřela do domu nebo někam kde oni k nim nebudou moci. samozřejmě žesvé energie přenášíte i na své psi totéž tren brigádník pokud v něm je něco špatného feny o tom ví a váš postoj to ještě umocnuje. určitě bych je tedy oddělila pokud to nebudetemít pod dohledem

Schnauzer určite je možné, že na fenky brigádnik pôsobí negatívne, tiež môžu reagovať na tvoje pocity z neho. Nevieme, ako sú tvoje fenky citlivé, ako sú socializované, prípadne "netýkavé", ale každopádne,ak by som bola v situácii, ako opisuješ,dala by som si záležať na tom, aby s ním boli v kontakte len pod mojim dohľadom,aby som vedela, čo sa deje a nehádala, čo sa stalo. Hormonálne výkyvy tiež môžu mať vplyv na ich reakcie, môže to byť "jedno s druhým..."

Moc díky všem za rady. Dneska tu brigádníci byli naposledy, fenky jsem k nim vůbec nepouštěla a přijdou mi trochu lepší. Snažím se chovat přirozeně, přesto je citlivka nesvá, jako kdyby se v ní něco zlomilo. Máknu hlavně na sobě a na svojí pohodě, snad je to klíč i k její pohodě. Ještě jednou díky!

Po pohodovým víkendu je všecko zase v normálu, uf. Tak napadlo, jak se dá pes před takovým negativním člověkem chránit, ať už se setkají při jakékoli příležitosti? Člověk může posilovat svoji auru, aby k němu nepronikaly špatnosti od jiných, ale co u psa - práce na sobě - zůstat v klidu? Díky.

psa mužeš hodně řícit přes sebe jak energeticky tak emocionálně

... což je na jednu stranu bezva, na druhou kámen úrazu. Zase je to ale obrovská motice pro práci na sobě, když se to vezme z té lepší stránky :)

mam takovy problem, zachranili jsme tri letou fenku maltezacka, byla tyrana a vychovavana petardama a strileli do ni kiulickovkou :- (, ale problem je v tom ze neumi chodit na voditku a take neduveruje zadnym lidem, deti ma moc rada k tem jde, ale jakmile se kni sehne dospeli clovek tak se schrbi a otoci se ke zdi oblicejem, je moc hodna za to co si prrozila tak ani po nekom nevyjede, ale potrebovala bych poradit jak psa naucit ze muze duverovat lidem a nemusi se bat, dekuji predem za odpoved

Dobrý den pane Rudo, nevím jestli si nás budete pamatovat, ale byli jsme u Vás v říjnu na freečku s 8měs. holanďanem. Psa jsme si vzali ve 4měs., bál se snad všeho (psů, lidí, bouřky, sáčku, vlaku atd.). Téměř vše jsme už celkem zvládli i Vám se to zdálo docela ok. Jen si teď nevím rady jak ho zbavit strachu z cizích lidí, když zrovna NEjsme doma. Pes je v kotci a když jde někdo cizí k němu nezaštěká, jen sklopí hlavu a stáhne ocas. Ale když jsme s ním doma a slyší na chodbě cizího je suverén a hájí si své stěkáním. Chodíme s ním mezi lidi, psy, do města, na vlakové nádraží a je úplně skvělý, nebojí se, olizuje hlavně slečny, po psech nevyjíždí, ikdyž na něj oni občas zavrčí, nemá tendenci se s něma rvát, s každým chce být kamarád. Jen dvakrát lehce upozornil psa, když už byl lítáním unavený a větší pes do něj stále šťouchal až několikrát upadl. Děkuji za radu. Markéta

Jezdíme na akce s cca 50ti turistama a tam ho muchluje spousta lidí. Ve městě je to horší, pohladí si ho málokdo. Lidé mají divné předsudky-velký a ke všemu žíhaný=agresivní a nebezpečný. Nechápu... A on to je takový kliďas. Co máte na mysli osobní zónou-kotec nebo vzdálenost kolem něj? Do kotce chodíme jen já a manžel. Kolem kotce občas taky někdo cizí projde. Nemáme oplocení, takže co se děje nebo kdo tam chodí, když nejsme doma, netuším. Strachu v kotci jsem si všimla před pár týdny, když jsem přicházela domů a můj pes mě nepoznal a myslel si, že jsem někdo cizí a tak stáhl ocas. Další týden mi tchýně potvrdila, že když přišla s cizí paní ke kotci opět stáhl ocas. Když jsme na zahradě a pes je na volno a příjde někdo cizí nebojí se, v klidu si dotyčného očichá. Co se týče věku-pokud Vás správně chápu je moc mladý. Píšete, že potřebuje naučit jak správně situace zvládat a vyhodnocovat-mohu mu v tom nějak pomoci? Jak? Pokud by štěkal na kolemjdoucí, nevím jestli bych ho nepřetáčela tím, že ho budu chválit? Díky. majitelka holanďana

Dobrý den,mám,mimo jiné,2 letého křížence(NOxRTWxAPBTxAST),který má strach z cizích lidí.Nějáké modelové situace-jdeme po městě,pes na volno(poslušnost zvládáme na 100%),jde v pohodě i kolem lidí,ale jakmile se ho někdo snaží pohladit,uskočí,ztuhne a zavrčí,nekousne(nekousl by,měl by strach k člověku přijít a hlavně nosí náhubek),toto je sekundová reakce,pak se pes podívá jestli jdu a jde dál.Teď to dělám tak,že psa mám na vodítku a pokud má někdo fakt zájem si ho pohladit,tak ho k němu otočím bokem,nebo zadkem a já psovi hladím hlavu a člověk záda a přitom se se snažím vypadat v pohodě a s usměvem si povídat.
Nebo-jsme na procházce někde mimo velký pohyb lidí...pes uvidí velkou skupinku lidí,ignoruje je,jde si dál po svých,pokud ho někdo nechce pohladit(pak to vypadá jak v tom městě výše) ale pokud jde jedna,nebo dvě osoby,pes začně štěkat...to už v poslední době poznám předem,takže psa si přivolám,chytím a upoutávám pozornost na sebe.
Strach z veterináře mi také nedělá radost,ale stále nedokážu pochopit,kde se to v něm vzalo,doma ho máme od 2 měsíců a chodili jsme za ním už když se narodil,takže víme,že mu nikdo nic neudělal.
! !

Dobrý den, mám k Vám dotaz a prosím o radu. Pořád řeším s Maxem (kříženec VO+RTW) jeho vztah k lidem. Snažím se ho od mala vodit co nejvíce mezi lidi, ale pořád je problém s jeho chováním. Chtěl bych, aby byl co nejvíce společenský a absolvoval s námi různé společenské akce. Nemám ho na hlídání a mám ho doma, společně s mými třemi dětmi. U lidí které zná je v pohodě, ale u neznámých lidí uskakuje a nechce se mu navazovat kontakt. Záhadou mi je to, že jeden den jdeme např. na venkovský fotbal kde je v pohodě, bokem se tře o lidi, nechá se hladit a kontakt je bez problémů. Jdeme druhý den na to samé místo, opět fotbal, ale to pro změnu uskakuje a není kontaktní. Při tom je situace stejná, chování mé i ostaních stejné, dokonce i návštěvníci jsou stejní atd. Zdá se mi, že to snad záleží na tom,jak se zrovna "probudí" . Vztah mezi námi je výborný, někdy nadskakuju jak se zlepšil a někdy klesám v kolenou, že to je zase krok zpátky....Snad se to do jeho 3 let ještě nějak urovná, budeme na tom makat, naděje umírá poslední , přeju hezky den a děkuji za odpověď MT

Moja Bára,ND 5 rokov,je to samé ako popisuješ u svojho psa.Raz od ludí zdrhá,inokedy si sama vyžaduje kontakt.Pokial začne vyšilovať,k človeku ju privediem so slovami čo blbne že je všetko v pohode a nechám nech si ju človek drbe pokial nepovolí napätie.Nechávam ju drbať pod bradou,na hlavu u bázlivého psa je to trocha problém keď vidí že sa na ňu spúšťa ruka.Potom keď sa znormalizuje sa nechá hladiť aj na hlave,na krku,proste všade. Keď vidím že je už v normále ju pustím so slovami že vidí že z nej neubilo

Měla bych dotaz, jak řešit strach z lidí s malým 9ti týdením miminem? U chovatele žádný strach z lidí neprojevovalo, ale u nového páníka ho začalo mít. Venku se nechce za žádnou cenu k nikomu cizímu přiblížit od té doby, co k němu téměř běžely tři paní a povykovaly. Pokud přijde domů cizí návštěva, je schopné si hrát s páníčkem, vrtí ocáskem, ale pokud ho ten cizí člověk chce pohladit, tak stáhne ocas a nechce k němu za žádnou cenu jít, natož se nechat pohladit... A to samé je s ostatními psy. Stačí, aby se na něj druhý pejsek jen podíval a štěndo začne couvat. Je jasné, že se musí co nejvíce s lidmi i psy setkávat, ale jak řešit tento strach? Posměšky pomůžou jen částečně, ale pejska nepřesvědčí, aby se šel na "bubáka" podívat.

Dobrý den, mám štěně trpasličího pinče, má 7 měsíců. Máme podezření, že trpí napoleonským komplexem. Hrozně se bojí cizích lidí a je k nim velmi nedůvěřivý. Projevuje se to tak, že pokud je na volno a někoho míjíme, přiběhne k dotyčnému poskakuje kolem něj a šíleně štěká, je jak smyslů zbavený a vůbec nereaguje na zavolání. Pokud je na vodítku není to tak hrozné, ale horší je to, pokud se s tím člověkem dáme do řeči - to je mu jedno, jestli je na vodítku nebo ne.. štěká jak blázen Na někoho si dokáže zvyknout, ale někdo se mu prostě vůbec nelíbí, i když je to třeba člověk, který má psy doma.. Toto chování se projevuje i na zahradě nebo doma, když přijdou známí, přiběhne k nim, skáče na zadních a štěká jak smyslů zbavený - a nezabírá vůbec nic... Snaží se ho nalákat na hračku, nebo na pamlsek nebo si ho prostě nevšímají... Nevím, jak se mám ke psovi v takové situaci chovat a jak ho to odnaučit nebo to aspoň zmírnit. Pes si také nepamatuje známé, které třeba 4 dny neviděl..chová se k nim jak k cizím a velmi dlouho mu trvá, než se rozpomene.. Prosím o jakoukoli radu, jsme už zoufalí.. Dost nás to omezuje ve společenském životě, protože pejska ani nemůžeme nikam brát. Děkuji za odpověď.

Chtěla jsem vám poděkovat,měla jsem tak ustrašeného psa ,že na sebe nenechal sáhnout od nikoho .Dnes po pár měsících kolikrát i sám si jde pro pohlazení k cizím.Jen ještě musíme doladit muže,tam mu to asi bude trvat dýl. Už se ani neschovává a panicky neutíka

Zdravím všetkých.Potrebujem poradiť,len neviem,či som zvolila vhodnú časť poradne...

Popis potenc. problému: dospelá,cca 2 ročná fenka kríženca z útulku.Váha cca 6 kg,kastrovaná.O jej minulosti sa nič nevie,našli ju túlať sa.
Fenka má strach z ľudí,zo psov zrejme nie-v koterci sa 5-6,pri návšteve stála pri pletive v prvom rade:o)
Chcela by som poprosiť o stručný "návod",ako sa k takémuto psíkovi chovať po prinesení do adoptívnej rodiny.
Zrejme ju nechať v byte s obojkom a dlhou šnúrou,aby sme ju z nejakého kúta dostali-ak sa tam schová...Kým ju začnem vodiť do ľuďmi expon. oblastí musím asi najskôr jej dôveru získať ja s mužom,alebo ju mám hneď od začiatku konfrontovať so všetkým,čo nás v bežnom živote stretáva?
Kúpanie?- môžem ju "hneď" po príchode stresovať vaňou?
A čo telesné dotyky,hladkanie...?V útulku som ju chcela pohladkať pod bradou,ošetrovateľka mi ruku preložila na hlavu fenky.Tá to trpela,ale bola celá stuhnutá.Nepostrehla som ale,že by mala tendenciu zo strachu hrýzť.
Mám toho viac,len nechcem prekročiť limit...
Zatiaľ ďakujem.

I já mám problém s mojí roční fenkou cane corso.Strach z lidí, které nezná se začal projevovat asi ve 3měsících.Ona vlastně odmalička neměla zájem o nikoho jiného jen o členy naší rodiny.V té době jsem uděla tu chybu,že jsem ji v dobré víře nutila nechat se chovat a hladít.To asi způsobilo i to,že pokud jsme ve městě je nesvá a bojí se projít kolem lidí.Pokud mám dostatek času a jedeme do města,tak asi po třech hodinách pochodování se zklidní a jde jako normální pes.Když ji dám někomu koho dobře znám vyvenčit nejdřív dělá drahoty,ale potom s ním v klidu procházku absolvuje ,ale pohladit se nechce nechat. Snažím se ji dodat sebevědomí ale jde to velmi pomalu.Chodím s ní na cvičák jde tam ráda a líbí se jí tam,ale pokud přijde někdo cizí je také nesvá.Po prvním hárání začala být více přítulná a poslušnějsí.Mám ještě jednu fenu bandog ,která je absolutní pohodářka a velký mazel...ale ani její přítomnost a moje povzbuzování zatím tento strach neodkazalo odstranit.Pokud máte někdo nějakou radu..... děkuji Dagmar

Pán Desenský ďakujem za odpoveď.
...jedinú knižku,ktorú ešte v inern. kníhkupectvách majú a už ju mám doma je Pes,přítel člověka

V poslednom čase si všímam, že moja fena NO (11 mesačná) sa bojí cudzích ľudí.
Napríklad takáto situácia:
Prišiel som domov aj s troma kamarátmi. Vošli sme na dvor(ja prvý), stáli sme tam a rozprávali sa. Fena prišla ku mne s radosťou ale akonáhle sa k nej niekto priblížil tak sa vzdialila a sklopila uši. Prišla si kúsok očuchať jedného kamaráta a zasa sa vzdialila. Celý čas mala stiahnuté uši ale neprejavovala žiadnu agresivitu - skôr by som povedal, že bola neistá. K nikomu sa nepriblížila a ak nemala dostatočne veľký priestor aby prišla ku mne tak sa otočila a prišla radšej z druhej strany. Podobne stiahne uši aj keď sa jej chce niekto dotknúť na ulici.
Keď bola malá tak sa vždy ťahala k ľuďom chcela sa s nimi hrať a nebol problém aby sa jej niekto dotkol.

Ako sa v takejto situácii správať?

Zdravím,
obracím se na Vás s dotazem, jak postupovat při socializaci štěněte 3 a půl měsíce Siberian Husky. Máme již jednoho huskána 15 měsíců a před měsícem jsme si vzali druhého. Starší byl na výchovu skoro bezproblémový, je velice klidný, přátelský, dobře se s ním pracuje. Pouto mezi námi je oboustranné. Ale co se týče toho malého, byl ve smečce 25 huskánu a to do 2,5 měsíce. Kontakt s lidmi velice omezený. Je nedůvěřivý a stále se schovává za toho staršího. Lidí se velice bojí, utíká, krčí se, nedá se skoro ani nalákat na pamlsek, při pohlazení stuhne jak kamen. Sice s ním cloumá zvědavost, ale strach je jeho překážka. Vidí, jak vstřícně se chováme ke staršímu, ale nedělá skoro žádné pokroky. Nevíme, jak s ním pracovat ohledně důvěřivosti a do budoucna i s výcvikem.
Pokud věnujete mému dotazu svůj čas a odpověď, budu Vám velice vděčná.
Není i problém k Vám přijet, abyste měl reálnou podívanou a posoudil jeho reakce na kontakt s lidmi sám.
S pozdravem Nikola

Píšeš včas blíží se freečko v Brně, info najdeš zde v příslušné části poradny nebo na hlavní stránce webu (klik na hejbací banner nahoře na stránce)

Dobrý den,
před půl rokem jsme se ujali pejska z útulku(kříženec).
Je velice inteligentní, a už jsme ho naučili spoustu věcí, ale bohužel se nám nedaří přenést ho přes strach z cizích lidí. Nejhorší jsou důchodci s berlemi. To pak při procházce je vystresovaný, má stažený ocas a snaží se utéct a trhá vodítkem (když je vklidu, jde hezky vedle nohy). Když je na chodbě a nemá před sousedy kde utéct nebo se při procházce zastavíme, začne se neskutečně třást. Není agresivní,jen chce za každou cenu utéct. Četla jsem si Vaši druhou knihu, kde o této problematice píšete, ale nenašla jsem radu, co by nám pomohla. Proto se chci zeptat, co máme dělat pro to, aby se přestál tolik bát?

Nehladí, poněvadž se o sebe bojí, že je kousne.