Nevybehaný, nudiaci sa pes, na jednej strane rozmaznávaný a na druhej nespravodlivo trestaný - aj toto býva výsledok.
LENICKAP tvoju otázku som zaradila do témy, kam patrí, prečítaj si staršie príspevky, ale s tvojou otázkou súvisia aj ďalšie témy v poradni.

Tak tohle je naprostá tragédie, u pubertálního hyper teriéra jenom tahle možnost vybití? JRT má běhat vedle koně, norovat, lovit divočáky, coursing, lítat se psy.... A ne se válet na gauči. Se pak nedivte, že má tolik energie. Vemte kolo a vyražte ven, na deset km, jeho tempem (pozor na počasí, aby se neuvařil), vemte ho k vodě a ať plave, aportuje z vody klidně "půl dne".


Ne, není to nefér. Naopak, s vaším přístupem. Zaměstnejte ho, naučte ho fungovat na první a jediný povel, nelezte mu pod ocásek, buďte spravedlivá a srozumitelná a on vám za čas začne věřit, respektovat, mít rád. Btw, znám dost psů, co se nechtěj "tulit", je jím to nepříjemné, stejně jako některým lidem, tak proč ho tím znechucovat?

Ahoj všem,
po dlouhé době jsem zase tu a nemám nejlepší zprávy. Nechala jsem si poradit a zkusila jsem tu naši fenku trochu napravit. Jenže výsledek není moc dobrý, zřejmě dělám něco špatně, protože od doby, kdy jsem tu byla a začala dle rad s Andy pracovat, zaútočila už dvakrát (jednou na mě a jednou na tchýni) a myslela to smrtelně vážně (já měsíc na neschopence, tchýně je na tom lépe, ale ještě se léčí).
Rady zněly: nerozmazlovat, cvičit poslušnost. Rozmazlování jsme odbourali, poslušnost trénujeme (přivolání nemáme - jen doma poslechne, venku tak v polovině případů), chodí na dlouhé stopovačce a venku musí mít košík (teď uvažujeme, jestli by ho neměla nosit i doma).
První útok (na mě) byl na návštěvě, kde žebrala v kuchyni. Zavolala jsem ji, přišla na půl cesty a vrátila se do kuchyně. Znovu jsem ji zavolala, přišla blíž, ale vrátila se zase zpátky. Opakovala jsem to několikrát a nakonec jsem si tam pro ni došla (to bylo špatně, já vím, ale nevěděla jsem, jak jinak to mám vyřešit - první chyba byla, že neměla i v bytě tu stopovačku, abych si ji mohla přitáhnout a nemusela pro ni chodit). A když jsem jí nasazovala postroj (nenosí obojek, ale kšíry), tak mě kousla (několikrát) do ruky.
Druhá situace vznikla na chatě. Tchýně s ní byla venku a když se vrátily, chtěla jí utřít packy. Tři vydržela, ale když jí utírala čtvrtou, Andy ji kousla.
Andy je už osm a já mám strach, že jí nedokážu zvládnout. Nejsem s ní od štěněte, je zkažená, to víme, ale já to neumím napravit.

Odpovědí ti určitě povolanější, ale jak znám jack a parker russ. teriéry, tak má bezesporu málo pohybu, není zaměstnaný, nezaměstnáváš mu hlavu a je hodně rozmazlený. Taky tě nebere a proto se tak chová, udělala sis hodně chyb (já konečně taky) a budeš muset začít od začátku a jinak. Podle sebe vím, že to jde, ale je to docela dřina. Tak držím palce.
Agrese je ti k ničemu, on se jen brání, protože ti podle mě nerozumí, co po něm chceš. Jsi pro něj hodně nečitelná. Myslím, že nejlepší by bylo si přečíst Rudovo knížku a prohlédnout tady poradnu.

Leo, podle rad jsi nepostupovala, protože jinak by čubina měla doma couračku a nemusela jsi pro ní chodit. Nevzávej to předem, když si nevěříš ty, proč by ti měla věřit ona? A bez důvěry to nepůjde. Nemůžeš přijet na konzultaci?

Vím, že tu couračku měla mít, byla to chyba. Doma (myšleno v bytě) měla přivolání stoprocentní, jen jsme ještě ladili přivolání venku, takže jsem se chybně domnívala, že doma už couračku nepotřebuje. V tomhle případě opravdu uznávám svou chybu. Nevzdávám to, jen už si nevím rady. Na konzultaci bychom přijeli rádi, ale momentálně nemáme možnost. Řešíme, jak to udělat, abychom mohli přijet, protože to začíná být už hodně jaksi o ústa......

Couračka není jen o přivolání, slouží k manipulaci s pejskem tak, aby právě nedocházelo k tomu, co se stalo vám. Podle popisu je to pěkný nerváček.

Jen jsem neslušně zvědavá, jak moc a kam tě hryzla, že to chtělo takovou dlouhou dobu léčení. Je to přece jenom malý pejsek.

Je to fakt nervák. S tou couračkou se vrátím k původním plánu a bude i mít pořád. Kousla mě do ruky - ukazovák a palec, dlaň - ne velké rány, ale poměrně hluboké a hned se to zanítilo. Proto se to tak zkomplikovalo.

Návod z vlastní zkušenosti: nenech nikoho, aby kousance obvazoval. Vyčisti je pinzetou -vyber všechno, co tam nemá co dělat. Vyplachuj roztokem betadine 1-10 a peroxidem vodíku, které do rány doslova nacpeš stříkačkou bez jehly. Nech to na vzduchu a bude to v pohodě. Pokud ne, pořiď v lékárně Peruánský nebo Višněvského balzám. Ale určitě nezakrývat a neobvazovat, pokud to není opravdu nutné.

Je to nervák a spousta takovýchto problémů s russelama a pod vzniká proto, že jsou to velice citliví psi a lehce se přetočej do obranné agrese - ze strachu o svuj vlastní život. Než si domluvíš konzultaci, zjemni, pokus se do ní vcítit a "vnuknout" jí ten daný povel nebo náladu. Ale nepleť si to s "měkkkostí", musíš být absolutně důsledná, ale v klidu, v pohodě, bez emocí - tím myslím i chválení - spokojenej pocit, ale nepřehrávat, nerozdovádět psa...

Děkuju za rady ohledně ošetřování (doufám, že už nebudou třeba, ale takové rady se hodí vždycky) - Višněvského roztok mi na to dali v nemocnici, ale tam mi to zavázali.
A s tím zmírněním to asi nechápu. Nejsem na ni přehnaně přísná, chci, aby udělala, co se po ní chce (přijít, když volám, odejít, když řeknu, zůstat, když je potřeba), mazlení má taky (stejně u toho vrčí a cení zuby), svůj klid má taky. Snažím se nekřičet, ovládám se, i když zlobí. Jediné, co se změní, když neposlechne, je tón hlasu a důraz. Těžko se to popisuje.

Jak jste s tchyní reagovaly na to kousnutí, co jste udělaly bezprostředně po tom?

Já jsem jí dala přes zadek a dokončila jsem nasazování postroje, teprve pak jsem se šla ošetřit. A tchýně pokud vím, tak jí dala pohlavek a nechala ji jít.

Přečetla jsem si téma o trestech. Stejně jsem z toho poněkud rozpačitá. Ale nakonec na to přijdu. Musím - pro své i její dobro.

a není lepší aby měl pes obojek než kšíry??a nesundávat ani obojek ani couračku...přijde mi, že v obojku je spolehlivější a lepší manipulace se psem...

Andy nemá ráda ani jedno z toho. Obojek se snaží sundavat, drápe se. Kšíry snáší lépe, ale ty nejsou pohodlné pro nošení celý den. Takže to řešíme tak, že doma má obojek, který jí na noc sundaváme, a ven má kšíry. Taky se mi zdá obojek lepší než ty kšíry, ale nechci ji nějak moc trápit.

od kdy je obojek trápení...podle mě jí moc litujete a přehnaně se staráte, aby jí náhodou něco nechybělo...se psem se nebavím o tom jestli se mu to líbí nebo ne...proste to tak bude a tečka...když se o tom snaží diskutovat má smůlu stejně je po mojem...

Tak jo, když to pomůže, tak to uděláme. Dostane obojek permanentně a tečka.

tady nejde o obojek jako takový, ale o celý přístup ke psovi....

když se vašemu psu nebude zdát a nebude mu příjemné přejít po dejme tomu přechodu, ale vy na druhou stranu budete muset taky to budete brát jako že je to trápení? idkyž mu to vlastně nic nedělá? jde čistě jen o zvyk pro toho psa i pro vás o celkovém přístupu k tomu psovi a vaší změně psotoje- že toho psa netrápíte- uvidíte sama že když vy budete rozhodná pes se zlepší sám o sobě

Ono ale nežáleží na tom, co ona má nebo nemá ráda, určitě ne v tomhle případě. Ty jsi ten, kdo určuje, co a kdy se bude dít a hotovo. Ne ona. Bere ona ohledy na vás, když vás hryzla? Dobře s vámi manipuluje. Když se takhle chová při manipulaci, proč tu manipulaci pořád vyhledáváte? Pacičky, kšíry, obojek dolů, obojek nasadit,.... . Při manipulaci opravdu zpomal a buď jemná a sebevědomá, ale nevyhledávej jí. Přečti si celou poradnu.

Poradnou se pozvolna pročítám, takže snad se doberu nějakého poznání. Připadám si fakt netvrdlá. Ale Andy už má obojek, na něm stopovačku a manipulaci omezíme, jak jen to půjde. Ona kontakt stejně moc nevyhledává. Jen dneska to bude boj, protože se musí vykoupat a to fakt nesnáší, takže košík na tlamu je nezbytný a musíme na to být dva. Snad nepřijdeme o prsty.

to z toho děláš moc kovbojku pes s košíkem - navíc nemá 40kilo - se dá v poho zvládnout...já zvládnu vykoupat svoji feňuli, a to se fest brání, sama...nehledejte vědu tam kde není...uklidněte se a hoďte se do všeobecného klídku...když jí nebudete pozorovat a nimrat se v tom, co se stalo spousta věcí tak nějak odejde sama...omezit manipulaci to ano, ale nikoli kontak, hrajte si cvičte - pes musí být utahanej a pak se bude i jinak chovat...v klidu se věci řeší mnohem snadněji než s myšlenkou "to zase bude..."...když se začteš do poradny tak spoustu věcí pochopíš, a když začneš podle toho se i chovat tak se to zlepší...držím palce

tak tak děte do toho s tím že to bude uplně v pohodě- samo jištění je nutnost. mimochodme i na tohle vám pomuže cesta na vlčáry- jak udržet psa jednou rukou

Lea, vidím, že řešíme velmi podobný problém. Všechno už tu bylo vesměs řečeno. Přeju hodně úspěchů. Je to hodně o zkrocení vlastního adrenalinu, což je u mě celkem problém. Tudíž pokud jsem třeba indisponovaná a musím se psem manipulovat tak si radši na chvíli přizvu k tý práci někoho klidnýho, ať psa přidrží. Ale nemíním to tak dělat na věky, prostě jen do chvíle, než se zvládnu

já se dnes vrátila z nemocnice. Jsem pokousaná od svého psa ( ret pryč, ruka pokousaná). Doufala jsem, že by mi pan Desenský pomohl, ale bohužerl má volno až v září a tomu rozumím...pejsku je hodně a tak nám nezbývá nic jiného, než ho dát uspat....jsou u tři roky. Dvakrát pokousal přítele a včera ráno mě a to opravdu už hodně. NEVÍM SI RADY.....

Já myslím, že Ruda by v takovém případě měl čas i dřív, jako možná i vy jste to měli řešit daleko dříve

Bohužel pan Desenský nám řekl v září...mluvili jsme s ním po telefonu. Řešili jsme pokousání už dříve...a byl 2 roky klid až do včera.

I tak nto prosím neřešte uspáním, něco se tam muselo stát, když jste měli 2 roky klid..Zkuste vydržet do toho září, dejte náhubek a stopovačku doma a pak co nejdříve znovu za Rudou..

Pohodlný prostorný a dobře nasazený košík, pevný nestahovací obojek a couračka. Zkus mu dát ještě šanci. Nebo mu zkuste najít nového majitele, který si s jeho chováním bude vědět rady.

Tak to zkouším...dala jsem mu košík a uvidíme, ale nejsem si jista výsledkem.....bojím se ho a to on pozná....

Vůbec nevím, kde hledat nového majitele....protože když řeknu, že mě pokousal to až tak, že mě čeká plastika horního rtu, tak ho nikdo nebude chtít. Také nechci ho "zabít", ale nic jiného mi nezbyde. Já mám z něho strach a to jsem se nikdy žádného pejska nebála....ale tady je to už hranice, kdy s úzkostí procházím kolem něho a bojim se každého jeho pohybu, protože je temperamentní a moc rád se mazlí....ale já mám pocit, že zase zaútočí.

Vůbec nevím, kde hledat nového majitele....protože když řeknu, že mě pokousal to až tak, že mě čeká plastika horního rtu, tak ho nikdo nebude chtít. Také nechci ho "zabít", ale nic jiného mi nezbyde. Já mám z něho strach a to jsem se nikdy žádného pejska nebála....ale tady je to už hranice, kdy s úzkostí procházím kolem něho a bojim se každého jeho pohybu, protože je temperamentní a moc rád se mazlí....ale já mám pocit, že zase zaútočí.[/quote]

Zkuste prosím vydržet, do září je to šest týdnů a jestli byl dva roky klid, tak to snad není ztracený případ. To zvládnete. Co máš za psíka?

Držím ti palce, abys mu našla nového páníčka. A hlavně si nic nevyčítej.
Ten košík mu nesundavej za žádnou cenu.

Zkuste prosím vydržet, do září je to šest týdnů a jestli byl dva roky klid, tak to snad není ztracený případ. To zvládnete. Co máš za psíka?[/quote]


Je to kříženec kokr s retrívrem. mrkněte do "věnuji pejska" je tam jeho foto

Košík mu musím sundat. Přece jen musí jíst a pít. A s košíke to neni moc fajn.

akdar: pokud má prostornej koš, tak se s ním v klidu napije a pokud žere grancle, tak i nažere.

Díky za rady.

Podobný problém nastává i u nás. Náš pes sice s námi v posteli nespí, má pelech na zemi v ložnici. Kdykoliv vejde do ložnice manžel a já jsem tam už se psem, pes zle vrčí.
Nepomohlo by v této situaci např. vykázání psa za dveře ložnice? Jako že Chováš se tak, jak já nechci, tak vypadni.
A nebo by to problém nevyřešilo?
Znamená to, že mě pes hlídá?

Dobrý den,potřebovala bych poradit s 3,5 letým RR.Když byl v pubertě vychovával ho přítel mámy tak,že když něco provedl seřezal ho a když začal následně vyjíždět a bránit se,nasadil mu košík a řezal ho ještě víc.Je hodně temperamentní a začal na něj útočit.Minulý rok v listopadu jsem řekla dost a nechala jsem si ho přepsat na sebe.Přestěhovala jsem se a vzala si ho sebou.Nepoužívám u něj žádné fyzické bití,ale začíná mi přerůstat přes hlavu.Hlavní problém s ním mám u žrádla,jakmile ho dostane,nesmí se ho nikdo ani dotknout a projít okolo něj,to samé když je na místě.Jakmile začně zle vrčet,řešim to tak,že granule nedostane.Už mi párkrát kvůli žrádlu šel po ruce,má 40 kilo,takže je to s nim horší.Nedávno si ho přítel hladil po hlavě a zničehonic po něm vyjel.Druhý den jsem se ho začala bát,on to vycítil a vrčel na mě taky,bála jsem se okolo něj projít.Další věc které se u něj bojím jsou malé děti,nevim jestli mu nějak ublížili když byl malej,ale je na ně vysazenej.Jakmile udělají rychlejší pohyb,začíná vrčet a štěkat.Je hodně citlivej,velice chytrej a hodnej.Agresi má především ze strachu.Mám ho moc ráda a nechtěla bych o něj přijít,můžete mi prosím poradit?

Jediná rada, která se dá dát po netu, je hned dnes mezi 9. a 10. hodnou zavolat Rudovi a objednat se nakonzultaci. Vezměte psa i přítele. Do té doby bych mu dala nestahovací obojek a permanentní vodítko, které bude mít i doma, dlouhé dva a půl délky psa, omezila manipulaci se psem a ovládala ho přes povely a případně to vodítko. Zavolejte Rudovi hned dnes.

naprosto souhlasím s Essi, jen dodám, že bych mu nasadila pro jistotu náhubek, abyste se uklidnili a nebáli se ho,on je vaším strachem ještě více streslej a pak reaguje ještě hůř, k dětem bych ho nepouštěla, než budete vědět, jak se chovat v takové situaci, a poslední věc, o agresi při jídle je tu celé vlákno, je tam dost užitečných rad, doporučuji přečíst, ale Rudovi zavolat určitě, hodně štěstí a klíííídek

Vím, že se tady řeší skutečná agrese, ale zajímalo by mně, jestli u "správně vychovaného" psa v běžném hiearchickém postavení je normální, že by chtěl vůdce kousnout - nekousne, ani se neožene, ale z pohledu je to cítit.

Já mám s Cindy odmalička problém, že se jí někdy nechce slézt z postele. Jako malá se párkrát náznakem ohnala, když jsem jí chtěla dolů "pomoct", ale nikdy nedošlo ke kontaktu.
Teď jako pozorný pes ví, kdy nemám čas a po povelu "na místo" jde k pelechu, ale když se nedívám, změní směr a odejde do ložnice na postel.
No a někdy se stane (tak jednou do měsíce), když trvám na tom, aby slezla z postele a šla do pelechu, že se ani nehne a dělá že spí. Když opakuju "dolů" a lehce ji potáhnu za kožich, zvedne hlavu a podívá se na mně stylem "kdybych mohla, tak tě kousnu". Myslím, že ví že rozumím, protože se mi sevře žaludek, i když mně nikdy nekousla ani výhružně nezavrčela. Samozřejmě trvám na tom aby slezla a i když ji potáhnu za kožich opakovaně, už tu její "myšlenkovou agresi" necítím, je to jen vteřinový stav.
Nevím úplně přesně, jak se mám v téhle situaci chovat. Jestli mám trvat na splnění povelu po dobrém, nebo jednat tvrději. Každopádně mi to není příjemné, že "se bojím" vlastního psa a dost by mně zajímalo, jaká by byla přirozená reakce v pravé smečce.
Nevoli projevuje jen a pouze v případě, že má slézt z postele, v žádné jiné situaci tohle nedělá.

Myslím si že z tej postele by si ju mala sundávať couračkou a nie ťahaním za kožuch,hlavne keď má nejaké pripoviedky,- aby zliezla po uplinutí reflexného oblúku a nie ešte na teba stihla robiť držky.U nás keby mi toto pes robil tak letí dole ako namydlený blesk okamžite,že by ani nestačil žmurknúť.

myslím že je to zpusobený spíš tou nedusledností .-))
jinak správně socializovaný pes by měl mít jak já říkám stopku v kousnutí

to co ty cítíš z ní, to ona cítí z tebe (čtete se). Nemáš s ní dobré vztahy, nejsi pro ni srozumitelná a hlavně, nemáš respekt.
Ona z tebe cítí obavy a strach protože už jí to asi párkrát prošlo, to její gestění a tak to na tebe zkouší dál a úspěšně tě "rozhazuje"

nejjednodužší řešení je stopovačka, jak píše Indiánka. Dostane povel, přivolání, nebo odeslání na místo pokud se jí nechce a "čumí" co bude, necháš proběhnout refl. oblouk a pak si ji jednoduše tou stopkou v klidu sundáš a naviguješ kam je třeba. Pokud bude mít "keci" tak jí v klidu řekni něco ve stilu, "jo ty mi taky můžeš" a uděláš jí trošku buzeračku, aby se probrala s té své arogance. Sedni, lehni, ke mě .. vše v klidu, ale trvat na tom aby splnila vše a perfektně. Postel bych jí dopřával často a trénoval to odeslání na místo .. získat si respekt a ukázat jí, že už jí ty její kecy jaksi "nežereš" ... pokud by přitvrdila, pak bych jí dopřál taky trochu tvrdšího poznání, ale to je lepší konzultovat telefonicky přímo s Rudou ..

Snad chápu, co myslíš, a pro mě už by tohle bylo za hranicí.
Jednou se po mně ohnala Sally - strašně hodná stará čuba co by na sobě nechala dříví štípat - chtěla jsem jí sebrat nějaký hnus a udělala jsem to nešikovně a hrubě. Bylo to naprosto bez úmyslu kousnout - nevylekalo mě to, spíš jsem se zamyslela, jak se k ní chovám (a o to jí asi šlo).
Tohle, co dělá tvoje Cindy, je jiný, to mi přijde jak výhružka. Kdyby mi to někdo dělal, přestanu ho vůbec pouštět na postel. A kdyby tam přece vlezl, pojistím si, že mě při vyhazování takhle nepoleká. Buď tam po ní něco hlasitého hodím (když dělá že spí) a důrazně zopakuju odeslání na místo nebo ji setřepu otevřením postele - pokud to jde. Chápu že ji nechceš mít doma se stopkou, když se ti tohle stane 1x za uherák a jinak je pohoda...
Ale asi bych to už řešila, nelíbilo by se mi to. Ale podle mě je to jen důsledek toho, že to nemáte někde mezi sebou uplně dobře srovnaný